Ona

Petra Yamuna Částková | foto: Yan Renelt, MAFRA

Nejsem guru Jára, nikoho nezneužívám, říká kontroverzní psycholožka

  • 443
Psychoterapeutka Petra Yamuna Částková budí pozornost. Léčí duši i tělo alternativními metodami. Nebojí se překračovat hranice vědecké psychologie, kterou vystudovala. Má nabitý program, přestože její metody mohou působit kontroverzně, stejně jako ona sama.

Jaký je význam indického jména Yamuna, které máte i v občanském průkazu?
Téměř každé indické jméno má mytologickou podstatu. Já ho dostala od svého jogínského mistra a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se s ním sžila. Je to sestra boha smrti, která má převádět lidi na druhý břeh.

Petra Yamuna Částková

  • Narodila se 7. 2. 1979 v Hradci Králové
  • Vystudovala psychologii a učitelství pro SŠ na FF UK.
  • Pracovala mj. jako psycholog v diagnostickém ústavu i školní psycholog
  • Terapeutické práci se věnuje 16 let
  • Působila na Královéhradecku, poslední rok žije a pracuje v Praze.
  • Je jednou rozvedená. Z manželství má osmiletou dceru Gangu.
  • Podniká od roku 2008. Nabízí služby psychologické poradny a psychoterapie, intuitivní terapie srdcem, vede ženské semináře: Tanec 4 živlů, 4 Archetypy apod., zabývá se terapií Hlubokým dotekem, rodinnými, šamanskými konstelacemi, konstelacemi traumatu i pro majitele domácích zvířat. Dále provozuje arteterapii i dramaterapii, šamanské i tantrické léčení, do kterého spadá vaginální a anální mapování.

Co znamená pro váš život?
To se teď právě ukázalo. Před necelým rokem se zjistilo, že moje maminka má rakovinu. Do tří měsíců odešla a já ji doprovázela. Dva dny a dvě noci jsem u ní trávila v nemocnici na křesle, četla jí pohádky a mantrovala jednu mantru, která je přímo na odchod duše z těla. Ona byla bojovnice do poslední chvilky a nechtěla odejít. Potřebovala jsem ji připravit.

Vy jste věděla, kdy zemře?
Požádala jsem si o to, abych u ní v pravou chvíli byla.

Předpokládám, že jste neoslovila lékaře, ale duchovní cestou jste se napojila na svého šamana?
V podstatě ano. Mně se to podařilo zjistit dva a půl měsíce před jejím odchodem. Jsou cesty, jak lze nahlédnout do budoucnosti.

Co jste viděla, když jste do ní nahlédla?
Že se její duše už rozhodla odejít. Věděla jsem to dřív než moje okolí. Snažila jsem se to rodině sdělit, ale nechápali mě. Zlobili se, že ji zatracuju.

Třeba čekali, že jí dokážete svými alternativními metodami pomoci. Nezkoušela jste to?
I když jste někomu k dispozici s pomocí, je na něm, zda přijme vaši nabídku. A když to neudělá, je potřeba vyrovnat se s tím, že nic nezmůžete. A to přesně se stalo.

Proč od vás nechtěla maminka pomoci?
Navzdory tomu, že mě mamka jako jediná z rodiny v posledních letech podporovala v tom, co dělám, podlehla zprvu tlaku okolí, které věřilo víc klasické medicínské cestě. A pak už jí nezbývaly síly na alternativu.

Vy byste ji dokázala vyléčit, kdyby vám uvěřila?
Já si ale nemyslím, že mi nevěřila. Ona prostě věděla, že by s tím ostatní z rodiny nebyli v souladu. Neměla sílu dohadovat se. A k té vaší otázce: jsem přesvědčená, že poslechnout mě máma včas, když se jí objevila plíseň na rukách, dávno předtím, než ji lékaři diagnostikovali rakovinu, šance byla. Mohla se vyčistit šamanskými medicínami z pralesa či Jonášovými kapkami, mohla výrazně změnit životosprávu. Možností bylo víc. Na všechny pak už bylo pozdě. Chemoterapie a ozařování ji podle mě oslabily.

Fotogalerie

Mrzí vás, že vás maminka neposlechla?
Samozřejmě jsem se s tím musela hodně vypořádávat. Je to devět měsíců, co odešla, a i teď to občas není snadné. Zpytovala jsem svědomí, jestli jsem udělala dost. Ale jak jsem říkala, člověka nemůžete znásilňovat. Nemá smysl klepat na zavřené dveře. Jsem z hloubi srdce vděčná, že jsem ji mohla aspoň doprovodit na onen svět.

Proč zbytek rodiny nesouzní s tím, čemu se věnujete?
To nevím, to byste se musela zeptat jich.

Víte, jak se například váš otec dívá na váš život?
Tatínek je hodně racionální a nikdy o esoterice a spiritualitě nechtěl moc slyšet. Moji rodiče si přáli, aby ze mě vyrostla doktorka nebo právnička. Abych se živila klasickou, společensky přijatelnou profesí. A všechno, co se vymyká, vnímali jako ohrožující. Maminka později pochopila, začala se o to i zajímat, ale táta čemu nerozumí, prostě nevezme.

Považuje vás za blázna?
To nevím, jestli by použil přímo tenhle výraz, ale jisté nepochopení tam stále je. Smrt maminky nás přece jen o něco sblížila. Táta se změnil. Už připouští, že pomáhám lidem. Ale moje terapie týkající se intimních problémů je pro něho Pandořina skříňka. S tím opravdu neladí.

Upřímně, to nebude sám. Není snadné pochopit, že se podle vás ženám ukládají všechna minulá dramatická traumata ve vagině. Známe psychoanalýzu, která se technikou myšlenkových asociací dobírá minulých bloků. Ale to, že se dotýkáním ve vagině dá léčit duše, se běžně neví.
Technika vaginálního mapování není nic, co bych si vymyslela. Do Čech ji přivezl Joseph Kramer z Kalifornie a je součástí nové profese Sexological Bodyworker. Je to metoda podložená psychologickými i medicínskými studiemi a existují zahraniční knihy, které o tom pojednávají. Prvotní myšlenka je taková, že živý organismus při setkání s traumatem ztuhne, potlačí energii a ocitne se v pozici mrtvého brouka. To je přirozený způsob sebeobrany. Zvířata se poté skutečně fyzicky otřepou a jdou dál. Ale člověk to neudělá. Ani neví, že to jde. Proto se nám všechny takové negativní zkušenosti ukládají v těle. A když se to týká přímo zážitků s intimitou a násilím v sexuální sféře, zůstává blok v oblasti sexuálních orgánů.

Vy ale touto technikou odhalujete i problémy, které se netýkají sexuality.
Organismus je jednotný celek a všechno v něm spolu souvisí. Žena, která najde znovu svou hodnotu, svou sílu jako žena, zvládne rázem další životní karamboly. Měla jsem třeba klientku, která se toužila přestěhovat, ale nenacházela odvahu a sílu udělat takový krok. Tělesným projevem téhle nerozhodnosti byla vypadávající čelist. Ani u zubaře nemohla otevřít pusu, aniž by si ublížila. Pracovaly jsme v oblasti vaginy a uvolnila se nejen čelist, ale i její energie k odhodlanosti vzít život do vlastních rukou.

Pracovat v oblasti vaginy znamená, že vsunete ruku dovnitř a mapujete nějaká místa?
Mohu být přímo uvnitř, ale také se mohu dotýkat vnějších pysků nebo stehen. Hledám místa, kde se vytvořila obrana vůči něčemu, co ženě nedělalo dobře. To bývají většinou zážitky spojené se sexuálním násilím. Patří sem ale i situace, kdy žena není připravena ke styku. Kdy vyhověla, aniž by cítila chuť. Jen se podvolila touze muže. A je neuvěřitelné, jak je tělo geniální. Když dostane ten správný impuls, když se místo dotekem uvolní, žena si při tom odžije onu uloženu bolest a překryje ji blaženým pocitem, změní se i samotná tkáň. Když se na to místo po nějaké době vrátím, už tam není například velmi bolestivé zrníčko, ale povrch je hladký.

Neprožívají klientky při takovém sezení orgasmus?
Pokud se tak stane, bývá to spíš spontánně. Moje léčení není primárně zaměřeno na přivádění žen k orgasmu.

A není to překážka terapie?
Ne. Vždycky dbám na to, aby klientka byla ta, kdo určuje, co je pro ni v pořádku a co už není. Někdy oživuji a stimuluji místo tak, aby se vytvořila energie potěšení a znovuprokrvení tím, že jsem uvnitř vaginy. Jindy to propojuji i se stimulací klitorisu. To proto, aby se v místě udělal přepis a mohl tam být nový prožitek radosti a potěšení.

Jak víte, že ženě neudělal dobře jen naplno prožitý orgasmus a její nabyté sebevědomí nemá tenhle důvod?
Myslím, že se to nedá takhle oddělovat. Koneckonců i to, co říkáte, je správně. Ať už mimovolně nebo se záměrem, vše, co se děje v danou chvíli, je dobré pro tu ženu. Samozřejmě jsou klientky, které se stydí, ale i s tím se dá pracovat. Stud se ukládá hodně v oblasti beder a já pak nejdu jen dovnitř do vaginy, do třísel, do podbřišku a na stydkou kost, ale pracuji i se zadečkem, kolem kostrče i análního otvoru. U žen většinou nemusím jít dovnitř, anální mapování je spíš záležitost pro muže.

Tam se mužům ukládají negativní zkušenosti?
Je to podobné jako u žen a podobným způsobem se s tím dá pracovat. Rozdělím si anální otvor stejně jako vaginální na políčka jako na ciferníku hodin a podle toho, co se se tam děje, zacházím s dotykem. Někdy jsme jen u kraje, jindy jdu hlouběji.

Metoda připomíná tantrickou masáž. Je to ještě léčba?
Skutečně nemám potřebu poskytovat erotické potěšení. Když volím tento postup léčení, tak jen v souladu s tím, že byl muž v dětství zneužit nebo prožil trauma v souvislosti s intimitou a penisem. Jednomu mému klientovi v dětství lékařka nešetrně naložila s předkožkou a on byl v dospělosti impotentní. Neprožíval, co by měl, a když už si dovolil být vzrušený, přicházely pocity smutku. On netušil, proč se to děje. Pracovali jsme v oblasti hráze tak, aby se odboural stud a energie se přes dotek uvolnila do prožitku penisu a potom i do srdce. A u žen je to podobné. Můj záměr není sexuálně je uspokojit, ale pomoci jim prožít, co je těžké a na co se bojí dosáhnout samy nebo s partnerem, který by jejich emoce nebo křik neustál. Obojí prostě beru jako léčení zraněné duše v oblasti intimity.

Nevědomá traumata, která psychoanalýza zkoumá roky, vy odhalíte při jednom takovém sezení?
To je dobře, že se takhle ptáte. Ač jsem vystudovala psychologii, psychoanalýze jsem se věnovat nechtěla. Je to pro mě příliš zdlouhavé. A já jsem člověk, který jde za cílem víc do hloubky a intenzity. Jsem s klienty během mapování v intenzivním kontaktu tři hodiny během jednoho sezení. Taková sezení jsou tři za sebou – nabízím to jako takový balíček. Věnuji se jim komplexně. V atmosféře důvěry. Mluvíme třeba o jiných záležitostech a oni pak přiznají i problém v intimní oblasti.

Mám na mysli nevědomé příčiny problémů. O nich vám nikdo nepovídá, bez toho, aby absolvoval regresní terapii. Skutečně si u vás klient vzpomene na tak hluboko uložené prožitky během tříhodinové masáže?
Někdy je nemá úplně na vědomé úrovni, ale mohou mu během sezení přicházet vzpomínky nebo obrazy. Většinou se to daří lidem, kteří už takovým způsobem pracovali a mají nějakou zkušenost s podobnou technikou. Ale i u těch méně zkušených platí, že pokud tam ta informace je, tak se ukáže mně. A já jim ji potom předávám.

Vy vidíte, co se mohlo v minulosti stát?
Přesně tak. Já to vidím, ale oni to cítí na úrovni těla. Jednoznačně v tu chvíli, kdy se dotýkáme odpovídajícího místa, poznají, že je tam něco velkého, že tam byl těžký prožitek. Je jim z toho třeba i fyzicky velmi špatně. Jedna klientka začala během masáže vaginy zvracet, což je spíše extrém, většinou dojde k mírnějším fyzickým projevům. Klienti začnou třeba krkat, plakat, křičet nebo se svíjet jako zvíře.

Jsou ti lidé v transu?
O trans jako takový nejde. Na začátku pracujeme s vytřásáním a vykopáváním stresu na rytmickou hudbu a později i s dechem kvůli proudění energie. Některé ženy se mohou při prodýchávání bolesti začít předýchávat. Na to já je ale upozorním, stejně jako v případě, kdy naopak dýchat zapomínají. To se stává, dotkneme-li se traumatu, při kterém se v minulosti odpojily od těla, aby ho doslova přežily. Mohou se znovu dostat do stavu odosobnění. Já je ale ihned vracím zpět do stavu teď a tady. Snažím se je přivést k tomu, aby dýchaly pravidelně a plynule. V případě, že se v daném místě začíná uvolňovat zamrzlá energie, která je cítit jako brnění v rukách a někdy i křeč, klienty vedu k tomu, aby například přes plosky nohou energii odváděli ze svého těla ven. Vědomě se svou energií pracují.

Vše je na vědomé úrovni, říkáte, ale přesto, jak se bráníte srovnávání s Guru Járou?
Přiznám se, že jsem se o tenhle případ zajímala jen okrajově. Byla jsem v šoku, že někdo něco takového spojuje se mnou. Nejsem žádný samozvaný vůdce nebo guru a nezakládám si náboženskou sektu obdivovatelů. Jsem profesionálka, s patřičným vzděláním a terapeutickou praxí. Podobnost je čirý nesmysl. Hlavní rozdíl je v tom, že já nikoho nezneužívám. Zaprvé nejsem ten, kdo během terapie zažívá pocit slasti. A zadruhé všichni, kdož ke mně přijdou, jsou informovaní, co bude probíhat a jak to bude probíhat. A po celou dobu procesu je povzbuzuji, aby říkali, co je v pořádku, jak to potřebují a kde to potřebují. Vše se děje v atmosféře bezpečí a důvěry. Mí klienti vědí, že neudělám nic, co by je zranilo. Jsou po celou dobu při smyslech.

Pamatují si všichni, co u vás prožili?
Jistě. O to jde. Smyslem léčby je, aby si svá traumata a bloky mohli v bezpečí vědomě prožít, odžít, mohli se jich konečně vzdát a začali žít život tak, jak skutečně chtějí.

Napadá mě, zda se něco podobného, co zažily vaše klientky, nestalo i vám. Jsem vedle?
Když se bavíme o sexuálním násilí v partnerství, tak to se mě naštěstí netýká. V dospívání jsem ale zažila pokus o znásilnění, v dětství zneužití v rámci dětské hry, myšlené možná velmi nevinně, ale byla jsem nejmladší v okruhu těch dětí. A je rozdíl, když je dítěti čtrnáct nebo osm. Až léčba vaginálním mapováním mi pomohla dostat tahle traumata naprosto ze svého těla, vypustit je ze života. Já nikdy nenabízím svým klientům nic, co bych neměla na sobě odzkoušené a za čím bych si nestála jako za technikou, která je účinná.

Všechny metody, které používáte, považují dnes lidé za atraktivní. Proč používáte právě tenhle mix?
Ono jde o to, jak to přesně uchopíte. Můžete to pojmout racionálně „tohle bych měla dělat, protože to teď frčí a vyplatí se to“. Jenomže takhle já nepracuji a neuvažuji. Já si jednotlivé metody ochutnala a pochopila, že fungují - posouvají mě do dalších dimenzí a daleko intenzivněji řeší tu věc, kterou potřebuji řešit. Proto jsem se o ně začala zajímat víc, abych je, až budu o krok napřed, mohla nabídnout dalším lidem.

Mluvíme o alternativních metodách a vy jste přitom odpromovala na katedře vědecké psychologie i pedagogiky. Jak to jde dohromady?
Pravda, když jsem přišla mezi spolužáky s kineziologií, byla jsem trochu exot. Byly jsme z ročníku čítajícím skoro sedmdesát studentů takto orientované jen dvě. Příliš jsme nezapadaly.

Předpokládám, že muselo docházet ke střetu v tom, co si myslíte vy a co se po vás chce na zkouškách.
Já jsem věděla, jaká je moje cesta, že tímhle způsobem chci pomáhat lidem. Takže jsem se rozhodla, že tu školu dodělám, už kvůli rodičům, a pak si budu dělat, co je se mnou v souladu.

Jinými slovy jste studovala kvůli papíru?
Dá se to tak říct. Zároveň byla vysoká škola dobrá průprava pro terapeutickou praxi, žádná rychlokvaška jednoho víkendového kurzu.

Jak uplatňujete psychologické vzdělání ve své dnešní praxi?
Víte, hodně těch, co dělají něco podobného jako já, má za sebou nějaký rychlokurz či krátký výcvik, ale nic dalšího za tím. Kdežto já mám nejen teoretický základ, ale i zkušenost s jinými lidskými osudy v rámci studijní praxe. O to jsem pokornější v přístupu ke klientům. Dokážu více porozumět tomu, co se v nich děje. Současně ale nemám pocit, že jsem „mistr světa omeleta“ a všechno zvládnu. Pro terapeuta je klíčové na nic si nehrát a být hlavně sám za sebe. Někdy totiž řešíte situace, kdy se můžete opřít jen o svou osobní zkušenost a své schopnosti, před klientem jste jako nazí, a to vám pak nezbude než nabídnout vlastní ryzost a opravdovost druhému jako oporu při posunu na jeho vlastní cestě. Nejdříve je ale potřeba se vyrovnat se vším tím, co osud přichystal vám.

Kde se ve vás vzal sklon k alternativě?
To je hodně zajímá otázka, ale já nevím, jak bych na ni odpověděla. Možná je to moje vnitřní pravda, která mě vede k tomu, abych na sobě takto pracovala?

Anebo byznys?
Kdybych to chtěla brát jen jako byznys, tak už bych si dávno vytvořila nějakou školu nebo své semináře nafoukla na maximální kapacitu platících účastníků. Já místo toho preferuji malé skupinky lidí, kterým se věnuji víc individuálně. Jedině tak mám šanci jít do hloubky a intenzity silného prožitku. Navíc vše, co si vydělám nad výdaje za základní potřeby mé a mojí dcery, investuji do svého dalšího vzdělávání. Nejsem typ, co si koupí super palác, čtyři auta, touží po životě v luxusu a jezdí třikrát do roka na exotické dovolené. Vždyť já na té své poslední byla v roce 2008 ještě se svým bývalým mužem.

Souvisel váš rozchod s neporozuměním vašemu duchovnímu růstu?
On byl také duchovní člověk. Jogín. Ale žádal po vysokoškolačce, aby byla puťka domácí a starala se o svého muže jako maminka o své dítě. Já preferuji rovnocenné partnerství plné respektu, a to jsme v danou chvíli nebyli oba schopni naplnit. Pro mě bylo toto manželství velkou lekcí. Uvědomila jsem si, co nechci.

Očima autorky

Při prvním kontaktu se podepsala Yamuna. Došlo mi, že je to oslovení, které je jí vlastní. Pozvání k rozhovoru jsem dostala k Yamuně domů, což je zároveň místo, kde pracuje. Je to barevný pražský byteček v blízkosti Letné. Působí útulně. Jen to veliké teplo mě zarazilo. Venku žhnulo slunce a Yamuna měla místnosti snad ještě vytápěné. Nedokázala bych v takovém klimatu vést rozhovor ani pět minut. Ona působila spokojeně. Bez protestů ale přijala nabídku na povídání venku v letenském parku. Seděly jsme na lavičce, pily nějaké nealko a povídaly si dvě hodiny. Je to nezvykle dlouhá doba. Já se hodně ptala, abych pochopila, s kým mám tu čest, a Yamuna hodně mluvila. Hovoří často abstraktně, vrství myšlenky, a je-li pobídnuta, je duchovním rozměrem věcí pohlcena. Lpí na své práci. Má velké ambice. A věří si.

V tu dobu jste si uvědomila, že nechcete žít s muži, ale se ženou?
Aby nedošlo k nedorozumění. To, že jsem žila se ženou, ještě neznamená, že jsem lesbička. Bývalá partnerka byla spřízněnou duší v těžké chvíli – přestěhovala jsem se totiž za ní do Prahy pár týdnů před potvrzením maminčiny nemoci. A ač to byl můj první vztah, kdy jsem skutečně milovala, byla milována a energie proudila přes srdce, došlo mi, že nejsem na ženy v sexuální rovině a vztah jsem před půl rokem ukončila.

Jak se na dění kolem vás dívá dcera?
Moje dcera je mnou vedena k tomu, aby žila pravdu. Aby žila tak, jak cítí, že potřebuje. Aby následovala své vnitřní impulsy. Když vidí, že je mezi dospělými láska a ona je její součástí, přijímá vše úplně přirozeně.

Takže se nezdráháte, aby byl vedle vás opět muž?
Abych pravdu řekla, měla jsem po vztahu s Petrou vztah s mužem, který mi byl blízký. Ale protože mě čeká velká zkouška, která přijde teď v září s mou šamanskou cestou do Ekvádoru, potřebuji, jak mi bylo řečeno šamanem i vlastním prožitkem v rámci sebeléčení, zůstat až do návratu v celibátu.

Partner vaše rozhodnutí chápe?
On sám chce teď zůstat v roli poustevníka. Vnímal to tak od začátku. Možná se naše cesty zase v budoucnu spojí, ale upřímně si myslím, že ne. Rozsáhlý proces transformace, kterým nyní procházím, mě připravuje na něco dalšího. Věřím, že lepšího.

Chystáte se získat povolení k práci se šamanskými medicínami od amazonského šamana?
Na to je třeba podstoupit velké odříkání - máte minimálně na dva roky tvrdou dietu, kdy mimo jiné nesmíte sůl, cukr, maso ani sex. A také musíte zvládnout mnoho těžkých zkoušek, které se často týkají strachu – meditovat ve sluji, kde je osmimetrová anakonda, skočit mezi piraně a krokodýly do řeky a přežít další úkoly. Není to prostě jen o napojování se na jiné dimenze, poznávání léčivých účinků různých bylin a ovládání léčivé energie. Svým půlročním celibátem a držením diety se připravuji na přijetí do takového šamanského výcviku. Zda mi ale bude požehnáno a budu vybrána šamanem, to se ukáže až v Ekvádoru.

Uvádíte, že rukama už léčit dokážete. Kdy jste tuhle schopnost v sobě objevila?
Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala se šamanem v Čechách. Jezdí sem, protože má českou ženu, a dělá tady podporu projektu Život postaru pro záchranu pralesa, kvůli kterému právě v září odjíždím. On byl ten, kdo mi řekl, že moje energie je léčivá a mohu používat slovo i ruce. Slovem léčím už mnoho let, to mě nepřekvapilo, ale u rukou jsem se hodně zarazila. Jsem přece psycholog, neměla bych se pouštět do neprobádaných vod, běželo mi tehdy hlavou. Jenomže pak se objevila klientka na pokraji fyzicko-psychického zhroucení a mně se ukázala informace, že zažila sexuální ataky i škrcení. Tak jsem položila ruce na krk, napojila se pokorně na moudrost šamana s prosbou o podporu a ono se to rozjelo. Rozkašlala se, křičela a měla projevy, jakoby ji někdo škrtil. Prošla si celou zkušenost znovu a uvolnila starý zážitek z dětství, kdy ji máma skutečně škrtila. A to byl můj první impulz k tomu, že léčivá energie přes mé ruce funguje, že to musím rozvíjet a není pro mě cesty zpět.