Závod ve dnech 10. až 15. dubna poběží Petr Vabroušek ze Zlína, Lida Ford, Češka žijící již dvacet let v Londýně, a David Koribský z Olomouce. Představujeme je.
Petr Vabroušek (43 let) není ve sportovním světě neznámou postavou. Je účastníkem mnoha světových triatlonových soutěží, úřadujícím českým šampionem v dlouhém triatlonu, vítězem českého poháru v triatlonu, ale také držitelem traťového rekordu ve stokilometrovém ultramaratonu na Antarktidě. „Měl jsem fantastickou možnost zúčastnit se a uspět na obou polárních maratonech. Pólů už více nemáme, tak jsem hledal něco nového. Volba padla logicky na horko a poušť a nejznámější závod na světě, kterým Marathon des Sables v tomto směru je,“ vysvětluje Vabroušek.
Nedávno závodil v triatlonu v Izraeli i na Kubě. Dovolenou proměnil na trénink v písku v Eilatu v Akabském zálivu. Formu si ověřil při několika letošních půlmaratonech a maratonech. Ten poslední absolvoval 3. dubna v Bratislavě za 3 hodiny a 10 minut. Za dobu historie pouštního závodu je prvním Čechem, který může výrazně promluvit do pořadí na čelních místech.
Lida Ford (42 let) viděla poprvé propagační plakát pouštního závodu při maratonu v USA. „To jsem si říkala, tý jo, magoři! V roce 2011 jsem při maratonu v Marseille viděla plakát znovu a od té doby to nemůžu dostat z hlavy ven. Proto to musím zkusit,“ říká žena, která se pravidelně vrací i na pražský maraton. Kromě jiného trénovala v marockých horách i belgických písečných dunách, kde ještě nedávno jezdil na cyklokrosových závodech Zdeněk Štybar. Minulý víkend Lida absolvovala další ze svých mnoha maratonů, tentokrát v Paříži. Při přebalování věcí v Londýně už myslí na to, jak bude za chvíli zase v Paříži a pak v poušti. „Za pár hodin uvidím krásná místa se spoustou sluníčka a spoustou písku... Napůl se těším a napůl začínám panikařit,“ popsala svůj stav před odjezdem.
David Koribský (34 let) byl v mládí rychlobruslařský reprezentant, ultramaratonům se věnuje pět let. V lednu absolvoval na Lysé hoře mistrovství v extrémním horském maratonu na 24 hodin. Loni běžel bez podpory 300 kilometrů z Valtic do Prahy. „Chtěl jsem si ověřit, že jsem schopen fungovat několik dní s minimem věcí. Zabralo mi to 3 dny a 8 hodin,“ popisuje zátěžovou zkoušku. „Čím více se termín závodu blíží, tím víc si uvědomuji, že už to přestává být sranda a že to bude co nevidět doopravdy a naživo,“ popsal pocit před cestou do Paříže, odkud závodníci odletí do marockého Ouarzazate. Koribský uvažuje nad tím, jak se jeho tělo vypořádá s vysokými teplotami. „Loňské tropické léto bylo ideální na trénink, ale poušť bude mnohem horší. Běhám závody na 24 hodin i 100 kilometrů, v létě jsem běžel závod na třikrát 42 kilometrů během jednoho týdne, ale závod typu MDS poběžím poprvé. Největší strach mám z havěti, která v poušti žije jako hadi, škorpioni. Z toho mám fakt hrůzu,“ dodává s úsměvem.
Závodníci si musí z domova přivézt povinnou výbavu, kterou mají v průběhu všech etap s sebou. Tvoří ji batoh, spací pytel, čelová svítilna a s kompletní sadou náhradních baterií, 10 spínacích špendlíků, kompas nebo buzol, zapalovač (křesadlo nebo zápalky), píšťalka, kovový nůž, antiseptikum, aspivenin (odsávačka při uštknutí nebo bodnutí hmyzem), signál zrcátko, nouzová termofólie, opalovací krém, 200 eur nebo ekvivalent v cizí měně, pas. Od pořadatelů pak před startem obdrží roadbook s podrobným zákresem etap závodu, světlici pro nouzové přivolání pomoci, solné tablety, závodní číslo s čipem a plastové sáčky na WC. Při vstupní prohlídce musí každý závodník předložit lékařské potvrzení a záznam EKG.
Pořadatelé zajišťují perfektní organizaci, stany, příděly balené vody, lékařskou péči. To je ale všechno, ostatní je jen na závodních. Co si berou s sebou, s tím také běží. Výbavu, včetně potravin s povinnou kalorickou hodnotou 2200 kcal minimálně na den, si nesou v batohu. Rehabilitaci si zajišťují vlastními silami. Nohy se v písku boří, batoh, ač z něj jídla každým dnem ubývá, lehčí nepřipadá. Obrovskou energii však závodníkům dodává jedinečná a neopakovatelná atmosféra závodu i života v táboře.
Při běžných etapách závodníci dostanou 10,5 litru balené vody na den (1,5 litru ráno před startem, dvakrát či třikrát jeden a půl litru na každé kontrole a 4,5 litru v cíli. Při nejdelší dvoudenní etapě je příděl vody 22,5 litru. Na maratonskou etapu, která bývá poslední měřenou, je příděl vody 12 litrů. Pokud závodník potřebuje vody více, samozřejmě ji dostane, ale musí počítat s časovou penalizací. Ta je také velice přísná při odhazování odpadků v poušti nebo nedodržení povinné výbavy.
Pořadatelé každoročně prodlužují délku závodu. I přesto se ale loni pohybovala celková průměrná rychlost nejlepších účastníků kolem 11,5 km/h. To všechno při denních teplotách kolem 35 až 45 °C. Pravdou ale je, že mezi závodníky jsou velké výkonnostní rozdíly. V roce 2015 byl časový odstup prvního a posledního klasifikovaného závodníka více než 55 hodin.
Pro letošní ročník se registrovalo 991 mužů a 192 žen. Na startu je i hlavní favorit a loňský vítěz, Maročan Rachid El Morabiti.
České závodníky můžete sledovat na stránce závodu www.marathondessables.com. Petr Vabroušek má číslo 644, Lida Ford nese 618 a David Koribský 645. Kromě toho se soutěže s číslem 582 účastní také Václav Vacík (27 let), kterého se před odjezdem nepodařilo ani zbývajícím českým závodníkům kontaktovat.
Josef Škvor, redaktor deníku METRO, účastník Marathonu des Sables 2013
