Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, budu mít dotaz z práce. vybral si mne nadřízený do středněmanažerské pozice. Byla jsem ráda, i když naslibované před nástupem nakonec nedodržel - výše platu, možnost práce z domova, flexibilní pracovní doba. Ale budiž. Jenže tým lidí v terénu je takzvaně zpovykaný, můžeš si dovolit vše, včetně nerespektování termínů a předpisů. Když na to poukážu, je mi nadřízeným řečeno, že lidi v terénu nezajímají "naše" předpisy a že je tím nemám obtěžovat. Jenže když třeba ten člověk pošle něco o týden později, já musím vše předělávat, vše se zpožďuje, procesy schvaluje dalších asi šest lidí, je to problém. Čili na lidi v terénu najednou oproti jejich zvyklostem (předpisy jsou nové) tlačím, oni jsou naštvaní, ale neřeknou to mně, ale zavolají mému nadřízenému a ten mne kárá. A ještě se mi chlubí tím, že lidi mají možnost přímé linky k němu na stůl. Je to takový pokřivený systém, který nechce nadřízený z nějakého důvodu řešit (asi aby byl oblíbený, což zatím je a dělá mu to dobře), ale který vnáší konflikty do spolupráce. Co byste mi poradila? nechci se s lidmi hádat, naopak, ale třeba to, že podřízený nepřijde na nějakou aktivitu, kterou má nařízenou, způsobuje problémy, ale nikdo to neřeší. Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Iva
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poprosím o radu jak se zachovat v situaci, když se vás někdo rázně zeptá, proč jste udělala to, co jste udělala. Vy jste v situaci, kdy je vám to nepříjemné se o tom takto bavit a navíc si myslíte, že není důvod se o tom bavit například s kolegyní na stejné pozici v práci a s klidem jí to oznámíte. Kolegyně přesto chce pokračovat ve výslechu, jak ji odpovědět, aby už neotravovala a přitom aby nebyla nafučená, protože nedostala odpověď na svoji otázku? Mám zkušenost, že když ta kolegyně nedostane odpověď, vrací mi to tak, že strhne s sebou i ostatní z gangu matek s malými dětmi, které u nás na pracovišti drží pospolu a využívají svoji převahu tím, že vás odstřihnou z kolektivu. K tomu směřuje i další otázka - když tedy potom nezapadáte do kolektivu, co dělat, podřídit se jim a nebýt sama sebou?
Děkuji moc.
Manka
vztahy na pracovišti
Dobrý den prosim o radu jak spolupracovat s paní která dává dosti lidem na jevo svou nadřazenost.Přitom se vi že z druhého provozu kde pracovala tato dotyčná tak tam lidi sepisovali petici a někteří i podali výpověď.Na našem úseku se z prvu chovala velmi přátelsky ale po určité době co se ji podařilo dosahnout zastupce vedouciho to mnohým dává pocítit.Dosti často se stává že nam zapře to co nám řekla.Sama po nás vyžaduje podpis ke každé ní předané informaci.Pokud ji však řekneme něco co se ji nelibi tak hned je v opozici.A pokud se to řeši s jejím nadřezeným tak se před nim chova velmi zkroušene slizičky na krajičku,který jí vše uvěří.Poradíte mě prosím jak v takovém případě postupovat jak se branit?Děkuji Mia
Mia
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem zaměstnaná u zahraniční firmy, jejímž českým jednatelem je, slušně řečeno, arogantní nevychovanec ve věku 45 let. Vejde do kanceláře bez zaklepání a bez pozdravu. Místo spojek a předložek používá v hovoru s ostatními výrazivo ze 4. cenové skupiny (a vůl to není, to je příliš slušné slovo), každému na potkání tyká, v hovoru se ženami používá dvojsmysly a rádoby vtipně je oslovuje "soudružky". Neumí mluvit klidně, zásadně na každého zvyšuje hlas a vždy shazuje práci druhých. Nikdo mu nic neřekne ze strachu, aby se nedostal na jeho "černou listinu". Bohužel má v rukou tu moc rozhodovat o platu všech ostatních i o jejich případném "dobrovolném" odchodu. Já jsem zatím za celé roky u firmy neměla s jednatelem žádné společné pracovní projekty, takže se mi jeho vulgární výlevy i jeho osoba jako taková, vyhýbaly. Nyní se to ale má změnit a já opravdu nejsem na takový druh komunikace a jednání zvědavá. Poradíte mi prosím, jak se takovému nevychování dá bránit? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Ája
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat, co dělat. Mám podobný problém jak v práci, tak s příbuzným. Nastoupila jsem do nové práce, vybral si mne nový šéf. Bohužel se objevil podřízený kolega, který měl zřejmě ambice na moje místo. takže mi dělá problémy. Donáší na mě, dělá v kolektivu rozkoly, co není psáno, zapírá. Naučila jsem se sice vše psát mailem, ale on se zase vzteká, že si kryju záda. A že prý stačí zvednout telefon a zavolat. Totéž mi začal říkat i šéf. jenže když jsem to udělala, neměla jsem důkaz, že se dozvěděl důležitou věc a zase všechno zapřel. A podobné je to s jedním příbuzným. měl platit nějaké peníze, probíhala mailová komunikace, protože domluvy jsou s ním velice obtížné. celá věc se dostala k soudu a opět totéž - ač řadu informací měl již rok a déle (netušil, že jsme maily jako důkazy dali k soudu), vše zapřel a tvrdil, že by bývalo stačilo zvednout telefon. nestačilo, to ví i náš právník. jenže on tuto lež rozhlašuje i po rodině a přátelích. A zase jsem špatná já. Co dělat? Jak se bránit tomuto nařčení, že problém je u mne? Děkuji.
Zuzana
vztahy na pracovišti
Dobrý den, začínám být úplně vedle ze svého kolegy. Je starší o 12 let, ženatý, dvě děti. Já žiji osm let s přítelem, kterého jsem nikdy nepodvedla. Na pracovišti s kolegou flirtujeme a poslední dobou to začíná být opravdu na hranici, začíná mít sexuální náržky, ale mně to samozřejmě lichotí. Moje pracovní smlouva končí akorát v létě a čím víc se muj pracovní poměr krátí, tím víc je naše flirtování intenzivnější. Přestože si ho velmi po pracovní stránce vážím, hrozně mě jako muž přitahuje. Zamilovaná ale rozhodně nejsem. Nevím, jak se tohle vyvine, mám chuť tomu podlehnout, ale nevím, jestli to za to stojí. Ani vlastně nevím, jak to má on, jestli by do něčeho taky šel nebo jestli je to z jeho strany jenom sranda, kterou si lichotí vlastní ego. Myslím na sex s ním dost často a odehrávají se ve mně velmi rozporuplné pocity. Poradíte mi jak získat trochu střízlivější pohled na věc?
Jana
vztahy na pracovišti
Dobrý den.
Mám kolegu. Známe se 4 roky. Od začátku seznámení jsme měli kamarádský vztah. Smáli jsme se stejným věcem, rozuměli jsme si. Po asi 2 měsících mi řekl, že je gay. Bylo to v pohodě. Tušila jsem to, a tak to nebylo žádné překvapení. Kamarádství pokračovalo. Seznámila jsem se i z jeho přítelem. V práci jsem se mu snažila pomáhat pracuji jako asistentka. Dělala jsem i úkoly na víc, za kolegy, kteří nestíhali, vždy jsem byla ochotná pomoci jak v práci tak v soukromí ( i to jsme spolu řešili). Vždy se na mě mohl spolehnout. Asi před 10 měsíci jsem se dozvěděla, že mě tento kolega začal pomlouvat. Začal mě urážet a ponižovat. Žádný konflikt jsme spolu neměli. Několikrát jsem se s ním snažila promluvit, proč se tak chová, jestli jsem mu něco udělala. Vždy mi odpověděl, že jsem mu nic neudělala a že se bude chovat jak bude chtít. Odmítá mi cokoliv vysvětlit. Velmi se tím trápím a nevím jak se k němu mám zachovat. Moc děkuji za odpověď.
Myš
vztahy na pracovišti
Prosím o radu ohledně vztahů, které teď nacházím na pracovišti. Je mi 40, mám manžela, 5ti letou holčičku a nikdy jsem se ve svých vztazích nechovala promiskuitně. Partnera jsem hledala vždy mezi nezadanými s vyřešenou minulostí a čistým štítem. Jsem docela v šoku ze zjištění, že jsou na pracovišti zavedené sexuální aktivity. s 20ti letou uklízečkou zřejmě někde na záchodkách. Jde o chlapy o 10-20 let mladší, někteří mají doma rodiny. Byla jsem svědkem různých poznámek, náznaků, flirtování dotyčných přímo při práci. Na chodbách vidíte jak se upravují, vydýchávají..
Nevím, nikdy dříve jsem něčemu takovému nepřihlížela. Způsobuje to, že nemám ani ten nejmenší zájem tyhle kolegy vůbec pozdravit natož s nima o čemkoli mluvit. Tohle přejít neumím. Je to pro mě velké a bolestné zklamání z reality takové jaká je.. Nemám na to buňky ani žaludek, ale potřebuji to ustát. Práce mi zatím jinak vyhovuje a nemám důvod jí měnit.
Děkuji Vám.

Nikol
Nikol
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před Vánoci se mi stala nepříjemná věc. Dozvěděla jsem se, že kolegyně z bývalé práce, kterou jsem měla při škole, mě pomluvila u šéfky (vymyslela si na mě a na mou pracovní morálku, co mohla, protože cítila, že její pozice ve firmě může být ohrožena, navíc jsem zjistila, že je vysazená na mladé slečny s vš vzděláním) a šéfka se se mnou rozloučila právě z toho důvodu, že jí vše uvěřila, ačkoli nic z toho nebyla pravda. Mrzelo mě už to, že mě bezdůvodně z práce ,,vyštípala", natož to, že si o mně vymýšlela takové věci, které neváhá vytrubovat dál. Mrzí mě, že mám teď v okolí takovou pověst. Dá se proti tomu bojovat? Bojím se, aby mě to nepoškodilo, až si budu hledat práci. Je třeba vhodné vyřadit si tuhle prac. zkušenost ze životopisu? Díky - otázka upravena poradcem
Blanka
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko co mám dělat,když můj vedoucí přidává víc a víc práce vozí se po mě i po mém kolegovi. Je to už neudržitelné a začínám mít vážné zdravotní problémy. Jsem bezradný. Poradíte mi?
Pavel
vztahy na pracovišti
Dobrý den, začala jsem mít velké problémy v práci. Napřed to byly zdravotní problémy, které vyústily v to, že jsem se setkala s nepochopením jak u některých kolegyň, tak i u nadřízených. Jedna kolegyně o mně vykládá, že se flákám a narušuji jim systém, což vůbec není pravda. Klidně to řekne i před vedoucí a ta, místo, aby to řešila se mě snaží utvrdit v názoru, že všechno, co slyším si jen vymýšlím, druhá šéfová mi řekla, že jsem nemocná a dokonce se tam o mně šíří, že beru prášky. Už toho mám všeho plné zuby, nevím, kdy jsem se naposled v klidu vyspala celou noc, bylo mi zle od žaludku a některé dny na tom nejsem dobře psychicky, protože na mě všechno padá. Kolikrát si kladu otázku, jestli vůbec můžu dýchat, jestli mám na to vůbec nějaké právo. Rozhodla jsem se, že si najdu jinou práci, ale rodičům se to moc nelíbí. Jenže dokdy mi hodlají řídit život? Kdy budu moc dělat konečně to, co chci já, když už je mi 27? Až mi bude 50? Nehodlám ustoupit, odejdu odtud ( z práce). Je to správné?
Mili
vztahy na pracovišti
Dobry den pani Douchova, pred casem jsem Vam posilala dotaz, co delat s kolegou parazitujicim na me praci. Moc Vam dekuji za odpoved - knizku Asertivitou proti stresu jsem si poridila a je vyborna. Doufam, ze i s jeji pomoci se mi podari podobne situace v budoucnu lepe zvladat.
Ptala jste se, co by napsal kolega na tema nasi spoluprace. Vite, pred tydnem jsem se dozvedela (svet je maly), ze se s nim v minule praci rozloucili, protoze na pozici manazera nestacil. On se ted proste snazi prezit za kazdou cenu, jak (ne)umi.
Mimochodem ja jsem uz mesic na jinem projektu s jinymi lidmi. Pomohl mi nejvyssi nadrizeny, u ktereho jsem si byla promluvit. Bozi mlyny melou...a me se moc ulevilo a zase poznavam sama sebe.
Moc dekuji za Vasi poradnu. Preji Vam i dalsim ctenarkam Vasi poradny prijemne svatky a do noveho roku vse dobre.
Petra
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v době Adventu by měli být lidé k sobě "dobří", ale často opak je pravdou. Dnes mě ve škole slovně napadla kolegyně před dětmi, aniž bych já řekla slovo (křičela na mě vypadni..). Okamžitě to věděli ostatní žáci, kteří její chování okomentovali slovy: ..ona na nás tak křičí stále...Opravdu nevím, jak se mám zachovat, jak situaci uklidnit, jak se chovat zítra ? Kolegyně se evidentně neumí ovládat, co má za problémy nevím. Její útok byl zcela zbytečný, blíže spolu nespolupracujeme, dneska ona pískala vybíjenou a já jen fandila svým žákům. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
marie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím si rady. V práci při hodnocení mé práce mi šéf řekl, že mi vytýká, že nedělám strategii pro jednu oblast. za pomoci známých z oboru jsem přišla asi se dvěma návrhy, ale všechny smetl ze stolu, že tak se to dělat nebude. Při dalším vytýkání jsem mu řekla, ať mi poradí, že vůbec nevím. Na to odpověděl, že když nevím, tak tam nemám co dělat. Zoufalá jsem se šla ptát služebně starší kolegyně, která říkala, že by vůbec nevěděla, co dělat, protože řešení neexistuje. To šéf i v jedné slabé chvilce připustil. Pak ale zase vjel do svých kolejí - práci v dané oblasti dělám podle něj špatně, ale v čem konkrétně, to mi říct nechce. Už nevím, co a jak dál, nechci přijít o práci. Už se ho bojím i znovu zeptat. proto bych Vás chtěla poprosit o radu.
Olina
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevadí že bude z práce? Nastoupila jsem na nové místo, šéf si mě vybral mimo výběrové řízení na základě doporučení. Měla bych mít radost, jenže po pár týdnech se v jeho přítomnosti cítím nedobře (neumím to popsat, cítím takové napětí) - on v minulosti v předchozích zaměstnáních měl milenky, trochu se bojím, že bych měla hrát tuto roli. Navíc - kolegové nedodržují pracovní předpisy, a to jak ty nové (o některých snad ani nevědí), tak i ty staré. Šéf o tom ví, ale dělá, že nic. A já jsem jak v želízkách - když ty předpisy obejdu, bude průšvih, když je chci dodržovat, dotýká se to určitého pohodlí těch kolegů (i nepřímo podřízených), oni se vztekají a chodí na mne otevřeně šéfovi žalovat. V pár diskuzích dal najevo, že věří jim, ne mně. Prostě chce mít klid a nechce to řešit. Vůbec nevím, jak to řešit, za práci jsem moc ráda, s šéfem mít poměr nechci a chci dodržovat předpisy, protože může chodit interní kontrola a bude průšvih. Když na to poukazuju, tak mi říkají, že žádná kontrola nepřijde (není pravda), na argumenty nikdo neslyší a navíc mě začali šikanovat - hledají sebemenší chybu - nejhorší je, když se věci řeší telefonem, to lze snadno otočit. začala jsem všechno řešit maily a zase mám od šéfa příkaz nepsat vše do mailů. Už někdy nevím. Děkuji.
Eva
vztahy na pracovišti
Dobrý den. Pracuji v kanceláři, kde je nás 10. Jsem tam jediná žena. Už tam jsem rok a půl a vůbec nezapadám. Úplně mě ignorují. Oslovují se navzájem chlapi a hoši. Když něco potřebují, radí se mezi sebou. Občas chodí několik kluků po práci spolu sportovat. Nadhodila jsem, jestli můžu jít s nimi. Řekli, že bychom to mohli zkusit, ale příště šli opět sami. Přitom se všemi vycházím dobře a s nikým nemám problém. Nejdříve jsem tomu dávala čas. Teď to spíše vypadá, že změním práci. Je to škoda. Ta práce mě baví. Ale v takovém kolektivu se nedá dělat. Nikdy v životě jsem neměla problém zapadnout. Jinak mám hodně přátel a celkově mám ráda lidi. Kdyby mi bylo 15, tak jsem dost zoufalá. Takhle nevím. Mám odejít, nebo je to moje chyba a dá se s tím něco dělat? Děkuji
Adel
vztahy na pracovišti
A ja uz nevim, jak vydrzet kazdodenni 9-ti hodinovy kontakt s mym kolegou. Jsem nyni velmi negativni, nemuzu ho ani citit, jsem na nej zla a vzdy kdyz rozdeluje ukoly v pomeru 4 (pro me) ku 1 (pro nej), prskam a zcela otevrene se vztekam, ze takhle to delat nebudeme. Vadi mi moje reakce, vadi mi, ze i pres silene pracovni vykony budu mit na konci roku spatne hodnoceni kvuli 'komunikaci' (hodnotit me bude on). A asi nejvice mi vadi, ze zacinam ztracet sama sebe. Mam svoji praci rada a normalne jsem i prijemny a pozitivne naladeny clovek. Ted mam casto spatnou naladu uz kdyz jdu do prace.
Nevite co s tim? Nevite, co mam se sebou delat? Muzete mi doporucit treba nejakou literaturu na sebeovladani? Uz jsem se i zkousela dostat na jiny projekt, ale vypada to, ze se parazita nezbavim. Kdyz to zjistil (ne ode me), tak se hned bezel zeptat, jestli by nemohl byt prerazen take... (cast 3)
Petra
vztahy na pracovišti
Ja jsem bohuzel velmi primy a tvrdohlavy clovek a na tuto situaci reaguji agresi. Pred mou dovolenou si myslel, ze musim udelat vsechno i za cas kdy budu na dovolene. A ja jsem toho uz mela po krk. Zacala jsem vzdorovat - nejprve s usmevem - 'ne, ja uz toho mam na taliri dost, to je ukol pro tebe'. Pozdeji primou agresi, kdy jsem na nej byla hnusna a velmi durazne jsem mu rekla, ze mi vadi, jak se vyhyba praci a ze jsme na projektu pouze dva a ze take neco musi delat. Nabidla jsem mu, ze mu to aspon pomuzu zkontrolovat, pred tim nez odjedu na dovolenou. A jak je kolega nesamostatny, tak to byl asi hlavni duvod, proc nakonec zacal neco delat.
Ted jsem mesic zpet z dovolene a nachazim se ve stejne situaci jako predtim. Promluvila jsem si s nejvyssim nadrizenym a poukazala na situace, kdy to mohl sam videt. Bohuzel mi rekl, ze bude potrebovat vice casu na pozorovani. (cast 2)
Petra
vztahy na pracovišti
Dobry den pani Douchova, rada bych se poradila, jak postupovat v me situaci.
Pracuji dlouhodobe na projektu, kde jsme pouze dva. Moje kolegyne odesla na materskou a me byl od cervna pridelen novy kolega - nadrizeny. Od zacatku se mi zdal hodne nesamostatny a jako manazer nezkuseny, ale brala jsem to tak, ze je na projektu novy. A tak jsem mu vse vysvetlila, kdyz nepochopil, ukazala a postupne jsem za nej delala vic a vic. Pak mu skoncila zkusebni lhuta a on se prestal snazit uplne.
Co se ovsem jiz naucil dobre, je mluvit o 'nasi' praci. Pokud obcas potkame jine kolegy z nasi firmy, vzdy jim lici, jak mame hodne prace a jak jsme vytizeni. Stejne tak pred nasim nejvyssim nadrizenym - muj kolega prezentuje 'nasi' praci. Pokud ovsem dostane nejakou otazku, kde si mysli, ze je to potentcialni chyba nebo by muset neco obhajit, vzdy to prehraje na me. Stve me to. (cast 1)
Petra
vztahy na pracovišti
¨snažím se být kamarádská, pomáhat, ale u ní vidím, jak je falešná a snaží se mi uškodit..nechci být za rozvraceče pracovního týmu, mám to tu ráda a do práce se těším, ale kdykoliv jí vidím, nemůžu se nad to povznést. Nevím tedy, jestli to mám řešit přímo s dotyčnou, nebo s Office Manažerkou a lidsky jí poprosit o radu, jak pokračovat, nebo to nechat dál a ignorovat. Mám ale strach, že zkrátka jednoho dne vybuchnu a nerada bych o práci přišla. Děkuji za odpověď.
Žaneta
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se s Vámi poradila, jak řešit nepříjemnou pracovní situaci, asi před 3 týdny jsem nastoupila do advokátní firmy. Přesto, že jsem měla počáteční obavy o často zmiňování a aroganci ze strany advokátů a majitelů firmy jsem byla velmi příjemně překvapená lidským přístupem. V žaludku mi ale leží jedna z kolegyň. Neměla jsem z ní dobrý pocit již při posledním kole výběrového řízení, kde s dalšími kolegyněmi příseděla. Byla arogantní, afektovaná, projížděla můj životopis a pálila ne příliš inteligentní otázky. Vše jsem s úsměvem ustála a diplomaticky odpovídala. Již od prvního dne ale neustále chodí okolo mého pracovního místa s otázkami typu: "To víš, ty seš tady na to možná moc překvalifikovaná", "Nemůžeš si sednout v práci s každým", "Ještě Tě to tady baví?".. kontroluje mě, povyšuje se.. Přesto, že jsem o 3 roky mladší než ona, mám širší pracovní praxi, mluvím 6 jazyky, mám VŠ a dobré reference..nemám zapotřebí se jakkoli povyšovat, * POKRAČOVÁNÍ - otázka upravena poradcem
Žaneta
vztahy na pracovišti
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak reagovat na hysterické chování kolegyně z práce. Jakmile se jí něco dotkne, začne sprostě hulákat na celou prodejnu a je jí jedno jestli jsou u toho zákazníci , je to dost nepříjemné. Vím, že je nespokojená se svým rodinným životem, ale
vždycky se to v ní nakupí a pak při maličkosti vybuchne a řve a řve a semele do toho všechno, jaký je vlastně chudák v práci, ale podmínky máme všichni stejné, někdy i mnohem horší než ona. Na svoji žádost dělá jen na částečný úvazek a ani tak se nepřetrhne, nedělá věci navíc, jen to ,co se jí řekne a někdy ani to ne. Děkuji
Jana
vztahy na pracovišti
Dobrý den.
Pracuji v oblasti financí. Nejsem ve firmě dlouho, ale zklamalo mne ne fér jednání hned při nástupu (plat, doba určitá, smlouva až po školení). Kolektiv nováčky také moc nebere.
Věnovala jsem se teď dva dny zákazníkovi a vše dobře dopadlo a pánovi vše schválili. Protože nemám službu, jen jsem mu s radostí tu zprávu zavolala. Chtěl to dořešit dnes a tak šel za kolegyní z protisměny. Ta pouze vypsala smlouvu a podepsala. Dala jsem jí svá hesla, protože je klient můj. Byla jsem ráda, za ochotu a slíbila jsem jí víno nebo něco dobrého. Ve chvíli, kdy vše bylo hotovo, zatelefonovala mi. Ptala jsem se jestli chce jako poděkování to dobré víno nebo něco jiného (nevím, co má ráda) protože se střídáme. Ona mi řekla, že chce část provize. Připadám si nedobře, ale peníze jí dát nechci. Myslím, že toto je o spolupráci a kolegialitě. Já bych to také udělala bez nároku na odměnu. Vím, že mne budou pomlouvat, ale nechci jim dělat hlupáka. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď.
Marta
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
vážená paní doktorko, mám problém se vztahy na pracovišti. Před třemi lety nastoupila nová kolegyně na moje původní místo. Já byla posunuta na jinou pozici (dnes toho lituji, ale to jsem tehdy nemohla tušit). Zaučila jsem jí, podala pomocnou ruku, ačkoli to v naší firmě není vůbec pravidlem, nicméně jsem všeobecně vstřícná. Bohužel její reakce mě naprosto vyráží dech. První rok se chovala jako největší kamarádka, chodila se mnou na obědy, přijela mě navštívit v době nemoci. Najednou obrátila o 180o a začala na mě osobně útočit, rýpat (přikládám to období, kdy dokončila Bc. a přidali jí plat). Když jsem se jí zeptala, co jsem jí udělala, vyštěkla, že nic. A od té doby má problém mě odpovědět na pozdrav. Doneslo se mi i to, že proti mně štve kolegyně. Poraďte mi laskavě, nejraději bych jí na rovinu řekla, že si nejsem vědoma ničeho, co jsem jí udělala. A druhý problém, který nevím, zda nějak komentovat. Můj nadřízený (vrstevník) si ve 40 letech pořídil 3 dítě. Od doby co paní otěhotněla, mi neustále předhazuje, že by to chtělo 3 dítě… Děti mám dvě, další už mít nechci a hlavně nemůžu. Zatím jeho „vtipkování“ přecházím, ale nestálo by za to, říct mu, že je to v mém věku a s mými potížemi je jeho chování netaktní. Děkuji Jana

Jana
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mně a mým svobodným a taktéž bezdětným kolegyním bývá v jednom kuse od nadřízených řečeno, že jelikož nemáme děti, tak, že bohužel musíme počítat s tím, že si nemůžeme brát častěji dovolené nebo v případě potřeby odejít dřív z práce. Jedna kolegyně řekla, že jí to připadá, jako diskriminace a že, co kdyby třeba děti mít ani nemohla. Má to prý potom brát jako ponižování ze strany nadřízených? Nechápu, proč se děti u nás v zaměstnání berou, jako ten největší problém. Stačí, když se třeba někdo z nás svobodných jenom prořekne, že má podezření, že je v jiném stavu a hned si vyslechne rozčilené: " A kdo za vás jako má hledat náhradu?" Pardon, ale není náhodou plánování těhotenství pouze věcí ženy a jejího partnera? Nebo to snad musí mít předem odsouhlaseno od zaměstnavatele, je¨stli si vůbec může dovolit otěhotnět nebo ne? Tohle je snad každého soukromá věc, nemyslíte? - otázka upravena poradcem
Marika
vztahy na pracovišti
(pokračování 2) dalších lidí, kteří se na mě spoléhají. Ale mám strach, že pokud pracovat nebudu, za dva roky si na mě nikdo nevzpomene, a já si budu muset hledat nějakou práci mimo obor. Už teď mám strach, jak to zvládneme, když nám s mou rodičovskou (a to mám tu nejvyšší možnou) znatelně poklesly příjmy. Ne, že bych svou prací nějak šíleně vydělávala. Taky to dělám jednoduše ráda. Chtěli bychom ještě druhé dítě, ale upřímně si to nedokážu představit. Vyčerpávám své baterky, asi mi chybí pud sebezáchovy. Je něco, co můžu udělat, abych se cítila líp?
Diviška
vztahy na pracovišti
(pokračování) Starám se denně o dceru, domácnost, snažím se vařit, když spí, tak čtu a snažím se dohnat úkoly, které jsou zapotřebí do práce. Poslední dobou jsem vyčerpaná. Skoro nespím, protože chodím spát kolem půlnoci, a dcera vstává někdy už v pět hodin. Vím, že se přepínám a jsem perfekcionistka, že bych to celé měla nějak líp vymyslet, ale vlastně moc nevím, co s tím. Teď jsem se dostala do chvíle, kdy vím, že s tím něco udělat musím. Skoro každý den se snažím cvičit, jím rozumně, ale nepravidelně (dcera je vždy na prvním místě), a před týdnem jsem náhodou zjistila, že - ačkoli se mi za posledních pár měsíců zpevnila postava - na kila jsem neshodila od porodu nic (během těhotenství jsem přibrala 10 kg). To je pro mě varovný signál, protože vždy když jsem byla i v minulosti ve stresu, začala jsem přibírat. Pořád přemýšlím, co dělat jinak. Vím, že pokud budu jen doma s dcerou, tak se zblázním. Zároveň je to ale pro mě moc, pracovat na plné obrátky duševně, když na mě odvisí práce
Diviška
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko! Je mi 30 let, už rok jsem vdaná (manželovi je 33 let) a máme 9 měsíční dceru, se kterou jsem zůstala doma já. Ve vztahu jsem opravdu moc šťastná (nejsme spolu ani dva roky; věci měly velice rychlý spád). Manžel mi pomáhá a vychází vstříc, jak jen může, až mám občas výčitky svědomí. Jde o to, že mám strach, že po rodičovské dovolené nenajdu práci a že moje kariéra, kterou jsem si pečlivě budovala posledních 6 let, vezme za své. Mám vysokou školu a povolání, ve kterém intenzivně pracuji s lidmi a neobejdu se bez známostí. V mém městě je pouze jedno místo, které plně odpovídá mé kvalifikaci, a to je to moje, na které se momentálně vrátit nemůžu (nastoupil nový šéf a dělal by mi ze života peklo) a příští rok mi končí smlouva. Snažím se proto zuby nehty vyvíjet nějakou činnost, abych zůstala v povědomí kolegů. Dokonce jsem teď vzala práci (do října) v Praze, kam musím alespoň jednou týdně dojíždět - jak to jde: o víkendu nebo si manžel vezme den dovolenou.
Diviška
vztahy na pracovišti
Dobrý den i já mám problémy na pracovišti , jsme tam čtyři ženy -vedoucí ,zástup a dvě prodavačky .Shodou okolností jsem se svoji kolegyní přes manžela v příbuzenském svazku a to je kámen úrazu.Pracuji na směně s paní mého věku , která je hrozně falešně milá a kamarádská , ale každého vzápětí pomluví včetně své rodiny , pozve ja například na polévku a když sestra přijde tak mi v práci vykládá jak byla otrávená , že opravdu přišli! Já se snažím moc nemluvit a nevyjadřovat , ale jakmile se k něčemu vyjádřím , co třeba trápí mne v té mé rodině , tak to v zápětí poví druhé kolegyni , která je se mnou v příbuzenském svazku a mám doma vymalováno jsem ta nejzávistivšjší ženská pod sluncem!!!! Takže v práci peklo a doma to odnáším od tchána taky vydatně .Ať mluvím nebo nemluvím vyjde nastejno ostudu mám vždy jistou.Vedoucí nemám zlou, ale bohužel s ní manipulují obě kolegyně ve svůj prospěch.Mám už v hlavě fakt různé myšlenky jak mít klid, fakt nevím jestli jsem taková čúza! Díky zA odpověď
lea
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou se mi přestává líbit ( a nejen mně), jak to chodí u nás v práci. Někteří z nás tam totiž nabyly dojmu, že si mohou dělat, co chtějí. Př: Pauza na oběd a svačinu trvá jen půl hodiny, ale některé kolegyně si ji klidně o půl hodiny prodlouží, hodinu o nich nikdo neví, pak se vrátí a ještě si v klidu jdou uvařit kávu a pak se diví, že jsme naštvané. Z práce si jeden den odejde dřív ta, druhý den zase jiná, nikomu nic neřekne, další místo věnování se zákazníkům chodí do práce jenom sbírat drby, teď chce jedna kolegyně dokonce odejít, ale vůbec se neobtěžuje nám o tom říct. Kdy končí atd. Doufáme, že s nástupem nové vedoucí se všechno změní. Pokud ne, nebude odchod z tohoto zaměstnání řešením? Už mě totiž nebaví dělat práci za několik lidí.
Katy
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem ve nové práci 2 roky, pracovala jsem jako řadová prodavačka, byla jsem zvolena vedoucí prodejny. pracujeme ve třech, kolegyně A. je ve firmě již 15 let, je v soukromém životě citlivá, hysterická se sklony k zveličování problémů do mega dimenzí/ ale umí prodávat, ted nastoupila nová kolegyně, /ta celou svou kariéru pracovala jako vedoucí prodejny/ je upřímná, prodává dobře, ALE , lehce ovlivnitelná, spykly se spolu s A. a problém je na světě, vše jí najednou vadí, věří hysterce A. lituje jí a není s ní řeč, problém je s tím že obě jako prodavačky potřebuji a jako prodavačky fungují . Jsem prostě v pozici, kdy bohužel prodavačku neseženu, a kdy mi ani jedna povahově nevyhovuje, trápí mě to a neumím si poradit, potřebovala bych třetí pohled :-(
Lenka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, máme v kanceláři kolegyni- paní všechno vím, všechno dělám líp, jsem nejlepší. Je to řadová pracovnice, nikoho pod sebou nemá a zasahuje i do práce lidí s jejichž prací nemá nic společného. Každého poučuje, kontroluje, jestli má dost práce a náhodou se nefláká, pokud se jí něco nezdá, nejde přímo za tím člověkem, ale okamžitě běží k vedoucí upozornit na nedostatek práce nebo co by měl dotyčný udělat podle ní. Vzhledem k tomu, že ji vedoucí už zná, mávne rukou, ale fakt už je to otravné. Co je lepší, vyřvat ji nebo ignorovat.
Dana
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou nám v práci začíná silně vadit chovaní jedné z našich brigádnic. Sice zastane pořádný kus práce, ale nosí se tam, povyšuje se nad ostatními, jí nikdo nesmí vstupovat do hovoru, ale přitom ona sama nám to dělá, buzeruje skladníky a když se s námi baví, zapomíná, s kým mluví. Jsme o hodně starší, než ona, ale ona z nás dělá úplné nuly, protože, když studuje práva, tak je prý někdo. před námi vyloženě šikanuje svoji mladší sestru (18) a vůbec ji to nevadí. V jednom kuse slyšíme, jak ji tituluje slovy: " Ty smrade jeden malej nebo Ty parchante jeden zatracenej!" a staví ji před námi do role já jsem paní a ty jsi moje služka. Holka je potom celý den zakřiknutá, vyklepaná, působí, jako by se neustále něčeho bála. U oběda je to taky hrůza: " To snad nemyslíš vážně, proč mi dáváš menší misku, než sobě a snad to jídlo prvně ohřeješ mně, ne?" slyšíme od ní na účet sestry. Šikanu krýt nebudeme, zvláště na pracovišti. Máme o tom informovat vedoucí? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lada
vztahy na pracovišti
Dobrý den, na mé pracoviště nastoupila nová kolegyně. Naše pracovní náplň je odlišná, máme každá svou kancelář (naštěstí), ale musíme spolu spolupracovat a v nepřítomnosti se základně zastoupit. Kolegyně se chová výrazně sebevědomě a zdá se být „nad věcí“. Vlivem stresu (nemá moc zkušeností s touto prací) se ale často projevuje impulsivitou a překvapivými emocemi (až hysterie, zveličování problémů). Je evidentní, že ráda na sebe upoutává pozornost, chodí nápadně oblečena, na naše pracovní prostředí až výstředně - velké výstřihy, hodně toho namluví, často s dramatickým podtextem, je velmi hlučná, taková herečka. Přijde mi, že má sklony dávat věcem erotické zabarvení.
Pracuji zde řadu let a ráda bych si nastavila nějaké mantinely. Kolegyně vždy přiletí do mé kanceláře jako vítr, hlučně sdělí, co má na srdci (ventiluje své pracovní i nepracovní věci), bez ohledu na moji práci a mne to ruší, až obtěžuje. Podvědomě cítím, že se mne snaží z mé pozice vytlačit, vměšuje se do všeho, do čeho jí nic není. Poradíte?
Marta
vztahy na pracovišti
2.část.
Nicméně, měla jsem pocit, že se lidi v zaměstnání hlídají v komunikaci, že atmosféra neni otevřená. Situace skončila tak, že mi vedení sdělilo, že sice odborně se mnou nemají problém, ale nejsem - podle střípků informací od některých kolegyň - týmový hráč, a proto nebudu v zaměstnání pokračovat. Jak se mám vyhnout do budoucna semknutí ženského pluku? Nepomlouvám, neintrikuji, neodsuzuji. A musím teď najít cestu, jak předejít podobné situaci. Děkuji.
Zničená
vztahy na pracovišti
1. den. Dobrý den. Nastoupila jsem nově do práce po mateřské, ale nepovedlo se mi porozuměnt si s několika kolegyněmi. Jedna řadová pracovnice mi několikrát vytknula věci, které nebyly v mé kompetenci, přesto jsem jí slušně odpověděla a poprosila o jiný způsob řešení. To byla lepší zkušenost s ní. Ta horší byla hned ta první, kdy se mnou vůbec o problému nemluvila, jen rovnou napsala vedení. Další kolegyně mě měla zaučit. Ochotně odpověděla na dotaz, sama od sebe mi o běhu zaměstnání a o tom, co se navíc ode mě čeká, nic neřekla. Největší problém vznikl ve chvíli, kdy jsem se jí ptala na průběh nějaké akce, ale odpovězeno mi nebylo mailem, jen na chodbě budovy s hláškou "nestarej se, to organizuji já". Akce měla ze začátku zádrhel, který byl přičten mně. Ještě jedna kolegyně byla od začátku na rady skoupá, proto jsem se po druhém dotazu snažila jí neptat. Dodávám, že kromě těchto kolegyň jsem v tomto zaměstnání potkala dalších šest, s kterými si můžeme povídat i o soukromí bez problémů. - otázka upravena poradcem
Zničená
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím, zda mi dokážete poradit, ale zkusím to. V osobním životě jsem spokojena, ale v profesním životě mě už párkrát zbrzdilo něco, že jsem se neposunula, tak kam jsem si přála a naopak jsem klesla o level níž. Mám totiž 2 problémy v pracovní oblasti 1. jsem vystudovaná matematička – v hlavě analytické myšlení, takže se rovnám kolegům a vyhovuje mi i taková pracovní náplň (to ješitové nesnesou). Po té co jsem pracovala s mužem, jsem byla díky jeho známostem ve vedení s tím, že jsem dobrá posunuta na „lepší“ mezi 3 ženy. Ženské myšlení nechápu, ale snažím se o kamarádský přístup, bohužel – můj druhý problém - jsem hodně atraktivní (nicméně pracuji na sobě), tudíž kolegyně – šedé myši - mě nesnášejí. Když potřebují cokoli poradit, to jsem jim dobrá, ale jinak … kdykoli se mě přihodí něco špatného byť banalita např. oko na punčoše – to si mě vychutnávají. Laskavě mi poraďte, jak se mám vyvarovat pohrdání a jak se chovat. Děkuji Natalie
Natalie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, po prvním nadšení z nové práce začínám mít obavy, že moje sebevědomí pomalu mizí.Nastoupila jsem po paní, která odcházela narychlo, protože se s vedením nedohodla na fin. věcech a oni velmi rychle potřebovali náhradu.Na vysvětlení detailů a zaškolení od bývalé pracovnice nebylo vůbec čas, takže mě hodili do vody a plav. Několik kolegů jsem už znala z jiného zaměstnání,takže bylo fajn nemuset poznávat tolik nových lidí.Ale většina z lidí, se kterými musím nejvíce spolupracovat, jsou kamarádky mé předchůdkyně a já se můžu snažit být ochotná a milá co se dá,ale mám obavu,že pořád jsem srovnávána s předchůdkyní.Pořád zjištuji co všechno pořád ještě nevím,co ona zvládala skvěle, stále se musím na něco ptát a tak ještě dělám občas chyby a zmatky. Takže se bojím, že už ostatním musím lézt na nervy.Raději nechci vědět jak mě hodnotí za mými zády.Někdy mám pocit ,že jsem zmatkař a k ničemu a pro kolektiv v práci v tom srovnání s předchůdkyní zákonitě selhávám. nevím co s tím :/ T.
Tereza
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím jak vyřešit problém s kolegyní v práci. Již 4nové pracovnice odešly z důvodu jejího chování ještě ve zkušební době ze dne na den. Jakmile někdo nastoupí, je milá, zaučuje, ale to jí vydrží cca měsíc a začne se k nim chovat arogantně, jízlivě, urážlivě až to ta dotyčná vzdá odchodem.Vedoucí jsem vždy sdělila, že příčinou odchodu zaměstnanců byla tato osoba, ale nic to neřešilo a vím, že to řešit s dotyčnou nebude.Před 2měsíci k nám do práce nastoupila má dcera, ačkoliv jsem se právě z tohoto důvodu jejího nástupu obávala. Domnívala jsem se však, že si to k mé dceři nebude dovolat, ale děje se to. Zasáhnout nemohu, protože si podle mého dává pozor, abych u jejího "sekýrování" nebyla. Dceři jsem poradila ať se brání, když ji z něčeho neprávem obviňuje, ale prý se k ní jen otočí a odejde, vůbec ji neposlouchá,ignoruje. Nevím jak to řešit, kvůli příp.dalším novým kolegyním,kvůli dceři, kvůli mně(je mi z toho všeho "zle").děkuji - otázka upravena poradcem
Drazana
vztahy na pracovišti
Dobrý den, snad mi poradíte, ačkoli se můj problém netýká partnera v osobním životě, ale v pracovním. Jsem v kanceláři s kolegyní cca 6 let. Nastoupily jsme téměř nastejno obě po mateřské, spolupráce občas drhla, ale nakonec jsme se doplňovaly. Jsme každá jiná, ona byla introvertní, nekomunikativní, konzervativní, spíše přemýšlivý typ, já pravý opak, všude mě bylo plno, zařídit, vyřídit, teamový hráč, nakloněná novotám (i po fyzické stránce ona hubená, křehká, blondýna, já černovlasá, plnějších tvarů). Byl zde požadavek doplnit si vzdělání, 3 roky jsme spolu studovaly. Většinu organizačních záležitostí jsem díky své komunikativnosti a celkem ráda zařizovala já, ona se spíše vezla a hloubala nad problémy. Je to rok a půl, co jsme dostudovaly a nestačím se divit. Kolegyně začala nenápadně, ale jistě kopírovat moje chování, stejné věty, ale i stejný styl oblékání. Ona, která ani nemluvila, najednou mě začala odštěkávat, ignorovat, o spolupráci přestala být řeč, jede si na svém písečku. Teď byla na plastice prsů, její sebevědomí narostlo.. Za to já, zpočátku jsem změny neviděla a trápila se, proč je najednou na mě tak zlá. Teď vidím, že mě jen sprostě využila při studiu a teď, když mě nepotřebuje vystrčila lokty. Mě jí bylo vždycky spíš líto, teď je ale líto mně, jak jsem byla naivní. Nespím, přibrala jsem na váze, uzavřela jsem se do sebe. Poraďte mi, jak se s ní vypořádat a kde najít ztracené sebevědomí. Děkuji Lucie
Lucie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám dotaz z oblasti pracovních vztahů. Sedím v kanceláři s kolegyní – vrstevnicí (40 let), po pracovní stránce to jde, není příliš ochotná, nicméně spolupracovat musíme. Horší je, po lidské stránce, není vůbec přátelská (v soukromém životě se má dobře). Je to velice negativní a závistivý člověk. Mě ubírá energii, její reakce jsou naprosto nevyzpytatelné.Čím víc může slovem ublížit, tím je šťastnější. Reaguje na cokoli, na článek v novinách, zprávy v rádiu,ani já nejsem ušetřena jejích průpovídek. Když jsem jí ve vtipu, řekla, že je na mne moc veliký pesimista, nahrála jsem jí na smeč, ještě více šije do všeho, ale když se něco dotkne jí, okamžitá reakce je ještě ostřejší. (např. na foto nově narozeného miminka kolegyně povídá - je nějakej nasr…).Paní doktorko, prosím poraďte, jak mám jednat.Její negativita mi vadí. Ráda bych jí nějakým způsobem odzbrojila, aby toho nechala. Bohužel, když jsem několikrát řekla, že mi to vadí, nastal naprosto opačný efekt. Děkuji Lenka
Lenka
vztahy na pracovišti
Přebrala jsem s jednou slečnou (17let) místní knihovnu (knihovna je otevřena jeden večer v týdnu). Jsem sice jen o 5 let starší ale přijde mi, že v práci jsem 20 let před ní. Nevadí mi, že dělám veškerou administrativu a ona kreativní práci s dětmi, dohodly jsme se tak a já se umím bavit i s důchodkyněmi co sem chodí. Potřebuji ale, aby uměla vše a ne jen si hrát. Navíc už 2x od začátku roku nedošla že toho má moc do školy, což chápu, ale stíhá ještě druhou brigádu a když ji řeknu aby se mi ozvala kdy má volno že něco uděláme v knihovně tak se neozve tak dlouho že to raděj udělám sama.
Chci ji nějak říct že jestli nestíhá nebo to nebere vážně že si raděj najdu někoho jiného, ale nechci kvůli tomu rozhádat půlku obce a jestli ještě jednou nedojde vyhodí ji a bojím se že to dá za vinu mě.
Monika
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou si přestávám rozumět s jednou svojí kolegyní. Je jako vyměněná. Ráno spolu jedeme do práce, celý den pohoda, uděláme i nějakou srandu, ale pak stejně nastane období, kdy si musí "rýpnout". Např. zavede téma na svoje dítě a když jí na to řeknu svůj názor, řekne: " Až budeš mít děti, tak to pochopíš." a vůbec si neuvědomuje, jak mě v tu chvíli zraní. Ví totiž dobře, že chci mít děti, jen nemám s kým je mít. Nedávno údajně zakázala kolegyni, aby mi pomáhala a poslední dobou od ní neslyšíme nic, než já jsem, já jsem. Před pár dny mi např. řekla: ! Já tady od rána kmitám..." Tak jsme se s kolegyní naštvali a řekli jí: " A my tady asi ležíme, ne?" Už se o ní začíná říkat, že tam začíná vytvářet negativní atmosféru a jedna kolegyně mi navrhla, že by jsme si to už konečně měli spolu vyříkat. Jenže co, když si nejsem vědomá toho, že bych jí něco provedla? Teď bude mít dovolenou. Jestli se z ní vrátí a nebude zase, jako dřív, už vážně nevím, co dělat. - otázka upravena poradcem
Vlaďka
vztahy na pracovišti
Po přečtení níže uvedených příspěvků se můj problém jeví nicotně a malicherně, avšak já to tak necítím. Jsme v kanceláři tři.Jedna kolegyně je mi věkově a názorově bližší, ta druhá je o 28 let starší, ale jsem ten typ člověka, který si většinou rozumí s kýmkoliv. Musím říci, že mi nevadí jako kolegyně, je inteligentní a má zkušenosti v daném oboru, ale upřímně mi vadí jako člověk. Její resp. můj problém tkví v tom, že posmrkává (nepoužívá kapesník), když dojídá, tak si velice hlasitě ocumlává prsty a hlasitě usrkává kávu. Nevím, zdali to dělá záměrně,nebo si to neuvědomuje...Srkání kávy a cucání prstů se dá "zvládnout",to není celodenní záležitost, ale to popotahování. Vysvětlila jsem jí svůj problém,že se mi z toho dělá nevolno a ona mi na to s úsměvem odvětila, ať jí na to upozorním, že si to asi neuvědomuje. Jedno dopoledne to "zvládla"-používat kapesník, ale odpoledne jako bych nic neřekla.Nevím, jak na tohle reagovat.Bohužel tyto "zvuky" nedokáži potlačit a nevnímat.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míša K.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, Jarko, jsem ve stejné situaci jako vy. Dovolte popsat můj příběh. 7 let sedím s negativní kolegyní v kanceláři. Jsme vrstevnice (40 let). Kolegyně je pesimistická, negativní (vše je špatně, moc horko, moc zima, rádio moc nahlas…), povyšuje se i na zákazníky, příliš přátel nemá ani v soukromém životě, natož v práci. Když mě zaučovala (je zde o rok déle), připadala jsem si jako ve škole… piš si!!, tohle už jsem Ti říkala!!… snažila jsem se o milejší přístup. Např. šla jsem si vařit kávu, zeptala jsem se, zda chce také, ne.. a o minutu později se zvedla a šla si jí uvařit sama… nádobí v kuchyňce uklidí jen sobě. Když jsem jí pozdravovala od jejího známého, se kterým jsem se potkala na kurzu aj, štěkla na mě, kam odpoledne leze, má rodinu, tak snad má být doma. Kolikrát byla i osobně nepříjemná např. na moji váhu… co jsem se naplakala, vloni celé vánoce, zvažovala jsem dokonce změnu místa. Po jejím jednom štěku, jsem jí narovinu řekla, ať se zamyslí sama nad sebou, že jsme v kanceláři spolu, tak by to měla respektovat a ne pořád zkoušet co vydržím. Omezila jsem se jen na pracovní záležitosti (bohužel, také bych byla raději na pracovišti, kde je příjemná atmosféra.) Nemyslím si, že se lidé změní. Jarko, myslete na sebe a své zdraví, nedávejte energii někomu, kdo si jí nezaslouží. Pokud cítíte, že vám dělá naschvály, řekněte jí to v klidu. Přeji Vám mnoho zdaru a optimismu. Petra
Petra
vztahy na pracovišti
2. část Přitom vím, že hraje hry na PC a surfuje po internetu. Pozdraví mě na půl úst - takže komunikace je jen "dobrý den" a "nashledanou" - tedy v případě, že ji ničím neruším a ničím nenaštvu. Já se snažím, aby vše bylo podle ní, aby kvůli mě nebyla naštvaná. Prostě ustupuju. Na její neomalené výtky neodpovídám. Ale vadí mi, že spolu nekomunikujeme ani pracovně, že se na nic nezeptá, nic se mnou neprobírá - ono je to někdy přece jen potřeba. Šéfovi se tato situace nelíbí, říká, že je to ke škodě firmy. Nevím, jak se mám chovat a co mám dělat, aby se situace zlepšila. Snažím se věnovat intenzívně práci, nevšímat si ničeho kolem, mám takový svůj mikrosvět, snažím se nic si psychicky nezabírat. Ale stejně vím, že je to ve mně a podvědomě toužím po lepší situaci. - otázka upravena poradcem
Jarka
vztahy na pracovišti
1. část Dobrý den, potřebovala bych poradit s tím, jak zvládat vztah s kolegyní. Jsme jen my 2 v kanceláři, já mám na starosti účetnictví a ona zásoby a ostatní administrativu. Problém vznikl poté, co jsem v její nepřítomnosti větrala - zřejmě více, než jsem měla. Pak se dozvěděla, že jsem povídala o firmě, víc než bych měla a od té doby je na mě vyloženě nepříjemná, každá maličkost ji ruší a patřičně nepříjemně, jakoby z pozice nadřazenosti a neuctivě mi to dá najevo. Já mám názor takový, že nemusíme být kamarádky, ani se spolu bavit nepracovně, ale když už nastane situace, kdy je třeba komunikovat, tak potom slušně. Má pocit, že vše musí být tak, jak si ona přeje - žádné větrání během dne, nesmím mít zapnuté rádio na stole (ani potichu), nesmím prohodit ani slovo (nedávno jsem si nevědomky nad něčím povzdechla a okomentovala to 2 větami a byl z toho velký problém - prý ji ruším). V podstatě všechno ji ruší - podle mě je to naschvál vůči mně.
Jarka
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před pěti roky k nám do naší školy nastoupila nová kolegyně, ze začátku jsme byly nadšené protože se jevila velmi přátelsky, to ale netrvalo dlouho. Paní učitelka začala vysloveně řádit, ač sama bez potřebného vzdělání, poukazuje na nevzdělanost a neschopnost ostatních - ona jako jediná na škole bez vzdělání, šíří smyšlené pomluvy nejen mezi rodiči, ale i v celé vesnici, při jiném názoru vřeští, ječí na kolegy i před dětmi, uráží se, práská dveřmi, nebo ignoruje. Postupně se pohádala s většinou svých rodičů a protože se mstila na dětech většina rodičů z její třídy děti ze školy stáhla. Celou dobu ze sebe dělá chudinku, oběť šikany- dokonce označila učitelský sbor jako organizovanou skupinu, která usiluje o její úplné zničení- každý se jí radši vyhýbá obloukem. Neustále se ohání svými známostmi na úřadech, proto si myslíme, že se jí bojí i ředitel. Jak se jedná s takovým člověkem? Ještě dodávám, že naše škola je její osmnácté působiště. Děkuji za radu Paťa
Paťa
vztahy na pracovišti
Mám problém v práci-pracuju na interně jako sanitárka 14let a mám arogantní staniční,která má 1rok pře důchodem a je víc a víc protivnější,nemá nikoho ráda,kromě mladého sanitářa.Potom má mladá kolegyně v práci-sanitárka,která nyní marodila rok s kolenem a měsíc je v práci si na mě stěžuje,že málo dělám,že musí dělat všechno sama-to si stěžovala té arogantní staniční,kterpu tam nikdo nemá rád.Kolegyni sem měla ráda,vždy jsme se normálně domluvily na všem a proto mě to o to víc bolí a nevím jestli se s tím smířím,s ní už ne.Popudila proti mne i sestry zdravotní,opravdu nevím,proč mě to udělala?..Staniční ji totiž napsala službu za mne,když sem potřebovala volno a tím se zapálil plamínek-PROBLÉM..Ona je tam 5 let,mezitím se kolektiv změnil.Vrazila mě tzv. kudlu do zad-bude schůze našeho oddělení-snad se to vyjasní!...Jinak v takovém napětí se fakt nedá pracovat. Řekla mě kolegyně,že su už starší člověk,ale že také můžu něco dělat...to je hnusné od ni-nemyslíte.? Děkuju předem za brzkou odpověď.
Marie
vztahy na pracovišti
Dobrý den, do práce k nám nastoupila nová kolegyně. To způsobilo, že do té doby jsem byla pořád " ta špatná", ale co nastoupila, je " ta špatná" ona a já jsem ta lepší. Všichni mi to řekli, že jsem se vypracovala a to mě motivovalo být pořád lepší a lepší. Jenže nyní mi připadá, že jsem si na sebe vzala příliš velké sousto, že začínám být pod tlakem a nedovedu se ani pořádně soustředit. Pak to většinou končí tím, že se druhý den do práce budím se staženým žaludkem, občas půl noci probdím, odnesou to zákazníci a já pak jdu spát s pláčem, že jsem na ně byla hnusná. Začínám to brát, jako své profesní selhání. Jak to řešit? Děkuji - otázka upravena poradcem
Zoufalka
předchozí 1 2 3 4 další

Nepřehlédněte