Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Josef Vostárek, MF DNES

Pod kudlu do ciziny? Pozor, má to háčky

  • 2
Když se nechcete nechat operovat v Česku, můžete na kliniku třeba do Paříže nebo Mnichova. Rozhodla o tom EU. Ale má to háčky. Třeba ten, že si velkou část budete muset zaplatit, protože pojišťovna uhradí to, co by to stálo doma. A taky, že u nás může být nával - samí cizinci ze Západu.

Nevěříte českým lékařům? Nebo se vám nechce čekat měsíce na operaci, která vás konečně zbaví bolestivého kloubu? Máte šanci vyjet za léčbou kamkoliv v rámci Evropské unie a zdravotní pojišťovna operaci zaplatí. Minulý týden se dohodli na pravidlech ministři zdravotnictví všech sedmadvaceti zemí. Nová směrnice však má několik háčků a v konečném důsledku dostupnost "celoevropské" péče pro pacienty spíš omezí.

"Nepřináší to nic moc nového, pouze se snaží přenést do práva to, o čem rozhodly různé rozsudky Evropského soudního dvora při žalobách pacientů už před lety a podle čeho už stejně postupujeme," říká k tomu ředitel Centra mezistátních úhrad Ladislav Švec.

Centrum je právě tím úřadem, přes který se řeší jak proplácení lékařské péče Čechů v zahraničí, tak péče o cizince u nás. "Říkat, že teď se něco zásadně mění, je omyl," dodává Švec.

Je totiž jednoduché podlehnout politickým deklaracím a říct si spolu s politiky, že se díky směrnici otevírá cesta k lékařské péči v zahraničí. Ta ovšem byla otevřená už dnes, a dokonce s liberálnějšími pravidly, než jaká by měla platit díky nové směrnici. Ta práva pacientů naopak oklešťuje.

"Doposud se dalo vycestovat do zahraničí za péčí i bez souhlasu pojišťovny. Pokud ta souhlas pacientovi neudělila, bylo stále možné péči si v cizině zaplatit za své a pak si její proplacení od pojišťovny soudně vymoci nebo si od pojišťovny souhlas a tím i proplacení péče vyžádat dodatečně," říká právník Ondřej Dostál, který se specializuje na medicínské právo.

Jak za lékařem do zahraničí

Požádejte svou zdravotní pojišťovnu o souhlas s plánovanou léčbou v zahraničí. Dozvíte se, zda ji proplatí.

Musíte předložit lékařské zprávy včetně návrhu ošetřujícího lékaře.

Pojišťovny léčbu povolují v případech, kdy u nás není dostupná - zákroky či vyšetření se neprovádějí nebo by pacient na operaci musel doma dlouho čekat.

Ve výjimečných případech se pacient může domoci i proplacení zákroku, který se u nás neprovádí, ale jemu pomůže.

I pokud pojišťovna léčbu v zahraničí odmítne proplatit, z rozsudků Evropského soudu plyne, že i tak si ji můžete vynutit. Je to však složitější: vše si nejdřív musíte hradit sami, a o peníze se pak s pojišťovnou můžete soudit.

Pozor: to vše se týká jen plánovaných zákroků, v případě úrazů v cizině, akutní péče nebo ambulantní péče zdravotní pojišťovny v rámci Evropské unie hradí vše pacientovi plně.

Nově bude souhlas nutný k tomu, aby pojišťovna plánovanou péči v zahraniční nemocnici proplatila. A pozor: péči proplatí pouze do výše, kterou by zákrok stál v domovské zemi pacienta, takže pro Čecha, který se chce léčit na moderní západní klinice, to znamená, že si rozdíl v ceně bude muset sám zaplatit. Doposud bylo možné, aby pojišťovny uhradily zákrok celý, a také to dělaly.

"Je ovšem nutné říct, že české zdravotní pojišťovny vyhoví pacientovi na rozdíl od pojišťoven v okolních zemích častěji. Třeba loni bylo o zákrok v zahraničí žádalo 292 našich pojištěnců a souhlas dostalo 285 z nich," říká Švec. To se však může brzy změnit, vzhledem k nutnosti šetřit.

Proč tedy vznikla nová směrnice, která má platit paralelně se starou, s níž je leckde v rozporu? A proč se o novince politici vyjadřují tak pochvalně? Jde v prvé řadě o peníze. Pro řadu zemí, zejména pro ty chudší, je totiž nová směrnice výhodná. Předně stát zaplatí péči svého pacienta v cizině jen do výše toho, co by zákrok stál doma. Zbytek je na pacientovi.

Lékařská turistika

A pak: směrnice skrývá pár trojských koňů, které se do ní podařilo propašovat zemím jako třeba Španělsko, jež moc ochoty platit svým pacientům léčbu v cizině nejeví. Příklad? Třeba na první pohled za skvělou větou, že péči pro pacienty v cizině zaplatí pojišťovny jen tam, kde není pochyb o kvalitě péče, je možná zájem o zdraví vlastních lidí. Ale stejně tak může jít o zadní vrátka pro plátce péče, jak říct: "Milý paciente, to je hezké, že ses nechal operovat v cizině, my bychom ti to rádi proplatili, ale máme vážné pochybnosti o kvalitě služeb v této nemocnici, kde jsi byl..."

Zatím se zdá, že Češi za lepší péčí moc nejezdí. Loni lékaři v zahraničí pečovali o celkem 312 Čechů, kteří vyjeli za plánovanými zákroky. Nejčastěji jsme mířili na Slovensko (276 lidí), pak s velkým odstupem následuje Německo, Belgie a po dvou lidech se jelo léčit do Francie a Rakouska. Toť vše.

"To číslo je každý rok plus minus stále stejné. Své hraje asi jazyková bariéra a také fakt, že naše zdravotnictví je přece jen dobré," říká Ladislav Švec.

A proč vyjíždíme ven? Například kvůli komplexním genetickým vyšetřením, která se u nás neprovádějí. Nebo kvůli některým druhům transplantací, třeba střeva, což je operace, která se u nás doposud nedělala a čeští lékaři se ji teprve učí. Za ní se jezdí do Birminghamu. Játra u velmi malých dětí se zase transplantují v Hamburku.

A také Češi vyjíždějí ven kvůli některým neurochirurgickým operacím, s nimiž naši lékaři nemají tolik zkušeností, takže je tam sami posílají. Někdy pacienti nechtějí dlouho čekat, třeba na voperování přístroje, který neslyšícím umožní slyšet, a raději jezdí za stejnou operací na kliniky do Německa či do Rakouska.

A jak je to naopak?

Staneme se nemocnicí Evropy?

Čeští lékaři loni pečovali o 969 cizinců, kteří k nám přijeli speciálně za operací či léčbou a jejichž pojišťovny našim nemocnicím zaplatily zhruba 68 milionů korun. Byť tato plánovaná péče dělá v balíku ošetřených cizinců u nás jen jedno procento, je třeba si uvědomit, že to je jen zlomek skutečného počtu cizích pacientů léčených u nás.

Ve statistikách se totiž neobjevují ti, kteří si operace hradí sami. Stejně tak neexistuje evidence lidí, kteří sem jezdí kvůli zubům, umělému oplodnění či plastické chirurgii. Kdo k nám míří nejvíc? Asi není překvapivé, že kvůli prakticky nulové jazykové bariéře a lepšímu zdravotnictví se k nám jezdí nechat operovat nejčastěji Slováci. Loni to bylo celkem 823 lidí.

Pak s velkým odstupem následují Britové (loni 77 lidí). Ti sem cestují kvůli dlouhým čekacím lhůtám na operace ve své zemi (běžné jsou i dva roky čekání a tím i bolestí pro pacienta).
Pak následují Němci a Chorvaté. "Cizinci k nám jezdí často na operace očí -třeba transplantace rohovek," říká Ladislav Švec.

Tato plánovaná péče je přitom suverénně nejdražší: zatímco třeba preventivní prohlídky a běžná lékařská péče o cizince, kteří v Česku žijí a pracují, vychází nejlevněji - v průměru jen na necelé tři tisíce korun za jednoho pacienta, plánované zákroky vycházejí pětadvacetkrát dráž. V průměru to vyjde přes 70 tisíc korun za jednoho pacienta.

A byť šéf centra mezistátních úhrad míní, že není důvod se bát, že by zahraniční pacienti v nemocnicích zabírali místa těm českým, tyto obavy jsou na místě.

Promiňte, cizinec má přednost. Zaplatí víc

"Nemocnice to nepřiznají a žádná statistika se nevede, ale ví se, že už teď při některých ortopedických operacích mají přednost cizinci. Důvodem jsou peníze - zdravotní pojišťovny proplatí lékařům ročně jen určitý počet zákroků, a tak čeští pacienti kvůli finančním limitům čekají několik měsíců na operaci. Kapacitu operovat však nemocnice má, a tak lékaři operují zahraniční klientelu, na kterou se žádné finanční limity z našeho veřejného zdravotního pojištění nevztahují," popisuje právník Ondřej Dostál. Totéž se povídá o gama noži.

Dostál má pravdu: nemocnice nic podobného nepřiznají a do účetnictví jim vidí jen jejich zřizovatel či majitel. A pro toho jsou tyto peníze v hotovosti nebo od zahraničních zdravotních pojišťoven vítané.

"Do budoucna je jasné, že se bude šetřit, a tak se dá očekávat, že nemocnice budou mít ještě tvrdší limity na léčbu našich pacientů než dnes, takže atraktivita zahraničních pacientů pro nemocnice ještě vzroste. A bez pořadníků se český pacient nikdy nedozví, proč musí tak dlouho čekat a kolik jej mezitím přeskočilo cizinců," dodává Dostál.

A když se operace nepovede?

Problém je, že nová směrnice vůbec neřeší důležité praktické dopady přeshraniční plánované péče. Nemocnicím sice cizí pacienti přinášejí peníze, ale co když lékaři pacienta poškodí? V Česku přiznávaná odškodnění jsou směšná v porovnání s tím, co dostávají pacienti v zahraničí.

"Jde o rozdíly v řádech. Když česká nemocnice poškodí západního cizince, bude muset být hodně dobře pojištěna," říká Dostál.

Dalším kamenem úrazu je komunikace. "Je to jazyková bariéra, která leží na bedrech nemocnice - to nemocnice je povinna zajistit a zaplatit tlumočníka pro pacienta a zajistit, aby překlad byl správný od akreditovaného, a tudíž hodně drahého tlumočníka," podotýká další právnička, specialistka na právo v medicíně, Jolana Těšinová.

Zatím není ani nijak ošetřena ochrana předávaných dat pacientů třeba při návaznosti péče. "Operující lékař v zahraničí bude potřebovat nahlédnout do dokumentací pacienta z dřívějška, a naopak po provedení operace předat zprávu ošetřujícím lékařům pacienta v jeho domovském státě. A to nejlépe hned. Což řeší sice elektronická dokumentace, ale ta třeba u nás zatím systémově nefunguje," poukazuje Dostál na další úskalí.

Zatím je tak pro pacienta paradoxně výhodné, že nová směrnice ještě neplatí, a je otázka, co s ní udělá zbytek legislativního kolečka v Bruselu. Nakonec může jít o úplně jiná pravidla, než jaká jsou v ní zakotvena teď. A i pak může trvat ještě celá léta, než stará a nová směrnice definitivně splynou v něco kloudného.