Hodnotila se docházka a aktivita v uplynulém volebním období. „Chybí méně často, než je průměr, často vystupuje i předkládá své vlastní návrhy a interpeluje,“ objevilo se v jejím vysvědčení.
Talmanová si na něj dobře pamatuje. „To mě neuvěřitelně potěšilo,“ říká. „Ta práce ve Sněmovně není příliš sledovaná. Myslím, že mi to ocenění ve volbách pomohlo.“ Její politický vzestup se po volnějším začátku slibně zrychluje. „Někdo nastoupí jako superhvězda, hned zazáří. A taky třeba brzo skončí,“ říká Talmanová. „Moje kariéra je spíš běh na dlouhou trať.“
Odmalička vyrůstala v prostředí, které s komunistickým režimem příliš neladilo. „Ale nesměla jsem ve škole prozradit, že máme na zdi obraz prezidenta Masaryka,
že tatínek večer ladí Hlas Ameriky,“ říká.
„A měli jste vidět to zděšení, které doma nastalo, když jsem nesměle pípla, že bych chtěla vstoupit do pionýra, kde byly všechny děti.“
K politické dráze ji postrčily události z podzimu 1989. Považuje se za dítě listopadové revoluce. „Nebyla jsem přirozeným vůdcem jako mí kolegové Marek Benda nebo Honza Vidím. Působila jsem jako pěšák, ale o to více nadšený,“ popisuje. „Ráno jsem vyfasovala balíky letáků, chodila jsem na autobusové nádraží Florenc a snažila jsem se lidem, kteří jeli třeba na sever Čech, předávat informace.“
Do ODS vstoupila v roce 1991, krátce po dokončení studia na Vysoké škole chemicko-technologické. Čtyři roky pracovala jako laboratorní specialistka v oboru radiologie, pak definitivně vkročila do politické sféry. Od komunálních voleb v roce 1994 působila jako zástupkyně starosty Prahy 1 a později jako radní této městské části.
Ve Sněmovně zasedá od roku 1998, její doménou je zdravotnictví. „Díky zoufalství sociální demokracie jsem měla dost prostoru k aktivitě,“ tvrdí.
Prosazovala anonymní porody. Podporovala zavedení schránek na odložené děti (babyboxy). Nedávno iniciovala petici Za záchranu pražských nemocnic. Podílela se též na návrhu zákona o registrovaném partnerství. Jako žena, která vykouří asi pět cigaret denně, se naopak stavěla do čela odpůrců protikuřáckého zákona. „Kouření je přirozené lidské chování a restrikcemi jej nemůžeme eliminovat,“ tvrdí.
Svým ryze pravicovým smýšlením dráždí komunisty. Někdejší poslanec KSČM Jaroslav Štrait vylíčil Lucii Talmanovou v jednom ze svých komentářů jako pistolnici: „Doporučuji si s ní nic nezačínat.
Po vzoru svých přeemancipovaných kolegyň z USA nosí po jednom boku pistoli a z druhé strany placatici.“
Na jaře 2003 narazila rovněž na nelibost politiků z jiných stran i veřejnosti. Jeden z jejích pozměňovacích návrhů by totiž v důsledku znamenal, že by poslanci dostali přidáno téměř 15 tisíc korun měsíčně.
„Kdybych ji podezříval – jako že ji nepodezírám – tak bych snad řekl, že to je záměrná akce ke zvýšení zášti vůči parlamentu,“ pronesl Karel Kühnl (US-DEU).
Talmanová se hájila, že sledovala jiný záměr. Přesto od svého návrhu ustoupila. Tehdy se jí veřejně zastal předseda ODS Mirek Topolánek. To nejspíš ještě nemohla ani tušit, jaká jednou vznikne kolem jejich vztahu aféra.
