Pět nejčastějších českých módních hříchů: ledvinka, ponožky v sandálech nebo igelitka

Takhle se (také) oblékáme. Jaký je největší hřích českého stylu ulice? Lhostejnost k sobě i k ostatním. Nejde o pranýř, ale o pohled do zrcadla. Podívali jsme se realistickým zrakem na módní obraz českého národa v roce 2009.

Nejde o pranýř, ale o pohled do zrcadla. Rovněž si nemyslíme, že právě my dvě (autorky) se oblékáme správně a vkusně. A nechceme si z nikoho dělat legraci. Tak - tím jsme snad vyřídily všechny námitky.

Do toho, co nosím, vám nic není!

Nemusíte být zrovna zahraniční návštěvník, abyste si při pohledu na českou ulici všimli, že velká část z nás má určité společné rysy. Přestože se módní situace u nás lepší každým rokem, pořád to na veřejnosti vypadá, že je nám tak trochu jedno, kdo nás potká a co si o nás na první pohled pomyslí.

Hřích 1

Ponožky v sandálech: už se z toho stalo skoro klišé. Sandály se nosí, protože je venku horko. Pokud je vám zima, vezměte si uzavřené boty a do nich ponožky dle libosti. Podobně nepřípustné jsou i ponožky v lodičkách.

A to je náš největší problém. Lhostejnost. Nejde o to, že by chtěl někdo Čechům a Moravanům (potažmo kterémukoli národu na světě) diktovat styl odívání. To by ostatně ani nešlo. Jenže u nás je pořád vidět, že nepovažujeme módu za vyjádření osobnosti, ale za nutnou až obtěžující obalovou techniku ve stylu No a co?!

Velká většina lidí má například pocit, že na nohy není vidět, boty stačí kupovat, až když se ty staré rozpadnou, a černá je jediná barva obuvi, která se nosí.

Vůbec to na našich ulicích vypadá, jako že pohodlí je jediné měřítko, a hodně spoluobčanů nemá doma zrcadlo, ve kterém by před odchodem zkoukli, jak jim to dnes sluší.

Vlajkovou lodí českého stylu zůstávají dvě věci, které už se dostaly i do některých zvlášť sžíravých průvodců pro cizince. Ano, jsou to ponožky v sandálech a igelitky.

Ponožky v trekových, kožených i sprchových sandálech jsou všude a mají neskutečně mnoho variant. Od pokrčených silonových po vysoko vytažené froté tenisové se dvěma proužky kolem okraje. Nosí je staří, mladí, sedláci i šviháci. Možná jde o vnější znak nějakého náboženství, ale to nic nemění na tom, že to vypadá směšně a že je na čase najít si náboženství nové. Třeba kult dobře padnoucích a správně dlouhých džín. To by se taky hodilo.

Co se igelitek týče, jde asi o pozůstatek z doby, kdy byla správně barevná igelitka (třeba Chiquita nebo Dubonnet) rodinným stříbrem a používala se, vymývala a skládala tak často, dokud se z ní v místě skladů neodrolila barva.

Proč to tak zůstalo i dnes, kdy už nemá igelitka na směnném trhu hodnotu deseti svítících céček jako tehdy, není jasné. Českému módnímu stylu to ale zasazuje smrtící ránu. Igelitkou totiž zabijete jakýkoliv model.

Redakce na výzvědách

Hřích 2

Ledvinka pod břichem: je to sice praktický vynález, do které nositel schová veškeré nezbytnosti. Hodí se ale jen na výlet, na dovolenou, do přírody. Rozhodně ne do města nebo do práce.

Abychom zjistili aktuální stav módy na českých ulicích, vyslali jsme do pražského terénu fotografa a produkční. Původně se báli, že bude trvat i několik dní, než se jim podaří nafotit základní kameny úrazu. Trvalo to jedno odpoledne. Stačilo strategicky zvolené místo před velkým nákupním centrem u nástupišť několika tramvají.

Poměr módních nepatřičností k zajímavě a stylově oblečeným lidem ale vyzněl dost příznivě. Zhruba jedna ku devíti. Protože jsme téměř před rokem pořádali podobný průzkum, můžeme srovnávat. Lidí, kteří si se svým oblékáním dají aspoň trochu práci, stále přibývá. Jenže jeden "hříšník" vizuálně přetluče i deset hezky oblečených, takže výsledný dojem je víceméně pořád stejný. Nebo není?

Pochvalme se sami

"My se pořád srovnáváme jen se západním světem. Sypeme si popel na hlavu, že Francouzky jsou elegantnější, Angličanky originálnější, že chlapi v cizině na sebe víc dbají, ale podívejte se taky na východ," hájí nás Veronika Malířová, prodavačka z pražského butiku. "Já jsem se minulý měsíc vrátila z delší cesty po Bulharsku, Rumunsku a Rusku a měla jsem dojem, že jsem místo domů přijela na Západ. Ve srovnání s tím, co jsem viděla na dovolené, se vážně oblékáme skvěle."

Tak se na české módní vysvědčení zkusíme podívat trochu smířlivěji. Co by šlo pochválit? Není toho málo.

Hřích 3

Malé/velké oblečení: má to dva extrémy. Buď neforemný sak, který má za úkol skrýt větší rozměr těla, nebo upnutý rádoby sexy model zvaný "Dobrý den, břicho ven". V obou případech si nositelé škodí. Velké oblečení NIC neskryje a příliš malé NENÍ sexy.

"Určitě se nejvíc vylepšily ženy nad čtyřicet. Jsou mnohem mladistvější a mnohem lépe se udržují než dřív," pochvaluje si naše módní redaktorka Lenka Poláčková. "A nejde vůbec o peníze. Jde o přístup. Dřív, tak před deseti lety, jsem měla dojem, že se ženy před středním věkem a ve středním věku snaží být neviditelné. Hlavně se snažily vypadat všechny úplně stejně. A jako by se bály sportovní a výstřednější módy. Stejné účesy, stejné boty, stejné kabelky, stejné svetříky. Dneska už jsou odvážnější, asi i díky mnohem pestřejší nabídce obchodů s běžně dostupnou módou, jako je H&M, New Yorker, C&A, Veromoda, Next a podobně."

Stejně tak se vylepšili čeští a moravští "kravaťáci". Muži, které jejich pracovní zařazení nutí trávit většinu dne v obleku s košilí a kravatou. Umí všechno barevně sladit, jsou odvážnější ve výběru bot, a dokonce i praktické tašky nebo batohy na notebooky umí sehnat v koukatelném provedení.

A kdo je stylově naprosto na jedničku, to jsou naše děti. Nabídka dětského oblečení i doplňků je opravdu široká - ať v dražších obchodech nebo v second handech - a zdá se, že při oblékání svých potomků jsme mnohem odvážnější a stylovější, než když oblékáme sebe.

"Do svých dcer jsem ochotná investovat i víc peněz než sama do sebe. Takže jsem při nákupech na nový školní rok zjistila, že jsem za obě holky utratila víc než za sebe za celý rok," směje se maminka a lékařka Ivana Pavlíková.

Ony si děti také umí svůj styl pohlídat. Kdo někdy vypravoval do školky či školy malou modelku nebo malého manekýna, ten ví, co je to za práci, vyhovět jejímu či jeho vkusu. Až budeme jednou všichni tak bazírovat na svém šatníku jako naši potomci, tak k nám Francouzi budou pořádat zájezdy Za českým stylem.

Čí je to vina?

Hřích 4

Ramínka úplně mimo: Jsou modely šatů či trik, u nichž je přijatelně svůdné, pokud z výstřihu čas od času vykoukne část krásné podprsenky. Pokud si však obstaráte triko s volnými zády nebo vázací za krk, zcela ho zabijete tím, že použijete standardní podprsenku.

Teď, když jsme se pochválili, se můžeme zamyslet nad tím, kde je chyba u zbytku z nás. Jeden z hlavních českých módních prohřešků - špatně sedící oblečení - můžeme krásně hodit na někoho jiného. A to na obchodníky, kteří k nám módu dovážejí. Možná by se i oni mohli jednou posadit na ulici a prohlédnout si své zákazníky. Třeba by potom přišli na to, že naše průměrná velikost není 38. Že nebude stačit zazásobit obchody velikostmi XS, S a M a myslet si, že je všechno v pořádku.

Kdokoliv, kdo do jejich představ nezapadá, je potom odkázaný na nabídku obchodů s oblečením z druhé ruky nebo tržnic - tam předsudky o velikostech netrpí. A přestože v second handech i v tržnicích se dají najít jednotlivé poklady, jakmile se tam začnete oblékat od hlavy k patě, bude to proklatě znát. Zejména na zastaralých vzorech a nekvalitních materiálech, které křičí "Já jsem z tržnice" velmi jasně a nahlas.

Co už bohužel na nikoho jiného hodit nemůžeme, jsou ty hříchy, které vidíte na fotkách doprovázejících tento článek. Protože víme, že je to poněkud citlivé téma, pečlivě jsme vyřadili všechny, jejichž problémem byly evidentně peníze nebo momentální společenská indispozice.

Nechceme ani suplovat tolik rozšířenou rubriku módní policie. Je nám jasné, že někdy člověk prostě nemá svůj den a je mu úplně jedno, že vyrazí do ulic v teplákách a triku, ve kterém týden předtím vymaloval kuchyň. Naším záměrem bylo, aby otištěné fotografie složily obrázek našich chyb, se kterými se dá něco dělat.

Někdy to chce víc úcty ke spoluobčanům (polonahý svalovec), někdy víc sebekritiky ohledně velikosti (slečna v bílém tričku vysoko nad pupík a o číslo menších džínách), někdy by stačilo dát si jen víc práce s výběrem (paní v hezkém koženém kabátku doplněném reklamním červeným tričkem).

Budoucnost je barevná

Hřích 5

Věčná igelitka: při cestě z nákupu je pochopitelné, že si brambory a chleba nenesete v kabelce. Ale četnost výskytu igelitek na českých ulicích spíš napovídá, že je lidi používají jako běžné zavazadlo. Cizincům je to k smíchu. Jak dlouho nám to ještě vydrží?

Na sociální síti Facebook najdete spoustu zájmových skupin a jedna z nich se týká i módy. Jmenuje se Proti módní šedi v českých ulicích a založilo ji avantgardní kadeřnictví KO Hairgods. Tam si dávají tipy návštěvníci, kteří se baví módou. Doporučují různé malé butiky, krámky s neobvyklými značkami i jiné webové servery, kde výtvarníci a výtvarnice prodávají vlastní šperky i doplňky (třeba www.fler.cz).

Věříme tomu, že za dalších pár let, až budeme zase rýpavě chystat podobný článek, už nenajdeme tolik lidí na vyfocení. Pomalu ale jistě převládnou ti, které móda baví, nebo jim přinejmenším není lhostejná. Že máme ke svému optimismu důvod, to dokazujeme níže. Najdete tam i ty, které s radostí chválíme.

Co říkají módní návrhářky na styl české ulice?

MARTINA NEVAŘILOVÁ (www.navarila.cz)
Je to lepší, hlavně mladí umí skvěle kombinovat. Jinak mi chybí individualita. Málo lidí tady přemýšlí nad tím, do čeho se obléknout - častěji kopírují kamarádky nebo módní časopisy. Kreativita v oblékání ale souvisí s osobností. Lidé u nás si ještě pořád málo váží sami sebe a to se pak odráží i na tom, jak se oblékají.

ŠÁRKA ŠIŠKOVÁ (www.siskova.cz)
Za posledních dvacet let je vidět obrovská změna. Muži i ženy se oblékají mnohem lépe, jejich oblečení je daleko barevnější. Mně osobně by se líbilo, kdybychom byli ještě odvážnější. Srovnávám s Amerikou, kde na chodníku vidíte naprosto všechny styly - ženu, která jde v gumákách, vedle ní dámu na vysokých podpatcích a za ní pejska v papučích. To se mi líbí.

IŠKA FIŠÁRKOVÁ (www.iskafisarkova.cz)
Móda ulice se podle mě jednoznačně zlepšila. Zejména u mladé generace nepoznáte, jestli jste v Praze, nebo v jiné metropoli. Co zlepšovat má starší generace, tím nemyslím důchodce, ale spíš padesátníky. Ti se vymlouvají, že na to nemají peníze, ale jsem přesvědčená, že by se prostředky našly. Tahle generace ale byla vychovávaná v tom, že utrácet za oblečení je zbytečné. Někdy to chce víc úcty k ostatním, někdy víc sebekritiky.

Pravidla českého vkusu

Občas se vám na ulici nebo v dopravním prostředku stane, že vás pohled na zcela neznámého člověka potěší. Protože vše, co na něm zrovna vidíte, lahodí vašemu oku. Střih oblečení je vybrán tak, že odpovídá figuře i věku, barvy jsou skvěle sladěné, doplňky taky a vše je navíc korunováno něčím nepopsatelným. Špetkou šmrncu. A vůbec to nemusí být typ oblečení, který vyznáváte i vy. Jen vás ten pohled esteticky pohladí.

Zvlášť patrné je to u některých starších dam a pánů. Jsou potvrzením toho, že ani uplynulá šedá desetiletí nedokázala ve všech zničit vkus a že i za málo peněz se dá obléknout hezky. Stačí místo neforemné haleny či trika z umělých materiálů dobře střižená bavlněná košile světlejší barvy a člověk jakoby omládne. Což platí jak u žen, tak u mužů. A boty - nemusíte si lámat nohy v hypermoderních platformách, ale dají se sehnat i pohodlné, dokonce zdravotní boty, které se hodí i k sukni. Úplná radost pak je potkat dámu v letech, která umí "kouzlit" s šátky a šperky. Zajímavý detail totiž umí odlákat pozornost tím žádoucím směrem...

Na mladších ročnících je zase často znát, že se naučily pořizovat si zajímavé věci za hranicemi. I velké oděvní řetězce totiž mají v sesterských obchodech západně od nás mnohem větší výběr - jak modelů, tak třeba i větších velikostí. A navíc pak člověk nevypadá jako stá kopie téhož.

Největší potěšení ale máme z toho, jak kreativně někteří dovedou pracovat s málem. Kvalitní džíny a k tomu zjevně kousek objevený v některém sekáči. Ne jako z nouze ctnost, ale jako projev vlastního osobitého vkusu. Což teprve ti, kteří si "úlovky" dokážou ještě vlastnoručně dotvořit! Tady je vidět stará škola, kdy domácí tvorba byla věcí nezbytnosti, dnes bývá zábavným koníčkem.