Štědrý den byl nejvhodnějším dnem roku pro předpovídání budoucnosti. Ráno se lidé chodili mýt ke studni či potoku, aby byli celý rok zdraví. Po večeři rozkrajovali jablka a podle tvaru jaderníku odhadovali osud. Když se podobal kříži měla přijít nemoc či dokonce smrt. Hvězda přinášela štěstí a majetek. Červivé nebo zkažené jádro rozlousknutého ořechu také předvídalo nepříznivou budoucnost. Do vody se lilo ze lžíce rozžhavené olovo. Jeho ztuhlý tvar napověděl, co se stane. Když člověk vyšel v noci mimo ves do polí, mohl spatřit, co obec očekává v příštím roce. Po vodě děvčata pouštěla skořápky ořechů s malými svčkami: jedna představovala dívku, druhá milého. Pokud se přibližovaly, bylo to dobré znamení. Ke dveří se přes rameno házel střevíc. Pokud dopadl špičkou směrem z domu, měla být do roka svatba. Na Štědrý den byla na hladině vody vidět tvář nastávajícího ženicha...
Nad vánočním stolem visívala holubička. Měla přinášet rodině štěstí. Byla zhotovena z vyfouknutého vajíčka a skládaného papíru, s hlavičkou vytvarovanou z chlebové střídky a očima z řepného semínka. Součástí štědrovečeního stolu byla na Horácku ošatka. Klasy všeho setého obilí zdobily slaměné ošatky tak zvaně "do slunce". Na dně ošatky bylo několik bramborů, představujících základ obživy. Symboliku svěžesti a plodnosti představovala červená panenská jablíčka. Zdraví pak cibule, česnek, mrkev a petržel.
25. prosince - první svátek vánoční. Na Boží hod věřící jen zbožně rozjímali. Podle víry se vůbec nesmělo pracovat. Ani lůžka se neustýlala a někde dokonce zavazovali dobytku huby, aby nemohl přežvykovat a neznesvěcoval tak tento den.
Druhý svátek vánoční - 26. prosince - má svátek Štěpán. Den návštěv, veselí, přání, zpívání. V tento den končila služba a dostávala se za ni odměna. O koledě chodili s přáním i obecní zaměstnanci, hlavně pastýř, a dostávali naturální výslužku, jako díl odměny za celoroční službu. Koledou si však hlavně přivydělávali chudí lidé, protože o vánocích bylo zvykem každého podarovat. Koledníci hráli i na hudební nástroje - housle, dudy či cimbálek.
Silvestr - 31. prosince. Někde chodívaly o silvestrovské noci po staveních "Ometačky". Staré černě oděné ženy měly hlavu zavázanou bilým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly, a aniž cokoli řekly, přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: "Ve jménu Otce, syna i Ducha svatého." Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. nakonec popřály štěstí a poprosily o almužnu. Jinak ale oslavy nového roku v lidové tradici příliš nezakotvily. Teprve toto století přineslo tradici slavení posledního večera roku - Silvestra.
Tříkrálovou obchůzkou čas vánoc končil. "My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám..." Teprve po 6. lednu tak reálně začal nový rok.
Vybráno z knih: České vánoce - Jiřina Langhammerová, Církevní rok a lidové obyčeje - Vlastimil Vondruška, Vánoční lidová zdobnost - Olga Vlasáková
