Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| vztah na dálku| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Rodič a dítě
Vadí ji zkrátka všemožné prkotiny, jak se chováme k dětem, na manželovi vidí jen samé nedostatky. Řeší to v narážkách, já se pak neudržím, bouchnu, pohádáme se, o svém dětství s ní nemohu mluvit, na vše reaguje, že se mnou přestane mluvit a přehlíží mě, klidně i dva týdny, což je teror, a já nechápu, jak se ke mě může po tom všem takto chovat. Když jí říkám, že k bratrům by se nikdy tak nechovala, má na to jednoduchou odpověď, že s nimi nebydlí. Pak mi řekne, že jsem hysterka, že jí obviňuju, že jsem blázen. Je to čím dál horší. Hodně se zhoršuje i vztah mého muže s ní. Snažila jsem se o svém dětství mluvit, byla jsem i na kineziologii, ale myslím, že to bude navždy ve mě. Také bojuji s úzkostmi, ale to jí nemůžu říct, nikdy by to nepochopila. Nebo by to svedla na manžela. Její chování mi ubližuje. Nevím, jak to řešit, mám ji ráda. Vše vždycky svede na mě a já potom pochybuji, jestli je to opravdu všechno moje vina a co bych měla dělat. Děkuju Vám.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, potřebovala byste individuální psychoterapii "jako sůl". Máte toho v sobě nastřádáno za svůj život opravdu hodně. Naštěstí máte svého muže, který vás drží, ale vy potřebujete být pevná za sebe. Takto, jak to popisujete, musíte zažívat pocity křivdy od matky, ale vlastně i od života. Nemáte šanci na to, aby vám poskytla pochopení a přijetí. Ona svá traumata nezpracovala, a vlastně nevědomky psychický teror svého bývalého manžela přenáší na vás. Ale nechce vám aktivně ubližovat, to rozhodně ne. Ale její zatrpklost se odráží v požadavcích na vás, v její kritičnosti. De facto na vás nevědomky aplikuje to, co s ní dělal její muž, váš otec. Není to jako přes kopírák, ale ta podoba tam je. Máma je nešťastná, vy byste si přála šťastnou rodinu bez mráčků, ale to ona neumí. Magdo - vztah matka a dcera je pro život ženy nesmírně důležitý. Potřebujete to s někým erudovaným probrat, abyste se na vše pak mohla dívat jinak. Maminka se nezmění, musíte se změnit vy ve svých nárocích na ni. Asi jste pochopila, že od ní nic moc nemůžete čekat, znamená to, že jste vlastně stále na hodně věcí sama - i když dospělá, bez chápající mateřské náruče. Objednejte se k psychologovi, vyplatí se vám to, bude to trochu delší práce, ale rozhodně smysluplná. Doporučovala bych vám psycholožku ženu, nejlépe ve středních letech.
Rodič a dítě
Dobrý den, předem děkuji za možnost Vám napsat. Je mi 36 a nějak nezvládám svoji situaci. Mám manžela, dvě děti a žijeme se svojí mámou. Kde začít? Asi u mého dětství, které vůbec nebylo pěkné. Jsem nejmladší ze 4 dětí, mám tři bratry. Otec byl psychický tyran, nejvíc ubližoval mámě, bratři hned jak dorostli, odešli z domu. Já nemám na otce žádné vzpomínky, vždy mě jen ponižoval, dával mi najevo, že jsem se neměla narodit, že jsem jen spratek, který se neměl narodit. Hádky a křik byly na denním pořádku, hodně jsem se jako malá styděla před kamarády. Máma se snažila o nás starat, byla hodně v práci, ale spíš ztrápená, měla jsem o ní strach. Když to zkrátím, po čase jsem se místo ní hádala s otcem, aby ji nechal. Bylo to hrozné, dokud jsem nepomohla ve svých 18 letech mámě rozvést se...Já se vdala, manžel mi hodně pomohl, zůstali jsme s mámou v domě...vše mělo být krásné...Teď, po čase, je matka často znuděná, nemá moc kamarádů, nikam nechodí. Vše jí vadí, že pracujeme málo na zahradě..
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, nejprve přecházím na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem 17 letá Markéta. Mám problém se svými rodiči který nechtějí abych se stýkala s kluky a už vůbec né se svým přítelem, i když je šarmantní, zdvořilí, ohleduplný, tolerantní, vzdělaný a má 2 střední školy a je mu 19 nechtějí o něm ani slyšet. On sám navrhl, že by se rád s rodiči setkal aby se o mě nebály a furt mi říkají, že jsem na kluky malé dítě. Prosím poraďte.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Poradila bych vám, abyste si zavolala na linku důvěry, kde vše můžete s terapeutem na druhé straně "drátu" rozebrat podrobněji. Já neznám vaši rodinu, její normy a hodnoty, vás, těžko se k tomu můžu účinně vyjádřit.
Rodič a dítě
Dobrý den, už několik měsíců poslouchám od své mamky, že jí už od 15 let ztrpčuji život. Když se jí zeptám na důvod, neodpoví mi. Nedávno jsem na ni naléhala, aby už mi jednou provždy řekla, co jí na mně tak strašně vadí a co jsem jí i tátovi kdy tak strašného udělala. Stále se k tomu nemá, aby mi to řekla, ani táta ne a já už nevím, co mám víc dělat. Chtěla bych si najít práci mimo domov, někam odjet, jenže oni to nedovolí. Chci se dát dohromady s jedním klukem, otci je to jedno, ale máma na to zareagovala slovy, že jestli mi to vyjde, v tom případě se s tátou odstěhují. Oběma jim táhne na 60, ale kdyby na to přišlo, nechtěli by být ani babičkou ani dědou. Máma už se mnu skoro nikam nechodí, když už, tak k tomu dodá, že se pořád jenom někam cpu. Jenže já potřebuji také lásku, být šťastná, ale mé problémy nikoho nezajímají. Nemůžu se jim svěřit, to může jenom bratr, nemůžu být nemocná, protože tím něco naruším, strádám, ale nikdo si toho nevšímá. Nejde ale utíkat před svými rodiči.
M.T.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, M.T. Jak se mamky ptáte, a v jakou chvíli? To je docela důležité pro možnost konstruktivní odpovědi z její strany. Jinak to na mne působí jako velmi nepříjemná manipulace do pocitů viny - "ztrpčuješ mi od svých 15 let život...", opravdu nevím, co si z toho máte vzít pro sebe tak, abyste se netrápila tím, oč jde. Táta stojí při ní, asi je hlavou rodiny mamka, ne? Chcete si najít práci mimo domov - to znamená, že už jste plnoletá? Pak to udělejte. Dostávat stále nějaké mantinely od rodičů, aniž byste jim rozuměla, ať již se to týká vaší práce, nebo vaší partnerské volby, to je do života složité. Na druhou stranu já do toho nevidím, a slyším jen vaši verzi, která je subjektivní. Nemůžu vám proto poradit nic jiného, než osamostatnění se.
Rodič a dítě
Dobrý den, syn má 39let již 2 roky žijí spolu s dívkou 38 let, on jí vydržuje.Není vůbec pracovitá - syn dělá vše doma:uklízí, myje nádobí, já přináším vařene maso, ona nevaři, vegetariánká. Je hezká, dbá o svůj vzhled a myslím si, že ona nemá dobré lidské hodnoty. Myslím si, že je syn asi zamilován protože nic nevidí, vše jí omlouvá. Mám velké starosti ohledně jeho budoucnosti. Když se zeptám kdy bude mít dítě, že mají moc let, odpověděl mi, že není připraven mít dítě a utekl doslova ode mně z bytu. Vysetril se!on může mít děti vše je v pořádku údajně je i ona v pořádku. Chci se zeptat, kdy uvidí že ona s ním manipuluje a zda vystřízlivi z ní někdy a za jak dlouho. Mám mu já říkat, co si myslím o ní, jak je lživá, mám velké obavy o budoucnost s ní.Ona s ním nepochopitelně a naprosto vládne. Syn zdědí byty, není nezajišten,ona je finančně chudá, myslím že se ho bude držet zuby nehty, toto vše stejně tak vidí i jiná žena,rozved,která se o syna snaží,45let, dospělé 2dcery, hodná.
nelka.p@orion.rs
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, nelko.p. Promiňte, ale můj názor je zde jednoznačný, i když se vám nejspíš nebude líbit. Synovi je 39 let, je to dávno dospělý muž, který se musí umět samostatně rozhodovat o svém životě. Partnerském, osobním. Pokud si k vám přijde speciálně s prosbou o mateřskou radu, pak mu ji samozřejmě nabídněte, jinak ne. Nevyžádané rady a nevyžádané dotazy škodí, nepomáhají...
Rodič a dítě
Dobrý den, se svými rodiči mám dobré vztahy, ale někdy nepochopím, co jsem jim kdy udělala. Např. jim začnu vyprávět, jak se kamarádka se mnou o něčem radila a já jí vysvětlovala, jak se to má podle zákona řešit. Máma se k tomu nevyjádří, ale otec mě sprdne, že mám přestat dělat chytrou a naučit se tomu rozumět. Je mi 28, nevím, proč si myslí, že stále potřebuji něco vysvětlovat. Další věc: Máma přijde večer z práce a zeptá se nás, co nám má nachystat na večeři. Začneme večeřet a ona začne vést řeči typu: To se to jí, když to maminka nachystá. Přitom já takový servis vůbec nepotřebuji. to jen táta je líný si všechno udělat sám. Dalším problémem je předhazování mi, že nemám děti a že až je budu mít, skončí moje cestování a ostatní zájmy. Řekla jsem , že nejsem služka a že pokud budu mít jednou dítě, že to neznamená, že se s ním zavřu doma a nebudu si moc zajít ani ke kadeřnici. Oni na to, že můj postoj nechápou. Kdy mi chtějí přestat řídit život?
Katka H.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko H. Především si myslím, že je na čase, abyste se ve 28 letech osamostatnila, tj. odstěhovala do svého vlastního domova. Najít si podnájem není nic tak těžkého. Pak vám rodiče do života mluvit nebudou. Jinak mám pocit, že matka si právě jako služka připadá, ale dávno se s tím smířila dělá to dobrovolně. Akorát to pak připomene s výčitkou, což je vlastně v mírnější formě citové vydírání.  Ale zase mě k tomu napadá, proč se s matkou nedomluvíte na tom, kdo bude kdy vařit? A také k tomu nakupovat suroviny. Maminka může přijít domů k hotovému, ne? A když bude mít v kuchyni službu zrovna ona, měla by dostat ocenění a uznání, poděkování.
Rodič a dítě
2.Už jsem je nedávala ráda byli spíš že sem musela jinak byli výčitky.A moje matka mi před 2 měsící volá a křičí jen kříčí a típne mi tel.Poslala jsem ještě 2 zprávy že i bez dárku můžou přijet na oběd ale nikdo už neodpovídá.Zachovaly se jak když sem byla jako dítě.Bolí mě to mrzí mě to je mi líto že nemám milující rodiče chybí mi to.To jsou snad všechny emoce které cítím.Přemýšlím kde dělám chybu já nebo stále čekám kdy si cosi uvědomí a budou mě mít konečně rádi???Mám ještě 2 sourozence ty můžou být sebe sobecký a projde jim vše.Já si snažila lásku kupovat a nezasloužím si jí.Chybí mi opravdová máma a táta moje vnitřní dítě křičí nedostatkem.Díky tomu všemu si nepouštím lidi blízko k sobě nedokážu obímat svoje děti když mě obímají cítím strach svírá se mi na hrudi.Nevím co sama se sebou.K psycholožce chodím vysvětluje ale uvnitř to prostě bolí.
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Samozřejmě, že to vevnitř musí strašně moc bolet. A v rámci psychoterapie je to běh na docela dost dlouho trať. Ale tu spolupráci s ní v žádném případě nevzdávejte. Vy nemůžete dojít k odpuštění, to, co popisujete, se odpustit nedá, byla jste obětí domácího násilí. Ale můžete se propracovat k rezignaci na to, že se vám jednou rodiče omluví a uznají, co vše na vás napáchali...Je evidentní, že sami oba pocházejí z narušeného rodinného prostředí...Jen se snažte dát vašim dětem co nejvíce lásky, která se vám bude vracet :-)!!!
Rodič a dítě
1.Jsou vánoce je mi 40 let a moje minulost mě stále dobíhá.Když sem se narodila už tak mě doma ani nechtěli.Moc dobře si pamatuji jak mě doma otec byl kopal do mě jen nohama vedla jsem si deníček bylo to každý každičky den.V paměti mám když mi bylo 4 roky jak mě otec který má skoro 2 metry škrtil a matka stojí v povzdálí a nic nedělá jen mu říká neblbni.Matka vždycky stála v povzdálí nebo mi přišla po kopancích říct že se svině,bestie a jiný slova a že jestli se sní otec rozvede mě zabije.Později jsem se dověděla že už jako miminko mě trápil otec dával mě na topení a třískal nademnou pokličkama.V 16ti mě vyhodil prostě že chtěl.V dospělosti jsem se snažila svoje dětství potlačit ale bolelo mě víc a víc.Letos jsem rodičům řekla že už jsme všichni velký a přestanem si dávat dárky.
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Zažívala jste doma v průběhu svého dětství i dospívání traumatické domácí násilí - ze strany otce fyzické, ze strany matky psychické. Ale prožila jste plnou silou v dlouhodobém časovém měřítku, jaké to je, když je někdo v rodině nevítaný, navíc oba rodiče byli - decentně řečeno - psychicky narušeni. V dnešní době byste byla rodičům odebrána do nějakého vlídného zařízení. Ale vaše traumatické dětství od sebe nemůžete odpárat, velmi nutně potřebujete dlouhodobou individuální psychoterapii. Jdu na 2. část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu, jak pomoci mámě, která se utápí v nemocech. Od doby, co vstoupila do předčasného důchodu (a v ten den měla první kolaps a hospitalizaci v nemocnici), se zajímá jen o nemoci, stále ji bolí břicho, rameno, má kašel, teplotu...., ale nikdy se nic závažného nenajde. Jakmile se vyloučí jedna věc, hned si najde jinou nemoc, několikrát byla v nemocnici, ale nic vážného se nenašlo. Je stále doma, brečí a chce jen odpočívat, nevíme, jak jí pomoci. Už vůbec nežije, takto je to tři roky, chtěli bychom jí pomoct, ale zdravotní důvod jejich obtíží se zatím nenašel, prosíme o radu, jak harmonizovat alespoň trochu její psychiku. Děkuji.
Brig
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Brig. Vaše matka psychicky nezvládla předěl z pracovního režimu, bezpochyby byla vždy disponována jakožto úzkostná osobnost. Nyní 3 roky psychosomatizuje, přivolává o sebe pozornost druhých, aniž by to dělala aktivně a programově - to rozhodně ne. Začal mít strach z nemocí, ze smrti, ten kolaps byl velký spouštěč. Ona není ve stavu, kdy bude chtít přijmout nějakou aktivizaci z vaší strany, být stále nemocná jí svým způsobem vyhovuje. Ale ona to neví, neuvědomuje si to. Přečtěte si neco o psychosomatických onemocněních. Pomoc může přijít tehdy, kdy bude ONA chtít. A pomůže jí psychoterapeutická a psychofarmakologická léčba. Držím palce, byla by škoda, aby mařila nadále svůj život takto pasivně.
Rodič a dítě
Dobry den preji.Rada bych se zeptala na moznou souvislost deprese a homosexuality.Mam 13 leteho syna,kt se leci ambulantne s detskou depresi.Od malicka byl "jiny" a ja ho takoveho vzdy milovala a miluji jako mama.Cetla jsem predchozi prispevek Jakuba,tak jako u nas.Ja bych byla rada,kdyby se mi muj syn sveril,urcite by se mu ulevilo.Jsem s touto moznosti smirena,ale nevim zda je dobre se ho vylozene v tomto veku ptat na tak osobni zalezitost.Myslim,ze dnesni deti jsou beztak ve spouste veci a vyvoji napred a tak mi toto tema osobne nepripada uspechane.V kazdem pripade Vam dekuji za radu,informaci,odpoved a preji Pekne Vanoce.Mama Lucie - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá mámo Lucie. Nemyslím si, že by synovy deprese musely souviset s vámi předpokládanou odlišnou sexuální orientací. Asi toho bude více - vy byste se mohla informovat u jeho lékaře, zda by tam mohla být souvislost - do 18 let dítěte máte právo se lékaře ptát na jeho zdravotní stav. Ale předpokládám, že s lékařem určitě spolupracujete :-) Na jeho sexuální orientaci bych se jej nyní neptala napřímo, to by asi nebylo úplně OK. Ale spíš bych velmi tolerantně doma mluvila o homosexuálech, aby mohl mít jistotu, že bude vámi bez problémů přijat, až s tím bude chtít přijít on sám. Znám od klientů více rodin z vyprávění, kde především muži - otcové - se velmi útočně vymezovali vůči homosexuálním mužům, aniž by věděli, že jejich syn je na tom stejně. To je pak coming out výrazně horší!
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, jednou jsem již od Vás dostala odpověď, dle toho přibližně tak nějak, jsem se oddistancovala od vztahu svého syna.Nyní si myslím, že se Vás musím znova zeptat o radu:syn 39let,chodí (a bydlí-sám ji pozval do bytu! ) 2roky, se stejně starou dívkou,kterou výdrže. Ona údajně studuje. Z počátku vztahu mu řekla, že teta operovala maligní nad. na mozku, později na následky zemřela, matka údajně oper. benigní na mozku, žije. Ona se nechala důkladně vyšetřit, nic nenalezli,neustále si stěžovala na občasné bol. hlavy.Stále přitom nic nedělá, občas pomáhá v centru pro ochranu bitých žen! (tu možná dostane nějaký peníz na hoď.úrovni)a čas tráví organizováním nějakých konferencí na toto téma přes počítač. Po tomto časově posloupně začala být stále nemocná:T sem-tam 37st.C,pořád doma, vyleží to několik dnů, pak měsíčky, zase odleží několik dnů, a tak stále. Pak se nechala vyšetřit na virus Coxsackie měla titry do1: 64-2 a jeden1:128 po kontrole:jeden1:32 další dva1:16.Zapomněla jsem podotknout, že je vegan. Nyní znovu nachlazena, když jsem jí nyní něco POPRVÉ řekla a to, ať více jí, tak mi(pro mně zcela očekáváně) řekla že nesmí, že by přibrala. (syn nevěřil dříve když jsem mu řekla že nejí jenom proto aby nepřibrala, vypadá totiž velice moc přitažlivě a dle mně na tom staví celý svůj život, nepracovat, udržovat se, a být vydržována). Ihned z počátku vztahu synovi řekla že měla časté záněty vajecniků, jeden údajně nefunkční, druhý ztížeňe. O dítěti ani hlesu-jsou 2roky spolu. Před měsícem se syn nechal vyšetřit na svojí plodnost!!!! (z vlastní iniciativy, urolog ho ještě odvracel od vyšetření!výsledky nevím, zdá se že syn v jiném městě se nechal Znovu vyšetřit - tají mi, proč jel a ještě jednou pojede za 4dny znovu do toho druhého města. Ona si přinesla béžov.kralicka k němu do 1pokoj.bytu35m2,a denně ho chová v náručí jako děcko, volně občas králič.si podříme na přehozu na jejích rozkládací pohovce-já mlčím, ale v duchu šílím. Myslím si že ona nemůže a ani nechce dítě, pouze tahá za nos mého syna,inženýra VŠ. (který podle mně už má dost samoty, mel dost dívek, já rozvedená tedy on rostl od7let bez otce, se kt.se 1-2xročne setkává - je vzdálen 800km od bydliště synova.Otec je VŠ emoce NIKDY neuměl ukázat, pouze konkrétní hmatatelné ho zajímalo, finančně velice dobrý, vše držel pevně i nadále finance asi jsou mu hlavní opěrný kámen v životě, to ho drží.Mam synovi o dívce říkat vše co si myslím. I syn by chtěl dítě, obávám se, že mu dívka moooc zamlcuje, nerknu-li od začátku úmyslně perfidně lže a manipuluje se svým vzhledem, a tedy i se synem. A možná se on nyní už bojí vůbec začínat si znova nějaký nový vztah? Vím že to je těžké a i zdravotně nebezpečné, obzvláště když vím že bez dukladnych zdrav.vysetr. Si sin nikdy nic nezačinal! Asi už i on má toho všeho dost. Taky není špatně finančně zajištěn rodinně z mojí strany, o dívce od syna vím, že není její rodina finančně dobre, jinak jsem je nepoznala(a ani o to zatím nestojím, přestože bych asi něco se ze seznámení víc jistě dozvěděla). Prosím Vás p. doktorko o Vaši radu, které si nesmírně vážím a kt. velice potřebuji. Děkuji předem. S úctou Vás zdravím.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Je vidět, že máte synovu velkou důvěru i v jeho 39 letech, pokud znáte tolik detailů z jeho osobního a partnerského života. Respektive - o jejich partnerském životě nevíte nic, nevíte, zda se milují, zda spolu plánují život, a pokud ano, proč. Znáte její zdravotní stav a vytváříte si hypotézy o tom, proč je asi ona s vaším synem. Chápu, že mu přejete, aby měl,, pokud možno, tu nejbáječnější ženu. Ale on žije s tou, s níž vy nesouhlasíte. Váš problém je váš osobní, ne jeho. Zkuste přemýšlet nad tím, co můžete udělat sama pro sebe, abyste se tolik netrápila. Pokud se bude syn chtít jednou s tou ženou rozejít, udělá to. A ne na doporučení maminky. Ucítí sám, že to není to ono.
Rodič a dítě
Zdravím, já matka 36 let, mám přítele o něco mladšího, ale na věku v tomto vztahu nezáleží, jsme spolu 9 měsícu, dcera 10 let nemůže překosnout že někoho mám, má pocit že mě ztratí, tak to přitom není, vyhrožuje, má ho ale ráda , baví se spolu , jezdíme spolu na výlety když je sním je všechno v pořádku.Je u nás některé víkendy a někdy v týdnu, chtěla bych ale aby jsme spolu žili všichni 3 a byli štastní, ale dcera to nepřekousne a dělá opravdu velké scény, pomoc rodiny a lékaře mi nepomohla, tak hledám řešení aspoň zde,
Děkuji ,

Iveta
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Iveto. Pomoc lékaře? V čem by vám byl v tomto ohledu užitečný? Nevím, jak dlouho jste žila s dcerou sama a měla vás jen pro sebe, a nevím ani, zda před současným přítelem již figuroval ve vaší rodině jiný přítel po rozvodu. Každopádně dcera ohrožení cítí, to bych nějakou dobu respektovala a právě ji postupně připravovala na to, že v budoucnu budete žít jako rodina, a jaké to bude mít pro vás všechny výhody. Ona k tomu potřebuje čas. Velmi důležité je, že ho neignoruje, nebojkotuje a má ho ráda, podílí se radostně na společných aktivitách.
Rodič a dítě
Dobrý den, mam na vás prosbu jak z našeho problému ven, má dcera 8 let se stále pomočuje jen v noci. Problém řešíme s dětskou psycholožkou, bohužel bez výsledku.Dcera je jinak zdravá ale mě říká že to necítí jít v noci na wc. Když, byla mala můj bývalý ex mě mlátil ona k němu 1 x za 14 dní jezdí,mě tvrdí že se u táty nepočurá Nevím si rady chci dceři pomoc jak k ní mluvit o tomto problemu prosím o radu děkuji Petra
Zdena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zdeno. V tomto smyslu nejsem odborník, ale obraťte se s daným dotazem na Katku Novotnou v rámci poraden idnes, která odpovídá krásně a určitě vás nasměruje. Je s podivem, že dětská psycholožka na nic nepřišla?
Rodič a dítě
Syn když už byl ve fazi uplného zničení nastoupil lečení v psych, lečebně u pana doktora Nešpora. Lečba myslím proběhla uspěšně. Dluhy jsem všechny zaplatila, častečně mi syn již pomaha splácet.Před 3 měsíci se mu narodil syn a opravdu jsou bezva rodiče a snaží se.Jsem šťastna za to, že je klid od dluhu a sazení.NO ALE TO CO MĚ TRAPI nyní je to, že muj přítel syna už pry v životě nechce vidět, nezajíma ho jeho rodina.Když přijedou na návštěvu, přítel odjiždí a vrací se až když syn s rodinou odjede. Hadame se kvuli tomu a mě to trapí. Když se přítel připije (občas), tak ma rypavou naladu a neustale se do mě navaží, a nadava na syna. Mám velkí dilema, zda v takovém vztahu zustat, protože opravdu mě to žere. Přítel je v pohodě, ale jen když se nebavíme o synovi, o mem malem vnoučkovi (jsem babičkou už ve 42letech).Foto si take nemohu doma vystavit, vadi mu to. A ja bych se tak rada podělila - říkam si , počkam po prazdninách, počkám do vanoc - jenže na co? On ho vidět pry už nikdy nechce.
Ivet 2čast
PhDr. Jitka Douchová
Ivet, tak to jsem ráda, že to se synem dobře dopadlo. O přítelkyni nepřišel, vytvořil si rodinu, začíná vám splácet dluhy. Tak to je úžasná satisfakce pro vás.. Ale zkuste se vžít do přítele. Jeho syn to není, není určitě tak mateřsky pečující, jako jste vy. Je prostě odstřihnutý a svým způsobem na to má právo. Buď upřednostníte roli matky a babičky, nebo partnerky. Předpokládám, že se vše časem srovná. Bylo by dobré, kdybyste dokázala vyjádřit příteli i pochopení k jeho postoji. Zkuste si to představit v opačném gardu - jednalo by se o přítelovo dítě, vy byste přihlížela jeho zkáze, on by platil jeho dluhy. Vedlo by vás to k pochopení a přijetí jednání jeho dítěte? Zatím by mně přišlo jako nejjednodušší, kdybyste jezdila na návštěvy za synem častěji vy. Fotku vnoučátka můžete mít u sebe v soukromí, sdílet své babičkovské radosti můžete s kamarádkami. Věřte, že to chce na prvním místě čas :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, mam velke dilema. Cca před 10ti lety jsem se rozvedla. Synovi bylo v te době 11 let.Nyní jsem ve vztahu, který trva 8 let. Takže muj přítel poznal syna cca ve 14 letech. Vše bylo perfektni. Syn nastoupil na střední školu. Bohužel ve 3ročníku studium ukončil, provalila se závislost na internetové sazení. Nasledujíci asi 2 roky, peklo na zemi. Syn nasekal šílene dluhy, nakonec to dopadlo tak, že jsem vše za něj zaplatila (vzala si uvěr). Přiteli to ze strachu neřekla, protože po tuto dobu synovi zavislosti jsme se hadali i doma s přítelem. Syn se odstěhoval k přítelkyni a sazel stale víc a víc, tajil to. Nicméně dostal se do faze, kdy už s ním skoro cela rodina nemluvila. Ta zavislost ho uplně pohltila a mě psychicky ničila. Doma šílene hadky a sprosta slova na syna, ze strany meho přítele. Navíc byl naštvany, že jsem vše za syna zapatila a na 10 let se uvazala opravdu velkýma splátkama. ........ pokračovaní Ivet 2čast
Ivet 1 čast
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivet. To jste tomu dala, že jste za syna vše zaplatila...Tím jste ničemu nepomohla, naopak. Teď nemám na mysli vztah s přítelem, ale synovu závislost. On je v takové fázi, že se měl dávno začít léčit - a to ne ambulantně a na skupinách, ale potřebuje ústavní důkladnou léčbu závislostí. A vidíte - jak jinak to mohlo dopadnout, než že sází a zadlužuje se dál. To je pochopitelné, na žádné dno se nedostal, on to za něj někdo vyřeší...Přecházím na druhou část.
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěla bych od Vás radu. Jsem matka 23 letého syna, který se nechal svést stejně starou holčinou, která si ho omotala kolem prstu a syn dělá vše, co ona si usmyslí. Bydlí spolu, ale všechno platí syn a to nás s manželem trápí, protože víme,že když mu dáme peníze nebo něco koupíme a ona se jen směje a nakupuje si samé nejdražší věci. Syn je nemocný, má chronické střevní potíže a je po operaci , tak poŕád ho opečováváme a on lítá kolem ní a nás to stresuje a taky máme strach o jeho zdraví, ale on je jak slepý a hluchý. Jsou spolu již sedmý rok a ona moc dobře ví, proč se ho držet.Vůbec si nedovedu představit, kdyby měli dítě, doma včetně vaření a úklidu je na synovi. Mysleli jsme, že se snad umoudŕí a nechá jí, ale ještě ta nemoc a on jí pořád obletuje a ona se mu vysmívá za zády. Ví, že se bojíme o jeho zdraví a tak nás takhle vydírá přes syna. Už nevím, jak dál. Dŕív byl náš syn srandista, co měl plno přátel a teď je vzteklý a nemluva.Děkuji za odpověď Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Váš syn je šťastný, vy jste z toho nešťastní. Rozumím, že máte s manželem o syna starost, ale on vaše názory na svou slečnu určitě nesdílí. Jestliže je váš postoj k ní takto negativní a ta averze se s časem stupňuje, nemůže být ani její vztah k vám pozitivní. Do jejich soukromí nemůžete vidět, nevíte, co jej ve vztahu se slečnou drží, ale měli byste se spolehnout na jeho instinkty. Vy mu, jakožto dospělému muži, nemůžete nic zakazovat, rozmlouvat,...Je dospělý, a cokoliv byste naopak udělali proti vztahu, bude pro váš vztah rodič - dítě kontraproduktivní.
Rodič a dítě
Pro Helenu: Heleno, nedávno jsem ukončila letitý vztah s podobným mužem, "spasitelem" své matky, která neměla jednoduchý život (ale kdo ho má). Také mi ze začátku přišlo hezké, jak jsou si s maminkou blízcí, oba jsou moc hodní a milí. Ale mamánek, zvlášť pokud s matkou žije a má mamaservis, není slučitelný s normálním životem. Je přesvědčen, že láska všech žen je bezvýhradná a všeodpouštějící, nechápe, že dospělý vztah se vyvíjí a musí se na něm pracovat. Buď přijmete jeho poslání - konat blaho pro jeho matku, žít v pseudopartnerském trojúhelníku, kde na vrcholu bude matka, kol níž se točí svět; nebo to dříve či později skončit. Já už si po letech nemohla pomoci, ale jeho matku jsem brala jako sokyni, i když mi nikdy nic neudělala, naopak, byla ke mě vždy moc hodná. O to "schizofreničtěji" jsem si připadala. Zkuste si zachovat zdravý odstup od situace, abyste roky nečekala na muže, který dělá partnera své matce a vy budete jen zábava na volný čas. - otázka upravena poradcem
Oli
PhDr. Jitka Douchová
Milá Oli, velmi děkuji za vaši moudrou reakci ze života a posílám hned k Heleně :-)
Rodič a dítě
Dobrý den. Přečetla jsem hodně dotazů ohledně závislosti syna na matce na této stránce, ale ani v jednom jsem se nepoznala a přesto mám stejný problém : jsem rozvedená 2 roky a přes rok se scházím se svým nynějším partnerem. Nebydlíme spolu, on ( 48 let) žije se svými rodiči. Před čtyřmi lety jim zemřela dcera (52 let ). Můj partner se neustále snaží to mamince kompenzovat- se mnou se vidí většinou dvakrát týdně+ na dovolené týden, s mými syny vychází dobře a já proti jeho rodičům také nic nemám. Problém je v tom, že se třeba na něčem domluvíme a on pak napíše, že nepřijede, protože maminka dnes hodně navařila, tak jí chce pomoci s nádobím... Je moc hodný a vím, že pro mne udělá hodně.Nechci ho někam manipulovat, jen mám pocit, že mu stačí vidět se 2 x týdně a jinak "hlídat" mamku, jestli není smutná ( ona to nevyžaduje - je normální fajn ženská, jen se jí, bohužel, stalo to nejhorší, co se může ženě stát- zemřelo jí dítě) a syn se snaží to zmírnit- chápu to, ale občas mě to bolí.. - otázka upravena poradcem
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Heleno. Úmrtí dcery, partnerovy starší sestry, určitě nesmírně zasáhlo celou jeho rodinu. Rovnováha vztahů se překlopila jinam a on se nyní snaží být pro matku jako muž, který je jí oporou. Žít ve 48 letech s rodiči na druhou stranu není opravdu standardní, v tom nehraje roli to, jestli je v rodině trauma...Obávám se, že je to opravdu zádrhel do vašeho vztahu. Je skvělé, že si vlastně s  jeho matkou rozumíte, takže je to určitě oboustranné porozumění vás dvou žen. Ale nevím plno dalších věcí, které by mi napomohly k většímu náhledu. Zda byl přítel v jiném partnerském vztahu, z něhož má děti, a bydlel se svou vlastní rodinou, a po jejím rozpadu se vrátil domů, nebo bydlel s rodiči celý svůj život, a je to tím pádem jeho bazální rodina. To jsou podstatné věci pro pohled i na prognózu vašeho dospělého nezávislého společného vztahu. Měli byste si spolu povídat o svých očekáváních a potřebách, abyste to sladili, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 16 let a mojí mamce 59, taťkovi 69. Řekla bych, že jejich věk hraje tu největší roli v našem vztahu. Mám již od 14 let kluka, což uznávám, že bylo dost brzo. Ovšem, rodičům příjde, že to, že mám přítele i teď, je pro ostudu. Teď začali prázdniny a rodiče se mě snažili nacpat na jedinou možnou brigádu v obci, já jsem tam byla 2x na zkoušku a zjistila jsem, že tam nejsem spokojená. Když jsem toto řekla rodičům, seřvali mě a řekli mi, že tam budu chodit nebo mi zakážou na celé prázdniny přítele a pokud se budeme vídat, tak jen v sobotu a v neděli, u nás na zahradě aby na nás viděli. Já jsem si ovšem řekla že nebudu dělat celé prázdniny někde, kde se necítím dobře a není to pro mě práce snesitelná, tak jsem šla paní vedoucí oznámit, že tam dělat nebudu. Rodiče se rozhodli tak, že budu celé prázdniny doma makat a víkendy budu trávit tak jak jsem již psala. Chci se jen zeptat, jestli je mou chybou, že mi toto chování nepříjde normální. Děkuji za odpověď.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Ano, máte starší rodiče, a tím pádem se generačně stíráte více v názorech na život, než kdyby jim bylo o 15 - 20 let méně. Nevím, jak vám, ale mně připadají brigády o prázdninách jako běžná věc, samozřejmě jen na nějakou dobu, abyste si užila prázdniny. Stavíte to, myslím, trochu černobíle. Nevím teď, oč rodičům výchovně jde. O to, abyste se naučila nějaké ekonomické zodpovědnosti, nebo o to, oddělit vás od přítele a mít nad vámi dvěma kontrolu? Asi byste dle mého měla být aktivní v tom, že si najdete brigádu sama - takovou, která vám bude vyhovovat. A ta brigáda vám nemusí nijak komplikovat vztah s přítelem. On snad také bude brigádně někde pracovat. Nebo ne?...
Rodič a dítě
Dobrý den
Mám problém s matkou
Matka nechala byt mne, jsem jediný vlastnik
Bydlí semnou v bytě, já semse oženil a moje matka
Tu nechce moji manželku, má právo ji zakazat bydlet semnou v bytě, manželka kvůlini odešla bydlet na ubytovnu i snáší cerkou. Děkuji za odpověď
Petr Skop
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, váš dotaz patří právníkovi, nikoliv mně. Vy musíte vědět, zda je byt převeden do vašeho vlastnictví s tím, že matka tam dožije svůj život. Ale jedna věc je právo a zákon, druhá věc je náš život. Pokud není generační bydlení s vaší matkou možné, měli byste si s manželkou a dcerou zajistit jiné dosavadní bydlení, aby se zcela nerozbil váš vzájemný vztah. Více se k vašemu dotazu nemůžu vyjádřit, neznám podrobnosti o vás, vaší matce, vašem soužití s ní.
Rodič a dítě
Přeji si, asi jako každá máma, aby syn byl v pohodě po psychické stránce, ale i celkově ve vztahu, protože od toho se vše odvíjí. Teď zvažuje, že se k ní nastěhuje - bydlel sám. Neumím se přetvařovat a ani nevím, zda mám chuť se ještě s jeho přítelkyni někdy vídat, přesto, že mi neublížila. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Deny 2.
PhDr. Jitka Douchová
Deny, nechte to na něm, uděláte to nejlepší, co můžete, to je aspoň můj názor.
Rodič a dítě
Vážený paní doktorko,
pokusím se být stručná. Syn 25 let má známost cca 7 měsíců s dívkou o dva roky starší, první váž. vztah. Zprvu se zdálo vše v pohodě, kluk spokojený a díky tomu i já. Přesto mi intuice říkala nene, ale nechtěla jsem se plést klukovi do vztahu a navíc jsem jí znala krátce. Postupně se však začali vyplavovat věci typu: slečna bere antidepr., s tím je spojena náladovost, přecitlivělost, nevolnost, je přes půl roku nezaměstnaná a v důležitých věcech nezodpovědná.Syn ji vypomáhá po všech stránkách, spíš cvičená opice. Občas si vypije, klíďo 8 piv, samá srandička, v tomhle holka do nepohody. Bohužel před rokem syn prodělal vážné onkol. onemocnění a díky bohu se z toho dostal. Jenže slečna potřebuje asi s někým sdílet své popíjení a její (dle mého) problémový život a přestává se mi to líbit. Vnitřně s tím nesouhlasím. V klidu jsem synovi řekla, co si myslím, že to není holka tzv. pro život, že se domnívám, že nebude s ní šťastný. Jak se mám dál k tomu postavit?Pokrač.Deni
Deny 1.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Deny. Jako matku vaše starosti chápu, ale informace máte zprostředkované. Nechci hodnotit životní styl synovy slečny, jen si říkám, jak se je dozvídáte?  Vy jste synovi řekla svůj názor, máte o něj strach, zvlášť po jeho prodělaném předchozím onemocnění, ale to neznamená, že ho máte pořád strážit. Je to jeho první láska, buďte ráda, že je šťastný, raději do toho moc nezasahujte. Pokud by měla být slečna problematická, přijde na to sám. Čím více budete poukazovat na její problémy, tím více ji on bude hájit a bránit a v budoucnu se nerozejde, i kdyby chtěl. Jdu na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den, rozvedla jsem se když synovi byly 2 roky, znovu jsem se vdala až když mu bylo šest let. Manžel vzal syna jak za svého, dokonce ho oslovoval taťko. Když bylo synovi 11 přibyl mu bratříček. Do jeho 2 let mi nepřišlo, že by byl nějaky problém. Když jsem po mateřské nastoupila do práce, začla jsem vnímat jakési ochladnutí mezi starším synem a manželem, hodně kritiky a komunikace formou příkazů, zákazů, negativita. Vznikaly mezi mnou a manželem konflikty, bohužel i před dětmi. Trochu nás dotlačil se synem, že odešel na intr na střední, ale místo toho se vše ještě zhoršilo, vadí mu ikdyž přijede jen na víkend, a to 1 za 14 dní, protože se vídá i se svým biologickým otcem. Vztahy jsou tak narušené, že syn odmítá jezdit domu a přebývá čím dál víc u mých rodičů nebo u sestry. Dokonce mu muj manžel bohužel řekl, že nechce aby mu už ríkal taťko, což povazuji za opravdu bolestivé pro syna. Vůbec nevím co s tím. Ke společnému synovi se chová moc hezky.
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danielo. Ten zvrat až po 2 letech od narození vašeho společného syna je zajímavý, musí mít za sebou nějakou delší historii, vývoj. Manžel může preferovat společného syna nejen proto, že je jeho biologický otec, ale i proto, že je benjamínek. Ale pokud se jejich vztahy vyvíjely po celou dobu dobře, muselo se mezi nimi něco přihodit. Do mozaiky mi schází i to, jaká rovnováha sil byla mezi st,synem a mladším synem.Váš starší syn je nejspíš v pubertě, tak může reagovat jinak, než jak byl manžel zvyklý. Ale o tom všem byste měli s manželem hodně mluvit. A vy zase se synem z 1.manželství. Já, abych byla moudřejší, potřebuji vždy rozumět příčinám, proto by možná bylo dobré, kdybyste s manželem navštívili psychologa, který do toho bude vidět více, než já na dálku.
Rodič a dítě
Dobrý den, moje maminka je vdova a žije v domě sama. Já bydlím asi 200 m od ní. Snažím se jí pomáhat a vyhovět. Její sousedé jsou mými kamarády a to je ten problém. Z jejího pohledu jí pořád dělají naschvály a mně pak jen volá co jsou zač a co jí zase vyvedli. A že se jí nikdo nezastane, nikdo jí nepomůže. Teď vznikl problém, kdy soused omylem vápnem postříkal skleník, v telefonu na mě křičela, že si jde stěžovat, že to tak nenechá a co to mám za kamarády. Vyčetla mi všechno možné a teď mě ignoruje a vypíná mobil. Je mi to moc líto, protože se mnou nemluví a mám pocit, že už ani nechce vidět. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale pořád mi říká, že se jich zastávám a jí ne, a že už jí nemám volat, protože kvůli mně nespí a není jí dobře. Já vím, že si na mně vylívá vztek a já jsem si dovolila říct svůj názor. Nevím, co s tím. Můžete mi prosím poradit, jak mám ten vztah zase spravit. Je mi to moc líto, ale nechci, aby mi stále vyčítala svoje problémy a chtěla po mně abych je řešila.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jarko. Reakce vaší maminky jsou iracionální... Cítí se osamělá, potřebuje vás jako svou oporu, ale jako SVOU oporu. Takže žádné kamarádění s těmi, kteří jí domněle škodí. Prostě vás potřebuje mít jen pro sebe. Ale jinak - myslím, že váš kamarád - její soused, by měl vše velmi rychle napravit, vysvětlit, omluvit se a dát vše do pořádku. Tady nejde jen o vás dvě, ale celkově o její důvěru v lidi. Pokud jim nebude důvěřovat, bude se jí žít hůř. Vás bude bojkotovat, protože je hrdá, ale zároveň se cítí být zraněná. Zkuste ji pochopit a přispět k vyřešení sousedského problému. Já ji chápu...
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko, mému jedinému dítěti - synovi, je 32 let. Bydlíme každý v jiném městě a vůbec se mnou nekomunikuje. Když mu bylo 30 let, rozpadlo se mi po více jak 30letech manželství, jelikož jsem zjistila, že mě manžel 3 roky podváděl s o 18 let mladší sousedkou z chaty, která má dvě malé děti, aniž bychom to já a její manžel věděli. Věděli to všichni okolo, nakonec jsem se dozvěděla, že i můj syn, což mě velice zasáhlo a ranilo. Manžel si se mnou nikdy nedokázal promluvil, Onemocněla jsem z toho. Manžel bohužel syna ovlivnil natolik, že syn absolutně otcovu vinu na rozpadu manželství nevidí, možná ho za nový vztah dokonce obdivuje... Syna jsem se e-mailem dotázala, jak dlouho o tom věděl, ale ani zbaběle neodpověděl. Má smysl se snažit o vylepšení vztahu se synem, měla bych já učinit nějaký krok ke zlepšení vztahu mezi námi? Cítím ale hrozný smutek, jak se ke mně chová a zachoval, takže nevím, zda bych nějaké vstřícnosti byla schopná. Velice děkuji za radu.
Yveta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Yveto. Máte jediného syna, myslím, že se vám uleví, pokud s ním vy sama proaktivně navážete opět vztah. Přišla jste o manžela, nepřicházejte o syna, odpusťte mu to, asi vůbec nevěděl, jak se v dané situaci zachovat...
Rodič a dítě
Paní doktorko, maminka má neurologické onemocnění - docela dobře léčitelné, ale nepříjemné, pomalu progredující. měl ho i její tatínek. Jenže maminka si tu dg nechce připustit, pořád říká, že tu nemoc nemá, že ji neměl ani táta, že doktoři neví, co jí je a hledá různé důvody, příčiny (některé skutečně za onemocněním mohou stát). Tím se samozřejmě celá léčba blokuje, alternativní postupy moc nepomáhají, stav se zhoršuje. jak se dá postupovat, když pacient si nechce přiznat diagnozu? Co můžeme udělat my okolo? Dáte radu? Děkuji.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Veroniko, vyjadřujete se odborně, je vidět, že jste ve všem dobře zorientovaná. Jestliže vaše matka odmítá diagnózu, která je podle vašeho úsudku dobře léčitelná, tak ji popírá z důvodu strachu a raději používá politiku mrtvého brouka. Její psychika jí neumožňuje efektivní léčbu. Váš pohled je jiný, záleží vám na ní, ale vaše racionální argumentace nestačí, je-li matka úzkostná. Jak ji ale vlídně a bezpečně motivovat k léčbě, nevím, neboť toho vím příliš málo o vývoji vztahů v rodině a osobnosti vaší matky.
Rodič a dítě
Dobry den,mam 5leteho syna s byvalym partnerem_nejsme spolu hned odnarozeni syna,jelikoz jsem zjistila,ze byvaly partner je ukazkovy manipulator.Syna mam ve sve peci a k otci chodi pravidelne v urcene dny.Neustale pri predavani syna vyvolava hadky,vycita ze jsem vztah ukoncila a synovi vypravi jak jsem zla a nechci abychom byli vsichni spolu.Nebere samozrejme ohledy na dite.Kdyby slo o me vim jak reagovat pri kontaktu a manipulatorem,ale pri predavani syna nevim,nechci se pred synem dohadovat,je velice citlivy a pak place.Prosimo radu jak byvaleho partnera "odpalit" aniz by se to syna dotykalo.Jak jeho otci jednou pro vzdy vysvetlit ze nas vztah skoncil a nechal me v klidu zit?
Moc dekuji za odpoved,uz opravdu nevim co s tim.
Dekuji - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš bývalý partner je otec vašeho společného syna, jako rodiče byste spolu měli vycházet celý život, protože se vás obou syn ve svých vývojových životních etapách bude stále více a více týkat. Mluvíte o něm, jakožto o zhrzeném člověku, který byl odmítnut a není schopný to zvládnout. Proto si vše nevyříkané mezi vámi dvěma řeší přes syna. Chápu, že vás to štve i mrzí, ale je to znamení o tom, že vy dva s ex partnerem máte mezi sebou problém, který potřebujete vyřešit, dovyprávět si to, co se mezi vámi stalo, abyste to vyčistili a mohli společně fungovat jako tři parťáci - vy dva a syn. Vy dva jistě budete mít nové partnerské vztahy, pak bude vše jednodušší. Teď ale nehledejte návod na to, jak ex odpálit, naopak. Jak s ním najít soulad :-)
Rodič a dítě
Dobrý den je mi 12 let Za chvíli už 13 ale rodiče mě neberou vážně Obávám se že to takhle půjde napořád už jednou mě Ztrapnili na mé oslavě narozenin od té doby jsem všem pro smích nevím co s nima mám dělat jednou se hádáme kvůli nabíječce podruhé že prý jsem něco sebrala a potřetí že jsem hrozná přišlo i na to že jsem měla zůstat čtyři hodiny ve svém pokoji přitom jsem měla mít kroužek bez kterého si nedokážu svůj život představit v podstatě od pěti let si se mnou mamka nezahrála ani pexeso a teďka si mě nevšímá už skoro vůbec nevím co se mohlo stát Mám kamarádky které mají maminky Starší dnes to moje a nikdy se tak nechovají mojí mamce je 45 let nevím co se mohlo pokazit prosím poraďte
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Martino. Je fajn, žes mohla své trápení vypsat na internet, ale já ti na dálku nepomůžu, když vůbec nic netuším o tvé rodině. Zavolej si na linku bezpečí pro děti, kde si můžeš s profesionálem popovídat víc a můžete díky dialogu nacházet víc souvislostí, i řešení.
Rodič a dítě
Hezký den,

nemám dotaz, ale zkušenost. Je mi 26 a mám partnera, který je starší než já, je mu 40, jsme spolu rok a půl, bydlíme spolu rok. Vzali jsme si hypotéku a máme se rádi....

S tátou se moc nestýkám, protože máme velmi špatné vztahy, takže jsem rád, když s ním nejsem v kontaktu. Brácha to neví, máma už ano, od loňského září.

Přišla s tím sama, z ničeho nic se mě zeptala. Já zapíral, ale pak jsem jí vše řekl. Předtím měla nehezké narážky na gaye, neuznávala je.....ale jak se to dozvěděla o mě, tak úplně otočila.

Partner je ze Slovenska, s mámou si skvěle rozumí, často a dlouho si volají. Úplně se to obrátilo. Máma vypadá, že je s tím smířená, ale....je to tak doopravdy?

Nikdy jsem se jí na to neptal, ale zvládá, že jeden z jejích dvou synů je gay? Zvládá to, že mám o 15 let staršího chlapa? Co když je to jen dobrá přetvářka? ....

Máma mi jenom klade na srdce: "hlavně to prosímtě neříkej babičce, znáš ji, ona by to nepochopila". /Je jí skoro 80/. Lze žít v milosrdné lži? - otázka upravena poradcem
Jirka
PhDr. Jitka Douchová
Milý Jirko. Určitě máte spoustu zprostředkovaných zkušeností o coming out jak z internetu, tak od přátel. Leckdy je nejhorší ten strach, jak to přijme rodina. Ve vašem případě máma  na prvním místě. Říkáte, že vypadá, že je tím smířená, ale to mi nepřijde jako to nejlepší slovo. Vždyť si s vaším partnerem spolu telefonují a rozumějí si :-) Ptáte se, jestli je to tak doopravdy. Máte pocit, že jste někoho svou sexuální orientací mohl zklamat? Proč? Tu si přeci nikdo nevybírá. Vaše máma chce jen "ušetřit" svou vlastní matku, protože by to asi ve svých  80 letech nepochopila, asi je více konzervativní. Ale to je na vás, jestli budete chtít někdy babičce představit svého přítele. Pokud spolu budete v trvalém vztahu, určitě spolu vyřešíte i toto. Důležité je, že jste se potkali. Možná je ve hře více věcí, jakožto "problematických". Nejen sexuální orientace, ale především věkový rozdíl. Nicméně, Jirko, je to váš život...:-)
Rodič a dítě
Dobré odpoledne chtěla jsem se zeptat je mi 13 let.S mamkou se pořád hádáme a často i vulgárně,někdy mi řekne že mě má ráda,udělala by po mě hodně,ale jak mile jide o (např.) nabiječku kterou si někam dá svede to na mě že jsem ji ukradla,začneme se hádat a nadáváme si.Dneska mi řekla že není moje matka že mě nechce,že já k ní nepatřím že se mě vzdává a ať jidu pryč řvala (krávo,blbá,a více vulgárně) potřebuju pomoc nechci aby se ke mě takhle chovala,chci aby ke mě byla jako každá matka hodná,milá.Otce nemám jen otčína a ten mě rád nemá nemám se na koho obrátit babička bydlí moc daleko (obě babičky) prosím o pomoc.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Veroniko, vážím si tvé důvěry, s níž mi vše popisuješ, ale určitě uznáš, že není v mých silách ti nějak pomoct. Existují linky bezpečí a linky pro děti v těžkých rodinných situacích. Nic ti nebrání v tom, abys vše důkladně probrala s dětským odborníkem po telefonu, pak možná dostaneš návrh na další spolupráci. Držím ti palce.
Rodič a dítě
2. část
Mám spolu dítě, ale upřednostňuje ho před mými a nechce, aby na ni mé dcery měly vliv, že ji jen zkazí a vše co udělá špatně má samozřejmě z nich. Stavíme spolu dům, žije jen tím a vše kolem dětí je jen na mě. jezdí pozdě domů, víkendy na stavbě. jen o má pravdu, nikdo jiný pravdu nemá. Je to křesťan, ale chování jeho se tomu někdy hodně vymyká. Mé dcery mi radí, ať od něj odejdu, že nám bude líp, ale já se nechci znovu rozvádět, když vidím, že lidé se stejně můžou změnit a až po nějaké době zjistíte, ko jste si vlastně vzal, tak to nemá smysl. Ale jak takto žít, když nás nutí žít jeho život, není tu pohoda a klid, mé děti ho nesnáší, já takového člověka ani nedokážu milovat. Mám ho ráda, ale bolí mě to. Má v sobě něco skrytého , sám řekl, že má svou tajnou stránku a ať ji raději nikdo v něm nevyvolá. Také mi řekl, že pokud by jsme se měli spolu rozvést, tak jsem mrtvá, protože nechce, aby naše dcera žila v rozvedeném manželství a "bylo z ní to, co je z těch mých dětí..." - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, promiňte, ale do tohoto já svým názorem vstupovat opravdu nemohu. Je to velmi složité, a já vše slyším zprostředkovaně od vás. Pokud bych to měla brát vážně, jako objektivní sdělení ( objektivní ale být nemůže ), pak bych to kvalifikovala jako psychický teror a domácí násilí a šla co nejrychleji od tohoto muže pryč. Ale takové vyhodnocení si nemohu dovolit, protože neznám další strany těch, kterých se to týká. V každém případě byste se měla, vy, obrátit na odbornou pomoc psychologa, kde byste s ním vše více probrala...
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych vás požádat o radu s mým druhým manželem. Je velice agresivní na chování mých dětí z předchozího manželství. Dle něj jsou nevyhované, spratci, kteří jen něco chtějí a nic neudělají. Několikrát vztáhl ruku na mladší dceru, protože se brání a ihned mu oponuje. Ale on má na ni nároky vojenského režimu, a ona má diagnostikovanou ADHD, prostě hned neposlechce a je oheň na střeše. Nikdy ale neudělala nic závažného, v jeho očích ale je to sígr a tak ji třeba chytne pod krk nebo silně zamáčkne ruku, hodí s ní o zem, atd. On je celkově vůči dnešní společnosti a dnešním dětem nějaký zahořklý, nikdo nic neumí, hrozná doba, všichni by si měli projít hladem a bídou, aby si vážili věcí a jídla. Ale nedokážu to dětem vysvětlit, vše vnímají jinak, nepoznaly hlad a bídu, on tvrdí, že tak vyrůstal, ale nemůže to přeci chtít po nás.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Tak to jsem trochu vyvedená z míry. Vy mluvíte o tom, že manžel vyrostl v bídě a chudobě, kde se naučil si všeho vážit, ale vy sama máte dítě s ADHD. Je mezi vámi a manželem až tak velký věkový rozdíl? Navíc, agresivita vůči vašim dětem, no nevím. Jestliže již máme děti, naši další partnerskou volbu si musíme vždy velmi dobře rozmyslet s ohledem na zodpovědnost vůči dětem. Už to není jen naše volba.
Rodič a dítě
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě důvod, proč se nevidět. Jsme přeci dospělí a rozumní.

Mohla byste mi prosím z vlastní zkušenosti poradit, jak postupovat? Zda se znovu připomenout nebo naopak nechat je žít si svůj život dál beze mě.

Děkuji
Jitka2/2
PhDr. Jitka Douchová
Jitko, šla bych jen do oslovení otce, nenásilně, jemně, jeho děti bych z toho vynechala. Chcete jej přeci potkat jako někoho, kdo kdysi miloval vaši matku a ona jeho, někoho, jehož geny nosíte, to je legitimní. On se od vás nejspíš raději odstřihl z mnoha důvodů, které teď nerozklíčujete...
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko,
mám na vás dotaz, který se netýká přímo partnerského vztahu.
Je mi třicet let a náhodou jsem se dozvěděla, že můj otec není můj biologický otec. Toho biologického jsem kontaktovala, byl to přítel mojí matky, do mých pěti let mě pravidelně navštěvoval, pak už prostě nepřišel.
Před dvěma lety jsem jen oslovila, bydlí ve stejném městě. Ke schůzce svolil, řekl, že mám ještě tři starší bratry, prarodiče. Sám řekl, že bychom se mohli všichni sejít, jen jeho žena prý neví, že má ještě další dítě. Spolu sami už žádné neměli. Po třech měsících ticha jsem jej znovu kontaktovala mailem a odepsat mi jeden ze synů, že se ozvou po letních prázdninách, že by mě také rádi viděli, ale mají přes léto starosti s dětmi. Nicméně uběhl rok a půl a nic se nezměnilo. Je mi to velmi líto, hlavně když díky sociálním sítím mohu pozorovat, jak žijí. Každý den mi mrzí, že o mě nemají zájem. Absolutně nejsem schopna to pojmout a pochopit.
Jitka1/2
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko. Přemýšlím o tom. Vás nová informace o vašem životě zaskočila i zaujala. Dozvědět se náhodně  ve 30 letech , že váš otec není váš biologický otec,je samozřejmě nejdříve šok, pak si začínáte vytvářet v hlavě nějakou skládanku, přemýšlíte nad svou identitou. Váš biologický táta s vámi komunikoval, učinil nějaký příslib, možná chtěl setkání oddálit, a nebo se do toho opravdu něco událo. Každopádně jste jej nejspíš po té době pořádně zaskočila a potřebuje se s tím porovnat. Možná se setkání bojí? Vy si sama pro sebe zkuste představit, co byste od setkání očekávala, a podle toho jednejte dál. Jestliže uběhl rok a půl bez jakékoliv reakce, je to zvláštní. Snad byste moha oslovit svého biologického otce, že byste jej ráda potkala, že se jeho žena nic nedozví, ale že je to pro vás důležité, ho aspoň poznat víc, jako člověka. A pak byste viděla, jaký by byl další vývoj.
Rodič a dítě
Mam priatela sme spolu5rokou ale stale sme tam kde sme boli.Nazaciatku vstahu on vela sa zabaval kumne dosiel na par chodin a zil si svoj zivot s kamaratmi.Teraz sme dospeli ktomu nakolko obaj pracujeme v zachranici ze sme spolu ked sme doma.spolu nezijeme lebo jeho mama sa mu vyhrazovala ze ak sa kumne nastahuje tak sa obesi takze je medzi dvoma kolesami...a vpodstate akakolvek problem ak nastane tak si to odnesem ja lebo mne zevraj nikdy nestaci kolko sme spolu...lubime sa a ked sme spolu vsetko je okey aj pekne kym matka nieco nevymysli a on musi bo ak nie je zle....vsetko je naplanovane kim som doma aby nemal cas na nic a ked som prec tak nic nesuri...je to tazke a stale ked vybuhnem a nieco poviem su ztoho hadky..aj ho chapem ale mam pocit akokeby sme stali na jednom mieste a nas vstah nikam nespeje..on stale len dvori a ja cakam kedi bude mat cas namna ..jeho mama snim mava ako sa jej zahce a vydiera ho z hlupostami a on nevidi to divadlo jeto zle ale nehcem ostat sama lubimho
Ria
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ria. Obávám se, že každý z vás, aktérů příběhu, který popisujete, by to viděl jinak a něco jiného by napsal. Úplně jsem se v tom nevyznala, ale z vašeho popisu je to tak, že přítel trávil více času s přáteli, než s vámi, což vás trápilo. Pak se postupem času vše překlopilo do toho, že přítele ovlivňuje jeho matka, která jde z nějakého důvodu proti vám. A přítel je ovlivnitelný kýmkoliv jiným, než vámi, vašimi přáními a potřebami. Cítíte se být ve vztahu frustrovaná, na posledním místě, s jeho matkou se vzájemně nesnášíte. Chcete od něj, abyste byla ženou č. 1, tou ale nejste. Nevím, co vám mohu poradit, protože do toho opravdově nevidím, mám vaši verzi. Dle mého máte vy dva velké problémy v partnerské komunikaci, mám hypotézu o tom, že mu matku vyčítáte, a jeho vztah k ní, čímž ale spíš přiléváte olej do ohně. Na vašem místě bych se více odtáhla, více o vašem vztahu přemýšlela - jakou má šanci na reálnou perspektivu s opravdu dobrou prognózou. Zatím se mi nezdá, že byste si o tom všem uměli v klidu a konstruktivně promluvit.
Rodič a dítě
Dobrý den.
Mám problém s mámou. Je mi 13 let a od mého narození jsou rodiče rozvedení. Máma si před třemi roky našla přítele a přestěhovali jsme se z mého rodného města 20 km dál. Táta bydlí v mém rodném městě. Do mých 12 let bylo vše v pořádku, ale ve 12 letech začaly hádky s mámou. nejdřív kvůli tomu, že k mé mladší sestře (2 roky) se chová jinak, než ke mě... a ona to furt zakecávala že je malá a bla bla... pak to postupovalo tak, že když na mě ona řvala, tak já jsem chytla rapla a začala jsem odmlouvat, okamžitě mi dala pár facek a zaracha na vše, sebrala mi telefon a já nemohla nic jiného, než se učit a sedět doma. Postupně mě začala ''psychicky'' týrat. Říkala mi, že lituje toho, že jsem se vůbec narodila a že za všechny neshody v rodině můžu já a další hnusný věci. Pak to mělo vliv i na mé známky ve škole a i když se učím, tak mám blbé známky. Dává mi zaracha na všechno, je na mě hnusná, furt jen řve a nic mi nedovoluje. ted čeká další dítě a studuje VŠ. Nevím co mám dělat :(
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Nikolo. Nechce se mi věřit, že ti je 13 let, mám tím na mysli tvůj způsob vyjadřování. Každopádně ti doporučuji probrat vše na lince bezpečí nebo linkách důvvěry pro děti. Tohle chce dialog, aby se hledalo, co se vztahem s mámou dál, co pro něj můžeš udělat ty, co ona. Můžeš tam použít i služeb chatu. Vše potřebné najdeš na netu.
Rodič a dítě
Dobrý den, bude mi 30 let, jsem šťastně vdaná, ale mám problematický vztah se svou matkou. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 7 let a vyrůstala jsem jako jedináček, rozmazlená jsem naštěstí nebyla, protože jsme neměli příliš mnoho financí, neboť má matka byla samoživitelka. Mám vystudovanou vysokou školu, teď jsem na mateřské a žiju spořádaný život. Bydlíme v jednom domě s mou matkou, byty máme oddělené, ale i tak se vidíme několikrát týdně. Moje matka je sama, není schopna si někoho najít. Je na mě přehnaně fixovaná. Bohužel si myslí, že jsem pořád její malá holčička a mluví mi do života, mluví úplně do všeho a myslí si, že vše bude podle ní. Snažím se jí vysvětlit, že mi to vadí, ale ona to vždycky otočí proti mně, řekne, že jsem drzá, sprostě mi vynadá, že jsem bezcharakterní hajzl jako můj otec. Je nesnesitelné řešit to pokaždé, když se potkáme. Rozhodli jsme se s manželem odstěhovat a od té doby je to ještě horší, neboť je to daleko a mojí matce se to nelíbí. Uvítala bych Váš názor.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Můj názor se s vaším shoduje. Pokud nedělá společné soužití dobrotu, a vás zraňuje, je velmi dobré odejít v zájmu právě toho, abyste si vy dvě s matkou uchovaly přátelské vztahy. Ona se musí od vás odseparovat, zvyknout si na to, že jste dospělá žena se svými vlastními partnerskými a rodinný,i závazky. Je osamělá, ale to má asi nějaké důvody, že nemá přátele, že nikam nechodí, nemá zájmy, je na vás zafixovaná tak, že to není dobře ani pro vás, ani pro ni. Je zatrpklá a nešťastná z toho, že ji opustil váš otec, a to si s sebou nese a neudělala nějaký osobní vývoj dál. Je to 23 let. Nenechávejte se citově vydírat. Hezký vztah si můžete uchovat právě tehdy, když bude na dálku, hodně štěstí :-)Neboli, vaše matka musí slyšet, že odstěhování není o tom, že byste ji neměla ráda, to máte, žily jste spolu, lásku dcery k ní tím nezrazujete!
Rodič a dítě
Dobrý den, asi před týdnem, já a moje 3 sestry jsme se znažili dovolat naší mamce, jelikoz mamka zije sama a bude ji přístí rok 60, hlavně já mám o ní pořád strach, od té doby se mi pořád zdá o její smrti a v noci se budím s hysterickým pláčem, prosím chtěl bych to nějak vysvětlit přoc se mi toto děje když je maminka v poradku a zdrava, myslite, že s timto problemem za psychologem.....Děkuji Milan
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Ano, Milane. BYlo by pro vás užitečné probrat s psychologem příčiny vašich úzkostí, to já na dálku těžko vyřeším.
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 21 let, s mámou jsem měla vždycky dobrý vztah. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla o 14 let staršího přítele. Když ho viděla poprvé, zdálo se , že ho bude tolerovat. Ale pak to začalo. V průběhu našeho vztahu jsem se k němu postupně přestěhovala. Už do té doby se jí nelíbila spousta věcí , co dělám. Poslední dobou to jde čím dál tím více z kopce. Dokáže se na mě naštvat úplně kvůli všemu (např.že jsem nezavolala dřív, že jsem jí začala vyprávět něco zrovna , když byla smutná atd.) Nejvíce mě štve , že to jsou malichernosti. Ale už vážně nevím, co dál ..Nevím, jestli jsem opravdu ta špatná já, když mi pořád něco vyčítá. Nedávno se naštvala, že mě přítel jako překvapení vzal na víkend na výlet. Řekla o něm, že je asi úplně debilní, když mi o tom neřekl.
Snažím se trávit spoustu času i s ní. Často říká, že se cítí sama nebo že je smutná. Většinou se jí snažím udělat radost nebo si s ní o problému popovídat, ale i tak mi dokáže vyčíst to, že s ní trávím málo času
Tess
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tess. Právě proto, že jste měla vždy s mámou dobrý vztah, tak to teď mezi vámi dvěma drhne, protože váš přítel je její velký konkurent a stal se z vás trojúhelník. Máma se bez vás cítí osamělá a proto je pak tak snadno naštvávací - on jí vás ukradl...Maminka si bude muset postupn+ zvyknout na to, že vás nemá celou pro sebe, ale to nějakou dobu trvá...
Rodič a dítě
Dobrý večer paní doktorko, potřebovala bych poradit doma to nemám zrovna dobrý.Máma si před 2 rokama našla přítele který jí mlátí a podobně,je mi 15 a vůbec dobře to nezvládám když třeba máma příjde z hospody a začnou se strašně hádat.Jde po ní s nožem a podobně.Ted se to sice trochu srovnalo ale máma mi vůbec nevěří . Někdo jí řekne že jsem byla někdo v hospodě a ona tomu veří a to není vůbec pravda.Každý den sem ve stresu a už nevím co mám dál dělat. Jsem sice jen pořád dítě a je toho na mě doopravdy moc.Kolikrát sem chtěla zajít už k psychologovi ale nechci aby to máma věděla...
Děkuju
Emma
PhDr. Jitka Douchová
Emmo, údajně ti je 15, takže ti tedy drze tykám ale nevěřím tomu, 15 letá slečna se vyjadřuje terminologicky jinak, než ty. Je tu linka bezpečí pro děti v tvém věku, tam se určitě poradíš. Asi je ti jasné, že já můžu těžko na dálku něco změnit...
Rodič a dítě
Dobry den,je mi 15 let a dnes jsem si nasla pritelkyni.Mamka to hned zjistila a nezareagovala uplne nejlip.Servala me a vim ze to neprijme.Ziju u babicky a az se to dozvi i babicka,bude to 3x horsi.Nevím co mam delat.Muzete mi nejak poradit?Dekuji,Andrea
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Přítelkyni jste si "našla" dnes, takže to není přítelkyně, ale zcela nový objev, nějaký začátek něčeho, co netušíte, jak se vyvine. Pro vaši mamku je asi šok, že jste si našla holku, coming out většinou trvá dlouho, než se člověk svěří rodičům, že jej přitahují lidé stejného pohlaví. Dejte čas sobě, i mamce, uvidíte, jak to v sobě máte po nějakém čase.
Rodič a dítě
dobrý večer paní doktorko mám problém se svým synem v komunikaci v jeho nemoci psychosomatické nemoci ,byl3měsíce v léčebně a co se vrátil ,chová se jinak když byl tam semnou mluvil víc ,byl rád že ho navštěvuji a dávám tu podporu,ale ted je to jiný moc semnou nekomuni kuije ,prej mu všecko zakazuji ,chci mu dávat stale tu oporu mámy ,když jem celý den v práci až do večera jsem z toho špatná aby se nic nestalo ,je totiž ještě na neschopence a ani mi nezavolá nebo nepíše .je dospělý ale pořád je to muj syn,špatně spím nebo někdy nespím ,poradte mi děkuji .
lenka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, lenko. Nevím, kolik synovi je , s čím se léčil. Kd\ž byl v léčebně, asi měl paradoxně víc samostatnosti, na druhé straně velmi vítal vaše návštěvy a podporu, byly občasné. Jsem trochu dezorientovaná v tom, oč jde. Psychosomatické onemocnění je onemocnění, které se projevuje tělesně a člověk je vlastně léčen somaticky, i když příznaky jsou vyvolané psychikou. Vy ale hovoříte o léčebně, neboli o 3 měsíčním pobytu na psychiatrii, nemýlím-li se. Syn si ted doma, chce si  udělat svůj režim a vaše péče jej asi až dusí, ale nevím, s čím se léčí, zda jsou vaše obavy oprávněné. Každopádně máte vyzkoušené, že zatím to syn doma zvládá, aniž by vám v průběhu dne podával reference. Zkuste udělat jednoduchou domluvu, která jej nezatíží. Ozve se vám v určenou hodinu vždy jednou denně, abyste vy měla klid...
Rodič a dítě
nutí ho, aby se myl, kupuje mu oblečení, pere mu, aby nesmrděl.. Když jsme se o tom spolu bavily, pochopila jsem, že ona má potřebu ho tahat z bryndy, že si ho nějak piplá a proto není schopná ho opustit. Nedávno jsme byli na rodinné oslavě a tam byl kluk, který trpí Turetovým (nevím, jak se to správně píše) syndromem. Dokud o tom nevěděla, nezajímal ji, ale když jsem jí to řekla, okamžitě ji začal zajímat. Šla k němu a strávili spolu zbytek večera, povídala si s ním (on je fajn kluk, ale má nějaké tiky a zvuky).. Pak říkala, že ho obdivuje, že je veselý a optimistický, a že by se o něj starala.. Tak si začínám myslet, že ji prostě přitahují jenom kluci, o které by se musela starat.. Že má nějaký pečovatelský komplex.. Z jedné strany to takhle vyhledává, ale potom je nespokojená. Nebo to aspoň říká.. :-) Říkám si, co dceru může čekat za život, pokud zůstane s tímhle typem, nebo si najde třeba kluka postiženého. Je možné, že někdo tohle cíleně vyhledává? (2) Srdečně Vám zdravím.. :-)
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Máte možná na mysli tinitus? Báro, je to opravdu její život, ale v životě se vyvíjíme, jako osobnosti zrajeme, je jí 21, kdoví, jak to bude mít dcera ve 30. Faktory, které nás ovlivnují v našem životním směřování, jsou různorodé. Jak jsem říkala v předchozí odpovědi, může tam být leccos z dětství, ale mohla již přijít na svět s tímto posláním, pomáhat druhým. Podle mne je nejdůležitějším kritériem to, zda je ve svém životě štastná ona :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko.. Mám dospělou dceru, studuje vš a u toho pracuje. Je mi jasné, že to, jak žije, je její věc a do ničeho jí příliš nemluvím, přesto si dělám starosti. Nikdy o kluky moc zájem nejevila a zamilovaná byla snad jen dvakrát, pokud vím. Ještě na gymnáziu ji "uhnal" o dva roky starší spolužák, se kterým chodí dodnes. On je duševně labilní a je na ní závislý. Na gymplu byl relativně v pohodě, ale teď hulí trávu, hodně pije, vš nedodělal, je z něj takový dezolát. Nechal se od ní finančně podporovat, má problémy s hygienou atp. Pořád se rozcházeli a on citově vydíral, sebepoškozoval se, měla obavy, že si něco udělá. Nakonec se to "povedlo" a rozešli se, stále ho ale sledovala. Jakmile zjistila, že zkouší štěstí s jinou, nesnesla to a znovu s ním začala, nastěhovala si ho do bytu. A vše je ve starých kolejích. Říká, že ho nemiluje a jen čeká, než potká někoho jiného, aby se s ním mohla rozejít. Teď to řešit nehodlá, čeká na někdy potom. Při tom všem o něj vzorně pečuje (1 - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Báro. Chápu vaše nejistoty a obavy.  I když jako rodiče nemůžeme mluvit do života našich dospělých dětí, pokud si ony samy nevyžádají radu, tak skrze své životní zkušenosti sledujeme, jak prosperují a přejeme jim životní štěstí. Vypadá to, že dcera má v sobě hodně pečovatelských rysů, předpokládám, že studuje VŠ v oblasti pomáhajících profesí. Tento rys má v sobě podle vašeho popisu rozvinutý opravdu hodně, ale přeci jen je to váš úhel pohledu, bylo by zajímavé srovnání vaší verze s její verzí...Jestliže pečuje o někoho, kdo je duševně labilní a je na ní citově závislý, je ona snadno citově vydíratelná, manipulovatelná. Ale říkáte, že rozchod zrealizovala a začala žárlit až na nějakou další potenciální partnerku přítele. Pak je její vazba k němu mnohovrstevnatější a hlubší. Péče o něj pro ni znamená nejspíš nějakou jistotu a pocit satisfakce, že je důležitá a užitečná. To už ale bude nejspíš souviset s něčím z jejího dětství, a netuším, jak to má se svým ženským sebevědomím. Jdu číst dál...
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám syna 21 let, teď dodělává střední školu. Jeden rok měl studium přerušené ze zdravotních důvodů. Skončil v psych. léčebně a byla mu diagnostikována úzkostně-depresivní porucha. Je velmi chytrý, ale silný introvert. Nemá prakticky žádné kamarády, o kamarádkách nemluvě. Pokud už vykonává nějaké aktivity, vždy chce spíše se mnou nebo s manželem, případně s někým z rodiny. Ale jen pokud je k tomu víceméně "přinucen". Sám nic nevymyslí. Nevím, co s ním dál. Vím, že je to dospělý muž a už musí v životě zabojovat sám. S manželem se v tomto rozcházíme. On mu více ulevuje, já jsem ta, co se ho snaží přimět alespoň k nějaké akci. Navíc jsme v rozvodovém řízení.Brigády syn nikdy neměl, nechce tam kde jsou lidé. Přitom k psychiatrovi dochází, léky užívá. Teď budeme za měsíc po jeho maturitě řešit případné zaměstnání. Jak syna přimět k aktivnímu přístupu v životě? Nemohu ho dále sponzorovat a živit a taky vím, že pokud sám nezabojuje, v životě neuspěje. To mě trápí nejvíc. - otázka upravena poradcem
Mamka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mamko.V mnohém s vámi jako psycholog souhlasím, ale je přesto nutné brát v potaz synovu diagnozu, která jej v mnoha ohledech limituje. Pokud by byl schopný pomalými krůčky postupovat k více aktivnímu soběstačnému životu, bude to skvělé. Ale nevím, o jak hluboké deprese se u něj jedná. Chápu, že máte starost o něj, o sebe, jste celkově v náročné životní situaci. Ale chtělo by to dobrého psychoterapeuta, s nímž byste ohledně syna mohla spolupracovat vy také. Docházení k psychiatrovi a poctivé užívání léků je jedna věc, druhá je právě mít možnost vše do hloubky probírat s psychologem. Na to psychiatr nemá časovou kapacitu. I syn je v těžké životní situaci, jestliže se mu rozpadá rodina...
Rodič a dítě
Dobrý den,potřebovala bych poradit,asi začnu od začátku aby jste mou situaci pochopila.
Jsem Mirka Strunzová je mi16 let ,jsem jedináček a jsem z Bíliny.
Dříve jsem měla samé kluky a moji rodiče si toho posledního velmi oblíbili.Jenže já se s ním po roce a čtvrt rozešlaa rodiče z toho byli velmi špatní.
Poté jsem si našla holku .,začala jsem s ní chodit a rodiče se s tím hodně zle smiřovali ,no a ona se nastěhovala k mojí babičce do pronájmu a byly tam menší problémy s placením ,babička byla nepříčená a postěžovávala si mámě..ta jí začala mít za ulhanou a podvádějící,myslejí si ,že nepracuje,že mě ovlivňuje a že kvůli ní lžu,přitomto není pravda, moje máma mé přítelkyni napsala že se s ní rozcházím .
Máma mi zakázala se s ní i vídat .Poradila by jste mi prosím co bych mohla udělat? vídam se sní tajně ,jenže moje máma mě strašně kontroluje,chce vědět kde,ským jsem a chce fotky,takže jí nemůžu lhát do nekonečna.dalo by see to nějak? a je možné se k ní bez souhlasu rodičů odstěhovat?
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Je vám 16, na samostatné jednání si musíte počkat do  své plnoletosti, ale to jistě není nijak objevná zpráva pro vás. Rodiče asi zatím zpochybnují vaši sexuální orientaci a nedokáží přijmout fakt, že byste byla na holky. Vy sama to, jak to máte opravdu natrvalo, také zjistíte po nějaké době. Každopádně byla vaše babička vstřícná, když u sebe umožnila podnájem vaší přítelkyni. Ale problémy s placením nájmu? To snad musíte uznat sama, že je opravdu problém...Nevím, co vám mohu poradit. Váš partnerský vztah je vaše věc, ale sestěhovávat se spolu s vaší holkou nevidím jako smysluplné...
Rodič a dítě
Můj otec má demenci a jemu více jak 100 let. Je jinakpo zdravotní stránce na to dobře, akorát špatně chodí, Nikdy nebyl moc sdílný a málo mluvil, ale teď poslední dny si vybavuje věci z ninulosti a co je horší neustále shání mamželku (mojí maminku) a nedá si to vymluvit. Hlavně to probíhá večer a v noci. Maminka je již 12 mrtvá. Jsem dcera a mám tatínka u sebe a pečuji o něj. Nevím,zda by byly nějaké šetrné léky pro tak starého člověka, aby se uklidnil Děkuji.
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. V tom vám já, jakožto psycholog, neporadím. Rozhodně by bylo dobré vše probrat s jeho praktickým lékařem. Držte se.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, potřeboval bych poradit co se svým nízkým sebevědomím. Provází mě už dlohou dobu s větší či menší intenzitou. Myslíte si, že za nízkým sebevědomím může stát i vztah otce k synovi. Z nezaujatého pohledu by člověk řekl, že si nemám nač stěžovat, neboť naše rodina ničím nevybočuje z nějakých běžných rámců. V dětství mi nikdo neubližoval a nic tak zcela podstatného se mi v něm nepřihodilo. Jenže nyní ve svých skoro 40 letech si uvědomuji, že otce vlastně nikdy moc nezajímalo co dělám, co mě baví atd. Není ten typ co by se moc svěřoval a hlavně vůbec dával najevo nějaké city. Všechny problémy se mnou řešila máma a otec jen chodil do zaměstnání s tím, že začal věci řešit až když šlo opravdu do tuhého. Myslíte si, že tím, že jsem od něj nikdy velký zájem (i když vím, že mě má rád) nikdy moc nepociťoval, že jsem nebyl povzbuzován apod. může mít posléze dopady na sebevědomí v dospělosti? A pokud ano, dá se s tím vůbec ještě nědo dělat? Vím, že tu dlouhou dobu s otcem už nedohoním a stejně by to nešlo. Jen mě to poslední dobou strašně hryže a někdy začínám mít až ambivalentní myšlenky, když ho vidím, což mě hrozně mrzí, protože to je můj otec, ale nejde to někdy jaksi ovládnout. Chtěl bych so toho nějak zbavit, nebo alespoň zmírnit, aby mi to tolik nebránilo v běžném životě. Děkuji a zdravím
david
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Davide.Už tím, že vy sám dáváte vaše problémy se svým sebevědomím do souvislosti s otcem, se ukazuje, že na tom může hodně být. Alel jen na to bych to nesváděla, vždy je to na sebe navazující řetězec dalších souvislostí. Ale jako je hodně důležitý vztah matky s dcerou, tak je pro mužské sebevědomí hodně významný vztah otec a syn.Absence jeho podpory a uznání dělá své, každý syn po ní touží. Měl jste ale láskyplné dětství od maminky, nežil jste v celkově citově chladném vztahovém prostředí. Důležité je, že si to s odstupem nemusíte brát až tak osobně, jestliže tátův naturel takový prostě je. vřele vám doporučuji individuální psychoterapii, v jejímž rámci můžete pochytat spoustu dalších příčinných souvislostí, na základě toho s tím pak můžete bojovat.
Rodič a dítě
Dobrý den. Dcera už je zletilá, ale přibližně 5 let mají se svým otcem velmi konfliktní vztah - situace musela být řešena dokonce odborníky. Dcera odmítla pozvat otce na maturitní ples. Ten to nese nelibě, vyčítá to i mně. jde ale opravdu jen a jen o dceřino rozhodnutí, které jsem nijak neovlivňovala. Jsme manželé. Mám do toho vstupovat anebo to mám nechat na nich? Anebo jak to řešit? Já pozvaná jsem. Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Docela těžká otázka, Jitko. Jestliže mají spolu váš muž s dcerou konfliktní vztah již 5 let, neboli od jejích 13 let, od puberty, pak se jedná o dlouhodobý problém, který by opravdu měl řešit odborník. Psycholog zde může být prostředníkem mezi dcerou a tátou. Je to hodně složité, protože jejich vztahové problémy se musí výrazně dotýkat i vašeho partnerského vztahu s manželem.Ale jestliže neznám příčiny, nemám k dispozici větší detaily, jak se k tomu mohu kompetentně vyjádřit? Asi bych to nechala opravdu na dceřině rozhodnutí.
Rodič a dítě
Dobrý den chci se zeptat co mám dělat z matkou která se ke mě chová jako bych byla nejaky malý smrad,hrabe se mi v kabelce když tam našla uctenku co jsem si koupila za švy vydělaných peníze tak ho vzala a vyptávala se mě za co to bylo a teť mi říkala částky a já ji musím odpovídat.Potom mi řekla,ze musím si zavolat do toho Vítkova jak to máš s tím bytem!VZIVOTE mi z ničím nepomohla a teť mi dělá problémy.A to podotýkám,ze mi je už 45 let a chová se jako by mi podala tu žádost o byt sama ona!
Lea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Leo. Jestliže vám vadí, jak vám matka vstupuje do života,chovejte se dospěle. To ale znamená i to, že se nemůžete ptát, co máte dělat s matkou. Je vám 45 let, měla jste bydlet bez ní již dávno. Potřebujete se osamostatnit a žít svůj život. Nemůžete se setrvale nechávat ovlivňovat matkou. Potřebujete ŽÍT SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.