Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám syna 21 let, teď dodělává střední školu. Jeden rok měl studium přerušené ze zdravotních důvodů. Skončil v psych. léčebně a byla mu diagnostikována úzkostně-depresivní porucha. Je velmi chytrý, ale silný introvert. Nemá prakticky žádné kamarády, o kamarádkách nemluvě. Pokud už vykonává nějaké aktivity, vždy chce spíše se mnou nebo s manželem, případně s někým z rodiny. Ale jen pokud je k tomu víceméně "přinucen". Sám nic nevymyslí. Nevím, co s ním dál. Vím, že je to dospělý muž a už musí v životě zabojovat sám. S manželem se v tomto rozcházíme. On mu více ulevuje, já jsem ta, co se ho snaží přimět alespoň k nějaké akci. Navíc jsme v rozvodovém řízení.Brigády syn nikdy neměl, nechce tam kde jsou lidé. Přitom k psychiatrovi dochází, léky užívá. Teď budeme za měsíc po jeho maturitě řešit případné zaměstnání. Jak syna přimět k aktivnímu přístupu v životě? Nemohu ho dále sponzorovat a živit a taky vím, že pokud sám nezabojuje, v životě neuspěje. To mě trápí nejvíc. - otázka upravena poradcem
Mamka
Rodič a dítě
Dobrý den,potřebovala bych poradit,asi začnu od začátku aby jste mou situaci pochopila.
Jsem Mirka Strunzová je mi16 let ,jsem jedináček a jsem z Bíliny.
Dříve jsem měla samé kluky a moji rodiče si toho posledního velmi oblíbili.Jenže já se s ním po roce a čtvrt rozešlaa rodiče z toho byli velmi špatní.
Poté jsem si našla holku .,začala jsem s ní chodit a rodiče se s tím hodně zle smiřovali ,no a ona se nastěhovala k mojí babičce do pronájmu a byly tam menší problémy s placením ,babička byla nepříčená a postěžovávala si mámě..ta jí začala mít za ulhanou a podvádějící,myslejí si ,že nepracuje,že mě ovlivňuje a že kvůli ní lžu,přitomto není pravda, moje máma mé přítelkyni napsala že se s ní rozcházím .
Máma mi zakázala se s ní i vídat .Poradila by jste mi prosím co bych mohla udělat? vídam se sní tajně ,jenže moje máma mě strašně kontroluje,chce vědět kde,ským jsem a chce fotky,takže jí nemůžu lhát do nekonečna.dalo by see to nějak? a je možné se k ní bez souhlasu rodičů odstěhovat?
Mirka
Rodič a dítě
Můj otec má demenci a jemu více jak 100 let. Je jinakpo zdravotní stránce na to dobře, akorát špatně chodí, Nikdy nebyl moc sdílný a málo mluvil, ale teď poslední dny si vybavuje věci z ninulosti a co je horší neustále shání mamželku (mojí maminku) a nedá si to vymluvit. Hlavně to probíhá večer a v noci. Maminka je již 12 mrtvá. Jsem dcera a mám tatínka u sebe a pečuji o něj. Nevím,zda by byly nějaké šetrné léky pro tak starého člověka, aby se uklidnil Děkuji.
Helena
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, potřeboval bych poradit co se svým nízkým sebevědomím. Provází mě už dlohou dobu s větší či menší intenzitou. Myslíte si, že za nízkým sebevědomím může stát i vztah otce k synovi. Z nezaujatého pohledu by člověk řekl, že si nemám nač stěžovat, neboť naše rodina ničím nevybočuje z nějakých běžných rámců. V dětství mi nikdo neubližoval a nic tak zcela podstatného se mi v něm nepřihodilo. Jenže nyní ve svých skoro 40 letech si uvědomuji, že otce vlastně nikdy moc nezajímalo co dělám, co mě baví atd. Není ten typ co by se moc svěřoval a hlavně vůbec dával najevo nějaké city. Všechny problémy se mnou řešila máma a otec jen chodil do zaměstnání s tím, že začal věci řešit až když šlo opravdu do tuhého. Myslíte si, že tím, že jsem od něj nikdy velký zájem (i když vím, že mě má rád) nikdy moc nepociťoval, že jsem nebyl povzbuzován apod. může mít posléze dopady na sebevědomí v dospělosti? A pokud ano, dá se s tím vůbec ještě nědo dělat? Vím, že tu dlouhou dobu s otcem už nedohoním a stejně by to nešlo. Jen mě to poslední dobou strašně hryže a někdy začínám mít až ambivalentní myšlenky, když ho vidím, což mě hrozně mrzí, protože to je můj otec, ale nejde to někdy jaksi ovládnout. Chtěl bych so toho nějak zbavit, nebo alespoň zmírnit, aby mi to tolik nebránilo v běžném životě. Děkuji a zdravím
david
Rodič a dítě
Dobrý den. Dcera už je zletilá, ale přibližně 5 let mají se svým otcem velmi konfliktní vztah - situace musela být řešena dokonce odborníky. Dcera odmítla pozvat otce na maturitní ples. Ten to nese nelibě, vyčítá to i mně. jde ale opravdu jen a jen o dceřino rozhodnutí, které jsem nijak neovlivňovala. Jsme manželé. Mám do toho vstupovat anebo to mám nechat na nich? Anebo jak to řešit? Já pozvaná jsem. Děkuji.
Jitka
Rodič a dítě
Dobrý den chci se zeptat co mám dělat z matkou která se ke mě chová jako bych byla nejaky malý smrad,hrabe se mi v kabelce když tam našla uctenku co jsem si koupila za švy vydělaných peníze tak ho vzala a vyptávala se mě za co to bylo a teť mi říkala částky a já ji musím odpovídat.Potom mi řekla,ze musím si zavolat do toho Vítkova jak to máš s tím bytem!VZIVOTE mi z ničím nepomohla a teť mi dělá problémy.A to podotýkám,ze mi je už 45 let a chová se jako by mi podala tu žádost o byt sama ona!
Lea
Rodič a dítě
Zdravim,nevim jak se chovat k otci.Je zdatny manipulator s psychopatickymi rysy.Skoro vse co rekne je lez nebo manipulace.V detstvi jsem byla zmatena z jeho lzi a pak prilezitostnymi projevy naklonosti.Ted jsem dospela a neni mi prijemne jak neustale lze, je lakomy, a pak se po nejake dobe (tak za mesic az dva) ozve a chce si udelat napriklad vylet se mnou a tvari se jak se mnou chce byt, pritom vim, ze ve skutecnosti mu vzdy zalezi nejvic jenom na nem a ostatni lidi jsou mu ukradeni.Je hodne sobecky a myslim, ze i jeho vylety maji skryty vyznam, ktery se projevi az v budoucnu.Zatim situaci resim tak,ze s nim vetsinou cas travim, ale je mi poporavde dost neprijemne,ze vim, ze mu na me moc nezalezi a uprednostnuje jenom sebe.Kdyz to s nepravdama prehani,tak ho na rozporuplnou situaci taktne upozornim.On vsak sve umysly popre a dela ze nic.Pritom ze jeho neverbalni komunikace vim, ze mam pravdu.Nejradeji bych se s nim nestykala,bylo by mi lepe,ale nejsem nejspis dost silna ignorovat otce
Leonka
Rodič a dítě
Dobrý den,prosila bych Vás o radu mám 5 letého syna on se s pravím otce nestýká ani nejsou v kontaktu.Mám přes dva roky přítele a nedávno se nám narodila dcera.Když jsem s partnerem začla chodit syn si ho moc oblíbil a začal mu říkat tati.Kdy bude ten správný čas mu vysvětlit že partner není jeho praví táta a hlavně jak?Začíná si všímat maličkostí jako že má jiné přijmeni..........atd.Předem děkuji
Martina
Rodič a dítě
Dobrý večer,mám pocit že musím vystoupit ze vztahu. Jsme spolu 15 let a všechno bylo v pořádku než se nám narodilo mimčo. Jsou mu 4 roky a partner jakoby nic jinýho neviděl než syna ,přestali jsme spolu mít sex cca jednou dvakrát do roka . Netrávíme spolu ani večery chodí si lehnout s malým a z pokoje už nevyjde protože usne .Když se stane že náhodou jde na pivo tak když přijde chvilku sedíme cca 10 minut a jen se něco šustne letí do pokoje jestli náhodou se něco neděje malýmu a pak jde do pokoje spát. je to strašně ubíjející. Vlastně jediný kdy komunikujeme je po telefonu když je v práci a to se o ničem než o malym moc nebaví. Nikoho nemá to vím ,kolikrát bych si přála aby měl bylo by to asi jednoduší. Psa co jsme měli dřív než dítě od narození malýho nepohladil a přitom ho tak miloval teď je pro něj zbytečnej. Když o něčem mluvíme a malej do toho skočí přestane ho zajímat náš hovor a věnuje se dítěti. Přijde mi to že je na něm uplně závislej. Mám pocit že zešílim.
Lenka
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém a to především s mamkou už je to hodně dlouho co se mí rodiče rozvedli. Do teď žiji s mamkou ale nedávno se k nám nastěhoval její přítel a mamka se začala chovat divně. Na přítele je milá děla první a poslední a na mě je zlá. Myslím to doslova, třeba můj koníček je jezdectví a tam musíte jezdit často aby jste se něco naučila a moje mamka si vymyslí cokoliv abych tam nejezdila. Furt mi něco zakazuje a nebo diriguje život. Mám teď před přijímačkami na střední a musela jsem si vybrat školy na které bych šla, vybrala jsem si jednu a přemýšlela o druhé ale vždy mi mamka na tu druhou školu řekla že tam se nehodím nebo na to nemám a ať jdu na pedagogickou. Já tam rozhodně nechci protože nechci být učitelka děti nemám moc v lásce ale mamka od té doby každý den minimálně dvakrát denně furt říkala ,,kam chceš jít na druhou školu a proč nechceš na tu pedagogickou??" už mě bolela z ní hlava až jsem se naštvala že teda na ní půjdu a od té doby mám klid. Už nevím co mám dělat, chci aby byla jako před tím nebo aby pochopila že už takhle dál nemůžu - otázka upravena poradcem
alice
Rodič a dítě
Dobrý den,

prosím mám problematický vztahy se svými rodiči, ačkoliv jsem dospělá 22 let, neustále mi mluví do života a mají mě za dítě, tzn. musím se jím hlásit kdy přijedu, studuji na vš, v dospívání jsem večer nikam nemohla, otec je hodně úzkostný, když jsem mu nedala vědět kdy přijedu a přijela jsem pozdě, tak mi vrazil pár facek, každý můj krok byl až do maturity pečlivě zaznamenávám, když jsem nastoupila na vš, tak se to trochu zlepšilo, ale mám vždycky hrůzu se vracet domů,nic mě tam netáhne, prosím co mám dělat v takové situaci,otec si myslí, že jsem pořád dítě. studuju na vš, jsem na nich finačně závislá, kdybych mohla tak vezmu práci a nedám o sobě už vůbec vědět. Neustále mi chce řídit život, je to hrozný despota.
Daniela
Rodič a dítě
Dobrý den,můj 21.lety syn před časem absolvoval léčení v horních berkovicich že závislosti na marihuany.bylo mu doporučeno brát prášky,které odmítá.před časem se pokusil o sebevraždu spolykanim velkého množství těchto prášku a skončil v nemocnici.po návratu si svůj stav nepřipouští .tvrdí že žádný problém nemá.moje žena už to přestává zvládat.nevíme co dělat dál.k doktorovi ho nedostaneme.tvrdí že je na nic protože nemůže sehnat praci.bojím se aby se jeho stav bez prášků nezačal rychle zhoršovat.poraďte prosím co momentálně dělat.předem děkuji.
Dany
Rodič a dítě
pokr. mé otázky. Snaží se s ní o všem v této klidové fázi promluvit, říkám jí, že ona musí vědět a cítit, jak se chovat k lidem kolem sebe, že si slušnost od ní nemůžu vynucovat, ona se mnou souhlasí a další den to udělá znovu. Snad nejhorší jsou víkendy. Dcera se dobře učí, je chytrá, problémy s ní jinak nejsou, ale doma je to chvílema neúnosné. Nevím, jakou formu komunikace zvolit, jak reagovat, abych do budoucna nezadělala na nějaký problém, už jsem z toho věčného boje s ní unavená, jako by nic nemohlo proběhnout v klidu, pokud to není po jejím. Nevím, jestli ten můj výlev není příliš zmatečný, předem děkuji za odpověď.
Alena
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko,

mám dotaz ohledně chování naší dcery (v červenci 10 let). Poslední dobou začínáme mít velké problémy s jejím chováním. Výchova u nás vždycky byla v kamarádské rovině, ale při dodržování stanovených pravidel. Ty se nám ne vždy podařilo dodržet. Já jsem ta přísná, určující, zakazující, případně trestající, manžel ten je vždy ten, co ji ustoupí, na ničem netrvá, a já jsem pak ta špatná. Ale to je spíš o našem vztahu, než o dceři. Je jedináček a je pro nás všechno, snažíme se jí vše dopřát, ale poslední dobou je dcera náladová, na všechno říká ne, nebo jen hmmm, pokud odpoví nebo reaguje tak útokem a zvýšeným hlasem. Když se s ní snažím diskutovat, na všechno má odpověď a staví se do opozice. Když přejdu k zákazu, ječí, tříská dveřmi a vykřikuje, že tak to nebude. Někdy je smutná, pláče, střídá nálady, už nevíme co s ní. Po takových scénách, se vždy omluví, vidím na ni, že si uvědomuje, že její chování je špatné, a mrzí jí to, tak se s ní o všem v této klidové fázi
Alena
Rodič a dítě
Ještě k bydlení - radila jste, abychom se trhli. Já si myslím, že by to bylo na jednu stranu nejlepší - nejsme ani já ani matka komunikativní typy. Když jí něco řeknu, většinou s tím navenek souhlasí, stáhne se a stále to dělá a pak se mi omlouvá.
Vtrhne sem, když nejsme doma, uklidí, umyje nádobí, poskládá prádlo a pak se omlouvá. Nemůžu se přece na ní zlobit, že nám pomáhá. Dům je náš a nechali jsme si ho s manželem postavit na míru. Máma v něm má garsonku. Mohli bychom buď mamce najít někde byt (nemůžeme jí ale vyhodit, propadla bych se hanbou), nebo dům prodat a koupit menší, třeba blíž k Praze, a byt pro mámu. Manžel však žádný problém nevidí, stále vše zlehčuje, ale na mě je toho moc - na mateřské (tři děti), poloviční úvazek, částečně i studium, domácnost, mamka s "nemocí" a hlavně nevím, jak dlouho vše bude trvat. Nejraději bych začala někde jinde znovu - žít v menším domě, bez práce, bez výčitek, ale nemám u manžela pochopení. Možná, že si vše zhoršuji a idealizuji nové.Děkuji - otázka upravena poradcem
Zuzana
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za Vaše dvě odpovědi a přeji vše dobré do nového roku. Z odpovědí plyne, že bych si měla s matkou promluvit o soužití ale zároveň zauvažovat o odstěhování. Již jsme spolu několikrát mluvili o tom, že si nepřejeme, aby nám do naší domácnosti zasahovala, ale vždy pak polevím. Nemůžu jí přece zakazovat, aby mi pomáhala, to si vždy připadám jako tyran. Je sama a nějaké vyžití potřebuje. Vzhledem k její "nemoci" se mi však nechce ani dávat jí na procházky děti, nevím, jak na tom je a svěřit jí tři děti? Doma pomoc nesnesu, přijde pak kdykoli a já nemám ráda, pokud chodí nepozvaná (což je vždy, protože když jí pozveme třeba na večeři, nikdy nepřijde). K rakovině - říkala, že se nechce léčit. To tvrdila už na začátku, že prý má dva roky a co by tu v šedesáti dál strašila. Jenže nijak se to nevyvíjí a ona stále trvá na tom, že nikam na vyšetření nepůjde. Kdyby to bylo něco nezhoubného, lze to vyřešit dle mého názoru velmi snadno. Už se ale na to nemůžu dívat. - otázka upravena poradcem
Zuzana
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko,před časem jsem psala dotaz týkající se soužití s matkou v jednom domě, ale nevím, zda byl zodpovězen. Bohužel se situace nyní ještě zhoršila. Matka mi před dvěma lety řekla, že má rakovinu a že jí zbývají dva roky života. Tenkrát mě to úplně položilo, vídat jí denně byla pro mě velká zátěž. Už předtím zde vládla ponorková nemoc (neboť jsem na mateřské a matka nemá práci ani koníčky, tak je také pořád doma). Nyní mi však přiznala, že si pouze našla nějakou bouli na krku a nenechala si nic dále vyšetřit. Cítím se dost podvedená, ale všichni, včetně matky, se tváří, jako by nic. Už je mi z celé situace špatně a nevím, zda dokážu v této domácnosti fungovat. Odnáší to i děti, starší dcera je hrozně úzkostná, pořád hledá někde záchod. Nejraději bych se trhla, ale jednak nemám podporu u manžela a jednak se bojím, co by si matka sama někde počala. Co když je opravdu nemocná? Nechce si však nic nechat říct. Možná to moc hrotím, prosím poraďte. Děkuji
Zuzana
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 15 a jsem gay. Mám takový menší problém.
Žiji sám s mojí mamkou a asi před 3 měsíci se o mě dověděla že se mi líbí kluci. Přečetla si moje zprávy co si píšu s kamarádem. Byla na mě strašně moc naštvaná. Týden se se mnou pak nebavila. Pořád mi říkala až se mi začnou líbit holky tak se s ní mám začít bavit atd... Pak jsem jí musel pořád nalhávat, že to není pravda a že na kluky nejsem. A do teď pořád na homosexuály nadává. Bojím se, že až si najdu nákýho kluka tak mě bude nenávidět. Mám něco udělat? Nebo to zatím nechat být? :(
Adam
Rodič a dítě
Dobrý den, ráda bych se poradila o naší situaci. Bydlíme s naší mamkou v dvougeneračním domě. Je sama,nemá žádné koníčky a je mi jí líto a chci jí umožnit styk s vnoučaty, ale jsem na mateřské se třetím dítětem, ve společném domě žijeme 3 roky a už mám pocit, zde vládne silná ponorková nemoc. Vadí mi jak k nám stále chodí, stále nám něco radí, stále se nabízí, že s něčím pomůže..Mám ze sebe špatný pocit, že jí dost často odmítám, ale raději bych měla více soukromí na úkor vlastního komfortu v podobě stále uklizeného domu. Když mi do domu ještě vejde bez pozvání a mám zde nepořádek, mám ještě špatný pocit, že nezvládám ani domácnost. Mám špatný pocit, že jí odmítám, že bych jí měla být vděčnější. Nerada se vracím domů, jsem stále pod dohledem, kdykoli se co šustne, mamka hned vychází z domu a kontroluje, co se děje. Také mi vadí, jak u sebe pozoruji některé vlastnosti, které jsem na mámě neměla ráda. Vztah už přechází opravdu v alergii. Máma je klidná a dělá jakoby nic. Děkuji za radu.
Zuzana
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko. Od rodičů jsem se odstěhovala před cca 2 lety k příteli, nedávno jsme se však rozešli (důvodem bylo to, že jsme se viděli každý den, roli hrálo i jeho časté vysedávání v hospodě s kamarády, až to došlo do stadia kdy mi při mém vyčítání řekl at se odstěhuji), tak jsem se vrátila k rodičům, ale tam bylo k nevydržení - neustálá kontrola. Nyní bydlím sama, bohužel ve stejném městě jako rodiče a s kontrolou od nich to není lepší. S bývalým přítelem se vídáme, chodíme na výlety,m promluvili jsme si několikrát o našem vztahu, našli chyby a teď se je pokoušíme nějak napravit, jiným způsobem se k sobě chováme a je nám spolu dobře. Bohužel moji rodiče mají na něj averzi - zejména otec, nechtějí o něm ani slyšet, nadávají mi kdykoli se o něm zmíním, že jsem blbá, co sleduju tím, že spolu chodíme ven, že zajedeme do bazenu apod. Otec mi dokonce řekl, že jestli s nim nepřestanu se vídat, takže se mnou skončili. Jak jim vysvětlit, že to zkoušíme spolu jinak? Děkuji za radu
Lucie
Rodič a dítě
Dobrý den, rodiče se rozvedli, když mi bylo 15- před 30 lety, od té doby si máma nikoho nenašla, snažila jsem se jí občas s někým seznámit, ale nechtěla nikomu "prát ponožky", bohužel se nedokázala odpoutat od mého otce, který ji opustil. Od té doby se rozhodla, že bude nešťastná a ukřivděná, to trvá celých třicet let. Byla zvyklá, že vše zařídí někdo druhý, když odešel můj otec, byli to máminy rodiče, které byla zvyklá poslouchat celý život. Když táta odešel, máma se zhroutila a uzavřela se do sebe, pomohla babička, když ztratila zaměstnání, zhroutila se, našla jsem jí práci, nebyla spokojená, nemá přátele , když ji známí pozvou, odmítne. Pořád říká, za co ji bůh trestá, že má tak hrozný život, ale je zdravá, žije i její matka, má zdravá vnoučata, snažím se jí pomáhat, když má jakýkoliv problém, vyřešíme ho, moje problémy ji nezajímají, zlobí mě to, pak jsem na ni nepříjemná a potom mám výčitky. Ale nechci se nakazit tím jejím pesimismem. - otázka upravena poradcem
marta
Rodič a dítě
Dobrý de.
S "Přítelkyní" máme menší problém díky její matce sice ano není nám 18 jen 16 ( Verče) 17 (mě) ale i tak vídáme se 1x týdně a to jí ještě v náš volný čas učím aby měla dobré známky, sice jí nejde matematika ale tak na té škole kde je tak to tam je těžké snažíme se aby jsme se mohly vidět i o víkendu jenže její matka si vždy najde výmluvy. :/
Buď někam jede nebo se musí učit a furt mění pravidla a bojím se že u to takhle dlouho nevydržím :/ neustále jí tvrdí že musí mít více partnerů za život že mnou to nekončí, jenže my si to nemyslíme jsme spolu sice rok ale i to už něco znamená jen žádám o radu jak bychom tomu mohly společně čelit furt mi brečí a já mám 100 chutí tu její matku poslat ke všem
svatým...
Bojím se hlavně toho že jak jí padne 18 tak spolu už budeme bydlet ale že nás to všechno přejde že si už nebudeme rozumět :/ pokud nás dříve její matka nnerozdělí. - otázka upravena poradcem
Sebastian
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko.. :-) Mám dvě "dospělé" dcery. (Studují vš.) Dokud studují, finančně je podporujeme, ale jsou přes týden jinde. Já žiji s přítelem. Rozvedla jsem se, když jim bylo kolem 10. let a léta jsem je vychovávala sama. Nebyla jsem nikdy matka, která nemá své zájmy a žije jen rodinou, sportovala jsem, studovala.. Ale děti jsem měla na prvním místě. Vytvořil se mezi námi spíše kamarádský vztah, nejsem autoritativní typ. Nyní to vypadá tak, že se na mě dcery obracejí s každým problémem, všechno řešíme, já jsem stále ready a jsem tu pro ně.. Všechno s nimi prožívám - dobré i zlé. Nic se neobejde bez konzultace se mnou. (Klidně i v noci..) Z jedné strany mě to těší, ale neumím to potom pustit z hlavy. Ony na mě vše nahrnou a uleví se jim, ale já mám pak hlavu jak kýbl. Dělám si starost, myslím na to.. Partner je dost chápavý, ale někdy se už zlobí a pak se dohadujeme. Jsem nenormální? Nebo to takhle bude celý život.. ? :-) Někdy je to dost vysilující.. - otázka upravena poradcem
Bára
Rodič a dítě
Po téhle skutečnosti, o které jsem nikomu neřekla, jsem ochladla i vůči sourozencům. Celý život mi lhali, podváděli. Neměli o mě zájem jako o dítě a nemají o mě zájem jako ani o dospělou, bratr mi neodpovídá na pozvání, sestra občas ano. Vůči celé rodině jsem si vyvinula takový chladný nezájem. Máma je teď stará, má zdravotní problémy a otci neslouží duševní zdraví. Bohužel necítím žádnou lítost ani soucit, je mi to jedno. Uvažuji nad přestěhování do jiné země v rámci zaměstnání. Paní doktorko, setkala jste se již s takovými vztahy v rodině?
Leda3
Rodič a dítě
.Brar jakožto chlapec mě samozřejmě dobré postavení. S první menstruací jsem se mámě odcizila úplně, byla jsem sice premiantkou, ale tvrdohlavá a také tedy i dost bitá. Nikdy jsem nebyla pochválena. Sourozenci vzhledem k věkovému rozdílu se ke mě také moc nehlásili. Takové podivné vztahy trvají doteď. Nicméně před třemi roky jsem slyšela rozhovor mojí sestry s kamarádkou, které říkala, že máme každá jiného otce. Jméno jsem věděla, kontaktovala jej, sešla se s ním a on mi popsal historii, kdy měl s matkou desetiletý oficiální milenecký vztah, který trval do mých pěti let. Matka navzdory všem nešla na potrat. Navštěvoval mě, což je pravda, pamatuji si jej dobře. S ním ve styku nejsem, nepřál si mě už ve svém životě. Vždycky jsem se cítila, že jsem ve špatném domově, ve špatné rodině a teď to i vím.
Leda2
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko, prosím o váš profesní názor.
Je mi třicet let, narodila jsem se rodičům po čtyřicítce, mám dva o 8 a 10 let starší sourozence. Od dětství mám problém se svojí mámou - od začátku školní docházky ji nemám ráda. Ona je citově chladná, jako dítě jsem s ní nesnášela jakýkoliv fyzický kontakt, přesto je ona na mě mnohem víc vázaná než na sestru nebo bratra. Zatímco moje sestr byla vždy krásný blonďatý andílek, mě máma stříhala na kluka a vykašlala se na moje koníčky, netrvala na tom, abych si čistila zuby, neřekla mi nic o menstruaci, nechala mi dost volnosti. Táta je velice hodný člověk, ale z rodiny utíkal za svými koníčky. Rodiče jsem si omlouvala tím, že prostě už na mě nemají energii a jsou prostě staří. Celé své dospívání jsem se trápila, jednak tím, že jsem nebyla dost hezká jako moje sestra a taky proto, že i moji prarodiče vždy upředňosťnovali právě jí. Mě vzali na milost, až když umírali. Tátovi rodiče mě na milost nevzali nikdy, ignorovali mě
Leda1
Rodič a dítě
Dobrý deň, chcela by som poradiť. Mám 15 rokov.Moja mama (50). Každý akceptuje môjho priateľa otec, sestra,len jedine mama môjho priateľa a jeho rodinu neznáša. Zakazuje mi snim chodiť vonku. Keď začnem stou temou, hneď povie Nie. Potom ma len nervy a kriči na mňa.Že si dokašlem život ale potom nech za ňou nejdem. Viem, že som mladá a možno mam čas. Ale mám ho rada a je nam spolu fájn sme spolu už 2 roky a je to hrozne stale jej musim klamať, že idem vonku s kamaratkami inak sa snim nemôžem stretnúť, prosim o radu čo robiť
Dominika
Rodič a dítě
Dobrý den, už nějakou dobu mám přítele. On je úplně úžasný pozorný, ale máme problém s jeho rodiči. I když je dospělý, tak mu pořád něco diktují, například musí být doma nejpozději do 20:30. Jsme třeba někde spolu a oni mu volají že má hned přijít vyvenčit psa, ačkoliv oni jsou právě doma a můžou ho vyvenčit sami. Neustále jim musí říkat kde byl. co dělal. Někdy ho ani ven nepustí s tím, že to měl říct dříve, že někam chce jít. Opravdu tomu nerozumím, sice žije pod jejich střechou, protože studuje, ale něco takového jsem ještě neviděla. Dokonce mu třeba vyhrožují, že když nepřijde v danou hodinu tak mu zabaví mobil, tablet apod. Jednají s ním úplně jako s dítětem a mě to opravdu štve, protože on by chtěl být třeba v danou chvíli se mnou a nemůže kvůli nějakému rozmaru rodičů. Pak je z toho přítel celý smutný, že nemůže vyhovět mě i jim. Opakovaně se snažil s nimi nějak promluvit, ale oni si pořád za nějakými pravidly stojí. Můžete mi prosím poradit co se s tím dá dělat? Předem děkuji
Marcela
Rodič a dítě
Zkoušela jsem s matkou si o mě (16) a mém příteli (27) několikrát popovídat, aby to pochopila. Řekla jsem jí, že se máme moc rádi a rozumíme si a že kdyby ho poznala určitě by ho měla ráda, ale ona na to, že ho ani poznat nechce a že s ním prostě nebudu. Ona si to nenechá vysvětlit, vždycky mi řekne, že je na mě moc starý a s tak starým mužem chodit nebudu, bojím se, že to vážně nepochopí a nesrovná se s tím a já se s ní budu kvůli tomu pořád hádat.. Dlouho jsem hledala někoho, kdo by byl jako můj současný přítel a matka to ví a dokonce mi řekla, že se za mě stydí, protože chodím s tak "starým" mužem a co si o tom pomyslí lidi, přitom můj přítel, ani já na svůj věk nevypadáme. Jedinný kdo má s tím problém je má matka, vážně už nevím co s tím, potřebovala bych prosím vás poradit co mám ještě pro to udělat.. Moc vám děkuji - otázka upravena poradcem
Elizabet
Rodič a dítě
4/4 Samozřejmně má dcera je na prvním místě a pokud to takhle půjde stále budeme si muset jít každý svou cestou. Proto vás žádám o radu, omlouvám se za tak obsáhlý dotaz, snažila jsem se být stručná. Předem děkuji za odpověd
Katka
Rodič a dítě
3/4 jenže on mě vůbec neposlouchá a stojí si stále za tím že dcera je rozmazlený spratek a neumí poslouchat. Určitě mám na jejím chování velký podíl viny neříkám že ne, když jsme se stěhovali takovou dálku, tak moc jsem se bala že si nezvykne na nové prostředí, že jsem ji začala v některých věcech ustupovat. Jenže přítelovo chování už je opravdu přehnané, vadí mu každa maličkost a pořad se kvuli tomu hadame. Už nevím jak mu to mám vysvětlit aby trochu ubral. Vyhrožovala jsem i odchodem, ale to nepomohlo. Moc by me mrzelo kdyby to muselo skončit.
Katka
Rodič a dítě
2/4 Tímto bych chtěla přejít k mému nynějšímu partnerovy, co se týče me dcery, vůbec s ní nevychází, pořád jí jen napomíná a přikazuje co ma a nema delat, přitom si k ní za dobu co spolu žijeme nevytvořil žadný vztah. Doma se sotva pozdraví nebo spolu promluví.Když mi chce dcera něco říct a on je v místnosti stale na nej zahlíží a je ostýchavá jako by se před nim bála mi něco říct. Osobně si myslím že by si k ní měl najít cestu a ne ji hned nakazovat.
Katka
Rodič a dítě
Dobrý den, prosím o radu. S přítelem jsme spolu skoro rok. Po třech měsících jsem se k němu nastěhovala. Oba máme z předchozího vztahu děti, já dceru 5 let a on také dceru 5 let. S dcerou jsme se přestěhovali docela velkou dálku z Ostravy do Jižních Čech. Dcera pravidelně jezdí za svým otcem na týden. S přítelem spolu co nás dvou týče vycházíme velice dobře. Ovšem když příjde na děti je to problem. Jeho dcera opravdu velice dobře vychovaná, přítel je ohledně výchovy dost rázný občas bych řekla že to až přehání.Naopak co se týče mé dcery, od jejich pul roku jsem s ni sama. K otci jezdila na víkendy, ten moc na výchovu nedbá a tak dceri splní co ji na očích vidí, neříkam že ji nesmí nic kupovat nebo ji trochu rozmazlovat, ale když se vrátí od něj k nám domů trpím tím já, dcera me neposloucha, je hysterická a chce tatínka.
Katka
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko. Před cca 14-ti dny jsem Vás požádala o názor :
"Dobrý den. Moje dcera (23) chodí zhruba půl roku s velice milým hochem (23), který ji má zjevně rád. Dcera ale postupně přichází ..."
Vy jste mi odpověděla :
"Dobrý den, Hanko. Vaše dcera je dospělá a je na ní, jak se s tím vypořádá. Vy, jako matka, byste do toho neměla . ..."
Trochu jsem se zastyděla, protože si připadám jako okřiknutá "klasická tchýně" z uštěpačných vtipů. Tedy jen na vysvětlenou - nechtěla jsem radu pro sebe. Mě opravdu nepřísluší víc, než role bezmocného diváka, nicméně dceru popsaný problém hodně trápí a chce nějakou radu ode mě. Tu já ji dát neumím Vidím, že nikdy neměla nikoho víc ráda,přes jeho ujišťování láskou "neběhá-li" za nim ona, on ji zavolá, slíbí přijet (15 km) ale na poslední chvíli mu do toho "něco" skočí. Proto mě impulzivně a poprvé v životě napadlo se pro první nestranný názor obrátit na odborníka. Nic víc, nic méně, omlouvám se, už to neudělám. Přesto děkuji za Vaši reakci - otázka upravena poradcem
Hanka
Rodič a dítě
Dobrý den. Moje dcera (23) chodí zhruba půl roku s velice milým hochem (23), který ji má zjevně rád. Dcera ale postupně přichází na zvláštnosti okolo jeho maminky. Např.: Byli domluveni, že hoch přijede na Velikonoce. Na poslední chvíli nepřijel a po prvních výmluvách řekl, že mamince (cca 45) řekla "Vyšší moc ???", že on nesmí překročit práh nebo se "Něco ??" stane. Později u nás chtěl přespat a maminka opět zasáhla s "Vyšší mocí", že nesmí 3 dny spát jinde, jinak .??! Teď znovu-mami mu v noci volala, že musí hned přijet domů, pomoct jí vybrat si mobil??! Když mohou být s dcerou spolu ona něco nutně potřebuje nebo "Vyšší moc". Přes přemlouvání dcery je hoch vždy na mamku naštvaný, ale sebere se a udělá, co chce ona. Říká, že ji nemůže opustit, ale musí ji pomáhat. Ta je zdravá, má butik,mnohdy nejde do práce, protože "Vyšší moc .."má manžela, ačkoli ten je pořád v práci a vydělává, dceru (9) a nevlastního syna, kamarádky. Žijí si lehce nadstandardně. Prosím, o Váš názor a radu. Děkuji - otázka upravena poradcem
Hanka
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se poradila, jak se smířit s postojem naší dospělé dcery k zakládání rodiny. Dcera má 35 let, vede si dobře v práci, už hodně let je na nás ekonomicky nezávislá, stálého přítele nemá, snad jen tu a tam nějakou známost na jednu dvě noci. Partnera pro život prý hledat nechce a děti nechce mít už vůbec. Prý nechápe, proč bychom se všichni museli povinně množit. Jsem z jejího postoje velmi smutná. Měla 6 let přítele, se kterým se před dvěma lety rozešla. Dcera nám nechtěla říci dlouho důvod jejich rozchodu, ale nakonec z ní vylezlo, že přítel na ni začal moc naléhat ohledně zakládání rodiny, kterou ona zkrátka nechce. Bojím se, aby dcera svého rozhodnutí zůstat svobodná a bezdětná jednou hořce nelitovala, přeci jen léta běží...Manžel se dcery zastává, říká, že je už dost stará na to, aby věděla, co chce a co ne. Kde se v dceři ta nechuť k rodinnému životu bere? Mohli jsme udělat ve výchově nějakou chybu? Dcera je naše jediné dítě. Děkuji.
Pavlína
Rodič a dítě
2.část
ní chodila plavat, bruslit, po kultuře..manžel doma lenošil,zatloukal chlapské práce nebo je neuměl,3hodiny se ráno denně vypravuje do práce, 1hod jí oběd..téměř nic nedělá, jen se točí kolem sebe..).V manželské poradně jsem byla sama..odmítl, že prý jim nevěří..poradce mi řekl, že řešit v jednom člověku problém celé rodiny je těžké, ale, že v manželovi nemám žádné jistoty. Cokoliv manželovi sdělím, cokoliv se s ním pokouším řešit –do všeho zasvětí dceru,ze které si udělal partnerku.Dceru si kupuje drahými dárky,nic jí nezakáže,podporuje ji ve výpadech proti mně..Pro mě manžel neudělá vůbec nic.Nevidím jiné řešení než tento vztah definitivně ukončit...Počkat ,zda dcera dozraje a náš vztah se třeba obnoví..No a začít svůj nový život.Poohlédnout se po novém partnerovi, který naplní mé potřeby, vytvoří se mnou rovnovážný vztah, pro kterého udělám domácí práce, on udělá zase něco pro mě
Diana
Rodič a dítě
Jsem 44 letá, manžel 50 let, 1dcera 17 let, 20 let manželství. Já v mládí, křehká, hroutivá..život ze mě udělal zralou a silnou ženskou. 17-letá dcera mě vyhodí z pokoje,popadne mě za límec-vadí jí mé žvýkání žvýkačky, manžel před ní ke mně reaguje slovy:nedělej, co jí vadí a ona Tě nebude mít důvod vyhazovat z pokoje.Nedávno jsme 2pokojový byt vyměnili za 3pokojový.Tento krok jsem nechtěla, chtěla jsem pro mě a manžela 2pokoják a pro téměř dospělou dceru samostatné bydlení.Ani 3pokoják naše problémy nevyřešil.Máme každý svůj pokoj-já si svůj zamykám(v původním bytě jsem nacházela zničené věci,nikdo se k tomu nehlásil,bylo poukazováno-že mi je chodí ničit moji rodiče-což je nesmysl…).Vařím,peču,peru,žehlím,nakupuju,dceři jsem pomohla od propadnutí z matiky,fyziky..učila jsem se s ní, dávám jí kapesné..přesto jsem jejími slovy nejhorší matka a špatný člověk).Od začátku manželství téměř všude chodím sama,nebo dříve s malou dcerkou a mým otcem..Děda naučil dcerku na kole, já s ní
Diana
Rodič a dítě
Dobrý den, společnými silami vychováváme s parnerem moje dvě děti z předchozího vztahu od jejich čtyř let. Jejich otec zemřel, když byly malinké. Zanedlouho budou děti plnoleté. Mě trápí občasné partnerovi záchvaty žárlivosti mířené proti dětem. Všechny běžné potřeby dětem platím sama z důchodu, tak nějak v tom duchu, jako by to byly alimenty. Beru to jako samozřejmost. Řeším s nimi i jejich problémy, protože mám pocit, že táta nemá extra velký zájem. Ptám se, co je trápí a proto vše i s nimi řeším. Partner se pak občas cítí vyšachovaný. Nedivím se mu, ale sám zájem komunikovat nemá. Když si jednou za měsíc děti k sobě přitáhnu a pomazlíme se v obýváku, táta přes stůl v jídelně kouká jako čert. Umí mi pak slovně ublížit a udělat dusno. Já děti miluju a ćhci se o ně starat co nejlépe umím. Dobře se učí, pracují na sobě a partner je dobrým tátou. Jen žárlí na naše děti (ty ho chápají jako tátu). Dělám někde chybu? Neumím najít někde tu správnou hranici? Děkuji :,)
Adéla
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko,
jsem vdaná 18 let, máme dva syny. K staršímu synovi má manžel zvláštní vztah už od mala. Byl na něj neúměrně přísný, kdykoliv se něco stane, může za to starší syn. Syn patří mezi nadané děti, je velmi šikovný na jazyky, gymnázium, na které chodí, reprezentuje na různých soutěžích v okresních, krajských i celostátních kolech a úspěšně. Teď při škole absolvoval jazykovou školu - výborně. Manžel se ho nikdy nezeptal, jak se mu dařilo, nikdy mu nepoblahopřál. Když bylo staršímu synovi necelých 7 let, otěhotněla jsem a manžel druhé dítě odmítl. Já zase odmítla jít na potrat a vypadalo to, že se rozvedeme. Bylo to velmi těžké období, manžel začal pít a já podala žádost o rozvod. Trvalo to několik let, než se situace uklidnila. Je pravda, že starší syn je tvrdohlavý, ale vše si vydobyl sám. K mladšímu synovi se manžel chová jinak, i když ho vůbec nechtěl. Víc s ním komunikuje, požádá ho o pomoc, přizve k práci. Toto se starším synem téměř nefunguje. Moc mě to mrzí.
Hana Hoberlová
Rodič a dítě
Zdravím,dva mesice zpatky jsem pres internet poznala kluka, me je za dva mesice 18 a jemu je 24 let. Rozumime si a zacali jsme si psat,nacez jsme se na vikendove akci po case sesli a zamilovali se do sebe.Chtel za mnou prijet a ja az teprve tehdy rekla mamce,ze jsem ho poznala.Sice mi dovolila ho videt,ale ihned co jsem se vratila domu, me zacala vyslychat. Rekla, ze jsem ji lhala, ze onnem mela vedet a ze je to vztah, ktery za zadnou cenu nemuze prezit a nikdy mi ho nepovoli, ze bych o ni definitivne prisla.Tento natlak trval nekolik dni a ja byla nucena se s nim rozejit,pro dobro sve rodiny a pry i pro dobro svoje.Jenze jsem do nej zamilovana a tak jsem se k nemu vratila, a jsme spolu na tajno,ale je to jeste horsi, ten natlak doma, mamka mi porad vyhrozuje, ze ji neco tajim.Neveri mi a vim, ze mi ten vztah nepovoli, promluvit s ni nejde.Co mam delat, mam ho opustit? Mam pockat az se to doma uklidni, jk si mam obhajit svuj vztah?Mam z toho pocatek deprese, moc me to stve...dekuji.
Kačka
Rodič a dítě
S dcerou se rozešel kluk, o kterého jsem se starala rok a půl, naučila jsem ho chovat se slušně, nepít, nekouřit a nefetovat. Byl příjemný a milý. Po roce a půl jí napsal jí SMS, že vztah nemá cenu a ona je strašně smutná. Nezaslouží si to, protože je báječná. Rozchod byl naprosto bez příčiny, ovšem kluk začal zase pařit daleko víc než před tím, fetuje. K dceři se chová strašně urážlivě, mluví s ní sprostě. Jsem z toho moc a moc smutná, moc to nezvládám a to bych jí měla spíš pomoci. Snažím se, ale bohužel mě ten kluk taky zklamal a možná víc než ji. Takže mám deprese, nemůžu spát, připadám si blbá, že v mém věku jsem uvěřila člověku, který se změnit nechtěl. Poraďte mi, co mám dceři říct, aby byla zase veselá. Byla to její první láska. Díky máma
máma
Rodič a dítě
Dobry den,mam 4 letou dceru,zena si pred rokem nasla jineho partnera a odesla i s dcerou,od te doby ji vidim jen jednou za 14 dnu,nekdy jednou za mesic,mam sni velmy silny vztah jako otec a dcera,chtela by byt semnou,u me,ale nejde to.Ex se snazi na mou pozici dostat sveho pritele,aby me nahradil v roli otce,co mam delat?muze dceru natolik ovlivnit ze uz me nebude chtit?prestane me mit rada?vymeni me za jineho?
David
Rodič a dítě
Dobry den, chci se zeptat jaky mate nazor, jak se mam zachovat? Otec se rozvedl s moji matkou v mych 15ti letech, byla to pro mne hrozna doba, nebavil se se mnou do mych 30ti let nez se mi narodil syn. Mezi tim se ozenil s pani, se kterou podvadel moji mamu a ta ho popichovala proti me. On se proste necha. Co na to rict. Pote co se mi po tolika letech ozval, jsem se tesila, ze se vse urovna, ale jeho pani opet na me nasazuje, nesmim za nim na navstevu, telegonuje mi potaji, schazi se se mnou na zaprenou. Proste me to urazi. Mam se na to vykaslat? Co z toho vztahu vladtne mam? Moc me to trapi, ze si me vic nevybojuje...
Žaneta
Rodič a dítě
Dobrý den,
náš syn si před rokem našel přítelkyni. To by nám s manželem nevadilo, problém je v tom, že pokud k nám přijdou, neumí se chovat, jako na návštěvě. Pořád se po sobě válí, ona ho před námi pořád osahává a pusinkuje, kolikrát se oba promenádují po bytě jen v prádle a jdou se společně vysprchovat bez ohledu na to, že jsme doma. Když jsem synovi vynadala, komu se jako předvádí, řekl jen: " Prosím tě, mami!", čímž mi dal najevo, že jsem asi trapná. Manžel je zase alergický na to, že občas mlátí dveřmi, dupou po schodech a lezou nám do ledničky a spíže. Jednou se jich zeptal, zda si do ní něco dali, když si myslí, že nás můžou vyjídat. Dcera si zase stěžuje, že kdykoliv přijde, tak na každém rohu zakopává o jejich věci. Jak ty dva usměrnit, aby se konečně začali chovat, jako dospělí? - otázka upravena poradcem
Linda
Rodič a dítě
Dobrý den,
moje dcera poslední dobou mluví pořád jenom o práci. Ráno, po příchodu z práce, večer, dokonce i, když má volno o ní mluví. Nedávno byla řeč, manžel sám zavedl na téma její práce hovor a snažil se jí přesvědčit, aby, když má středoškolské vzdělání, konečně začala na takové úrovni pracovat. Tzn. aby se zaměřovala na práci recepční např., po které vždycky toužila a ne, aby celý život byla u nádobí nebo pracovala jako pokojská a pomocná síla v kuchyni. Dcera nám však oznámila, že už má úplně jiné cíle. Že už je jí jedno, co bude dělat, hlavně, aby měla práci a že taky touží po tom, mít konečně přítele a vlastní domácnost s rodinou. Prý, že už jí je 24 a na děti bude za chvíli stará, řekla. Taky řekla, že prý má pocit, že i když jí je teprve 24, tak, že si připadá o hodně starší, než je a že, když vidí kolem sebe, že její vrstevnice a mladší holky už mají první dítě, že má pocit, jakoby jí už začaly tikat hodiny. Manžel si o tom myslí, že mluví úplně z cesty. Co myslíte vy?
Anna
Rodič a dítě
Dobrý den, píšu ohledně svého syna. Je mu 20 let a protože má mírný Aspergerův syndrom je trošku jiný než ostatní ale věkem dozrává zlepšuje se to. Syn je na vysoké škole a ještě nemá holku je stydlivý když ho chtěla nějaká políbit řekl fuj to je nehygienické, jednou mi řekl že se mu líbí pořádné samice tzn. obézní ale není si vůbec jist jestli je na holky nebo kluky, on sám se mě ptá mami a co když jsem na kluky já sama měla u něj menší podezření, protože i jeho známí (moc jich nemá aspergři si s vrstevníky moc nerozumí spíš s malými dětmi nebo seniory) si všimli i já to vidím že ty gesta co dělá, dělají hodně i gayové, takové to zženštělé chování. Nevím co si o tom myslet možná je to v něm a musí ještě dozrát protože mu to jde opravdu pomaleji. Masturbuje ale říká že si u toho nic nepředstavuje, kdysi si pamatuji že měl nějaký sex. časopis. Prosím o radu jestli je možné to nějak poznat jestli syn je Gay děkuji za odpověď.
Nikola
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu. Po osmi letech svého prvního vztahu jsem se se svým přítelem rozešla. Nebyla jsem šťastná a spoustu věcí mi v našem vztahu chybělo, včetně společně stráveného času. O všem jsem s ním mluvila, ale nic se nezměnilo. Ovšem rodiče, hlavně otec, mě za mé rozhodnutí odsoudil. Řekl, že jsem udělala největší chybu v životě a do teď (7 měsíců) mi to neodpustil. Mám teďkon nového přítele, jsem s ním šťastná a chtěla bych, aby si rodiče uvědomili, že je to tak pro mě lepší. Nevím, jak se k nim chovat. Snažila jsem se s nimi mluvit, ale dozvěděla jsem se akorát, že jsem na peníze, či že si jen vymýšlím, nebo že jsem náročná apod. Nevím, jak tuto situaci řešit, chtěla bych mít opět hezký a stabilní vztah s rodiči a přála bych si, aby mého partnera uznávali. Děkuji Vám za radu, Andrea.
Andrea
Rodič a dítě
Jen nechci,aby synovi dělal zmatek v hlavě,měl z toho bolení bříška,doktor říkal po vyšetřeních, že je to psychosomatického rázu.Bývalý přítel je celkem horké hlavy,těžko se s ním domlouvá a hlavně mi skoro celých těch 5 let lhal.Nelíbí se mi jeho styl života.myslela jsem že ho třeba syn změní,ale nezměnil.Jinak výživné zatím platí včas,dohodli jsme se na částce a i na tom,že syna bude vídávat 2x do týdne.Děkuji vám předem za odpověď,je to pro mě nepříjemná situace.
Katka
Rodič a dítě
Dobrý den,s přítelem jsem žila přes 5 let,po 2 letech vztahu se nám narodil syn.Ten ale nikdy nejevil o malého moc zájem,pořád chodil někam do hospody,sjížděl kde se dalo.Když byl synovi rok,měl poměr.Přišla jsem mu na to,říkal že se to nebude opakovat,že to byl omyl ale pokaždé když někam vyrazil psal jí a říkal jí jak jí miluje.Vše jsem mu odpustila,přestal si s ní psát a stýkat se s ní.chvíli byl klid.Teď si našel někoho nového,odstěhoval se a začíná s tou novou bydlet.chci se zeptat,zda ta jeho nová má právo vídat našeho syna,zda je povinností aby se s ním stýkala?Mě se to nelíbí,nevím kdy zase bude chtít změnu,jako že si najde opět někoho jiného,většinou to po letech mění.Já mu se synem umožňuji styk kdykoli to jde,ale samotnému.My jsem se často hádali,když třeba nepřišel o víkendu vůbec domů,nebo mi nebral mobil,že jsem neviděla kde je a co s ním je.Říkával že od nás potřebuje mít klid.Navíc kouří trávu a mě to hodně vadí,nechci aby syn byl v takové společnosti.Co mi poradíte?
Katka