Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Paní doktorko, poraďte prosím co dělat. Manžel se naučil výborně manipulovat s informacemi - například svému okolí říká, jak hrozně se k němu chová jeho syn z prvního manželství, protože poslal žalobu k soudu, přitom by prý stačilo zvednout telefon a zavolat. Neřekne již lidem, že synovi neplatí výživné, že ač tyto povinnosti ještě tři roky má, rozhodl se svévolně, že mu již peníze posílat nebude, proběhla bohatá mailová korespondence mezi jím a synem, kdy syn poslal i potvrzení o studiu a poté, co otec mu přestal posílat peníze, ho syn k tomu vyzýval a upozorňoval na to, že to bude muset dát k právníkovi. Na to jeho otec odvětil, ať si dělá, co chce. takže syn žalobu skrze právníka podal a jeho otec teď všude rozhlašuje, jak hrozně se k němu syn chová. Obdobně začal manžel po okolí roznášet informace i o mně - zase vytrhne věci z kontextu a hlavně nesdělí lidem vlastně příčiny a vlastní přístup k celé situaci. Blízcí přátelé mi říkají, neblbni, rozvedete se, jak se to chováš, jiní se raději odtahují. všichni do jednoho prosí o mlčenlivost, protože se bojí jeho případných reakcí - někteří by přišli o práci, na některé by křičel. A já i vnímám postupné ochládání vztahů mezi mnou a manželem, protože on tomu pomalu i začíná věřit, že se špatně chovám a že se asi bude muset rozvést.A ti, co jsou jenom pod jeho informacemi, mu k tomu přizvukují, protože neznají druhou stranu mince. Co s tím mohu dělat, o manželství přijít nechci, ale cítím, že to k nějakému průšvihu směřuje. Děkuji.

Dobrý den,jsem gay, je mi 18 let a mám přítele, kterému je 46 let.Chtěl bych se zeptat, jaké všechny problémy by mohli vyplynout na povrch, kdybychom spolu začali žít normální život. S přítelem jsme spolu už dva roky a vyřešili jsme už velké problémy, hlavně na mé straně a za jeho podporu jsem mu strašně vděčný a nerad bych mu ublížil v budoucnu. Já sám jsem člověk, který nedokáže žít pouze přítomností, ale pořád myslí i na relativně dalekou budoucnost. A tady vzniká ten problém, přece jenom je starší a bojím se toho, že by se mi za 5 let třeba přestal líbit a museli bychom se rozejít a bojím se, že bych mu tím strašně ublížil. Já sám žiji v rodině, kde jsem neměl dětství zrovna ideální a zachránil mě z toho přítel, bez kterého bych tu jinak nebyl. Kdybych šel do tohoto vztahu, tak by to navíc nejspíše znamenalo i coming-out minimálně v rodině a ten nedopadne dobře, to už vím teď.. Reakce ze strany otce nebude dobrá a rozhodně bych se pak neměl kam vrátit v případě rozchodu s přítelem.

Pro Bibi a Hanku. Nedá mi to Bibi, ale paní Hanka má naprostou pravdu. Nezaznělo to naplno, ale to, co Váš manžel praktikuje, JE domácí týrání! Za mě je to jen zamindrákovaný blb, co si staví sebevědomí na vašich zádech. Pokud to jen trochu jde, utečte. Chcete, aby si Vaše děti vzaly do života takovýto model fungování partnerství? Zůstává to v nich a celou situaci velmi dobře vnímají Bibi, byť jsou ještě malé. A mimochodem, jste-li manželé, máte také společné jmění, zjednodušeně jemu patří polovina Vašeho "výdělku" a Vám polovina jeho. Ale jak říkala Hanka, své úmysly mu nesdělujte, nebo začne vše ulívat jinam. Opatrujte se a mnoho sil. - otázka upravena poradcem

Vzkaz pro Bibi - až mne při čtení mrazilo z toho, jak je to stejné. Já jsem o desítky let dál, takže spíš Bibi napíšu, co mi fungovalo a co ne a co bych udělala jinak (kdybych věděla). Vztah se stejně po 28 letech rozpadl, protože oni (hysterickým založením) nikdy klidu nedojdou. Já se po MD "osamostatnila" - našla jsem si dobře placenou práci s autem, čímž jsem vyřešila finance a dopravu. Vyplácelo se mi uhýbat a nacházet si alternativní cesty - díky tomu jsme se nerozvedli dřív a děti měly relativně pěkné dětství. Když jsem mu odevzdávala část svých příjmů, byl v rodině klid největší (mně díky vysoké výplatě zbývalo, takže nebyl problém). Paní doktorky rada odjet na týden byla u nás nereálná, protože to "vyřešil" odvozem dětí ke své matce, která vždy stála za ním. Dokonce když se s jeho nemanželskou dcerou snažili mnoho roků o kontakt, křičela na ně ať vypadnou s tím nemanželským haj*lem z jejích domu a tu paní, co si ji odmítl vzít, titulovala těmi nejvulgárnějšími výrazy. A žila jsem si svůj paralelní profesní život. Skoro natajno, po nocích, s vypětím sil, protože byl pasivní agresor. Co bych udělala jinak - neplatila bych za něj jeho dluhy a alimenty (stejně si toho nevážil). "Odevzdávala" bych mu méně peněz (pro klid). Více bych se finančně zajišťovala a rozhodně o rozdělení majetku bych mluvila až po rozvodu (nestihl by tolik odklonit). A byla bych připravená na peklo, které vzápětí přišlo. Nový start s dostatkem financí pro zajištění dětí a platby právníkům a soudům je rozhodně příznivější než holé ruce. Omlouvám se možná příliš realistický příspěvek, ale některé kroky by mi ušetřily mnoho slz, nervů a depresivních stavů. A držím palce, Bibi. - otázka upravena poradcem

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť. S partnerom som 5 rok a na začiatku vzťahu kedsmesaspoznavali mi posielal vulgarne sms, potom na druhy den sa ospravedlnoval, nakolko mal v sebe alkoholked ich pisal, po pol roku to prestalo, behom 5 rokov bol vztah ako na vlnach boli krasne dni prezite s nim, ale stale v jeho zivote skor mi to tak pripadalo kamarati, zabava cez vikendy a alkohol a ak som povedala jemu nejaky nazor na kamaratov negativny alebo na niec, nerespektoval ho a nedal mi za pravdu, napokon to vyustilo 5 rok k tomu, ze sme sa pohadali, zasa za kamaratov a zacal na mna vulgarne vykrikovat dokonca chcel ma fyzicky napadnut no potom si to zrejme premyslel, smespolu 5 rokova neviemci vztah ukoncit alebo dat sancu, nakolko uz aj rodicia a cela rodina nesuhlasi so vztahom no nieco k nemu stale citim. Dakujem za radu

Dobrý den, paní Douchová. Ráda bych vás poprosila o pohled z vaší praxe. S manželem jsme spolu 10 let, dvě děti (2+5). Partnerskou krizi jsem chtěla řešit prostřednictvím poradny, paní psycholožka mi doporučila párovou terapii. Zvolila jsem pana psychologa, muž přesto pokračovat nechce (byl jednou). Řekl mi, že psycholog dal ve všem za pravdu jemu a že nechápe, proč si to nemůžeme vyříkat doma spolu. Snažila jsem se často, ale končili jsme hádkami. Já do poradny k panu psychologovi chodím dál, považuji to za pomoc a podporu. Naučila jsem se reagovat, když je manžel vzteklý, dřív jsem jen brečela a bouchala dveřmi, teď už na něj dokážu i mluvit a bránit se :). Ale manžela něco rozvzteklí téměř každý den. Nejde tomu předejít, jsou to běžné věci jako řepa k obědu, po které jsou děti upatlané, nejedná se o žádné extrémní situace. Cítím, že mně to bere radost i lásku k němu, která byla. Vnímám rozdíly jeho chování před společnými kamarády a když je se mnou sám. Špatně snáším přechod, kdy se na mě utrhne a během chvilky je pohodový sympaťák. Nemám dostatek sebedůvěry a zázemí původní rodiny, ví to, používá tato místa a já cítím bezmoc. Vyhledávám hezké chvíle s dětmi a snažím se. Každý den vařím teplé jídlo, peču, snažím se zvládat domácnost podle svých možností, dělám řemeslné práce jako malování, opravuju. Manžel není kutil, ale není ani ochotný pomoci, protože jsme se před více než dvěma roky u práce pohádali. Peníze, které mi dává, nesmím použít na hodinového manžela. Je soustředěný na dřez a prádlo v pračce. Já chodím do práce, ty máš domácnost. Opakuje mi, že neumí "žít v bordelu", že mě "obtěžuje se o domácnost starat". Já o žádném "obtěžování" nemluvím a každý den dělám spoustu věcí, které on nezaznamenává. Chybí mi pochvala, kritiku mám :). Pořád se cítím jako ta, která se musí bránit. Nejsem ještě připravená náš vztah ukončit, kvůli dětem, nemám zajištěné bydlení a finanční rezervu. Před lidmi je manžel džentlmen, bavič, dobře naladěný, pečující, mluví o tom, jak chodím na angličtinu, jak mi koupil bundu. Někdy si také ale vymýšlí, kamarádce, která u nás byla poprvé na návštěvě řekl, že mu nedovuluju povídat si na hřišti s maminkama, že doma dělá všechno sám... Snižuje mi částku na domácnost s odůvodněním, že je potřeba na auto, pojistky, ale neříká mi, jakou má výplatu. Opakuje mi, že neumím vyjít s penězi, ale já vyjdu. Platím téměř vše. On chce, abych nejen vyšla, ale i ušetřila bokem. Stane se, že mi řekne, teď už musíš všechno platit ty, peníze na domácnost jsem ti dal, nemám nic, já platím a pak zjistím, že peníze měl, jen mi řekl, že nemá. Nevím, jestli z této dlouhodobé situace můžu já nabrat takovou sílu a energii, že to s poradnou "dám" alespoň já sama. Nechtěla bych skončit jako zfrustrovaná uťáplá manželka, která má přeci tak úžasného manžela (a nemůžu si dát na tričko nápis Manžel je vzteklý jen doma). Nevím, jestli bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy a vztah ukončit. Nadechnout se. Je spousta hezkých chvil, ale těch stresujících je čím dál tím víc. Děkuji za pomoc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 23 let s přítelem (29) jsme spolu rok, na začátku to bylo krásné jako vždy, myslela jsem si, že nám to vydrží dlouho ne-li navždy, ale všechno jsme tak jen díky jeho iniciativě vzali hopem, že jsme se spolu ihned sestěhovali a myslím si, že to byl hlavní kámen úrazu. Teď je to pár dnů co jsme se rozešli nebo si dali pauzu, nevím jak to nazvat. U mě vyprchala téměř veškerá zamilovanost, přítel je úžasný, hodný, milý, pozorný a já bych si tak přála, abych mu mohla opětovat stejné city, ale nebudi ve mně jako muž respekt a na vztahu to jde hodně znát, kdy já defacto zastávám pozici muže ve vztahu, což ani pro mě ani pro něj není určitě vyhovující. Odraží se to potom v mnoha věcech, kdy je velice jednoduché si prosadit svůj názor a vědět, že vždy bude po mém, kolikrát nerespektuji jeho přání, ne protože bych mu chtěla ublížit, ale protože vím, že se na mě nebude zlobit nebo aspoň ne příliš dlouho. Nevím tedy jestli si za tuhle situaci co mezi námi je může sám, a nebo to, že do něj nejsem zamilovaná, tak jako on do mě? Opravdu ho mám moc ráda a svým způsobem si ho vážím, ikdyž z něj nemám jako z muže respekt a vím, že je to partner do nepohody se vším všudy, až na nějaké drobnosti, ale přijde mi nefér vůči němu v takovém vztahu setrvávat a odepírat mu tak možnost seznámit se s někým, pro koho by jeho nedostatek razantnosti a někdy až přílišné laskavosti byl přesně to co žena hledá. Chci se zeptat jestli má cenu za takový druh vztahu bojovat. Jestli se já můžu nějakým způsobem naučit ho více ctít a on si vybudovat více respektu, jestli má cenu to zkoušet a napravovat nebo ho mám nechat jít. Děkuji za odpověď

Dobrý den. Je mi 58 let, byla jsme rozvedená a před rokem jsem se po tříleté známosti provdala za muže o 5 let staršího. Ten se nastěhoval ke mě do rodinného domu a svůj byt pronajímá. Manžel pobírá necelý rok důchod a ještě chodí do práce kde si vydělá poměrně hezky slušné peníze. Já také pracuji. Letos v lednu jsem zůstala v PN a odpracovala jsem za leden jen 5 dní.Neschpenku mi ukončili k 31.1. ale účetní už měla po uzávěrce a tudíž mi nemocenské dávky budou vyplaceny až o měsíc pozděj, tedy až v březnui. Manželovi jsem toto sdělila a jeho odpovědí jsem zůstala úplně opařená. Řekl mi: tak jestli chceš, tak já ti nějaké peníze oproti podpisu půjčím a do dvou měsíců mi je budeš muset vrátit zpátky, nemohu za to že jsi byla nemocná. Manžel mi přispívá jednou za měsíc částkou 5000Kč,- úplně na vše. Když něco koupí, koupí jen pro sebe. Cítím delší čas, že si za mě udělal jen služku a opatrovnici. Téměř s ničím mi nepomúže, je velmi opatrný na práci ale servis vyžaduje na jedničku. Děkuji.

Dobrý den, paní Douchová, prosím Vás, poraďte mi, co mám dělat. Jsme manželé 21 let, dvě ještě studující děti. Manžel začal mít ke všemu výhrady, začalo mu všechno vadit, hádá se s dětmi, díváme se na špatné programy, udělám večeři - on má spíš záminky, proč chce nebo nechce jíst (skoro jako by čekal, že ho budu přemlouvat), plánovat volný čas se s ním nedá, hned je vznětlivý, že jako podnikatel neví dne ani hodiny, dohaduje se se mnou kvůli penězům, kvůli školám dětí, klade překážky - ptám se, co se děje, nic se nedozvím, on totiž asi ani neví, chce třeba, abych s ním někam jela (bez ohledu na moje povinnosti a program), když hned nevyhovím, je zle, když se zpozdím, je zle, dokonce začal dělat naschvály)těsně před zařízenou dovolenou nechce odjet - přitom dovolená byla jeho nápad, já dostala zadáno, že musím zařídit a zaplatit a jiné věci, doma už ani nepomáhá nebo opravdu velmi velmi výjimečně. Plot u domu jsme renovovali s dětmi sami například. Dostala jsem se do jakési pasívní role, že zajišťuju chod dětí a domácnosti, asi to taky není optimální, protože on zase začal, že nemáme společné známé, společné zážitky (a co posledních společných 20 let, kdy jsme žili docela aktivní život i s řadou přátel než on nás začal omezovat a začal si s nimi jezdit sám). Chápu, že je asi pod tlakem ostatních (jejich heslem je žít a užívat si, dokud to jde než umřou - přeposlal mi jejich maily, v kterých to píšou, je tam i několikrát zmíněno, že já tomu bráním, což není pravda, volnost manžel má, kolik chce, jen jsem asi dvakrát chtěla, aby se program s těmito lidmi přizpůsobil i tehdy nedobrému zdravotnímu stavu jednoho dítěte - bylo tenkrát zle, že jsem neposlechla na slovo jak oni chtěli). Mám vydržet (do kdy?), mám něco říkat (co? všechno on v současné době vnímá jako výčitky), mám nechat děti dětmi a poslechnout jeho a přizpůsobit všechno jemu? Bude to mít smysl a nějaký účinek? Fakt si nevím rady, už se vpodstatě denně bojím, jaké to bude až přijde domů. Moc Vám děkuji.

Pro Annu - jelikož jsem podobný (ale naštěstí krátký) vztah zažila, ráda bych jí doporučila, aby byla hodně opatrná a citově se v takovém vztahu příliš neangažovala. Žít s manipulátorem, psychicky nevyrovnaným člověkem, který dříve hodně citově strádal může být hodně nebezpečné. Když se k tomu ještě přidá alkohol, je "vymalováno" a já jsem šťastná, že jsem tehdy včas vzala nohy na ramena. To nemusí být úplně Annin případ, ale stejně jí chci doporučit ostražitost. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.

Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.

Dobrý den.
Jsem s manipulativním chlapem?
Já nemůžu nic, doslova nic (rozumějte chodit ven s kamarády,psát si s nimi -pokud u toho není),vše je moje chyba a nikdy nemám pravdu. On mě podvedl ,nedávno a když sem to s ním chtěla řešit,řekl že si to nepamatuje,takže to nedělal za tím úmyslem. Teď když na to kdykoliv narazím tak se rozčiluje a nechce to řešit. Nevím co mám dělat, brečím už i kvůli totálním kravinám a nevím proč. Nebývala jsem taková-byla jsem rázná,věděla jsem co chci a uměla jsem si o to říct. Nebrečela jsem. Nevím jestli mám psychiku tak v háji nebo čím to je, díky za odpověď. (Je to skoro 3 roky co jsme spolu.) D.

7) Než jsme se vzali, viděl jsem před sebou odhodlanou ženu, která chce bojovat o lepší zítřky, která chce mít hezký vztah, dobře vychované děti, pěkný domeček atd. a z toho všeho se společně radovat. V poslední době však před sebou vidím spíše ženu unavenou životem, která již na vše rezignovala. Poraďte prosím jak z této situace ven.

6) Těžko jí budu časem vysvětlovat, že ona něco musí, ale její starší sestry nemusí. Je mi smutno z toho, že kvůli nim se pak dostávám do střetů a konfrontací s manželkou. Oni nám svých chováním ničí vztah, resp. manželka svým výchovným postojem. Místo toho, aby se manželka zaměřila na viníky a srovnala je do latě a jasně řekla, tak holky takhle teda prostě ne, tak jsem v jejích očích špatný ten já, který se s tímto stavem nehodlá smířit, upozorňuje na něj a bojuje proti němu, leč asi marně…Přesto všechno, co jsme si s manželkou řekli i neřekli ji stále miluji a chci s ní být, avšak z dlouhodobého hlediska je tento stav neudržitelný. Já se rozvádět nechci, u oltáře jsme si řekli, že v dobrém i zlém, ale manželka čím dál častěji koketuje s touto myšlenkou. Děsím se toho, že se přestěhujeme do nového domečku a místo toho, abychom se tam spolu těšili a vynahradili si ty těžká léta před tím, tak se v tom lepším případě budeme stále dohadovat kolem holek, které nám nakonec náš vztah zničí.

5) Řekne mi, že je prostě nezvládá a že neví, co s nimi má dělat. Stále se u nás řeší jen jejich průšvihy a nějaké jejich problémy. Jejich otec má svoji novou rodinu, takže za ním sice sem tam mladší dcerka zajede, starší dcerka už tam ani nejezdí, ale jemu je to jedno, jak se jeho dcery u nás chovají. Když jsem měl snahu s tím něco dělat a dal jim jasně najevo, že takhle se prostě chovat nebudou, tak jsem samozřejmě narazil nejen u nich, ale bohužel i u své manželky. Ta mě považuje za despotu a diktátora a přesto, že je z chování holek kolikrát úplně na dně, je stále obhajuje a omlouvá a v podstatě jim jejich chování a manýry trpí a nedokáže jim stanovit pevný řád a vymezit jasné hranice ani vymoct jejich dodržování. Děti si dovolí pouze to, co je jim tolerováno. Je mi smutno z toho, že v tomto prostředí musí vyrůstat naše malá dcerka a všechno to jejich chování vidí a já s tím nemůžu nic dělat.

4) Holky, hlavně ta mladší, nemá základní hygienické ani sociální návyky – umýt si po jídle mastné ruce, spláchnout po sobě na záchodě, vyčistit si zuby, před spaním se umýt, poděkovat manželce za oběd atd. není u nás samozřejmostí. Nějaký smysl pro povinnost a zodpovědnost vůči společenství lidí, se kterými žijí jim absolutně nic neříká. Když má jít něco udělat (zamést podlahu, vytáhnout nádobí z myčky apod.), tak je to všechno se řvaním a bečením. Vlastní mámu mají totálně na háku. Brát by chtěly, ale běda po nich něco chtít. Starší dcerka pro změnu bojuje se závislostí na mobilu a na facebooku. S oběma dcerami manželka navštěvuje psycholožku a obě berou prášky. Pravdou je, že starší dcerka se trochu zlepšila, ale co se týče mladší dcerky, tak to je prostě, omlouvám se za ten výraz, malej hajzl, který řeší pouze to, jak s kým a čím vydrbat, jak co obejít. Sama manželka je z nich co chvíli vyřízená a neví, co s nimi má dělat, berou jí hodně energie a sil.

3) Z tohoto a dalších vyprávění jsem nabyl dojmu, že manželka hledá chlapa, který bude mít o její děti zájem, který je někam a k něčemu povede, který společně s ní dá holkám nějaká pravidla a vymezí jasné mantinely, než se ve svém životě budou schopni trochu zorientovat. Paradoxně, ale právě kvůli manželce nejsem schopen tuto vizi naplnit, resp. jsem na tuto vizi již rezignoval, abych se z toho nezbláznil, ač mě to velmi mrzí. Situace, kdy ona byla ta zlá a jejich otec ten hodný se úplně otočila. V našem vztahu jsem teď já ten zlý a ona ta hodná. Pravdou je, že naše vzorce chování ohledně výchovy jsou hodně odlišné – manželka byla vychovávána spíše v liberálním stylu, kdežto já byl vychováván v autoritativním stylu. Co manželka považuje za výchovu, to je u mě totální anarchie. Z mého pohledu je situace u nás doma, co se týče manželčiných dcer a jejich výchovy naprosto šílená.

2) Marně ji vysvětluji, že ani mě tento stav netěší, ale že stavba je velké sousto a že musíme vydržet, dodělat to a přestěhovat se, když už jsme se do toho dali a pak bude líp. Vím, že je toho na manželku hodně, ale na mě též. Opravdu nejsem superman a nejsem schopen stavět a zároveň trávit volný čas s rodinou, jezdit na dovolené, být po ruce v domácnosti, když je zrovna potřeba atd.
Všechny tyto těžkosti bychom už snad nějak ustály, ale máme spolu čím dál větší rozepře ohledně manželčiných dcer z předchozího manželství. Když jsem si manželku bral, bral jsem si ji s tím, že kdo se mnou žije pod jednou střechou, ten je můj, takže její děti budu brát jako svoje děti. Když manželka mluvila o svém předchozím manželovi, co se týče výchovy dětí, tak vždycky říkala, že ona byla vždycky doma ta zlá, že on holkám vždycky všechno dovolil a nic po nich nechtěl. Že ona jim něco naporučila a on ji řekl a proč by to měly jako dělat atd.

1) Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Mám milou, hezkou, hodnou manželku, která má z předchozího manželství 2 dcery (11 a 13 let). Spolu pak máme dcerku (3 roky). Již třetím rokem spolu stavíme dům (svépomocí), letos bychom to měli dokončit a přestěhovat se. Dojíždím za prací, takže ve všední dny jsem doma průměrně v 16:00. Většinu volného času (hlavně víkendy a dovolenou) trávím kromě zimy na stavbě. Na manželce leží samozřejmě děti a domácnost. Každou volnou chvíli, kterou mám se však snažím věnovat naší dcerce, se kterou mám velice pěkný vztah a jsem za ni moc rád. Přesto, že se snažím ze všech sil, moc pěkných slov pro mě manželka nemá. Znevažuje a pohrdá mojí prací úředníka. Všichni obdivují náš dům, jak je precizně postavený, jen ona mi vyčítá, že moje poctivost je na úkor času. Trápí ji, že netrávíme čas spolu tak, jak by si představovala, že nejezdíme na dovolenou, že nejsem po ruce, když doma něco potřebuje, že je na všechno sama atd.

Dobrý den, trápí mě zhruba 6 lety problém. Silná vazba k jednomu muži. Mně je 28 jemu 29. po 6 letech kdy se opakovaně rozcházíme, kvůli partnerovým problémům.. Neustálému boji sám se sebou, trýzní ho neustále minulost a špatný postoj k matce. Když bylo nejhůř říkal mi že jsem jako ona. Trvala jsem vždy na tom ať odpustí a jde dál. Tento můj partner mě vždy vyhledá a opakovaně mě přesvědčuje, že jsem jeho láska a žena života. Po pár měsících to vždy zkolabuje z jeho strany, buď píše jiným slečnám, nebo odejde. Změní práci, místo..ale pokaždé se na mě obrátí, konzultuje se mnou jeho skryté já. Já ho vždy velmi milovala, pomáhala mu a každý rozchod už hůř a hůř snáším. Jsem úplně na dně. Poslední rozchod byl, že se pohádal s maminkou na štědrý večer pak se odstěhoval ode mě, pohádali jsme se blokoval mě. A řekl, že už mě nemá rád a ještě tu noc potkal v baru nějakou slečnu ,kterou všude ukazuje a tvrdí, že je to holka co mu změnila život a mě napsal, že si ji vezme. co dělat?

Ze už si uvědomil svou chybu a ze nechce ztratit svou životní lásku. Jelikož jsem myslela ze je to ten pravý tak jsem si řekla ze je sper ze si to uvědomil ale teď na Vánoce přišel další rozchod po fb a já už to proste nedavam ivedomuji si ze ze mne on udělal trosku a ze musím začít od unovu ale i presto ho miluji a chci ho nechápu a nerozumím sama sobe ztracim se v tom. Nikdy bych nečekala ze když na mne někdo vztahne ruku což se stalo kdyz jsem si s nim o tom chtwla promluvit ještě ted mam všude modriny a rozbitou hlavu ze budu mc toho člověka porad milovat. Pomozte mi jak znovu začít cítím se opravdu priserne v okolí to nikdo nechápe jsem už na pokraji syndromu vyhoření jinak mam 23let

Uz jsem opravdu zoufalá prožila jsem si totální roční peklo s přítelem. První 4mesice to byl ideální vztah rodiče ho miluvali všechno :( a pak se se mnou 4dny před stěhováním do společného bytu rozešel měsíc a půl jsme byli od sebe a já šla k osycholozce a snažila se z toho dostat. Potom napsal ze toho lituje a ja se k němu vrátila. Ve vztahu byla neustala nejistota porad jsem dělala nevo špatně a každý problém resil rozchodem. A po asi dvou měsících rozchod nastal byla jsem zoufalá. Stále jsem se chtěla změnit a neslo to vždy si něco nasel. Kdyz nepocitam asi tři demonstrativní rozchody tak pak přišel velký ky mi pres fb napsal ze končí to už jsem nevydržela s nervy a šla za nim do prace kde mne nazval ze jsem pi.. A sel mel momenty kdy by nejuzasnejsi přítel a kdyz totální hajzl uplne jsem v něm ztratila přehled a potomto incident mi po týdnu volal a dala jsem to zase dohromady. Byl skvělý manipulator a ja mu vždy podlehla. Možná uz je chyba i ve mne slíbil mi prostynek vevnou lásku rodinu a ze si to uvědomil

Je často nervozní a vystresovaná kvůli škole, většinou to nechce řešit, takže se o tom nebavíme. Přijde mi, že máme pořád co řešit, stále o něčem mluvíme, konverzace nevázne, ale i přesto mi nakonec řekne, že nerozvíjím její konverzace. Řekne mi, že nejsem ve vztahu aktivní, ale přitom dělám naprosto vše co je v mých silách. Plně ji podporuji, ve všem ji pomáhám, snažím se jí ulehčit jak školu tak osobní život. Snad po všech stránkách, které můžou znamenat "aktivitu ve vztahu" - společné zážitky, výlety, drobné dárky, kytky, podpora a podobně. Vše dělám, ale nakonec se dozvím že nedělám nic. Máme pravděpodobně naprosto odlišný názor na to, jak má vypadat a fungovat vztah. Řešili jsme to již několikrát, v každé hádce mě ukamenuje a samozřejmě za vše mohu já. Ukamenovat se nechám, nejsem ten typ, co by řekl něco co nejde vzít zpět, takže v hádkách jsem opatrný.
Velmi mě zajímá Váš názor a byl bych vděčný za radu, protože já jsem přesvědčený o tom, že víc už udělat pro náš vztah nemůžu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. S přítelkyní jsme spolu rok a posledních pár týdnů vše směřuje k rozchodu. Ona má nějaké potřeby, které já nejsem schopný pochopit. Respektive se snažím uzpůsobit své chování jejím představám, ale přijde mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Jsme oba velmi časově vytíženi. Ona studuje daleko, já pracuji téměř pořád, takže se vidíme 1x za 2 týdny, o svátcích či dovolené samozřejmě častěji. Je velmi aktivní a náročná. Nedokáže 10 minut sedět a nic nedělat. Tomu všemu se snažím přizpůsobit, není snad minuta v našem vztahu, kdy bychom se nudili. Podnikáme různé aktivity, rodiné akce, kino, obědy a večeře v restauracích, navštěvování nových míst, relaxační dny v bazénu, procházky, prostě stále něco. Ale i přes to vše mi potom řekne, že je náš vztah stereotypní. Vím, že to není v sexu, jak tomu často bývá, v posteli nemáme problém, to vím i z jejích úst. Vadilo jí, že hodně mluvím o práci či o autě. S tím jsem přestal téměř úplně, až na občasné vsuvky do konverzace. - pokračování

Dobrý den přeji,

Jsem věřící ale jiné víry než přítel, chodíme spolu rok, ze začátku jsme spolu spali, poté mi řekl že bychom měli až po svatbě, od té doby nám to skřípe, je nevrlý a přestože jsme si slíbili že to vydržíme bez sexu, a budem si užívat náš vztah, tak po mě pořád vyjíždí, když podlehnu zlobí se že jsem mu to dovolila, když nepodlehnu je nevrlý. Dostal mě do slepé uličky, velmi ho miluji ale tohle mě štve, nevím co s tím udělat. Teď mi řekl, že se musíme rozejít protože se mnou nemůže spát ale chce, to ale podle mě není žádné řešení. prosím poradíte nám? nelíbí se mi že bych měla nést všechnu zodpovědnost za to, že není schopný dodržet své vlastní předsevzení a ještě se kvůli tomu rozejít...
děkuji za vaši odpověď

Dobrý den
Mám menší problém co se týká mého partnera.Je mu 31 let.Ale jeho myšlení mi přijde jak od 20 leteho kluka.Jsem od něj o 5 let mladší,ale někdy mi samotné zůstává rozum stát nad jeho chováním.Jsou totiž věci co pochopí i můj 8 lety synovec.Nevím jestli se s tím dá něco dělat.Potřebuji vedle sebe pořádného chlapa,ale chtěla bych s nim být je moc hodný,ale nevím jestli tohle by byl ideální partner pro mně.Přede mnou měl 5 let přítlkyní a nic extra to zrovna nebylo.pravě naopak.Proto se bojím že z něj pořádný chlap už asi nebude i kdybych za to byla moc rada.občas má chování puberťáka a občas už mi to i vadí..Nevím co mám dělat a rada by mi moc pomohla...

Dobrý den, jsem muž a potřebuji poradit, jak dál. Možná budu ve Vaší poradně chápán jako slaboch. Možná to spíš znamená citlivý. Snažím se být klidný a tolerantní. Má žena je o 11 let mladší a o stejná léta i temperamntnější, hlučnější. Vznikne-li banální problém (neuložení talíře do myčky) například, je to důvod k vynadání. Máme zdravou a krásnou 4 letou dceru. Já jsem doma hromosvod. Nechci doma hádky. Pravdou je, že hádky jsou. S ženou spolu nespíme, jen vedle sebe ležíme už 3 roky. Žena si našla práci ve výrobně lahůdek. Odchází do práce odpoledne a vrací se až když je hotovo, cca v 6:00 ráno. Nelíbí se mi to, řekl jsem jí to. Dá se to respektovat, pokud rodina funguje. U nás to tak není. Nastínil jsem tak 30% problémů. Víc se sem nevejde. Potřebuji pomoci, jak dál? S rodinou nebo bez ní? Co bude nejlepší? Děkuji.

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 2 a pul roku. Můj přítel je tvrdohlavý, sebevědomí až občas namyšlený, všechno co řekne musí být pravda, a já jsem hloupá, nic jsem nezažila, nic neumím. Ale jsou dny, kdy je hodný je sním sranda udělá co mi na očích uvidí a já ho miluji takovýho jaký je, jsem na něm závislá, přestala jsem chodit s kamarádkama ven, většinu času jsem trávila s ním nebo doma. Teď jsem si ale našla novou práci,kde trávím dost času a on mi dává ultimátum buď on nebo moje práce, jenže už nevidí, že on je v práci třeba do 10 do večera a já mu to vždycky tolerovala, chtěla jsem mít dospělej vztah, on říkal, že doma nechce mladý tele a teď mi vyčítá, že se mu nelíbí jak strašně rychle jsem dospěla až "zmaminovatěla". Byla bych hloupá, kdybych kvůli němu opustila práci, která mě hrozně baví a naplňuje nebo takový vztah plný výčitek nemá smysl?Nedokžu si představit život bez něj ale zároveň, nebylo by nám lépe? Jsem z toho zmatená, pomohlo by mě, kdyby mě někdo postrčil:-)dekuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

obracím se na Vaší poradnu jelikož se nevyznám ve svých pocitech, nad kterými neustále přemýšlím. Stručně nastíním situaci, ve které se nacházím a budu ráda pokud mi poradíte, jakým směrem se mám ubírat.
Jsem rozvedená 4 roky. S bývalým mužem jsem byla 18 let, měli jsme 2 děti. Poslední roky manželství jsme prošli krizí, která vedla k rozvodu. Krátce po rozvodu jsem si našla nového partnera s kterým žiju 3 roky a máme spolu dítě. Můj problém spočívá v tom, že současného partnera nedokážu respektovat, nevzhlížím k němu jako k muži v kterém bych viděla oporu. Je silný introvert, nekomunikuje a když, tak minimálně o všeobecných věcech. Jinak je spolehlivý, postará se i o mé děti z předchozího vztahu pokud jsem v práci. Vadí mi, že není akční, nevymyslí žádný výlet, někam že by jsme zašli, prostě nic. Já jsem navíc hned po mateřské nastoupila do práce.Z finančních důvodů, máme hypotéku. Takže dění posledních třech let mě úplně vyčerpalo. Rekonstrukce nového bydlení, stěhování od bývalého muže, rozvod, těhotenství, práce, péče o 3 děti. Věřila jsem, že si najde nějaký melouch a bude se snažit finančně situaci zlepšit je hodně manuálně zručný. Nic z toho se nekonalo, musela bych mu práci sehnat, naplánovat, zařídít. A tak je to se vším. Nějak už nemůžu a nevím jak dál. Takhle žít nechci. Někdy vzpomínám na ex manžela a srovnávám s ním současného partnera. Bývalý muž se dokázal finančně postarat o rodinu, jezdily jsme na výlety, dovolené, zašli na večeři atd. S nynějším partnerem nikam nejdeme protože jeho to nenapadne a mě nebaví a už ani nechci něco iniciovat. Nemám na to energii a už ani chuť. V podstatě mám pocit, že ho táhnu jak kouli na noze. Nemá svůj názor, vše mi odkýve, se vším souhlasí. Pokud se náhodou sejdeme doma, když nejsme v práci, jde si kutit do dílny. Já bych ráda jela třeba někam na výlet, prostě vypadnout z toho všeho. Vím, že do budoucna to jiné nebude. Chybí mi mužská opora. U bývalého muže jsem měla pocit, že mám vedle sebe zeď o kterou se můžu opřít a věděla jsem, že nespadne. Nyní mám pocit, že pokud bych se opřela, zboří se jak z písku. Jsem vyčerpaná a nevím, jestli takhle můžu žít dál. Poradíte mi, jak pokračovat dál?

Dobrý den, jsem na mateřské se dvěma dětmi, manžel je podnikatel. Mám rodičovský příspěvek, manžel mi na domácnost dává ze svého rozhodnutí 17.tis. a říká, že je to vpodstatě průměrný plat a že mi dává dost (mohl by dávat víc, má větší výdělky). Ale chápu, že potřebuje peníze na rozvoj. Po zaplacení nájmu mi zůstane asi 460 Kč na den a všechno - manžel už nic neplatí, protože mi dává peníze na rodinu. Šetřím, vařím, občas nevyjdu, peníze navíc mi však nedá. Vždycky mne začne vyslýchat, za jsem utratila, ale nedá. A to mu dělám při dětech účetnictví a s dětmi zařizuji veškerou administrativu a úřady. Sám si však dopřává - na dostizích, kde byl zase sám, koupil za 150 tis. koně, když jsem se ptala proč, tvrdil, že ho koupil pro mne (nejezdím, bojím se jich) a že bych měla být ráda, že mi ho koupil. Kůň je ale napsaný na něj. Anebo si minulý týden přivezl ze zahraničí auto za 600 tis. Chtěla jsem chodit na hodinovou výuku francouzštiny - je to večer, prohlásil, že není schopen být večer doma, protože podniká (není tak úplně pravda, že by nemohl) a když jsem naléhala, že bych hodně chtěla, tak mi řekl, že kdo vydělává, má právo na to, aby měl na to čas, a ten, kdo sedí doma, tak se musí podřídit. Ano, vím, že nás momentálně živí, děti jsou ještě malé, ale já taky nelením. Je to s ním jak hlavou do zdi. Domluvit se nejde. Už nevím, jak jinak na něj. prosby, žádosti nepomáhají, prostě on má právo, případně přijde domů ještě později. Děkuji Vám za případnou radu.

zdravím ..mám přítele o osm let staršího a má dvě děti 4a17 let..každé má jinou matku..jezdí k němu vždy o víkendu i my se vidíme o víkendech čili vztah na dálku...má takový vztah šanci ...já s tím moc bojuji ...přijmutí dětí ..málo času na sebe ..v týdnu pracujeme a nevidíme se vůbec ...partner mi vyhovuje ale to okolo je moc náročné...děti ..péče o ně ...jeho matka co se na něj fixuje ..bývalka -nemají úplně vyřešený vztah ,majetek po rozvodu ,pořád o ní mluví..kritizuje v zápětí ji omlouvá ..už jsem dala najevo že mi to vadí a nepřeji se sní vídat ani o ní mluvit..partner to zatím respektuje.. jsme spolu rok a půl a co dál??

Dobrý den, máme doma takový bludný kruh. Manžel si přinesl z rodiny pernamentní soutěžení (zažila jsme u nich, živila tchýně, pořád s někým proti někomu bojovala, pořád někoho proti někomu poštvávala) - kdo víc vydělá, kdo víc pracuje, koho mají děti víc rády, kdo toho víc pro rodinu udělal... nemám problém mu říct, jasně vyděláváš víc ty, pracuješ víc ty, jenže pak následuje, kdo víc vydělává , má právo a ten druhý má povinnosti (ve smyslu musí se přizpůsobit, podřídit se, případně nemá nárok). Nějak jsem to respektovala na MD (nemohla jsem chodit ani jednou týdně na hodinu AJ, protože on "nemohl zajistit, že stihne být doma" - šlo o sedmou večerní. Jednak je to vysilující, jednak je to omezující. Už jsem mu mockrát říkala, že doma nesoutěžím a nechci soutěžit, protože toho mám z práce dost, ale bez výsledku. A vůbec nejhorší je to s penězi - já jsem si vydělal na své koníčky, taky si vydělej na své koníčky. Dokonce to začal říkat i nedospělým dětem, že si musí vydělat na své koníčky, jinak nic. Takže se motáme v bludném kruhu. Jak to rozetnout? Mockrát Vám děkuji za nápad. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
chtěla bych požádat o radu k mému vztahu. Mě a příteli je přes 45 let a sdílíme částečně spolu a částečně zvlášť žití 5 rokem. Přítel je z ČR a žije v USA a já žiji jen v ČR, on za mnou létá. Původně jsem plánovala odchod za ním do USA, ale vše se změnilo, když jsem si po 3 letech půjčení peněz příteli o ně řekla, abych je tady měla pro případný návrat z USA. Dnes ve dne v noci poslouchám sprosté nadávky, vyhrožování rozchodem, ponižování mě jako ženy, mé práce a řeči, že skončím špatně.Mám dvě dospělé děti, vnoučata, stárnoucí rodiče, kde maminka je po mrtvičce a já se musím a chci starat. Navrhla jsem pro nás život s bydlením v Praze, kde můžeme oba pracovat, mít přátele a sdílet společný život, abych mohla rodičům pomoct svou přítomností a i finančně. A vše je pro něj špatně.Trápím se! a nevím kudy kam, vrácení peněz považuji za slušnost a hrubé chování za svou láskyplnost k partnerovi nějak nemohu unést. Poraďte mi prosím, jak dál.

Děkuji a přeji Vám krásný den
Lenka

Dobrý den, žiji s manželem - hysterickou psychopatickou osobností - dg udělal psychiatr na základě mého vyprávění o našem soužití. Rovněž řekl, k takovým lidem oni přistupují vlídně a přísně. Což mohu potvrdit, protože se mi vyplatilo ustupovat, případně situaci vyřešit jinak. Jenže situace se zhoršuje. Jak udržet to vlídně, když on začal ještě navíc ponižovat a devalvovat, jak udržet to přísně, když už jen náznak hranic začíná být velký problém? A slyšela jsem i nebudeš ty, bude jiná...tedy rodina pro něj přestala znamenat hodnotu. Děkuji.

Problém se sexem. DOBRÝ DEN PANÍ DOKTORKO.Začala jsem čerstvý vztah s mužem se kterým se známe 22let,a už před tou dobou jako mladí lidé jsme spolu sexuální vztah.Sexuální proto,že každý jsme v tu dobu byli duševně někde jinde..Mě bylo 21 a měla jsem první těžce postižené dítě,jemu 18 a zajímal ho jen sport..Pak jsme se dlouho neviděli ani o sobě nevěděli.Až letos.Začal mezi námi letní románek.Já jsem se rozešla kvuli němu s bývalým přítelem-kde vztah byl stejně nefunkční a rozchod na spadnutí..Po měsíci mě požádal současný přítel o ruku a nastěhoval se ke mě.Ačkoliv jsme oba stejné znamení-raci,projevila se hodně rozdílnost mezi námi.Přítel je cholerický a tvrdohlavý.Já jsem citlivá,obouchaná životem,tvrdohlavá ale kompromisu schopná,i uznám svou chybu když vím že jsem ji udělala.Ze začátku nám perfektně fungoval sex.Ale ted máme už měsíc pauzu,přítel se vyhýbá mazlení i sexu.Byl mezi námi i problém,že se koukal na porno i psal ženám na fb.Slíbil,že to dělat nebude nedělá..ale..není sex.

Dobrý den,mám trošku problém se sexem s manželem, myslím si že je často účelový a to mě odrazuje od milování, výsledek je proto stejný .Jenom ukojení potřeby bez citového prohloubení. Problém je že v sexu necítím že jde o mě jako spíše o to ukojení potřeby nebo o přípravu na nějakou ránu nebo jeho další aktivitu. Ani to milování už není takové jaké bývalo, prakticky jako celý náš vztah už není o tom jak udělat dobře jeden druhému. Vím že bych si o tom měla s manželem promluvit ale nevím jak aby se zase neurazil.Nerad se mnou cokoli ohledně nás rozebírá má hned pocit že na něm vidím jenom všechno špatně.A jeho přístup aby se u nás něco spravilo je že se chvíli snaží něco dělat nebo o tom mluvit aby byla vidět snaha a vzápětí si to vybírá na svých koníčcích.Něco jsem udělal mám nárok na volno. Stejný přístup je ohledně toho sexu jako by nešlo o společné prožívání,ale povinnost a existování jednoho vedle druhého.Říká miluji tě ale já to necítím když je schopen vzápětí koketovat s jinými.

Dobry den pani doktorko , mam nezletillou pritelkyni a cekame dite ,roli v tom samozrejme hraje i to ze jsem o 10 letstarsi nas vztah neni dobry hadame se, i na nejake strkanice doslo ,ale ne z moji strany ,musel jsem se az branit a nechat se uderit , zavolala na mne policii, je ve 4 mesici skoro a po techto incidentech to nema cenu ,bydlime spolecne v byte ktery rekonstrujeme,zamyka se a nemluvi chtel bych vas pozadat o radu co bych mel delat a kdo se postara o dite jestlize se ji rodice zreknou hezky den diky s pozdravem D.

Ještě bych, paní doktorko, chtěla dodat, že by manželovi rodiče nikdy nedopustili, aby mi například manžel půl domu dal, a že si takovou situaci nedovedu představit. Manželovi rodiče jsou velmi agresivní a křičí na nás a na naše děti klidně i na zahradě před sousedy, a to opravdu tak, že jsem posledně uvažovala o tom, že zavolám policii. Ovšem v domě se nám jinak daří udržet klid, když si na nic nestěžujeme, nechceme nic měnit, nevšímáme si jich. Manžel je ve všem poslechne a není ochoten to nijak měnit. 20 let spolu prakticky nespíme (nemohu), jemu to sice vadí, ale ani to není pro něj důvod, aby svůj postoj měnil. V podstatě jsem na všechno sama, utratila jsem zde všechny peníze a nic mi nepatří. Nemám žádný majetek, nemám kam jít. Před dětmi se snažíme fungovat normálně (díky mým antidepresivům), snad se to na nich nepodepisuje. Tento týden jsem se však rozhodla, že začnu konat. Ale nevím, opravdu nevím, jak a co...

Dobrý den, paní doktorko. 20 let žijeme v manželově domě, který dostal od rodičů a ti zde také bydlí. Všechny peníze, které jsem kdy vydělala, jsem "nalila" do tohoto domu. Starám se o něj, udržuji, pečuji o rodinu, pomáhám starým rodičům. Mé postavení v rodině je ale hrozné a už to nemohu vydržet. Přes všechnu mou péči v tomto domě "nic nemůžu". Nesmím si zde například upravit část zahrady podle svého (sekat trávu, hrabat listí, pomáhat, platit, to můžu). Za 20 let jsem si neprosadila nový sušák na prádlo, musí se používat starý. Vše v domě se dělá tak, jak chtějí rodiče. Těm je 80 let a nelze se s nimi na ničem domluvit, jen plníme jejich přání a nesmíme na nic sáhnout. Dokonce jsme nesměli vyhodit starý nábytek. Po 20 letech už nemůžu a plánuji, že odejdu. 20 let se snažím to s manželem nějak řešit. Vždy se pohádáme, je týden dusno, ale nezmění se nic. 20 let beru antidepresiva, abych to vydržela. Chci odejít, ale jako matka malých dětí bych šla vstříc leda chudobě. Co mám dělat? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s manželem jsme spolu 4,5 roku a máme 2,5leté dítě-neplánované otěhotnění při studiích. Vzali jsme se, přerušila jsem si studia a plně se věnovala mateřství, ačkoliv jsem po dítěti nijak netoužila. Ztratila jsem bydlením v novém městě hodně přátel a nedaří se mi tady najít takové podle mého gusta. Už druhý rok ho žádám, aby se se mnou věnoval nějakému koníčku,ale pořád se vymlouvá. Když jsem si naplánovala výlet s jedním cyklistou poblíž, byl hned oheň na střeše a muž mě začal hned obviňovat, že si hledám jiného, že se s ním hned vyspím atd., tak jsem nikam nejela. Před svými kamarády mě ponižuje a dělá si ze mě služku, která uklidí, navaří pro jeho kamarády.Já si teď dodělávám mgr a mám toho opravdu hodně, takže jsem si chtěla udělat prostor i na nějakou zájmovou činnost, ale to se do mě pustí, že mi hned zprotiví cokoliv. Když se pokusím argumentovat, vše obrátí a pravdu si přizpůsobí, aby z toho vyšel jako vzorný a ukřivděný. Má to nějaké řešení? Děkuji za odpověď

Dobry den,nikdy by mne nenapadlo,ze ve svych58 letech budu potrebovat radu.Mam 3 dcery a 2 vnoucata od starsi Jany,zije s pritelem a prostredni dcerou Evou v Londyně,skvele si pimahaji a pracuji tam.Nejmladsi Pavlu mam na studiich vBrne,je ji23 let.Do rodiny jsem prijala pred 11lety o13 let mladsiho pritele.Dodnes nenasel vztah s Pavlou alespoň na úroven prátelstvi.Napeti sice pominulo.Jdu vsem prikladem,dovedem se sejit vsichni u me nebo i u meho ex manzela a jeho pani u nich doma.Muj pritel je introvert,poznala jsem jej v zamestnani pred mnoha lety .Nejsme oddani.V posledni době se plizive odcizuji.Mozska intimni potreba bez laskani je mi cizi a nefunguji v tomto smeru nyni.Navic pritel Milan vyhledal telefonem davnou pritelkyni a jaksi vse mezi nebem a zemi funguje jak si nejakou dobu preji.Do Londyna jiz za detmi nechce jezdit.Neumi odpoustet detem,ktere mi obcas ne primo ublizily,ale nechce ustoupit ze zasat,ktere tvde prosazuje.Rika,ze by deti nikdy nechtel.Dekuji za radu.Marie

Dobrý den
S partnerem jsme spolu 6 let tet máme rok a pul stareho chlapecka s pritelem spolu vubec nespime od porodu jednou. řekne že sex k životu nepotrebuje .
nevim co mám delat on trosku pribral a od te doby jsme spolu prestaly spat myslim že má nizke sebevedomi me je 26 a jemu take .
on nikdy ani neprojevoval lasku doma ho to neucily :(
poradte mi prosim co mam delat dekuji

Pravdou je, ze me velmi pritahuje a najednou mam nezkroutnou chut na sex, chci proste sex s nim. Probudil ve mne touhu a chtic. Neplanuji odejit od manzela kvuli nemu. Toto se deje velmi kratkou dobu ( cca 14 dni), ale reseni odejit od manzela trva uz dlouho. Nevim jak z toho ven. Zustat a nemilovat a necitit se stastna. Tak strasne touzim byt sama a byt treba i s nekym, ale nezavisle, prilezitostne.... Netouzim po dalsim vztahu. Zjistila jsem, ze jsem rada sama. Coz se mi i diky pracovni dobe me a mazelove dari a diky jeho a mym konickum, ktere mame kazdy sve. Jenze strach a rozum me svazuji a opravdu nevim jak to rozbit nebo vypnout. Dekuji za Vas nazor!

uvery....on si toho ceni, ale pro me neni silny. Mam pocit, ze ja mu musim byt oporou. Prodelala jsem si nemoc, neopustil me, ale taky jsem se neodvazila schoulit se do klubicka, musela jsem byt silna, aby mohl byt silny on. I v beznem zivote mu musim dodavat odvahu ja. Ted kdyz uz je to prilis vyhrocene, se snazil otevrene si o tom promluvit. Rekla jsem jak se citim (az na to o tech dotecich) a videla jsem na jeho ocich ten uprimny strach ze to sam nezvladne, ze to beze me nezvladne, ze by pro nej zivot prestal mit vyznam, i mi to rekl. No a pak jsou tu pratele a rodina, kteri nam nespocetne pomohli pri oprave domku. To je taky racionalni duvod. Bojim se to rozseknout, jak by to prijala rodina ma a co teprve jeho? S tchyni vychazim vic nez dobre! A aby to nebylo tak jednoduche, potkala jsem nekoho. Jde o to, ze ten nekdo neni duvod proc resim zda dale setrvavat ve vztahu. S tim nekym si pouze pisi.

Dobry den. Bohuzel jsem se dostala do situace, kdy hledam i ja nejake moudra. Je mi 31 let. Manzela jsemualni partner. Nemame deti. Ale mame zavazky na domek, ktery jsme spolecne z velke casti scepomoci opravili. Manzel je fajn chlap. Je hodny, pracovity, ma potrebu nas zajistit. Jenze ja uz notnou dobu s nim nejsem stastna. Vetsina zen v okoli mi zavidi, ze mam skveleho chlapa co mi pomaha. Ano ja to vim. Presto nejsem stastna. Trva to uz temer rok. S manzelem jiz nekolik let spim sporadicky, nyni pres pul roku vubec. Ani si neumim predstavit jeho dotyk. Protivi se mi to. Jsem nervozni a podrazdena, samozrejme to prenasim do vztahu a v dusledku toho, mane spolu komunikacni problemy a hadky. Jsem radeji sama, nez s nim. Zacina mi na mysl prichazet, ze me desi predstava mit tak zbytek zivota. Pak, ale prichazi rozum, ktery veli zustat. Skrz zodpovedneho a milujiciho muze. Skrz to, ze tahounem jsem ja. On se na me spoleha ve vecech bezneho zivota. Zajistuji domacnost, nakupy, slozenky,

Dobrý den,jsme s přítelem 2 roky a již přemýšlíme o pauze.Já 30, on 25.Já jsem od 16 vyrůstala sama v rodinném domě,kde spolu nyní bydlíme a on přešel od rodičů ke mě.Můj problém je,že mi nepomáhá,je jako na hotelu a já odvádím ženskou i mužskou práci.On nyní balancuje a dumá o smyslu života (celodenní ležení v posteli u počítače) a já se cítím hotová, připravena na rodinu,kterou on nyní nechce.Stále špačkuji,že nic nedělá apod.Takže se hádáme,mě to mrzí,protože jej miluji,myslím si, že jsme si výjimeční a souzeni.On se stále zlobí a znechucený tím,jak se hádáme.Neumím skrývat své pocity,takže říkám vše,co mi vadí.Současně i to,co mě těší.Velký problém z jeho strany je,že vlastním dům já (finančně jde za mnou) a on nemá nic.Stále hledá nějakou ruinu,která by mu patřila-chápu,ale nejsem stejného názoru na pořizovanou nemovitost. Stále ve mě přiživuje pocit,že jsem na vše sama - finančně, pracovně. Že nehnízdíme,ale oddělujeme se.Myslím,že by potřeboval vyzkoušet si žít dám..??Děkuji moc

Dobrý den. Jsem s přítelem teprve rok, zezačátku byl i pozorný a milý, ale posledních pár měsíců tráví mnoho času na počítačových hrách a sledováním youtube. Snažím se vymýšlet různá zpestření, ale přítel toto zcela ignoruje, můj poslední nápad byl pořídit erotickou pomůcku pro zpestření intimního života - nejen jako nápad, ale i dárek k narozeninám. Už je několik dní po a nebyl mi schopný koupit ani jedinou růži. I když jsem to několikrát naznačovala. Už si nevím rady jak ho zaujmout, aby tu elektroniku omezil (denně na PC stráví kolem 6 hodin, o víkendech i 12 a více, aniž by se mě dotkl, nebo semnou i jinak komunikoval). A ano dokonce jsem mu to i několikrát říkala, že mi to vadí a že si mě nevšímá. A proto se vás ptám zda má cenu takovýto vztah udržovat nebo zda byste neměla radu jak jej od elektroniky nějak chytře odlákat - protože mě se to už vůbec nedaří. Uvažuji o rozchodu, ale i přesto se chci ujistit, že jsem vyčerpala všechny možnosti. Děkuji

Dobrý den, s přítelkyní jsem dva roky, já studuji VŠ, ona pracuje a je o 3 roky starší. Rozhodly jsme se si pronajmout byt, zatím bydlím u rodičů, ona u své matky, přes rok se vidíme jen o víkendu. Obě máme ze stěhování strach, přítelkyně z toho, že toho bude hodně na ni a já z toho, že na ni budu finančně závislá. Rodiči mají s mou orientací problém, proto peníze od nich ani během studia nechci. Trápí mě, že přítelkyně bude muset většinu věcí platit sama, a poslední dobou mi to dává taky najevo její rodina, zejména její starší sestry. Dá se říci, že nám stěhování rozmlouvají a ptají se kdo to všechno jako bude platit a říkají ji, že nemá být blbá a všechno platit ona. Dá se říct, že mě nařkly, že z ní chci jen vysát peníze a zneužít a celkově by byly asi raději, kdyby si přítelkyně našla nějakého muže, který bude mít peníze a práci a bude ji schopen uživit. Samozřejmě jsem o tom s přítelkyní mluvila, ale ona to tak neřeší. Nevím co mám dělat. Můžete mi něco poradit? Moc děkuju

Část 3 ... Když se ho na to zeptám,tak odpoví,že nic nehledá..Když si dopisuje na Fcb ostatní vidí,že žije se mnou.Má to jako veřejnou informaci..Hraje si se mnou?Ví,že ho mám ráda,ale né zamilovaná..Mám jeho společnost ráda a i když mě zlobí snažím se to ustát. Proč to dělá?Nechápu to..Potřebuje si něco dokázat? Mám mu jasně dát pravidla že jsme tedy spolubydlící? Protože v našem soužití se nezměnilo nic krom toho,že on si veřejně začal psát z ženskýma a ironie spí se mnou častěji než před tím..Bude tedy opravdu za 10 měsíců chtít abych odešla?Jen ještě poznámka..Než jsme se sestěhovali,měla jsem svůj pronájem ,který jsem opustila a věci rozprodala.Z toho důvodu není lehké teď odejít.Rodina mi nepomůže.Jde mi o to,že chci pochopit jeho chovaní..Je to jen hra či zkouška z jeho strany,nebo je opravdu nedospělý a neví co chce?Nebo jen rád ubližuje a rád mě vidí smutnou aby mě pak mohl rozesmát?..Nevím zda to všechno co jsem napsala dává smysl,ale za Váš názor budu ráda. S pozdravem Káťa