Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pěvkyně Červená: Nejhůř mi bylo, když jsem vezla matku z pitevny

  13:02aktualizováno  13:02
Doma hrála s Werichem, přesto je slavnější ve světě. Kvůli totalitnímu režimu žila třicet let v emigraci. Pěvkyně Soňa Červená. A zítra má premiéru v Národním divadle v opeře o Miladě Horákové. Ve dvaaosmdesáti letech.

Soňa Červená - pěvkyně | foto: Jan ZátorskýMF DNES


Je pravým opakem toho, jak někdy dost předsudečně vnímáme stáří - operní diva Soňa Červená je nepatetická, nestěžuje si a nerada vzpomíná. Vždyť také o sobě napsala knihu: Stýskání zakázáno.

"Jsem jako computer. Vše, co nepotřebuju, mažu. Dělám si místo pro nové věci. Tak nerada se dívám dozadu," říká. Ve dvaaosmdesáti letech zkouší hlavní roli v opeře o Miladě Horákové - v Kolowratu, na komorní scéně Národního divadla, bude mít hra Zítra se bude... ve středu premiéru.

Mluvila jste o computeru. Máte počítač?
Jistě, bez něj se nedá žít. Díky němu jsem ve spojení se světem.

A mobil?
Také mám. Volám, píši esemesky. Ale ne tak zuřivě, aby mě bolely prsty. Poslužte si ještě, jestli vám ty kremrole chutnají. Nechcete do čaje rum? A toto je překrásné. Co to je? Diktafon? Tak malinký?

Líbil se už i ministru Karlu Schwarzenbergovi. Říkal s úsměvem, že jsou ty přístroje stále menší a že je hrozné, že za chvíli už ani nebudou vidět.
Toho mám v oblibě. Vystupuje na úrovni a má krásnou češtinu. Když slyším, jak se mluví na ulici nebo dokonce v televizi, tak trnu. Jen v opeře zůstává jazyk čistý, i proto ji mám tak ráda.

Třicet let jste byla v emigraci. Mluvila jste vůbec česky?Byla jsem ve spojení s rodinou Škvoreckých, kupovala jsem si od nich knížky z jejich nakladatelství. Od Fischla, Škvoreckého, skoro vše, co vydávali. Pracovala jsem také hodně na překladech. Tím si vytříbíte jazyk. Říkala jsem si, že když mně vzali všechno: domov a vlast, že můj český jazyk mi nevezmou. To jsem měla od otce - jak se to řekne - vštípeno. Krásné slovo, že? Není mnoho jazyků tak bohatých na vyjadřovací možnosti jako čeština.

Jakou máte vzpomínku na proces s Miladou Horákovou v roce 1950?
Jen na ten proces, na ni bohužel nikoli. Mně tehdy bylo pětadvacet. Pamatuju si ten strach, který to nemilosrdně šířilo.

Byla to politická justiční vražda, ale Rudé právo tehdy psalo, že to byl spravedlivý trest, a spousta lidí tomu věřila.
Všichni jsme věděli, že se neprovinila. Vše bylo zinscenované. Jen pár zfanatizovaných jedinců, kteří byli slyšet, to nepochopilo. Další byli nuceni, vydíráni. Zničili by jim celé rodiny, kdyby ty pamflety nepodepsali.

Vás také nutili podepsat spolupráci s StB. A nedostali vás.
Vyslýchali mě kvůli matce, která byla na Pankráci. Kvůli manželovi, který odešel ilegálně do zahraničí. Kvůli otci, který byl jednu dobu internován v Terezíně jako advokát a intelektuál. Unikla jsem jen tím, že jsem se zřekla své pražské popularity a odešla do Brna jako třetí altistka v Janáčkově divadle. Tím jsem pro ně byla méně zajímavá, ale nátlak to byl přesto děsivý.

Kdy vám bylo nejhůř při střetu s totalitní mocí?
Když jsem si odvážela svou matku z pitevny. Za nevyjasněných okolností po šestihodinovém výslechu zemřela. (mlčí) Na Pankráci nebo v Ruzyni. Nevím.

Vadil jim její majetek?
Zřejmě šli po majetku a ona o něj bohužel bojovala. Byla tak pošetilá. Tu dobu si teprve zpracovávám - stýskání jsem si zakázala, protože bych s tím asi vůbec nemohla žít... Je důležité, že se příběh Milady Horákové vloží do opery. V Americe se o tom prý bude točit film s Meryl Streepovou v hlavní roli.

Škoda, že ten příběh nenatočí Češi.
Nevadí, ať má Meryl Streepová u toho třeba nalepené řasy. Nejdůležitější je, že se o tom mluví. Naše opera o Miladě Horákové má oslovit lidi, kteří tu dobu nepamatují nebo rádi zapomínají. Hudba, kterou složil Aleš Březina, bude možná někoho šokovat. Když Verdi napsal o španělské inkvizici Dona Carlose, tehdy se také bouřili, že je to strašně naturalistické. A toto je opera o inkvizici komunistické, připomíná antickou tragédii.

Nejsilnější je Horákové poslední dopis rodině.
V opeře jej bude zpívat sbor, zní to velmi působivě.

Horáková jej napsala několik minut před popravou, přitom je v něm obdivuhodně vyrovnaná.
Píše: "Jděte do borů, na louky a do lesů." To je jasná výzva: "Utečte odsud!" Proto ten dopis rodině zatajili, dostali ho až v 90. letech. To je hrozné!

Vy jste do emigrace odešla až v roce 1962. Dřív jste o tom neuvažovala?
Ano, už v roce 1948, kdy jsem hrála v divadle Voskovce a Wericha. Tehdy si mě pozval do kanceláře Jan Werich. Věděl, že můj muž utekl ilegálně přes hranice, protože byl takzvaný třídní nepřítel, a že jdou po mně. „Mohl bych vám pomoct k útěku, chcete?“ zeptal se mě. To bylo úžasné, protože on sám se tím uváděl do nebezpečí. Možná mě měl rád.

Musel vás milovat. Na několika dochovaných fotografiích se na vás dívá zasněným pohledem.
Myslíte?

Josef Vinklář o sobě vyprávěl, že v těch letech ve zmíněném divadle získal první erotické zkušenosti. Zamiloval se do zkušenější dámy, prý tehdy nejkrásnější zpěvačky v Praze, po níž pálili Werich i Voskovec.
(směje se) To jsem nebyla já.

Takže Ljuba Hermanová.
Jméno vám nemůžu prozradit, i když jsem byla téměř očitým svědkem tohohle Jozífkova dobrodružství. Myslím, že i mě si Voskovec s Werichem oblíbili, ale víc v tom nebylo.

Na jednu fotografii vám Werich napsal: "Paní Soně slečně Červené slušně a něžně Jan Amos (Buřt) Werich." Byla to narážka na jeho břicho. Takhle o sobě asi moc nevtipkoval, že?
On si dělal legraci ze všeho, i ám ze sebe. A měl jeden sport - na jevišti se snažil vždy někoho odbourat a pak mu jako šéf souboru udělil pokutu.

Kolik jste platila?
Nic, protože jsem se vedle něj pokaždé udržela. A že to bylo těžké. Hráli jsme Divotvorný hrnec, přes třistakrát. A vzpomínám, jak jsme v jedné scéně spolu seděli na studni - on vodník Čochtan, já Káča Maršálková -a házela jsem mu narážky na jeho improvizace. Bylo to po únoru 1948, takže si ani on netroufal na ostré výpady, ale byly skryté, pokaždé jiné. A na mně bylo ty odbočky dovést tam, kam představení potřebovalo. Měla jsem trému, ale bylo to úžasné.

Byla s Werichem legrace i mimo jeviště?
Byl úžasně vtipný, ale moc jsem toho nezažila. Byla jsem tehdy takový zajíc. Na ty jejich flámy jsem nechodila, netáhla jsem Prahou. Bohužel a nebo bohudík.

Proč jste ho vlastně tenkrát neposlechla a neemigrovala?Nechtěla jsem tady nechat matku, protože se v roce 1945 vrátila z koncentráku. To jsem nemohla udělat.

Ve své knize popisujete, že si příliš nepřála vaše narození a že ani později nebyl váš vztah ideální. Našly jste k sobě cestu aspoň po válce?
Musím říct, že jsme k sobě cestu nenašly. (chvíli mlčí) Nikdy. Ctila jsem ji jako svou matku, ona mě asi milovala. Ale společný vztah jsme bohužel nikdy nevybudovaly.

Nikdy vám nepřišla zatleskat do divadla?
Ne. Tatínek chodil. S otcem nás spojila hudba: skládal písně, psal básně, zpíval se mnou. Nejraději mám Písničku z mládí. „Kde jsou ty chvíle, kde je ten čas, co já jsem bývával mlád.“ (recituje) On napsal hudbu, Eduard Bass slova. Krása!

Co vám řekl, když jste se rozhodla emigrovat?
Nesvěřila jsem mu naplno, abych mu neublížila, kdyby ho tady pak vyslýchali. Řekl mi: „Teď musíš žít svůj život.“ A já jsem musela zpívat.

Kdo vám pomohl v emigraci?
Moje dvě hlasivky.

Musela jste se spolehnout jen na sebe?
A na štěstí. Potřebovala jsem být sama, protože ze samoty jsem čerpala sílu. Nejsem sdílná, nerada mluvím sama o sobě. Ne proto, že bych měla problém s lidmi, ale proto, že nemám problém sama se sebou.

Nikdy se vám nestýskalo po domově?
To jsem si zakázala. Bylo by mě to oslabilo.

Ale byla jste sama mezi čtyřmi stěnami.
Vždycky tam se mnou bylo nějaké zvíře.

Do rodné země jste se vrátila v roce 1991. Jak jste se cítila?
Připadala jsem si jako cizinka. Praha byla po těch čtyřiceti letech komunismu v dezolátním stavu, obraz bídy. Přespávala jsem v hotelu nebo u příbuzných na pohovce. Dlouho jsem nevěděla, jestli tady budu moct zůstat.

Co vás přesvědčilo?
Začala jsem cítit, že mě lidi přijímají, že si mě pamatují. A začala jsem si znovu uvědomovat, že jsem tady kdysi strávila mládí a část kariéry.

Pak přišlo představení a potlesk. A bylo jasné, že jste doma?
To není jasné doteď. Kdybych se rozhodla, že někde zůstanu, tak by to byla zase emigrace. Rozumíte mi? Protože bych opustila všechno ostatní. Zapouštět kořeny jsem se odnaučila. Dokud mě křídla ponesou, budu lítat.

Procestovala jste celý svět. Kdy jste byla nejšťastnější?
Teď. Jsem pořád šťastná.

Soňa Červená
Slavná operní diva. Zpívala třeba pod taktovkou Herberta von Karajana, Rafaela Kubelíka, přátelila se s Marií Callasovou či Lucianem Pavarottim. Dcera právníka a zakladatele legendárního kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. Její praděd Václav vyráběl v Hradci Králové hudbení nástroje. Narodila se 9. září 1925 v Praze. Začínala v divadle u Jiřího Voskovce a Jana Wericha ve slavném muzikálu Divotvorný hrnec, pak si v Karlínském divadle zahrála s Vlastou Burianem a s Oldřichem Novým. Teprve potom odešla k opeře do Brna. V roce 1958 nastoupila do Státní opery v Berlíně, po čtyřech letech emigrovala do západního Německa - jako jedné z posledních se jí povedlo projít Berlínskou zdí. Zpívala po celém světě. V roce 1991 se po 30 letech mohla vrátit domů. Objevila se ve filmu Pupendo v roli galeristky.

Autoři:






Nejčtenější

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Přírodní oleje jsou báječným kosmetickým pomocníkem. Pokud víme, jak nám mohou...
Jak se vyznat v pleťových olejích? Kokosový na tělo, měsíčkový na tvář

Oleje patří do kosmetické výbavy stejně neodmyslitelně jako třeba pleťové krémy, sprchové gely nebo líčidla. Nejen, že skvěle pomáhají například s odličováním,...  celý článek

V manželství jsou lidé šťastnější a žijí déle, ukázal výzkum.
Příběh Ondřeje: Žena mě má za malé dítě, nemám chvíli klidu

Už se pomalu blížím důchodu a jak jsem se na něj vždycky těšil, tak si poslední dobou říkám, že snad budu pracovat, dokud nepadnu. Aspoň v té práci nemusím být...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Další z rubriky

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

Gabrielle Unionová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Devětkrát jsem potratila. Dítě pořád chci, říká herečka Unionová

Americká herečka Gabrielle Unionová (44) se s manželem Dwaynem Wadem (36) snaží delší dobu o potomka. Devětkrát podstoupila umělé oplodnění, ale pokaždé...  celý článek

Christina Applegateová (Los Angeles, 27. července 2015)
Preventivně jsem si nechala odstranit vaječníky, přiznala Applegateová

Před devíti lety Christině Applegateové (45) diagnostikovali rakovinu prsu a herečka podstoupila oboustrannou mastektomii. Nyní prozradila, že nedávno si...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky
Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky

Klepe se vám ruka a tekutou linkou si na víčku vytvoříte nepravidelný pruh... co s tím? Pomůže vám obyčejná lepicí páska... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.