Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pavla Tichá: Rakovinu jsem vzala jako šanci

  6:00aktualizováno  6:00
Před třemi lety diagnostikovali lékaři Pavle Tiché nádor v prsu v pokročilém stadiu. Prognóza nebyla příznivá.

Pavla Tichá

Pavla se ale nevzdala a kromě toho, že nad svou nemocí vítězí, založila občanské sdružení Amelie, které pomáhá onkologicky nemocným pacientům a jejich blízkým nacházet  duševní rovnováhu.

Jak se vlastně na vaši nemoc přišlo?
Přišla jsem si na ni sama. Jednoho dne jsem si v levém prsu nahmatala útvar. S odstupem času považuji za hlavní varování to, že vždy, když jsem slyšela či četla cokoli o rakovině,  udělalo se mi až fyzicky zle. Řekla bych, že to mohla být předzvěst.

Jak jste se cítila, když vám lékaři vaše podezření potvrdili?
Nejdřív jsem vůbec nechápala, co to říkají... Na tohle se nedá připravit a každý to určitě prožívá jinak. Abych nemusela být mezi lidmi v plné v čekárně, posadili mě na sesternu, nemohla jsem ani brečet a ve výrazech tváří kolem jsem viděla jen beznaděj. Na onkologii nebyla místnost ani nikdo, kdo by Vám pomohl tu informaci vstřebat. Nakonec jsem to šla rozchodit do nemocničního parku. Volala jsem kamarádce, která měla podobnou zkušenost, a ta mi dodala už po telefonu naději.

A vaší pesimistickou prognózu jste se dozvěděla hned?
Mně hned na začátku řekli: „Přišla jste pozdě, uvidíme, co se dá dělat.“ Měla jsem z toho pocit viny. Pořád jsem si říkala, jak jsem si toho mohla nevšimnout?

Při sdělení diagnózy není přítomen psycholog?
Ne. Mluví s vámi zprvu jen onkolog. Čeká vás řada vyšetření, kde potkáte další lékaře, někteří se snaží, ale většinou nemají čas a prostor se vám věnovat i jinak. Dosud není běžné, že by pacientům byla nabídnuta psychoonkologická pomoc, přitom v tu chvíli člověk potřebuje slyšet, že má naději a tu máme přece vždycky.

Nikdo z blízkých s vámi v tom okamžiku nebyl?
Nebyl, protože zpočátku jsem nechtěla nikoho děsit. Čekání na diagnózu je strašně dlouhé, než se člověk vůbec na onkologii objedná… Než  zjistí, jak se tam může dostat. Nejdřív jsem sháněla svého gynekologa a přes něj jsem se dostala k onkologovi. Mezitím uplynuly skoro dva týdny, které se mi zdály nekonečné. Okamžik, kdy mi potvrdili diagnózu, byl hrozný, ale už jsem alespoň věděla, na čem jsem.

Kdy jste se rozhodla to říci svým blízkým?
Jakmile jsem měla diagnózu potvrzenou. Je velmi těžké to sdělovat lidem, kteří Vás mají rádi. Maminka se šla do nemocnice se zeptat, jak to skutečně je. Až po roce mi řekla, že jí pro mě dali maximálně dva roky života.  Muselo to být pro všechny velmi těžké, mohli jen sledovat, jak s tím bojuji, přicházím o vlasy…

Měla jste nějaké stádium apatie, kdy vám připadalo, že nemá smysl se snažit?
Nemyslím. Několik let jsem navštěvovala psychoterapeuta a v ten den, kdy jsem se dozvěděla diagnózu, jsem tam šla také. Psychoterapie mi moc pomohla při hledání cesty k sobě samé. Když jsem se dozvěděla, že mám rakovinu, byl ten náraz natolik velký, že mi jakoby „přehodil výhybku“. Cítila jsem, že je to šance svůj život změnit, tak jak jsem si to už dlouho přála. Vzhledem k tomu, jak se doktoři a sestřičky chovali vyděšeně, domnívala jsem se, že mám možná jen půl roku života, ale to mi najednou nepřipadalo důležité.

Jak probíhala dál vaše léčba?
Absolvovala jsem čtyři cykly chemoterapie. Byla jsem unavená, ale žila jsem vlastně víc naplno než kdy předtím. Operace už jen potvrdila, že všechny rakovinné buňky ze dvou nádorů a jedné metastázy zmizely. Při následující chemoterapii nastaly problémy a já ležela více než měsíc v nemocnici. Nemohla jsem se hýbat a lékaři si nějakou dobu mysleli, že mám metastáze v páteři, naštěstí to tak nebylo. Ještě mezi posledními chemoterapiemi jsem se podrobila operaci páteře s výhřezem ploténky.


Pavla Tichá - po operaci
Pavla Tichá po operaci.


Zkoušela jste i nějaké alternativní metody léčby?
Zpočátku jsem se tomu vyhýbala. Pro nemocného je dost těžké se ve všech těch informacích zorientovat a nemít z toho v hlavě chaos. Snažila jsem se ubránit tomu, abych nebyla v pomyslných kleštích mezi klasickou medicínou a takzvanou alternativou, a nekomplikovala si tak život zbytečnými stresy. Navštěvuji jednoho léčitele, se kterým jsme v kontaktu už jako přátelé. Začala jsem se učit vařit tak, abych podpořila a vyčistila oslabený a zatížený organizmus. Řada lidí mi dosud moc pomáhá a jsem za to vděčná, ale uzdravit se musím sama. 

Jak jste se cítila, když to bylo za vámi?
Byla jsem šťastná, že to mám za sebou a uspořádala jsem večírek pro všechny své přátele, kteří mě podrželi. Za půl roku, v červnu, jsem se vydala sama s fenkou Sunny na cestu. Měsíc jsme šly od západu na východ ze Šumavy až do Chřibů na Moravě. Cestovaly jsme nejdříve s pomocí, abych nemusela nosit na zádech těžké batohy – vezla jsem si jídlo (celozrnnou rýži, obilí a zeleninu) a vařila jsem si po cestě. Postupně jsem se dostávala do kondice a nakonec už jsem batohy nosila sama: Ušly jsme spolu přes 300 km. Po roce a půl se mi však onemocnění objevilo znovu. Jsem moc šťastná, že recidiva ihned po zahájení hormonální léčby zcela zmizela. Nyní jsem v pořádku, v neustálé lékařské péči.


Kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěla pomoci i jiným onkologickým pacientům?
Více než měsíc jsem strávila na lůžkovém oddělení onkologie. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jak obrovskou moc má při překonávání jakékoli nemoci psychika. Tak jsem od podzimu 2005 začala dávat dohromady projekt psychosociální pomoci. Hledala jsem způsoby, jak pomoci změnit to, co jsem zažila. Navštívila jsem některé instituce a hledala kontakty na někoho, kdo se již něčím podobným zabývá. Chodila jsem  jako dobrovolnice na lůžkové oddělení onkologie VFN Praha 2 a začala jsem hledat odborníky – psychoonkology, psychoterapeuty a logoterapeuty, arteterapeuty a další nadšence.

Kdo Vám nakonec pomohl?
Až zcela náhodou  jsem narazila na MUDr. Henrietu Tondlovou, která se psychoonkologií zabývá již více než 20 let. Od té chvíle se jakoby zázrakem vše rozběhlo. Seznámila jsem se s MUDr. Aschermannovou, primářkou a ředitelkou ÚOP na Pleši, která dala Amelii zelenou pro spolupráci s Komplexním onkologickým centrem.

Amélie - sídlo
Dům, kde sídlí sdružení Amelie.

Co sdružení Amelie může pacientům vlastně nabídnout?
Amélie je otevřená komukoli, v jakémkoli věku, pacientům i jejich blízkým. Zájemce nejprve zavolá na linku Amelie, kde jej vyslechneme a zjistíme, o co z naší nabídky má zájem. Může přijít v pondělí a od května i ve čtvrtek do Centra Amelie v Praze 8. Tam je možnost popovídat si anonymně s odborníkem - psychoterapeutem či s někým, kdo prošel podobnou zkušeností. Další možností je po telefonickém objednání využít bezplatnou odbornou psychoonkologickou pomoc v Železniční nemocnici v Praze 2. Současně nabízíme návštěvy dalších akcí, které probíhají v Centru Amelie, a plánujeme je také na dalších místech po Praze.

O jaký typ akcí v Centru Amelie jde?
Amelie o.s. si dala do vínku Kodex, ve kterém je deklarován záměr, aby návštěvníci nebyli do ničeho tlačeni. Věříme v jedinečnost každého života a klademe si za cíl dát jí prostor v rámci různých tvůrčích a relaxačních činností: arteterapie, divadelní dílna, cvičení, hudební dílna a další možnosti podpoření sebeléčby. Nabízíme možnost navštěvovat také Klub Amelie, je to specifické prostředí, kde si návštěvníci vyměňují informace a zkušenosti. Zveme také hosty nejrůznějších profesí  a zaměření, vaříme zdravé občerstvení, vše s důrazem na to, že je to jen ochutnávka, ze které si každý může odnést to, co jej osloví.

Je nabídka Amelie bezplatná? Z čeho financujete provoz a služby?
Odborná péče je pokryta zdravotním pojištěním. Vstupné do Centra Amelie je dobrovolné, tyto příspěvky používáme na nákup občerstvení. Provoz centra, klubu a další náklady financujeme z darů Kmotrů Amelie – jednotlivců, kteří se rozhodli pomoci naší činnosti jiným způsobem, a tím se stali její nedílnou součástí. Většina z 20 aktivních členů Amelie o.s. pracuje dosud dobrovolně, bez nároku na honorář. V budoucnu bychom rádi některé aktivity a služby profesionalizovali.

Spolupracujete také s jinými subjekty?
Ano. S Národním dobrovolnickým centrem Hestia organizujeme dobrovolnický program Amelie. Dobrovolníci navštěvují lůžkové oddělení onkologie VFN Karlovo náměstí a ÚOP na Pleši. Ve spolupráci s YWCA nabízíme velmi levně odborné hlídání dětí od nejmenšího věku a dopolední školku a program pro seniory, s Programem sociální integrace „Člověk v tísni“ spolupracujeme v případech, když se nemocný dostane do vážných sociálních problémů. Veškeré informace jsou zatím k získání pouze telefonicky na Lince Amelie, připravujeme podrobné webové stránky.

Dosáhnou na služby Amelie i lidé mimo Prahu?
V tuto chvíli bohužel ne, ale jednáme o možnostech spolupráce hned na několika místech v republice. Připravujeme spolupráci se sdružením www.osudy.cz, které má celorepublikovou působnost, a rádi bychom časem nabízeli či zprostředkovali kvalitní služby všude, kde je to potřeba. Hledáme spolupracovníky – psychoonkology, psychoterapeuty a psychology se zájmem o tento obor, bývalé pacienty, nadšence, dobrovolníky, ale i další organizace, které by měly zájem o spolupráci.

Kontakty: Linka Amelie: 739 506 912, www.programamelie.cz, pavla.ticha@volny.cz
centrum Amelie v pondělí a čtvrtek: Na Truhlářce 39, Praha 8. Číslo účtu: 104034379/0800


Autor: pro iDNES.cz






Nejčtenější

Přírodní oleje jsou báječným kosmetickým pomocníkem. Pokud víme, jak nám mohou...
Jak se vyznat v pleťových olejích? Kokosový na tělo, měsíčkový na tvář

Oleje patří do kosmetické výbavy stejně neodmyslitelně jako třeba pleťové krémy, sprchové gely nebo líčidla. Nejen, že skvěle pomáhají například s odličováním,...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Jana Bělobrádková se stará o tři děti.
Bartošová, Bělobrádková a Babišová: Své manžely v politice podporujeme

Bez podpory své partnerky žádný politik dlouhodobě neuspěje. Kdo stojí po boku nejvýraznějších osobností letošních voleb? Oslovili jsme manželky lídrů...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Meditace umí zmírnit deprese, předcházet infarktu i posílit imunitu

Prastará technika pořád funguje a vědci objevují nové a nové důvody, proč nám vlastně meditace prospívá. Nejen že redukuje stres a zlepšuje náladu, prospívá...  celý článek

Ilustrační fotografie
Srdce se náhle zastaví až 70 lidem ze sta tisíc. Do 10 minut je pozdě

Když náhlá zástava srdečního oběhu potká někoho s dobrou fyzickou kondicí, jeho okolí je zděšeno. Obecně se totiž má za to, že sportem si zdraví utužujeme, tak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Uši se čistí samy, my to dělat nemusíme. Když už, tak jen jemně

Nahromaděný ušní maz svádí k odstraňování, někdo ho dokonce považuje za znak nedostatečné hygieny. A tak uši čistí víc a víc. Ve skutečnosti tolik pozornosti...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky
Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky

Klepe se vám ruka a tekutou linkou si na víčku vytvoříte nepravidelný pruh... co s tím? Pomůže vám obyčejná lepicí páska... celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.