Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v kanceláři sedím s kolegyní (jsme vrstevnice). Ona se má v životě dobře, práci jí sehnal otec, byt dostali od tchánů, manžela má hodného, dceru také zdravou, šikovnou, ale Ona je nekomunikativní (budiž), ale náladová, protivná až zlá. Není to, že by zkoušela, co vydržím, ale je to vyloženě jak, kdy. Poraďte mi laskavě, jak se chovat v konkrétních situacích: Přijdu ráno a pozdravuji ji od jejího známého, se kterým jsem se seznámila na kurzu angličtiny, ona: „Jó, to má ještě čas chodit na aj? Staví barák, má 3 děti a firmu, měl by snad sedět doma.“; bavily jsme se o jedné známé, která přišla o práci, ona: „snad si přivydělávala překládáním, tak o co jde!“ řeknu jí, že jí kouká cedulka na botě, ona: „alespoň každý vidí, že na to mám!“ Nevím, jak se mám zachovat, když na mě vyštěkne takovouhle odpověď. Mně se úplně zatmí před očima. O změně práce neuvažuji, jsem ráda, že jsem se dostala do téhle firmy, ale občas chodím domů z ní zbytečně vydeptaná. Děkuji za Vaší radu. Petra
Petra
vztahy na pracovišti
Dobrý den, žádám Vás o pomoc, ačkoli se můj problém netýká partnerského vztahu. Mám problém v komunikaci na pracovišti. Celý život jsem zvyklá jednat na rovinu, bez okolků říct co si o problému myslím, hlavně, že to je ku prospěchu zadaného úkolu i na úkor toho, že se nezavděčím každému. Pracuji ve větší firmě, kolegyně i kolegové téměř vrstevníci, ale ale větší partu bábovek jsem nezažila. Ať se jim zdá úkol sebevíc hloupější, tak to jako ovce splní. Poslední porada mě naprosto rozhodila. Řekli jsme si, jak se k dané věci postavíme, ale pak „skutek utek“, všichni raději mlčí, klopí zraky…ozvala jsem se jediná. Názorově jsem se střetla s ředitelovo dcerou (která je tady coby řadová pracovnice). Po poradě je každý chytrý a jedna kolegyně mi řekla "že si nedáš pokoj". Nechápu!!! Nespím!!! Co to má být za jednání. Poraďte mi prosím, co se s tím mám dělat. Už kolikrát se prokázalo, že můj názor byl efektivnější. Děkuji Soňa - otázka upravena poradcem
Soňa
vztahy na pracovišti
Dobrý den, s kolegyni v kanceláři si obvykle dobře rozumím, ale vadí mi její upovídanost. Kolegyně komentuje svou práci, co čte na internetu, zkrátka každou chvíli něco pronese směrem ke mě. Jsme v kanceláři samy, takže se nemohu tvářit, že to patří někomu jinému.
Když mě takhle vyruší ze soustředění, nedokážu se pak chvíli soustředit na to, co dělám, a až se soustředím, tak obvykle zase něco prohodí. Nepatřím k lidem, kteří dokáží dělat dvě věci najednou, a dost mě to ruš - nedokážu ji nevnímat.. Ona zase naopak znatelně trpí, když nemůže z nikým komunikovat - to když jí občas požádám, aby mě nerušila, protože se do něčeho opravdu potřebuji "zabrat". Nedělám práci, který by byla rutinní, opravdu se při ní potřebuji soustředit. Nevím, co přesně dělá celý den kolegyně, že se při tom dokáže zároveň bavit. Co byste mi poradila? - otázka upravena poradcem
Clara
vztahy na pracovišti
Vážená a milá paní doktorko, prosím o radu se vztahem na pracovišti. Moje kolegyně - služebně i věkově o něco starší - velmi ztrpčuje život mně i mým kolegům. Neustále nám mluví do práce, radí nám ve věcech, kterým ona dobře nerozumí. Sama si není jistá svými pracovními kvalitami, ale mnohem lepším kolegům "žvaní" do práce. Není oblíbená. Občas si vybere někoho "slabšího" - buď nově příchozího kolegu, nebo někoho, kdo také svoji práci neovládá zcela stoprocentně - a shazuje ho přede všemi, až se za ní stydím. Nikdy jsem s ní dobře nevycházela, ale v poslední době se více zaměřila na mě, (i když jsem ve firmě už 5 let a svoji práci dělám dobře). Přesto se neustále snaží mě opravovat a vnucovat mi pracovní postupy, které jsou chybné. Už jsme si o tom i promluvily, ale marně - ona je velmi sebestředná a sobecká a má pocit, že má vždy pravdu. Svoji práci mám moc ráda, ale pokud mi tahle osoba bude do všeho neustále s odpuštěním "kecat", začne mi tím velmi otravovat pracovní ovzduší. Prosím, dá se s tím něco dělat?
Děkuji mnohokrát za Vaše rady nám všem. :) - otázka upravena poradcem
Antonie
vztahy na pracovišti
II. část: Kolegyně na mě koukají jako na Marťana, ve smyslu, doteď to nešlo a pak přijde někdo a ono to najednou jde ?, naivně jsem si myslela, že efektivitu někdo ocení - bohužel. Setrvávám pár let na pozici řadové referentky, bez motivace a postup se zde získává zřejmě jiným způsobem. Prosím Vás, jak se mám chovat, mám malé děti a odejít asi ani není kam. Klára
- otázka upravena poradcem
Klára
vztahy na pracovišti
Dobrý den, dovoluji si Vás požádat o nadhled a radu, jak se chovat na pracovišti. Pracuji 5 let jako řadová technička (možná i workoholička) ve větší společnosti, nesnáším nesystematičnost a již poněkolikáté bych si nakopala do.. a nazvala se „pracovité trdlo“. Poněkolikáté se mi stalo, že jsem se vrhla (i z vlastní iniciativy) do nějakého úkolu, nastavila uživatelský projekt, ve kterém se všichni vyznají, který funguje, je jím propojeno několik pracovišť, zefektnila se komunikace mezi provozy i úspora, ale výsledek žádný. Tím myslím např. finanční ohodnocení, příp. nějaký posun (ačkoli krátce po uvedení do chodu prvního projektu, mě byla nabídnuta jiná pozice, bylo mi řečeno, že v rámci reorganizace, ale po čase se ukázalo, že býv. místo se hodilo pro známou vedoucího a já jsem si pohoršila s pracovní dobou i se vztahy na pracovišti), nicméně s vervou sobě vlastní jsem se pustila do zadaných úkolů. I.část
Klára
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v práci mám kolegyni, která mě neustále pronásleduje. Kam se hnu, všude ji mám za zády. Už si toho všimla vedoucí a řekla, že ji bude muset víc zapřáhnout. Nevím, jak jí dát najevo, že mě svým chováním obtěžuje. Když máme mít volno a ona se zeptá, co budu dělat a já jí řeknu, že mám ty dny nabité, nechápe. Když naopak řeknu, že ještě nevím, co budu dělat, řekne, že mi zavolá. Na to jí řeknu rázné ne a skutečně nezavolá. Všichni ví, že je trochu vyšinutá, každému vykládá, že nemá peníze i mně a co jako čeká, že s tím udělám? Že jí budu snad půjčovat nebo co? Také chce vědět, s kým se bavím a o čem, nedá jí spát, že o mně měl zájem jeden náš kolega, je věčně rozhádaná s matkou, denně mi vykládá jednu a tu samou historku. Je jí přes 40, já jsem oproti ní mladá, nemůžu si z ní udělat kamarádku. Byla bych pro smích. Kolegyně nechápala, že jsem s ní šla jednou na kafe a druhá zase nechápe, proč jsem na ni občas tvrdá. Jenže, co dělat? Děkuji za radu.
Božena
vztahy na pracovišti
Dobrý den, občas se zde objeví dotaz z oblasti pracovních vztahů. Tak Vás také žádám o radu z téhle oblasti. Myslím si, že po profesní stránce jsem považována, za odbornici. Nicméně nedokážu vyjít s kolegyní v oddělení. Stalo se mi, že jsem ji zaučila. Celé know how jí bylo naservírováno a ještě z toho profituje…chvíli chtěla kamarádit, asi aby se revanšovala. Pak najednou obrat v podobě nezdravení, ignorování, jízlivých poznámek... Když jsem se zeptala, co jsem jí udělala, neodpověděla. Při dalším např. obědě opět ironie a rejpání … pouze na mne … zatím tyhle útoky odrážím – s křečovitým úsměvem na rtech, ale jsem z toho špatná a nechápu, proč. Konfrontovat se nechtěla. Nic zlého jsem jí neudělala, naopak při nástupu dostala pomocnou ruku. Poraďte prosím, jakým způsobem mám s takovou kolegyní jednat. Děkuji Petra
Petra
vztahy na pracovišti
Pracuji v laboratoři ve směnném provozu. Vždy na každé směně jeden vedoucí a dva podřízení. V poslední době cítím, že mě moje vedoucí směny šikanuje. Prostě si na mě zasedla, dává mi nesmyslné příkazy, štěká po mě, posmívá se mi a je hnusná. Nejhorší na tom je to, že si za to můžu vlastně sama. Tato kolegyně se vždycky na někoho zaměřila. V minulosti kvůli ní odešly dvě pracovnice jinam a další se zhroutila. Na šikan jsem několikrát upozornila naší vedoucí laboratoře. Jenže ta místo, aby ji potrestala, ji jen vyměnila a považte - dala ji na naši směnu !! A aby toho nebylo málo řekla ji, že jsem na ni upozornila já !! Předtím jsme měli výborného šéfa směny, ale já si ho nevážila. A teď to mám. Chodím do práce ve strachu a ve stresu co si zase vymyslí a že mi to dá "vyžrat", za to že jsem na ni žalovala. Nejhorší je, že vedení to vůbec neřeší, takže stěžovat si nemá smysl. I když se snažím svojí novou vedoucí udobřovat, cítím, že mi to nikdy neodpustí a bude ještě horší. Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Monika
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před 10 měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání, stejně tak moje kolegyně, se kterou sdílím kancelář. Již od prvního okamžiku mě ale často uráží, nevybíravě hodnotí můj oběd.atd.. dokonce mě také několikrát urazila před šéfem. Ráno mě často ani nepozdraví a zkrátka v kanceláři panuje téměř hrobové ticho, kromě neustálých stížností na organizaci a nefungování procesů atd.
Z počátku jsem se snažila s ní komunikovat a tu hustou atmosféru rozehnat, ale poslední dobou již nemám sílu a snad už ani chuť. Nikdy jsem od ní neslyšela žádné pozitivum. Cítím, že již nemám sílu žádné negativní informace poslouchat. Kolegyně, která s ní je často v kontaktu, se zhroutila... Nevím, co mám dělat, aby mě nepostihlo za delší dobu to samé. Nevím, proč jsem jí takovým trnem v oku a co s tím mohu dělat, abych se cítila v její blízkosti dobře. Předem děkuji
Terka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, vím, že jste partnerská poradna, ale snad mně poradíte.Před 3 roky jsem nastoupila do firmy, na pracovišti jsem se rychle zaučila, s kolegou v kanceláři jsme si celkem padli do noty, hlavně práce mě naplňovala a opravdu mě bavila. Po roce za mnou přišel vedoucí, že by mě potřeboval na jiném místě, souhlasila jsem,po mateřské jsem nějakou chvilku nemohla práci sehnat, takže jsem si nechtěla dělat u vedoucího zle a bylo to za stejné peníze na stejném pracovišti jen jiná náplň. Práce mě zdaleka nenaplňuje jako ta minulá, na pracovišti jsme 3 kolegyně a moc dobře spolu nevycházíme a v rámci reorganizace se naše pracoviště bude měnit – prodlouží se pracovní doba do večera což mě s malým dítětem příliš nevyhovuje … zatímco na mém bývalém místě je pracovní doba stejná a kolegyně, která přišla místo mě si navíc od nového roku výrazně platově polepšila. Myslíte, že mohu žádat o přeložení a lze vůbec nyní argumentovat tím, že jsem si jen kvůli vedoucímu takto uškodila? Děkuji Jitka
Jitka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, pracuji jako učitelka v mš a byla mi přidělena nová kolegyně, dálkově studující bez praxe.
Protože je dojíždějící, chodí pozdě do práce a paní ředitelka to vyčítá mě, jsem její uvádějící učitelka,tak s ní mám komunikovat a do všeho ji zasvětit. Já ale nejsem ředitelka, nevím jak ji naučit dodržovat pracovní dobu a mám to prý oznamovat, což dělat nebudu. Když
jsme ale byly spolu v ředitelně, nic jí nevytkla, naopak
jí přislíbila osobní ohodnocení a navzájem si notovaly. Nerozumím tomu, ale zjistila jsem, že si paní ředitelka netroufne na učitelky ,co si nenechají nic, líbit, ale jen na ty co nedělají problémy a těm naloží i nejvíc práce. Jak se bránit, nepřipouští jiný názor a většina tiše nadává, ale bojí se něco říct, je to zbytečné ,má jen svou pravdu.
Alice
vztahy na pracovišti
Dobrý den, brzy mi vyprší pracovní smlouva. Samozřejmě, že z toho nejsem nijak nadšená a jsem ráda, když o o tom nemusím s nikým mluvit. Bohužel se našla jedna kolegyně, která mi to připomíná, že už mi moc času do konce nezbývá a zeptala se mně, proč nejdu na vysokou. Tak jsem jí řekla, že jaký by to mělo smysl, když mi bude 25 a že jestli si myslí, že mě rodiče budou živit až do smrti. Ona: " No a ne?" Já na ni: " No jistě, že ne. Já už bych se ráda konečně osamostatnila, měla vlastní domácnost, přítele a stálou práci a vy si myslíte, že to tak půjde do nekonečna, že mě budou živit rodiče?" Koukala na mě nechápavě. Přitom, co na tom nechápe? Mám tady mladší i starší vrstevníky, co už jsou vdané, žanatí, mají děti, vlastní domácnost, jen já pořád nic. A co je na tom špatného, když chci, aby tomu taky tak bylo? Jenomže to jí nevysvětlím a taky: Jak jí mám říct, aby se už konečně o mě přestala starat, tak, abych z toho neměla nějaké problémy? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Sabina
vztahy na pracovišti
Dobrý den ,
mů problém vězí v tom , že je má kolegyně o skoro 30 let starší než já.Tudíž si myslí,že je na našem pracovišti bůh a nikdo jiný ne ona pravdu nemá.Neustálý konflikt je mezi námi kvůli skladu,kde jsou pavouci,a já už jí od začátku říkám,že jsem hrozný arachnofobik.Přesto mě neustále do skladu posílá a napomíná za to,že jsem neudělala něco správně.je to začarovaný kruh,neboť já opravdu ve skladu nejsem schopná pracovat a když jí to řeknu,tak její odpověď je ta,že to prostě musím překonat.Přitom by i ona mohla více ve skladu pobývat.Ale je vedoucí a ona se přece nezašpiní.Dovolené-to je kapitola sama o sobě.Ona vše naplkánuje bez toho aniž by projednala se mnou a pak mě postaví před hotovu věc.V podstatě už pak nemůžu reagovat,protože ona už to má naplánované a hotovo.Nejsem v životě ušlánutý člověk,ale s ní si prostě nevím rady. Prosím poraďte jak se k takové kolegyni chovat či jak se ji postavit.
Děkuji.
PetraA
vztahy na pracovišti
Dobrý den, přestávám chápat chování jedné mé kolegyně. Když jsem nastoupila do práce a neznala ji, samozřejmě, že jsem jí vykala. Asi tak po měsíci za mnou přišla a řekla mi: " Proč ty mi vlastně netykáš? Tobě to nejde, co?" Nevěděla jsem, co jí mám na to říct. Nepamatuji se, že by mi tykání nabídla. Pak jsme se vůbec na ničem nedohodli a ani já sama jí nenavrhla, že si budeme tykat. Jsem mladá, ona důchodkyně, tak nevím, zda by se to vůbec hodilo. Jenže ona teď, i když od té doby už uplynulo přes půl roku, jakoby mi to pořád vracela. Např. jeden týden, klidně i celý měsíc mi normálně tyká a pak má zase období, kdy mi začne vykat . o toho se např. celý měsíc se mnou nebaví, pak se jí to zase rozelží v halvě a baví se se mnou, ale jako s debilem s prominutím, nebo se se mnou baví úplně normálně. Nevím, co už si o tom mám myslet a co s tím dělat. To se mi snad mstí za to, že jí nechci tykat nebo co? Nebo snad nechápe, že vykáním jí vyjadřuji úctu? Všichni si myslí, že je kráva. Co s tím? - otázka upravena poradcem
Laura
vztahy na pracovišti
Mám dvě otázky. Začala jsem pracovat jako zubní sestra s novou doktorkou absolventkou a pracujeme na dvou křeslech ve dvou ordinacích. Takže jsme na cizím území. Na starosti v zácviku mě měla sestra, která tam dělá několik let, je mladá 25let. Její zaučení probíhalo, že jen řvala a štěkala rozkazy. Pořád říkala že musí být ta zlá, protože to má nařízeno zřejmě od vedení. No přestala až před termínem první výplaty která byla 4000 za sto hodin práce. Tak řeším uřvanou kolegyni, která zase začala buzerovat kvůli nemyslům, netýká se to mých profesních schopností, ale že klíč ležel jinde než ležet měl, kdo si má vše zapamatovat, kdy každá kolegyně si hýčká svou ordinaci a já jim lezu na jejich výsostné území. Takže dvě otázky, co s uřvanou kolegyni? Od ledna bychom měly mít novou ordinaci samostatnou, takže nechat to plavat s zřvance stejně člověk nic neudělá a co s tak mizerným platem?Mám Dohodu o pravedení práce a penáze mi dají na ruku kromě těch 4000.
Jana
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
začínám mít pocit, že se moje kolegyně začaly přetvařovat. Např. jedna z nich, kde může, tak mi leze do zadku, ale za mými zády mě asi pěkně pomlouvá. Soudím tak z toho, že se s někým o něčem baví, pak přijdu do místnosti a hned zmlkne nebo se prozradí otázkou: " Jé, ty jsi tady?" Ale do očí mi to neřekne, co jí vadí. Nikdo mi to neřekne. Jeden den mě pochválí za odvedenou práci, druhý den mi řeknou: " Pojď se na něco podívat." A k tomu dodají: " Tebe to maminka doma neučila?" Mám toho už po krk a moje mamka taky. Říkala mi, že už toho má plné zuby, jak si ji moje kolegyně pořád berou do pusy a že na ně pojede a zeptá se jich, co si o mně a o ní myslí. Máme obě dojem, že si myslí, že mamka se doma strašně nudí a ani neuvaří na rozdíl od nich, co se chovají, jakoby byly jediné na světě, co makají. Přitom já tam dělám stejnou práci, jako ony, ale přijde mi, jako bych na ní neměla vůbec žádné zásluhy. Už jsem jim chtěla říct: " Však vy se nepředřete." Protože, co jinak s tím?

- otázka upravena poradcem
Lenka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, prosím o radu jak se obrnit v práci proti kelegyni,která se se mnou neustále srovnává a soupeři s tím, že ona má více práce než já a náročnější,umí o každé práci mluvit např. já musim dělat to a ty nemusíš přitom máme každá jinou prac. náplň ona dělá účetní práci a já sice taky ale jinou oblast. Pořad mě napadá kolikrát si myslím že schválně mě chce vytočit a podaři se ji to zrovna včera např. ty se nemusíš starat o podpisy na fakurách -vyznělo to jak se nemám dobře oproti ni,vim jde o prkotinu ale jsem už na to alegická a vůbec co si to dovoluje, já bych si to nedovolila . a před ostatními vim že mě pomlouvá a snaží se je poštvát proti mě ,jedna kolegyně mi řekla, že ji nadala proč se se mnou bavi jako by již několik roků , chci mit klid na práci ,po takovém jejím slovnim útoku se pak nemůžu soustředit a pořad přemyšlím co jsem ji měla odpovědět abych měla
od ni pokoj a přenášim to i domu, kolikrát nemůžu ani usnout a pak jsem v práci unavená a celý den jsem na nic. - otázka upravena poradcem
Monika
vztahy na pracovišti
Nedávno jsem měla na pracovišti konflikt se svou nadřízenou. Její vztah ke mně se z nějakého důvodu změnil. Kam se hnu, je mi v patách, spolu s ostatními kolegyněmi neví, co by na mě svedla a pořád mě jenom buzeruje. Mám nějaké špatné vztahy v rodině, do práce se jezdím proto i odreagovat, ale pokaždé, když vím, že bude na směně, jedu do práce se staženým žaludkem a mám z ní strach. Bojím se, že kvůli ní brzy přijdu o nervy. Ono už se tak totiž u jednoho mého kolegy stalo. Aby toho nebylo málo, spolu s ostatními mi dala najevo, že bych měla zkusit si najít práci jinde nebo jít na vysokou. Chtěla jsem se jich zeptat: " O co vám jde? Vy mě tady nechcete?", ale nedostala jsem se k tomu. Nevím, zda to mám řešit se šéfem.Mohu sice za ním s čímkoliv přijít, ale netroufám si, aby se to celé neobrátilo proti mně. Ve vzteku jsem už totiž té kolegyni řekla, že toho mám už plný zuby a nervy v háji. Jenže ona to bohužel nechápe, z čeho prý můžu mít nervy. Chci se jí omluvit. Vyřeší se tím něco? - otázka upravena poradcem
Monika
vztahy na pracovišti
Mám problém se svými kolegyněmi v práci. Přijde mi, že se hodně přetvařují. Na jednu stranu mě sice mají rádi, na druhou mi to přijde, jak, kdyby se snažily mě o moji práci připravit a znepříjemňovat mi ji. Pořád od nich slyším samé: Já se z tebe zblázním nebo Já z tebe zešílím, ale neřeknou proč a pak přijdou A nezlob se na mě. Nejlepší je, když někdo něco udělá, např. něco se ztratí a nastane otázka, kdo tu věc ztratil. A všichni mlčí, nikdo se nepřizná a nakonec se vždy najde někdo, kdo řekne, že jsem to byla já. Jedna udělá záměrně bordel a pak mě obviní, že jsem ho neuklidila nebo zapomněla uklidit. Kamarádka mi radila, abych ze sebe nenechala dělat služku a nenechala s sebou zametat. Já se ale bojím vzepřít, aby se to nakonec neobrátilo všechno proti mně a nebylo tam k vydržení. Poraďte, jak se mám bránit? Jsem tam jedna z nejmladších a to je asi to nejhorší. Taky pořád řeší, můj plat, že z nich mám nejvíc, ale za to přece nemůžu, ne?
Katka
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
4 roky jsem v mezinár.firmě, je mi 40 a ve svém oboru platím za specialistu. Můj problém je v tom,že mám za tu dobu již 5!. šéfa. To by se dalo ustát, ovšem poslední 3 - je to vždy cizinec poslaný z centrály, s pohrdavým postojem vůči Čechům (oni jsou Francouzi) a bytostnou nedůvěrou v jejich schopnosti. Musím neustále dokazovat, že mám nějakou reputaci, a výsledky z minulosti. Je to ztíženo tím, je pracuji v oboru, kde je 90% mužů. Navíc jsem celkem atraktivní, dovolím si říci, a je mi naznačováno, že jsem tam beztak "na postelový lístek". Nemám už sílu neustále něco dokazovat a bojovat s takovými předsudky a šovinismem. Když se to po několika měsících uklidní, šéf-cizinec odchází, protože je tam moc práce a oni raději tráví 2-3 hodiny na obědě diskuzemi, ale tvrdí, že pracují za tři. Mě šéfem neudělají, chtějí tento post kontrolovat z centrály. Jsem psychicky vyčerpaná, špatně spím. Z fin.důvodů zůstávám, navíc úzkoprofilový obor, těžké najít práci jinde. Co s tím? - otázka upravena poradcem
Valerie
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
jak spoustu lidí tady trápí vztahy na pracovišti i mě. Jsem 4 v jedné velké mezinár.společnosti. Za tu dobu se mi 5x! změnil nadřízený, a vyměnily kolegyně, to už ani nepočítám. Ve svém oboru platím za specialistu, avšak pokaždé, co se mění vedení přímé i nad tím, musím neustále dokazovat, že jím jsem - veškeré předchozí zásluhy a práce je okamžikem nástupu nového šéfa anulována, a vzhledem k tomu ,že jsem žena pracující v oboru, kde je 90% mužů, musím ještě bojovat s jakýmsi šovinismem a snad i rasismem (příchozí nadřízení jsou většinou cizinci jedné nejmenované národnosti). Jsem unavená z toho, jak po každých 9 měsících musím bojovat za své vlastní portfolio a obhajovat jeho kvalitu. Teď je přesně to období, kdy máme měsíc nového šéfa. Dlužno říci, že práce je to psychicky velmi náročný, ve vypjaté atmosféře. Za tu dobu co tam jsem, firma 3x vyměnila kanceláře a stěhovali jsme se. Je to velmi stresující, ale z finančních důvodů tam zůstávám ,ale ničí mě to. Děkuji za radu. Kája - otázka upravena poradcem
Kája
vztahy na pracovišti
Nikdy mi nedělalo problém se začlenit do kolektivu. Jenže momentálně jsem v nové práci a vše je jiné. Jsem tam nejmladší, s většinou kolegyň si tykám, jsou to bezva ženské, ale našly se věci, co nevím, jak mám dělat.. 1) o čem se s nimi mám bavit, když nemám vlastní rodinu nebo mám naopak daleko do důchodu nebo ještě ve svém věku nemám takové nemoci a bolesti, jako ony. 2) Nechci, aby si o mně mysleli, že je pro mě všechno samozřejmost. Párkrát mi uvařili svoje kafe a když došlo, donesla jsem kafe do práce já na revanš. Jenomže jsem se nedočkala žádného vděku, nikdo si toho ani nevšiml, jenom jediná kolegyně, co na to řekla, že to jsem nemusela. 3) Chci, aby věděli, že mám uznání, tzn. že kolegyně nám vykládala, že musí na to a na to vyšetření. Zeptala jsem se, jak to a ona na to: " Prostě musím." Tak proč to teda vykládá i mně, když jí pak asi vadí, že chci vědět podrobnosti? Kdybych jí odpověděla stejně, bude si myslet, že jsem drzá. Nechci být frajírek, ale co mám dělat? Poraďte. - otázka upravena poradcem
Petra
vztahy na pracovišti
2.část Jednu chvíli mě nadbíhal vedoucí, samozřejmě, že mně to lichotilo, ale nereagovala jsem na to – přišlo mi, že přilívám do ohně (po čase jej sbalila kolegyně). Je mi to líto, že cokoli udělám, je špatně.Já nejsem nikterak hubatá ani dravá ačkoli si myslím, že mám větší rozhled než ony. Asi působím dojmem, že si každý ke mně může všechno dovolit a že se nikdy nenaštvu. Sama nevím, jak se chovat, ráda bych dospěla k tomu, aby mě ostatní pouze nevyužívaly. Poraďte prosím jak na to. Může na to být i následkem výchovy? Mám hodně přísnou mámu, jako holka jsem bývala hodná, jedničkářka, nekonfliktní, po střední svatba, manželství, 2 děti – tak jak to bývalo obvyklé a asi se to i ode mne očekávalo. Bohužel v životě mi to „být hodná“ je spíše k pláči. Děkuji Lucie
Lucie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj dotaz se netýká partnerského vztahu, přesto Vás prosím o radu. Ve svých 37 letech začínám být nespokojena v zaměstnání. Pracuji na pozici referentky (cca 10 let), kvůli rodině mně zaměstnání vyhovovalo. Dnes jsou děti větší a zaměstnání mě nenaplňuje. Práce ano, ale v kanceláři jsme 4 a moc hezky spolu nevycházíme. Kolegyně mě hází klacky pod nohy. Když se snažím o kamarádský přístup, je to vždy jen chvilkové a po čase se moje vstřícnost ještě obrátí proti mně v podobě pomlouvání, nezdravení… Když nastoupila nová, zaučila jsem jí a po čase když jsem potřebovala pomoc, tak nic … raději mlčím a nechám na sobě už dříví štípat. 1.část
Lucie
vztahy na pracovišti
Vážená paní doktorko, nastoupil jsem jako čerstvý absolvent VŠE na místo účetního, do kolektivu 20 žen. Jsem za tuto práci rád, protože potřebuji získat praxi a zkušenosti. Od začátku však pořádně nevím, co mám dělat, dělám všechno a nic, neznám svou pracovní náplň a hlavně mi nikdo s ničím neporadí. Požádám-li o radu,je mi odmítnuta či podána tak rychle, že nestačím ani sledovat. Pracovnice, po které jsem nastupoval, nebyl prodloužen pracovní poměr a musela odejít, vůbec jsme se nesetkali, tudíž předání práce žádné. Dostávám různé dílčí úkoly, které mi však zaberou spoustu času, protože se s nimi setkávám poprvé, musím složitě prostudovat účetní programy, určitě dělám i spoustu chyb, nemám však žádnou zpětnou vazbu. Vedoucí se mě snažila ke konci mé 3-měsíční zkušební lhůty dotlačit k tomu, abych to tam skončil sám, nepracuji prý samostatně a nejsem dost aktivní. Za ty 3 měsíce, co zde jsem, byly odejity 3 pracovnice, 2 odešly na PN. Nerozumím, proč si mne vybrala a zvažuji odchod.
Leoš
vztahy na pracovišti
Před necelým rokem jsem nastoupila do nového zaměstnání. Cíleně jsem se od prvních dnů držela zpátky. Jsem povahy spíše extrovertní a upovídané, tak jsem si řekla, že mlčeti zlato, než poznám trošku kolegy. Nedostala jsem ale šanci to nějak změnit. Od prvního okamžiku, první dne, nejsem v kanceláři přijímaná. Všechny tři kolegyně se chovají odtažitě, nenabídly tykání (jsou starší, já ho nabízet nemohu a když jsem to jednou udělala - kolegyni jsem nabídla, že mi může tykat, já bych jí dál vykala, tak jsem byla odmítnuta). Nechaly mě ve všem "vykoupat" , s ničím nepomohly, jen mi dávají najevo, jaká jsem neschopná. Při rozhovorech mezi sebou mě ignorují, oslovují se zásadně jen mezi sebou, jako bych v kanceláři nebyla. I pracovní e-maily (o soukromých nemluvím) si posílají jen mezi sebou, konzultují pracovní věci... Kdybych něco provedla, byla drzá, hádavá, pochopím. Ale takto je to opravdu od prvního dne. Ničím nikoho neohrožuji - jsem tu jen jako zástup po dobu mateřské jiné kolegyně. - otázka upravena poradcem
Jana
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko,
v práci jsem se zamiloval do kolegyně, která mě ovšem nechce. S tím, že mě odmítla, se dokážu vyrovnat, ale co nezvládám je skutečnost, že o mých snahách a odmítnutí všichni kolegové vědí. Úplně jsem se stáhnul do sebe, a i když mám svou práci rád, najednou se mi tam nechce. Té kolegyni se vyhýbám úplně a styk s ostatními jsem omezil na minimum. Můžete mi prosím poradit, jak se přes to přenést a zase najít vnitřní klid a jistotu.
Děkuji
- otázka upravena poradcem
Kamil
vztahy na pracovišti
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu,jak se chovat v pracovním kolektivu.Nastoupila jsem před 7 lety do větší společnosti, práce se mě naplňovala, zavedla jsem na onom pracovním místě po 3 letech nový systém- za „schopnost“ mě přeřadili jinam. V kanceláři jsme 3,není mezi námi ani moc velký věkový rozdíl (já 40 ony 39,50).Pro kolegyně jsem zbytečně aktivní, pro mě není práce problém, ony si jedou svoje, každý úkol patřičně okomentují, posléze ho splní,ale dají vedoucímu najevo,že mají moc práce, nefandí žádným novinkám.Já nemelu a udělám co je třeba (za stejné peníze). Spolupracovat musíme, ale práce s nimi mě vyčerpává. Z ostatních oddělení se obrací na mě, s tím, že se mnou je příjemná spolupráce… Ony spíše razí heslo mlčet a on to někdo zařídí. Já tomu vůbec nerozumím, v dnešní době, kdy mají lidi problém sehnat práci, jsem přesvědčena, že bychom se naopak měli snažit. Dodnes mě mrzí, že jsem tehdy přikývla na změnu. Prosím Vás, co mám v takovémto případě dělat. Děkuji
Kamila
vztahy na pracovišti
Dobry den,rada bych se zeptala, jak je mozne naucit se ignorovat veci, ktere Vam doslova drasaji nervy a neskutecne Vas irituji.Moje nadrizena, ktera sedi naproti mne / denne 12 hodin/, neuveritelne mlaska, coz znamena snidane, obed, vecere a mezi tim cely den hlasite zvyka nebo cuca nahlas bonbony, srka caje, pri telefonovani pije z dvoulitrove plastove lahve a macka lahev tak, ze slysite mackani toho plastu a vetsinou se k tomu jeste prida neprijemne broukani s pisnemi v radiu. Obavam se, ze je zavisla na pohybu svych ust.
Jsem slusne vychovany clovek a u me bohuzel tato vec neni prehlednutelna. Je to pro me naprosto neslusne, nespolecenske a odporne. Nedokazu se soustredit v praci, kazi mi to naladu a znechucuje muj vlastni obed/snidani apod. Zveda se mi z toho zaludek a to doslova/realne. Pokud je to mozne, odejdu z mistnosti. Bohuzel si nemohu nasadit sluchatka z pracovnich duvodu a take neni moznost presazeni se do jine kancelare. Zaroven ji nemohu nic rict, jelikoz je to ma nadrizena a takova vec se slusne rici neda.
Ackoliv se snazim sebevic - myslet na hezke veci, na jine veci, soustredit se na praci, tesit se na vikend ci cokoliv jineho, nejde to. Vzdy me v tom prerusi jeji hlasita usta.
Nevim si uz rady, ale zkousim se poradit takto, jelikoz uz jsem psychicky na dne. Mam cely den zkazenou naladu, jsem neprijemna a nedokazu se na nic soustredit. Stava se ze me v jeji pritomnosti uplne jiny clovek, jestli mi rozumite.
Je nejaka moznost, jak takove veci ignorovat?
Predem dekuji za Vas cas.
S. - otázka upravena poradcem
Sarlota
vztahy na pracovišti
Dobrý den, trápí mě vztahy na pracovišti. Momentálně jsem na nemocenské a kolegyně se zmínila, že v práci dostaly odměny, na které já měla nárok, ale nedostala jsem je. Přesto jsem se zeptala hlavní ředitelky a budou mi připsány zpětně. Tento můj dotaz ovšem strhl lavinu nepochopení na mém pracovišti a jakousi zášť kolegyň, které se chovají odměřeně a nepřátelsky.Trochu mě to mrzí, ale myslím, že jsem neudělala nic zlého.
Aleyt
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj problém nepatří do kategorie partnerských, přesto doufám, že mi poradíte.Jedná se o problém na pracovišti.Jsme 4 vrstevnice v jedné kanceláři, vycházíme spolu jako kolegyně dobře.Jedna nám zde kazí atmosféru.Je strašně nepřístupná k ostatním kolegům,k zákazníkům.Je velmi náladová, v případě dobré nálady je v kanceláři pohoda,pokud přijde se špatnou náladou, okamžitě se to odrazí na pracovišti, štěká, nebaví se a když, tak je ironická...pak je zde až nepříjemné ticho - zbytečně. Další problém se nám jeví její neochota spolupracovat.Jestliže jde o individuální projekt, nejlépe za odměnu, to by se přetrhla, jedná-li se o týmovou věc je pouze hráčem v pozadí.Už jsem jí to několikrát naznačovala, ale ona se jen ušklíbne. Ostatní se jí vesměs bojí, takže s ní nikdo nechce jít do konfliktu. Bohužel, myslím, že nás stojí zbytečně energie to, že nemůže své nálady nechat doma a na pracovišti se chovat přiměřeně. Poraďte prosím jak se s kolegyní vypořádat? Děkuji
Sylvie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem nešťastná v zaměstnání. Jsem tam jediná žena, jinak samí muži. Má předchůdkyně odešla za dost dramatických okolností a já co by nástupkyně na nové místo jsem byla částečně nucena napomáhat šéfovi při jejím odcházení a tak trochu jsem jim dělala smiřovatele a prostředníka, neboť se nebyli schopni dohodnout. Teď zpětně po roce působení ve firmě mi dochází, proč se má předchůdkyně v mnoha ohledech chovala tak jak se chovala. Cítím se, že jsem v pasti. Vím, že jsem měla odejít hned, ale v tu dobu jsem si to z finančních důvodů nemohla dovolit a ani teď si to zatím dovolit nemůžu. Práce mě baví a chci dotáhnout aspoň jedno daňové období. Atmosféra ve firmě je dost zakonzervovaná, bývá mi předhazováno, že mám manýry jako ta před tím. Při tom mé požadavky vycházejí z praktických důvodů, jak nejlépe práci vykonat. Je to rodinná firma, takže mě sekýruje i otec šéfa a taky šéfův dlouholetý přítel, který tam pracuje a kvůli kterému ta předchůdkyně vlastně musela odejít. Co s tím ?
Alenka
vztahy na pracovišti
Dobrý den! :-) Mám kolegyni, která přistupuje k životu hrozně negativně. Má pocit, že je na tom nejhůř na celém světě, pořád si stěžuje, nemá ráda lidi, všechno je špatné.. Má z toho (asi) zdravotní potíže, tvrdí, že stále zvrací, má průjmy, migrény, trpí nespavostí.. A pořád má potřebu, aby ji někdo litoval. Přitom se jí nic neděje.. Má dospělou hodnou dceru, která o ni pečuje, staří rodiče o ni pečují, všichni jsou materiálně zajištěni a zdraví.. Když jí řekneme, že by mohlo být hůř, ať je ráda, jak to je, tak nám to vyvrací a hledá další a další věci, co jsou špatně. Když jí poradíme, ať jde k psychologovi, tak by jí stejně nepomohl, doktoři jí taky nepomohli, nemá to smysl. Už jsme z ní vyčerpaní a máme pocit, že z nás vysává energii.. Po vnoučeti netouží, stejně by otravovalo, jediné, na co se upnula, je její pes. Ten může cokoliv a rozmazlila ho tak, že se ho nesmí nikdo jiný dotknout, jinak kousne,nic "nepapá" atd.. Jak by se jí dalo pomoci, když všechno odmítá?
Bára S.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám necelý rok do řádného důchodu, nyní jsem v prac.neschopnosti asi tři měsíce pro úraz a od prosince sdílím kancelář s kolegyní, která je o nějaký rok mladší ale jiné povahy, nečiní jí potíže mě urazit (i kohokoliv jiného), i když mlčíme, je to pro mě stresující. Jsem zvyklá, přemýšlet, než něco řeknu a také neurazit. Chová se jako by jí patřila celá kancelář. Chová se důležitě atd. Mám zase nastoupit do zaměstnání, nebo již odejít( předčasný důchod se krátí hodně), nebo dát výpověď, nebo změnit své chování. Stále o tom přemýšlím, donedávna jsem seděla sama v kanceláři a do práce jsem se těšila, i přes její velkou náročnost. nevím, jestli situaci ještě zvládnu mimo jiné psychicky. Děkuji za odpověď
Vlasta
vztahy na pracovišti
dobrý den prosím o radu.Mám problém na pracovišti ze strany starší kolegyne delám v tý firme už 3 roky a neustale me pomlouva všelijak tituluje urážime to ale s ni si neví rady ani nadřízený když ji neco šéf řekne tak ona s toho udelá ješte večší zlo než je od ni odešel chlap zustala sama tak si vybíjí svoje mindráky na me je v ní tolik zlosti závisti ja normálne přemyšlim že na ni podám trestní oznámení za to všechno ale hlavne za urážku na cti to mi radil i menší šéf dekuji za odpověd
eva
vztahy na pracovišti
Za dva měsíce se mám stěhovat do pracovního open space.Prostředí-kam si nemohu vzít své oblíbené květiny,obrázky.Prostředí striktně určeném,s lidmi kteří jsou dravci a mají lokty a jsou arogantní a sebestřední..až na pár jedinců. Bude to prostředí plné hluku a pro náročnou práci zaměřenou na čísla, zákony, řešení náročných problémů a tedy práci vyžadující naprosté soustředení – nevhodné. Z tohoto prostředí nebudu mít úniku ani v polední pauze,protože zaměstnavatel zřídil jídelnu..u svého stolu se ani nebudu moci nasvačit, protože jíst a pít u počítače a pracovního stolu se nesmí…prostě otrokářské prostředí.Práce mě přestává bavit, z blížícího se stěhování mám zdravotní problémy…..vážně začínám uvažovat o ukončení pracovního poměru….i když to bych vzhledem k situaci na pracovním trhu měla volit až jako poslední variantu….prosím o názor.
Anna - pokračování
vztahy na pracovišti
Dobrý den,v mém životě se objevil problém, který mi intenzivně kazí radost ze života do té míry, že podléhám depresím,mám somatické potíže-migrény,pocity na zvracení,aj.Mé problémy pramení z pracovního života-mám náročnou práci,která mě naplňovala a bavila,ale dosud jsem byla v kanceláři s kolegyní-výborně jsme si rozumněly,vzájemně si poradily.Jsem spíše introvert,empatický,citlivý člověk,který když může, pomůže a komplikovaným povahám se vyhýbá.Má kolegyně je skvělý,mně podobný člověk,výborně si rozumíme.V mimopracovním životě jsme se obklopila mně podobnými lidmi – skutečnými pár přáteli,partnerem,kteří jsou kvalitní a je mi s nimi moc dobře – jsou to lidé pro které je hodnotou přátelství,pomoc…Bohužel toto nemohu říci o svým ostatních kolezích.
Anna
vztahy na pracovišti
Je mi něco přes 50,jsem štastně ženatý,zamiloval jsem se do stejně staré spolupracovnice,mám ji to říct
Pavel
vztahy na pracovišti
Dobrý den, prosím o radu. Mám problém se starší kolegyní v novém zaměstnání. Je to sebestředná, manipulativní a zákeřná osoba, na oko se tváří jako velká kamarádka, za zády pomlouvá a lehce naznačuje šéfové, kdo co udělal za chyby, je tak "obratná", že dokáže změnit náhled ostatních. Bohužel já jsem ta nejvíc postižená, jsem jí nějak nesympatická, i když se k ní chovám slušně, příjemně a ochotně, není mi to nic platné. Prostě taková skrytá šikana. Zkoušela jsem o tom s ní promluvit, ale prohlásila, že je to nesmysl, že mě má ráda a naznačila, jestli nejsem náhodou psychicky nemocná, že podléhám takovým bludům. Jsem z toho nešťastná, v noci nemůžu spát, nevím jak se bránit, jsem takový introvert, úplně jsem z toho stáhla do sebe a nejsem moc schopná ani pořádně navázat vztahy s ostatními kolegy. Zaměstnání opustit nechci, co se s tím dá dělat?
Michaela
vztahy na pracovišti
Dobry den mam na Vas dotaz ohledne sve spolupracovnice v praci ,pracujeme jen my dve spolu .Nevim jak se k ni mam chovat a tak tise trpim .Porad me rika co o me kdo vyklada a vsechny me zname hani .Pomlouva na koho se podiva a to i dost vulgarne .Nikdo u ni neni dobry na kazdem neco najde .Vsechno zvelicuje a prekrouti .Nikdy jsem netusila jak muze byt nekdo tak zly .Jinou praci nemam ale dost me to trapi .Nevim co delat a radeji nikomu nic nerikam protoze se bojim ostudy .Bylo by to slovo proti slovu ,a s jeji vymluvnosti proti me .Mam dojem ze si neco kompenzuje .Prosim Vas timto o radu za kym jit a jak to resit .DEKUJI ZA KAZDOU ODPOVED .
Jirina
vztahy na pracovišti
Dobrý den. Chtěla bych se poradit, jak řešit situaci v práci, která trvá už několik měsíců. Moje šéfová si ze mě začala dělat odpadkový koš. Vždycky, když se jí něco v práci stane nepříjemného, ihned se obrátí na mě a vynadá mi za nějakou malichernost. Stále se to zhoršuje a je to čím dál častější, dokonce už i před ostatními lidmi. Zhoršuje se i to, jak se mnou mluví. Dříve mi třeba vytkla, že jsem něco neodevzdala, nyní na mne už křičí, že kvůli mne bude mít firma problémy. Přitom se to stane vždycky jen po tom, co má ona nějakou nepříjemnost, která se mnou ani nesouvisí. Nevím, jak to řešit. Už dříve jsem se s ní snažila o tom mluvit, ale ona mi řekla, že neví, o čem mluvím. Bojím se, že to bude horší a horší nebo že se k tomu přidají ještě i jiní. Odcházet se mi z práce nechce. Nevím, jestli bych se měla obrátit na vyšší nadřízené. Bojím se, že by se to rozmázlo a na vině bych byla zase jenom já.
Lenka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj dotaz se netýká přímo vztahu s partnerem, ale na pracovišti.10 let pracuji v podniku, s kolektivem a prací jsem spokojená. Pracuji v open-spacu. V našem úseku pracuje také kolegyně, která nemá lehký život-rodin.problémy s nezaměst.manželem, který se nesnaží sehnat práci, dítě v pubertě,s matkou,sourozenci, kteří jí využívají. Má i zdrav.problémy. Po práci dělá úklid. Litujeme jí,snažíme se pomoci. Problém je, že o svých problémech pořád mluví, stěžuje si nám,jak je jí špatně a je unavená. Je hodná nikdo jí nechceme ublížit. Prosím,jak jí usměrnit, aby s ustavičnými stížnostmi přestala,svoje osob.problémy tolik neventilovala, aniž bych se jí nechtěně dotkla a ublížila jí? Roznáší nevědomky špatnou náladu v práci.Ostatní se už bojí něco dobrého říct, aby jí to nebylo líto, že my to máme "dobré" a ona ne.Nabízely jsme jí výlet na kole,aby se odreagovala,nebo plavání,ale nechtěla.Bojí se odjet z domova.Děkuji,J.Bartošová,Volyně
Jana Bartošová
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj dotaz nepatří do kategorie vztahu s jedním člověkem, ale poslední dobou mám problém se všemi lidmi v mém okolí. Ještě před MD jsem nikdy neměla problémy vyjít s kolegy. Naopak, myslím, že jsem byla vyhledávanou společnicí, nejen v práci. V 25 letech jsem šla na MD, celkem jsem byla doma 6 let.I na MD jsem měla okruh kamarádek.Před 4 lety jsem nastoupila po MD do zaměstnání – poměrně velké společnosti. Pracovně jsem se zaučila celkem rychle. Ale nelze zapomenout na neochotu kolegyň, v době, kdy jsem se zaučovala. Když přijde za mnou někdo pro radu, snažím se mu pomoci. Když pak žádám radu já – nestačím se divit. Na našem oddělení jsme téměř vrstevnice, ale kolektiv nemožný. Pomlouvá se tady, donáší se vedoucím, řediteli… Nedokážu se tady celý den přetvařovat. Jsem z toho nešťastná, podrážděná. Přenáším tyto problémy i domů. Jsem protivná na manžela, na děti i sama sobě. Staří přátelé také nějak nemají čas.Poraďte prosím, jak se zachovat, práce mě baví. Jitka
Jitka
vztahy na pracovišti
Pro Miloslavu... Kromě preventivního tréninku v asertivní komunikaci a kamenné tváře s úsměvem, pokud se dostanete do situace, že máte pocit, že se rozbrečíte, ať už nad nemožností komunikace nebo tupostí nadřízeného, určitě zkuste v ten okamžik co nejvíce stáhnout hýžďové svaly. Když jsem to kdysi někde četla, přišlo mi to jako parádní pitomost, ale pak jsem to ze zoufalství použila a ono to fungovalo. Nevím, zda je to překrvením pozadí, ale člověk se na chvíli soustředí, zklidní se a oponent je trochu zaskočený mlčením a má pocit, že musí pořád něco dovysvětlovávat. Ač racionálně a logicky smýšlející, měla jsem s rozbrečením se i v málo zátěžových situacích velký problém, ale s každým nerozbrečením (a se zaťatým pozadím) jsem se dostávala do klidu a stoupalo mi sebevědomí v komunikaci. A i když jsem z tohoto zátěžového prostředí vystoupila, bylo to až po mém rozhodnutí. Přeju hodně štěstí a sil!
Kamila
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám takový problém pracovně osobní. V práci nám neustálé problémy s mým nadřízeným a bohužel se to nelepší. Mám pocit, že už to někdy hraničí se šikanou, ale nechtěla bych se to takových úsudků pouštět. Můj osobní problém je v tom, že když se s ním snažím tyto věci řešit, hodně často se rozbrečím, na což nejsem pyšná a snižuje to mou důstojnost ve společnosti. Snažila jsem se najít jinou práci, ale bohužel v této době je to hodně složité. Chtěla jsem se zeptat, co mohu dělat pro to, abych se pokaždé nerozbrečela..chtěla bych si důstojně obhájit své názory bez slz. Je mi 34 let. Děkuji moc a přeji pěkný den.
Miloslava
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko. Asi před 3 měsíci jsem Vám psala dotaz, ale bohužel jsem od Vás nedostala odpověd´. Týkalo se to vztahu s mou kolegyní na pracovišti. Děkuji a přeji mnoho úspěchů. Aneta
Aneta
vztahy na pracovišti
Mám kolegyni, se kterou jsme si báječně rozuměli, můžu říct, že to mezi námi svým způsobem i jiskřilo. Řekl jsem si, že jí pozvu po pracovní době někam na večeři. Jenomže - začala se různě vykrucovat, že nemůže, že nemá čas apod. Přitom mi šlo o pouhé přátelské povídání, jenomže to ona si zřejmě nemyslela. Od té doby se stáhla, náš vztah je jiný. Nejhorší je, že mě k sobě vůbec nepustí, abych jí to vysvětlil. Máme teď takový ten běžný kolegiální vztah. Neměl jsem zapotřebí jí dělat jakékoliv návrhy. Proč se takhle začala chovat ? Nerozumím tomu. děkuji
MartinK.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám problém spíše se vztahy v práci. Jsme s kolegy v jedné kanceláři a jeden z nich je bratr šéfa cizinec - chová se k nám ostatním dost hrozně tj. když udělá někdo z nás průšvih - tak jakoby ho to těší, velmi rád ostatní plísní, ale když provede něco on - je vše v pořádku a všechno se tak nějak ututlá a dělá jakoby nic. Mezi kolegy to vyvolává plno nevole, jsme podráždění, ale jelikož je šéfem bratr a zjevně jsou na sebe v rodině dosti vázaní,je těžké s tím cokoliv dělat. Můžete nám poradit jak na něj, aby se začal chovat vůči ostatním slušně? Já osobně se ho občas snažím ignorovat, ale myslím, že to není řešení.Mluvit o tom se šéfem se nám také nechce - jen by to zavdalo k dalším hádká, takže mlčíme a trpíme. Není na tohle chování nějaký jiný recept než si o tom promluvit? S kolegy to řešíme neustále, ale samozřejmě to k ničemu nevede děkuji za odpověď
venda37
vztahy na pracovišti
dobrý den, můj dotaz se netýká partnerského vztahu, ale doufám, že mi i přes to poradíte :) v práci mám kolegu, kterému vše prochází a vedení se ho neustále zastává, takže jakékoliv výtky na jeho stranu nemají smysl. Jeho jednání obtěžuje jeho přímé kolegy i další spolupracovníky, ale on má opravdu velké zastání na straně vedení. Téměř denně s ním musím něco řešit, vždy se dozvím, že na to zapomněl, bude to urgovat nebo mi to zjistí a tak pořád dokola. Pracuju s ním už čtyři roky (větší část přímo s ním). Bere mi to síly. Práci mám ráda a chtěla bych tu zůstat. S čím se však musím srovnat je moje až nenávist k němu. I ve volném čase na něj musím myslet a pořád se mi hlavou honí, jak je možný, že má takovou ochranu a je nepostižitelný. Jak se zbavit nenávisti, která se ve mně usídlila a já s ní rozhodně nemíním žít? Vždycky si říkám - vždyť ti za to nestojí, mysli na něco jiného. Tak to nepomáhá :) prosím o radu, už mě nebaví zabývat se člověkem, který za to nestojí. děkuju moc, klára
klára