Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| stres| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| ekonomické problémy ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Dobrý deň, manželka mi pred pár dňami oznámila, že chce odísť aj s deťmi, žiť sama. O rozvode nič nepovedala, ale je to de facto to isté z môjho pohľadu. Tvrdí že ma už nemiluje a dôvodom sú naše hádky, respektíve to, že na ňu zvyšujem hlas keď sa hádame, že s ňou nehovorím v kľude a pekne. Na deti nekričím, starám sa, žena je na materskej s druhou dcérou. Žena je veľmi emočne založená, ráciou vôbec neberie v úvahu a tvrdí že deti budú takto štastnejšie. Otázky či ďalej so mnou rieši cez karty, horoskopy a numerológiu, k tomu ju doviedla jej mama, ktorá ju vychovávala v takom prostredí. A práve naše hádky pramenia práve z toho, že som zúfalý že manželka nepoužíva rozum, nerieši budúcnosť ako materiálne zabezpečenie detí a vzdelanie a všetko posudzuje cez pocit vnútorného šťastia a pohody. Viete mi poradiť ako ďalej postupovať?
Rado
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Rado. Jste osobnostně zcela odlišní, máte jiné zájmy a hodnoty. Vy kladete důraz na racionální složku, manželka je emocionálně založená, věnuje se esoterice, je možné, že to v jejích očích nahlas znevažujete, což se jí dotýká. Je doma s dětmi, má více času na přemýšlení o sobě. Vaše žena v opozici vůči vám nyní nemá kapacitu řešit s vámi budoucnost vašich malých dětí. Je škoda vašich hlasitých hádek,, které vždy útočí na srdce a city. Hlasitými hádkami se nic nevyřeší, vy dva budete potřebovat v budoucnu hledat shodu. Manželství bych nebrala jako prohrané, ale nyní ten rozum nastoupit bude muset - budete se domlouvat na pauze a jejích podmínkách - říká se tomu také dočasná strukturovaná separace - půjde o řešení peněz, kontaktu s dětmi, vaší vzájemnou komunikaci, sdělení všeho dětem i rodinám. Ale potřebujete se také hlavně domluvit o tom, k čemu měla pauza sloužit a jak bude dlouhá....
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová, mám na Vás dotaz. S manželem jsme 15 let, máme dvě děti. Dosud to bylo docela dobré, s manželem je třeba míti více trpělivosti, vyžaduje hodně volnosti a nechápe, že se dá něco udělat pro druhé, aniž by to přineslo nějaký finanční přínos (občas pomůžu nějaké kamarádce v nouzi, ale on to nechápe a i se mi vysmívá, že prý co jsem to udělala za obchod). Nicméně teď vzrůstá jeho choleričnost a hodně se zhoršily jeho vztahy s dětmi. Snažím se s ním domluvit, ale marně, dohoda je pro něj něco, co se nemusí dodržovat. Říct mu, že třeba taky odejdeme? Nechtíc jsem zaslechla, jak mu kdosi ze známých právníků říká (rozvádí se zrovna někdo v okolí), že v případě potřeby "úklidu" majetku potřebuje tak dva roky času a že je značka ideál "uklidnit" partnera,aby nabyl pocitu že se nic neděje a konat. Takže jak ho přitlačit k slušnějšímu chování, když on se asi případného rozchodu nebojí, protože "řešení" je? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino.Zvedněte hlavu vzhůru a snažte se, aby vás váš muž respektoval. Na jeho cholerické výstupy nereagujte. To je sice první strategická rada, ale důležitější je to, že ve vašem manželství je delší dobu něco hodně špatně, a to se stupňuje - manžel si posiluje svou mocenskou pozici - na základě čeho, netuším. Vy si musíte být vědomá jediného. Pokud chcete v tomto vztahu zůstat, budete muset zapracovat na odstraňování strachu z něj a jeho výhrůžek. Toto manželství vám něco v popsané podobě přináší??? Doporučuji individuální psychoterapii.
nevyrovnaný vztah
jsem s přítelem14 roků,je hodně jednoduchý,dříve jsem neměla čas to nějak vnímat,nyní je doma více a mě to dělá zle,je hodně pracovitý ,hodny,ale mě to začíná více vadit naše soužití,on vlastní byt chce ho prodat a trvale ke mě nastěhovat,s doživotním bydlením,je mi 58 let ,mám strach byt sama ,ale ještě větší strach ,když s ním zůstanu z budoucnosti,začínám jej čím dál více nesnášet,co řekne mi připadne jako blbost,prostě s ním trpím ,mám svolit k jeho nastěhování,jinak jsem zabezpečená s ním
Danuše Zajíčková
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danuše. Naslouchejte sama sobě a svým pocitům. Více si uvědomujete nevyrovnanost vašeho vztahu, jeho "jednoduchost" vás dráždí. To není dobrý základ pro definitivní společné soužití. Domluvte se na přetrvávajícím odděleném soužití, jako to bylo doposud, taktní a decentní argument určitě najdete :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, před delší dobou jsem zde řešil počátky vztahu a otázky, týkající se osobních "aktivit" s mou kolegyní ze zahraničí. Jistá dívka se se mnou viděla po 3 měsících tento týden a projevovala mi náklonnost, dokonce došlo i na držení za ruku, což udělala sama. Ponořil jsem se do citů k ní a bezmezně jsem začal věřit tomu, že to, co mí říká a dělá je skutečné a někam to směřuje, dokonce mě pozvala i k sobě domů na společnou dovolenou. A dnes mi z ničeho nic napsala, že se již nějakou dobu (tvrdí že týden, ale z různých náznaků zpětně cítím, že to trvá už déle) stýká s někým jiným a chce, abych to věděl. Ale dělá jako by nic.
Jak se s tím vyrovnat? Cítil jsem se už zamilovaný a ona osobně dělala vše proto, aby to tak zůstalo. A nakonec přijde rána, která mě v jedné vteřině srazí na kolena. Jak dále spolupracovat, jak to přejít? Ano, potvrzuje se to, že se s kolegy NIKDY nic nezačíná. Ale co teď, když už se stalo? Přijde mi, že tím vše končí, hrozně mě to zranilo a zklamalo.. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Moc se v tom neorientuji. Mluvíte o tom, že "jistá dívka" se s vámi viděla po 3 měsících tento týden, tzn.,, že vám projevila své sympatie. Tečka. Nechodili jste spolu, nemůžete mluvit o vzájemném vztahu, jen o své zamilovanosti do ní, do své závislosti na ní. Jste křehký a citlivý a vybarvil jste si vše do růžova velmi rychle. Prudkostí svých rychlých citů jste pro ni mohl být až nebezpečný.. Fungujte spolu dál jako kolegové, nemáte za sebou žádný dlouhý silný vztah. Vy se na to zkuste podívat rozumně a s nadhledem :-)
nevyrovnaný vztah
Jak komunikovat s manipulátorem? Jsme svoji cca 12 let, dcera ma 9 let. Je to jeho modla, prakticky vse ji dovoluje. Ke mne se postupne chova jako k druhemu pubertálnímu diteti. Jsem vetsi nez on, mam VS - drive me omezoval tim, ze jsem na dedine nemela auto. Resim opakovane to, ze když něco chci nebo naopak nechci, nezajima ho to. Když se ozvu, dela že neslysi, když řvu - říka, že řvaní neplatí... když na něčem trvám, odejde z místnosti. Vše zapírá, že nic neřekl, že si vymýšlím. Svoje chyby háže na mě, popř. je bagatelizuje. Dceru odmítl vystěhovat do vlastního pokoje, má v ložnici plno hraček, nebylo kde spát a tak jsem v pracovně. Prý proto, že jsem ji nenaučila spát samotnou ale když jsem to chtěla, byl proti tomu! Dcera velí domácnosti, nemusí prakticky nic dělat (jedině vyklidí myčku). Mě manžel kontroluje (volá ze služebky, zda jsem ji odvedla do školy, dala ji prášky atp. Jak něco říct někomu, kdo když mu už v zoufalství řvete co Vám děla do obličeje, odejde, že jsem blázen
telezmoravy
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Popisujete vaše manželství jako peklo s neustále přítomným psychickým terorem z manželovy strany. Podle toho, jak se manžel chová, je asi hlavou rodiny on, že? Dle mého můžete udělat jedno jediné - osamostatnit se, chovat se podle svého rozumu a přesvědčení, odmítat tyranizování. Váš popis je určitě zdramatizovaný, kdyby to bylo takto pořád, nejspíš byste spolu dávno nebyli. Určitě máte i hezké chvíle mezi sebou a je zde důvod, proč spolu zůstat. Ale o váš vztah budete muset vy dva začít bojovat. Vy zvedněte hlavu vzhůru, narovnejte záda a jeho způsob komunikace odmítejte tím, že na to nebudete reagovat. Až budete spolu někdy v klidu, měli byste si o všem vážně promluvit, abyste našli společnou cestu dál.
nevyrovnaný vztah
Pro Janu:
Paní Jano, paní doktorka má pravdu. Jste otrokem svého manžela, máte nízké sebevědomí a neustále se ho doprošujete. Máte to zapotřebí? Manžel má být parťák, opora, pomoc. Já to měla doma naprosto stejné jako Vy (až na to, že dovolené vždy naplánoval on kam chtěl on). Roky jsem se ho doprošovala, ale jen se mi smál nebo prostě se mnou nekomunikoval. Už jsem neměla sílu v tom boji pokračovat. Tak jsem se naučila žít s dětmi po svém (resp. sama) a podala žádost o rozvod. Tři roky mám nového muže, který mě má opravdu rád a bere mě vážně. Hodně štěstí Jano, dejte mu znát, že ho k životu nepotřebujete a přestaňte se ho probůh pořád o něco prosit.
Jája
PhDr. Jitka Douchová
Díky, díky! Propojuji vás :-)
nevyrovnaný vztah
Vzkaz pro Janu: Milá Jano, podle toho, co popisujete, jste velmi schopná ženská. Nikde nevidím, že byste psala, co Vám soužití s Vaším mužem přináší dobrého (kromě penez - ale jak to chápu, platíte toho dost, takže sama taky dost přinesete). Podle mne je čas s ním promluvit a říci mu, že by si měl uvědomit, že byste to všechno zvládla i bez něho. Že jestli prostě teď nejste Vy ani děti v centru jeho zájmu, tak nevidíte důvod, proč by on měl být v centru zájmu vašeho a proč byste se měla pořád stressovat a dřít, když on se chová jak popisujete. Jenom bych se před tím poradila s nějakým právníkem, jak zařídit, aby neulil všechny společné peníze nějkam jinam. No a pak bude na něm, aby se rozhodl, jak je pro něj co důležité. A na vás, abyste si taky kladla podmínky. Já vím, že to vůbec není lehké, ale mám dojem, že takhle Vás to brzo úplně semele... Držím palce.
Týna
PhDr. Jitka Douchová
Díky za vzkaz, Týno! Jsem ráda, že má Jana tolik odezev, a všechny v podstatě ve stejném duchu. Jano, vyslechněte si je pozorně :-)
nevyrovnaný vztah
myslím, že bych si konečně zralý vztah zasloužila, ale nevím zda mi ho on může dát.. Byl hodně střídavý co.se týká partnerek v minulosti. Vím, že když měl tak 16 tak se.zklamal v lasce. Pak uz jen vím, ze stridal holky na sex. A když se bavíme o nějakém jeho kamarádovi, kteryr uz bydlí s holkou. Říká, že ho nechápe, že by s holkou nikdy nebydlel. Tak já nevím co má za probém..jestli se bojí závazků apod. Děkuji za odpověď
Alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, jestli se bojí závazků, spíš to nemá "na pořadu dne". Nemá problém, on ne, ten s ním máte vy. Ale on jasně zformuloval, oč mu jde - nezávazný sexuální občasný "vztah". Vy ale chcete vzájemný plnohodnotný vztah. Jak to jde spolu podle vás dohromady??
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 19 let, asi rok se vídáme s jedním kamaradem je mu 20, venuje se temer profesionalne fotbalu. Zezacatku se me ptal jestli vyzkousime sex bez závazků, já souhlasila. Zanedlouho to přerostlo v něco víc, ovšem láska trvala asi tak 1-2 měsíce. Poté se opět zacal věnovat fotbalu a nastala změna, jiné prostředí velké město a také se změnil i nas vztah, zacal me opět brát jen jako kamaradku s vyhodami. On není na vztah já ano. Rikal mi, ze se neumí tulit, ze to nesnáší. Že se nerad prochází po památkách(kdyz jsem ho v tom městě navštívila) také jsme se bavili o dětech, jelikoz jeho sestra uz jedno má. On rikal, ze ji nechape ze by s nikým nikdy nechodil a už vůbec ne děti. Ze ani za 10let. Prý má dost starostí s fotbalem. Jsem trochu v zoufalé situaci, jelikoz jsem si náš vztah predstavovala jinak a ne ze mi napisee pouze jednou za 3 týdny kdyz ma chut na sex. Vždy přijede a jsme spolu nanejvýš hodinu. Prosím poradte co dělat, myslím, že bych si konečně zralý vztah zasloužila
Alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexandro. Každý z vás aspiruje na něco jiného. Kamarádovi s výhodami je 20, vámi navrhovaná témata na rodinu atd. jsou úplně mimo mísu. Na nic takového on vůbec nemyslí. Má své priority jasně rozhozené. Vy jste ale ve svých emočních potřebách někde jinde, byť je vám 19. Nemám pocit, že se jedná o vztah s perspektivou, spíš byste to měla v sobě uzavřít a počkat si, až se potkáte s někým, kdo bude vztahově zralejší. I když na druhou stranu, není běžné, že dívky ve vašem věku přemýšlejí i nad rodinou...
nevyrovnaný vztah
Mám otázku pro Janu: co myslíte, že udělá chlap se ženskou, která má v hlavě jen vaření, praní a uklízení?
Já myslím, že si najde někoho zábavnějšího. Vím to z vlastní zkušenosti. Přeju Janě hodně štěstí.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo, a Jano. Propojuji vás spolu :-)
nevyrovnaný vztah
3. pokračování, omlouvám se. Já zajišťuji nákupy, vaření a vše v kuchyni, včetně vynesení nákupu, , vytírání a úklid domu, praní a žehlení, zavařování , vybavení domu (například nové postele, skříně, police, opravy spotřebičů, nákupy spotřebičů - platím "ze svého"), děti a vše kolem nich (úlohy, rodičáky, kroužky), děti - myčka, luxování, vynášení koše, prostírání stolu, dle potřeby prádlo, úklid ve svých pokojích, nově i sekání trávy a nějaké další činnosti. On - tak jednou za tři měsíce vyklidí myčku, už neseká trávu, jednou za půl roku ho popadne a udělá večeři - nějaká ostrá minutka z masa - děti pak nejedí. S dětmi jede o víkendu dopoledne za zábavou, ale děti tam prý nechá a jde si po svém, já zatím vařím a uklízím, aby až přijedou, se mohli najíst a bylo hotovo. Dost často přijedou rozhádaní. rekonstrukci domu jsme dělali dost napůl, i když v těch stavebních pracích se víc angažoval on - já spíš pomocné práce - úklid, výmalba, schvalování projektů, úřady.... Platby taky napůl, ale bohužel dům je napsaný jen na něj a nechce část na mě napsat. Děkuji a omlouvám se za román. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano. Neomlouvejte se, a konejte - viz má první reakce, ničeho se nebojte.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ještě dodám, že se snažím, že než přijde manžel, je doma vše relativně OK, než odjedu na pracovní cestu, mají všechno nachystané, je uklizeno, uvařeno, vyžehleno, jen vytahují jídlo z lednice. Ale vždycky to taky nestíhám, děti nechají boty v předsíni, taška leží v obýváku, zůstane po snídani nádobí. On není z těch, co by po sobě extra uklízeli, takže ráno po něm z obýváku uklízím skleničky od vína, případně láhev, už jsem to zkusila tam nechat, ale děti skleničku porazily, rozbila se, střepy. Když jsem třeba zase chtěla, aby skleničky po sobě uklízel, zas to byly řeči - jak on musí, a že to můžu uklidit já nebo děti anebo si to odnesl a byl naštvaný, že ho komaduju... Bludný kruh pro mě. Děkuji moc.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, ani jsem si nevšimla, že tu na mne čeká vaše pokračování. Ale na své reakci bych nic neměnila. Nevím, kolik je dětem, ale v něčem by se opravdu podílet měly, nemyslíte? Minimálně v tom úklidu domácnosti. O botách v předsíni by jim měl říct manžel, když je na to tak alergický - obávám se, že na vás nechává i kompletní výchovu dětí, ale pak jen kritizuje. Bude fajn, když i uděláte společnou rodinnou radu, kdy si své povinnosti rozdělíte. To bude výchovné nejen pro děti, ale i pro manžela.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, omlouvám se, že bude možná delší, ale zkusím přepis komunikace s manželem a chci Vás poprosit o náhled. Jedna ze situací: chodím do práce, dvě děti, péči za domácnost manžel navalil v 95% na mě (pozůstatek z MD, kdy on "přece" pracuje a vydělává peníze). M(anžel): podívej se, jak to tady vypadá, hnce a šlupky na stole (vařila jsem),J:já to hned uklidím, M: a ty boty v předsíni (děti), a kdy uklidíš v tom sklepě, J: zkusím se do toho pustit..., M: měla bys ... ( a tepe a tepe), je potřeba to tady dělat jinak, J: a jak? M: (vymýšlí variantu, která je pro mě pracnější, mám to nějak zajeté, ale už moc volného času nemám), J. to asi nestihnu, mohl bys prosím pomoct? M: Já? A co děti? Ty nic nedělají. Děti, okamžitě sem, mamka potřebuje pomoct (děti se třeba učí a nedá se to hned přerušit), Tak kde jste? jak nemáte čas? Okamžitě sem. To je někdy první místo, kdy kapituluju a beru si na sebe ještě víc a slibuju, že to udělám já. někdy reaguji J. a mohl bys tohle udělat ty? M Já? a kdy, já toho mám moc. Žena je ta, kdo se stará o domácnost a když to nezvládáš, tak skonči v zaměstnání a zůstaň doma, abys mohla uklízet. J. jenže já platím všechny platby za domácnost, takže musím vydělávat, to, co mi dáváš, by nestačilo. M. dávám ti dost. Tak šetři (nežijeme luxusně, zavařuju, fakt šetřím), já víc nemám (má, potajmu jsem zjistila, že má na účtě ulité dva miliony), tak děti, kde jste, mamka potřebuje pomoct teď hned, a okamžitě a bez řečí... vidíš to je tvoje výchova, ničeho si doma nevšimnou. J: tak mi s tímhle pomoz M.Já? To udělá Honza a tohle udělá Eva (děti), tak kde jste? Já mám práce, že nevím kam dřív skočit (je podnikatel). děti tedy přijdou anebo já přislíbím, že to udělám a on odchází do své kanceláře doma a za chvíli slyším veselý hovor, jeho smích a hodinové telefonování s kamarády. On to doma "vyřešil" a já kmitám, případně pomáhají děti. Je večeře. Manžel zjistí, co je pak "hubne" anebo "je pozdě" - nicméně za hodinu "luxuje" lednici. nevařím nic, co rodina nejí. Pak si manžel sedne k TV a já zase kmitám kolem domácnosti. A tentokrát to je: M. co děláš? J: uklízím po večeři, chci dát pračku. M: jsem tu sám, nevšímáš si mě (když jsem na něj chvilku předtím mluvila, tak mě umlčel, že se dívá na TV), J: já musím ještě tohle udělat M: ty na mě nemáš čas, víno tady piju sám, jsi jen unavená, ani se na mě neusměješ...já chci odpočatou usměvavou ženu, která na mě bude čekat, až přijdu... Paní doktorko, já to nějak asi neumím uřídit. Prosím, poraďte. Děkuji - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, zkuste si to, prosím, nyní přečíst ještě jednou, a pak si zkuste odpověď dát sama. Já vám nabízím tu svou. Nejdříve fakta, jak to v rodinách a manželství chodí. Okamžikem vašeho opětovného vstupu do zaměstnání po dětech, jste si měli jednoznačně rozdělit povinnosti prací v domácnosti, jasně a v klidu se na tom domluvit včas. Domluvit - to znamená, ne, že vy byste  submisivně žadonila, ale rovnocenně a rovnoprávně pojmenovat nový status quo - teď se situace změnila, takže...To jste, bohužel, neudělali, a manžel si tedy žije na vlně toho, že ženská patří k plotně, k úklidu domácnosti, a k dětem. Nevyvracela jste mu to, sklopila jste hlavu a vše jste dělala dál, jako dřív. Popisujete ho jako panovačného manipulátora, ale vy submisivně ustupujete. Pravdu má v tom, že děti mají být zapojovány co nejdříve do domácích prací. Neříkám, že je to vždy pomoc, ale je to rozhodně velmi výchovné a užitečné do budoucna. O jeho pomoc si říkáte podmiňovacím způsobem - "mohl bys mi, prosím, pomoct? ". Užitečné bude, když si někdy u toho vína večer sednete s tím, že si otevřeně řeknete, co je ve vašem vztahu opravdu fajn, a co je zapotřebí změnit. A vy potřebujete najít hlavně zpět svou ženskou sebedůvěru. Nedělejte ze sebe ženskou v zástěře, která se nechá "buzerovat" manželem a nic neřekne. Začněte sama od sebe, uvědomte si, co jste dokázala, nač jste u sebe hrdá, jaké úspěchy máte za sebou. Změňte něco na svém image - účes, oblečení. A obnovte vztahy s přáteli - jen vy sama za sebe. Půjdete - li večer ven do společnosti, stačí se na tom domluvit - manžel něco sobě a dětem k večeři uchystá :-) A jistě udělá dětem i pro sebe to, co mu chutná. Další problém je vaše finanční hospodaření. Ale celkově to vidím jako problém v komunikaci a vaší nízké sebedůvěře. Přestaňte být otrokem a začněte znovu. Držím vám k tomu palce.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den s přítelem už jsme 6 let a s toho společně žijeme 1 rok.Ja z předešlého manželství mám 3 děti a on nemá.Nejprve jsme se domluvily že když mám zdravotní problémy další už nebude.Mel dluhy a neřekl mi o nich já mu náhodou na to přišla.Bydlel společně s maminkou a o být přišli v exekuci.Maminka se přistěhovala do domku který jsem koupila ale ten přestavujeme.Malo místa hodně lidí.Mnoho jsme si špatného řekli.Maminka se odstěhovala.Pritel ale zůstal.Chodim na směny provoz abych vše utáhla on je v práci taky pořád.Nedavno jsem chtěla aby zůstal doma a neměl na rodinou oslavu .Já odjet s ním nemohla a neunesla jsem vše a byla na něj hrubá.On to též neunesl a odešel.Rekla jsem mu že chci bojovat o náš vztah ale už nevím jak dál Poraďte jak postupovat dál?
Denisa
PhDr. Jitka Douchová
Deniso, nejprve si uvědomte, oč vlastně chcete bojovat v rámci vašeho vztahu. Ale opravdu naplno - dejte si do kupy jeho hodnoty, a pak i problematické věci. Přijde mi jako hodně varovné, že ačkoliv jste spolu ve vztahu 6 let, dlouho jste nevěděla o přítelových dluzích. Ke vztahu, který stojí za to, patří vzájemná důvěra, a ta byla dle mého hodně otřesená. Následně exekuce, maminka do vašeho domu, no, nevím nevím.  Přes všechny problémy jste na něm nějak závislá. Rovněž si tedy uvědomte, proč a v čem. Teď bych ho nechala být. On ví, že o váš vztah a jeho pokračování stojíte. Ale pokud se k sobě vrátíte, musíte vědět oba, proč. Podle vašeho popisu mi to přišlo z jeho strany i poněkud pragmatické - neměl kde bydlet... A v případě návratu doporučuji rozhodně partnerskou poradnu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní psycholožko, ráda bych Vás poprosila o radu. Je mi 19 a mému příteli bude 20, vedeme vztah na dálku, ale vidíme se každý víkend, jsme spolu 3 měsíce. Vím, je to krátká doba, ale u svého přítele cítím obrovskou jistotu a náhled do budoucna. Bohužel jsem velmi společenský a komunikativní člověk a proto je okolo mě množství přátel. A to je kámen úrazu. Mů přítel byl po několik let psychicky šikanován lidmi ze střední školy a proto má vůči lidem jistou averzi. Doslova říká že lidi nemá rád a nechce se přátelit. Důvod téhle zprávy je, že neskutečně žárlí a dělá žárlivé scény. Dřív jsem to akceptovala a trochu se svým přátelům i vyhýbala, ale člověk dlouho bez svých lidí okolo sebe žít přece nemůže. On je samotář a postačím mu já, já bych nejradši spojila potřebné s užitečným, přátele a lásku. Na otázku zdali je nechce poznat odpovídá záporně až neutrálně. Nechci ho do ničeho nutit a už vůbec ne měnit, ale trápím se kvůli tomu. Předem moc děkuji za radu
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko. Od svého přítele cítíte obrovskou jistotu a náhled do budoucna, ale na druhou stranu popisujete i jeho úzké mantinely, žárlivost na váš svět, tzn. intoleranci vůči vašemu přirozenému světu. On je samotář, a s traumaty z mládí, vy jste společenský pohodář.. Zdá se mi, že rozdílů mezi vámi je opravdu hodně, a vidím tam do budoucna hodně rizik. Ale na ty nejspíš přijdete sama...Žárlivost na váš život, jeho traumata, která ale vyúsťují v limity..... Měli byste spolu včas mluvit o svých potřebách jak v životě, tak ve vztahu. Víc vám nyní neřeknu, určitě si na to vy dva přijdete sami, jak to řešit :-) 
nevyrovnaný vztah
2. část: jako by se nic nestalo. Vysvětlovala jsem mu tisíckrát, že mi má alespoň zavolat, abychom se domluvili, ale udělá to jen málokdy. Zároveň mi říká, že má potřebu "volného" času - že nechce nic plánovat a řešit. Nevím, jestli se toto dá změnit, já si na přístup, kdy mě druhý vůbec nebere v potaz a nechce se mnou trávit čas nezvyknu. On říká, že to bude lepší a že to nemám tolik řešit. V dětství přišel o otce, což ho hodně ranilo, s rodinou se nyní prakticky nevídá, maximálně jednou za rok. Před dvěma lety byl ve vztahu se ženou, kterou nemiloval, pak přišlo období deprese a byl u psychologa,ten mu prý řekl, že je mu je 33 a že by si měl pořídit rodinu, že nic nemá a že to je ten důvod. S přítelkyní se rozešel a byl dva roky sám, než jsme se poznali. Nevím, jestli se může jednat o případ schizoidní poruchy, ale nezdá se mi, že by byl až tak moc vyhrocený. Děkuji a hezký den. J. - otázka upravena poradcem
Judita
PhDr. Jitka Douchová
Aha. Já se můžu pustit jen do fantazií, což nevím, jestli má smysl. Má trauma z dětství a komplikované vztahy s rodinou - vídá se s ní jednou za rok, no, to není úplně obvyklé, pokud tam nedošlo k nějakému velkému ublížení. Snažil se o vztahy, které neměly pro něj moc velkou emoční náplň. Ale ty ženy s ním i tak vydržely delší dobu. Nemyslím si, že by si měl pořizovat rodinu kvůli tomu, že je mu 33 a nic nemá. Spíš neumí mít, v tom je ten problém. On neumí mít plnohodnotný vztah, proto mu více vyhovuje samota. Nemá přátele. Má vás, ale neumí s tím zacházet. Asi neumí lásku. Vy mu možná nahrazujete maminku a důvěrnou kamarádku - ale tehdy, kdy on chce. Nechci se pouštět do úvah o jeho diagnóze, ale nebude to s ním jednoduché. Pokud víte, co na něm milujete, a proč vám tedy stojí za to s ním být, pak to vydržíte dále i v tomto modu. Ale musíte o tom být skálopevně přesvědčená, že to stojí za to - nevím, jestli se on dá změnit.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem s přítelem 4 měsíce. Oba jsme si řekli, že se milujeme, nicméně máme problém v trávení společného času. On je velký samotář, nemá moc přátel a ani se s nimi pravidelně nestýká, je rád sám a je uzavřený. Já bych se s ním ráda vídala několikrát do týdne včetně společných víkendů, ale on s tím má problém a často se stává, že setkání krátký čas předem zruší a vždycky má nějaké vysvětlení - je mu špatně, špatně se vyspal atp.. Ze začátku měl dost často i špatné nálady, které se odrážely i na tom, jak se mnou komunikoval, toto se mi již podařilo změnit a vysvětlit mu to. Nálady byly způsobeny opět tím samým - špatně se vyspal, je na to zřejmě dost háklivý a je to i problém, když u sebe přespáváme. Řekla jsem mu, že pokud to bude takto pokračovat, nemá to cenu, každý chceme po vztahu něco jiného. On mě prý nechce ztratit, s nikým nekomunikuje a nevídá se tak, jako se mnou, ale zároveň pokračuje ve svém jednání - zruší schůzku po sms, na další neodpovídá a napíše druhý den jako
Judita
PhDr. Jitka Douchová
Milá Judito, dobrý den. Než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho vyprávění. Ale každopádně je opravdu evidentní, že jste  jiní - vy společenská a aktivní, on samotář, a nejspíš neurotik. Docela by mne zajímalo, jak jste se seznámili, a co bylo zprvu platformou vašeho pocitu vzájemné lásky. Mám pocit, že rozdílnost potřeb ve sdílení společného času bude velký problém do budoucna.
nevyrovnaný vztah
Dobry den, můj manžel ma 52 ,let před rokem jsme se nastěhovali do domu, který se díky krizi stavěli 10let, vzdy se choval ke mne tak nějak snesitelne: ale ted mi jen nadává a to dost sprostymi slovy, porad jen neco vyčítá , nedovolí do domu nic ode mne rozhodnout, dokonce ani vybavení, porad mi neco vyhazuje, křičí a pak to svádí na mne, ze krizím ja, v lednu si nechal zmenšit žaludek, aby zhubl a nakoupit si techniku, aby si mohl zařídit zkušební, začal zkoušet s kapelou ze svého mladí,z prvního manželství ma dva syny a my spolu mame tri deti ,nejmladší dcera ma necelých 13 , ta si pak zaleze nekam do koutu a pláče a trepe se, ale ona nechce mít rozvedené rodice, včera mi manžel mailem poslat zadost o rozvod, opravdu ho moc miluju a taky trochu mam obavy z finanční budoucnosti, když to někomu řeknu, ani mi to nechce věřit , protoze na veřejnosti působíme jako strašně zamilovaný par, nejvíc se změnilo jeho chování prave po te operaci žaludku, trvala asi tri hodiny, opravdu nevim , co
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Těžko mohu posoudit příčiny změn u manželova chování. Asi je s něčím nespokojený, a místo toho, abyster si to spolu v klidu vyříkali, křičí, aby svou nespokojenost vyjádřil. V tom se vám musí žít těžce, zrovna tak dětem. Nejrozumější by bylo, navštívit společně partnerskou poradnu, s rozvodem zatím nesouhlaste.
nevyrovnaný vztah
nechci, aby se kvůli mě hlídal, ale nevím jestli nejsme až moc rozdílní, já jsem nekuřák, on je silný kuřák, bavili jsme se o dětech, řekla jsem mu, že chci mít finanční rezervu, on mi řekl, že to bude řešit, až budu těhotná, že nebude dělat dva roky děstký pokoj když neví, jestli to dítě bude.. chtěla bych to vyřešit, najít společnou cestu.. Mám ustoupit nebo si stát za svým? Nechci, aby se dusil, ale nemůžu se úplně změnit..
Katka 2. část
PhDr. Jitka Douchová
Jéé, nevšimla jsem si, že na mne čeká vaše pokračování. Katko, není třeba to tak vyhrocovat do krajních poloh na jedné, či na druhé straně. Potřebovali byste spolu úplně normálně mluvit o věcech, které vás spojují, i o věcech, které vás rozdělují. Je jeho kouření něco, co by vás mělo rozdělovat? Způsob přemýšlení o financích vaší případné budoucí rodiny, to je již věc jiná. Pokud máte zcela rozdílné názory, pokuste se je spolu sjednotit. Vždyť spolu žijete v jedné domácnosti, tak spolu i nějak ekonomicky musíte řešit její provoz a režii. Finanční rezerva není o 2 letém budování dětského pokojíčku. To je přece něco úplně jiného. Neboli - ani ustoupit, ani jít pouze za svým. Potřebujete společnou komunikaci na důležitá témata, která se vás týkají, to nemůžete podcenit
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem s přítelem téměř 4 roky a bojím se, že se od sebe oddalujeme, jsme každý úplně jiný, přítel mi říká, že mě miluje, ale nedavno mi řekl, že se se mou nudí.. chybí mi u mě spontanost.. snažím se s tím něco dělat, ale jak sám řekl, svojí osobnost nezměním.. dokonce mi řekl, že potkal holku, která přesně měla to, co mi chybí a mohl se rozhodnout.. rozhodl se pro mě, protože u ní by nevěděl, jestli ho bude milovat jako já.. ale není to pro vztah málo? Nechci mu jen "stačit" a bojím se, že mě jednou kvůli tomu podvede nebo opustí.. on je spontánní ve všem, ale já potřebuju v některých věcech určitou jistotu. Poslední dobou spolu moc často nespíme..on chce v 5 ráno, když vstává do práce, ale to nechci já, já chci večer, ale to on padne do postele a spí.. Snažím se vyjít z rutiny, ale je těžké pro mě být spontání, když ve skutečosti nejsem..Taky mi řekl, že jsem u všeho v křeči, což má nejspíš pravdu, ale nevím, co s tím..Myslíte, že to můžeme překonat? - otázka upravena poradcem
Katka část 1.
PhDr. Jitka Douchová
Katko, já nevím, Jste spolu ve vztahu 4 roky, nikdy jste nebyla asi za tu dobu extra "spontánní". Znáte se dlouho, jací jste, v čem si vyhovujete, co na sobě máte rádi, a co máte odlišného. Dříve vám přítel absenci spontánnosti nevyčítal.. Neberte vinu na sebe. Jste taková, jaká jste. Tou spontánností máte na mysli společenskou otevřenost, pružnost v okamžité komunikaci, umění se teď hned nadchnout něčím, co někdo vymyslí, nebo něco jiného? To dávám jen otázky vám, abyste si mohla ujasnit, co vše se pod tím skrývá. Některé věci máme dané geneticky, některé vzory v rodině, mezi přáteli, a tak. Nemůžete se znásilňovat v něčem, co ve vás není. Možná se do té slečny víc zakoukal a o to víc vás srovnává. s ní a uvědomuje si, co mu schází.s vámi Víc věcí, které uvádíte, jsou jakoby "poslední dobou" - i minimalizace sexuálního života. Biorytmus jste určitě měli i dříve podobný. Brala bych to jako alarm - něco se mezi námi děje, pojďme s tím něco dělat, když spolu chceme být. Možná je to probouzející se krize, přetaženost vztahu, který budete muset SPOLU začít měnit. Přeji vám oběma k tomu hodně štěstí!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o radu. Mám přítele 2 roky, do něhož jsem strašně zamilovaná, říká mi, že on taky, ale často zraňuje mé city tím, že stačí sebemenší podnět a on se urazí a říká, že je k ničemu a že ode mě odejde. Že si ho nezasloužím, že já jsme hodná a on ne. Přitom ví, co k němu cítím, můžete mi prosím poradit? Děkuji
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Váš přítel má nejspíš problém se svou mužskou sebedůvěrou, díky tomu je i vztahovačný, hodně věcí si od vás příliš bere, a pak má rezignující tendence. Přemýšlela bych nad tím, jestli se k sobě hodíte. Co zkusit partnerskou psychologickou poradnu?
nevyrovnaný vztah
2 část.praci sehnal..kupoval vše co jsme ji naocich viděl,auto koupil,pořad říkala,ze má nejlepšího přítele na světě..bohužel jsem ten rozchod neustal.nemel jsem jkde jít a skym si popovídat,prz jsem vše obětoval ji a nakonec jsem byl sám bez domova a bez přátel.a pořad jsem ji kontaktoval a jezdil za ni.chtel být s ni a povídat si.az si vytvořila úplný odpor a zablokovala si mě.konecne jsem si našel nové přátele a nové koníčky.spolecny známým už řekla, ze jsi někoho našla a jak je hodny.me bycetal ze jsem ji pronásledoval,ze jsem magor atd. Když jsem ji na to řekl, ze jsem kvůli. Ni obětoval vše kamrady, sporty tak ze má smůla,ale zjistil jsme, ze mě ona ještě před měsícem sledovala prez telefon.dozvedela se, ze hrají fotbal a schválně se tam došla podívat s kamarádkami. Vseci se mi diví, proč ji pořad miluji a chci ji zpět...ale je to fakt miluji a záleží mi na ni..řekla mi, ze ona to ví, ze vždy nych pro ni byl schopny udělat vše...ale ze mě odepsala a nesnáší...prosím o radu
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Lukasi. Zkuste si uvědomit sám pro sebe, jaký opravdový obsah se pro vás skrývá pod slovy - "miluji ji". Je to opravdu láska? Nebo závislost? Nebo setrvačnost? Zkuste si dát čas do konce prázdnin, jestli vás budou city k ní opravdu stále držet...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, před 4 měsíci se se mnou rozešla přítwlkyne po 8 letech..
Vztah byl harmonicky a spokojený jen jsem před 6 lety udelal hloupost o nevěru neslo jen o volání s jednou dívkou a pak jsem slíbil, ze to nikdy neudělám, ale došlo u mě úmrtí v rodině a já sedel sám doma a zase jsem volal jedné holce jen si tak popovídat a ona se mi den na to podívala do telefonu a ta holka tam napsala ze se mužem videt, ale já na tu zprávu ani nereagoval a přítelkyni vše přiznal...hned na to mě vyhodila a řekla ze ztratila duveru, ze jsem porušil slib..snažil jsem se ji vysvětlit, ze jsem se jen nějak chtěl odreagovat a přijít na jiné myšlenky...
Anych popsal nás vztah...byla vždy moc žárliva, všechen svůj čas jsem věnoval ji...i koníčky jsem zanechal prz mi vycitala, ze nejsem s ni, ale jdu cvičit...i kamarády jsem pak ztratil prz jsme byly každý den spolu i víkendy trávili spolu...vseci mi řekli, ze jsem si ji moc rozmalil...když byla bez práce tak ji ve všem potporoval,půjčku vyplatil,sehnal prac
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukasi, nevím, co na mne čeká v druhé části vašeho dotazu, tak jdu na to...
nevyrovnaný vztah
A po těch letech se tím vším cítím vyčerpaná. Nehledě na to, že o dospělých autistech se toho mnoho neví. Manžel má rád pravidla, ale jen když je určuje mě a sám mými požadavky se necítí nijak vázán. Ale na mě si to vymáhá výhrůžkami. Jsme na něčem dohodnutí, že to udělá, ale on to neudělá, protože jsem ho před tím naštvala. Anebo děti. Jelikož sám se chová jako dítě, vůbec je nevychovává. Maximálně si s nimi je tak 1-2 hodiny, někdy u toho pospává, někdy s nimi něco v rámci domu podniká, ale prostě absolutně ignoruje jejich potřeby - spánku, jídla, atd. I když ony brečí, tak on na to kašle a dělá si svoje. A pak buď mohu zasáhnout a přijít o mé volno a být pak naštvaná, anebo děti nechat plakat. Mluvila jsem s ním o tom mnohokrát, ale vůbec si to nepřipouští, že dělá něco špatně. Anebo poslední dobou mi dělá, že ráno uvařím oběd a když mu chutná, tak sní úplně vše mě i dětem a vůbec ho nenapadne, co pak budu dělat v poledne, když pro to jdu a nic není. A takovýchto drobností je mnoho.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
KATKO, dala bych mu jako podmínku pro možnost dobrého fungování vztahu spolupráci s psychologem. Víc k  tomu nedokážu říct, ani já toho o autismu dospělých lidí moc nevím. Ale měl by vědět, jak se ve vztahu cítíte, co potřebujete jinak. Není možné, že by vás neslyšel vůbec a neměl ani v pár procentech náhled na, jak se ve vztahu chová...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,před pár dny jsem narazila na článek o autismu a uvědomila jsem si, že prakticky všechno sedí na mého manžela, byť je členem Menzy a má vysoké IQ. Jsem s ním přes 10 let, ve věcech kolem života se shodneme a všechno by mohlo být super, kdyby nedostával své autistické záchvaty vzteku a agresivity - většinou, když mám jiný názor než on, když nechci udělat něco, do čeho se mě snaží natlačit když nemůže něco najít, atd. V takových záchvatech je schopen rozbíjet věci, fyzicky mě napadnout, sprostě urážet, atd. Na nic a nikoho nebere ohled - na děti, na veřejnost. Dokud jsme neměli děti, mnoho mé energie šlo do jeho pohody, jenže s dětmi už nemohu a ani nechci mu obětovat svůj život. On si žádný problém nepřipouští za všechny jeho záchvaty, urážky, atd. mohu já. Mám ho prý udržovat v klidu i v pohodě. Jenže to je nemožné. Největší tíhu cítím v tom, že jsem na všechno sama-on mi vydělá peníze, ale musím všechno zařídit(domácnost, auto, děti) a ještě poslouchat jak mě nenávidí atd.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
Co popisujete,KATKO, je zlé. Ale nepřičítala bych ty projevy autismu. Přejdu nejprve na druhou část vašeho dotazu. Na začátek - vysoké IQ nijak nekoresponduje se schopností sebeovládání, náhledu na své jednání. Ve věcech kolem života shodnete a všechno by mohlo být super??...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s přítelem budu již čtvrtým rokem, všechno nám klape až na jediné. Nemá na mě čas. Od tý doby, co si našel koníček se věnuje jen jemu. Jezdí po soutěžích (pracuje s dětma), chodí na všechny schůzky(i nepovinné), na různý brigády.Podotýkám nepovinné, tam kam nemusí, ale tak moc ho to baví, že pro něj neexistuje,že tam nepůjde.Na jednu stranu to úplně chápu a hrozně mu to přeju, ale na druhé jsem studentkou a dojíždím domů, kde nemám takové zázemí. Přes týden se nevidíme a když můžeme být spolu o víkendu, má samozřejmě nějakou akci, na který nesmí chybět. Jeho kompromis je- tak pojd s námi.(o což upřímně moc nestojím, protože mám dost starostí se školou).Trochu mě mrzí, že mi zatím ani jednou neukázal, že jsem na prvním místě já. A když to ukáže, ukáže to stylem, "tak já nepůjdu"(řekne to ve smyslu oběti) což v našem vztahu nechci. Přála bych si abysme to chtěli oba. Nejhorší je, že to nechápe, proto píši Vám a chtěla na to slyšet i názor někoho jiného,nestranného.Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Tady je každá rada drahá. Každý z vás má jiné potřeby. Zdá se, že příteli stačí vědomí vaší existence po jeho boku. Bere ji jako samozřejmost a nesnaží se kultivovat a rozvíjet vztah vás dvou. Vy potřebujete vaši intimitu, vzájemnost, společné soukromí. Předpokládám, že mu jeho koníček přejete, ale očekávala byste, že jeho časové nároky bude korigovat v zájmu vás dvou. Přítel problém nevidí, vy ano. A v těch rozlišných potřebách na míru společně stráveného volného času  můžete těžko najít nějaký společný průsečík. Alespoň to tak vypadá na první pohled podle vašeho psaní. Měli byste o tom začít zcela vážně mluvit. Vztah dvou lidí je o tom, že každý má svou osobní svobodu a je individualita, ale jste také jen vy DVA. Mluvte o tom, nebo se sobě ztratíte.
nevyrovnaný vztah
2 část - mám ho svým způsobem ráda, zvykli jsme si na sebe. Ale těch chvilek je bohužel málo. Rozum mi velí se rozejít, protože nejsme nejmladší a zbytečně ztrácíme oba dva čas. A teď nastává problém - přítel se rozejít nechce, tvrdí, že všude je něco a že se člověk musí naučit dělat kompromisy. V okamžiku, kdy o rozchodu začnu já, on nakonec souhlasí, i když nerad. Ale jak přijde na jeho konečné odstěhování, najednou se ve mě něco zlomí a já začnu brečet a je mi líto, že "to zase nedopadlo". Příteli je zase líto mně, takže se vrátí. Tak se to stalo již několikrát, oba jsme z toho unavení a já netuším, co dělat. Nedokážu žít s ním, ani se s ním rozejít. Jakoby mě najednou zradilo srdíčko. Jenže v okamžiku, kdy se přítel "vrátí" už zase vím, že je to špatně. Můžete mi, prosím, napsat svůj názor? Jsem vůbec normální? :) Moc Vám děkuji.... - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, to je strach z osamělosti. Tenhle typ strachu ale není dobrý rádce do partnerského života. Racionálně víte, že to nemá smysl. Pak mluvíte o "srdíčku", takže o svých emocích. Ale nejsou slepé? Přítel se sám od sebe rozejít nechce, takže aktivní v rozchodu byste musela být opravdu vy, se vší důsledností, kterou v sobě nenacházíte. Takže jste v začarovaném kruhu. Váš vztah sice vidíte kritickýma očima, ale na druhou stranu máte jako hnací motor - "lepší něco, než nic". A pak ještě mluvíte o vlastním pocitu opakovaného selhání - "zase to nedopadlo". Viníte z toho sebe??? Asi si musíte najít ve svém osobním životě priority. A doporučovala bych vám to vše rozplétat s psychologem na přímo :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dovoluji si poprosit o radu. Je mi 48 let, jsem 7 let rozvedená. Po rozvodu jsem žila 3 roky s přítelem, ale vztah jsem ukončila kvůli jeho nevěrám. Po nějaké době jsem šla na seznamku, což byla naprostá hrůza. Potkala jsem tam o 10 let staršího muže, oba jsme již byli z hledání totálně vyčerpaní, začali jsme se scházet, ale mně bylo od začátku jasné, že z toho nic nemůže být. Po týdnu jsem přítele pozvala k nám (žiji se dvěma syny) a on už u nás tak nějak zůstal :) Začali jsme spolu žít, protože podle přítele jsme na sebe zbyli. Přeskočili jsme fázi chození i zamilovanosti. Od začátku jsem věděla, že to bude problém, protože nemáme absolutně nic společného. On pochází z jiné spol. vrstvy, máme jiné zájmy, na všechno i jiný názor. Nyní spolu žijeme rok, ale spíš než soužití, se to dá nazvat válčením. Je u nás dost často napětí, hádáme se kvůli hloupostem, připadám si jako ve vyšumělém manželství po 20ti letech. Jsou chvíle, kdy je mi s přítelem moc hezky - 1 část
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Moniko. Čeká na mne vaše pokračování, tak nebudu předbíhat, ale abych pravdu řekla, moc tomu nerozumím. Předchozí vztah s přítelem po rozvodu jste ukončila, takže to umíte. Nynější "partner" - od začátku vám bylo jasné, že z toho nemlže nic být, přesto jste po týdnu scházení pozvala přítele k vám domů a dopustila jste, aby "tam tak nějak zůstal"... O čem to vypovídá? O vaší tak velké touze mít doma po svém boku muže, ať je jakýkoliv? Proč se tedy nerozejdete??
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, potkáváte se často s muži, kteří dlouhodobě v manželství měli rozděleno na moje tvoje ? S manželem jsem prožila 25 let a šla do toho se srdcem, tj. mimo jiné všechny peníze jsou naše a bojujeme spolu. Zpočátku to tak vypadalo, ale manžel od počátku si zřejmě v hlavě nastavil model dám jí nějakou částku a zbytek je moje (neřešil, že zůstávám s dětmi doma na MD, že pečuju o rodinu - to tak nějak je přece normální). Když jsem začala vydělávat, byl klid víceméně jen když jsem mu ty peníze odevzdávala. Je fakt, že občas jsem zpozorněla (když vehementně trval na tom, že peníze jsou moje a tvoje - bylo to nelogické, proti zákonům, ale každý máme sůj slabý den - tak jsem to vnímala a mávla nad tím rukou). Zle začalo být ve chvíli, kdy mu kamarádi vysvětlili, že se mýlí a že vše je v manželství děleno dvěma. je fakt, že to bylo až poté, co jsem se při jeho cholerických výlevech začala bát o život a zmínila možnost rozchodu. Od té doby zažívám z jeho strany peklo - despekt, opovržení, msty, sobectví - jako kdyby úplně ztratil zábrany. Dost velký obrat v chování. Paní doktorko, je možné, že se skutečně zvládal skoro 25 let přetvařovat a dokud měl pocit, že všechny peníze jsou "jeho", byl ochoten žít v manželství? Vím, že se s tím asi musím nějak srovnat, ostatně to, co nyní s ním prožívám, je skutečně extrémní (bohužel v tom zlém) - mstí se neskutečně. je možný takový obrat najednou anebo jsou muži, kteří jsou schopni dlouhodobě hrát velké divadlo? Považovala jsem ho za nejbližšího člověka... děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ano, potkávám. ŘÍkáte, že jste do toho šla zpočátku srdcem a neuvědomovala si disproporci ve finančním hospodaření, kterou zde popisujete. Chyba je na obou stranách. V manželství je nesmírně důležité si hned na začátku vymezit, jak to s penězi, které oba přinášíte do společného života, bude. Když je žena doma s malými dětmi, vydělávat nemůže a ekonomické jištění je na muži. K tomu i ekonomická rozprava o tom, jak to budete spolu zvládat a řešit. Vaše práce je péče o děti a domácnost, jeho práce, rodinu jistit. Teď to redukuji jen na finance. Ale společné přemýšlení o finančním rodinném hospodaření je jeden z 5 základních pilířů stabilního vztahu. Neboli - ano, často se ve své praxi setkávám s tím, že tento aspekt byl významně podceněn...Byla jste v tomto směru submisivní. Další věcí je pak zvrat ve vašem manželství poté, kdy jste oznámila možnost odchodu. Šlápla jste mu na bolavé místo, ale nevím, jakou formou vaše komunikace na toto téma probíhala, takže to nemohu nijak objektivně vyhodnotit. Ohledně představy o penězích jste se míjeli, zkuste partnerskou poradnu, určitě je to snad ještě možné napravit.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko. Moc děkuji za rady. Když jsem si četl Vaši odpověď tak jsem se cítil velice dobře, že naprosto rozumíte všemu co se u nás doma děje. Mou důvěru jste získala. Bylo by asi užitečné kdybychom Vás mohli oba navštívit. Obávám se ale, že mou ženu by Vaše slova nezměnila. Demokracii ve vztahu neuznává. Ptala jste se v čem jsou naše pře. Řeknu to obecně. Před lety jsme sporný problém probírali a dopracovali se k výsledku. Dnes to vypadá jako bych byl poradcem prezidenta republiky. Žena si mě vyslechne (musím uznat že pozorně, dokonce se dotazuje proč to chci zrovna takhle; a jak jsem k takovému názoru přišel - fakt podrobný rozhovor); no a pak přemýšlí (minuty, hodiny, při výběru dovolené i několik dnů) a pak mi oznámí výsledek. No a tom se už nediskutuje. Protože ONA rozhodla. Paní doktorko, vážím si Vaší odpovědi, uznávám že máte pravdu, ale zhodnotil jsem, že jsem jen obyčejný chlap a bude lepší nechat svou ženu vládnout. Přeji krásný den; radek-fousek@centrum.cz
Radek Fousek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Rozhodování je na vaší straně, ale základem všeho je, být ve vztahu šťastný a necítit se být manévrovaný tím druhým...To k ničemu dobrému v dlouhodobém časovém měřítku nevede. Ale je fajn, že pokrok tu je - vaše žena nad vašimi názory přemýšlí a konstruktivně se ptá :-) Na to by se dalo krásně navazovat a rozvíjet tento pokrok dál.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, prosím o radu. zachytila jsem manželův mail, v kterém píše kamarádovi, jak s ním a se známými pojede na nějakou dovolenou a o mně a dceři píše, jak ty k....y naše nevědí, co je to luxus. Jakože asi nepojedeme, protože nás nepozve, protože jsme úplně blbé a nerozumíme tomu... asi tak zněl význam. Že manžel začal doslova blbnout (peníze, chce luxus, všichni jsou blbí, jen on je největší podnikatel, námi doma taky opovrhuje, jen jeho kamarádi jsou top, už dávno nutí děti oslovovat ty chlapy pane XXX atd.), to vím už nějakou dobu a snažím se to nějak mírnit, spíš však mám dojem, že přilévám olej do ohně. Ale toto, jak se o nás vyjadřuje mailem (jak asi bude vypadat slovní produkce) mě dost šokovalo. Paní doktorko, jak s tím naložit? manžel je aktuálně typ, který vše ví, vše zná nejlépe, nesnese kritiku - asi znáte z poraden. Děkuji.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Chcete tím říct, že manžel vámi a dcerou pohrdá, jste něco méně, protože vy sama nepodnikáte a nejste tak úspěšná, jako on, ano? A pociťujete to doma běžně, i kdybyste náhodou nezachytila tento mail? Pokud ano, o s tím děláte vy? Zachovala jste si svou sebeúctu a umíte fungovat tak, že se manželovi rovně podíváte do očí a jste schopná jej korigovat v některých věcech? Velké podnikání má dvě strany mince. Lehce někomu úspěch rychle vstoupí do hlavy, a pak se třeba může chovat i povýšeně, a třeba to i doma. Ale vy byste na to měla reagovat narovnáváním vztahu. Druhou stranou mince může být to, že rychlý úspěch a zbohatnutí se někdy překlopí do problémů a naopak neúspěchu, třeba i dluhů. Nevím, co vám na to mám jako psycholog říct jiného, než že byste měla manžela z jeho výšin někdy postavit, jakožto jeho manželka a matka vašich dětí, nohami na zem.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. S přítelkyní jsme spolu 3 roky jako partneři, před tím 7 let jako kamarádi. Ona se už od začátku vztahu chová i v běžných situacích direktivně, povýšeně ("nepřekážej mi tady, když to neumíš tak se do toho nes.., od teď to budeš dělat takto, apod.). Při hádkách mi pak velice sprostě nadává, snaží se zasáhnout citlivé místo, uráží mojí rodinu a jedná v agresivních gestech - házení věcmi, vyhazování darů do koše, citové vydírání přes našeho syna (když se s ní po hádce nechci bavit, říká dvouletému synovi, že s ním táta nechce být, protože mu za to nestojí).
Přes všechny naše problémy jí mám pořád ještě rád, pokud se nehádáme (což je cca jednou za týden), dokážeme se spolu smát, normálně komunikovat. Všechno dokáže zařídit, včetně tzv. "mužských" prací. Tím pádem je velice sebevědomá. Problémy nastávají ve chvíli, kdy cokoliv není podle jejích představ. Jakýkoliv její nápad musí být bez námitek co nejdříve realizován. Prosím Vás o radu zda se dá její přístup nějak změnit. Děkuji - otázka upravena poradcem
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jane. Přemýšlím nad tím, jak vám v takovémto vztahu musí být, jak je na tom vaše mužské sebevědomí. Máte spolu syna, ale mužský vzor mu vlastně dává víc jeho máma. Zkoušeli jste to s partnerkou někdy nějak narovnat? Podle mě je do vztahu skoro alfou omegou respekt a úcta jednoho k druhému. Váží si vás partnerka? Zkuste o tom spolu více mluvit, jak vztah mezi vámi změnit tak, abyste se v něm cítili oba dobře. Popisujete ji jako panovačnou a autoritativní "carevnu", ale je s vámi. Chce s vámi být a určitě vás má ráda. Ale vy byste si měl narovnat záda :-))
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, předem chci poděkovat za Vaši poradnu, již jsem ji párkrát využila a vždy mi pomohla. Tentokrát se na Vás obracím v souvislosti se svým posledním zážitkem. Byla jsem s přítelem /jsme spolu necelý rok, oba rozvedení, každý dvě děti/ na oslavě jeho kamarádky, samozřejmě se trochu pilo a před půlnocí se dvě jeho kamarádky svlékly do půli těla. Přítel si od jedné z nich nechal svlíknout tričko. Tohle všechno na mě bylo trochu moc, odešla jsem. A k problému, mně nepřipadá adekvátní, aby se kamarádi před sebou svlékali, příteli přijde, že se vůbec nic nestalo, necítí se pohoršený, prý co je na tom, že mu kamarádky ukázaly prsa. Byl tam ještě další kamarád, příteli by nevadilo, ani kdybych se obnažila prý před ním i já. Prý je to legrace. Mně to jako legrace nepřijde vůbec. Ted jsem já za špatnou, že jsem odešla z oslavy a není schopen pochopit, že mi takové věci vadí a beru jeho kamarádky a svým způsobem i jeho za morálně uvolněné lidi. Trápí mě to. Co si o tom všem myslíte vy?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, dobrý den. Každý máme svá kritéria nastavená jinak. Pod vlivem alkoholu se na oslavě něco takového stát může, nestalo se nic víc. Ale vás chápu, že vás to pohoršilo a zhnuseně jste odešla. To jsou prostě ta různě nastavená kritéria. Ale přítel by měl respektovat to, že vám to vadí a měli byste o tom spolu mluvit, nekonfrontačně. Aby mezi vámi nenarůstalo nedorozumění v podobě kostlivce ve skříni.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko. S manželkou jsme 15 let a náš vtah byl spíš rovnostářský, byť manželčina role trochu větší. Před 3 lety jsme se spřátelili s dvojicí, kde paní tzv"vládne". A moji ženu to asi inspirovalo. Já se tomu částečně přizpůsobil. Na podzim mě ale manželka "srazila" před návštěvou (tou vzpomínanou dvojicí) víc než je zdrávo (podle mě teda). Do Vánoc proběhla série divokých diskuzí na téma: "štěstí vztahu odvisí na mužově povolnosti" (verze manželky), protože ta nejlíp VÍ!!! Řeči nikam nevedly. Máme spolu 2 děti a rodinu tento spor neohrožuje. Spíš jen mě, protože manželka je v pohodě. Nemám v principu nic proti vládě žen v rodinách, ale necítím se v pozici "malého kluka" úplně ok. Koníčky mi žena nezakazuje, jen volného času mi ubylo a přibylo hlášení přes mobil kde jsem a kdy přijdu. Je pravda, že když jsem "vláčný" tak doma je klid a žena milá, ale když se začnu prosazovat, atmosféra zhoustne. Kamarád tvrdí, že ženám je lepší se přizpůsobit a máme klid. Předem děkuji. - otázka upravena poradcem
Radek Fousek
PhDr. Jitka Douchová
Radku, na vašem místě bych se vrátila k demokratickému modelu vašeho vztahu, jak býval dříve. Rezignace na téma držet ústa a raději se ženám přizpůsobit, vnímám jako nesmysl. Partnerský vztah je o dvou dospělých lidech, v němž každý hraje svou roli, je respektován tím druhým. Tímto pasivním přístupem byste nakonec přišel o svobodu a pocit štěstí v rámci partnerského a rodinného života. Jenže nevím, o čem jsou vaše pře. Žena může některé věci vědět samozřejmě lépe, zrovna tak muž ví některé věci lépe. Neboli, pokud se necítíte dobře v pozici malého kluka, tak v ní NEBUĎTE. Což neznamená vzdor, ale narovnání vztahu na dospělé úrovni. Nemělo by to být tak těžké :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, co byste mi poradila, paní doktorko. Manžel se chová občas jako nevychovaný. Rodiče ho měli v pokročilém věku a sám tchán mi jednou řekl, že na něj už neměli sílu. Zatím to nějak jde, různé excesy zvládám, někdy za něj řeším průšvihy, ale zatím ten vztah hodnotím jako že mi něco přináší (asi spíš zábavu a aktivity nežli jistotu a místo klidu). Jenže zjišťuji, že nás nechtějí vidět někteří přátelé. Manžel totiž uráží, naváží se do nich a řada z nich to neakceptuje. Má jednoho kamaráda, v kterém se vidí a bohužel ten mu vše toleruje - už jsem zažila víc než deset trapných chvilek, kdy manžel byl vysloveně hloupý anebo dost zle někoho urazil. Ten muž jen zmlknul, dívá se do země, je pár minut ticho a jede se dál, jako kdyby se nic nestalo. Jednou jsem zasáhla, protože urazil moji kamarádku, lékařku a bylo samozřejmě od manžela zle, co jsem si to dovolila. Ten muž mu toleruje takové věci jako všichni jsou blbí, ženské jsou od toho, aby nám sloužily, my chlapi se bez nich odejdeme - prostě takové pubertální chvástání. Důvod ten muž má, propírá přes manžela peníze. Celá situace se dost rychle zhoršuje, manžel skoro nemá zábrany, já, když se ohradím, je zle, ten muž ho někdy, asi aby měl klid, i "poplácá" po rameni, že jasně, všichni jsou blbí a ženské nejvíc, sám ale má život nastavený jinak. Stydím se, bolí to, manžel si teď i zasedl na mladší dceru, kterou neustále uráží a vzteká se , když jí ochraňuji. Zkoušela jsem i požádat o pomoc toho muže, ale ten se nechce do toho míchat. Asi mu vyhovuje ta manželova oddanost. krom psychologické poradny, kam jsem ho dostala jednou a už ne více, co byste poradila? Rozpad manželství si neumím představit. Děkuji. Monča - otázka upravena poradcem
Monča
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, já nevím, Mončo, co vám mohu objevného poradit. Ale svého muže jste si vzala, znamená to, že jste to předtím neviděla, nebo že se to s přibývajícím věkem zhoršuje? Jestliže se za něj ve společnosti stydíte, tak také můžete společné společenské akce minimalizovat. Ale to samozřejmě nic nevyřeší, jen by jej to mohlo upozornit na vaši vzrůstající nespokojenost. Zřejmě bude tak trochu nepřítel žen, když uráží vás, vaši kamarádku, vaši dceru, vy nesmíte nikoho bránit. Můžete si sice zapřemýšlet, o čem to vypovídá, ale to vám stejně nijak nepomůže. Vypovídá to určitě o nějakém vnitřním problému a vnitřní nejistotě. Namachrovanost mu zdánlivě posiluje ego, navíc je úspěšný podnikatel, takže se vyvyšovat "může". Rozcházet se nechcete, vaše názory a snahy o změnu odmítá, takže musíte něco změnit u sebe vy  V postoji k němu, v komunikaci. Rozhodně radím asertivitu na vaší straně. A choďte víc do společnosti bez něj, se svými přáteli.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, chci Vás požádat o Váš názor, resp. radu.
S přítelem jsme spolu 2 roky, děti nemáme. Řeším otázku co dál. Myslím, že mám vedle sebe velké nesamostatné dítě, navíc, které toho moc k životu nepotřebuje. Na druhou stranu, pokud něco chci, je schopen vše udělat a to bez odkladů. Nevyjadřuje moc svůj názor, téměř vždy se přizpůsobí všemu co navrhnu, naplánuji. Možná to pramení z jeho rodiny, matka tam všemu velí, řídí, rozhoduje a otec s potomky šlapou bez odporu jako poskoci. Matku totiž stále něco bolí, takže sedí u TV a diriguje vaření, úklid atd. z křesla. Přítel se již trochu brání, což se zase projevuje větším tlakem na otce. Nežijeme s nimi, ale v tomto prostředí vyrůstal, takže ho asi formovalo. Nemá žádnou sebedůvěru, žádnou motivaci proč chtít od života víc, spokojí se s čímkoliv, možná smíří. Je hodný, slušný, pozorný, tolerantní, chová se ke mně moc hezky. Jenže jeho přístup k životu mě deptá, je to čiré přežívání a já začínám umírat vedle něho. Děkuji
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie. Jste spolu ve vztahu 2 roky, takže ho musíte mít hodně ráda, jinak byste se pro vaši vzájemnou nekompatibilitu v popisovaném ohledu dávno rozešla - tedy, předpokládám.Jak moc v průběhu té dlouhé doby na dané téma komunikujete? Co jste se spolu pokusili vše udělat pro změnu? Popisujete jej jako pasivního, zvyklého poslouchat přáním a potřebám druhých. Ano, tento vzorec zná z rodiny. Ale tam si matka pasivní přístup a hlavně vykonávání přání a příkazů přála. Vy si přejete pravý opak - jeho kreativitu, akčnost, dynamičnost, abyste mohli být rovnocenný pár. Nejlepší je ho k tomu vychovat, plánovat plno věcí a akcí spolu, vytvářet je spolu. Měli byste se dohodnout na střídání ve vytváření společných akcí :-)) Další téma je jeho sebedůvěra, ale i s tím se dá velmi dobře pracovat - psychoterapie by byla dobrý začátek.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, v loňském roce jsem se trochu víc sblížila s jedním svým kamarádem. Začali jsme si víc psát, on se mi hodně otevřel, svěřoval se mi a já si myslela, že to dělá proto, že už se nemůže svěřit své přítelkyni, protože už spolu nejsou. Já jsem prožívala zrovna špatné období a on tu byl pro mě a to dopisování s ním mi hodně pomáhalo. Pak už jsme na tom byli oba dobře a já mu navrhla, že pokud bude potřebovat, ať napíše, že se i sejdeme a probereme cokoliv. Odepsal jen děkuji a já potom pochopila, že tu přítelkyni pořád má. Jen ve chvílích, kdy s ním není jsem mu dobrá. Píše mi, jak jsem super, posílá mi zamilované smajlíky, nešetří chválou, jsem, jak náplast na jeho problémy. Ale jen je ona s ním, už mu nestojím ani za odpověď. Jak mu mám říct, že takhle se ke mně chovat nebude, aby si snad nemyslel, že po něm jedu? kámošky o něm tvrdí, že je, jak motýl, pěkně z kytky na kytku. Já ale nejsem a nechci být náhražka za jeho přítelkyni. Jaké mám nastavit hranice? Děkuji
Olina
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, jestli je jak motýl, který létá z kytky na kytku, Olino. Ale bylo období, kdy jste se vzájemně podporovali a řešení vašich problémů vás sblížilo.. Ale bylo to nejspíš dočasné období, prioritní je pro něj partnerka a na vás, jako na důvěrnou kamarádku, zapomíná, když vás nepotřebuje. Proto bych se od něj na vašem místě oddělila, abyste nečekala víc, než on tuší. Pokud se někdy on ozve sám s tím, že nebude chtít radu ani podporu, ale že si s vámi bude chtít jen tak vyrazit za zábavou, pak proč ne?
nevyrovnaný vztah
2. Takže žijeme spolu, ale situace se obrátila. Já jsem ten "chladnější" a on na mně závislejší. Děti odešly na školy a už s námi nežijí, mohli bychom si sami užívat. Přítel mě před lety i požádal o ruku, ale já se vdávat nechci. (Jeho si vzít nechci..) Čím dál víc za ta léta vnímám, že jsem jak jeho matka a ne partnerka. Vzorně se o něj starám, vyslechnu, poradím.. Ale jinak se naše zájmy rozcházejí. Já dál sportuji, pomáhám s vnukem, který se mezi tím narodil, jsem stále v akci. On chodí do práce a to ho natolik vyčerpává, že už odmítá cokoliv dalšího dělat. Chce odpočívat. Pořád si v sobě nese, že jsem si ho nevzala, urazilo ho to.. Povýšil v práci a asi doufal, že k němu začnu vzhlížet, ale mně to nejde. Tím, že ho znám, že hodně namluví a málo dělá, nejde mi věřit mu, jak je v práci úžasný.. Odcizujeme se víc a víc, už spolu ani nespíme. Nejsem schopná to nějak řešit. Oba víme, že je to špatně a mlčíme. Myslíte, že mi bude lépe samotné? Mám pocit, že jo, ale zároveň se toho bojím. - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Báro. Tak si to pro sebe zpřehledněte na papír. V čem by se vám ulevilo - v čem všem ve vašem životě? Vypište si to, přemýšlejte nad tím, sumarizujte si to třeba několik dní. A čeho se bojíte? Zase totéž - sepište si to. Další důležitá kolonka ve vašem soupisu by měla znít - radosti a benefity našeho vztahu. Když to dáte vše do kupy a budete to mít přehledně před sebou, můžete více přemýšlet o řešení. Zodpovědnost zde mějte hlavně sama k sobě a svému životnímu štěstí. Ale nikdy není dobré opouštět něco bez boje. Třeba procházíte prostě běžnou partnerskou krizí, která se však dá řešit!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko.. Jsem 14 let rozvedená, je mi 48 let. Hned po rozvodu jsem si začala s o 11 let mladším kolegou z práce, měl tehdy přítelkyni. Já dvě dcery v pubertě. Nechtěl vztah se mnou legalizovat, nechtěl dělat "otce", takže jsme se tvářili jako přátelé a on si budoval bydlení s oficiální přítelkyní. Trvalo to pět let a ona na nic nepřišla, okolí si zvyklo, že chodí s ní, ale vše děláme spolu. (sport, kultura) Já pořád doufala, že dá přednost mně, že se to jednou stane. Místo toho flirtoval i s jinými, zraňovalo mě to, ale nebyla jsem schopna to nadobro ukončit. Po 5 letech se mi začal dvořit někdo jiný, on se sestěhoval s přítelkyní do nového bytu a já jsem usoudila, že to nemá smysl a skončíme. Ochladla jsem k němu. Jakmile jsem mu řekla, že konec, úplně "zešílel". Zjistil, že nemůže beze mě být, rozešel se s přítelkyní, musel si vzít půjčku, aby ji vyplatil.. A až skoro proti mé vůli se k nám přistěhoval. Cítila jsem se do toho tlačena, už jsem po tom netoužila. (1) - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Báro. Přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den p. doktorko. Jsem již 13 let vdaná, máme s manželem 2 děti (11, 13). Manžel je pohodář, většinou spolu vycházíme. Problém je v tom, že nemáme žádný intimní život, už 7 let. Nikdy se mě nedotkne, nechytí za ruku, nepolíbí, vůbec nic. Žijeme spolu jako spolubydlící - většina našich rozhovorů je stručných - kdo zajde na nákup, jak jsme na tom s financemi.. I proto nemáme mnoho důvodů se hádat. Jakoby si každý žijeme svým životem. Je mi 42, jemu 56. Čím dál více ale trpím osamělostí, jsem psychicky vyčerpaná, chtěla bych být s někým, kdo by si mě vážil a toužil po mě. Často se rozbrečím i na ulici, když vidím manželské páry, jak se drží za ruku.. Myslím na to každý den, jak jsem nešťastná. Manžel se rozhovoru na téma sex vyhýbá, několikrát mi řekl, že neví, proč to tak má, že nemá žádnou sexuální potřebu a pochybuje, že se něco změní. Dokonce řekl, že se k sobě nehodíme. Do poradny nepůjde. Kvůli dětem se nechci rozvádět, ale velmi trpím samotou, jsem zklamaná životem. Děkuji
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Evidentně se v průběhu vašeho manželství hodně změnilo. Intimní život vymizel v době, kdy mladšímu dítěti bylo 5 let, brali jste se nejspíš z důvodů vaší gravidity? Ale druhé dítě spolu máte. Vy dva jste se sobě celkově odcizili, a to nejen v intimitě, ale i ve sdílení, vzájemnosti. Řešíte hlavně provozní věci, v těch se shodnete. Že jste citově a sexuálně deprivovaná, se vůbec nedivím. Ale těžko vám mohu nabídnout radu, jak to mezi vámi dvěma změnit. Dle mého byste potřebovala individuální psychoterapii. V dialogu s erudovaným psychologem můžete vše více probrat, hledat začátky problémů, i podporu, doporučení. Toto manželství zdánlivě vypadá jako odepsané - nemáte sex, jste jako žena odmítaná, cítíte se osamělá, jste z toho již depresivní. Je možné, že opravdu nejste kompatibilní. Ale to by chtělo nejprve opravdu analýzu odborníka zvenčí. Objednejte se u psychologa co nejdříve!
nevyrovnaný vztah
Ví, že má dveře otevřené zpátky. Mezi námi to prostě neskončilo, jak by mělo. Stále jsme jedna duše a vím, že oba rozloučením, které nebylo z naší vůle, oba trpíme. Proto se na mě ptá naší kmarádky, a přitom současně "zkouší udělat tlustou čáru" ... již 2 měsíce zkouší ... takže asi to ještě nedokázal. Vím, že se doma stále budou hádat, jsou velmi odlišní a jeho žena s ním nemluví o jeho citech a pocitech, nesdílí. Řekla mu, že tyto "psychologické kraviny řešit s ním nebude". Je tcrdá a chladná po všech stránkách. Ode mě dostával to, co doma nikdy. Neznal to, že existuje až taková blízkost mezi mužem a ženou, to jsem mu ukázala já, aniž bych to jkkoliv plánovala, prostě to vyplynulo ze situace. City nám zůstaly, jen si je nesmíme projevovat .... Paní doktorko, prosím, jak jako odbornice vidíte možné směry vývoje? Děkuji za váš názor. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Obávám se, že mne nenapadne již nic jiného, než co jsem napsala. Je mi jasné, jak moc milujete. Ale - je to opravdu LÁSKA? Ale nemám právo do ničeho mluvit, mluvím jen o svých pocitech z vašeho vyprávění, Ivo.
nevyrovnaný vztah
Vím, že oba se vzájemně stále milujeme, ale on je zřejmě nevyzrálý, nedospělý, když dá na své rodiče. Navíc hypotéka .... i když i to se dá řešit. A naší kamarádce řekl, že " ZKOUŠÍ udělat tlustou čáru". Takže zůstal v této chvíli u ženy, i když pod nátlkem rodiny. Je slaboch, to vím. Ale se mnou byl muž, jak sám cítil i mně to řekl. Říkal, že se mnou se cítí natolik spokojený, že se ničeho nebojí a má pocit, že nemá žádný problém a nepotřebuje ani psychoterapie. Já jsem to viděla také, že to tak je. Protože jsem mu dávala svobodu, kterou doma nemá, neměl a mít nebude. Když jsem s ním mluvila, byl to zcela jiný a zlomený člověk. Psychicky na dně a zklamaný z toho, že jsem "zakázaná žena". On to ta nechtěl. Já také ne. Ale nijak jsem na něj netlačila, nic nevyčítala, mám pro tuto stuaci pochopení, jakkoli je pro mě bolestivá. Ale ví, že i pro něho též, jen mužským způsobem. Nemůže mít to, co má rád. A není spokojený. Mám tomu dát ještě čas? Aby měl možnost přemýšlet? - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, už jsem něco naznačila v předchozí odpovědi. Zkuste si sama pro sebe zvědomit, co vám dává mateřská a pečující láska vůči muži, který je slabý, submisivní, ovlivnitelný, který oporu od druhého přijímá, ale sám ji neumí nabídnout. Já vám určitě neposkytnu odpověď, jakou byste ráda slyšela, vím, že takto nevyvážené vztahy nemají příliš dobrou prognózu.
nevyrovnaný vztah
Trvalo to cca 10 měsíců, tento vztah, od začátku jeho vývoje. On je monogamní, velmi silně, jinou ženu než manželku nikdy neměl, byl naprosto věrný. Až já jsem mu vstoupila do života. A byla trpělivá, to umím, protože ho v podstatě chápu. Nemá vztahovou zkušenost a dle jeho slov se prvně v živtotě zamioval jako princ do Rusalky, je velmi romantický a poetický. Vztah s ním byl duševně úžasný, i po intimní stránce, kam až jsme došli. Nikam jsem nespěchala, nebyl důvod, i když byla oboustraná touha, ale oba jsme chtěli dodržet vzájemný slib a plán, aby se on necítil, jako promiskuitní muž. Což vím, že v žádném případě není. Se ženou si neměli co říct, ale spolu jsme mluvili i 6 hodin po telefonu, pořád bylo co. A nyní po cca 2 měsících, ačkoli nejsme, krom 1 rozhovoru z mé inicitivy, protože on můj mobil nezvedne, volala jsem tedy ze služebního, volal naší společné kamarádce a ptal se na mě. Věděla jsem že to udělá, protože kontakt se zakázat dá, ale láska a city ne. Mají vlastní život.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím dál...
nevyrovnaný vztah
Jeho rodiče se k nim domů dostavili před Vánoci a jak se mně nedávno přiznal, kdy jsem ho kontaktovala a chtěla vysvětlení, protože se mnou ze dne na den na Vánoce přerušil vškerý kontakt, mu mě zakázali. S tím, že nemají rádi změny a přejí si aby vše zůstalo tak jak bylo. Jemu je 40 let ! Bohužel je submisivní a podlehl, ale je pravda, že mně řek, že se zná, že zase "vyměkne" pod jejich nátlakem. Nyní jsme spolu mluvili, doma se stále hádají, se synem si nejsou již tak blízcí, a nemá práci, zatím. Je na ženě finančně závislý, to je mi jasné a i proto asi tak reagoval. Protože už dříve jsem mu navrhovala uončení vztahu, pro jeho nerozhodnost ale on to zamítl s tím, že mě k životu potřebuje. Vím, že se oba stále velmi milujeme, nepopřel to, nedokáže mně říci, že mě již nechce a že vztah definitivně ukončil. Prosila jsem ho oto, abych mohla jít dál, ale neudělá to. Mlčí. Já ale chápu, že to nedkáže, protože mezi námi je velmi silné citové pouto i bez sexu a o to je to těžší. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, já myslím, že jsem váš dotaz hned na začátku, aniž bych znala pokračování, zařadila do správné kategorie. Měla byste v souvislosti s tímto vztahem více přemýšlet hlavně o sobě. Proč máte potřebu pečovat o druhé? Čím vás přitahují v rámci partnerství ti slabší, kterým můžete nabídnout pomoc? Máte v sobě velkou míru protektivity, ale ta by neměla mít nic společného s partnerstvím...Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
A on se za ta léta bojí dominantních žen. Z toho důvodu, přišel během loňského roku o 3 zaměstnání !!!! Protože se bál zeptat jich na to čemu nerozumí. Takže vždy skončení práce ve zkušební době. A nyní, když se přiznal k lásce ke mně, ztratil práci, navíc s hypotékou. Jeho žena měla 2násobný příjem než on, z rodinné firmy jejího strýce. její rodina velice semknutá. On zde nemá vůbec nikoho, je ze severu. Plánovali jsme společný život, bydlení a rozvod. Tak, jak to chtěl on sám. Ale jak ztratil 3 práci a začal mluvit o tom, že se bojí, že skončí na kolejích, napsala jsem jeho bratrovi, aby mu jako rodina pomohli a řekla, co se u nich doma děje. Bratr slíbil, že edělá maximum. Ex mně řekl, že si tajně přál, abych toto vše řekla jeho matce. On to nikomu ze své rodiny neřekl, jaká je jeho situace doma a že mu žena nedovolí ani koupit boxerky za 59 Kč!
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím dál...
nevyrovnaný vztah
Psychiatr mu při prvním sezení, kde si mě také vyžádal, jakkoli je to nestandardní, ale chtěl mě mít u sebe, aby dokízal o dlouholetých problémech mluvit, mu řekl, aby se rozvedl. Že párová terapie se ženou již nemá smysl. Ona ani nechtěla do manželské poradny, kam jsem je objednala já, i proto, abych měla čisté svědomí, že jsem udělala vše pro to, abych já nerozbila vztah. Ale nebylo co rozbíjet. Hádali se pravidelně i do 3 hodin do rána, padaly facky z její strany, syn toho byl přítomen a už na ně i křičel, že s nimi nechce být. Dokonce při jedné hádce syn vzal nůž z linky a pohrával sis ním, 9,5 letý klučina. To mě vyděsilo. Prostě je dlouhodobě vyhrocenou situacív rodině psychicky již poznamenaný. Po jednom sezení s psychoterapeutem, došli ex s ním k závěru, že mě miluje a radostně mně to volala, s tím, že jsem ta pravá. Totéž zavolal mému otci. Ale totéž, že se zamiloval jinde ihned sdělil své ženě. Bohužel. Nedošly mu následky, co tím způsobí. Jeho žena je velice dominantní.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, co na mne čeká dál. Ivo, nebývá ani zvykem, do písemné internetové poradny psát takto dlouhé příběhy, protože je to vždy výrazně lepší řešit s psychologem osobně, ale - můj prozatímní pocit - mluvíte zde o vaší terapeutické péči o ex přítele, byla jste jakoby jeho matkou a terapeutickou pečovatelkou, která jej vedla za ruku. Nemyslím, že to do vyrovnaného dospělého vztahu patří...Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
A jak jsme se sbližovali a on cítil oporu někoho, tak jsme zjistili, že si duševně naprosto rozumíme. Dle jeho názoru jsme jedna duše, tak to cítil i řekl on jako první, já jsem mu potvrdila, že to vím. Je mladší než já, ale vypadám mladší a rozuměli jsme si prakticky ve všem, takže jsme se shodli, že ani jeden z nás ten věkový rozdíl nevnímá, že je to setřené. Domluvili jsme se, že spolu budeme v budoucnu žít, on to navrhl jako první. On byl i iniciátor intimnějšího sblížení, i když já jsem tuto oblast nastavila tak, že ho nechci v situaci jaké je sexuálně manipulovat, takže zatím spolu budeme i bez sexu. Což psychložka z linky důvěry označila jako mojí chybu, protože jeho vztah byl doma mrtvý, jeho žena chladná a neměla o něho jako o muže zájem. Byli jsme jako dva idé s jedním uvažováním. Mluvil přede mnou nahlas své myšlenky a byl naprosto otevřený ve všem. Těšil se na intimitu, požadoval jí a mluvil o ní. Chtěla jsem, aby začal chodit na psychoterapie. Začal.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor. Měla jsem přítele, který byl v manželství týrán ženou, psychicky i fyzicky. Seznámili jsme se při zpěvu, byla jsem bez info, on si na ní v kolektivu stěžoval, ale jan tak, jak to muži dělají. Že je u nich letitý nesoulad a ostatní to věděli a říkali mu, aby to řešil. Pak jsem ho učila jakýsi obor a poznali jsme se více a zamilovali do sebe. Byli jsme i na BKB, začal se mně otevírat a já zjistila, o co se jedná. Jsem krizový pracovník, VŠ, on také VŠ, velmi inteligentní a vzdělaný. Své ženy se bál tolik, že mně volal, že se bojí jít domů, protože jej velmi "seřvala", za to, že jí inhed nezvedl mobil. Nemohl, byli jsme spolu tajně v tutéž chvíli v BKB, kde mu potvrdili, že je obětí TČ domácího násilí. Chtěl mě s sebou, aby, jak řekl, se dokáza otevřít a vše jim říci a poprpsit o radu Rada byla odejít od manželky. Jde tam o naprostou kontrolu mobilu, SMS, mailu, sociální izolaci od přátel atd. Klasický příklad z učebnice. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo, váš dotaz má 8 částí, nevím, co na mne v nich čeká, jdu dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, potýkám se s takovou nepříjemnou situací. Jsme manželé 12 let, máme dvě děti. manžel podniká, já po MD chodím do práce. Protože začátky nebyly lehké, tak se mu snažím i v podnikání pomáhat. V minulosti jsem si vzala na bedra i kompletní financování rodiny, úspory jsem mu dávala, když potřeboval, samozřejmě péče o domácnost, děti... Doma občas bylo dusno, ale venku mě chválil, vypadali jsme jako ideální manželství. Jenže po pár jeho podvodech na mě jsem stopla financování a začala chtít peníze na domácnost i od něj. Jde to ztuha. Ale zásadně se změnil vztah. Najednou se od cizích lidí dozvídám - jak se k němu hrozně chovám (řekne jen část reality - třeba tu, kde se snažím nastavit hranice), jak se mám vzpamatovat, manželka dalšího kamaráda mi řekla, jak si na mě začal stěžovat, že to nečekala, co se děje, další kamarád začal mluvit o netoleranci atd atd. Buď mi to lidi řeknou potajmu, a pokud veřejně, on to tak shodí a zamluví - tohle umí dobře. A se mnou se o tom nechce bavit anebo řekne, že je to pravda, protože OSTATNÍ TO VIDÍ TAKY TAK. Tu "oběť" má po své mámě, ta si taky už 15 let hořekuje, že umírá a má rakovinu (nemá). Co se s tím dá, paní doktorko, dělat? Lidi kolem mě se ke mně začínají chovat odtažitě, ti vstřícnější mi "mluví do duše", že bych se měla chovat jinak, jinak se rozvedeme. Vadí mi to. příklad: večer přijde, všechny nás seřve, že je nepořádek, všechno špatně - děti utečou, já rychle sbírám tašky, rovnám, co jde. On je spokojený. Když ho prosím, aby toho nechal, tvrdí, že musí. Mě ty diskuze ničí, protože když "má pravdu", jsme všichni špatní a měli bychom se vzpamatovat, když se mi to podaří neutralizovat, vztáhne to na sebe, že je špatný teda on a že to čekal, že jsme nevděční apod. Špatně to snáším, večer je třeba ticho. Tak to nechávám být, nechci se doprošovat. Mlčí on, je naštvaný. Mlčení pokračuje ráno, já vypravím děti do školy, snídaně a tak, jedu do práce. A hned dopoledne všichni vědí, že na něj nemluvím a ráno jsem se na něj ani nepodívala, nepozdravila. Ale nikdo neví to předtím. A jak jsem hrozná - viz výše. Dostávám se do určité izolace. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Pomluvám se čelí těžko, ale přemýšlela bych nad tím, jak je možné, že všichni respektují manželovy názory a vyhodnocování vašeho soukromí, a neslyší vás a vaše vysvětlování? To je mi divné. Popisujete to poměrně černobíle. Nejdříve jste manželovi pomáhala a podporovala, byla jste i tahoun celé rodiny - pak bylo vše v pořádku. Manžel to nejspíš tedy bral jako samozřejmou danost. Pak zmiňujete jeho podtrhy na vás a tím pádem změnu vašeho kurzu v soukromé "politice". Ale to vše jsou opravdu vaše soukromé věci, které byste také měli spolu řešit. A to se vám dvěma opravdu nedaří. Chtělo by to změnit i kurz v komunikaci. Chcete  - li být vyrovnaný a rovnocenný pár, pak k tomu patří to, že se budete podporovat navzájem. Vy jste byla nejspíš dlouho v submisivní roli, aniž byste si vy připadala jako "oběť". Když jste se vymezila, bylo to v jeho očích špatné chování. Jeho matka byla ženou, která táhla veškerou domácnost jak finančně, tak psychicky? Někde se tento jeho předpoklad samozřejmosti objevit musel. Chcete - li spolu zůstat, měli byste o všech potřebách a očekáváních spolu mluvit, měli byste svou komunikaci, a tím i váš vztah, narovnat. To je jediné, co vám k tomu mohu říct. Je to na vás na obou...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych se zeptat s přítelem jsem rok. Ze začátku to bylo všechno v pořádku, ale před několika měsíci začal žárlit, že já mám autoškolu a můžu jezdit autem, a že mám vystudovanou vysokou školu a on ne. Potom jsem nastoupila do práce, kde jsem dostala pěkné peníze a nenadřela jsem se jako on, a to mi taky vyčítal. Teď jsem doma na nemocenské jelikož jsem těhotná a to mi taky závidí, že jsem doma a nic nedělám a on chodí do práce. Závidí mi i to, že mám bohatou rodinu a on ne. Prostě všechno. Když přijde domu je příjemný, ale jakmile zavře dveře píše mi škaredé zprávy, i když mu říkám, že mi to ubližuje tak nic, píše mi to dál. Prostě si mele to svoje a mě to ničí. Miluji ho a chtěla bych to napravit ale jak? Snažím se mu pomoct hledám mu novou práci, autoškolu všechno. Ale on pro to nedělá nic, jen si stěžuje a žárlí na mě že já mám všechno a on nic. Předem Vám moc děkuji za odpověď.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Abych pravdu řekla, moc nevím, co byste ráda napravovala? Že máte autoškolu, na rozdíl od něj? Že jste vystudovala vysokou školu na rozdíl od přítele? Že jste vyrostla v jiné rodině, než on? Čekáte spolu dítě, a to docela brzy, na to, že jste spolu ve vztahu rok, a jsou mezi vámi takového konflikty a porovnávání. Je úplně jedno, jaké má přítel vzdělání, zda má v současnosti autoškolu, atd. Důležitý je jeho potenciál do života - ať již v tom, jak se mu bude dařit v práci, jak moc je ambiciózní a má drive v tom, rozšiřovat a rozvíjet svou profesní kariéru, nebo v něčem jiném, nyní mám na mysli vztahovou emoční rovinu.. Pokud se s vámi bude poměřovat, a bude jej to brzdit, bude vám to vyčítat, pak je něco někde ale hodně špatně. Zatím je čas na to, abyste to spolu řešili. Nenechte si ubližovat. A také nevím, jestli je vhodné, abyste to byla vy, která mu bude shánět novou práci. To by měl on sám. Sám si musí dokázat, jak je dobrý, aby přestal nedospěle žárlit na vás.