ZZ neboli Zoufalé Září. Tak mám díky mé profesi začátek podzimu zapsán v běžeckém kalendáři. Znáte ten pocit, kdy hlava chce a tělo nemůže? Snažíte se únavu přeběhat a docílíte pouze toho, že už se nechce ani té hlavě? K tomu přidejte virózu a dostanete běžeckou krizičku jako vyšitou. A před vámi dva závody, na které se těšíte celé léto…
Hned první říjnový víkend je ve znamení srdcařského závodu Namydlená pětka. Pochmurné ráno, dlouhá cesta do Brna, nohy jak z olova, mám chuť to odpískat. Jenže jsem slíbila koláče. A taky jsem tvrdohlavá. A taky přece o nic nejde! Rodinná atmosféra závodu mě hned u registrace ubezpečí o tom, že jsem tu správně. Malinko sice znervózním, když se mě už asi pátý člověk ptá na obhajobu Tydýtů (Rungo pětka přes ty tři Tydýty), ale já jsem tu přece skrze koláče (díky babi Věro!!!!!), a ty chutnají, takže jsem v klidu. V pravé poledne je odstartováno, trasa je dokonalá, přede mnou jen jedna soupeřka, která doplatí na špatně zavázané tkaničky, a najednou se hrnu do cílové rovinky, slyším Majdino: „První žena!“ … a jsem v cíli. Cítím, že krize je zažehnána. To protnutí cílové pásky je jako živá voda. Gratulace a poplácání po rameni od soupeřů je ještě mnohem víc. Dopřeju si Bářinu karamelu a pak už se jen vznáším jako ty stovky bublinek, které symbolizovaly Namydlenou pětku. A já miluju bublinky, takže milé Rungo, mercííí, za to že jsi!
Vznáším se až do následující neděle, Hradecký půlmaraton nehodlám i přes moje zmatky v registraci vynechat. Cíle mám dva – doběhnout a vylepšit osobák z loňska. Prvních pár kilometrů ani nevnímám, prodírám se davem trochu dopředu, běží se dobře, na trati i podél zdravím známé tváře, však jsem taky doma… Na 13. kilometru mi začínají tuhnout nohy, což neznám. Rozhodnu se nepanikařit a naplnit aspoň jeden z mých cílů. Prostě běžím. V cílové rovince, což je ve skutečnosti pěkný krpál, dokonce trochu zasprintuji. Osobák jsem vylepšila o více než minutu, dokonce jsem pátá ve své kategorii a dostávám cenu na pódiu. Jsem šťastná, jsem spokojená, i když to bolelo. I dnes a pokaždé, když se mi na běžeckém poli něco podaří, cítím zadostiučinění. Když stojím na stupních vítězů nebo na pódiu, vždycky si vzpomenu na svoji učitelku tělocviku, která se vysmívala mému velkému zadku. To koukáš, co?
A tak jsem po ZZ zažila ŘŘ – Řízný Říjen. A doufám v LL (Libový Listopad) a PP (Pádivý Prosinec). Pro vás všechny, co běháte srdcem!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
