Chodila po hospodách a zanedbávala školu, měla spoustu neomluvených hodin.
„Taky jsem ze dvou předmětů propadla, protože jakmile jsem se objevila ve škole, profesoři mě vyvolali a já absolutně netušila, co se právě probírá. Ale zase díky tomu mám za sebou krásné dobrodružné mládí,“ směje se.
Nakonec odmaturovala s vyznamenáním, ale to už měla za sebou jinou drsnou zkušenost: v sedmnácti jí zemřela maminka.
„Měla klasický průběh: najde se nádor, vyléčí se, pak to vypadá dobře... a rakovina se vrátí,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.
Když odešla studovat herectví na DAMU, sestra měla smrtelnou autonehodu. A před pěti lety jí tatínek zemřel na infarkt. „Konfrontace se smrtí je drsná, ale může do jisté míry prohlubovat vztahy a pohled na svět.“
Herečka proto začala spolupracovat s asociací hospiců. „Slyšela jsem v rádiu rozhovor s paní Marií Svatošovou, zakladatelkou hospiců u nás, na téma smrti. Byla jsem fascinována, s jakou pokorou vůči tomu tématu probíhal, zároveň se smířením a určitým optimismem. Tak jsem ji oslovila.“ Asociaci chce pomoct téma smrti odtabuizovat. „Abychom ji brali jako součást života, neutíkali před ní.“
Od studií Pavla hraje v Národním divadle, má kolem 25 představení měsíčně. Těší se, že o prázdninách bude dobíjet energii cestováním.
„Jsem cestovatel dobrodruh. Dovolená u moře v hotelu s all inclusive pro mě není. Vloni jsme s kamarádkou byly v Indii, pár let před tím jsme projížděly Kanárské ostrovy. Řekly jsme si, že budeme žít jen z toho, co vyděláme na ulici. Hrály jsme na kytaru a zpívaly, spaly jsme venku, jezdily jsme po vesnicích, někde nás rodiny braly domů, bylo to úžasné.“
Letos Pavlu čeká české léto, ráda by podnikla klasický puťák: „Hodit bágly na záda, a kam člověk dojde, tam přespí, a ráno pokračuje dál. Vypadá to na Šumavu, ale to je zatím jen první nástřel. Určitě toho bude víc.“
