Závidíte mladším?
A víte, že ne? Ale jednou jsem svou oblíbenou značku oblečení viděla v reklamě se sloganem: Móda pro ženy středního věku. To mě trochu naštvalo. Necítím se jako žena středního věku.
Říkali vám politici, že vám to sluší?
Docela často.
A oni sami se oblékat umějí? Je mezi nimi nějaký štramák?
Teď mě zrovna nikdo nenapadá. Ale nosit vyžehlený oblek, dobře vyleštěné boty a do nich ponožky v odpovídající barvě, to znamená nikoliv bílé, k tomu slušivou košili a kravatu je pro řadu z nich stále nesplnitelný požadavek.
Máte teď víc času i na sebe? Na své koníčky?Samozřejmě. Třeba můžu celý víkend strávit doma: dopoledne si zajít na golf nebo na procházku se psem, uvařit nějakou dobrou večeři, podívat se na film, přečíst si knížku... Taky chodím dvakrát týdně cvičit, protože si myslím, že je to v mém věku nutné. Chci si udržet kondici i vzhled.
Takže se víc staráte o image.
To zase ne. O to, abych dobře vypadala, jsem se starala vždycky. Maluju se jednou denně už asi dvacet let. Ale určitě existují fotky z doby, kdy si říkám: jak jsem to vypadala, kolik jsem to vážila...
Kvůli hrubému chování jste občas kritizovala mužské kolegy a zastávala se žen. Pak jste se postavila proti Pavle Topolánkové na stranu Mirka Topolánka. Jak to?
Protože jsou určité věci, které si mají lidi vyříkat doma. A ne plakat do všech novin ve chvíli, kdy partner sestavuje vládu. O jejím vstupu do politiky ani nemluvím, to už bylo jen úsměvné. Ale co udělala manželovi, to bych rozhodně brala jako podraz.
A nevěra není podraz?
To byste musel říct, že se navzájem podráží osmdesát procent národa. Důležité je, jaká pravidla si lidé stanoví doma.
Dá se v politice udělat kariéra přes postel?
Velmi těžko. Obecně si myslím, že se tenhle jev dost přeceňuje. A když už, tak mi přijde zvláštní, proč se v jeho souvislosti vždycky mluví o ženách, a nikdy ne o mužích.
Je politika vulgárnější než advokacie?
Když jste sem za mnou přišel, asi jste viděl, že je tu klid, mluví se tu tlumeným hlasem, pracuje, lidé jsou k sobě slušní a sprosté slovo jsem tady snad neslyšela.
A když vejdu do Sněmovny?
Tak tam to sprosté slovo uslyšíte za každým rohem. I já jsem v politice zhrubla a občas mi něco ujelo.
Vadil by vám americký radar?
Nevadil.
Má být Václav Klaus znovu prezidentem?
Zatím jsem neviděla žádného soupeře.
Ale nikdy jste nebyla jeho fanynka.
Volila jsem proti němu Jana Sokola, to je pravda.
Teď byste navrhla koho?
Máme spoustu osobností, které by na Hradě obstály. Ale nepůjdou do potupného volebního cirkusu, při kterém je navíc někdo pomluví, že si dovolily kandidovat proti Klausovi. Myslím lidi jako Ivan Wilhelm, Eva Syková, Helena Illnerová.
Takže kdyby byla přímá volba prezidenta - Klaus v. Illnerová?
Volila bych Helenu Illnerovou.
Václav Havel zase říká, že by volil vás.
To mě těší, ale díky. Opravdu ne.
Setkáváte se v advokacii s menšími hlupáky než v politice?
Nebuďte ošklivý. Politici zas nejsou takoví pitomci, jak se z nich dělá. Někdy jsou ze sebe schopní pitomce udělat sami, ale jsou tam jak lidé hloupí, tak i lidé průměrní a samozřejmě lidé mimořádně chytří.
Neměli by tam ti hloupí nebýt?
A jak byste to udělal? Měřil byste jim IQ?
Dělají ze sebe pitomce sami, říkáte. Třeba si ve Sněmovně čtou noviny, občas usnou, padesát jich tam není...
To taky není úplně spravedlivé. Schůze Sněmovny začne v devět ráno a končí třeba v devět večer. Těžko si představit, že by nějaký poslanec na té své zaklapovací židličce celou dobu seděl, udržoval pozornost, pravidelně se hlásil a diskutoval. S jednou hodinovou přestávkou. Řeknu vám, že strávit celý den ve Sněmovně by málokdo vydržel.
Usnula jste někdy ve Sněmovně?
Ne, ale jednou jsem usnula na vládě. Vzbudil mě Pavel Dostál, začal mi zvedat ruku a hrozně se u toho smál. Pavel vždycky seděl vedle mě a byl to hrozný komediant.
Četla jste si někdy ve Sněmovně knížku?
Určitě ano.
Taky jste na notebooku hrála karty.
To nebylo ve Sněmovně, ale na sjezdu sociální demokracie. To vám řeknu, že byla mnohem větší nuda než schůze poslanců.
Na stole vám leží noviny. Co jste v nich četla nejdřív?
Že se dvě obce začaly přetahovat o hasičskou stříkačku.
Vážně?
Vážně. Ono se to nezdá, ale když člověk odejde z politiky, začne i ty noviny číst trochu jinak. Ještě mě zaujalo, že poslanec Pohanka bude jednat s vládou o stravenkách a že parašutista Bartoš nebyl podle tvrzení odbojářů holkař.
Tak vezměme následujících pět událostí: Benzin zdraží na 35 korun. Pavel Bém vylezl na Mount Everest. Vláda schválila reformu daní. Český fotbalista vyhrál Ligu mistrů. Topolánek bude mít syna. Co z toho vás bude zajímat nejvíc?
Pavel Bém. Protože ho dobře znám a vím, že když se do něčeho pustí, tak to dokáže, i kdyby u toho měl zemřít. Taky by mě zajímalo, jestli mu při lezení neomrzl druhý palec. Dál bych si přečetla, že Mirek Topolánek bude mít syna. Ne proto, že bych se nad tím pohoršovala. Naopak, jemu i Lucii Talmanové přeju do života hodně štěstí.
To je vše?
Benzin zdražuje pořád a reformu daní bych možná ani nečetla. Je jasné, že ji vláda dřív nebo později schválí.
Copak vás už politika nezajímá?
Jak co, třeba na zprávy se dívám častěji než dřív. Už z nich totiž nejsem na nervy. Když za mnou nějaká televize přijela točit na ministerstvo, byla jsem večer nesvá, jak budu vypadat, jak z toho vyjdu, kdo mi zase vynadá. Dokonce jsem se teď začala dívat na nedělní debaty: s klidem, že už tam nemusím sedět. Když mě dřív pozvali, měla jsem zkažený celý týden.
Takže když slyšíte zprávy o tom, že se vláda dohodla, nedohodla, že Sněmovna něco schválila, neschválila...
... tak to se mnou nic nedělá. Zaplaťpánbůh.
Spíte líp než před rokem?
Já vždycky spala dobře, i v době, kdy jsem měla nejvíc práce. Ale jsem šťastnější a klidně si dneska vezmu práci domů, protože mě nestresuje a baví. Večer si místo televize sednu ke stolu a píšu posudek pro klienta nebo studuju spisy. Stohy spisů. Nedávno jsem posuzovala jedno velké zadávací řízení a dva koncipienti mi museli pomáhat s podklady do auta.
Pracujete míň než dřív?
Možná ano, ale jsem výkonnější. Ve Sněmovně a na vládě jsem musela spoustu hodin jen odsedět, některá jednání byla zbytečná. Stávalo se mi, že už jsem odpoledne na ministerstvu neměla co na práci, ale bylo mi trapné jít domů. Tak jsem zabíjela čas tím, že jsem vyřizovala věci za podřízené. Tady je to všechno na mně. Když si zajdu s kolegy na golf, musím počítat s tím, že budu pracovat večer doma.
Jen to předtím oznámíte šéfovi.
Asi vás zklamu, ale nemám šéfa. Jsem jedním ze společníků, takže to oznámím jen sekretáfice. I na ministerstvu jsem sice mohla u spousty jednání rozhodnout, kdy budou, ale když jsem si řekla, že si půjdu místo oběda zacvičit, tak jsem se rozhlížela, jestli mě náhodou někdo nevidí. Teď můžu jít, kdy chci. Třeba i jednou týdně na ten golf.
Ale aby si o vás kolegové neřekli, že jste líná. Jako to o vás říkal Miloš Zeman.
Víte, po klacku sahá ten, komu dojdou argumenty. A Miloš Zeman, když už si se mnou nevěděl rady, tak mě začal pomlouvat. Kdybych byla tak neschopná a líná, asi bych se nestala společnicí renomované advokátní kanceláře.
Zkusila jste někdy někomu dokázat, že líná nejste?
Byla doba, kdy jsem to dělala. Abych našla ztracený vnitřní klid a ukázala ostatním, že umím pracovat velmi tvrdě. Třeba ve volební kampani jsem měla nejvíc výjezdů.
Brečela jste často?
Občas, a pokaždé ze vzteku a z bezmoci. Mockrát mě třeba rozbrečely výroky Miloše Zemana.
Co dál jste dělala?
Asi před deseti lety jsem chvíli mlátila telefonem o zem tak dlouho, až přiběhla sekretářka. Vytočilo mě, že jsem se nemohla ani na podesáté někam dovolat.
Vzpomeňte na rok 1989. Co to bylo za holku, která tehdy poprvé vstoupila do Lidového domu.
Mladá, možná naivní, plná ideálů. Nevěděla, co ji čeká. Bylo jí čtyřiadvacet a měla krátce po vysoké škole. Někteří kolegové na ni koukali skrz prsty a dost často se o ní mluvilo a psalo jako o „dosud neprovdané“. Už tehdy ale chodila se svým mužem a v politice nikdy nic jiného než práci nehledala.
Váš muž byl příznivcem ODA.
To vadilo hlavně starším členům strany.
Pamatujete, kdy jste si poprvé podala ruku s Milošem Zemanem?
Ne. Ale poměrně brzo jsme přišli na to, že se nebudeme mít rádi. Obecně totiž špatně vycházím s lidmi, jejichž hlavní vlastností je ješitnost. V životě mi hodně ublížil a to se nezapomíná.
Budete někdy volit někoho jiného než ČSSD?
Těžko. A možná se někdy politikou zase začnu zabývat. Čistě ze zájmu, už se jí nebudu živit.
To znamená co?
Trochu jim do toho kecat.
Ale nejdřív musíte poznat reálný život, jak vám při odchodu radil Jiří Paroubek. Říkal, že si máte odpočinout.
On Jiří v těchhle věcech někdy rychleji mluví, než myslí. Ale měl pravdu, mně se v reálném životě líbí.
|
Běžný den Petry Buzkové 8.30 doveze dceru do školy |
| Petra Buzková v pěti bodech * Narodila se 7. prosince 1965, vystudovala práva. * Od roku 1989 je členkou ČSSD, v roce 1993 se stala poslankyní a v roce 2002 ministryní školství. * Měla spory s Milošem Zemanem, který o ní ve své knize napsal, že je líná. * Několik poslanců se hloupě vyjádřilo, když si nechala zmenšit poprsí. V novinách se objevila fotka, jak se nahá opaluje v Chorvatsku. * Je vdaná za finančníka Josefa Kotrbu a má s ním dceru Annu. |
