Přikládání pijavic a "pouštění žilou" zažívá opravdovou renesanci například na Slovensku. Potvrdil to terapeut Radko Legát z Turčianských Teplic.
Na Slovensku se o pijavice podle Legáta zajímají nejen laici, ale i lékaři a plastičtí chirurgové. "Při spojovacích procedurách pijavice zajistí, že odtržená či odřezaná část těla se opravdu přijme," vysvětlil. Preciznost se od pijavic očekává i v mikrochirurgii, pokud je zapotřebí odstranit sraženou krev ze zraněných míst či uvolnit ucpané cévy. Po přisátí pijavice vylučuje sliny obsahující hirudin, který brání srážení krve v organismu, což lze využít při léčení některých nemocí.
Třígramovou pijavici léčitelé prostě přiloží na určité místo na těle a nechají ji nasávat krev tak dlouho, dokud sama neodpadne. Někdy to trvá i dvě hodiny. Během procedury pijavice dokáže vysát až 15 mililitrů krve.
"Člověk cítí slabé mravenčení a pálení na pokožce, ale jen dokud se pijavice nezahryzne," říká Legát, který si hirudinovou terapii sám před lety vyzkoušel, aby mu pomohla od příliš vysokého tlaku.
K medicínským účelům se ze 600 druhů pijavic používají jen tři. Vyznačují se zelenými či žlutooranžovými proužky na zádech. Pracuje-li se s krvelačným tvorem v salonu či zdravotnickém zařízení, po použití se zásadně zabíjí. Při "samoléčbě" v domácích podmínkách je třeba pijavici přimět k "zvracení", aby se očistila. "Pijavice v takovém případě vydrží půl roku nejíst, ale použitelná je už po pěti týdnech. Samozřejmě stejným člověkem," tvrdí Legát.
K léčbě pijavicemi se podle něj uchylují lidé, kteří v klasické medicíně vyzkoušeli skoro vše. Najdou se i odvážlivci, kteří prostě podlehnou zvědavosti.
Léčbu pijavicemi používali už léčitelé v starém Římě. Na přelomu 18. a 19. století byla tak populární, že Francie ročně dovážela okolo 90 milionů pijavic. O století později pijavice používali už jen lidoví léčitelé a mniši. Nyní však opět vznikají i "chovné stanice" pijavic.
