Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
jsme spolu kratce 7mesicu.Bydlime spolecne 2mesice.Totalni katastrofa mesic hadek a další se snazim o komromis je to tezke,ale nehádáme se.Byl velice ohleduplny obejmul me sam od sebe i me polibil ted se zmenil a me to moc ublizuje.Miluji ho ale nechci se ponižovat.Co se tyka domacnosti vareni .nakupu a vseho nemohu rozhodovat sama za sebe a když tak je vse spatne je to deprimujici.Muj pritel je na voziku a nemůžeme mit spolu normalni styk,ale me to nevadi .Co mam prosim delat,aby jsme se nerozesl .
jarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jarko. Já bych se na vašem místě ponižovat nenechala a přestěhovala se nazpět tam, kde jste žila ještě před 2 měsíci. Udržujte vztah zatím bez společného soužití, které vám dvěma ubližuje. Nebyli jste na to připraveni., on byl pánem své domácnosti, o vše se musel umět postarat sám, a je zvyklý na svůj režim. Myslím, že prostorovou odluku potřebujete, aby se mohl narovnat váš vztah a víc jste po sobě toužili a neubližovali si.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s manželem jsme už 15 let, máme dvě děti. manželství vcelku funguje, je to asi spíš kvůli mně, protožese hodně přizpůsobuju a snažím se tlumit všechny konflikty, ať už u nás, tak i v manželově rodině - i když tam pomalu couvám, protože se párkrát stalo, že se všichni pak obrátili proti mně.Ale nějak čím dál víc zjišťuji, že manžel odmítá anebo se vyhýbá tomu, dělat zdarma věci pro ostatní.Třeba domácnost - pokud má něco udělat, vždycky si k tomu někoho přizve anebo to na někoho přehodí. Anebo křičí, že není údržbář a co po něm chceme. Domácnost tak víceméně přehodil na mě - prý se má o domácnost starat žena, takže nazdar. A nehnu s tím. Pokud má dobrou náladu, umyje nádobí - je to tak jednou za půl roku. Ale pak vyžaduje "reciprocitu" - já jsem udělal tohle, ty udělej toto. Těch případů bych mohla uvést víc, zkrátka pokud má něco udělat, velice pečlivě hodnotí, jak moc je to pro něj. A pokud je to pro jiné, snaží se z toho vykroutit. Naopak práci pro sebe vyžaduje - nebojí se říct naplno mé matce, která přijede - tak babičko, stejně nemáte co dělat, vezměte lopatu a posbírejte hovínka po psech na zahradě. Všechny okolo zaměstnává a úkoluje. Totéž se odehrává i s penězi. nevadí mu, když se zaplatí něco pro něj, jakmile je však něco společného, hledí si, kolik zaplatil on a kolik já. Ačkoliv vydělává víc, chce, abych se podílela stejně. Vysvětlení anebo obhajobu si vždycky najde. Myslím, si , že je tak trochu sobec, a chtěla bych Vás poprosit o radu, co s tím. Totiž když se vzepřu, je zle. Děkuji Vám za vaši radu. - otázka upravena poradcem
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo. Manželství vcelku funguje, to je vaše první věta, ale pak už je to vše o stescích o tom, co vůbec nefunguje a ač jste nespokojená, manžel to odmítá slyšet a řešit. V čem tedy manželství funguje? Nemáte vyřešeno společné finanční hospodaření, nemáte vyřešen podíl na pracech v domácnosti a na domě, zvažujete jeho charakterové vlastnosti. Když říkáte, že to nějak čím víc zjišťujete, znamená, že dřív byl manžel jiný a mění se v poslední době? To by chtělo si společně někdy sednout a dohodnout nová pravidla - právě co se týče mužských a ženských pracovních kompetencí, co se týče distribuce peněz. Manžel si je vámi nejspíš zcela jistý, tak by měl vědět, že žádná jistota v manželství nikdy není napořád a že byste tyto věci měli konstruktivně  řešit včas, než by mohla nastat hlubší krize.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, děkuji za odpověď na dotaz ohledně závisti na cestování, nové zážitky beze mě mu asi nezávidím, poněvadž můj manžel tráví spoustu času beze mě a se svými koníčky, vyloženě mu závidím cestování, letiště let, to že vypadne z domu na pár dní a já ne. Cítím, že chci taky a připadám si jako malé dítě. Je to iracionální, napadlo mě jestli to nesouvisí s dětstvím, tam byl moment, kdy rodiče odjížděli na zahraniční leteckou dovolenou(tehdy se tolik nelétalo) pouze s mým mladším bratrem a mě a staršího bratra nechali doma, ač věděli, že toužím cestovat (bylo mi 12). Nevím, ale vím že to potřebuji nějak zvládnout, neboť se mi mé emoce vůbec nelíbí. Děkuji
Anabela odpověď
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anabelo. Nejspíš to bude souviset s vaším dětstvím, jak to popisujete. Jako byste se iracionálně cítila dnes odstrčená, jako ta malá 12 letá slečna tenkrát, i když to tak v realitě vůbec není. Vrací se vám to tam. Ale - na podrobnosti vašeho dotazu si po delší době již nepamatuji. Vy s manželem v páru spolu cestujete? A letecky? Fascinovala vás i atmosféra letiště - vlastně toho velkého světa před cestou do něj. Musíte si to v sobě rozebrat víc sama, ale určitě tomu porozumíte, abyste mohla se svými emocemi zapracovat. Hlavně se za to neobviňujte :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsme s přítelem tři roky a mám pocit, jakoby se to všechno vracelo zase do starých kolejí. Dali jsme si na začátku tohohle roku pauzu, jelikož se z mého partnera postupem času stal pecivál. Slíbil mi, že se bude snažit, ale... Než jsme se poznali, chodil hodně s kamarády ven a do posilovny. Na začátku vztahu se hodně snažil - nosil mi kytičky jen tak, vozil mě na výlety, psali jsme si nebo volali do noci, ale dnes už to tak není. Je to hodný člověk, který mě chápe a má mě rád takovou, jaká jsem. Jen mě trápí to, že se opět přestává zajímat o náš společný čas - o náš vztah. Vidíme se jenom o víkendu, který už je tak krátký a on by nejradši seděl u televize s brambůrkami. Snažila jsem se najít nám nějaký koníček, který bychom měli společný, ale ono ho prostě nic nebaví. Všechny výlety většinou vymýšlím já a to jen proto, abychom neseděli doma. Jsem z toho všeho už unavená. Chtěla bych, aby byl v tomhle ohledu samostatný a ukázal mi, že mu na našem vztahu záleží...
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. V míře touze po aktivně stráveném volném čase jste opravdu velmi nevyvážený pár. Na začátku vás přítel dobýval, takže dělal hodně z toho, co vám na očích viděl, aniž by to tolik zajímalo jej samotného. Ale tenduje evidentně k pasivnímu stereotypu. Pokud budete stále za něj vymýšlet něco vy, budete mu dělat tak trochu matku a postupem času to přestane bavit i vás.Co máte na něm především ráda? A  co má na vás rád on? Zkuste si více povídat o tomto a udělejte si plán, že jeden víkend bude mít na starost program on, jeden týden vy.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. S manželem se známe 13 let z toho 3 roky jsme manželé,jde o naše druhá manželství. Po svatbě manžel prodal svůj byt a přestěhoval se do mého s tím,že si do budoucna pořídíme společné bydlení. Není to tak jednoduché, protože oba máme děti z předchozích vztahů a je třeba dořešit financování. Vzhledem k tomu, že manžel je cholerik, vznětlivý a párkrát došlo i k fyzickému násilí, mám strach investovat do společného bydlení všechny svoje prostředky, což by byla většina hodnoty nemovitosti s tím, že manžel by to postupně doplácel ze svého.Manžel mi vyčítá, že ho nemiluju a odmítá se mnou sex prý společný sex budeme mít až ve společném bydlení, jinak si nemůže být jistý, že je to z mé strany opravdová láska. Řekla jsem mu, že se mi takový přístup nelíbí, že je to vydírání a on vybuchl, že on se cítí vydíraný mnou, když bydlí v mém a ne společném bytě. Podotýkám,že celý byt si financuju sama a náklady na inkaso hradí je z 1/4. Nevím, jak situaci řešit. Prosím poraďte.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. Máte základní problém v projektu finančního hospodaření. To je ale jeden z hlavních pilířů manželství. A máte problém v komunikaci - další pilíř partnerství. Mezi vámi dvěma panuje nedůvěra a z ní pramenící vzájemná nejistota. Jak se to stalo? Znáte se 13 let a až po 10 letech jste se rozhodli pro svatbu, tak to určitě bylo uvážené. Cholerický temperament je geneticky podmíněný, takže cholerik musel být nejspíš i před řešením otázky společného bydlení. Nějak se vám to oběma na sebe hodně nabaluje a vzájemně cyklí - nejistoty okolo peněz vygenerují problémy v sexu, komunikace vázne. Viděla bych to jednoznačně na párovou terapii v partnerské poradně. Pomůže vám to, věřte tomu :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
chci se poradit ohledně mého problému který mě trápí. Závidím svému manželovi, když jede někam na služební cestu do zahraničí. Úplně cítím, jak je to stupidní, ale nemohu si pomoci. Je to dané trochu tím, že zbožňuju cestování, a v danou chvíli mě až bolestně trápí to, že on si vyjede a já jsem doma. Je to hloupé i proto, že cestuji v práci také, ale jen po ČR. Potřebuji nějak emočně zvládnout ty odjezdy a mou závist na jeho cesty a zážitky, protože úplně cítím jak se v danou chvíli nedokáži ovládat, což mě mrzí.
Anabela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anabelo, zkuste se sama pro sebe zamyslet nad tím, co je opravdu podstatou toho, co mu závidíte. Je to cestování po světě, nebo možnost jeho nových a nových zážitků bez vás? Je to žárlivost, nebo závist?... Nepochybuji o tom, že spolu vy dva po světě cestujete také. Zkuste se zamyslet nad pravými příčinami toho, co popisujete :-)
nevyrovnaný vztah
Jsem vdaná 42 let. Začínám mít problémy s pohybovým
aparátem a můj manžel je zcela zdravý a život si chce užívat dál. Je několikrát do roka na výletech přes noc. Docela mi to vadí. Mněli jsme dobré manželství. Ale já mu už nestačím. Tak zůstávám doma sama a nesmírně jsem nešťastná. Také mi někdy vypráví jaké tam byly akční ženy a byly dalece starší než já.

Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. Dopřejte manželovi výlety, dokud je aktivní. K čemu by vám bylo jeho omezování? A možná neberte vztahovačně to, když mluví o jiných ženách na akcích, které jsou fit. Je to od něj netaktní, ale asi si to neuvědomuje a hlavně to nemyslí zle. Jen je důležité, abyste vy dva přešli spolu na vlnu jiných společných aktivit, které vás budou bavit společně - určitě se nabízí kultura, ale i mnoho dalších věcí. Objevujte spolu váš svět, co vám nabízí nového :-) A pak také - vy si najděte pro sebe to, co bude těšit vás, abyste se necítila osamělá, když je manžel pryč. Najděte si okruh svých lidí, svých zájmů!
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, jak bych to měla řešit? Máme tři středoškoláky, kteří mají svoje zájmy a chtějí o vánocích zůstat doma, protože to jsou aktivity spjaté s místem domova. Jenže manžel přišel s tím, ať jedeme s jedním jeho známým (manžel je na něm hodně závislý) na celý týden na hory. Děti nechtějí, já bych tam ráda strávila max 4 dny, jenže prý na tak krátkou dobu neseženeme ubytování (manžel se ani nepokouší, v tomhle je on pasivní). Ten známý se začal vztekat, že dělám problémy. Manžel totiž to rozhodnutí svalil na mne. A prý, ať si manžel najde jinou, která ty problémy dělat nebude. Takže doma slyším - nebudeš ty, bude jiná. Navrhuju jiné alternativy tak. aby vyhovovaly i dětem, ale on tvrdošíjně trvá na horách s tím kamarádem. Ještě jsem zapomněla dodat, že je to dost drahé ubytování, které sice zvládneme, ale je to zbytečné. Doma je ticho, on odmítá o tom mluvit. Zjistila jsem, že se přes známé pokouší najít nějakou ženu, s kterou by tam jel. Já nevím, co s tím. Děti tady samotné na tak dlouho nechat nechci, babičky tu nemáme. Když s ním pojedu, bude klid? Na jak dlouho? Co s tím, když mu kamarád je přednější než rodina a na nějakém kompromisu (třeba zkusit sehnat kratší bydlení) on se nechce podílet? Prostě buď JÁ nebo nic. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, to, co popisujete, má přeci nejspíš svou hlubší historii a není to jen spor o strávení letošních vánoc. To si nemůžete namlouvat. Za tím vším stojí nějaká déledobější partnerská krize a neřešené konflikty a nedorozumění mezi vámi. Nejspíš vás manžel vnímá, i líčí druhým, jako hlavu rodiny a generálku, které má nyní příležitost se postavit - třeba s podporou jeho kamaráda. Neboli - nejde o vánoce, ale o vyrovnanost ve vašem vztahu a schopnost komunikovat mezi sebou o nedorozuměních a o svých očekáváních od vztahu.
nevyrovnaný vztah
Přítel nechce děti. Jsme spolu dva roky a ani jsme neměli sex. Bydlím u rodičů. vídáme se několikrát týdně i víklendy jsme spolu. Je mi třicet, příteli 35, před rokem jsem prodělala druhou žilní trombozu, oboustrannou plicní embolii a vzali mi jeden vaječník díky nádoru. Prý kvůli tomu ale to není, že se mnou nespí, ale na dotaz proč mi řekne nevím. Miluje mě, ale nechce děti ani sex. Nevím co mám dělat. Léčím se dva roky na špatnou srážlivost krve, jsem trombofilik a tím se mi zmenšuje šance dítě mít...Nevím co dělat. Prosím poraďte.
Katka N
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko N. A vy toužíte po sexu s ním jako takovém, nebo hlavně kvůli miminku?  Přítel je asexuál? Je panic? Nevím, z mého pohledu si nedovedu váš vztah představit jako plnohodnotný, protože je tu vidina tohoto modu na celý život. Dovedete si to představit? Chcete takový život? Pokud přítel mluví o lásce, pak k lásce, té zralé a opravdové, patří i vysvětlování toho, co nejde, ač by si to ten druhý přál. Bez vzájemné komunikace moc nevidím pozitivní perspektivu vašeho vztahu do budoucnosti. Vy snad ano?...
nevyrovnaný vztah
Nutno podotknout že upřednostňuje dost své děti. Kdykoliv přijdou hned jim dává peníze atd. Já se o vše musím doprošovat. Nikam také snami nechodí max jednou za rok po jeho příbuzných. Mého otce viděl jen asi dvakrát... Ani na jeho svadbe nebyl, údajně kvůli práci. Já už vážně nevím co dělat. Jsem na pokraji sil... Děkuji předem za odpověď...
Diana
PhDr. Jitka Douchová
Ve vztahu se cítíte být nedoceněná, ponižovaná, nejste v něm šťastná. Partner s vámi vlastně nic nesdílí, ani volný čas. Jste v tom vztahu asi poněkud osamělá, ne? Na druhou stranu uznáváte, že s vaší dcerou má přítel suprový vztah. Že je to mezi vámi zralé na řešení toho, kudy dál, je víc, než zjevné. Ale já vám neporadím. Slyším od vás jen stesky, nic, co je dobré a stálo by právě kvůli tomu za vztah bojovat. Doporučuji vám rozhodně partnerskou poradnu. Jste na pokraji sil, jak říkáte, zkuste nejdříve vyhledat někoho pro sebe. Tam bude větší prostor pro dialog a nacházení dalších věcí, k nimž já se touto cestou nedostanu :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, nevím si rady s přítelem... Já 29 přítel 43. Jsme spolu 3,5 roku. Ale poslední rok stojí za nic, přítel je vůči mě dost sobecký, je podnikatel a dobře mu vynáší podnikání já pracuji také. On má 20 kluka, 19 holka a 17 letého syna bydlí snami ( ostatní bydlí sami) a 8 letou dceru mám já plně ve své péči, není otec. K mé dceři má vztah suprový, rozumí si. Ale i přez to třeba na škole se nikdy nepodílel finančně semnou, ani kroužky či tábory, chápu je to mě dítě ale přez to. Je to pro mě výdaj velký, dříve než jsme spolu začali bydlet jsme se domluvili na tom že on bude platit nájem já jídlo. A když mám nějaké větší výdaje a nezbyde mi už třeba na jídlo a řeknu si o peníze hned na mě ječí ať šetřím atak. Zamyká predemnou skříň kde má firemní a své peníze, nikdy jsem mu nic nevzala ani bych si to nedovolila... Často mě ponižuje jak neumím uklízet, že je potřeba tamto udělat apod. Nevim už co dal. Když zvážím že toužím moc po dítěti, on ho nechce.nevim už co dělat... Jsem zoufala
Diana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Diano, no nevím. Přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Vážená paní Douchová,
jsem s partnerem teprve rok. Náš vztah je takový, řekla bych až vlažný.
Můj partner je neskutečně hodný, vychovaný, pracovitý, pomáhá, zkrátka jako člověk je fajn. Chybu to má jedinou a to takovou, že to není takový ten typický testosteroňák. Nemá příliš chuť na sex (3x měsíčně) - a to už od začátku vztahu. V případě, že na sex už dojde, tak zkrátka neejakuluje. Dále nevyjadřuje žádné pocity týkající se lásky.
Všechno ostatní je fajn.
Potřebovala bych vědět, co se mu honí hlavou. Bojím se ho zeptat, abych se ho nějak nedotkla a aby se do sebe neuzavřel. Vím, že je v těhlech věcech vždycky nervozní.
Předem děkuji za reakci
Andrea
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Andreo, buď se smíříte s realitou, nebo zůstanete v jednom důležitém partnerském ohledu frustrovaná. Mezi vámi dvěma se posiluje psychický blok. Vy se bojíte tématu sexu dotknout, abyste mu neublížila, on má nějaký blok v intimním životě. Těžko na něj můžete jakkoli tlačit, ale téma to ve vašem vztahu je, a velké...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat. Žiji s partnerem už tři roky. Nikdy to nebyl dokonalý vztah. za tu dobu jsme nebyli nikde spolu , žádná dovolená ani procházka. Zajímali ho jen jeho záliby. Nechával vždy všechno na mně, zařídila jsem byt, zařizovala dům, nakupava a vše ostatní. Myslela jsem, že nějak fungujeme, tak jsme se i zadlužili, projekty na dům atd. Teď je stavba pozastavena, pač jsem zjistila, že mě podvádí a ponižuje, kde může. Rozešli jsme se, ale vrátila jsem se k němu. Chvíli to bylo vpořádku,ale teď se to vrátilo do starých kolejí. Nevím, co dělat. Tento vztach mě ničí, ale bojím se,že to finančně sama neutáhnu.Nedokážu mu,ale věřit a každý den jsem ve stresu a v depresích. Předem děkuji za radu.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, rozhodování je na vás. Ale to, co píšete, mi přijde jako alarmující - nic společného? Proč jste vlastně byli spolu? Myslím, že byste se měla dát vnitřně do kupy, ale už bez něj. Nic dobrého vám do budoucího života asi nedá. Ale znám vše jen z vaší verze, on by vztah mohl vidět jinak. Každopádně se ve vztahu cítíte víc, než diskomfortně. Vše je řešitelné, parcela a rozestavěný dům se dají prodat, v dnešní době jsou ceny nemovitostí vysoko, takže určitě výhodně.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chci se zeptat. Je mi 19 let. Známe se s jedním klukem už 4 roky před 3 lety k něčemu mělo dojít avšak jsem se rozhodla pro jiného. Nyní jsem sama on taky a jsme v kontaktu a ptal se mě jestli s ním nechci mít sex bez citů. Hodně jsem váhala, ale souhlasila jsem . Asi po měsíci to mezi námi nějak začlo fungovat jiným způsobem a řekli jsme si co k sobě cítíme. Jenže on není moc na vztahy a někdy je jeho zájem o mě veliký a jindy zase ne. Jeho rodině o mně řekl, že někoho ,,má,,. Jenže nedávno říkal, že by s nikým nikdy nechodil, že na to moc není. Tak teď nevím co dělat, já jsem holka na vztahy on spíš na užívání si. Jeden týden o mě projevuje velký zájem, další skoro vůbec. Jak byste to řešila? Nejsem si jistá, že mě má dost rád na to, aby semnou chodil. Jinak bysme už byli spolu přece? Zatím je to pořád takové mezi kamarádstvím a vztahem..A postavit ho před hotovou věc bud vztah nebo nic to nevím jak zareaguje, ale určitě by se cítíl, že ho moc ,,tlačím ke zdi". Děkuji - otázka upravena poradcem
Alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Alexandro. To je těžká situace, pokud jste již zamilovaná. Mám pocit, že ON se z nějakého důvodu vztahu bojí, bojí se zamilovat, aby nebyl citově zraněný. Ale o svých citech jste si řekli. Na vašem místě bych to zatím nechala běžet, pokud máte více zisků, než ztrát. Ano, je to vztah/nevztah, alespoň on se to snaží takto uhrát, i když nejspíš lže sám sobě. Ale pokud to nebude mít v pár měsících vztahový vývoj, myslím, že sama od toho odejdete jako první, protože toužíte po lásce, nejen po sexu.
nevyrovnaný vztah
S pritelem jsme spolu asi takove 3 roky. On ma hodne komplikovanou osobnost. Mozna to zni na prvni pohled trivialne. Jsem hodne konzervativne vychovana, proto si myslim, ze muz by mel prvni napsat a kontaktovat ohledne schuzky.
Bohuzel my i po takove dobe mame takove nejasnosti. On ma lehce manipulativni sklony. Sam mi rikal, ze to dela schvalne. Obcas se neozve treba 3 mesice, pote mi napise jak se mam, pote co odpovim nerekne zase nic.
Vylozene ceka, ze budu aktivnejsi ja. On chce, abych mu schuzku navrhla ja, nechce ji navrhovat sam. Prijde mi to takove paradoxni. Ja to nemam rada se mu "vnucovat", tak si vyckavam az se jednoznacne vyjadri se schuzkou. On je pak cely zarazeny a rika mi, ze mu to bylo neprijemne jak jsme se tak dlouho nevideli, ale ze si rikal, ze kdybych chtela ho videt (coz ja bych chtela), tak se mu ozvu sama.
Prijde mi, ze si chce porad neco dokazovat a vyhovuje mu pozice "vladce". Co byste delala v mem pripade? - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Zuzano, já bych si s přítelem vyjasnila očekávání od vztahu, kdo je čeho iniciátorem, jak je to vybalancované. Mluvila bych s ním o tom nekonfrontačně, ale na rovinu, ptala bych se na příčiny jeho pasivity a čekání, zda se ozvete. Předpokládám u něj snížené sebevědomí. Ale nač spekulovat nad příčinami, důležité je to změnit. Toto vypadá tak, že spolu ty 3 roky ani nechodíte. Je možné, že měl dominantní a direktivní matku, starší sestru, které vše řešily, co já vím. Ale pokud vás vztah s ním opravdu zajímá a stojíte o něj, je zjevné, že musí dojít ke změně. A k té je potřeba komunikace.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, děkuji za vaši odpověď (stěžování si manžela, že je chudák, jen abych připomněla, protože dotazů tady zodpovídáte opravdu hodně). Asi dvakrát jsme si sedli, jenže to dopadlo tak, že většinu mých přání odmítl (aby se víc věnoval dětem - až budou, až bude.., on jako podnikatel nemá čas, ale co chci víc, vždyť všechno dělá pro rodinu - jenže když něco chci, tak to nejde - prostě normálně lže). On chce věci typu každý den abych vyleštila umyvadla a aby doma bylo vždy uklizeno, žádné dětské boty u dveří, aktovka pohozená na chodbě (jenže máme 150 m velký dům, chodím do práce a starám se o děti, nemáme nepořádek, jen prostě to občas precizně uklizené není holt), aby na něj doma čekala odpočatá a usmívající se žena, která se mu bude věnovat (realita je taková, že když přijde, má prostřeno, je hotová večeře, děti mají úkoly, já běhám kolem domácnosti, ptám se ho, co nového v práci a tak, jenže on hned po příchodu na nás křičí - třeba ty boty v chodbě, večeři, když mu nechutná, odmítne a vleze do lednice a sní tam něco jiného, pak si sedne k TV a na moje otázky neodpovídá, případně řekne, že nic anebo proč to chci vědět, naleje si víno a celý večer kouká na Tv, případně telefonuje - už jsem alespoň dosáhla toho, že nám nevypíná TV, když se na ni koukáme a on začne telefonovat). Anebo taky v té diskuzi neřekne nic anebo něco nekonkrétního. Jenže často je to druhý den jinak, přes noc se mu to rozleží v hlavě a zůstanou jen požadavky na mě a zas je on chudák, protože jsem mu včera řekla, jak je špatný. Já si nechci moc stěžovat, mám s ním za sebou kus manželství, děti, vedeme docela zajímavý život, ale tohle začíná být hodně omezující, tak se to snažím nějak vyřešit anebo alespoň zmírnit, protože to začíná mít vliv i na děti. Včera mi řeklo jedno z dětí, že táta chce, abychom kolem něj jen skákali, ale sám nemusí nic. takže už to vnímají taky. Děkuji.
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Eliško. Ale co vám na to mohu poradit jakožto účinnou radu ke změně? Každý pocházíte z nějaké původní rodiny, modely rodičů jsou jistě rozdílné. Jeho matka nějak fungovala v jeho rodině, když byl dítě, možná byly priority právě ty věci, které na vás požaduje. Když přijde z práce, chce vidět uklizenou předsíň, některé věci jej dráždí. Možná je na leccos alergický a díky tomu přehlíží to všechno, co pro něj děláte. Neobhajuji jej, jen přemýšlím nahlas nad tím, kde je chyba. Za léta společného života asi víte, co má rád k jídlu. Pokud už se trápíte úklidem,věnujete se maximálně dětem, proč neuděláte k jídlu něco, co má rád, nebo se na tom docela normálně nedohodnete? A teplá večeře každý den - je to nutné? Přetěžujete se možná zbytečně, a bez odezvy nějakého vděku. To vše musí i ve vás vyvolávat nechuť dělat něco navíc, ale hlavně máte oba vztahový problém. Myslete hlavně na to dobré, co v manželském a rodinném životě máte - píšete, že vedete docela zajímavý život. Jinak bych vám doporučovala vřele partnerskou poradnu v rámci párové terapie, kde by se vyladily věci, které jsou problém. Vy v tom všem nejste úplně šťastná, schází vám satisfakce, on asi také není úplně šťastný, ale neumíte spolu na toto téma komunikovat. U psychologa ten prostor je :-)
nevyrovnaný vztah
ale nějak ho už nezajímáme, nebo nějakým způsobem spadl do stereotypu.. snažila jsem se nějak to vše oživit, koupila jsem nám večeři na žižkovské věži, ta nám ale už půl roku vysí na ledničce a nemá zájem tam jet.. vytáhla jsem ho s námi o víkendu snad po roce na výlet do Dětěnic, ale to byl otrávený jako nikdy.. vydělává spoustu pěněz, a já jsem ještě stále na rodičovské takže si můžu ve volném čase zařídit úklid domu a sama jít třeba cvičit, ale nelíbí se mi, že náš vztah zklouzl jen do takového stereotypu.. příjde mi, že manžela už vůbec nezajímam.. že u něj už opadla ,,ta'' zamilovanost.. mě v noci chybí držet ho za ruku, ale jemu to je jedno.. nevím jak z tohodle kruhu ven, když cokoliv nabídnu nechce.. když si promluvíme, slíbí že to bude jiný, že se nám bude trošku věnovat, nakonec mi dá peníze at si jedem se synem něco koupit a během dvou dnu je zase vše ve starých kolejích.. mám ho nějak nutit nebo to nechat být a doufat, že se to časem zlepší..?? Moc děkuji, hezký den - otázka upravena poradcem
Janča M. - část. 2
PhDr. Jitka Douchová
Jste úžasná, jak se snažíte - místo toho, abyste "brblala a hudrovala", vyčítala, snažíte se velmi kreativním způsobem něco změnit. Chápu, že je velmi těžké narážet na hradbu nezájmu. Ale může to být také velká únava a stres na jeho straně. Moc teď nevím, co vám poradit, protože se mi zdá, že vy všechno děláte dobře. Včetně toho, že se s ním o tom, jak se cítíte, snažíte mluvit. Nutit ho k něčemu nemá cenu, ale vy citově ve vztahu angažovaná jste, tak se snažte i nadále o možnost nějaké zábavy, která by potěšila především jeho. Určitě víte, co by ho nadchlo. Třeba nacházíte víc aktivity, které by potěšily hlavně vás? :-) Držím palce.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme spolu 4 a půl roku.. brali jsme se velmi zamilovaní, máme 3 letého syny, který je celý manžel.. postavil nám baráček a vše vypadalo moc krásně.. manžel pracoval dříve jak stavbyvedoucí, nyní si ale založil vlastní stavební firmu a na nic jiného nezbývá čas.. ne že by jsme dřív nějak často jezdili na rodinné výlety nebo podobně, ale vždy si nějakou chvilku udělal.. ted příjde v 5 z práce, dá si večeři a jde někomu bagrovat nebo něco dodělávat.. víkendy sice slíbil, že si udělá pro nás, ale nakonec to stejně má nabitý prací.. syn se pořád ptá kde je táta.. ten ale když už chvíli má, tak nemá náladu se synovi nebo mě nějakým způsobem věnovat.. dokonce už zhruba půl roku spí dole na gauči, protože usne u televize a nechce se mu už nahoru.. dokonce mi tvrdí, že ho z gauče nebolí tak záda jako z postele..?! že by někoho měl si nemyslím.. na druhou stranu bych řekla, že je rád, že přijde domu a má tam uvaříno, vyprano, nakoupeno a rodinu.......
Janča M. - část. 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jančo M. Před svou reakcí si počkám na 2. část vašeho vyprávění :-) Jen mne na začátek napadá, že pokud jste se brali velmi zamilovaní, pak se vaše láska vytratit nemohla. "Jen" ji nahradila jeho potřeba ekonomicky zajistit rodinu. Snaží se, dělá, co může, ale přitom všem nemá kapacitu na to, uvědomit si, že ztrácí to cenné, co v životě má. Ale ta práce je z lásky k vám i synovi, o tom nepochybuji.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 30 let, s přítelem jsem přes 2 roky, jsem nyní bez práce, byla jsem na více pohovorech, z toho jsem za tu dobu co jsem s partnerem pracovala pouze necelý rok, v práci byl bud špatný kolektiv nebo vedoucí proto jsem nyní ve fázi hledání, jenže přítel při hádkách si mne neváží sám mi to i říkal kvůli tomu že jsem bez práce, když se hádáme, uráží mne slovně, že jsem kráva, debil a jiné, že nebýt něj tak bych byla jinde, je prostě výbušný při maličkostech, pomalu se bojím mu říct už cokoli. Když zrovna není výbušný tak si rozumíme perfektně po všech stránkách, až na to že jsem nejspíše přeciotlivělá jak omn říká, protože toužím po více lásky. Prosím Vás tímto o radu a nejspíš vím co napíšete a děsím se toho :( děkuji
Teresa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Tereso, to by mne zajímalo, co si myslíte, že vám napíšu, když se toho děsíte :-) ...Já mám pocit, že byste potřebovala individuální psychoterapii, abyste zpět našla svou sebedůvěru, která vám schází. A je to dáno jak předchozími neúspěchy v práci, tak tím, že vás přítel dostatečně neoceňuje, nedokáže se do vás vcítit. Vždyť říkáte, že vám ve vztahu vše klape, předpokládám tedy, že vše, včetně intimního života. Měla byste se umět vymezit, pokud inkasujete urážky na svou adresu. Ale třeba jste již příliš vztahovačná, protože je toho na vás moc. Máte spolu problémy v komunikaci, vy potřebujete najít svou suverenitu. Ta individuálka by vám určitě moc pomohla, běžte do toho. Existují i pracoviště, kde je psychoterapie přes pojišťovnu :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Co a kde je špatně? Roky s manželem a dvěma dětmi jsme měli dobré manželství. Jo, musela jsem se přizpůsobit, leckdy si víc máknout či mu dát víc volnosti pro něj, ale bylo to fajn. Pak jsem dokončila dvě studia (nemusel se omezovat, nic) a lidi i z jeho okolí mi přáli, on to špatně snášel a ten půlrok bylo doma dost dusno, začal mít silnější impulsivní reakce, někdy jsem se i bála o život. protože si nabral nějaké půjčky (mě se ani neptal), začal jsem mít strach a bavili jsme se o majetku. Chlácholil mě, ale jak jsem později zjistila, začal peníze ulívat jinam. Bohužel. Pak se jednou zase impulsivně odstěhoval. Sice jsem ho předtím vytáhla na nějaké večeře, ale pořád si cosi mumlal, byl jako by bez sebe. V době, když byl pryč, tak mi naštěstí peníze na děti dával, jinak bylo všechno na mně, jsem s kolegou založila firmu, abychom si něco přivydělali. takových známých mám okolo sebe hodně a nikde se nic neděje, naopak rodinní příslušníci třeba i pomáhají. Já to manželovi otevřeně řekla, aby neměl pocit, že mám tajnosti, jenže on na mne nejdřív začal křičet, pak se vysmíval, pak dělal jako by nic, ale úplně mi přestal dávat peníze a definitivně se odstěhoval. A začal mě nutit, abych se všeho vzdala a zůstala závislá na něm doma a jen uklízela dům. To jsem odmítla, protože už mu nevěřím. takových situací bylo ještě víc, nebudu je tu vypisovat. Co a kde je špatně? Když to vidím okolo, tam takové problémy lidi nemají, jen já snad nesmím nic, aby nebylo zle. Co bych měla udělat třeba jinak? Děkuji.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Radko, nevím, co a kde je špatně. Podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dokončené vzdělání manžela nějak ohrozilo, ohrozilo jeho ego? Nevím. Je nejspíš psychicky labilní, vy jste pevná, silnější osobnost, než on, asi i úspěšnější? Neunesl to, začal vyhrožovat přes peníze. Sama jistě dobře víte, stejně jako to ví on, že se nelze vyhnout výživnému na děti. Mohl by být trestně stíhán. Co máte dělat jinak? Nevím, nemůžete se vzdát své práce, a pokud on podmiňuje návrat domů tím, abyste zůstala v domácnosti, nemá vaše manželství do budoucna příliš šancí. Nebo si myslíte opak? Přidáme - li k tomu jeho dluhy bez vašeho vědomí a přelévání peněz jinam...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Mám takový problém. Jsem vdaná 21 let let, dvě děti. manžel je emočně labilnější, navíc potřebuje být pořád v centru pozornosti. Ale všechno zvládáme. jeho emoce klidním, výstřelky nechávám proplout (třeba uraženě leží celé dopoledne v posteli, nedoprošuju se ho, aby vstal, protože chci, aby viděl, že touhle cestou si nic nevymůže). Jsem ráda za děti, za zázemí, které jsme vybudovali, za známé, s kterými jezdíme na dovolené, s manželem máme některé společné zájmy, dávám mu, myslím, i dostatek volnosti na to, co mě úplně neláká anebo chce realizovat s kamarády. Jenže manžel jako by ten klid nesnášel, jakoby potřeboval mě "trestat" za spokojenost. Třeba na poslední dovolené na horách bylo každý den něco - ztratil drahé rukavice, které jsem mu koupila a odmítl se vrátit je hledat. Asi třikrát se za ten týden ztratil a pak seřval všechny i dospělé - bylo mi trapně, lidi se mu začali vyhýbat, každý den navíc sedl na špatný vlek - čekala jsem na něj, hledala ho, jeden den se strašlivě opil a v noci na WC při zvracení brečel, že má rakovinu, když jsem mu ráno s kamarádkou vysvětlovala, že ne, urazil se, že to zlehčujeme. Pak ještě například udělal scénu v restauraci (nerozuměl číšníkovi), impulsivně vstal, bouchl do stolu, hodil židlí a uraženě odešel do pokoje. Styděla jsem se moc. A tady je ten problém. začínám díky těmto zážitkům k němu cítit chlad, někdy stud, zbavit se toho trvá docela dlouho. On je často brzy v pohodě a tu nevřelost mi vyčítá, má to vliv i na intimní soužití (nějak s ním neumím být v tu dobu), na druhou stranu jsem se životem spokojená a chtěla bych, abychom zase nějak normálně fungovali. Abych se za něj nemusela stydět. Už jsem zkoušela i poradnu, ale bez efektu - spíš hůř. Říct mu, že když to bude pokračovat, se obávám, na to ho znám moc dobře, že je mi jasné, že by se rozpoutalo peklo. Umí totiž dobře mířit na citlivá místa - já na to nereaguju, ale on je schopen to dělat dětem. jak to neprohlubovat, začínám před ním pomalu utíkat i já. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Pokud si přečtete váš dotaz ještě jednou, sama uvidíte, že na manželovy problémy těžko mohu já reagovat radou na změnu. Jestliže vedle sebe máte emočně nestabilní osobnost, a to dlouhodobě, musíte si v sobě samotné srovnat, zda s ním můžete žít. Manžel je křehký a ve své bezmocnosti útočný. Vy prožíváte za něj pocity studu. Ale je na vás, zda s ním chcete být. Nejste jeho matka, která se bude stydět před druhými za své nezvedené dítě. Jste partneři. Říkáte, že manžel v dlouhodobějším měřítku nesnáší klid a potřebuje vzruchy a konflikt. Ano, to se někdy intuitivně používá jako metoda pro nakopnutí vztahu skrze usmiřování. Ale před druhými v partě?...Znamená to, že potřebuje diváky? Co vám na to můžu říct a nabídnout jako zázračnou radu? Potřebujete spolupracovat s psychologem tedy vy, abyste věděla, jak se chránit a čelit tomu, co popisujete.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

chtěla bych Vás poprosit o názor jak se vyznat v pocitech, které mám ohledně vztahu. Přijde mi, že je tu nás jako na houpačce, někdy dobré a v klidu někdy vyhrocené až moc...dost často z mé strany, protože partner je spíše věcný, kdežto já více citová...obou nám pak po střetu vrtá hlavou, zda vztah není jen setrvačnost..někdy mě to napadá ale někdy zase ne...asi to takto působí zmateně...ono, sama nevím, co si o tom moc myslet. Své založení a potřeby jsme si několikrát říkali, stejně když už jsem v nějakém citovém rozpoložení...partner není schopný si na to vzpomenout, přijde mi, že se mnou jedná jako bych byla emočně v pohodě...jakoby zbytečné něco vysvětlovat. Někdy to prostě neřeším a vím, že střety vznikají a budou vznikat...a je to tak..někdy si ale říkám, jestli někde nečeká někdo jiný...díky V.
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vlaďko. Abych pravdu řekla, úplně se v tom, co píšete, neorientuji.Možná jste byla při psaní dotazu více emočně excitovaná? Vy dva byste se mohli vlastně vzájemně doplňovat - vy emotivní, přítel věcný. Někdy je to výhoda, někdy problém. Ale určitě se s tím dá něco dělat, jen bych to spíš viděla na spolupráci s partnerským psychologem, který by vám mohl dělat tlumočníka. Ve chvíli, kdy jste vy na emoční vlně, ale umíte hrát roli stabilní ženy, vám přítel asi opravdu těžko rozumí...Je zmatený a dochází pak zbytečně k nedorozuměním.
nevyrovnaný vztah
Byla jsem požádána o ruku, ale místo zařizování svatby začaly hádky ohledně toho, kde budeme bydlet. Půl roku bydlíme u mých rodičů, máme své patro, ale on není spokojen. Neustále se kvůli tomu hádáme a chce, abychom šli bydlet k jeho rodičům, kde budeme sdílet kuchyň, obývák i koupelnu, což bych nechtěla. Pořád se snažím, aby se mu u nás líbilo. Často se kvůli tomu hádám s rodiči, aby věci dělali jinak než doposud, protože mu to vadí, ale i když změni své návyky, vždy se najde něco, co ho odradí a říká, že u nich by to bylo lepší. To ale není jediný náš problém, začal nenávidět mou rodinu, nejlepší kamarádku a kvůli každé maličkosti se rozčiluje a vulgárně mou rodinu uráží (za jejich zády). Já nemám s jeho rodiči žádný problém.
Máme se velmi rádi, trávíme spolu neustále volný čas, ale poslední dobou už nejsme šťastní. Dřív (2 roky zpět) jsem byla dominantní a nenechala si nic přikazovat, nyní se jen přizpůsobuji, ale není mi to opětováno. Má náš vztah cenu? Prosím, ak problém vyřešit
Lýdie
PhDr. Jitka Douchová
Lýdie, odpor k vašim rodičům a neschopnost se dohodnout, nepovažuji za šťastné. A to považuji ode mne jako eufemismus. Vnímám to jako velmi rizikové. Pokud byste spolu měli vstupovat do manželství, což je závazek na celý život, měli byste bydlet sami ve svém soukromí a najít společný konsensus. Máte se velmi rádi, jak říkáte, tak proč neuděláte něco pro to, abyste mohli být sami? Váš přítel nemusí mít rád vaše rodiče, může mu z nějakých důvodů vadit vaše kamarádka. Ale urážky na jejich adresu už jsou trochu přes čáru, nemyslíte? Ale nevidím do toho, těžko se mohu konkrétněji vyjadřovat. Nejdřív jste byla dominantní vy, nyní se "jen přizpůsobujete". Nemůže vám v tom být dobře. Potřebujete se naučit spolu hledat shodu i kompromisy. Ale když se máte rádi, určitě to půjde :-)
nevyrovnaný vztah
3/3 Erika pokračování-Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a pak se zase uklidní jak se to pořeší , neplatím jeho dluhy to vžadném připadě, ale do dvou dnů jsme pak zase byli spolu ted to trvá nějak dlouho a už jsem z toho nervozní nechtěla bych vztah ukončit, ale nemůžu být za blbku a nemůžu si to zas až tak nechávat líbit, také jsem se ozvala , můj plán je nechat to ted být a doufat že to bude dobré, děkuji za odpověd Erika
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Eriko. Tak když jsem si dočetla konec, mám za to, že je mezi vámi více rizikových momentů. Sice máte super sex - nevím, jestli váš vztah na něm nestojí na prvním místě, Itálie vás oba vlastně baví, pročistí se vzduch, on si odfrkne a vypustí adrenalin, ale...Přítel je hodně impulzivní, italský temperament sdílíte oba, ale u něj je asi problém alkohol, sázky, dluhy. Nebo ne? Žárlivost nepřekračuje zatím hranice únosnosti, to bych neřekla, ale jeho cholerická povaha a dluhy? Kdybyste chtěla být racionální, udělejte si seznam "pro" a "proti" - ad váš vztah. A také byste neměla věci jen tak nechat plynout, měla byste jej začít korigovat, usměrňovat, pokud u vás zvítězí argumenty pro zachování vztahu :-)
nevyrovnaný vztah
2/2 samozřejmě vyšlo najevo že nájem není uhrazený volal mi majitel a přítel mi řekl , že jestli tam chci bydlet at platím 4500 a ne 3500 , víc se podílím na domácnosti já protože kupuji veškeré jídlo a potřeby pro domácnost,ale to mi nevadí neutratíme zas až tolik , takže tam prozatím zůstanu, jen se obávám jestli to vše nedošlo tak daleko že bude fakt konec, itálie mi nevadí je to lepší než nuda u tv , a aspon se vždy pak pročistil vzduch, dne před hádkou jsme byli na pouti i na kolotočích což bylo super a intimní život vedeme několikrát do týdne protože v tom si rozumíme velmi dobře... někdy jdu sama ven na diskotéku , posledně jsem šla s naším kamarádem, pak na druhý den , mě vždy hrozně moc chce a to nám dávalo super náboj ve vztahu poznala jsem tak že vlastně žárlí, můžu to vše chápat že je to určitý projev žárlivosti? Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a v
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
1/2Dobrý den, mám na Vás prosbu, od srpna 2016 žiji s partnerem on 29 já 41 ale od března 2017 bydlíme samotní, a od té doby jednou za měsíc při večírku co máme na zahradě , tak když jsou všichni pryč a vesměs tam zůstane jeho nejlepší kamarád tak mě zatáhne do debaty o bytě který spolu máme a začneme se strašně hádat , po každé scénář stejný , že semnou nechce být že nic nedělam pro byt a podotýkám že vždy řeknu na to musíme být dva , že tak vytáhne něco jiného, jdeme spat každý do jiného pokoje a pak po dvou dnech zamnou přijde a je sex , milujeme se moc intenzivně a vše pak v pohode pokračuje dál , jenže minulý týden ve středu , zase jsme zůstali po návštěvě já on a kamarád , a rozčílený přítel , který nerozdýchal přítele mojí kamarádky začal zuřivě nadávat co to bylo za debila a že už sem nikdy nesmí tak jsem řekla že nemohu za kamarádčina partnera přeci, nato opět debata o bytě a kravál strašný dokonce jeho kamarád ho musel držet aby mi něco neuděla křičel na mě at vypadnu a lítali věci i já jsem shodila vzteky nějaké věci na zem, opravdu pravá itálie, ale již to trvá dele a pořád je nasupený , bavili jsme se spolu akorát o platbě na nájem s čím má problémy , rád tipuje a tak peníze rozfofruje tentokrát utratil i mou půlku
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Eriko, tak to nevypadá jen na pro někoho pravou dobrou Itálii, ale na větší a hlubší problém mezi vámi dvěma. Jenže zatím jsem nepochopila, co ohledně bytu řešíte, co vám on vyčítá. Asi je vždy na vině alkohol, ne? Přítomnost jeho nejlepšího kamaráda je také zajímavá. Hádá se s vámi i tehdy, když jste spolu jen vy sami dva a on není pod vlivem alkoholu? Jdu číst dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu tři roky,mě je 25,jemu 30 a naši dceři 1rok a půl. Dva roky našeho vztahu se co měsíc hádáme,a snažíme se aby nás vztah fungoval tak jak ma. Já si neustále pisi s kamaradama (ženy,muži),a jemu vycitam ze si mě nevšímá,ze mi neřekne jediný vlidny slovo,a o sexu ani nemluvím (jednou za dva měsíce a to ještě rychlovka),když s nim chci řešit nás vztah tak mi není schopen říct svůj názor. Dospěli jsme i do te fáze ze jsme se dohodli ze budeme spolu JEN bydlet kuli dceři,bylo to fajn,kupodivu sme se ani nehadali,dělali jsme si hezky večery atd,až do te doby co jsem mu řekla ze jdu s kamarádem ven,tak bylo zle! Když mu řeknu ze mi je 25let a nechci žít jak důchodce tak mi na to taky nic neřekne. Už nevím co mám dělat,na jednu stranu o nej nechci přijít ale na druhou stranu mám plný zuby ze on si ze mě dela dobrý den! Myslíte ze by nám pomohla poradna,ze by nám tam poradili co máme a nemáme dělat aby nás vztah byl lepší? Děkuji za odpověď
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Takže se spolu hádáte a dohadujete celé dvě třetiny vašeho vztahu. Váš vztah velmi rychle začal procházet partnerskou krizí, jenže , když jste počali miminko, těžko se dalo něco měnit. Každý z vás má ve vztahu jiné potřeby, jiná očekávání. Ale určitě máte hodně společného a láska vám neschází. Jen je váš vztah unavený a nevyvážený, nedokážete se sladit, vážit si toho, co máte. Přítel žárlí na vaše přátele, váš životní styl. Proč? Dříve to tak nebylo? Nebo jste nyní vygradovala komunikaci s přáteli? Pokud spolu nic nesdílíte a vy jste únikově věčně "nalepená"na telefonu a fb, pak je to dost zoufalé soužití. Zkuste si představit, jak by formuloval dotaz do této poradny váš partner? Nač by si stěžoval, co by chválil? Jak by váš vztah viděl? Do poradny byste jít měli, byla by škoda - a to nejen kvůli dceři - se sobě ztratit a vztah vzdát.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, docela mě mrzí jedna situace. Dodělávala jsem si vysokoškolské studium, ale manžel mi pořád stavěl nějaké překážky - o nějakých úlevách doma (máme tři děti) jsem si mohla jen nechat zdát, naopak jsem slyšela, že jsem neschopná a diplomku stejně nedopíšu, v den státnic jsem ráno vařila oběd, dělala svačiny atp. Na promoce jsem pozvala i tchány, ale ti, ač bydlí 10 km daleko, nepřišli - tchýně řekla, že jsou staří. Ok, dá se to pochopit. O to větší překvapení pro mne bylo, když o 10 let později končil bakalářská studia náš syn - její vnuk a tchýně na promoce přišla. Úplně bez problémů. Já budu mít ještě jedny promoce za půl roku (dodělávala jsem si nějaký bakalářský obor) a přemýšlím, jestli tchýni znovu pozvat a možná znovu slyšet, jak je stará - tuším totiž, že to vše vychází od manžela, který mi toto všechno bohužel závidí a snaží se blokovat. On na oboje promoce přišel, ale u mých jsem cítila předstíraný zájem )jsme spolu už přes dvacet let), na synovy promoce se speciálně chystal - nový drahý oblek, drahý dar za ukončení studia, na mne tehdy po promocích skoro nemluvil. Prosím, paní doktorko, o vaši radu. Děkuji.
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Vlastně se, Mílo, cítíte v manželství dlouhodobě osamělá a nedoceněná a je vám to moc líto. Ale co vám mohu poradit? Manžela asi nezměníte, můžete jedině změnit svá očekávání od něj. Jste houževnatá a zdravě ambiciózní, což je vaše velká osobní deviza. Promoce je radostný ceremoniál, který ztvrdí váš úspěch a dosažení toho, co vás stálo tolik úsilí. Nenechte si vzít radost ze svých úspěchů. Co se týká vaší budoucí bakalářské promoce, pozvěte na ni velkoryse celou rodinu, takže i tchány. Buď se zúčastní, nebo to nějakým argumentem zazdí. Ale pro vás osobně je důležítá právě ta promoce, ne? :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s přítelem jsme spolu přesně tři roky. Mám 7 letou dceru s předchozího vztahu, kde mě "přítel" odkopl již v těhotenství. Jsme tedy od 4 let věku mé dcery spolu. Ze začátku jsem to nebrala moc vážně, bydlíme s dcerou v pronájmu a on se k nám odstěhoval. On pochází z rakouska, kde víceméně žil (ve dvou spojených bytech) se svou matkou. Je jedináček a v jeho 30 letech si uhnal cukrovku. Nyní je mu 41 let a mě 37. Problém je v tom, že nikdy oficiálně nepracoval, doma se hodně válel, velmi rád cestoval a to se mnou i dcerou. K dceři našel postupem času moc hezký vztah, ze začátku spolu soupeřili, nyní jsou v pořádku. Udolala mě jeho nečinnost a nezájem co se týká jakékoliv budoucnosti, jednou jsem myslela, že jsem těhotná a on byl pro potrat. Dítě nechce, ženit se také nechtěl. Přišlo mi,že žijeme pro nic za nic. V pronajatém bytě bez budoucnosti si občas odskočil vydělat do rakouska a pak odpočívat třeba na 14 dnů k matce. Vánoce neřešil, dárky nekupoval. Už jsem toho měla dost. - otázka upravena poradcem
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Nedáváte mi žádnou otázku, nevím, co byste ráda slyšela. Pouze popisujete váš společný partnerský příběh, který nevypadá nijak perspektivně. Je závislý na matce, není ekonomickou oporou pro rodinu, ve svých 41 letech nic nevybudoval. Jediné plus je nejspíš jeho pozitivní vztah s dcerou. Nebo je tam ještě něco víc?
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
chtěla jsem se Vás zeptat, co s tím - manžel je takový vnitřně pořád nespokojený, přitom dostává lepší "pracovní" podmínky než já (je podnikatel, a tak se mu v řadě věcí přizpůsobujeme). Opravujeme dům a ještě jsme ho zdaleka nedodělali, už je nespokojený, jak prý žijeme. Když jsem namítala, že je to solidní střední standart, tak odpověděl, že se mnou je to těžké, že já jsem spokojená všude a se vším. Což je teda trochu pravda, ale nemám to v životě jednoduché, mám dost starostí s celou rodinou, a tak se snažím být alespoň optimisticky naladěná, když už jsem často přetížená (domácnost, dva úvazky, děti, pomoc s účetnictvím manželovi). Myslím si, že spousta podnětů k nespokojenosti přichází zvenčí, kdy má potřebu se s někým asi srovnávat, někoho dohánět, napodobovat: Ale doma taky začal "bojovat". I když mu říkám, že zbytečně, že chci,aby doma byl klid a pohoda. Na jednu stranu je ta jeho nespokojenost dobře, aktivity jsou pestré, ale na druhou stranu to vytváří prostor pro konflikty - nutně chce něco měnit (vykope jámu na nádrž, za dva měsíce změní názor a zahrne ji - stojí to peníze), peskuje děti, mě, dělá schválnosti. Když to jde, snažím se to přehlížet, když to dává smysl, splním mu to. Ale je mi ho líto (nemluvě o těch zmiňovaných konfliktech - zbytečných), protože se pořád jako by za něčím honí. Psychologa odmítá. Děkuji, pokud Vás napadne, co s tím. - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Tím, jak je manžel rychlý a netrpělivý, zatímco vy jste zvyklá poskytovat v optimistickém duchu náročný servis, se v podstatě od sebe postupně odcizujete, Mirko. Vy máte na starosti rodinu, dům, 2 práce, ani vám to tolik nevadí, berete to jako samozřejmost, nijak si zde na svůj zápřah nestěžujete. Ale je ve vás trpělivost. Manžel potřebuje mít vše hned, když ne, je v něm napětí, které přenáší do rodiny a do vztahu. Snažíte se jej zklidnit, ale on vás - a ne ve zlém -  odbude tím, že jste prostě méně náročná, než on. To je spíš projev jeho bezmoci ze své těkavosti. Jste svým způsobem nevyvážený pár, ale který pár je po letech vyvážený ve všem? Každý má své odchylky od představ toho druhého, nikdo není dokonalý. Nechte jej, ať se stále za něčím honí, je to nejspíš jeho motor :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem na MD se dvěma dětmi, manžel je podnikatel, domů se vrací až večer, takže veškerá péče je na mně. Ale beru to tak, že chce rozjet firmu a na mně je zázemí. Protože jsou přede mnou ještě dva roky mateřské, chtěla jsem si dálkově na VŠ doplnit obor. Složitě jsem se učila na přijímačky, protože kolem tří dětí je docela rušno - vždycky to šlo až odpoledne, kdy spaly. Večer se o pozornost hlásil manžel a přes den s dětmi to moc nešlo. Víkend před přijímačkami jsem ho poprosila, jestli by se nepostaral o děti, že bych se potřebovala na ty přijímačky naučit. Jenže on řekl, že vidí, že se mnou nebude žádná zábava a že si pozve kamarády, a tudíž bude o víkendu omluven. Kamarády si fakt pozval, jenže pršelo, takže se nastěhovali na celý víkend k nám domů. Když jsem říkala, že se musím učit, tak to zlehčovali, smáli se mi a nakonec to dopadlo tak, že jsem jim musela vařit a starat se o ně celý víkend. nemám kam odejít se učit, jsme tu krátce přistěhovaní a rodiny máme oba 150 km daleko. A knihovny tu o víkendu otevřené nejsou, je to malé město. Přijímačky jsem nakonec i bez předchozí přípravy udělala, jenže jsem skončila těsně pod čarou a nevzali mě. Manžel se ani nezajímal. Mě to mrzí, stačilo málo, mrzí mě i jeho přístup k mému přání, jenže on se o tom nechce bavit, protože on je prý ten , kdo vydělává a má právo na odpočinek a se mnou by prý stejně zábava nebyla. Bohužel se podobný přístup začíná dostávat i do jiných situací. On řekne, že musí a jednoduše odejde a nechá mě s dětmi. Děti jsou malé, nemohu je opustit, on to moc dobře ví. Anebo se schválně nevrátí na čas, ale mnohem později. Prosím o radu, jak na to reagovat a co vlastně s tím. Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Nejprve mluvíte o dvou dětech, pak o třech (?) Myslím, že máte v manželství docela velký problém, a sice - od manžela schází respekt vůči vašim potřebám, neboli úcta k vám, jako k člověku, s nímž žije a má děti. Jestliže se vy staráte o domácnost a děti, nemůžete ekonomicky zajišťovat rodinu, to je nyní jeho úloha a jistě jste včas vyhodnotili, zda si můžete děti dovolit, pokud nemáte nikoho, kdo by vám jakkoli pomohl ( mám na mysli hlídání ) Takže nyní je to na vás dvou, jak se budete domlouvat na právech i na svou osobní svobodu. To právo má on, máte ho vy. Domluvy by měly být samozřejmě platné. Pakliže máte např. domluvené cvičení v 18 hod, on musí včas přijít a brát to jako danost. Jste pár, musíte být kooperující tým. Pokud to nejde lehce, doporučuji partnerskou poradnu, nebude souhlasit, je mi to jasné, ale na vás je, jej namotivovat pozitivně. Nemá smysl jej někam tlačit, to by bylo k ničemu.
nevyrovnaný vztah
Hezký den,jsem s přítelkyní rok a půl a velmi ji miluji. Problém je v tom, že se často stává, že doslova vybuchne kvůli problému, který nevyvolám (řeší své problémy z minulosti) a je z toho totální hádka a vždy na konci se se mnou doslova nenávistně rozejde. Chová se velmi nenávistně.Po krátké době se ozve, že na mne nemůže zapomenout a vše se vrátí zpět.Takto to trvá už asi půl roku. Pokud si chci v klidu promluvit tak je vždy závěr takový, že jsem vše způsobil já a ona mne vzala zpět.Hodně mne tyto situace psychicky vysilují. Je to jako na houpačce, jednou jsem šťastný pak zase na dně.Nevím co dál, jedná se o hysterii? Je vůbec šance na nápravu takového člověka? Asi bych se měl rozejít,ale nejde mi to
Pavel
PhDr. Jitka Douchová
Tomáši, asi máte každý jiný úhel pohledu - zákonitě - v závislosti na předchozích partnerských a životních zkušenostech vždy přenášíme některé vzorce do aktuálního vztahu. Takže vaše přítelkyně by popsala v této poradně bezpochyby celý problém úplně jinak. Nejsem schopna posoudit, zda se u ní jedná o hysterii, to už je diagnóza a to by ode mne nebylo fér. Ale říkáte, že v jejích očích je chyba vždy na vaší straně. Bylo by dobré, kdybyste v momentu vypuknutí hádky oznámil, že nyní se dalšího průběhu komunikace v této podobě nezúčastníte, protože je to destruktivní pro váš vztah, pro vás oba. Tečka. Nesmíte se nechat do gradující se hádky zatáhnout, je to fakt k ničemu. Vrátit se k tomu můžete ex post v klidu. Zametání problémů pod koberec nemá cenu, to se vždy vymstí dál, ale řešení v afektu je jeden další kostlivec ve skříni do budoucna. Potřebovali byste v rámci přenastavení komunikace spolupracovat s partnerským psychologem.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Jsme s přítelem rok a půl ve vztahu. Pro mě je to první pořádný vztah "se vším všudy", byť je mi už sedmadvacet. On je o dva roky mladší. Nemá dodělanou školu, věčně o tom jenom mluví. Jsme sestěhovaní, byt je můj. Snaží se finančně přispívat, ale většinu táhnu já - mám stálou práci a on jen brigády. Pořád slibuje, že školu dodělá, ale tyhle sliby padají po celou dobu našeho vztahu a nic se neděje. Je hodně citlivý, zmatkař, ze všeho nervózní... Snažím se být mu oporou. V čem ale poslední dobou vězí mnohem větší problém, to je v sexu. Bývalo to jiné, spali jsme spolu prakticky obden, vymýšleli nejrůznější "dobrodružství". Teď je to tak jednou za měsíc, v posteli, rychle... Faktem je, že tuhle oblast asi neřeším nejlépe, vždycky to v sobě dusím a pak večer před spaním vybouchnu, brečím, prosím, zlobím se... Pak jsem naštvaná na sebe. Jednak že se ponižuji, jednak že tohle řešení určitě není. Většinou se ani nic nedozvím, rozzlobí se. Jaký na to máte názor? - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Můj první pocit?  Jste s přítelem nespokojená, v mnoha ohledech mu děláte matku - mluví o dokončení vzdělání, ale zůstává u mluvení, finančně většinu nákladů v rámci bydlení ve vašem bytě, táhnete vy. On slibuje - jako mamince - že školu dodělá, ale "skutek utek". On je zmatkář, vy jste mu oporou. Jak můžete dobře fungovat v oblasti sexuálního života, když on vlastně ve všem pokulhává? Ve vztahu jste nejspíš tou dominantní, on se ztrácí. Nevím, vše jsou jen mé hypotetické úvahy o tom, že opravdu nejste vyvážený vztah. Myslíte si oba, že se k sobě hodíte? Pokud ano, budete muset oba dva něco změnit, abyste byli více harmoničtí, abyste se cítili prostě jako vyvážený pár :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat jestli je normální když, můj vztah upadá. S přítelem jsem skoro 2 roky, já jsem studentka a on osobní trenér. Můj přítel bere steroidy, a čím jsem s ním déle tak je hnusný a agresivní. Neustále mi nadává že jsem nic doma neudělala, že jsem úplně k ničemu, že jsem přibrala a už nevypadám tak jako předtím. Vůbec se skoro spolu nebavíme, nemám chuť se bavit s člověkem, který mě uráží slovně. Vím že je i chyba na moji straně, ale snažím se, aby měl všechno co si přeje. A on má svoje nálady a chová se jak kdyby mě neznal, trápí mě to. Protože mám jenom jeden život, a pokud se takto rychle změnil, tak mám strach, jak se bude chovat k mím dětem. Dále na začátku vztahu mi pomáhal s domácností a momentálně změnil názor že mi vůbec nebude pomáhat a mám dělat všechno sama. Neustále na mě útočí. Sama nevím co už mám dělat, trápí mě to, protože ho miluji. Připadá mi že na prvním místě je jeho práce, pak soutěže kde závodí, pak cvičení, a pak já, zkoušela jsem si s ním promluvit ať mi pomůže nebo něco ale vůbec to nejde. Přestala jsem dokonce jít, hrozně moc mě to trápí a láme srdce, ale on dělá jako kdyby nic. Poradíte mi co mám dělat? Jsem úplně zoufalá :(
Alexx
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexx. Asi byste si měla aktivně uvědomit a pojmenovat, co na svém příteli milujete. Popisujete jen negativa, nepochybuji o tom, že je ve vašem vztahu i spousta krásných a pozitivních věcí. Jinak byste musela být masochistka - nechat se neustále urážet a kritizovat, inkasovat slovní agresivitu, atd.? Vztahy nejsou nikdy dlouhodobě růžové,ale váš vztah je nestabilní stejně, jako je nestabilní váš přítel. Zda tam hrají roli steroidy, jako psycholog tak úplně neposoudím, ale nejspíš v určité míře ano. Vy se potřebujete vzchopit a umět se obhájit a vymezit. Potřebujete získat jeho respekt jako žena, on je nejspíš příliš posedlý sám sebou. Nenechávejte se negativně ovlivňovat, choďte mezi své přátele, kteří vás mají rádi a cení si vás, travte svůj volný čas podle sebe. Potřebujete si narovnat záda a hlavu dát vzhůru :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, moc moc děkuji za Váš pohled (jen pro připomenutí - manžel generál). S ním je totiž problém se domluvit - třeba v případě těch studií uvádí vcelku pochopitelné "obavy" (těžká škola, zhorší to psychiku dítěte) - navrhla jsem tedy, aby to dítě zkusilo, že skončit může vždycky - odkýval, ale asi nepřijal, protože za pár dní přišlo plačící dítě, že mu táta vyhrožoval, že když na tu školu půjde, že ho nebude finančně podporovat. V rámci zklidnění jsem dítěti přislíbila, že peníze na studium budou a než jsem stihla s manželem to celé probrat (čekala jsem na vhodnou chvíli), zaútočil znova, dítě pod tlakem řeklo, že mamka řekla, že peníze na studium budou. Takže se naštval. Vím, moje chyba, jenže rozhodovala jsem se, jestli dítě, které již jezdilo na přípravku nechat v nejistotě anebo situaci zklidnit. Já už to nějak nestíhám všechno promýšlet, co by mohlo nastat a jak na něj zase jít, co raději říct nebo ne, protože takových konfliktů je v poslední době hodně - člověk ani nedomyslí, co najednou mu bude zase vadit - namátkou tři oleje v šuplíku v kuchyni, hrnec na schodech na verandě, , dítě, které po jeho příchodu okamžitě nevyskočilo a nezačalo uklízet... Dokud doménu domácnosti a výchovy dětí vnímal jako pro něj nedostatečně zajímavou, měli jsme klid, musela jsem být i hodně samostatná, protože to všechno nechával na mně. Teď se nějak rozhodl, že do všeho bude rýt, někdy mám dojem, že to dělá i naschvál, aby do něčeho zaryl. ve chvílích klidu se snažím být příjemná, milá, domácnost v pořádku. Diskuze zkouším, jenže jsou z jeho strany plné ponižování, někdy iracionálních rad, často "dobře míněných" rad, jenže když se to začne blížit kompromisu anebo přání mému/dětí, jsem najednou prý manipulativní, umím to "otočit" a nedá se se mnou bavit. Psychologa a mediátora odmítá. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mílo. Máte to sakra těžké. Ale stále mne nenapadá nic jiného, než společně vytvořený konsensus s manželem na postupu okolo všeho, co se vás dvou, i vaší rodiny, týká. Manžel podrývá vaši podporu dětí, má pocit, že vy podrýváte jeho  autoritu, kterou se snaží zuby nehty udržet. Ale mně tento stav přijde neudržitelný. Pokud manžel odmítá spolupráci s psychologem ( to se dalo čekat ), choďte vy sama za sebe, abyste mohla vše více dopodrobna probrat :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám s partnerem velmi slozity vztah. Nedavno jsme meli spolu neschody a on mi napsal že chce ted cas pro sebe. Respektovala jsem to i kdyz jsem si myslela ze je konec. Tyden na to mi napsal ze me miluje a kdyz jsme se videli tak jsme se udobrili. Ale nas hlavni problém je ze se málo vidame. Bylo to i predtim a je to i ted. Nekolikrat se domlouvame ze se uvidime, jenze on skoro pokazde napise ze nemuze ze ma praci. A rika mi at pochopim ze ma malo casu. Uz mnohdy ani neverim ze se uvidime. Je to tak 1x za tyden nebo i za 2tydny. Vidime se vetsinou jen kdyz u nej spim o vikendu. Je hrozne nespolehlivy. Nechci na nej porad tlacit ale zalezi mi na nej i na nas a nechci se znova rozejít. A jemu ani nevadí ze se malo vidame a dava prednost jinym vecem, ale vim ze me miluje. Pritom jeho prace spociva v tom pomahat jeho mamce v obchode. Myslim ze ona pochopi kdyby ji rekl ze bude semnou jeden den. Nevím jak to vyresit kdyz on nic resit nechce.
Sofie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sofie. Váš partner nemá nejspíš - na rozdíl od vás - jasno, v tom, co je jeho priorita. Potřebuje rozdělovat svůj čas mezi vás, svou matku, svou práci. Problém, že se vídáte málo, je víc váš problém, než jeho. On to tak v sobě prostě má a rozhoduje se podle svého vlastního časového harmonogramu. Myslím, že nemá od vztahu taková očekávání, jaká máte vy - v tom je hlavní zádrhel. Nechte jej bojovat o vás :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, nevím kam přesně můj dotaz zařadit...

Snažím být ve vztahu (4 měsíce) kontruktivní a téměř vše řešíme s přítelkyní společnou dohodou a ta se nám daří. Nyní ale pomalu vzkvétá mezi námi problém, se kterým si nevím rady. Mým osobním a velkým koníčkem je cestování na motocyklu, které se přítelkyni příliš nezamlouvá. Trávíme spolu dost času i jinými aktivitami, ale už teď cítím, že můj koníček se mnou partnerka sdílet nebude... Problém je její strach, chápu ji a nechci ji nutit násilím. S bývalou partnerkou bylo motorkaření společnou radostí a velmi nás to spojovalo... S nynější přítelkyní však toto spojení asi probíhat nebude. Nechci se chovat sobecky, ale tento koníček je mojí velkou vášní a nechci se ho vzdát. Zároveň ale mezi nás nechci stavět bariéru, kdy já bych byl sám na několikadenním výletě a přítelkyně sama doma. S tím taky souvisí to, že je mi dost líto, že tuto moji radost s ní nemohu sdílet...

Prosím tedy o jakýsi "vnější pohled" na tuto situaci. Děkuji Mirek - otázka upravena poradcem
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirku. Pokud by pro vás mělo být podmínkou pro skvělý vztah to, že budete spolu sdílet s partnerkou všechny společné zájmy, určitě si časem zase najdete zapálenou motorkářku :-)Ale třeba není nutné mít vše společné. Ona respektuje vás, jen to nechce s vámi sdílet a je v tom aktivně neochvějná - to si zaslouží respekt, ne? Kdyby ona měla na prvním místě zálibu v krasobruslení, asi by na vás nechtěla, abyste chodil na led s ní. Promiňte, nechtěla jsem to zlehčovat, to vůbec ne, ale jen si myslím, že není nutné mít vše společné. Ale něco rozhodně ano :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, manžel vždycky trochu generál - doma i v práci, ale protože ho zajímá zejména "venku", doma jsem si udělala velký prostor pro domácnost, děti a díky dobrému hospodaření s časem i na moji úspěšnou profesní kariéru (vyplatilo se mu to nesdělovat, byl klid). Čili hrála jsem podřízenou a vše bylo OK. Jenže dospívají děti a objevil se problém - on chce mít kontrlu i nad jejich výběrem škol (zcela nelogicky požaduje méně prestižní volbu), nad jejich výběrem partnerů (u syna ovlivnil i svoji matku, která začala mluvit o synově přítelkyni jako o prostitutce, s níž si syn ničí život, já prý mu to mám rozmluvit), na jejich názory. Dětem se to nelíbí, což chápu, já jsem na jejich straně. Jenže manžel spolu s tchýní na mě tlačí, abych jim to rozmluvila a když odmítnu, je zle. Dokonce až tak, že prý kvůli prvnímu dítěti, které hodně v jeho zájmech hájím, se prý rozejdeme. Z jeho strany pak následovala řada restrikcí, s nimiž jsem se zase vyrovnala, bohužel však vyšlo najevo moje povýšení v práci. A zase zle. Zjistila jsem, že manžel začal shánět ženy, které by se mu podřídily, po několika neúspěších se zdá, že takovou našel. Milenka to zatím nějak hraje, protože jde o peníze. I když možná ten můj popis manželství vypadá hrozivě, já o vztah pořád stojím, protože začátky byly lepší a já si svůj prostor ve vztahu našla. Je mi líto se vzdát dlouholetého manželství, určitých statků a komplikovat si život rozvodem, který, předpokládám, by neprobíhal vůbec jednoduše. Ale být odstrčená manželka, která trpělivě čeká, až se manžel nabaží a vzpomene si, to taky ne. Jak to mohu řešit? Děti, vztah, manžela? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mílo, v rámci jednoho dotazu jste zkompletovala tolik různých věcí dohromady, že není možné to jednoduše uchopit, ale ani není cílem této poradny, dopodrobna rozebírat jednotlivé věci, od toho je spolupráce s psychologem na živo. Pokud pojmenuji stručně základní body - dominantní manžel,vaše dvojí role - doma submisivní, vně ambiciózní a budující si úspěšnou kariéru, vaše rodinné zázemí s dětmi a koaliční spojenectví, strach z manžela ( kdyby nebyl,mohla byste otevřeně hovořit o své práci, o své profesní dráze ), nevyváženost vztahu, jejímž cílem bylo nejspíš ukolébat a uchlácholit manžela v tom, že vše je přesně podle jeho patriarchálního modelu, dokud byla výchova dětí ve vašich rukou, ke sporům nedocházelo, nyní ano, manželovy zákazy škol dětí, ovlivňování jeho matky, která vstupuje devalvačně do soukromého života syna, manželovy výhrůžky rozvodem, manželovy milenecké vztahy. To vše jste vyjmenovala, nyní kudy dřív přistupovat. Mluvíte o sobě jako o ženě, která si vždy vše uměla zorganizovat, aniž by manžel věděl. Považuji to za velkou chybu v rámci partnerského vztahu. Kde je pak partnerství??? Nyní nemáte jeho respekt a on se snáží mocensky ovládnout vše. Rozvádět se nechcete, proč také, ale musíte poměrně rasantně změnit rodinnou politiku. Vyžadovat rozumnou argumentaci z manželovy strany ohledně vzdělání dětí, naučit jej diskutovat, a ne usurpovat. Co se týče dětí, mělo by se též najet na jiný model. Nejdříve se musíte domluvit vy dva dospělí, vše vykomunikovat a zargumentovat, a pak s výsledkem předstoupit před děti.
nevyrovnaný vztah
.Byla chladná jako kdyby jsme nic spolu nezažili a nic ke mě necítila.Psali jsme si kamarádsky týden ale pak jsem to už neunesl a musel jsem za ní jet. Celých 14 dní jsem jí uháněl , protože jsem si nemohl pomoct. I když jsem si říkal , že jí nebudu psát tak jsem to pořád dělal. V zoufalé situaci z naštvanosti jsem ji poslal někam a jak mi to mohla všechno udělat. Po chvílí mě to mrzelo a dnes jsem jel za ní s velkou kyticí , který stal hodně peněz. Kytku si vzala , ale taky řekla, že už prostě dál nemůže , proč to pořád nechápu. Zablokovala si mě všude na mobilu a sociálních síti. Tak jsem odjel a teď vůbec nevím , co mám dělat. Zhubl jsem strašně moc a je to pro mě depresivní , protože dva roky jsem dělal kulturistiku a všechno je pryč. Nemám chuť jíst , v noci spím maximálně hodinu a z práce jsem již dvakrát odešel protože jsem to nezvládl. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Jan 3
PhDr. Jitka Douchová
Jane, je tady víc věcí. Váš psychický stav, a stav vašeho vztahu. Jste vnímavý a citlivý člověk, který potřebuje od toho druhého hodně brát. Jste na přítelkyni emočně závislý. Jste mentálně jiní a váš vztah v popsané podobě vám po nějaké době ubližoval - vám oběma.2 roky jste se srovnával s rozchodem, pak jste aktivně vyhledal někoho nového pro svůj život. Ale našli a potkali jste se dva lidé s rozdílnými zkušenostmi ze života i s rozdílnými potřebami. To se pak odrazilo na průběhu vašeho vztahu...Nechte nyní přítelkyni vydechnout a začněte pracovat se sebou, se svými depresemi, nejistotami. Velmi bych vám doporučovala individuální psychoterapii, pomůže vám, věřte mi :-)
nevyrovnaný vztah
Po 10 měsících to začalo opět drhnout. Neměla chuť do ničeho, pořád jsme leželi doma a nechtěla absolutně nic podnikat. Cokoliv jsem udělal nebo chtěl podniknout , nic se jí nelíbilo. Neustále jsme se hádali a vůbec jsme se k sobě neměli. Potom jsem měl problémy v práci a taky s šikanou na pracovišti. Chodil jsem zdeptaný z práce a chodil brzo spát . Pořád jsme se hádali i kvůli naprostým blbostem. V každé hádce padaly slova o rozchodu ale vždy se to nějak uklidnilo a shodli jsme se, že to bylo řečeno vždy s afektu. Mám silné deprese a vždy vidím vše černě takže je to i moje vina. Vždy vidím jen to nejhorší. Pak jsem zjistil, že se schází s bývalým přítelem a začal jsem žárlit. Vím, že k vůli němu se rozešla minule s jejím bývalým partnerem. Následoval definitivní rozchod, který jsem neunesl. Řekla mi, že nemá už na nic sílu a že dál nemůže jít., ale že mužem být kamarádi.Dva dny jsem to nechal uležet , ale pak mi to nedalo a musel jsem si s ní psát.(pokračovat budu v další otázce).
Jan 2
PhDr. Jitka Douchová
Ano, jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
než jsem si našel současnou přítelkyní , byl jsem sám asi 2 roky, protože jsem se vyrovnával z předešlého rozchodu.Až mě nakonec samota dohnala si najít novou přítelkyni . A tak se stalo. Ze začátku jsem měl pořád tendenci v hlavě srovnávat obě dvě, ale to skončilo po 2 měsících , kdy jsem se do současné partnerky zamiloval . Avšak následoval rozchod. Bylo mi řečeno , že se k sobě nehodíme a že každý chcem něco jiného. Bylo to v době, kdy ona teprve začínala chodit na diskotéky a já jsem už měl všechno za sebou a měl jsem rád spíše výlety a spíš se už usadit. Bylo jí 17 a mi 24 let. Byl jsem z toho celý špatný a těžce jsem to nesl , protože jsem se do ní zamiloval a už jsem prostě znova nechtěl zůstat sám. Za 14 dní mi napsala, že udělala blbost a jestli ji nedám ještě šanci. A tak vztah pokračoval. Naladila se na mou frekvenci a byli jsme šťastní. Jezdili jsme na večeře , měli jsme se k sobe, pořad jsme něco podnikali..(pokračovat budu v další otázce).
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Jane, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se s Vámi poradit, jestli má smysl pokoušet se měnit vnímání manžela. jestli to vůbec půjde. Známá je samoživitelka se dvěma dětmi a má velmi těžce nemocného toho mladšího. Ten byl na měsíční hospitalizaci v léčebném ústavu, v malém městečku, hodně mimo dopravní spoje. Ona nemá auto, autobusy tam o víkendu nejezdí, syn je malý, chtěla se s ním vidět. tak jsem jí nabídla, že ji tam odvezu (60 km jedna cesta). Zabralo mi to celé odpoledne až do večera, peníze na cestu jsem nechtěla, ona je na tom finančně špatně. Sice mě to moc nebavilo, ale vnímala jsem to jako pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Známá byla šťastná a tak zaplatila za mne v cukrárně čaj (nechala jsem ji, aby se necítila hloupě, chtěla to jako odměnu za cestu). Doma jsem to vyprávěla manželovi, měla jsem dobrý pocit z pomoci, ale on se mi doslova vysmál, že to byl teda - ironicky - dobrý kšeft, promrhat celé odpoledne, projet benzín za 250 Kč a dostat za to čaj. Zůstala jsem jako opařená, ale začaly mi doklapávat nějaké věci, které se děly v posledních letech - pocit, že manžel musí na každém vydělat za každou cenu, tedy i na mně (dostala jsem před nedávnem nějaké nefinanční plnění jako odměnu za zprostředkování, nepotřebovala jsem ty věci, chtěla jsem je prodat, manžel podniká ve stejné branži, tak to prodal a nechal si polovinu peněz, těch příkladů bych mohla uvést víc). Bohužel se tento jeho princip začíná dostávat do našeho soukromého života - on doma pomůže jen, když recipročně něco chce dostat, jinak všechno přehazuje doma na nás a křičí, když například úklid není hotov. Dostala jsem se do fáze, že když začne něco doma dělat, že se už zase děsím, co za to bude chtít, ještě u toho sleduje, jestli náhodou on "nedal" víc. To poměřování mě stresuje snad ještě víc. Zkouším mu vysvětlit, že jsou věci, které člověk nedělá recipročně, ale protože chce pomoci nebo že toho druhého má rád. Jenže on to nevnímá nebo nechce vnímat. Má smysl se pokoušet mu to nějak vysvětlovat, má smysl navozovat nějaké situace, aby pochopil (je to dost pracné a zdlouhavé)? Anebo je to osobnostní nastavení a jen těžko s tím půjde pohnout? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Ada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ado. Ano, má smysl mluvit vzájemně o sobě, o svých potřebách v životě, a to zcela rozhodně. Jinak se nejedná o smysluplný a hezký vztah. Ten je kvalitní tehdy, kdy respektujeme jeden druhého s jeho potřebami. Akcentujete manželovu potřebu ekonomické reciprocity, vy to máte jinak. Znamená to, že máte rozdílný hodnotový žebříček. Ale o vnímání našich základních životních hodnot vztah je.  Nebojte se o nich mluvit nahlas, a mluvte spolu o tom navzájem, nekrčte se v koutku.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, co byste poradila. Začínali jsme z ničeho, manžel podnikal, já mu v rámci možností pomáhala, měl toho hodně, musela jsem se naučit být samostatná a umět si všechno zorganizovat. naučilo mě to chovat se efektivně a ekonomicky - systém v domácnosti, rodině, práci, abych stihla všechno a nikoho nezanedbávala. Bylo to vyčerpávající, ale já byla šťastná, že vše zvládám. Tohle trvalo asi 16 let, přidaly se úspěchy v práci, manželovi se taky dařilo a až na nemoc dcery i děti prospívaly dobře. Díky dceřině nemoci jsem musela asi po 4 roky se jí věnovat intenzívněji , byla v nemocnici, potřebovala přívětivější přístup, jenže zrovna tohle začalo být manželovi trnem v oku. A přidala se i nespokojenost se systémem doma, když mluvím o nějakých představách do budoucna, naříká, kde je prý on, když mu řeknu, že je tam s námi, nestačí mu to. Když s ním mluvím, co chce on, neví anebo je to pokaždé jinak, na co si zrovna vzpomene. Ve hře je i jeho představa stěhování zpět do jeho rodného města, kde si on nechal trvalé bydliště kvůli podnikání a máme tam ještě i přátele, ale školu, práci, zájmy, kamarády máme již tady, kde 16 let bydlíme. Systém doma nám vyhovuje, drobnosti na žádost měním, do zásadních věcí se nechci pouštět (mít třeba všechno ve sklepě, když se to v pohodě vejde do špížky a mám to při ruce - takových nepraktických změn on navrhuje víc a je nepříjemný, že je nechci realizovat). paní doktorko, mám mu jako malému dítěti pořád opakovat, že ho máme rádi (to, že udržuji zázemí a atmosféru domova on nevnímá jako projev lásky, to je prý normální a běžné), moc mi toto tedy nejde, vždyť je to člověk, který má skoro padesát. jak z něho dostat, co vlastně chce, když je to pokaždé jinak? Anebo je to nesrozumitelné? Tím jeho neustálým naléháním, někdy i víc agresívním se ho začínám bát, cítím, že se mi vzdaluje, nějak ztrácím chuť pro něj udělat něco navíc, což on asi vnímá a vyčítá zase. K svátku mu tedy koupím například výborné víno, ale už nepobíhám po obchodech, abych mu sehnala pěknou mikinu, on se na víno koukne a řekne, hm víno... Asi nastala nějaká krize, že? Jak z toho ven? Na něco kapacitu mám, na něco ne. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Myslím, že byste si měli s manželem někdy sednout a normálně si spolu popovídat o svých očekáváních od vztahu. Partnerství je o týmové spolupráci dvou dospělých lidí, kde každý má rozdělené své kompetence. Dlouhodobě jste byla velkou oporou vy, nyní si vše můžete rozdělit. Máte společný problém, o něm mluvíte - nemoc dcery. Řešte to spolu. Máte oba problém v komunikaci, nedokážete si navzájem porozumět v mnoha ohledech, každý z vás se cítí v něčem frustrovaný. Pomohla by vám partnerská poradna.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, již dlouhou dobu pociťuji nespokojenost v partner. životě . Když nadhodím něco, co bych ráda řešila a slyšela jeho názor, tak on mlčí. Nikdy mi k ničemu nic neřekne a jen mlčí. Pro mě je to velmi ubíjející a hlavně jsem pak na všechny problémy a starosti i o děti " sama" . Cítím se úplně psychicky vyčerpaná . Mám pocit, že vedle sebe pouze přežíváme, ale nic víc. Nejsem zastánce rozvodů, nechtěla bych to už jen kvůli dětem ( 8 a 12 let ) , ale zároveň jsem ve vztahu, kt. mi vůbec nic nepřináší, jen deptá. Nevím, co dělat, jak z toho ven . Navíc řeším změnu zaměstnání a nemám nikoho, s kým bych vše mohla probrat. Nesdílíme společné lože, protože on byl z domu zvyklý, že to u nich tak bylo " normální" . Sex se mi zhnusil, neb aby si mě všímal jen když má svoji potřebu , to mě spíš ponižovalo a cítila jsem se pak zneužitá . Nevím, jak dál. Kdybych neměla děti, dávno bych s ním nebyla a byla radši sama. Za případnou radu děkuji . - otázka upravena poradcem
Tifani
PhDr. Jitka Douchová
Milá Tifani. Jste evidentně delší dobu v manželství frustrovaná a nešťastná, ale to přeci musí mít nějaký vývoj. Jestliže jste s manželem vstoupili do manželství a rozhodli se mít spolu děti, nebyly problémy v komunikaci mezi vámi a v sexuálním životě v takové podobě, jak to popisujete nyní. Zkuste si vrátit retrospektivně film vašeho společného života od seznámení, chození spolu, rozhodnutí se ke svatbě, ke společnému životu. Kde , kdy, a proč to začalo skřípat a začali jste se sobě odcizovat? A pak si samozřejmě musíte položit otázku, zda v manželství zůstávat kvůli dětem. Nejdříve je užitečné si vše vrátit a uvědomit, a pak vědět, zda chcete o záchranu vztahu bojovat. Pokud byste měla pocit, že je to nemožné, nemá to smysl a bylo by to trápení. Nejen pro vás, ale i pro vaše děti. Čeho jsou to svědky v rámci vztahu mámy a táty?...Jaký budou mít vzor do budoucího dospělého osobního života?...
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, rozhodla jsem se Vám napsat o svých trablech s manželem. Manželství jsme měli docela dobré, i když manžel potřeboval hodně prostoru pro podnikání, hodně se to taky točilo kolem něho, ale mně to nevadilo, ráda jsem mu pomáhala - prací, finančně, protože to bylo zajímavé a něco jsme budovali - teda po posledních zkušenostech bych spíš řekla, že manžel by řekl, že budoval on. Po mnoha letech jsme se ale dostali do stádia, kdy on střídavě bydlí s námi, střídavě "ve svém", jak se mu to zrovna hodí. Já s tím v pohodě moc nejsem, ale čekám, až ho to přejde a bude se cítit sám. jenže jemu se asi "svobodný" život zalíbil a začal se ke mně chovat jako ke své přítelkyni na zavolání - doma s ničím nepomůže (ty máš svoje, já mám svoje), jednu chvíli přestal dávat i peníze, te´d jsem ho donutila posílat peníze alespoň dětem na účet, takže domácnost táhnu finančně i fyzicky sama. On jen přijede občas na oběd, případně pošle smajlíka nebo krátce zavolá, vpodstatě mě zná jen, když potřebuje někam doprovázet (vyžaduje, že mi to musí slušet) anebo na sex. A vlastně ovládá i celý rodinný majetek, najednou je všechno jenom jeho. Domluvit se s ním momentálně na něčem jiném nejde, všechno odmítá anebo si stanovuje nereálné podmínky. Být "milenkou" a táhnout celou rodinu sama se mi nechce, rizikem je i to, že si i někoho najde a já jako milenka budu stejně na vedlejší koleji. Přistěhovat se už zkoušel (dokonce sám od sebe), ale vždycky se najde nějaký moment, který je důvodem k jeho znovuodstěhování (když se na to ptám, neřekne anebo vymyslí záminky typu nebylo dostatečně uklizeno). Začal jezdit i sám s našimi přáteli na dovolené, když potřebuje obsadit dvojlůžák, oslovuje v pořadí - syn, syn, dcera, já. I tohle mě štve, jenže s tím nejsem schopná nic dělat. Přátelé to taky nechtějí řešit. Snažím se taky žít život, ale díky rodině, domácnosti a dětem nemám tolik času a finančních možností. je řešením rozchod/rozvod? Abych na tom nebyla ještě hůř. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Pokud se mýlím, pak se dopředu omlouvám. Ale mám pocit, že v různých modifikacích se ozýváte do mé poradny již docela dlouho- Má doporučení bývají chabá vzhledem k tomu, že neznám žádné podrobnosti o vašem vztahu, o jeho jasných základech na začátku, o jeho vývoji dál. Vždy se ozývají jen stížnosti na nerovnováhu ve vztahu, která nastala v době, kdy se manželovi začalo dařit v podnikání a vás začal vynechávat. Jak vám mohu poradit? Nevím nic o vás, o vašem muži, o vašem vztahu, o vaší rodině. Chce to přímou spolupráci s partnerským psychologem...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko..Manžel mě po 25 letech manželstvi začal podvádět.Zjistila jsem že to nebylo jen s jednou milenkou,Mezi kamarády razí motto že v dnešní době je normální mít manželku a více ženských najednou.Do doby než to na něj prasklo jsem nevnimala pipani mobilu a počítače.Ale teď mi to strašně vadí a nedokážu se přes to přenest.Do toho vyhledává anální sex.Jeho počítač je toho plný.Dokonce je i na některých seznamkách ohledně sexu. Nikdy před tím o tom nemluvil a ani jsme to neprovozovali nměl potřebu.Sex provozujeme celkem často..Mě se tenhle tip sexu nelíbí.Nevím co mám dělat nedá se s ním ani o tom bavit.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Neumím se zamyslet nad dotazem, plným stesků a stížností, když tam nevidím protiváhu něčeho pozitivního. Jestliže je vám anální sex odporný, prostě ho asertivně odmítněte. Snad není manžel závislý pro možnost vyvrcholení jen na této technice. Má milenky, co na to jako partnerský psycholog mohu nabídnout konstruktivního jako řešení? Asi byste se měla zamyslet nad tím, v čem je pro vás manželství s ním důležité, co vám dává. A pak je tady i to, co vám bere. Popisujete manžela jako toho, kdo určuje veškerý směr vašeho partnerského života. Jak se to mohlo stát? Jste dva dospělí lidé se svými stejnými právy.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
je mi 30 manželovi 33. Máme 2 syny 2 a 5 let.
Starám se o děti, v rámci možností pracuji na rodinné farmě a pomáhám v péči o manželovu ležící babičku.Vstávám ráno v půl 6 a celkově jsem aktivní spíše ráno.Manžel naopak večer.Když se večer doma potkáme mám vybité baterky a přemýšlím jak nejrychleji usnout a nabrat sílu na další den.Manželův zájem o sex s ním příliš nesdílím.Přestože se milujeme 1-2x týdně on by chtěl víc a mě by někdy stačila pouze jeho blízkost, obětí a pohlazení, což nechápe protože podle něj je sex jeden celek a nechápe proč z něj vyjímat pouze hlazení nebo objímání.Snažím se mu to vysvětlit ale nerozumí mi.Mluvení nepomáhá.Když se nám občas podaří najít si na sebe čas ráno když nejsem unavená je to lepší ale nesmí být doma děti, protože když je slyším ve vedlejší místnosti neumím se uvolnit a na milování nemám chuť.No a aby mi manžel doma pomohl s mojí prací jak někdy radíte nejde,protože celý den pracuje venku a chodí domů pozdě večer. Děkuji,Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko.Máte s manželem odlišný biorytmus a tomu byste se měli oba "podřídit", přijmout to, jako fakt, který nejde přehlédnout.  Vám schází přivinutí k sobě, něha a pohlazení, pusa, jemu sex. Ani jeden to asi nemáte jednoduché, ale na druhou stranu mi to nepřijde jako neřešitelné. Stačí jen změnit úhel pohledu na svůj život, své životní potřeby a usmívat se společně na svět. To se vám tak nějak vytratilo, obnovte to :-)))))
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

v rodině manžela to bylo někdy hodně psychicky náročné - tchýně byla generálem, trucovala třeba celý den v posteli nebo ve sklepě, utíkala z domu, byla bolestínská, ukřivděná, a to už jsem nezažila její pokusy se věšet či si řezat žíly. Ale vždycky byla ona ten chudák, co trpí. Hodně to poznamenalo vztahy mezi manželem a jeho sestrou, hodně to poškodilo i vztahy mezi mými dětmi a nakonec i mezi dětmi a manželem, protože on bohužel hodně z toho podědil, i když se to projevovalo trochu jinak. Manželství se nám rozpadlo a on si hraje přede všemi na chudáka. začala jsem po mnoha letech mluvit víc otevřeně, co se dělo hlavně u nás s dětmi a tátou (do té doby jsem to tajila, možná to byla chyba) a pro hodně lidí je to šok, obrovské překvapení. Nevím, jestli dělám dobře, někdo situaci chápe, protože bývalého manžela zná, někdo se odtahuje, někdo mě považuje za lhářku, bývalý manžel se vzteká a všechno neguje (zase lež). Troufla jsem si to i z důvodu, že děti už jsou velké a mají náhled na celou situaci, dokonce samy o tom, co se v rodině dělo, začaly mluvit samy. Pro jedno z dětí je to dokonce jakási cesta k vyrovnání se s tím vším. Já zas stojím o neutralizaci lží a výmyslů. Co byste svým klientům doporučila Vy? Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Vše sice zasazujte do širokého rodinného kontextu, ale vše je negativní, jediný zlomeček něčeho, proč jste s manželem byla, měla s ním děti... Máte potřebu nyní otevírat před druhými pravdu o vašem bývalém manželství - pokud to opravdu cítíte jako důležité, možná se jen podívejte na to, proč, co vám to vlastně přináší, prostě k čemu je to dobré. Klientům nikdy neradím, situaci společně rozebíráme, a na základě jejich zakázky ( formulace cíle, který od spolupráce se mnou, jakožto s partnerským psychologem ), hledáme společně cestu k řešení.
nevyrovnaný vztah
paní doktorko, dá se nějak dosáhnout otho, aby okolní lidé prozřeli, jaký vlastně partner je? manžel má hysterickou povahu, doma je to peklo, ale navenek se usmívá, je zábavný, nic není nemožné, všechno dělá pro rodinu. Abych mu nekřivdila, když má svou dobrou "vlnu", tak se s ním doma dá, když jeden na té špatné, je to hrozné - omezuje, ponižuje, vysmívá se, trestá, trucuje, vzteká se, křičí, utíká z domu atd. Když lidem říkám, co se doma děje anebo odmítnu hrát divadlo na téma úžasný manžel, co všechno dělá pro rodinu, jsem nevděčnice, zlá a nepřející, případ pro psychiatra. On pak rád jde do polohy toho ublíženého, co má doma takovou megeru. případně jaké kroky zvolit. Za vaši radu děkuji. - otázka upravena poradcem
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Neporadím vám, Ilono, to není dotaz pro internetovou poradnu, když nemohu znát souvislosti. Podle vašeho popisu je manžel psychicky labilní, má sklon k manipulacím a psychickému teroru. Jedna věc je, jak tomu čelit a ubránit se, druhá věc je, nalézt důvody, proč v takovém vztahu dlouhodobě přetrvávat, pokud je to takové peklo, jak říkáte... Vy sama byste měla jeho výhrůžky ignorovat, neměla byste se nechat ponižovat, ale mít hlavu hrdě vztyčenou. Kdo se vzteká, křičí, trestá, musí mít odezvu z druhé strany. Pokud ji nemá, dojde mu dech s ztrácí motivaci k takovýmto výlevům.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

roky jsme doma měli telefon na firmu manžela (odečítal se samozřejmě soukromý paušál). Jenže jednoho dne mi zavolala manželova sekretářka a chtěla vědět moje rodné číslo - bez mého vědomí a na žádost manžela zrušila telefon a za mne, aniž bych k tomu dala svolení, zařizovala nové telefonní připojení a nový paušál. manžel se se mnou o tom nechce bavit, ona mi odsekla, ať jsem ráda, že je zrovna nějaká akce a budu to mít levněji. Protože telefon kvůli internetu potřebujeme, nakonec jsem na to přistoupila. Ale vnímám to jako "trest" od manžela, protože asi po deseti letech jsem ho donutila přispívat do rodiny, do té doby vyjma MD jsem veškeré výdaje platila já a on investoval ve slovy jeho své firmě. Jenže problémy pokračují. Peníze mi dává pozdě, kolikrát až na upomenutí. Když mu to řeknu osobně, cítím se trapně, protože se dozvím, že jsem šaratice a že on má spoustu povinností, případně nepříjemně odsekne. Upomínám tedy písemně - snažím se o strohý styl bez emocí s upozorněním na to, že musím měsíčně platit nemalé náklady na nájem, energie , telefon a vodu - a zase je naštvaný. Je fakt, že jeho platební morálka je špatná odjakživa, faktury platí až na výjimky pozdě, pak musí platit i desetitisícové penále. Můj návrh, aby si zřídil trvalý příkaz, odmítl. Na druhou stranu, když jsem nezaplatila jeden jeho dluh, který měl (a říkala jsem mu to, že ho už nezaplatím), seřval mě, že jsem ho mohla dostat do potíží a že to musel řešit, přitom stačilo ho jenom zaplatit, nic víc. Největší klid v rodině byl, když jsem všechno platila sama a on nemusel nic. Jenomže to už po pár podrazech z jeho strany nechci, chci to aspoň trochu narovnat. Je to hrozně těžké, nemáte nějaký návod, jak postupovat? A děkuji za poradnu, jste skvělá. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji vám za ocenění mé poradny, Zuzano, ale ve vašem případě vám příliš nepomohu. Můžu pojmenovat, v čem se děly chyby, ale to vy bezpochyby víte také sama a nyní to již nejde vzít zpět. Mám tím na mysli špatně koncepčně vytvořené společné finanční hospodaření na samém počátku vašeho manželství. Už v tento okamžik je důležité vytvořit jasná pravidla okolo financování domácnosti. Samozřejmě, že ekonomický kontext se v průběhu života mění, pak je vždy třeba flexibilní dohoda mezi oběma na změně., vzájemně vytvořená, vzájemně odsouhlasená. Nerozumím tomu, proč jste dobrovolně hradila veškeré náklady vy. Manžel to rád přijal, pak si na to zvyknul, považuje to za samozřejmost a jakékoliv změny odmítá a nelibě nese. Nicméně pořád není na změnu pozdě. On není váš majetník, váš pán, který bude diktovat, jak věci budou. Máte v manželství rovnoprávné postavení a jestli chcete mít kvalitní partnerský vztah, musíte mít v pořádku finanční proporcionalitu ve výdejích obou. Je zcela běžné, že manžel, který přispívá stabilně danou a odsouhlasenou částkou do rodiny, to řeší trvalým příkazem. Jinak to snad ani nelze. To by měl být požadavek, na němž trváte, aniž by to bral manžel jako vyhlášení války. Dále by měly být transparentní zisky jeho firmy. Ve většině manželství bývá úzus takovýto : Rodina má společný účet, kam každý stabilně přispívá aliquótní částí svého příjmu. Ten účet musí být dostatečně velký, aby z něj šly čerpat mimořádné výdaje, aby tam byly rezervy. Jeho existencí se vyvarujete jakýchkoli pocitů křivdy nebo nespravedlnosti.A každý má samozřejmě svůj účet pro své potřeby. Nenechte se manipulovat ani usurpovat, buďte si vědoma svých práv.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.