Dobrý den.S přítelem jsme spolu dva měsíce.Miluji ho a on mě.V dohledné době plánujeme společné bydlení.Problém je,že od samého začátku vztahu se potýkáme s většími či menšími spory,které pramení z jeho žárlivosti a nedůvěry.Má špatné zkušenosti z předchozích vztahů.Toto mě velmi zraňuje.V jedné chvíli dokáže být nadmíru laskavý a milý,vše je "dokonalé" a vzápětí se něco stane,dle mého názoru jen v jeho hlavě a on začne být podezíravý a velmi nepříjemný.Kolikrát se jedná o úplnou prkotinu.Tím mě velmi zraňuje.Mluvili jsme spolu o tom,on mě prosí o trpělivost,že se jen potřebuje přesvědčit,že mi může opravdu věřit a že se to časem zlepší.Vždy když ke sporu dojde,což je ve větší či menší míře každý den,tak se poté omlouvá,že ví, že to přehnal,ale že to způsobují obavy,že o mě přijde.Snažím se mít pro něj pochopení a ujišťuji ho o své lásce,nerada bych ho ztratila,ale mám pochybnosti,zda to může fungovat,když se nezmění,či je vůbec reálné,aby se změnil.Děkuji za Váš názor a odpověď. - otázka upravena poradcem
Elena
Dobrý den!Prosím dotaz:Já 55-2 dospělé děti , partnerka 38.Jedno 7 leté dítě z předchozího vztahu.Nyní chce velmi intenzivně další.Jenže- já s tí mám problém.Můj věk a asi i s tím spojená lenost, ale hlavně její zdravotní stav. Rev.artritida ,mírně rozv.astma.Stavy totální únavy.No s tím souvisí moje obavy o její zdraví-že dítě nestojí za toaby se z toho pak roznemohla.mám obavy jak bych pak dítě (vlastně pak dvě) obstarával ..jak výchovou tak materiálně... nejde mi to přítelkyni vysvětlit.že chci aby dítě co máme (to 7 leté -nyní naše) vyrůstalo v pohodě, i zabezpečené materiálně.A navíc přítelkyně již nyní jej místy nezvládá ..musím dost často zakročit- neb dítě se vůči ní občas chová až brutálně(zřejmě následek doby kdy byli sami a dítě bylojen u babičky která nic neřešila jen když měla klid) Prostě mám nyní dilema-mít dítě s tím že můžem ohrozit zdraví maminky,dál moje sobeckost-unavenost-a nebo nějak vysvětlit,že prostě dítě nemít.Jenže přítelkyně je z toho rozhozenáNevim codělat
luboš
Dobrý den, ráda bych znala názor na moji nynější situaci. Po rozvodu jsem opět začala randit a tento muž tak trošku o budoucnosti mluvil jako o naší společné na což jsem mu řekla, že zatím nechci nic úplně vážného.. on to pochopil tak, že chci pouze někoho na sex, a začal se podle toho ke mě chovat. Já mu vysvětlila, že mě špatně pochopil, že jen nechci úplně takový vážný vztah jako společné bydlení, finance atp. Prostě každý sám za sebe a spolu jen trávit volný čas, samozřejmě i sex, ale nejen sex. Vše odkyval a my se na další schůzce spolu vyspali, on se druhý den ozval, do líbilo jsme si další schůzku, ale v den schůzky se neozýval, já zařídila hlídání pro dceru a čekala až jsem to nevydržela a zavalola, oznámil mi, že spal po noční a že je nemocný (i zněl že mu není dobře) ale u mě zafungoval PMS a vybouchla jsem, poslala jsem ho ke všem certum, ne protože nepřijde, ale že mi nedal včas vědět. poté jsem mu napsala omluvnou SMS, ale uz ani neodepsal. Mě je 30 a jemu 37 let.
Mahulena
Dobrý deň, poprosím vás o radu. Som s priatelom 7r, ja 24,on 26.v lete som stretla ineho tvrdi ze ma miluje, rozhodla som sa rozist no nejak som sa nedokazala vzdat minulosti..dozvedeli sa o sebe a ja som si zo strachu z noveho vybrala navrat k povodnemu vztahu.cakala som ze to bude dobre,slubil mi ze spravime hrubu ciaru a nebudeme si nic vycitat.to vsak aj chapem nie je schopny ze stale ma vidi s tym druhym.ja sa zacinam obvinovat ze som nedala do vztahu viac, len som utiekla do naruce ineho.na druhej strane neviem na toho druheho zabudnut lebo taku lasku aku mi on daval som este pred tym necitila a napriek vsetkemu chce byt so mnou.ja sa vsak vinim ze keby nedam sancu tomu staremu vztahu ze to budem lutovat, ze ma miluje len ja som to nevnimala a len som mu vycitala preco nie je taký a onaký a sama som asi taka nebola.na 2.strane si vravím ze mozno som nebola len ja ta zla,ze sme si davali sancu 7r.neviem citim ako by som bojovala srdce vs.rozum.
monika
S ní stále musí pracovat, ale tvrdí, že ho už nezajímá, ale ještě před 14 dny, než jsem na vše přišla byla u nás před domem si s ním popovídat. Nyní mi tvrdí, že s ní omezil kontakt pouze na pracovní věci, a opravdu když volá tak jí řekne jestli je to důležité a je odměřený. Přistoupil na všechny mé požadavky vůči ní. Jeho vztah ke mně je nyní hezký, jako na počátku vztahu. Volá mi, píše sms. Chce být u mě i plánuje věci se mnou, abychom společně trávili čas. Stále však nevím, zda mu můžu věřit. Jestli to na mě není divadlo je to pro mě zmatečné? Své obavy jsem mu sdělila, on mi sdělil, že ho ona nezajímá a že on má strach, že se vrátí domů a nebudu tam. Je vůbec možné se takto rychle pohřbít city k milence a náš vztah zachránit? Jak nabýt opět důvěry ve vztahu? Děkuji za odpověď
Ema pokračování
Dobrý den,
s přítelem jsme 9 let. Před časem jsme se odcizili hádky, nulový fyzický kontakt. On si často psal se svojí kolegyní. Začala jsem mít podezření, že s ní něco má. On se tomu vysmíval. Po čase přišla od ní zamilovaná sms. Začal mi vysvětlovat, že se spletla. Poté jsem našla jeho deník, psal, že ji miluje. Tvrdil, že je to platonické. Prosil, plakal ať neodcházím ať ho neopouštím. Pak se ke mě choval moc hezky, řekl, že uděláme tlustou čáru a začneme znovu, že s ní už nemá nic společného.Poté jsem našla důkazy, že spolu měli půl roku poměr. Účtenky, faktury ze dvou hotelů, kdy mi tvrdil, že je na služ. cestě. Zhroutil se, brečel nadával si, zvracel. Říkal, že mi strašně ublížil, ale stále tvrdil, že se jí ani nedotkl. Pak jsem našla smsky, které potvrdil i sexuální vztah. Opět mě prosil, nechtěl mi říkat pravdu, aby mi ještě více neublížil. Chce jednu jedinou šanci, aby mě mohl už dokonce života udělat šťastnu, prý se stydí i sám před sebou. Pokračuji výše.
Ema
Přeji dobrý den. Jsme s partnerem spolu skoro 20 let, máme pěkný a harmonický vztah a 4 děti ve věku 4 - 12 let. On se nechce ženit, já bych se vdala ráda. Jenže o tom on nechce vůbec slyšet a za celé ty roky jsem nenašla odvahu na tom trvat, nebo vířit vody v jinak šťastném vztahu. Co se týče zabezpečení rodiny, tak partner se stará opravdu nadstandardně, jak osobně, tak finančně. Nějak netuším, proč se svatbě tak brání. Nyní se vrátil ze svatby svojí sestry, letěl na ni přes půl zeměkoule, zatímco já jsem s dětmi zůstala sama doma. A řeknu upřímně, že mi to je líto. Je mi líto, když koukám na fotky, kde vede sestru jako nevěstu ze schodů, kde jí obouvá střevíčky a směje se s ní. Je mi líto, že aby nezranil její city, letěl 11 hodin letadlem tam a 11 zpátky, přesto, že svatby pokládá za přežitek. Jen aby ji nezranil. Svatba se mu líbila. Ale nějak moc ho netrápí, že svým striktním přístupem mi docela dost ubližuje. Že není schopen a ochoten dojít tady na matriku se svědky a vzít se.
Zuzana
Ona na to sama sílu nemá. Toted sme za tchýní a tchánem jezdili strašně rádi a vždy jsme si to tam užili, ale pokud jsou přítomni i bratr a jeho rodina je všechno uplně jinak. On k rodičům celé roky skoro nejezdil, prootže je nepotřeboval, teď jim chybí hlídání atd... takže se mu hodí. A manželka tím trpí, protože když jsme u nich vše se motá hlavně kolem něj a jeho dítěte. Nevím jak jí mám pomoc. Prosím poraďte.
Manžel-Karel
Dobrý den,
prosím o radu. Moje manželka ( 29 ) má velmmi špatný vztah se svým o 2 roky starším bratrem. Prožili spolu normální dětství ona se pak na VŠ seznámila se mnou a máme spolu 10 let vztah + krásné mimčo. Její bratr byl vždycky ve všem "lepší" než ona, uměl se líp prosadit a to zejména v rodině, kde mu jdou všichni se vším hodně na ruku. Vydělává se svojí partnerkou poměrně dost peněz a mají taky čerstvě dítě. Manželku poměrně utiskoval, ale rodiče se jí nikdy moc nezastali a vždy to přešli jenom tím, že jim nebudou dělat soudce. Příjde mi, že to v manželce pomalu zrálo a ted s dětmi to vylezlo hodně najevo. Je jí z něj špatně a to na něj jenom pomyslí. Pokusila se to trochu nastínit rodičům, ty se s bratrem pokusili mluvit, ale on prý nic nevidí a prý se chová uplně normálně, ale aby vzal telefon a zeptel se jí co se děje to ne. - otázka upravena poradcem
Manžel-Karel
Dobrý den,
jsem pátým rokem ve vztahu, ve kterém mi můj partner ani jednou neřekl jménem. Vlastně mě nikdy nijak neoslovil. Jsem "hele", "poslyš" a když nejsem otočená zády, tak vlastně nejsem nic.
Dřív mi aspoň jménem sem tam napsal, ale ani to se už teď neděje. Rodiče též neoslovuje mami, tati, ale některým našim kamarádům nebo jeho kolegům v práci jménem říká. Dřív jsem to tolik nevnímala, ale poslední rok, možná dva, se ze vztahu začínají vytrácet takové ty drobnosti typu přání dobrého rána, písemný kontakt během dne a já to neoslovávní vnímám víc. S partnerem jsem měla nesčetné diskuse, které spíš už než přínosné byly únavné a kontraproduktivní a ze kterých jsem většinou vyšla já jako ta přecitlivělá malá holka. Nepopírám, že jsem hodně emotivní, ale s tímhle nevím, jak se popasovat. Cítím se opravdu jako nic a nikdo, což nebývalo. Je normální, že pro jiné jméno má a pro mě ne? Nemám pátrat třeba po nějaké křivdě, kterou jsem mu třeba způsobila? Nerozumím tomu. - otázka upravena poradcem
Jana
Přítel tedy chce chlapce do své péče, ale já si tu situaci absolutně nedokážu představit. Vím, že je to ode mě sobecké, ale bohužel nemám ke chlapci žádný vztah a při představě, že by tady měl s námi bydlet se mi svírá žaludek a je mi zle. Bohužel mi vůbec nesedl a nedokážu si představit, že v mých 26ti letech, kdy chceme mít za chvíli své vlastní děti, se budu starat o 9ti letého kluka, se kterým nemám žádný vztah. Určitě je to i tím, že nemám své vlastní děti, pak jsem i proto taková sobecká. Řekla bych, že mám v sobě nějaký blok a když jej vidím, jsem hned podrážděná, vadí mi že neumí v tolika letech poděkovat, poprosit atd. Nějak vůči němu nedokážu být shovívavá. Víte, příteli to samozřejmě láme srdce v jakých podmínkách jeho bratr žije, vůbec se mu nedivím...ale já nějak nedokážu překousnout, že by bydlel s námi...Můžete mi prosím poradit jak se k tomu postavit nebo co je se mnou špatně?Vím, že každá jiná žena by s tím neměla problém a nepochopila by mou sobeckost. Děkuji moc.M.
Magda O.
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého přítele a jeho bratra. Je nám 26 let a bydlíme spolu v bytě 2+1. Bohužel přítelovi zemřela maminka před rokem a zůstal po ní ještě přítelův nevlastní bratr, který má 9 let. Ten vyrůstá s otcem, jenž je člověk bez kousku citu, kluka nikam na výlet nevezme, protože pořád sedí jen v hospodě a v podstatě je z něj alkoholik. Díky všem těmto podmínkám je těžké s otcem vyjít a komunikace je na bodu mrazu, ostatně přítelův bratr začíná chytat "moresy" tatínka...není se čemu divit. Samozřejmě to dítě má otce jako modlu a ve všech směrech ho hájí a svého otce miluje. Ale celá situace začíná zacházet tak daleko, že i učitelka si ve škole všímá, jak se chlapec mění a že začíná šikanovat ostatní děti. Vše chce předat na sociálku a můj přítel samozřejmě chce podpořit její rozhodnutí, protože ty podmínky ve kterých dítě žije, jsou hrozné. Můj přítel se rozhodl, že chce o bratra bojovat, že by ho měl ve své péči...pokračování - otázka upravena poradcem
Magda O.
Osudové setkání po 20 letech? - 3. část:
Faktem zůstává, že od té doby, co jsme spolu v kontaktu, nás naplňuje neuvěřitelný pocit lásky, jakou jsme doposud nepocítili, a i když jsme tak daleko, tak vědomí, že existuje ten druhý, který miluje stejně silně, nás pohání jít dál stávajícm životem. I když někdy je to opravdu utrpení (dělat jakože nic) a dost vyčerpávající. Potud to vypadá asi jako červená knihovna, že? Co je problémem společné budoucnosti? Řekla bych děti. jeho jsou sice už dospělé, 30 a 25 let, oba již mimo domov, ale mladší před pár lety prošlo roční léčbou rakoviny a má k otci silnou citovou vazbu. Moje dítě má skoro 12 let a má zase silnou citovou vazbu ke mně (ale i k tátovi) a hodně se mi svěřuje. Já bych ze svého vztahu i odešla, najít si jinde práci a začít jinde navidím jako problém, ale mám strach o moje dítě, jestli by moji zradu uneslo. Dokážete mi poradit? Možná jsem jen hloupá a něco si namlouvám, ale srdci se těžko domlouvá. A nemyslím, že bych chtěla něco uspěchat... Díky.
Veronika
Osudové setkání po 20 letech? - 2. část:
Zhruba po 14 dnech komunikace jsme začali cítit, že do toho "padáme znovu", a myslím, že vědomě jsme to nechali plynout. Loni se nám na 1/2 dne podařilo setkat a bylo jako by nás neděšlilo 20 dlouhých let, co jsme se neviděli, ale třeba jen týden či měsíc. To, co k sobě nyní cítíme je nepopsatelné a s postupem času se to zdá být čím dál silnější. Vypadá to, že něco takového ani jeden z nás doposud nezažil. Můžeme spolu mluvit naprosto o všem. Měli jsme se 2x setkat, abychom spolu mohli několik dní pobýt, ale vzhIedem k tomu, že nás dělí téměř 1000 km, dále velké pracovní vytížení obou a také "nenadálé" okolnosti, které se udály těsně před odjezdem (nemoci příbuzných) se nám to nepodařilo. Již přes rok na sebe myslíme ve dne v noci a jsme poslední myšlenkou před spaním a první po probuzení. Oba nějak víme, že se jednou setkáme a i když nevíme kdy... Spíš máme trošku obavy, co všechno se tím "setkáním" změní pro naše stávající partnerské životy. - otázka upravena poradcem
Veronika
Osudové setkání po 20 letech? - 1. část:
Po 20 letech jsem se náhodou dostala do kontaktu se svou první láskou. Oba dva jsme zadaní a máme děti. Mně je teď 40, on je 16 let starší. Naše "legální" vztahy jsou relativně pohodové a navenek asi působí i šťastně, on přes 30 let, já skoro 18 let, ale v obou případech nám s partnery chybí komunikace (a nemyslím, že bychom my nechtěli), připadá mi, že žijeme spolu spíše ze zvyku. On byl ženatý a s malými dětmi již tehdy a o společné budoucnosti jsme z tohoto důvodu nauvažovali a ani nikdy o ní nemluvili. Vztah před 20 lety trval skoro 3 roky a dnes bych řekla, že byl spíše fyzický, i když přitažlivost a láska tam samozžejmě také byly. Také bylo nějak málo času. bylo to v cizině, když jsem tam studovala. pak jsem se musela dost narychlo vrátit a tak to skončilo, ale nedá se říci, že bychom se rozešli, spíše "oddálili". Jenže.... Po 20 letech jsme se náhodou setkali a od té doby jsme spolu v každodenním kontaktu - trvá to již přes rok. - otázka upravena poradcem
Veronika
Dobrý večer paní Jitko,jen potřebuji konečně slyšet názor od někoho, kdo tomu rozumí a doufám že jste to Vy Už přes měsíc randím s klukem se kterým jsem se setkala a od prvího pohledu jsem cítila menší jiskry.Nepotkali jsme se stejným způsobem jako většina lidí dnes.Byla to úplná náhoda,dovolím si říct,že to mohl být osud.Jenže problém je v tom, že mi od začátku v jednom lhal.Před třemi dny mi z očí do očí řekl že mu není tolik, kolik říkal.Když jsme se poprvé viděli, řekl mi,že mu je 25 a já mu věřila, vypadá velice mladě a chováním si taky nepřidává. Je mu 34 a mě je jen 16.Na začátku jsem si řekla, že 9 let není tolik .ale 18? Byla jsem rozhořčena, nevěděla jsem co mám dělat a nevím to do teď. Celkem si rozumíme ale od té doby,co mi řekl věk, tak se tomu trochu bráním. Řekla jsem to jen pár lidem, někteří si myslí,že to není možný,někteří mi říkají ať následuji srdce.Mám z toho obavy.Nevím jak bych to vysvětlila doma. On je ale hrozně úžasný bojím se toho všeho. prosím o radu.Nicol.
Nicol
Zdravím, je to dva měsíce zpět co jsem se přestěhovalo od rodičů do bytu, vedle mě bydlí kluk, stejně starý jako já (19), má 3 roky přítelkyni ale ta bydlí 50 km daleko a moc jim to neklape a ani se moc nevídají tom vím od něj, se sousedem jsme si hned padli do oka, začli si psát chodíme spolu na kafe buď ke mě nebo k němu, občas mu uvařím oběd a nebo mu něco dobrýho upeču a ani nevím proč. Ale včera jsme se u mě koukali na film, leželi jsme vedle sebe na gauči a on mě sám od sebe začal hladit po vlasech a pak po zadech, po chilce jsme se na gači prohodily, tak jsem ho na oplatku začala hladit já, pak chtěl abych jsem si hlavu poloýila na jeho hruď, jen jsme tak leželi, koukali na filmy a ani moc nemluvily, já teď nevím co si mám o tom všem myslet, píšeme si každý den a celý den když se nevídame, píšemi si i na dobrou noc a na dobré ráno. Prosím o vaší radu co si o tom všem myslíte, a jesli u něj mám šanci.Já mu nechci říkat a ani psát že se mi to včera moc líbilo. Děkuji za radu
Bohunka
Podotýkám,že k žárlivosti nemá důvod. Nikdy jsem nevěrná nebyla a prakticky ani nikam nechodím. On sám mě nikam nepozve, ani na kávu. Pokud už někam jdeme, iniciativa vzejde ode mě, samozřejmě s tím, že akci platím také já. On mě vezme pouze tam, kde je vše (vstup, jakákoli akce) zadarmo. Když chci, aby mi něco přivezl z obchodu,kam jede, nechá si to ode mne zaplatit, i když se jedná jen třeba o 50 korun. O dárku k Vánocům se raději ani nezmiňuji. V domácnosti také pomůže velice zřídka. Dokonce i byt jsem malovala sama. Chtěla jsem tehdy,aby jen třeba někam na víkend odjel,abych nemusela alespoň vařit, ale to odmítl. Takže ležel, já malovala i vařila. Už si ho nevážím, mám pocit, že už nevydržím jeho přítomnost v bytě. On žádnou šanci na záchranu vztahu (pauzu) nepřipustí, a asi mi nezbyde nic jiného, než podat rovnou žádost o rozvod. Je mi 41, jemu 48 let, bezdětný. Ještě jsem si řekla, že zkusím napsat sem, prosím o Váš názor na tento vztah. Děkuji. III.část/III.
Jana 1122
Manžel je navíc stále doma, co mě zná, opustil všechny své koníčky, ač jsem to nechtěla. Nikam nejde, nemá kamarády, je hodně introverní. Měli jsme krizi již před třemi lety, kdy jsem byla rozhodnutá pro rozvod. Také mi chtěl v té krizi dávat méně peněz a jídlo si kupovat sám. Prosila jsem ho, ať dá vztahu šanci tím, že si dáme pár měsíců pauzu. Ať se na tu dobu odstěhuje, ale odmítl s tím, že on problém nevidí a ať se odstěhuji já, když potřebuji pauzu. Podotýkám, že byt je můj a tak jsem předpokládala, že by odejít měl on. Nakonec jsem od všeho upustila, protože jsem se cítila unavená. Připadá mi situace bezvýchodná, mám pocit, že už se ho vlastně nemám šanci zbavit. Stále mě sleduje (žárlí), nakukuje do pokoje co dělám. Myslím, že proto není schopen někam odjet, ani za rodiči, které má v jiném městě. Již je asi 4 měsíce nenavštívil. Pokud už tam někdy jel, tak mi to oznámil až v noci před odjezdem, asi proto, abych už si nestihla na druhý den udělat program. II.část /III.
Jana 1122
Dobrý den,paní doktorko. S manželem jsem 9 let, 7 let manželé. Vždy byl „opatrný“ co se týče financí, ale už mi připadá, že se to zhoršuje a přestává mě to bavit. Dává mi peníze na domácnost, ale více jak 12 tis.si nechává, aby šetřil na něco pro oba,např.na dovolenou, kam nakonec nejedeme, protože vše se mu zdá drahé. Z peněz na domácnost očekává, že bude o vše postaráno. Nekoupí ani žárovku, nebo zubní pastu, když dojde, protože já se mám starat o domácnost. Ze začátku vztahu to bylo o něco lepší. To že je finančně zodpovědný mi dokonce po předchozím vztahu (kde byl pravý opak) imponovalo. Z toho co našetřím, se kupuje i vybavení domácnosti, nový nábytek atd, na nic již nepřispěje. Nevím, proč tak šetří,děti nemáme. Mám již soběstačné z předchozího vztahu. Když jsem chtěla, aby mi někam ( cca 1x za dva roky) odvezl rodiče, měl zájem o to, zda mu zaplatí benzín. Tak jsem to odmítla, protože rodiče jsou v důchodu a já manželovi na benzín prostě dávat nebudu. Peněz má dost. I.část/III.
Jana 1122
Prosím o radu ohledně vztahů, které teď nacházím na pracovišti. Je mi 40, mám manžela, 5ti letou holčičku a nikdy jsem se ve svých vztazích nechovala promiskuitně. Partnera jsem hledala vždy mezi nezadanými s vyřešenou minulostí a čistým štítem. Jsem docela v šoku ze zjištění, že jsou na pracovišti zavedené sexuální aktivity. s 20ti letou uklízečkou zřejmě někde na záchodkách. Jde o chlapy o 10-20 let mladší, někteří mají doma rodiny. Byla jsem svědkem různých poznámek, náznaků, flirtování dotyčných přímo při práci. Na chodbách vidíte jak se upravují, vydýchávají..
Nevím, nikdy dříve jsem něčemu takovému nepřihlížela. Způsobuje to, že nemám ani ten nejmenší zájem tyhle kolegy vůbec pozdravit natož s nima o čemkoli mluvit. Tohle přejít neumím. Je to pro mě velké a bolestné zklamání z reality takové jaká je.. Nemám na to buňky ani žaludek, ale potřebuji to ustát. Práce mi zatím jinak vyhovuje a nemám důvod jí měnit.
Děkuji Vám.
Nikol
Nikol
Dobrý den paní doktorko, přátelím se se svým bývalým. Trvalo to sice dlouho, ale podařilo se nám ten zmatek s city ustát a již jsme doopravdy jen přátelé. Já mám ale jeden problém: podařilo se mi sice zabít city, které jsem k němu chovala (a stálo mě to spoustu trápení a sil, ale nechtěla jsem o tohoto člověka přijít), ale místo toho vystoupily úplně opačné pocity - zloba, snad i trochu nenávist (to on se rozešel se mnou; řekl věci, které mě hodně bolely a když si na ně vzpomenu, bolí i teď).Půlka mě by s ním ráda někam vyrazila a pobavila se, ale ta druhá s tím má problém (říká: když si nevážil toho, co měl a nechtěl mě, nebude mě mít vůbec). Tyhle dvě půlky se mezi sebou furt hádají. Teď když už ho konečně nemiluji, musím zase řešit tohle. S ním to probírat nechci. Léta jsme řešili nás dva a potenciální návrat a na další rozebírání už nemám chuť ani sílu. Můžete mi prosím poradit, co s tím? Jak se sebou pracovat? Jak odpustit? Už bych chtěla mít opravdu klid. Moc děkuji.
Lucie
Dobrý den, více jak rok se scházím s mužem. Nejdříve to bylo pouze sporadicky, spíše tedy z jeho strany, neměl tolik času, pracovně vytížený. A já si taky držela své koníčky, zájmy, tudíž mi to nevadilo. Vždy byl ke mně pozorný, těšili jsme se na sebe, dával najevo svou náklonnost. Poslední dva měsíce jsme začali spolu trávit skoro každý den, začali plánovat společné výlety...Jenže nedávno měl potřebu přiznat se mi, že celý ten rok byl ve vztahu, který už tedy nefungoval a až nedávno ho kvůli mně definitivně ukončil. Najednou vše dávalo smysl- jeho nedostatek času, vídání se jen po večerech, žádné společné víkendy...Věřím, že opravdu stál o mě, ale celý rok si nedokázal vyřešit svou "minulost". Je to náročné, ale nepitvám se v tom, chci to s ním zkusit a s novou situací se smířit, i když mi to kazí všechny hezké vzpomínky. Jenže v tu samou dobu, co se mi přiznal a vyznal jsem zjistila, že píše jiné ženě, že po ní touží, několik let se neviděli a žádá jí, aby o víkendu přijela. Co teď? - otázka upravena poradcem
Hannah
2.cast
Nechci přijít o šanci bydlet sama,zároveň nechci "zradit" kamarádku na které mi záleží. Vim,že by to asi jako zradu chápala. Mám v plánu se jí naposledy zeptat na otázku společného bydlení a pokud ani tentokrát nezareaguje, budu si domlouvat podnájem s kolegyní. Myslíte si,že je tento postup korektní? Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Katka
Dobrý den, řeším dilema a potřebovala bych radu ohledně toho,jak dale postupovat. S nejlepší kamarádkou,kterou znám již opravdu mnoho let jsme se někdy na začátku listopadu bavili o tom,že bychom se chtěli osamostatnit,odtrhnout od rodičů,a že bychom mohly bydlet spolu v podnájmu. Domluvili jsme se,že budeme hledat byty a po novém roce to nějak rozseknem. Této kamarádce jsem posílala nabídku bytu,který by se mi líbil,neodpověděla. Poté jsem ji psala začátkem roku,jak to vidí s tím bydlením,neodpověděla. V podstatě mi bezne odpoví na každou 2-3 SMS,ale chápu to,studuje,pracuje a prostě je už taková. Nyní se ale kolegyně z práce,se kterou si také velmi rozumim, nabídla,že má možnost sehnat pres známého podnájem,za výhodnou cenu a mohla bych bydlet s ní. Moc bych chtěla,ale je mi to teď hloupé vůči kamarádce. Vím,že u ní je to nebezpečí,že o stěhování bude pouze mluvit,ale nikdy k němu nedojde. Zatímco ta kolegyně jedná a vím,že by dotáhla věc do konce. 1.cast
Katka
Dobry den, mam podobne opakujici scenar ve vztazich a zajimal by me Vas nazor. Vzdy kdyz s nekym chodim, cca 4 mesice je velmi aktivni, pise neustale, chce se stale videt. Zvyknu si na pozornost. Po 4 mesicich jako kdyz utne. Treba tyden, dva, tri ani nenapisou a je mi blbe byt aktivni ja. U jednoho vztahu se mi stalo, ze se kluk odmlcel i na 2 mesice, pak bylo videt, ze se boji aby o me neprisel a zacal se snazit. Ja uz to vsak brala, ze vztah vysumel a randila s jinym. Co si o tom myslite, jedna se o bezny jev nebo ne? Mam se s klukem rozejit, kdyz se nejakou dobu neozyva, pripadne jakou dobu byste vnimala jako hranicni? Co si myslite, ze mi ve vztazich vazne? Dekuji, Anna
Anna
dobry den,jsem s pritelem 3 roky,vposledni dobe je porad online ale neodpovida na me zpravy,rika ze si pise jen se mnou,ale ja mam nevim proc tuseni ze za tim neco vezi,jsem chorobne zarliva porad chci aby se priznal k necemu co mozna neudelal,je hodny pomaha mi kdyz pise,tak moc hezky.Ale ten nestastny online me nici,lecim se oder deprese,vidim i to co neni?dekuji
Eva salabova
Tentokrát jsem celou konverzaci vytiskla a poslala i jejímu manželovi.....vím akorát, že dopis dostal, od té doby jsem o nich s nikým nemluvili...ostatní kamarádi o tom ví a navzájem o sobě nemluvíme...prostě přestali existovat, ale znali jsme se 10 let a mě se postupně vracejí všechny vzpomínky a společné chvíle, kdy jsem měla něco tušit....a vlastně jim dávala možnost se spolu vídat a i když mě i přátelé přesvědčovali, at si na to dám pozor, nechtěla jsem je slyšet......Přemýšlím, jestli je šance, že někdy zapomenu a budu moci žít zas v klidu a neprobouzt se každou noc ze špatného ale reálného snu.....Manželovi nic neříkám, slíbili jsme si že je to uzavřená věc, ale tolik se bojím, že se to může zopakovat a tím, že to budu dusit v sobě, zas bude hledat útěchu.........
Šárka
Dobrý den, základní otázka, nevím jak zapomenout.....S manželem jsme spolu 12 let, z toho 7let manželé...máme 6 letou dcerku, která má od narození zdravotní problémy a vyžaduje dost času i to asi způsobilo, že jsem mu přišla na nevěru před 4 roky(našla jsem sms) slíbil,že to bylo jen bližší přátelství a že se to nebude opakovat...o 2 roky později jsem opět narazila na zprávu ve smyslu musíme si dát pozor něco tuší......a naposledy před půl rokem už to byli emaily které obsahovali slovo miluji tě atd...... vzala jsem dcerku a na pár dní jsem se odtěhovala..... Mám ho ráda a rodina pro mě znamená hodně, tak jsem is vše vyříkali s ní mi slíbil, že přeruší kontakt......nyní je náš vztah v pořádku, snaží se...ale já prostě nemůžu zapomenout a stále mám v hlavě spostu špatných myšlenek......nenapsala jsem asi základ, jednalo se o naši společnou známou a ženou jeho velmi dobrého kamaráda....už i kvůli němu a celé partě jsem se snažila to již roky před překonat...1č.
Šárka
Takže Vás prosím o názor, myslím si, že původně měl snahu začít vztah, vždy psával, že by zase chtěl být MY. Myslím, že zjistil, že to nedokáže, ale nechce mne úplně ztratit, jenže já už takhle nemůžu, přitom se bojím, že ho již neuvidím, když to utnu. Nejhorší na tom je, že, jak jsem psala, je nám již oběma hodně přes těch SÁT... Co mi radíte? když se odmlčím, nevolám, zavolá on, jinak vždy setkání navrhuji třeba já............ Myslíte, že když vydržím, může se z našeho "kamarádství" vyvinout něco víc, i když to zavrhl?? Když jsme spolu, je pozorný, milý, i docela tak drahý dárek co mi dal na vánoce ( a vím, že ho hodně sháněl po všech možných obchodech) tak nějak neopovídá, že takovéhle dárky se dávají JEN kamarádkám. A ještě bych chtěla říct, že bez květiny nikdy nepřijede.. Já fakt již nemůžu, jsem z toho špatná a slzavé údolí, ale nevím, jak to vyřešit. Shrnu-li to, myslím že problém je stále jeho paní ( i když dlouhé roky už nevnímá) a jeho vyhoření. Moc děkuji.. Jana - otázka upravena poradcem
Jana 3. část
Paní nevnímá, jen leží, není to jednoduché, vím. Musím vám ještě říct že je nám oběma už přes sát. Takhle to bylo celý podzim, jeli jsme na výlet, k vánocům mi daroval řetízek, květinu, ale já chci víc. Mám ho moc ráda,tak jsem mu řekla, když se ptal, co chci k vánocům, že chci trochu citu, obejmutí, vzít za ruku atd. odpověděl, že si promluvíme. Promluvili jsme si 196. prosince, že o tom moc přemýšlel, že jsem skvělá, je se mnou rád, ale že do vztahu nejde. Že mne má rád jako kamarádku, můžeme se vidět, atd. Ž je chyba v něm, že to ví, že by potřeboval psychologaj že je vyhořelý a kde nic není, oheň nezapálíš..že si vše mám rozmyslet. Že myslel že se svojí ženou bude nastálo a takhle to dopadlo. Přitom volá tak ob den . Je mi moc líto, nejsem nejmladší, tento člověk je opravdu dost čestný. Chtěla bych to nějak "zvrátit" ale nevím, co s tím. Mám ho moc ráda, chybí mi ale jeho obejmutí atd. Řekl, že mi nemůže dát plnohodntoný vztah, sex atd. to co potřebuji že mi to říká na rovinu. - otázka upravena poradcem
Jana2. část
Dobrý den, ráda čtu vaši poradnu, také mám problém a prosím o názor.Loni na jaře jsem se přes seznamku seznámila s mužem, párkrát jsme se sešli, psali si, jevil zájem, dokonce mi někdy v květnu napsal, že by si chtěl promluvit co dál - že to, co máme my není vztah. Nijak jsem nechvátala, v létě za mnou občas přijel (jsme 50km) přivezl květiny, víno, vždy nějakou pozornost. Bylo mi s ním moc fajn. I já za ním dojela. V září jsem s ním jela na vodu,je fakt, že jsem asi moc řešila, jak budeme spát, přišlo mi to divné spát společně ve stanu, ještě jsem měla pocit že se tolik neznáme.Neměl s tím problém, že je zvyklý spát venku. vše fajn, ale stále se choval jako kamarád - ano, starostlivý, vše za mne uhradil ( i když jsem to nechtěla), že když jsem s ním, platí vše on. Ale toť vše. Snažila jsem se k němu přiblížit, obejmout ho a nic. pusa vždy na přivítanou a při odjezdu. Ještě musím říct, že ten pán je ženatý, ale má již několik roků manželku v léčebně ( soudní rozhodnutí)
Jana
Dobry den.Mel jsem od svych 45 let vztah s pritelkyni.Kdyz jsme se poznali byla sama v nedodelanem domku s dvema syny.Bylo to mezi nami hezke a tak jsem se snazil pomahat jak pracovne tak financne.Vazila si mne a to me motivovalo.Po peti letech se zacala menit a zjistil jsem,ze si s nekym pise..Snazil jsem se byt hodny,ale najednou jsem citil,ze o to vic me ponizuje a ignoruje.Spali jsme s polu mene a ja jsem se trapil az doslo k rozchodu.Vecer jsme se dohodli,ze rano odjedu,ale zachovala se divne.Rano se svlekla a ukazovala se prede mnou jestli neni tlusta a chtela na mne abych se jeste pred ni take svlekl...Potreboval jsem to uriznout,ale nase tel pozdeji se mne ptala jestli se chci vratit a jestli ji mam jeste rad..Je to tri mesice a posledni mesic jiz jsme bez kontaktu.Navic zastresuji fi kde jsem ji na soboty zamestnal syny a potreboval bych se od toho oddelit.Bohuzel se tam kluci stale cpou a po dalsich zamestnancich trousi,ze se mstim a chci je vyhodit.Mam uz psychicke problemy.
Lubos
Nyní je období zkoušek, a tak vím, že toho má moc, a tak mě nekontaktuje, aby neměl víc starostí a nebo nechce nebo neví? Nerozumím tomu, že mě chvílemi ujišťuje v tom, že vše bude dobré, ale jednou napíše, že vztah nechce.. Myslíte, že je zde možnost návratu a jak bych měla reagovat? Spíš ho vůbec nekontaktovat?:) Děkuji za Váš čas a radu!
lea
1. V srdci mě bude mít vždy, ale vztah se mnou již nechce a nechce mě tahat za nos. Následně 2. zpráva- Bylo mu jasné, že to takhle dopadne a chtít po mně na něj čekat až si uvědomí, co chce je dost nehezké. Po pár dnech jsem se viděli kvůli vrácení věcí, najednou se na mě díval jako vždy, ihned mě objal, chytil ruce a rozbrečel se, že tři roky jsou dlouhá doba a těžce to nese, začal mi říkat, v čem všem jsem mu pomohla, v čem mě obdivuje a navrhl, že když bych chtěla, mohli bychom se během ledna sejít po celý den. Když jsem odcházela, dal mi pusu a věděla jsem, že se nevidíme naposledy. Nyní spolu nejsme přibližně 2,5 měsíce. Ozval se mi na Vánoce. Nedalo mi to a napsala jsem mu zprávu, že bych ho ráda viděla.. zmínil, že má těd mnoho zkoušek, ale že si na mě čas udělá. Přes internet jsem prohodili pár slov, s tímže mi odpověděl až třeba druhý den.
lea
Naznačil mi, že by byl rád, abych mu dala čas na to aby si vše v hlavě urovnal jak do budoucna a dal se do pořádku, ujistil mě že v rozchodu žádná holka roli nehraje. Po dni jsem se mu ozvala, že ztrátu nezvládám, s tímže mi řekl, ať mu dám ještě chvíli čas a vše dobře dopadne a že jsem pro něj nejdůležitější člověk. Ujistil mě v tom, že v našem vztahu roli ona nehraje, že pouze měl všelijaké myšlenky po rozchodu a že v jeho životě nebude hrát rolia vůbec ho to netrápí ( proč by ho to mělo trápit?)a že ví, co má nyní udělat a jen ať mu věřím a dám mu chvíli čas. Po cca dvou týdnech jsem byla ve fázi strašného zmatení a chtěla jsem po něm vědět co chce, zda má o náš vztah zájem nebo ne, pokud ne, musíme ihned kontakt mezi námi ukončit a vrátit si věci a že mě nemůže mást dárky a držení rukou ač se mnou vztah nechce.. Napsal mi dvě zprávy, které mi přijdou absolutně odlišné:
lea
kamarádka ze střední, dlouho jsem si to špatně nesla, že by v tom něco mohlo být víc, ukončil s ní prý veškerý kontakt a nechodil na třídní srazy, aby ji neviděl- minimálně dva roky o tom mezi námi nepadla řeč, ani z mé strany až ve chvíli, kdy jsme se po rozchodu opět s přítelem sešli)
Během našeho rozhovoru z ničeho nic zmínil, že to co se stalo v prvním roce našeho vztahu, tím velmi pokazil náš vztah (byla jsem překvapená, že to opravdu stále řeší, já to smazala) a zmínil se o tom, že se s ní viděl na srazu a je možné že se opět uvidí. Zeptala jsem se ho co se mezi nimi událo, řekl, že mu řekla větu: Proč nám to nikdy nevyšlo? Byl z toho nesvůj.( vím, že v době střední byli dobří přátele, ona se mu prý velmi svěřovala, ale že by prý k ní nikdy necítil to co ke mně. párkrát jsem cítila, že si špatně bere to, že již není s lidmi ze střední v takovém kontaktu jako býval) (část 4.)
lea
Zmínil se, že zvažuje návštěvu psychologa (nejsem zcela schopná jeho problém definovat, ale např. nebyl by schopen se přestěhovat, protože má strach jaké to bude, nebyl schopen se mnou jet na delší dovolenou, protože se bál, že se něco stane mezi námi, jet s přáteli lyžovat (lyžování má moc rád), měl strach jít na můj ples, protože by se na něm neměl s kým bavit ( na plese byl i jeho dobrý kamarád a moje rodina, se kterou velmi dobře navazuje kontakt a vím, že členy rodiny má rád), špatně si bere to, že se již tolik nevídá s kamarády jako kdysi, že každý z nich jde svou cestou, když jsme poprvé spolu jeli na chatu, měl z toho obrovský strach, že se mi tam nebude líbit- jakoby měl v sobě blok dělat další kroky kupředu).(V prvním roce našeho vztahu jsem přítele poprvé podezírala, choval se jinak a bohužel se podívala na internet do jeho zpráv, kde jsem zjistila, že jedna holka o něj projevila zájem, ač mě ujistil, že by k ní nikdy necítil to co ke mně a že to pro něj je velmi dobrá
lea
Vím, že mě měl opravdu velmi moc rád. Nedokážu si moc vysvětlit, že mi kolikrát řekl : (Jednou mě stejně necháš nebo až tě to se mnou přestane bavit, necháš mě jít). Před rozchodem jsem po příteli chtěla, abychom trávili více času spolu a došlo i k takové neshodě, kdy jsem přítele podezírala ze lži – bylo to podruhé za celý vztah (jednou kvůli jedné holce-viz dále). V tom se mnou přestal komunikovat, uzavřel se a ukončil vztah, se slovy, že už to ke mně necítí a mě to velmi šokovalo, jelikož vždy jsem z jeho strany cítila pravý opak. Mezitím proběhlo mezi námi pár zpráv, ve které mi napsal, že pro něj moc znamenám, že mě má stále moc rád a že je tu pro mě.Když jsme se po nějaké době rozchodu sešli, abychom si promluvili, celou dobu brečel a držel mi pevně ruce a přivezl dárek. Rozchod mi vysvětlil tak, že to ukončil, aby si rozhodl, co chce do budoucna a že je toho na něj moc a také mi přiznal, že to opravdu tolik necítí, že tam není ta jiskra. část 2.
lea
Dobrý den, paní Douchová,
( psala jsem Vám e-mail před 2 týdny, jelikož je správa příliš dlouhá a možná patří spíš do soukromé zprávy). Již jsem vám před třemi měsíci psala (pod jménem lea) ohledně rozchodu s přítelem, se kterým jsem byla 3 roky.Sdílím s Vámi můj příběh, protože bych ráda věděla jak situaci vnímáte, některé přítelovi reakce mě matou a naprosto nevím co si mohu o našem vztahu mezi námi myslet. Přítele mám opravdu moc ráda a i on ví, že vztah chci vrátit, je nejspíš sám zmatený v tom co chce, ale reakcím nerozumím- jednou jsou pro mě kladné a někdy naopak, kdy mi dává najevo, že vztah nechce.Přítel se poslední dobou cítil příliš pod tlakem- kvůli práci, škole, následně i prý mě ( kolikrát jsem chtěla být s přítelem častěji, ale časově to nezvládal a nejspíš jsem moc tlačila).Častokrát jevil náznaky toho, že se mnou chce být dlouhodobě- projevoval návrhy ohledně společného žití, dovolené a sám mi to i řekl. část 1.
lea
Dobrý den, zhruba před 9 měsíci jsme se rozešli s přítelem. Bylo to takové vzájemné, jelikož jsme se poslední měsíce jen hádali, prostě jakoby vypršela ta jiskra ze vztahu, ale vím, že mě strašně miloval a těžce to nesl a já to samé. Když jsme se dali dohromady bylo nám skoro 17 let (oběma). Byli jsme první láskou toho druhého a nikdy jsme se pořádně nevybouřili. Byli jsme spolu 2,5 roku. Já ho stále miluji, říkala jsem si, že časem to přejde, ale furt to nepřechází a řekla bych, že je to čím dál horší. Poslední 4 měsíce nemyslím na nic jiného. Mám nutkání mu napsat, ale nemám odvahu. Tak moc bych si s ním chtěla popovídat, ale bojím se jeho reakce a jeho možné odmítnutí. jsem si jistá, že nikoho nového nemá. za tu dobu, co spolu nejsme se mi akorát potvrzuje, že lepšího kluka nenajdu a vím, že pro mě byl tím pravým, přes všechny ty neshody. Snažila jsem se najít si někoho jiného, ale nikdo mě fyzicky nepřitahuje, ani po té mentální stránce ne. Poslední měsíc upadám velmi často do blbých nálad a mám sklony jen brečet. Mám problémy se spaním a příjmem potravy. Nevím, co mám dělat?
Patricie
DObrý den, Je mi 25 let a jsem s přítelem skoro 9 let. Zjistila jsem cca. před rokem, že mě podvádí s jednou holkou. Ale já mu to odpustila a on tvrdil, že mě neopustí že mě miluje a nechal jí. Jenže najednou se začal po půl roce chovat divně. No a hned mi bylo jasné, že je v tom ona. On mi do tváře řekne, že se s ní nestýká a že spí jen se mnou, ale zjistila jsem, že s ní ma takový tajný život, chodí za ní domu, má klíče od jejího bytu. A mě vždy když je pryč, tak tvrdí, že je u zákaznice. Dle mě jí řekl, že se se mnou rozešel protože to udělal, ale pořád se ke mě chová normálně. Oslovujeme mě kočičko, má se ke mě, mazlí se, píše, že se na mě těší. No a pak jsem zjistila, že má ještě jednu, ale pouze na sex a psaní. Proto je mi ta druhá jedno, ale ta první. Netuším co si myslet. Ona by i chtěla aby měli normální vztah, ale on se k tomu nemá. O to víc nechápu, proč to tedy se mnou úplně neutne a nejde k ní. Co myslíte?
Lucie
Dobrý den. Jsme s manželkou již 15 let. Máme spolu syna 7 let. posledních 5 let měla manželka milence. Věděl jsem o něm, ale trávím hodně času mimo domov. Tak jsem to považoval za její náhradu za mně. Doma to fungovalo v pořádku a dokonce jsme se občas o něm bavili. Manželka poslední dva roky byla na vážkách, jestli odejít nebo zůstat se mnou. Ale o vánocích spáchal ,,milenec" sebevraždu. Manželka si to teď vyčítá, že to udělal proto že se nemohla rozhodnout. Svojí známe psala že ho hrozně milovala a nešla za ním. I když to po ní chtěl. Je s toho na prášky. Objednal jsem jí k odborníkovi. Má otázka zní: má to cenu zachraňovat manželství? Já ji miluju. Ale netuším jestli bude schopná milovat ona mně. A to mi nedá spát. Že zůstane jen kůli synovi. A bude to jen manželstvý na oko. To nechci. Vím že potřebuje čas, já také. Ale má to smysl natahovat??? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Karel
Dobrý den.
Jsem s manipulativním chlapem?
Já nemůžu nic, doslova nic (rozumějte chodit ven s kamarády,psát si s nimi -pokud u toho není),vše je moje chyba a nikdy nemám pravdu. On mě podvedl ,nedávno a když sem to s ním chtěla řešit,řekl že si to nepamatuje,takže to nedělal za tím úmyslem. Teď když na to kdykoliv narazím tak se rozčiluje a nechce to řešit. Nevím co mám dělat, brečím už i kvůli totálním kravinám a nevím proč. Nebývala jsem taková-byla jsem rázná,věděla jsem co chci a uměla jsem si o to říct. Nebrečela jsem. Nevím jestli mám psychiku tak v háji nebo čím to je, díky za odpověď. (Je to skoro 3 roky co jsme spolu.) D.
Denisa
7) Než jsme se vzali, viděl jsem před sebou odhodlanou ženu, která chce bojovat o lepší zítřky, která chce mít hezký vztah, dobře vychované děti, pěkný domeček atd. a z toho všeho se společně radovat. V poslední době však před sebou vidím spíše ženu unavenou životem, která již na vše rezignovala. Poraďte prosím jak z této situace ven.
Alois
6) Těžko jí budu časem vysvětlovat, že ona něco musí, ale její starší sestry nemusí. Je mi smutno z toho, že kvůli nim se pak dostávám do střetů a konfrontací s manželkou. Oni nám svých chováním ničí vztah, resp. manželka svým výchovným postojem. Místo toho, aby se manželka zaměřila na viníky a srovnala je do latě a jasně řekla, tak holky takhle teda prostě ne, tak jsem v jejích očích špatný ten já, který se s tímto stavem nehodlá smířit, upozorňuje na něj a bojuje proti němu, leč asi marně…Přesto všechno, co jsme si s manželkou řekli i neřekli ji stále miluji a chci s ní být, avšak z dlouhodobého hlediska je tento stav neudržitelný. Já se rozvádět nechci, u oltáře jsme si řekli, že v dobrém i zlém, ale manželka čím dál častěji koketuje s touto myšlenkou. Děsím se toho, že se přestěhujeme do nového domečku a místo toho, abychom se tam spolu těšili a vynahradili si ty těžká léta před tím, tak se v tom lepším případě budeme stále dohadovat kolem holek, které nám nakonec náš vztah zničí.
Alois
5) Řekne mi, že je prostě nezvládá a že neví, co s nimi má dělat. Stále se u nás řeší jen jejich průšvihy a nějaké jejich problémy. Jejich otec má svoji novou rodinu, takže za ním sice sem tam mladší dcerka zajede, starší dcerka už tam ani nejezdí, ale jemu je to jedno, jak se jeho dcery u nás chovají. Když jsem měl snahu s tím něco dělat a dal jim jasně najevo, že takhle se prostě chovat nebudou, tak jsem samozřejmě narazil nejen u nich, ale bohužel i u své manželky. Ta mě považuje za despotu a diktátora a přesto, že je z chování holek kolikrát úplně na dně, je stále obhajuje a omlouvá a v podstatě jim jejich chování a manýry trpí a nedokáže jim stanovit pevný řád a vymezit jasné hranice ani vymoct jejich dodržování. Děti si dovolí pouze to, co je jim tolerováno. Je mi smutno z toho, že v tomto prostředí musí vyrůstat naše malá dcerka a všechno to jejich chování vidí a já s tím nemůžu nic dělat.
Alois
4) Holky, hlavně ta mladší, nemá základní hygienické ani sociální návyky – umýt si po jídle mastné ruce, spláchnout po sobě na záchodě, vyčistit si zuby, před spaním se umýt, poděkovat manželce za oběd atd. není u nás samozřejmostí. Nějaký smysl pro povinnost a zodpovědnost vůči společenství lidí, se kterými žijí jim absolutně nic neříká. Když má jít něco udělat (zamést podlahu, vytáhnout nádobí z myčky apod.), tak je to všechno se řvaním a bečením. Vlastní mámu mají totálně na háku. Brát by chtěly, ale běda po nich něco chtít. Starší dcerka pro změnu bojuje se závislostí na mobilu a na facebooku. S oběma dcerami manželka navštěvuje psycholožku a obě berou prášky. Pravdou je, že starší dcerka se trochu zlepšila, ale co se týče mladší dcerky, tak to je prostě, omlouvám se za ten výraz, malej hajzl, který řeší pouze to, jak s kým a čím vydrbat, jak co obejít. Sama manželka je z nich co chvíli vyřízená a neví, co s nimi má dělat, berou jí hodně energie a sil.
Alois
3) Z tohoto a dalších vyprávění jsem nabyl dojmu, že manželka hledá chlapa, který bude mít o její děti zájem, který je někam a k něčemu povede, který společně s ní dá holkám nějaká pravidla a vymezí jasné mantinely, než se ve svém životě budou schopni trochu zorientovat. Paradoxně, ale právě kvůli manželce nejsem schopen tuto vizi naplnit, resp. jsem na tuto vizi již rezignoval, abych se z toho nezbláznil, ač mě to velmi mrzí. Situace, kdy ona byla ta zlá a jejich otec ten hodný se úplně otočila. V našem vztahu jsem teď já ten zlý a ona ta hodná. Pravdou je, že naše vzorce chování ohledně výchovy jsou hodně odlišné – manželka byla vychovávána spíše v liberálním stylu, kdežto já byl vychováván v autoritativním stylu. Co manželka považuje za výchovu, to je u mě totální anarchie. Z mého pohledu je situace u nás doma, co se týče manželčiných dcer a jejich výchovy naprosto šílená.
Alois
2) Marně ji vysvětluji, že ani mě tento stav netěší, ale že stavba je velké sousto a že musíme vydržet, dodělat to a přestěhovat se, když už jsme se do toho dali a pak bude líp. Vím, že je toho na manželku hodně, ale na mě též. Opravdu nejsem superman a nejsem schopen stavět a zároveň trávit volný čas s rodinou, jezdit na dovolené, být po ruce v domácnosti, když je zrovna potřeba atd.
Všechny tyto těžkosti bychom už snad nějak ustály, ale máme spolu čím dál větší rozepře ohledně manželčiných dcer z předchozího manželství. Když jsem si manželku bral, bral jsem si ji s tím, že kdo se mnou žije pod jednou střechou, ten je můj, takže její děti budu brát jako svoje děti. Když manželka mluvila o svém předchozím manželovi, co se týče výchovy dětí, tak vždycky říkala, že ona byla vždycky doma ta zlá, že on holkám vždycky všechno dovolil a nic po nich nechtěl. Že ona jim něco naporučila a on ji řekl a proč by to měly jako dělat atd.
Alois
