Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| vztah na dálku| svatba-důležitost manželství| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
2 část.praci sehnal..kupoval vše co jsme ji naocich viděl,auto koupil,pořad říkala,ze má nejlepšího přítele na světě..bohužel jsem ten rozchod neustal.nemel jsem jkde jít a skym si popovídat,prz jsem vše obětoval ji a nakonec jsem byl sám bez domova a bez přátel.a pořad jsem ji kontaktoval a jezdil za ni.chtel být s ni a povídat si.az si vytvořila úplný odpor a zablokovala si mě.konecne jsem si našel nové přátele a nové koníčky.spolecny známým už řekla, ze jsi někoho našla a jak je hodny.me bycetal ze jsem ji pronásledoval,ze jsem magor atd. Když jsem ji na to řekl, ze jsem kvůli. Ni obětoval vše kamrady, sporty tak ze má smůla,ale zjistil jsme, ze mě ona ještě před měsícem sledovala prez telefon.dozvedela se, ze hrají fotbal a schválně se tam došla podívat s kamarádkami. Vseci se mi diví, proč ji pořad miluji a chci ji zpět...ale je to fakt miluji a záleží mi na ni..řekla mi, ze ona to ví, ze vždy nych pro ni byl schopny udělat vše...ale ze mě odepsala a nesnáší...prosím o radu
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Lukasi. Zkuste si uvědomit sám pro sebe, jaký opravdový obsah se pro vás skrývá pod slovy - "miluji ji". Je to opravdu láska? Nebo závislost? Nebo setrvačnost? Zkuste si dát čas do konce prázdnin, jestli vás budou city k ní opravdu stále držet...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, před 4 měsíci se se mnou rozešla přítwlkyne po 8 letech..
Vztah byl harmonicky a spokojený jen jsem před 6 lety udelal hloupost o nevěru neslo jen o volání s jednou dívkou a pak jsem slíbil, ze to nikdy neudělám, ale došlo u mě úmrtí v rodině a já sedel sám doma a zase jsem volal jedné holce jen si tak popovídat a ona se mi den na to podívala do telefonu a ta holka tam napsala ze se mužem videt, ale já na tu zprávu ani nereagoval a přítelkyni vše přiznal...hned na to mě vyhodila a řekla ze ztratila duveru, ze jsem porušil slib..snažil jsem se ji vysvětlit, ze jsem se jen nějak chtěl odreagovat a přijít na jiné myšlenky...
Anych popsal nás vztah...byla vždy moc žárliva, všechen svůj čas jsem věnoval ji...i koníčky jsem zanechal prz mi vycitala, ze nejsem s ni, ale jdu cvičit...i kamarády jsem pak ztratil prz jsme byly každý den spolu i víkendy trávili spolu...vseci mi řekli, ze jsem si ji moc rozmalil...když byla bez práce tak ji ve všem potporoval,půjčku vyplatil,sehnal prac
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukasi, nevím, co na mne čeká v druhé části vašeho dotazu, tak jdu na to...
nevyrovnaný vztah
A po těch letech se tím vším cítím vyčerpaná. Nehledě na to, že o dospělých autistech se toho mnoho neví. Manžel má rád pravidla, ale jen když je určuje mě a sám mými požadavky se necítí nijak vázán. Ale na mě si to vymáhá výhrůžkami. Jsme na něčem dohodnutí, že to udělá, ale on to neudělá, protože jsem ho před tím naštvala. Anebo děti. Jelikož sám se chová jako dítě, vůbec je nevychovává. Maximálně si s nimi je tak 1-2 hodiny, někdy u toho pospává, někdy s nimi něco v rámci domu podniká, ale prostě absolutně ignoruje jejich potřeby - spánku, jídla, atd. I když ony brečí, tak on na to kašle a dělá si svoje. A pak buď mohu zasáhnout a přijít o mé volno a být pak naštvaná, anebo děti nechat plakat. Mluvila jsem s ním o tom mnohokrát, ale vůbec si to nepřipouští, že dělá něco špatně. Anebo poslední dobou mi dělá, že ráno uvařím oběd a když mu chutná, tak sní úplně vše mě i dětem a vůbec ho nenapadne, co pak budu dělat v poledne, když pro to jdu a nic není. A takovýchto drobností je mnoho.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
KATKO, dala bych mu jako podmínku pro možnost dobrého fungování vztahu spolupráci s psychologem. Víc k  tomu nedokážu říct, ani já toho o autismu dospělých lidí moc nevím. Ale měl by vědět, jak se ve vztahu cítíte, co potřebujete jinak. Není možné, že by vás neslyšel vůbec a neměl ani v pár procentech náhled na, jak se ve vztahu chová...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,před pár dny jsem narazila na článek o autismu a uvědomila jsem si, že prakticky všechno sedí na mého manžela, byť je členem Menzy a má vysoké IQ. Jsem s ním přes 10 let, ve věcech kolem života se shodneme a všechno by mohlo být super, kdyby nedostával své autistické záchvaty vzteku a agresivity - většinou, když mám jiný názor než on, když nechci udělat něco, do čeho se mě snaží natlačit když nemůže něco najít, atd. V takových záchvatech je schopen rozbíjet věci, fyzicky mě napadnout, sprostě urážet, atd. Na nic a nikoho nebere ohled - na děti, na veřejnost. Dokud jsme neměli děti, mnoho mé energie šlo do jeho pohody, jenže s dětmi už nemohu a ani nechci mu obětovat svůj život. On si žádný problém nepřipouští za všechny jeho záchvaty, urážky, atd. mohu já. Mám ho prý udržovat v klidu i v pohodě. Jenže to je nemožné. Největší tíhu cítím v tom, že jsem na všechno sama-on mi vydělá peníze, ale musím všechno zařídit(domácnost, auto, děti) a ještě poslouchat jak mě nenávidí atd.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
Co popisujete,KATKO, je zlé. Ale nepřičítala bych ty projevy autismu. Přejdu nejprve na druhou část vašeho dotazu. Na začátek - vysoké IQ nijak nekoresponduje se schopností sebeovládání, náhledu na své jednání. Ve věcech kolem života shodnete a všechno by mohlo být super??...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s přítelem budu již čtvrtým rokem, všechno nám klape až na jediné. Nemá na mě čas. Od tý doby, co si našel koníček se věnuje jen jemu. Jezdí po soutěžích (pracuje s dětma), chodí na všechny schůzky(i nepovinné), na různý brigády.Podotýkám nepovinné, tam kam nemusí, ale tak moc ho to baví, že pro něj neexistuje,že tam nepůjde.Na jednu stranu to úplně chápu a hrozně mu to přeju, ale na druhé jsem studentkou a dojíždím domů, kde nemám takové zázemí. Přes týden se nevidíme a když můžeme být spolu o víkendu, má samozřejmě nějakou akci, na který nesmí chybět. Jeho kompromis je- tak pojd s námi.(o což upřímně moc nestojím, protože mám dost starostí se školou).Trochu mě mrzí, že mi zatím ani jednou neukázal, že jsem na prvním místě já. A když to ukáže, ukáže to stylem, "tak já nepůjdu"(řekne to ve smyslu oběti) což v našem vztahu nechci. Přála bych si abysme to chtěli oba. Nejhorší je, že to nechápe, proto píši Vám a chtěla na to slyšet i názor někoho jiného,nestranného.Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Tady je každá rada drahá. Každý z vás má jiné potřeby. Zdá se, že příteli stačí vědomí vaší existence po jeho boku. Bere ji jako samozřejmost a nesnaží se kultivovat a rozvíjet vztah vás dvou. Vy potřebujete vaši intimitu, vzájemnost, společné soukromí. Předpokládám, že mu jeho koníček přejete, ale očekávala byste, že jeho časové nároky bude korigovat v zájmu vás dvou. Přítel problém nevidí, vy ano. A v těch rozlišných potřebách na míru společně stráveného volného času  můžete těžko najít nějaký společný průsečík. Alespoň to tak vypadá na první pohled podle vašeho psaní. Měli byste o tom začít zcela vážně mluvit. Vztah dvou lidí je o tom, že každý má svou osobní svobodu a je individualita, ale jste také jen vy DVA. Mluvte o tom, nebo se sobě ztratíte.
nevyrovnaný vztah
2 část - mám ho svým způsobem ráda, zvykli jsme si na sebe. Ale těch chvilek je bohužel málo. Rozum mi velí se rozejít, protože nejsme nejmladší a zbytečně ztrácíme oba dva čas. A teď nastává problém - přítel se rozejít nechce, tvrdí, že všude je něco a že se člověk musí naučit dělat kompromisy. V okamžiku, kdy o rozchodu začnu já, on nakonec souhlasí, i když nerad. Ale jak přijde na jeho konečné odstěhování, najednou se ve mě něco zlomí a já začnu brečet a je mi líto, že "to zase nedopadlo". Příteli je zase líto mně, takže se vrátí. Tak se to stalo již několikrát, oba jsme z toho unavení a já netuším, co dělat. Nedokážu žít s ním, ani se s ním rozejít. Jakoby mě najednou zradilo srdíčko. Jenže v okamžiku, kdy se přítel "vrátí" už zase vím, že je to špatně. Můžete mi, prosím, napsat svůj názor? Jsem vůbec normální? :) Moc Vám děkuji.... - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, to je strach z osamělosti. Tenhle typ strachu ale není dobrý rádce do partnerského života. Racionálně víte, že to nemá smysl. Pak mluvíte o "srdíčku", takže o svých emocích. Ale nejsou slepé? Přítel se sám od sebe rozejít nechce, takže aktivní v rozchodu byste musela být opravdu vy, se vší důsledností, kterou v sobě nenacházíte. Takže jste v začarovaném kruhu. Váš vztah sice vidíte kritickýma očima, ale na druhou stranu máte jako hnací motor - "lepší něco, než nic". A pak ještě mluvíte o vlastním pocitu opakovaného selhání - "zase to nedopadlo". Viníte z toho sebe??? Asi si musíte najít ve svém osobním životě priority. A doporučovala bych vám to vše rozplétat s psychologem na přímo :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dovoluji si poprosit o radu. Je mi 48 let, jsem 7 let rozvedená. Po rozvodu jsem žila 3 roky s přítelem, ale vztah jsem ukončila kvůli jeho nevěrám. Po nějaké době jsem šla na seznamku, což byla naprostá hrůza. Potkala jsem tam o 10 let staršího muže, oba jsme již byli z hledání totálně vyčerpaní, začali jsme se scházet, ale mně bylo od začátku jasné, že z toho nic nemůže být. Po týdnu jsem přítele pozvala k nám (žiji se dvěma syny) a on už u nás tak nějak zůstal :) Začali jsme spolu žít, protože podle přítele jsme na sebe zbyli. Přeskočili jsme fázi chození i zamilovanosti. Od začátku jsem věděla, že to bude problém, protože nemáme absolutně nic společného. On pochází z jiné spol. vrstvy, máme jiné zájmy, na všechno i jiný názor. Nyní spolu žijeme rok, ale spíš než soužití, se to dá nazvat válčením. Je u nás dost často napětí, hádáme se kvůli hloupostem, připadám si jako ve vyšumělém manželství po 20ti letech. Jsou chvíle, kdy je mi s přítelem moc hezky - 1 část
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Moniko. Čeká na mne vaše pokračování, tak nebudu předbíhat, ale abych pravdu řekla, moc tomu nerozumím. Předchozí vztah s přítelem po rozvodu jste ukončila, takže to umíte. Nynější "partner" - od začátku vám bylo jasné, že z toho nemlže nic být, přesto jste po týdnu scházení pozvala přítele k vám domů a dopustila jste, aby "tam tak nějak zůstal"... O čem to vypovídá? O vaší tak velké touze mít doma po svém boku muže, ať je jakýkoliv? Proč se tedy nerozejdete??
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, potkáváte se často s muži, kteří dlouhodobě v manželství měli rozděleno na moje tvoje ? S manželem jsem prožila 25 let a šla do toho se srdcem, tj. mimo jiné všechny peníze jsou naše a bojujeme spolu. Zpočátku to tak vypadalo, ale manžel od počátku si zřejmě v hlavě nastavil model dám jí nějakou částku a zbytek je moje (neřešil, že zůstávám s dětmi doma na MD, že pečuju o rodinu - to tak nějak je přece normální). Když jsem začala vydělávat, byl klid víceméně jen když jsem mu ty peníze odevzdávala. Je fakt, že občas jsem zpozorněla (když vehementně trval na tom, že peníze jsou moje a tvoje - bylo to nelogické, proti zákonům, ale každý máme sůj slabý den - tak jsem to vnímala a mávla nad tím rukou). Zle začalo být ve chvíli, kdy mu kamarádi vysvětlili, že se mýlí a že vše je v manželství děleno dvěma. je fakt, že to bylo až poté, co jsem se při jeho cholerických výlevech začala bát o život a zmínila možnost rozchodu. Od té doby zažívám z jeho strany peklo - despekt, opovržení, msty, sobectví - jako kdyby úplně ztratil zábrany. Dost velký obrat v chování. Paní doktorko, je možné, že se skutečně zvládal skoro 25 let přetvařovat a dokud měl pocit, že všechny peníze jsou "jeho", byl ochoten žít v manželství? Vím, že se s tím asi musím nějak srovnat, ostatně to, co nyní s ním prožívám, je skutečně extrémní (bohužel v tom zlém) - mstí se neskutečně. je možný takový obrat najednou anebo jsou muži, kteří jsou schopni dlouhodobě hrát velké divadlo? Považovala jsem ho za nejbližšího člověka... děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ano, potkávám. ŘÍkáte, že jste do toho šla zpočátku srdcem a neuvědomovala si disproporci ve finančním hospodaření, kterou zde popisujete. Chyba je na obou stranách. V manželství je nesmírně důležité si hned na začátku vymezit, jak to s penězi, které oba přinášíte do společného života, bude. Když je žena doma s malými dětmi, vydělávat nemůže a ekonomické jištění je na muži. K tomu i ekonomická rozprava o tom, jak to budete spolu zvládat a řešit. Vaše práce je péče o děti a domácnost, jeho práce, rodinu jistit. Teď to redukuji jen na finance. Ale společné přemýšlení o finančním rodinném hospodaření je jeden z 5 základních pilířů stabilního vztahu. Neboli - ano, často se ve své praxi setkávám s tím, že tento aspekt byl významně podceněn...Byla jste v tomto směru submisivní. Další věcí je pak zvrat ve vašem manželství poté, kdy jste oznámila možnost odchodu. Šlápla jste mu na bolavé místo, ale nevím, jakou formou vaše komunikace na toto téma probíhala, takže to nemohu nijak objektivně vyhodnotit. Ohledně představy o penězích jste se míjeli, zkuste partnerskou poradnu, určitě je to snad ještě možné napravit.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko. Moc děkuji za rady. Když jsem si četl Vaši odpověď tak jsem se cítil velice dobře, že naprosto rozumíte všemu co se u nás doma děje. Mou důvěru jste získala. Bylo by asi užitečné kdybychom Vás mohli oba navštívit. Obávám se ale, že mou ženu by Vaše slova nezměnila. Demokracii ve vztahu neuznává. Ptala jste se v čem jsou naše pře. Řeknu to obecně. Před lety jsme sporný problém probírali a dopracovali se k výsledku. Dnes to vypadá jako bych byl poradcem prezidenta republiky. Žena si mě vyslechne (musím uznat že pozorně, dokonce se dotazuje proč to chci zrovna takhle; a jak jsem k takovému názoru přišel - fakt podrobný rozhovor); no a pak přemýšlí (minuty, hodiny, při výběru dovolené i několik dnů) a pak mi oznámí výsledek. No a tom se už nediskutuje. Protože ONA rozhodla. Paní doktorko, vážím si Vaší odpovědi, uznávám že máte pravdu, ale zhodnotil jsem, že jsem jen obyčejný chlap a bude lepší nechat svou ženu vládnout. Přeji krásný den; radek-fousek@centrum.cz
Radek Fousek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Rozhodování je na vaší straně, ale základem všeho je, být ve vztahu šťastný a necítit se být manévrovaný tím druhým...To k ničemu dobrému v dlouhodobém časovém měřítku nevede. Ale je fajn, že pokrok tu je - vaše žena nad vašimi názory přemýšlí a konstruktivně se ptá :-) Na to by se dalo krásně navazovat a rozvíjet tento pokrok dál.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, prosím o radu. zachytila jsem manželův mail, v kterém píše kamarádovi, jak s ním a se známými pojede na nějakou dovolenou a o mně a dceři píše, jak ty k....y naše nevědí, co je to luxus. Jakože asi nepojedeme, protože nás nepozve, protože jsme úplně blbé a nerozumíme tomu... asi tak zněl význam. Že manžel začal doslova blbnout (peníze, chce luxus, všichni jsou blbí, jen on je největší podnikatel, námi doma taky opovrhuje, jen jeho kamarádi jsou top, už dávno nutí děti oslovovat ty chlapy pane XXX atd.), to vím už nějakou dobu a snažím se to nějak mírnit, spíš však mám dojem, že přilévám olej do ohně. Ale toto, jak se o nás vyjadřuje mailem (jak asi bude vypadat slovní produkce) mě dost šokovalo. Paní doktorko, jak s tím naložit? manžel je aktuálně typ, který vše ví, vše zná nejlépe, nesnese kritiku - asi znáte z poraden. Děkuji.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Chcete tím říct, že manžel vámi a dcerou pohrdá, jste něco méně, protože vy sama nepodnikáte a nejste tak úspěšná, jako on, ano? A pociťujete to doma běžně, i kdybyste náhodou nezachytila tento mail? Pokud ano, o s tím děláte vy? Zachovala jste si svou sebeúctu a umíte fungovat tak, že se manželovi rovně podíváte do očí a jste schopná jej korigovat v některých věcech? Velké podnikání má dvě strany mince. Lehce někomu úspěch rychle vstoupí do hlavy, a pak se třeba může chovat i povýšeně, a třeba to i doma. Ale vy byste na to měla reagovat narovnáváním vztahu. Druhou stranou mince může být to, že rychlý úspěch a zbohatnutí se někdy překlopí do problémů a naopak neúspěchu, třeba i dluhů. Nevím, co vám na to mám jako psycholog říct jiného, než že byste měla manžela z jeho výšin někdy postavit, jakožto jeho manželka a matka vašich dětí, nohami na zem.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. S přítelkyní jsme spolu 3 roky jako partneři, před tím 7 let jako kamarádi. Ona se už od začátku vztahu chová i v běžných situacích direktivně, povýšeně ("nepřekážej mi tady, když to neumíš tak se do toho nes.., od teď to budeš dělat takto, apod.). Při hádkách mi pak velice sprostě nadává, snaží se zasáhnout citlivé místo, uráží mojí rodinu a jedná v agresivních gestech - házení věcmi, vyhazování darů do koše, citové vydírání přes našeho syna (když se s ní po hádce nechci bavit, říká dvouletému synovi, že s ním táta nechce být, protože mu za to nestojí).
Přes všechny naše problémy jí mám pořád ještě rád, pokud se nehádáme (což je cca jednou za týden), dokážeme se spolu smát, normálně komunikovat. Všechno dokáže zařídit, včetně tzv. "mužských" prací. Tím pádem je velice sebevědomá. Problémy nastávají ve chvíli, kdy cokoliv není podle jejích představ. Jakýkoliv její nápad musí být bez námitek co nejdříve realizován. Prosím Vás o radu zda se dá její přístup nějak změnit. Děkuji - otázka upravena poradcem
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jane. Přemýšlím nad tím, jak vám v takovémto vztahu musí být, jak je na tom vaše mužské sebevědomí. Máte spolu syna, ale mužský vzor mu vlastně dává víc jeho máma. Zkoušeli jste to s partnerkou někdy nějak narovnat? Podle mě je do vztahu skoro alfou omegou respekt a úcta jednoho k druhému. Váží si vás partnerka? Zkuste o tom spolu více mluvit, jak vztah mezi vámi změnit tak, abyste se v něm cítili oba dobře. Popisujete ji jako panovačnou a autoritativní "carevnu", ale je s vámi. Chce s vámi být a určitě vás má ráda. Ale vy byste si měl narovnat záda :-))
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, předem chci poděkovat za Vaši poradnu, již jsem ji párkrát využila a vždy mi pomohla. Tentokrát se na Vás obracím v souvislosti se svým posledním zážitkem. Byla jsem s přítelem /jsme spolu necelý rok, oba rozvedení, každý dvě děti/ na oslavě jeho kamarádky, samozřejmě se trochu pilo a před půlnocí se dvě jeho kamarádky svlékly do půli těla. Přítel si od jedné z nich nechal svlíknout tričko. Tohle všechno na mě bylo trochu moc, odešla jsem. A k problému, mně nepřipadá adekvátní, aby se kamarádi před sebou svlékali, příteli přijde, že se vůbec nic nestalo, necítí se pohoršený, prý co je na tom, že mu kamarádky ukázaly prsa. Byl tam ještě další kamarád, příteli by nevadilo, ani kdybych se obnažila prý před ním i já. Prý je to legrace. Mně to jako legrace nepřijde vůbec. Ted jsem já za špatnou, že jsem odešla z oslavy a není schopen pochopit, že mi takové věci vadí a beru jeho kamarádky a svým způsobem i jeho za morálně uvolněné lidi. Trápí mě to. Co si o tom všem myslíte vy?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, dobrý den. Každý máme svá kritéria nastavená jinak. Pod vlivem alkoholu se na oslavě něco takového stát může, nestalo se nic víc. Ale vás chápu, že vás to pohoršilo a zhnuseně jste odešla. To jsou prostě ta různě nastavená kritéria. Ale přítel by měl respektovat to, že vám to vadí a měli byste o tom spolu mluvit, nekonfrontačně. Aby mezi vámi nenarůstalo nedorozumění v podobě kostlivce ve skříni.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko. S manželkou jsme 15 let a náš vtah byl spíš rovnostářský, byť manželčina role trochu větší. Před 3 lety jsme se spřátelili s dvojicí, kde paní tzv"vládne". A moji ženu to asi inspirovalo. Já se tomu částečně přizpůsobil. Na podzim mě ale manželka "srazila" před návštěvou (tou vzpomínanou dvojicí) víc než je zdrávo (podle mě teda). Do Vánoc proběhla série divokých diskuzí na téma: "štěstí vztahu odvisí na mužově povolnosti" (verze manželky), protože ta nejlíp VÍ!!! Řeči nikam nevedly. Máme spolu 2 děti a rodinu tento spor neohrožuje. Spíš jen mě, protože manželka je v pohodě. Nemám v principu nic proti vládě žen v rodinách, ale necítím se v pozici "malého kluka" úplně ok. Koníčky mi žena nezakazuje, jen volného času mi ubylo a přibylo hlášení přes mobil kde jsem a kdy přijdu. Je pravda, že když jsem "vláčný" tak doma je klid a žena milá, ale když se začnu prosazovat, atmosféra zhoustne. Kamarád tvrdí, že ženám je lepší se přizpůsobit a máme klid. Předem děkuji. - otázka upravena poradcem
Radek Fousek
PhDr. Jitka Douchová
Radku, na vašem místě bych se vrátila k demokratickému modelu vašeho vztahu, jak býval dříve. Rezignace na téma držet ústa a raději se ženám přizpůsobit, vnímám jako nesmysl. Partnerský vztah je o dvou dospělých lidech, v němž každý hraje svou roli, je respektován tím druhým. Tímto pasivním přístupem byste nakonec přišel o svobodu a pocit štěstí v rámci partnerského a rodinného života. Jenže nevím, o čem jsou vaše pře. Žena může některé věci vědět samozřejmě lépe, zrovna tak muž ví některé věci lépe. Neboli, pokud se necítíte dobře v pozici malého kluka, tak v ní NEBUĎTE. Což neznamená vzdor, ale narovnání vztahu na dospělé úrovni. Nemělo by to být tak těžké :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, co byste mi poradila, paní doktorko. Manžel se chová občas jako nevychovaný. Rodiče ho měli v pokročilém věku a sám tchán mi jednou řekl, že na něj už neměli sílu. Zatím to nějak jde, různé excesy zvládám, někdy za něj řeším průšvihy, ale zatím ten vztah hodnotím jako že mi něco přináší (asi spíš zábavu a aktivity nežli jistotu a místo klidu). Jenže zjišťuji, že nás nechtějí vidět někteří přátelé. Manžel totiž uráží, naváží se do nich a řada z nich to neakceptuje. Má jednoho kamaráda, v kterém se vidí a bohužel ten mu vše toleruje - už jsem zažila víc než deset trapných chvilek, kdy manžel byl vysloveně hloupý anebo dost zle někoho urazil. Ten muž jen zmlknul, dívá se do země, je pár minut ticho a jede se dál, jako kdyby se nic nestalo. Jednou jsem zasáhla, protože urazil moji kamarádku, lékařku a bylo samozřejmě od manžela zle, co jsem si to dovolila. Ten muž mu toleruje takové věci jako všichni jsou blbí, ženské jsou od toho, aby nám sloužily, my chlapi se bez nich odejdeme - prostě takové pubertální chvástání. Důvod ten muž má, propírá přes manžela peníze. Celá situace se dost rychle zhoršuje, manžel skoro nemá zábrany, já, když se ohradím, je zle, ten muž ho někdy, asi aby měl klid, i "poplácá" po rameni, že jasně, všichni jsou blbí a ženské nejvíc, sám ale má život nastavený jinak. Stydím se, bolí to, manžel si teď i zasedl na mladší dceru, kterou neustále uráží a vzteká se , když jí ochraňuji. Zkoušela jsem i požádat o pomoc toho muže, ale ten se nechce do toho míchat. Asi mu vyhovuje ta manželova oddanost. krom psychologické poradny, kam jsem ho dostala jednou a už ne více, co byste poradila? Rozpad manželství si neumím představit. Děkuji. Monča - otázka upravena poradcem
Monča
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, já nevím, Mončo, co vám mohu objevného poradit. Ale svého muže jste si vzala, znamená to, že jste to předtím neviděla, nebo že se to s přibývajícím věkem zhoršuje? Jestliže se za něj ve společnosti stydíte, tak také můžete společné společenské akce minimalizovat. Ale to samozřejmě nic nevyřeší, jen by jej to mohlo upozornit na vaši vzrůstající nespokojenost. Zřejmě bude tak trochu nepřítel žen, když uráží vás, vaši kamarádku, vaši dceru, vy nesmíte nikoho bránit. Můžete si sice zapřemýšlet, o čem to vypovídá, ale to vám stejně nijak nepomůže. Vypovídá to určitě o nějakém vnitřním problému a vnitřní nejistotě. Namachrovanost mu zdánlivě posiluje ego, navíc je úspěšný podnikatel, takže se vyvyšovat "může". Rozcházet se nechcete, vaše názory a snahy o změnu odmítá, takže musíte něco změnit u sebe vy  V postoji k němu, v komunikaci. Rozhodně radím asertivitu na vaší straně. A choďte víc do společnosti bez něj, se svými přáteli.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, chci Vás požádat o Váš názor, resp. radu.
S přítelem jsme spolu 2 roky, děti nemáme. Řeším otázku co dál. Myslím, že mám vedle sebe velké nesamostatné dítě, navíc, které toho moc k životu nepotřebuje. Na druhou stranu, pokud něco chci, je schopen vše udělat a to bez odkladů. Nevyjadřuje moc svůj názor, téměř vždy se přizpůsobí všemu co navrhnu, naplánuji. Možná to pramení z jeho rodiny, matka tam všemu velí, řídí, rozhoduje a otec s potomky šlapou bez odporu jako poskoci. Matku totiž stále něco bolí, takže sedí u TV a diriguje vaření, úklid atd. z křesla. Přítel se již trochu brání, což se zase projevuje větším tlakem na otce. Nežijeme s nimi, ale v tomto prostředí vyrůstal, takže ho asi formovalo. Nemá žádnou sebedůvěru, žádnou motivaci proč chtít od života víc, spokojí se s čímkoliv, možná smíří. Je hodný, slušný, pozorný, tolerantní, chová se ke mně moc hezky. Jenže jeho přístup k životu mě deptá, je to čiré přežívání a já začínám umírat vedle něho. Děkuji
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie. Jste spolu ve vztahu 2 roky, takže ho musíte mít hodně ráda, jinak byste se pro vaši vzájemnou nekompatibilitu v popisovaném ohledu dávno rozešla - tedy, předpokládám.Jak moc v průběhu té dlouhé doby na dané téma komunikujete? Co jste se spolu pokusili vše udělat pro změnu? Popisujete jej jako pasivního, zvyklého poslouchat přáním a potřebám druhých. Ano, tento vzorec zná z rodiny. Ale tam si matka pasivní přístup a hlavně vykonávání přání a příkazů přála. Vy si přejete pravý opak - jeho kreativitu, akčnost, dynamičnost, abyste mohli být rovnocenný pár. Nejlepší je ho k tomu vychovat, plánovat plno věcí a akcí spolu, vytvářet je spolu. Měli byste se dohodnout na střídání ve vytváření společných akcí :-)) Další téma je jeho sebedůvěra, ale i s tím se dá velmi dobře pracovat - psychoterapie by byla dobrý začátek.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, v loňském roce jsem se trochu víc sblížila s jedním svým kamarádem. Začali jsme si víc psát, on se mi hodně otevřel, svěřoval se mi a já si myslela, že to dělá proto, že už se nemůže svěřit své přítelkyni, protože už spolu nejsou. Já jsem prožívala zrovna špatné období a on tu byl pro mě a to dopisování s ním mi hodně pomáhalo. Pak už jsme na tom byli oba dobře a já mu navrhla, že pokud bude potřebovat, ať napíše, že se i sejdeme a probereme cokoliv. Odepsal jen děkuji a já potom pochopila, že tu přítelkyni pořád má. Jen ve chvílích, kdy s ním není jsem mu dobrá. Píše mi, jak jsem super, posílá mi zamilované smajlíky, nešetří chválou, jsem, jak náplast na jeho problémy. Ale jen je ona s ním, už mu nestojím ani za odpověď. Jak mu mám říct, že takhle se ke mně chovat nebude, aby si snad nemyslel, že po něm jedu? kámošky o něm tvrdí, že je, jak motýl, pěkně z kytky na kytku. Já ale nejsem a nechci být náhražka za jeho přítelkyni. Jaké mám nastavit hranice? Děkuji
Olina
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, jestli je jak motýl, který létá z kytky na kytku, Olino. Ale bylo období, kdy jste se vzájemně podporovali a řešení vašich problémů vás sblížilo.. Ale bylo to nejspíš dočasné období, prioritní je pro něj partnerka a na vás, jako na důvěrnou kamarádku, zapomíná, když vás nepotřebuje. Proto bych se od něj na vašem místě oddělila, abyste nečekala víc, než on tuší. Pokud se někdy on ozve sám s tím, že nebude chtít radu ani podporu, ale že si s vámi bude chtít jen tak vyrazit za zábavou, pak proč ne?
nevyrovnaný vztah
2. Takže žijeme spolu, ale situace se obrátila. Já jsem ten "chladnější" a on na mně závislejší. Děti odešly na školy a už s námi nežijí, mohli bychom si sami užívat. Přítel mě před lety i požádal o ruku, ale já se vdávat nechci. (Jeho si vzít nechci..) Čím dál víc za ta léta vnímám, že jsem jak jeho matka a ne partnerka. Vzorně se o něj starám, vyslechnu, poradím.. Ale jinak se naše zájmy rozcházejí. Já dál sportuji, pomáhám s vnukem, který se mezi tím narodil, jsem stále v akci. On chodí do práce a to ho natolik vyčerpává, že už odmítá cokoliv dalšího dělat. Chce odpočívat. Pořád si v sobě nese, že jsem si ho nevzala, urazilo ho to.. Povýšil v práci a asi doufal, že k němu začnu vzhlížet, ale mně to nejde. Tím, že ho znám, že hodně namluví a málo dělá, nejde mi věřit mu, jak je v práci úžasný.. Odcizujeme se víc a víc, už spolu ani nespíme. Nejsem schopná to nějak řešit. Oba víme, že je to špatně a mlčíme. Myslíte, že mi bude lépe samotné? Mám pocit, že jo, ale zároveň se toho bojím. - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Báro. Tak si to pro sebe zpřehledněte na papír. V čem by se vám ulevilo - v čem všem ve vašem životě? Vypište si to, přemýšlejte nad tím, sumarizujte si to třeba několik dní. A čeho se bojíte? Zase totéž - sepište si to. Další důležitá kolonka ve vašem soupisu by měla znít - radosti a benefity našeho vztahu. Když to dáte vše do kupy a budete to mít přehledně před sebou, můžete více přemýšlet o řešení. Zodpovědnost zde mějte hlavně sama k sobě a svému životnímu štěstí. Ale nikdy není dobré opouštět něco bez boje. Třeba procházíte prostě běžnou partnerskou krizí, která se však dá řešit!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko.. Jsem 14 let rozvedená, je mi 48 let. Hned po rozvodu jsem si začala s o 11 let mladším kolegou z práce, měl tehdy přítelkyni. Já dvě dcery v pubertě. Nechtěl vztah se mnou legalizovat, nechtěl dělat "otce", takže jsme se tvářili jako přátelé a on si budoval bydlení s oficiální přítelkyní. Trvalo to pět let a ona na nic nepřišla, okolí si zvyklo, že chodí s ní, ale vše děláme spolu. (sport, kultura) Já pořád doufala, že dá přednost mně, že se to jednou stane. Místo toho flirtoval i s jinými, zraňovalo mě to, ale nebyla jsem schopna to nadobro ukončit. Po 5 letech se mi začal dvořit někdo jiný, on se sestěhoval s přítelkyní do nového bytu a já jsem usoudila, že to nemá smysl a skončíme. Ochladla jsem k němu. Jakmile jsem mu řekla, že konec, úplně "zešílel". Zjistil, že nemůže beze mě být, rozešel se s přítelkyní, musel si vzít půjčku, aby ji vyplatil.. A až skoro proti mé vůli se k nám přistěhoval. Cítila jsem se do toho tlačena, už jsem po tom netoužila. (1) - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Báro. Přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den p. doktorko. Jsem již 13 let vdaná, máme s manželem 2 děti (11, 13). Manžel je pohodář, většinou spolu vycházíme. Problém je v tom, že nemáme žádný intimní život, už 7 let. Nikdy se mě nedotkne, nechytí za ruku, nepolíbí, vůbec nic. Žijeme spolu jako spolubydlící - většina našich rozhovorů je stručných - kdo zajde na nákup, jak jsme na tom s financemi.. I proto nemáme mnoho důvodů se hádat. Jakoby si každý žijeme svým životem. Je mi 42, jemu 56. Čím dál více ale trpím osamělostí, jsem psychicky vyčerpaná, chtěla bych být s někým, kdo by si mě vážil a toužil po mě. Často se rozbrečím i na ulici, když vidím manželské páry, jak se drží za ruku.. Myslím na to každý den, jak jsem nešťastná. Manžel se rozhovoru na téma sex vyhýbá, několikrát mi řekl, že neví, proč to tak má, že nemá žádnou sexuální potřebu a pochybuje, že se něco změní. Dokonce řekl, že se k sobě nehodíme. Do poradny nepůjde. Kvůli dětem se nechci rozvádět, ale velmi trpím samotou, jsem zklamaná životem. Děkuji
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Evidentně se v průběhu vašeho manželství hodně změnilo. Intimní život vymizel v době, kdy mladšímu dítěti bylo 5 let, brali jste se nejspíš z důvodů vaší gravidity? Ale druhé dítě spolu máte. Vy dva jste se sobě celkově odcizili, a to nejen v intimitě, ale i ve sdílení, vzájemnosti. Řešíte hlavně provozní věci, v těch se shodnete. Že jste citově a sexuálně deprivovaná, se vůbec nedivím. Ale těžko vám mohu nabídnout radu, jak to mezi vámi dvěma změnit. Dle mého byste potřebovala individuální psychoterapii. V dialogu s erudovaným psychologem můžete vše více probrat, hledat začátky problémů, i podporu, doporučení. Toto manželství zdánlivě vypadá jako odepsané - nemáte sex, jste jako žena odmítaná, cítíte se osamělá, jste z toho již depresivní. Je možné, že opravdu nejste kompatibilní. Ale to by chtělo nejprve opravdu analýzu odborníka zvenčí. Objednejte se u psychologa co nejdříve!
nevyrovnaný vztah
Ví, že má dveře otevřené zpátky. Mezi námi to prostě neskončilo, jak by mělo. Stále jsme jedna duše a vím, že oba rozloučením, které nebylo z naší vůle, oba trpíme. Proto se na mě ptá naší kmarádky, a přitom současně "zkouší udělat tlustou čáru" ... již 2 měsíce zkouší ... takže asi to ještě nedokázal. Vím, že se doma stále budou hádat, jsou velmi odlišní a jeho žena s ním nemluví o jeho citech a pocitech, nesdílí. Řekla mu, že tyto "psychologické kraviny řešit s ním nebude". Je tcrdá a chladná po všech stránkách. Ode mě dostával to, co doma nikdy. Neznal to, že existuje až taková blízkost mezi mužem a ženou, to jsem mu ukázala já, aniž bych to jkkoliv plánovala, prostě to vyplynulo ze situace. City nám zůstaly, jen si je nesmíme projevovat .... Paní doktorko, prosím, jak jako odbornice vidíte možné směry vývoje? Děkuji za váš názor. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Obávám se, že mne nenapadne již nic jiného, než co jsem napsala. Je mi jasné, jak moc milujete. Ale - je to opravdu LÁSKA? Ale nemám právo do ničeho mluvit, mluvím jen o svých pocitech z vašeho vyprávění, Ivo.
nevyrovnaný vztah
Vím, že oba se vzájemně stále milujeme, ale on je zřejmě nevyzrálý, nedospělý, když dá na své rodiče. Navíc hypotéka .... i když i to se dá řešit. A naší kamarádce řekl, že " ZKOUŠÍ udělat tlustou čáru". Takže zůstal v této chvíli u ženy, i když pod nátlkem rodiny. Je slaboch, to vím. Ale se mnou byl muž, jak sám cítil i mně to řekl. Říkal, že se mnou se cítí natolik spokojený, že se ničeho nebojí a má pocit, že nemá žádný problém a nepotřebuje ani psychoterapie. Já jsem to viděla také, že to tak je. Protože jsem mu dávala svobodu, kterou doma nemá, neměl a mít nebude. Když jsem s ním mluvila, byl to zcela jiný a zlomený člověk. Psychicky na dně a zklamaný z toho, že jsem "zakázaná žena". On to ta nechtěl. Já také ne. Ale nijak jsem na něj netlačila, nic nevyčítala, mám pro tuto stuaci pochopení, jakkoli je pro mě bolestivá. Ale ví, že i pro něho též, jen mužským způsobem. Nemůže mít to, co má rád. A není spokojený. Mám tomu dát ještě čas? Aby měl možnost přemýšlet? - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, už jsem něco naznačila v předchozí odpovědi. Zkuste si sama pro sebe zvědomit, co vám dává mateřská a pečující láska vůči muži, který je slabý, submisivní, ovlivnitelný, který oporu od druhého přijímá, ale sám ji neumí nabídnout. Já vám určitě neposkytnu odpověď, jakou byste ráda slyšela, vím, že takto nevyvážené vztahy nemají příliš dobrou prognózu.
nevyrovnaný vztah
Trvalo to cca 10 měsíců, tento vztah, od začátku jeho vývoje. On je monogamní, velmi silně, jinou ženu než manželku nikdy neměl, byl naprosto věrný. Až já jsem mu vstoupila do života. A byla trpělivá, to umím, protože ho v podstatě chápu. Nemá vztahovou zkušenost a dle jeho slov se prvně v živtotě zamioval jako princ do Rusalky, je velmi romantický a poetický. Vztah s ním byl duševně úžasný, i po intimní stránce, kam až jsme došli. Nikam jsem nespěchala, nebyl důvod, i když byla oboustraná touha, ale oba jsme chtěli dodržet vzájemný slib a plán, aby se on necítil, jako promiskuitní muž. Což vím, že v žádném případě není. Se ženou si neměli co říct, ale spolu jsme mluvili i 6 hodin po telefonu, pořád bylo co. A nyní po cca 2 měsících, ačkoli nejsme, krom 1 rozhovoru z mé inicitivy, protože on můj mobil nezvedne, volala jsem tedy ze služebního, volal naší společné kamarádce a ptal se na mě. Věděla jsem že to udělá, protože kontakt se zakázat dá, ale láska a city ne. Mají vlastní život.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím dál...
nevyrovnaný vztah
Jeho rodiče se k nim domů dostavili před Vánoci a jak se mně nedávno přiznal, kdy jsem ho kontaktovala a chtěla vysvětlení, protože se mnou ze dne na den na Vánoce přerušil vškerý kontakt, mu mě zakázali. S tím, že nemají rádi změny a přejí si aby vše zůstalo tak jak bylo. Jemu je 40 let ! Bohužel je submisivní a podlehl, ale je pravda, že mně řek, že se zná, že zase "vyměkne" pod jejich nátlakem. Nyní jsme spolu mluvili, doma se stále hádají, se synem si nejsou již tak blízcí, a nemá práci, zatím. Je na ženě finančně závislý, to je mi jasné a i proto asi tak reagoval. Protože už dříve jsem mu navrhovala uončení vztahu, pro jeho nerozhodnost ale on to zamítl s tím, že mě k životu potřebuje. Vím, že se oba stále velmi milujeme, nepopřel to, nedokáže mně říci, že mě již nechce a že vztah definitivně ukončil. Prosila jsem ho oto, abych mohla jít dál, ale neudělá to. Mlčí. Já ale chápu, že to nedkáže, protože mezi námi je velmi silné citové pouto i bez sexu a o to je to těžší. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, já myslím, že jsem váš dotaz hned na začátku, aniž bych znala pokračování, zařadila do správné kategorie. Měla byste v souvislosti s tímto vztahem více přemýšlet hlavně o sobě. Proč máte potřebu pečovat o druhé? Čím vás přitahují v rámci partnerství ti slabší, kterým můžete nabídnout pomoc? Máte v sobě velkou míru protektivity, ale ta by neměla mít nic společného s partnerstvím...Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
A on se za ta léta bojí dominantních žen. Z toho důvodu, přišel během loňského roku o 3 zaměstnání !!!! Protože se bál zeptat jich na to čemu nerozumí. Takže vždy skončení práce ve zkušební době. A nyní, když se přiznal k lásce ke mně, ztratil práci, navíc s hypotékou. Jeho žena měla 2násobný příjem než on, z rodinné firmy jejího strýce. její rodina velice semknutá. On zde nemá vůbec nikoho, je ze severu. Plánovali jsme společný život, bydlení a rozvod. Tak, jak to chtěl on sám. Ale jak ztratil 3 práci a začal mluvit o tom, že se bojí, že skončí na kolejích, napsala jsem jeho bratrovi, aby mu jako rodina pomohli a řekla, co se u nich doma děje. Bratr slíbil, že edělá maximum. Ex mně řekl, že si tajně přál, abych toto vše řekla jeho matce. On to nikomu ze své rodiny neřekl, jaká je jeho situace doma a že mu žena nedovolí ani koupit boxerky za 59 Kč!
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím dál...
nevyrovnaný vztah
Psychiatr mu při prvním sezení, kde si mě také vyžádal, jakkoli je to nestandardní, ale chtěl mě mít u sebe, aby dokízal o dlouholetých problémech mluvit, mu řekl, aby se rozvedl. Že párová terapie se ženou již nemá smysl. Ona ani nechtěla do manželské poradny, kam jsem je objednala já, i proto, abych měla čisté svědomí, že jsem udělala vše pro to, abych já nerozbila vztah. Ale nebylo co rozbíjet. Hádali se pravidelně i do 3 hodin do rána, padaly facky z její strany, syn toho byl přítomen a už na ně i křičel, že s nimi nechce být. Dokonce při jedné hádce syn vzal nůž z linky a pohrával sis ním, 9,5 letý klučina. To mě vyděsilo. Prostě je dlouhodobě vyhrocenou situacív rodině psychicky již poznamenaný. Po jednom sezení s psychoterapeutem, došli ex s ním k závěru, že mě miluje a radostně mně to volala, s tím, že jsem ta pravá. Totéž zavolal mému otci. Ale totéž, že se zamiloval jinde ihned sdělil své ženě. Bohužel. Nedošly mu následky, co tím způsobí. Jeho žena je velice dominantní.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, co na mne čeká dál. Ivo, nebývá ani zvykem, do písemné internetové poradny psát takto dlouhé příběhy, protože je to vždy výrazně lepší řešit s psychologem osobně, ale - můj prozatímní pocit - mluvíte zde o vaší terapeutické péči o ex přítele, byla jste jakoby jeho matkou a terapeutickou pečovatelkou, která jej vedla za ruku. Nemyslím, že to do vyrovnaného dospělého vztahu patří...Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
A jak jsme se sbližovali a on cítil oporu někoho, tak jsme zjistili, že si duševně naprosto rozumíme. Dle jeho názoru jsme jedna duše, tak to cítil i řekl on jako první, já jsem mu potvrdila, že to vím. Je mladší než já, ale vypadám mladší a rozuměli jsme si prakticky ve všem, takže jsme se shodli, že ani jeden z nás ten věkový rozdíl nevnímá, že je to setřené. Domluvili jsme se, že spolu budeme v budoucnu žít, on to navrhl jako první. On byl i iniciátor intimnějšího sblížení, i když já jsem tuto oblast nastavila tak, že ho nechci v situaci jaké je sexuálně manipulovat, takže zatím spolu budeme i bez sexu. Což psychložka z linky důvěry označila jako mojí chybu, protože jeho vztah byl doma mrtvý, jeho žena chladná a neměla o něho jako o muže zájem. Byli jsme jako dva idé s jedním uvažováním. Mluvil přede mnou nahlas své myšlenky a byl naprosto otevřený ve všem. Těšil se na intimitu, požadoval jí a mluvil o ní. Chtěla jsem, aby začal chodit na psychoterapie. Začal.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor. Měla jsem přítele, který byl v manželství týrán ženou, psychicky i fyzicky. Seznámili jsme se při zpěvu, byla jsem bez info, on si na ní v kolektivu stěžoval, ale jan tak, jak to muži dělají. Že je u nich letitý nesoulad a ostatní to věděli a říkali mu, aby to řešil. Pak jsem ho učila jakýsi obor a poznali jsme se více a zamilovali do sebe. Byli jsme i na BKB, začal se mně otevírat a já zjistila, o co se jedná. Jsem krizový pracovník, VŠ, on také VŠ, velmi inteligentní a vzdělaný. Své ženy se bál tolik, že mně volal, že se bojí jít domů, protože jej velmi "seřvala", za to, že jí inhed nezvedl mobil. Nemohl, byli jsme spolu tajně v tutéž chvíli v BKB, kde mu potvrdili, že je obětí TČ domácího násilí. Chtěl mě s sebou, aby, jak řekl, se dokáza otevřít a vše jim říci a poprpsit o radu Rada byla odejít od manželky. Jde tam o naprostou kontrolu mobilu, SMS, mailu, sociální izolaci od přátel atd. Klasický příklad z učebnice. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo, váš dotaz má 8 částí, nevím, co na mne v nich čeká, jdu dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, potýkám se s takovou nepříjemnou situací. Jsme manželé 12 let, máme dvě děti. manžel podniká, já po MD chodím do práce. Protože začátky nebyly lehké, tak se mu snažím i v podnikání pomáhat. V minulosti jsem si vzala na bedra i kompletní financování rodiny, úspory jsem mu dávala, když potřeboval, samozřejmě péče o domácnost, děti... Doma občas bylo dusno, ale venku mě chválil, vypadali jsme jako ideální manželství. Jenže po pár jeho podvodech na mě jsem stopla financování a začala chtít peníze na domácnost i od něj. Jde to ztuha. Ale zásadně se změnil vztah. Najednou se od cizích lidí dozvídám - jak se k němu hrozně chovám (řekne jen část reality - třeba tu, kde se snažím nastavit hranice), jak se mám vzpamatovat, manželka dalšího kamaráda mi řekla, jak si na mě začal stěžovat, že to nečekala, co se děje, další kamarád začal mluvit o netoleranci atd atd. Buď mi to lidi řeknou potajmu, a pokud veřejně, on to tak shodí a zamluví - tohle umí dobře. A se mnou se o tom nechce bavit anebo řekne, že je to pravda, protože OSTATNÍ TO VIDÍ TAKY TAK. Tu "oběť" má po své mámě, ta si taky už 15 let hořekuje, že umírá a má rakovinu (nemá). Co se s tím dá, paní doktorko, dělat? Lidi kolem mě se ke mně začínají chovat odtažitě, ti vstřícnější mi "mluví do duše", že bych se měla chovat jinak, jinak se rozvedeme. Vadí mi to. příklad: večer přijde, všechny nás seřve, že je nepořádek, všechno špatně - děti utečou, já rychle sbírám tašky, rovnám, co jde. On je spokojený. Když ho prosím, aby toho nechal, tvrdí, že musí. Mě ty diskuze ničí, protože když "má pravdu", jsme všichni špatní a měli bychom se vzpamatovat, když se mi to podaří neutralizovat, vztáhne to na sebe, že je špatný teda on a že to čekal, že jsme nevděční apod. Špatně to snáším, večer je třeba ticho. Tak to nechávám být, nechci se doprošovat. Mlčí on, je naštvaný. Mlčení pokračuje ráno, já vypravím děti do školy, snídaně a tak, jedu do práce. A hned dopoledne všichni vědí, že na něj nemluvím a ráno jsem se na něj ani nepodívala, nepozdravila. Ale nikdo neví to předtím. A jak jsem hrozná - viz výše. Dostávám se do určité izolace. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Pomluvám se čelí těžko, ale přemýšlela bych nad tím, jak je možné, že všichni respektují manželovy názory a vyhodnocování vašeho soukromí, a neslyší vás a vaše vysvětlování? To je mi divné. Popisujete to poměrně černobíle. Nejdříve jste manželovi pomáhala a podporovala, byla jste i tahoun celé rodiny - pak bylo vše v pořádku. Manžel to nejspíš tedy bral jako samozřejmou danost. Pak zmiňujete jeho podtrhy na vás a tím pádem změnu vašeho kurzu v soukromé "politice". Ale to vše jsou opravdu vaše soukromé věci, které byste také měli spolu řešit. A to se vám dvěma opravdu nedaří. Chtělo by to změnit i kurz v komunikaci. Chcete  - li být vyrovnaný a rovnocenný pár, pak k tomu patří to, že se budete podporovat navzájem. Vy jste byla nejspíš dlouho v submisivní roli, aniž byste si vy připadala jako "oběť". Když jste se vymezila, bylo to v jeho očích špatné chování. Jeho matka byla ženou, která táhla veškerou domácnost jak finančně, tak psychicky? Někde se tento jeho předpoklad samozřejmosti objevit musel. Chcete - li spolu zůstat, měli byste o všech potřebách a očekáváních spolu mluvit, měli byste svou komunikaci, a tím i váš vztah, narovnat. To je jediné, co vám k tomu mohu říct. Je to na vás na obou...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych se zeptat s přítelem jsem rok. Ze začátku to bylo všechno v pořádku, ale před několika měsíci začal žárlit, že já mám autoškolu a můžu jezdit autem, a že mám vystudovanou vysokou školu a on ne. Potom jsem nastoupila do práce, kde jsem dostala pěkné peníze a nenadřela jsem se jako on, a to mi taky vyčítal. Teď jsem doma na nemocenské jelikož jsem těhotná a to mi taky závidí, že jsem doma a nic nedělám a on chodí do práce. Závidí mi i to, že mám bohatou rodinu a on ne. Prostě všechno. Když přijde domu je příjemný, ale jakmile zavře dveře píše mi škaredé zprávy, i když mu říkám, že mi to ubližuje tak nic, píše mi to dál. Prostě si mele to svoje a mě to ničí. Miluji ho a chtěla bych to napravit ale jak? Snažím se mu pomoct hledám mu novou práci, autoškolu všechno. Ale on pro to nedělá nic, jen si stěžuje a žárlí na mě že já mám všechno a on nic. Předem Vám moc děkuji za odpověď.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Abych pravdu řekla, moc nevím, co byste ráda napravovala? Že máte autoškolu, na rozdíl od něj? Že jste vystudovala vysokou školu na rozdíl od přítele? Že jste vyrostla v jiné rodině, než on? Čekáte spolu dítě, a to docela brzy, na to, že jste spolu ve vztahu rok, a jsou mezi vámi takového konflikty a porovnávání. Je úplně jedno, jaké má přítel vzdělání, zda má v současnosti autoškolu, atd. Důležitý je jeho potenciál do života - ať již v tom, jak se mu bude dařit v práci, jak moc je ambiciózní a má drive v tom, rozšiřovat a rozvíjet svou profesní kariéru, nebo v něčem jiném, nyní mám na mysli vztahovou emoční rovinu.. Pokud se s vámi bude poměřovat, a bude jej to brzdit, bude vám to vyčítat, pak je něco někde ale hodně špatně. Zatím je čas na to, abyste to spolu řešili. Nenechte si ubližovat. A také nevím, jestli je vhodné, abyste to byla vy, která mu bude shánět novou práci. To by měl on sám. Sám si musí dokázat, jak je dobrý, aby přestal nedospěle žárlit na vás.
nevyrovnaný vztah
Rok jsem s přítelem: oba rozvedení, oba máme nedospělé děti, je nám oběma 45, máme společné zájmy a je nám spolu dobře. Vídáme se ale jen na víkend jednou za 14 dní, nebydlíme spolu, neznáme se s dětmi partnera, je to jen o volném čase. Od začátku vztahu řeším pocit, že on o mne málo stojí. Když se nevidíme osobně, nejsme prakticky vůbec v kontaktu, občas pošle jen zdvořilostní zprávu, protože ví, že bych jinak byla smutná a vyčítala mu to. Velký problém nastává, když se já dostanu do problémů a musím řešit krizové situace ve své rodině. Očekávám od něj aspoň psychickou oporu, ale on nic, na nic se neptá,neřekne svůj názor. Jako kdyby čekal, až to přejde a já zas budu v pohodě a schopná volnočasových aktivit. Ale život není jen o volném čase a já bych ho chtěla jako partnera, mám ho ráda. Když se ho ptám na budoucnost, až třeba odrostou děti, neví, jestli by chtěl se mnou žít. Jsem schopná si užívat přítomnosti, ale jen když nemám žádné potíže. Pak mi je líto, že on mi není oporou.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Evidentně máte každý od vašeho vztahu odlišná očekávání. Vy chcete a potřebujete muže pro celý život, oporu i v krizových situacích, to znamená, že hledáte opravdový vážný a silný vztah. On hledá ženu pro radost, s níž je fajn, je mu dobře jak intimně, tak ve volném čase, prostě máte společné zájmy. Ale nechce na sebe brát nic jiného. Pokud nejste mezi těmi 2 týdny ani ve spojení, nebo minimálně zdvořilostním, pak se obávám, že vy jste zamilovaná mnohem víc, očekáváte mnohem víc, a budete si muset srovnat, zda chcete v této podobě vztahu pokračovat dále. Ono je velmi příjemné, mít někoho, s nímž sdílíme to hezké, v tom si můžete nabíjet baterky, ale pokud chcete něco víc, tak to moc nevypadá. Na druhou stranu jste spolu teprve rok, a třeba čas ukáže, že váš vztah má i potenciál pro život.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o radu. Jsem s přítelem "krátce", máme už ale roční dítě. Půl roku jsme prožívali nevidím-neslyším poblouznění- pořád jsme sportovali, výletovali, v podstatě to, co mně bylo i díky mé rodině blízké. Dítě nějak přišlo přirozeně s tím. Od té doby ale nastal čas zvláštní prázdnoty v našem vztahu. Mám pocit, že jsme partnerovi vytvořili pouze místo v kterém existuje a má pocit, že má rodinu a kam se vracet. Žádnou energii s sebou však nepřináší. Ten počáteční drive když vymizel, tak vlastně nezbylo nic. Partner má jen málo vlastní iniciativy a já začínám být vysátá z mé energie, kterou jsem vždy překypovala. Ani jeho vztah k rodičům se mi nelíbí. Vždy u nich mám pocit emočně prázdného místa, kde se nesdílí a neprožívá, spíše přežívá- prostě neprojevené emoce, a to mi vlastně strašně chybí i u nás doma...a tak bych mohla pokračovat dál...cítím frustraci, jsem výbušná na partnera, i když mu ubližovat nechci, ale cítím se jako sopka, která si hledá cestu pro vypuštění energie, která ve mně doutná. Partnera nechci ničit, ale taky chci, aby něco zbylo z mého já. - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lado. Vše popisujete vyčerpávajícím způsobem - vlastně jste byla ve vztahu energetický tahoun číslo 1,2,3. Ale nějak jste si s partnerem toto nestačili uvědomit - frčeli jste spolu na saních, které jste komplet řídila vy.  S příchodem miminka ale přichází i nový životní styl, ze dvou lidí jste tři. V té energetické smršti předtím, jste si nestačila všimnout rozdílností ve  vztazích v rámci vašich rodin. Byla jste zamilovaná. Lado, a nic jste neviděla. Ale tak jo, když teď máte náhled s odstupem, můžete spolu začít konečně budovat a reformovat váš vztah nově, tak, aby vám v něm bylo oběma dobře. Vy jej můžete více názorně učit emocionalitě, můžete jej i nakazit svou energií. Přítel je prostě z jiného těsta, než vy, tak jej nakažte svým entusiasmem, abyste se pak mohla vézt na jeho saních zase vy. On to asi sám od sebe neumí, není na to zvyklý, ale určitě jej to víc naučíte :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, řeším takový problém (není jediný), který vypadá sice jako malicherný, ale hodně ovlivňuje náš vztah s manželem. Manžel potřebuje být vítán a středem pozornosti. přijede k rodičům a ti se kolem něj sběhnou, všechno se točí kolem něj. Lékařskou péči snáší jen, když má domluveno nějaké nejlépe privátní zařízení nebo alespoň domluveného lékaře. Dokud jsem byla na MD, tak jsem vždycky byla doma. Teď občas přijde a nikdo doma není (děti kroužky, já v práci, na nákupu) a on telefonuje na všechny strany, kde jsme. Přijde návštěva a on musí být středem pozornosti. Když je to naopak, je zle - lékař je špatný, protože se mu dostatečně nevěnoval - střídá lékaře tak 1x za 3 roky. Když k nám přijdou moji kamarádi, tak odchází anebo dělá scény. Scéna je i po jeho příchodu z práce - nepozdravili jsme ho, nebo málo nahlas nebo jsme se na něj při tom nepodívali. Ale my ho opravdu neignorujeme (jak to dělá naopak někdy on nám), jen prostě třeba totálně nepřerušíme nějakou činnost (já vaření, děti úkoly či sledování televize). Bohužel začal hledat obdiv jinde a zjistila jsem, že jezdí za sexem za jednou rozvedenou - ta je sama a tak nastává jím očekávaný scénář - on přijede a je vítán. Paní za to inkasuje i společné drahé výlety (z našeho rozpočtu samozřejmě, my na výlet s ním nesmíme, protože on se tak rozhodl). Od nás se včera odstěhoval. Paní Douchová, co mohu udělat? Rozvod nechci (zatím), uťápnutá taky úplně nejsem, ale je fakt, že kvůli klidu jsem začala v některých věcech ustupovat. Neustoupení totiž znamená jen zhoršení situace (jezdí až pozdě večer, nechce dávat peníze na domácnost, myslím si, že milenka je taky důsledkem nastavovaných hranic). Prosím, poraďte.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Váš problém malicherný rozhodně není, ale těžko vám v  něm mohu od stolu poradit. Manžel potřebuje maximum pozornosti, jíž nikdy není dost nasycen. Asi jí měl málo ve své původní rodině? Bylo to takto vždy? To je otázka pro vás samotnou. Pokud to tak bylo, proč jste se brali? Dříve vám to nevadilo, a otevírá se to ve své síle dál a více až s věkem a starostmi o rodinu? Manžela těžko změníte, můžete změnit pouze svůj postoj k jeho projevům...
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, jdu si k Vám pro radu. Už začínám být alergická na manželovo jak já budu vypadat. Manžel poměrně bezhlavě vstupuje do různých aktivit (cílem je vždy zbohatnout) a pod vlivem okolností kývne na věci, které by měl se mnou minimálně konzultovat. Třeba přislíbí, že spoluzaloží firmu a já se vzdám veškerých financí. Když jsem to odmítla (nechápu, proč bych měla podepisovat něco, co z naší rodiny odpumpuje peníze bez možnosti návratu), zuřil, jak bude vypadat, že všechny ostatní ženy to už podepsaly (skutečnost je taková, že ani jedna - znám je, bylo lehko ověřitelné). Nebo řekne, že někam pojedu (protože tam jedou i ženy ostatních mužů), jenomže já třeba kvůli práci nemůžu, tak je to zas - jak on bude vypadat. Vysvětlovat mu něco znamená jen přilévat olej do ohně. Protože "on je pod pantoflem". A jak on vypadá před ostatními. A všichni to vidí. Na racionální argumenty reaguje zase podobně. Je z toho cesta ven? Začíná totiž dělat spoustu věcí za mými zády, prý aby se se mnou nemusel dohadovat. Takže zase vina u mě. Přece ale dobrovolně nebudu strkat hlavu do oprátky (třeba u těch peněz)? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Moc záleží na tom, jak jste si váš vztah od začátku nastavili. Buď jste kooperující tým, vyvážený - to je pevnou součástí manželství, nebo se manžel chová samostatně za sebe a tím se narušuje rovnováha mezi vámi dvěma. Pokud máte SJM, rozhodujete o společné kase a společném podnikání oba, to je nezpochybnitelné. Jako psycholog do vašeho vztahu nahlédnout nemohu, mám málo informací, a chtělo by to spíš osobní spolupráci. A, ano - "jak já budu vypadat", to vypovídá o tom, že se manžel jako "podpantoflák" opravdu cítí. Tak přemýšlejte nad tím, jak vaši vzájemnou komunikaci narovnat do rovnoprávnosti :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mam pocit hrozné deprese, úzkost a strach o rodinu, o naše štěstí o štěstí naší malé holčičky.
Vše beru v celých souvislostech a proto se trápím.
Na všechny abnormality jsem si zvykla i když to byl nekonečný boj s mými normami. Nejhorší je ,že jej miluji a pořád stojím o to vyřešit situaci.
On neúplná rodina, věčný boj o finance a nesolidní, bezcharakterní přístup k životu, hajení jedince, boj o přežití, nedůvěra, kalkulace...............
Naše rodina, soudržná, odpovědnost jeden za druhého, starost jeden o druhého a nesobeckost,pochopení, vlídnost, prostě empatie na každém kroku.
To je zřejmě kamen úrazu, od prvopočátku, jsem oddaně snášela to ,že mě využíval finančně, pracovně a citově a odměnou, byly lži a nevěry. Byla to závislost. Nyní jsme spolu 14 roku, bydlíme spolu pět od narození naší dcery. Zálety byly i po mém narození. Do kdy se utrácela moje mateřská a rodičák a peníze z pronájmu bytu, do té doby to bylo v relativním klidu. Pán mě na chalupě navštěvoval zřídka a jen se kouknul na dítě a něco snědl a někdy porekreoval plus sex a jnak přebýval v domě ve městě, který jsme vybudovali společně, ale on finančně. Makala jsem na něm a vše zařizovala a dozorovala, on se jen vezl a flámoval.
Partner o 11 let mladší, během mé výpomoci nastartoval skvělou kariéru, nechal si ode mě pořídit dítě, které nehlídal a nic jen se občas objevil. V zimě jsme byly s ním a v té době vždy malo topil a pořád nějaký zákaz a příkaz, ztrácel se a objevoval jak ho napadlo a hlídání věčně nemocné dívenky na mých bedrech.
On levnou chuvu a občas se i přiživil, dítě mu oblékala moje dcera dospělá(dědily jsme věci po vnukovi).Vydělal nejméně dva miliony a ja na konci mateřské jsem mínus sto tisíc a to jsem měla ten pronájem navíc a nic nemám. Vše jsem si musela platit i šampon i leky vše sama. Jednou za rok zaplatil nějakou lacinou dovču, kde jsem musela vařit a nebo žít jako nuzák.
Momentálně jsem pátým rokem doma, protože nemocnost dcery ja tak velká, že jsem si raději zařídila placení důchodového pojištění, které opět hradím ja. Na chalupě kde jsme osum měsícu z dvanácti, platím složenky a vše dělám sama.Zahradu, dítě nonstop , vařím a živím muže který jezdí na víkendy. Každý mimořádný výdaj si musím zaplatit. Sam si dopřál během té doby několikateré Alpy na lyže, jachtění na moři a koupil si motorku.Mě nedá ani na nové gumy na auto, které jsem si kvůli dceři koupila z úspor před sestěhováním, protože mi auto nechtěl půjčit ani když se narodila...............
Momentálně mi pomáhá kdo muže. Nemám šanci si za celou dobu našetřit ani na obyčejné kolo, na nic. Mám 52 roku a opustila jsem před porodem práci kde jsem vydělávala padesát tisíc. Nyní mě čeká živoření, někde na zkrácený úvazek a stejně mi nadává do příživníku a tvrdí že na mě nedá ani korunu. Jsem tak daleko, že cizí lidi se snaží mi pomáhat a občas něco koupit víc než on. Mam i vnuky a ráda bych žila i pro ně, ale nepotřebuji nic jen peníze na návštěvy u rodiču. Co je to holič a tak neznám. Pokud chci ušetrit něco abych i ja občas rozhodla ,že něco koupím a nebo pořídím nějaký nadstandard tak musím jist skoro nic.Když něco koupim, řekne že mám asi hodně peněz a ubere z těch pěti tisíc co mi vyděluje na vše.On vydělá kolem třiceti a více. Cítím ponížení a ráda bych zachránila rodinu.Nechce o ničem mluvit, ma trezor a často mi i dluží.Jednou jsem si dluh vzala z jeho peněženky a od té doby mi nedává ani na své jidlo a kupuje si sám a ma svou poličku a dcera si nesmí nic vzít. Je to ostuda...........................Tolik jsem obětovala a nic se mi nevrací..................Všichni mě upozornovali atjdu od něj už dávno. Jinak, ale vím že máme podobný způsob života, výlety, voda, kolo, Jidlo...........pořád je problém jen v penězích. Utratila jsem padesát tisíc za pojištění abych mohla být s dítětem navíc.Nebudu mít díky tomu a mateřství slušný duchod a ani nemám už moc síly . Jsem ze všeho strašně utrápená a unavená.Nemluví s náma skoro, žije si své rituály, Přezčasy a posilovny , občas flám, motorka a pak snad jsme někde i malá a on. Nedokáže jen tak vzít peníze a jit s náma do obchodu. Když jedeme na hory koupí jednu permici a ja mužu jen když je unavený, jinak hlídám. Sama si nemohu nic dovolit........................Vím, že když bych odešla, byla bych o placení nájmu huř a neměla bych ty blbé čtyři tisíce z nájmu svého bytu.Ale hlavně bych byla na malou sama je to začarovaný kruh.Na další eskapády a jiné chalapy krom kamarádu nemám ani pomyšlení.Nabízela jsem mu tenkrát at jde na mateřskou on, měl nižší plat, ale odmítl.První pul rok mi nedal ani alimenty.Po třech letech jsem udělala křik , tak chodil aspoň jednou měsíšně na nákup do výše 1500 Kč. Co koliv chci dopřát i malé o vše musím s ním bojovat, žádný vstřícný krok nic nikdy nic nejde z něj a pak vždy vše stejně si hledí nějak nějakým trikem vrátit, někde mi ubrat......................Poslala jsem ho i do poradny , po jedné návštěvě odešel ,že jsou to kreténi.....ja tam...
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Nezlobte se, ale jako partnerský psycholog k tomu, co vyprávíte, nemám co říct, co řešit. Popisujete poměrně hrůzný příběh s domácím násilím v podobě psychického teroru. Jste na "partnerovi" velmi nezdravě závislá a to vám ubližuje. Ubližuje to i vašemu dítěti - v jakém rodinném modelu vyrůstá?  Potřebovala byste sílu vykročit z tohoto kruhu ven. Ale obávám se, že vám vztah s ním nikdo nevymluví, i když to není vztah, ale teror. Pokud se rozhodnete k odchodu, navštivte předtím manželkou státní poradnu, kde jsou služby zdarma.
nevyrovnaný vztah
děkuji za vaší ochotu pomáhat a prosím o váš názor: je mi 19 let, rok se každou středu a pak od pátku do pondělí stýkám se stejně starým člověkem. Byla jsem do něj zamilovaná, ale postupně si to zakazuju. Má totiž opakovaně období, kdy mi řekne, že se mnou nechce být, většinou to řeší ve tři ráno?! a v šest rán už se omlouvá, bere vše zpět brečí, že mne nesmí ztratit. Je to ing. a chytrý člověk, ale brzy mě přivede do blázince. Když jsem v létě řekla dost, 2 týdny za mnou chodil a prosil a plakal, že mne nesmí ztratit, že jsem nejkrásnější, nejhodnější, nejlepší milenka a tisíc dalších pochval. Od té doby se to cca á měsíc opakuje. Musím dodat, že přítel velmi pije -+ 0,5 litr destilátu obden, bez sklenky neusne, nosí si jí k posteli a v opilosti i 12 hod. denně hraje hry na netu. Teď tři dny nepije a je k nesnesení. Zním jako Zouvalka /když to čtu/ ale naopak jsem atraktivní, stále mám mnoho nápadníků a jsem nadstandardně zajištěná, na rozdíl od přítele. Rada? Prosím a děkuji
marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, marie. Začnu tím, že ve vašem psaní jsou nesrovnalosti - váš "přítel" může být těžko Ing., pokud je stejně starý, jako vy - jak píšete. Maximálně dokončil SŠ. Alkohol v podobě závislosti a další závislosti, co na to říct? Proč nevezmete nohy na ramena? To přeci není vztah, který by měl šanci a byl vyvážený...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
Bude mi 17 let a mám takový zvláštní vztah s mužem který je o 19 let starší(nechodíme spolu). Vídáme se spolu 2 roky v nějakými pauza mi. Od začátku vím že má ještě jednu s kterou jen spí. Ona má manžela. Jenže jsme spolu nespali tak jsem to nějak chápala, ale už pár týdnů spolu spíme a on jí má neustále. Jenže já mu to stále toleruji i když vím že kdybych já někoho měla znamenalo by to konec. Nevím proč mu to stále toleruji. A jestli to má vůbec smysl. I když mi často říká že mě miluje a snaží se mi to dokazovat a občas mluví i o tom že by jsme spolu měli rodinu až dodělám školu a že se mu o tom i často zdá a pak se tváří jako by nic. Jsem na pochybách a nevím co dělat
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. Má odpověď vás ani nepřekvapí, ani nepotěší. To, co sdílíte s oním mužem, nepovažuji za vztah. Je v tom vaše zamilovanost a jeho nezodpovědnost vůči slovům, která vypouští nahlas. Jak by mohl opravdu zodpovědný a zralý muž mluvit se 17 letou slečnou o rodině a o tom, že by ji s vámi chtěl. No, možná se mu o tom někdy zdá. Ale nemůže vás tím mást a poutat vás do svých nezodpovědných sítí. Na vašem místě bych z toho odešla, abyste se otřepala a mohla mít brzy vyvážený vztah, kde bude láska a intimita věcí vzájemné důvěrnosti a opravdové lásky. Toto vnímám jako zneužívání vaší nezkušenosti.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych poradit ve vztahu s mým přítelem je mi 23 let příteli je 40 let jsme spolu skoro 2 roky... Problémem v našem vztahu jsou peníze přítel má exekuci kvůli bratrovi který sázel tak musel prodat svůj barák a teď žijeme v podnájmu a po dvou letech vztahu jsme se neposunuli dal než to že žijeme místo v baráku v pronajatém bytě každý týden máme sotva na jídlo a nikam se kvůli penězům nedostaneme. Jsem na vážkách jestli je správné v tom vztahu dál setrvávat nebo ne přítele miluji strašně moc ale bojím se že když s ním zůstanu tak se nic nezmění stále budu dal a dal ztrápenější nebudeme si moct dovolit ani třeba vlastní byt, dítě, nebo malou dovolenou... Nechci žít takhle celý život a čekat že to jednou skončí třeba a budem se mít pak fajn... Nebo taky ne a já budu do obchodu chodit s počítadlem v hlavě co koupit teď a co až příští výplatu... Na jednu stranu bych chtěla utéct a na druhou stranu ho v tom nechci nechat samotného vím že jinak je to skvělej partner.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Samozřejmě máte na miskách vah různé hodnoty, které musíte vážit při zvažování smyslu vašeho vztahu. Jste dle mého příliš mladá na to, abyste 2 roky žila v podmínkách, jež popisujete. Exekuce, prodej domu, dluhy, nemáte peníze téměř na obživu - to máte nezaslouženě docela velkou nálož. Na závěr mluvíte o své zodpovědnosti k němu. Je mezi vámi věkový rozdíl 17 let, chránit by vás měl spíš partner. Podle mého byste se setrváváním v tomto stagnujícím vztahu postupem času umořila. Ale zvážit si, zda zůstat, či nikoli, to musíte sama, to za vás nikdo neudělá. Myslím, sama za sebe, že byste se potřebovala nadechnout a volně žít...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, prosím, co byste poradila udělat v mém případě - manžel mi závidí - pořád něco. Například jsem ukončila rozšiřující studium, všichni mi blahopřáli, i naši společní přátelé (kteří jsou původem jeho), on sice dělá, jako by nic, ale vyvrcholilo to výčitkami a jeho cholerickým výstupem (nevyčetl studium, ale jinou věc, nicméně spojitost tam byla). Další - známý pochválí, že syn je šikovný po mamince - a zase je zle. A do třetice příklad - v práci jsem postoupila o level výš - hned následovalo, jak mi všichni nadbíhají, jakou mám moc (nemám, vymyslel si). Soužití s ním mě naučilo hodně věcí raději neříkat, protože pak jsem měla klid, ale řešení to není. Jak reagovat, když dělá zle? Jak tomu předcházet? Momentálně dělá dusno kvůli pořádku (zástupné), chce, abych zůstala doma (mám dvě VŠ, umím tři jazyky). Bohužel se podobně chová i k dětem. O zachování manželství mám zájem - důvody jsou ekonomické, děti i možná určitá zvyklost. Ale jeho chování se horší. Starší dceři zakazuje se hlásit na prestižní VŠ a určuje jí, co by měla studovat (mnohem horší obor, se špatným uplatněním). Ona se vzepřela, což celou situaci ještě zhoršilo. Moc Vám děkuji za tipy, jak ho zvládat. Psychologa jsem zkusili, dělal, že se ho to netýká a zase nám to "vrátil". Děkuji ještě jednou. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Mám pocit, že v nejrůznějších modifikacích mi váš dotaz posíláte již dlouho. Váš muž je podle vašeho popisu nevyvážená osobnost s problémy se svou sebedůvěrou. Potřebuje být on tím hlavním a uznávaným. Vlastně jste rivalové, i když vy tvrdíte, že jste raději pasivní a nic mu explicitně nedokazujete. Rozvod nechcete z majetkových důvodů. Nerozvádějte se a dohodněte se na volném soužití. Nemám co dodat, vše popisujete tak, že ať děláte, co děláte, nikdy nenajdete nějaký společný konsensus.
nevyrovnaný vztah
Dobry den,chtela jsem se poradit Jak mam mluvit o nasem vztahu z partnerem ..Me je 24 let a memu priteli 33 Sme spolu uz 5 let Ale pred rokem a pul nastoupil do vezeni a byl tam pul roku ..Behem toho me jeho matka vystehovala na ulici a ja se nastehovala ke kamaradce A udelala velkou chyby nezavazne sem sbeho pritele podvedla ..Popropusteni mi rekl ze to necha byt a muzu se nastehovat zpatky ..Mely sme krasnej vztah Ale ted mipride ze uz hleda chyby jen u me ..Ja se snazim mu vyhovet uplne ve vsem Po dobu co je v praci nechodim nikam z domu pryc a cekam na neho doma ..A trpim mu ze on si odejde kdy chce .Odchazi se slovy zachvilku jsem zpet a trva mu to i nekolik hodin ..Ale to vsechno se dalo jeste vydrzet Nez se k sousedovi nastehovala jeho nova pritelkine ..Mjuj pritel k ni vecne chodi na nastevu ale me by nikdy nic takovyho nedovolil ..Popravde ja sem o sve patele prisla ,protoze ..Bez pritele nikam nechodim ..Ale i po opakovane zadosti aby se sni nestikal Zadna zmena nenastala
Verka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Verko. Obávám se, že trpíte nějakým vzpomínkovým optimismem na to, co mezi vám dvěma bývalo hezké před jeho nástupem do výkonu trestu. Z vašeho popisu je evidentní, že s sebou necháváte pořádně vláčet, asi jste submisivní a ve vztahu s ním v hodně závislé roli. Možná byste ale v jiném, novém vztahu, uměla narovnat záda a mít hlavu vzpřímenou. Teď se před ním hrbíte, žádné vztahové benefity nezískáváte. Měla byste si sama pro sebe uvědomit, čím to, že sebou takto necháváte vláčet. Ve vaší rodině vládl dominantní otec?
nevyrovnaný vztah
na dvou židlích a zatímco s rodiči mluvím o bývalém příteli jako o primitivovi a své velké chybě, vídám se s ním nadále v termínech, jaké určuje on a když např. 14 dní nepřijede, občas to obrečím. :/ Zároveň před ním musím hrát, jak jsem suverénní a že ho už určitě nemiluji a mám ho "na háku" (tak jako on mě). :/ Celá situace už mi začíná přerůstat přes hlavu a i když VÍM, že trápit se nemá smysl, protože to vůbec nemá budoucnost a já stejně odjíždím, jak jsem plánovala, často zvažuji, zda bych se s ním neměla kvůli sobě přestat vídat úplně. Vzpomínky na náš vztah jsou stále čerstvé a bolí mě, navíc už jsem zřejmě začala přejímat některé jeho (primitivní) názory na svou osobu, mám zraněné ego žárlím na něj, asi bych nesnesla ho vidět momentálně s jinou. Poraďte mi, jak se mohu od čerstvé beznadějné minulosti co nejlépe odstřihnout, prosím. Děkuji - otázka upravena poradcem
Emily - dokončení
PhDr. Jitka Douchová
Emily, myslím, že tu hraje velkou roli už váš  předchozí nevydařený manželský vztah. Vstupuje do vašeho sebevědomí, a možná vám i to snižuje nároky na partnera. V tom bych viděla varovný problém. Ale vy racionálně moc dobře víte, že tento "vztah" nemá smysl, stala jste se sexuálně závislou. Jak tuto závislost "vytlouct" z hlavy, vám neporadím, chtělo by to psychoterapii, aby se našly červené nitky všech příčin, podílejících se jak na závislostních rysech ohledně partnerství, tak na opakovaně problematické partnerské volbě.
nevyrovnaný vztah
jsme spolu bydlet. Období zamilovanosti však trvalo pouze cca měsíc, poté začaly problémy. Je o 10 let starší než já, alkoholik, také má problémy s gablingem a dluhy. Bydlí u rodičů a i po 7 letech odluky je stále ženatý, se stále manželkou má dvě dcery (10 a 16), o které se však příliš nestará, Toto vše jsem se dozvídala postupně, jinak bych s ním zřejmě ani chodit nezačala. Problém ovšem je, že si mě i přes všechny své zápory dokázal omotat kolem prstu a i když jsme oba uznali, že se k sobě vůbec nehodíme a rozešli se, stýkáme se nezávazně dále. To by nebyl až takový problém, ten s tím mám já, protože vím, že moje city k němu stále trvají a nedokážu si představit život bez něj. Status jakési "sexuální kamarádky" mě ponižuje, ale kdybych se s ním přestala vídat úplně, asi mě to zlomí. Moji rodiče jsou oba také VŠ a zvláště moje matka náš vztah od začátku nesla dost nelibě, Teď sice všichni vědí pravdu o tom, jaký vztah spolu máme, ale mě trápí kromě všeho pocity viny, protože sedím na - otázka upravena poradcem
Emily - 3 část
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Já však po těch letech i když dostudoval, a stal se úspěšným lékařem, už naše citové odcizení a naprostý nesoulad (také mne podváděl) nezvládla a konečně jsem dostala odvahu se rozvést a začít nanovo. Osamostatnila jsem se, konečně jsem si udělala ŘP a odešla jsem do Německa pracovat na rok do továrny, neboť to pro mě představovalo finanční ohodnocení, které jsem v ČR nikdy neměla, ač mám VŠ. Měl to být jen krok ke splnění dalšího mého cíle, a to byl práce a život za oceánem. V Německu jsem prožila po letech dva krátké, nepříliš vydařené, pouze sexuální "vztahy" s českými kolegy, ale nakonec jsem byla ráda, že mám zase nějaké zkušenosti, exmanžel byl totiž moje jediná vážná známost. V létě se však objevil třetí muž, také kolega z továrny v Německu, ale Čech. Prý se do mne zamiloval a uháněl mě, jak mohl. Mně se vůbec nelíbil, navíc mi vadilo, že je jednoduchý a nevzdělaný, vyjadřuje se často dost vulgárně apod, Nakonec mě ale neustálým snažením "dostal" a já se zamilovala. Začali jsme - otázka upravena poradcem
Emily - 2 část
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 34 let a jsem rozvedená, bezdětná. Byla jsem celkem přes 10 let s mužem jiné národnosti, který u nás v ČR studoval medicínu, náš vztah byl vždy plný problémů a nerozuměli jsme si nikdy příliš, ale zůstávala jsem s ním tak dlouho také proto, že ho moji rodiče na studiích finančně podporovali a všichni jsme "věřili" našemu společnému "projektu", že až dostuduje, začneme prý "žít" a budeme se mít dobře, Já - otázka upravena poradcem
Emily
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Emily, nejprve přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
DObrý den potřeboval bych poradit s přítelkyní sme dva roky, měli jsme štastný vztah, ale rodiče mě nechtěli příjmout,náš vztah kazili, protože sem nebyl dokonalý pro jejich dceru, pak mě nakonec přijmuli ale já si myslím že je tam ta nenávist že je má přítelkyně semnou, že pro ní chtějí lepšího kluka než jsem já (insolvence, starší o deset let bez majetku, bydlím s mámou) s přítelkyní sme si pořád dokola říkali že to spolu zvládneme, pak ale nastalo pár hádek, a začala mluvit o penězích že ve mě nevidí budoucnost, tak sme se rozešli, po pár dnech sme to dali dohromady chyběl jsem jí a má mě ráda to mi řekla, akorát mi řekla že chce zatím tak jako takové kamarádské, že to nebude brát jako uplný vztah,že tomu potřebujě dát čas a radu odborníka takže jde k odbornikovi já teĎ nevím co dělat děkuji vám za odpověĎ
Pavel
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavle. Myslím,že to budete nechat na ní, a sám byste se zatím mohl snažit upravit svůj život ve smyslu větší soběstačnosti - ekonomické, i v bydlení. Zatím to opravdu nevypadá tak, že by budoucnost měla hrát v prospěch vás dvou. A tím nemám na mysli mínění rodičů vaší přítelkyně. Mám na mysli to, co byste mohl v budoucnosti nabídnout pro nějakou životní jistotu. Základ je v tom, aby se o sebe lidé mohli opřít - ve všech směrech...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

žiju v manželství již přes 15 let. Všude je něco, tak to beru, i když mám někdy pocit, že té tolerance musím dávat víc než je obvyklé. Manžel není alkoholik ani gambler, ale je hodně náladový, jde si hodně na sebe a nemá problém mě s dětmi nechat, ať si poradím sama. Ale zvykla jsem si a umím si poradit. Člověka to aspoň posílí. Zpočátku jsem mu i hodně pomáhala v podnikání, hlavně účetnictví, výkazy, řešila průšvihy. To se snažím v současnosti utlumovat, protože mě to jednak značně vysilovalo (jeho opakované neplacení, pořád penále - ročně celkem i za sto tisíc korun zaplatil), jednak jsem přestala stíhat, protože mám svoji práci a ještě na mně leží domácnost (on zastává názor, že domácnost je doména ženy - OK, zvládám). Jenže manžel na mě valí ty jeho problémy pořád - vypnutý telefon, vypnutá voda (doma ne, doma si to hlídám, ale u něj ve firmě). Zpočátku jsem to řešila, ale když mi on sedící v kanceláři volal do auta, že to mám zase zařídit a že mi nadiktuje telefonní číslo, kam mám zavolat, nějak se to ve mně vzepřelo. Tak jsem to odmítla udělat s tím, že stejně na dálnici nemám kde zastavit. Když jsem se ho ptala, proč to nevyřídí sám, bylo v telefonu ticho. Naštval se a řekl, že si to tedy zařídí sám. Nařídil to vyřešit jedné paní, co u něj pracuje na IČO. Mně doma řekl, že ať dělám, jak chci, ale že si to bude pamatovat. A pak opravdu všechno, i co bylo velmi osobní a já odmítla udělat, protože nejsem jeho služka anebo jsem to opravdu nestíhala, začal hrnout na ni. Ona to všechno plnila (jela pro něj třeba o půl třetí ráno do baru a vezla ho domů (já to neudělala, protože mi předtím zakázal s ním jít, byla to nějaká párty s jedním jeho kamarádem a jeho milenkou) nebo chodila křičet na lidi, kterým dlužil peníze a kteří se jich dožadovali. Za to ji bral třeba na koncerty (místo mě) nebo na jiné akce, vnímám to jako trest. Paní se asi zamilovala, ale on se jí stejně za čas začal vysmívat a ponižovat ji, že je tlustá, nicméně tyto věci vyřizuje za něj pořád. A já mám na talíři, jaká jsem, že si musí nechat věci zařizovat od cizích a že si to bude pamatovat. Obdobně se ty průšvihy snaží převádět i na dospívající děti a úkoluje je někdy víc, než zvládnou. A když to nedopadne, tak jim vynadá, že jsou neschopní. Zvlášť dcera to špatně nese. Jak to řešit? Odmítla jsem za něj dělat věci, které jsou nepříjemné a týkají se jeho práce, ale on mi to vyčítá a trestá, že nedělám co poručí. Hodně to ovlivňuje náš vztah. Co byste doporučila? Když jsem se s ním o tom snažila mluvit, skončí to tak, že mi vynadá, že pomoct mu nechci, ale peníze bych chtěla. A jak on jako podnikatel to má těžké. A jak jiné ženy svým manželům pomáhají. Za Vaši radu děkuji.
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ilono. Nevím, co bych vám mohla poradit. Samozřejmě, že vaše verze je subjektivní, vašima očima, a jeho by byla odlišná, možná diametrálně, ale co s tím chcete dělat, pokud to vypadá, že se nedokážete spolu domluvit po dobrém na pravidlech soužití? Podle vašich slov je to celé skoro peklo. Asi bych začala vážně přemýšlet o rozvodu, a to bych mu také řekla. Buď se vzpamatuje a plno věcí přehodnotí, nebo ne...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko,

Chtěla bych Vás požádat o radu. Mám partnera už víc než rok, bohužel je ženatý. Původně jsem si s ním vůbec nechtěla nic začít, jelikož mi vadí, že je ženatý a šíleně se stydím za to, že jsem milenka. To je i důvod proč se snažím se neukazova někde na veřejnosti a náš vztah udržovat v „tajnosti”. S manželkou spolu mají dvě děti. Jeho žena se před několika lety odstěhovala i s dětmi. Vím to od začátku. Chodím k němu domů dokonce tam mám i par věci, ale jeho žena má stále klíče a po domě má i par rodinných fotografii. Přítel mi sliboval vlastní rodinu i svatbu (ví, že miluji děti a budu chtít své vlastní), ale k rozvodu se stále nemá a i když už to se ženou řešil (o mě žena neví - nechtěla jsem aby věděla) přijde mi, že to rozvod oddaluje. Nerozumím tomu... Je má láska na první pohled a stále to cítím stejně, ale pořad se morálně nedokážu smířit s tím, že jsem jen milenka... Nevím co mám dělat. Prosím, poradíte mi?
Předem Vám děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko, nevím, kolik je vám let, a jak moc již toužíte po vytvoření své vlastní rodiny. Ve vašem vztahu máte jak velkou lásku, tak pocity morální viny, i sdílíte veřejné morální normy - nemůžete být oficiální přítelkyní, pokud on není rozvedený. Víte, ono je to všechno ale mnohem složitější, ten vztahový rámec a kontext. Jeho žena se i s dětmi odstěhovala před pár lety. To znamená, že krize jejich vztahu je evidentní i navenek - pro děti, jejich matka se odstěhovala od táty a z jejich společného domova. Velkou roli nyní hraje to,jaký má přítel vztah k dětem, jaké podmínky má od manželky. Bloků k rozvodu tam může být dost, včetně společného majetku. Pokud vám přítel něco sliboval, měli byste to časem více rozebrat a hledat východiska, jinak to nebude fér. Vy vlastně neznáte ani ty děti, nevíte, jak by s vámi vycházely ony, jak vy s nimi. Zatím bych se do plánování společné budoucnosti moc nehrnula, tu by měl nastínit přítel...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat na Váš názor.Budeme s přítelkyní 2 roky.Ze začátku jsme byli šťastní.Jsme od sebe 7 let já mám 25 a ona 18.Po 4 měsících vztahu přislo dítě.Začala mít hysterické záchvaty, vyhrožovala mi skákáním z okna, rozbitím věcí, ponižovala mě a nadávala mi.Vše jsem řešil tím, že jsem šel do práce nebo z domu za kamarádem.Po porodu mi říkala, že to byli jen deprese že vše přejde, ale každý den je to to samé .Trvá to už přes rok a půl a já nevím jak dál.Už to nezvládám jsem na ni agresivní ale přitom ji mám rád.Hádky už přerůstají ve fyzické napadání.Mám pocit že se přizabijem, ale po hádce si uvědomíme jak moc se máme rádi.Do poradny jít nechce a rodina (i její) mi jen říkají ať to vydržím, že je to jen puberta.Snažím se ji dokazovat, že ji mám rád, o vše se postarám zaplatím účty postarám se o malou a nemusí nic řešit.Já jen nevím jak dál.Děkuji za odpověď
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši. Předpokládám, že u přítelkyně se jednalo o laktační psychózu. Přítelkyně by potřebovala psychoterapeutickou pomoc zvenčí. Sice vám všichni říkají, ať to vydržíte, ale já netuším, jak dlouho to vydržet můžete. Nevím, zda jde u ní o pubertu, každopádně miminko přišlo opravdu velmi rychle a nebyli jste na to připraveni. Ani vy, ale v jejím věku především ani ona. Fantazíruji, ale mám pocit, že za viníka celé její životní situace vnímá vás - vy jste jí udělal dítě ve věku, kdy na to psychicky ještě vůbec neměla. A nemá ani teď.  Vy se teď vůči ní chováte jako její otec, což není úplně rozumné, za krátkou dobu se to vymstí vám oběma, vašemu vztahu, vašemu miminku. Nemůžu nic jiného, než doporučit psychoterapii.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s partnerem jsme spolu 12 let. Jsem ta, co ve vztahu vše zařídí, nakoupí, uklidí atd, přítel se skvěle stará o dceru, ale to je tak vše. Doma s ničím nepomůže, na vše má spoustu času, nic nedělá. Několikrát jsem se s ním o tom bavila, ale vždy jsem já ta špatná. Snaží se to vždy hodit na mě, že já jsem ta, co pracuje dlouho do večera, že já nemám čas na úklid (když jsem doma, tak poctivě uklízím), že dělám bordel, což není pravda, já po dceři i po něm neustále něco uklízím. Snažila jsem se mu vysvětlit, že potřebuji pomoct, že zvládám to, co mám, ale něco navíc, s tím mi musí pomoci. Zrovna včera měl vyklidit sušičku a řval na mě, že jsem neuklidila srovnané prádlo z koše... Dnes mi vyčetl, že se chci jít ještě dospat po noční směně, kdy jsem spala 3 hodiny a on mě budil, ať jim jdu udělat oběd. Poslední dobou jsem já ta vyčerpaná, ta, co se snaží ve všem vyjít vstříc, ale on je tak sobecký, že to stejně nepochopí. Kolikrát už přemýšlím, že samotným by nám s dcerou bylo lépe
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko. Špatně jste si to s partnerem hned na začátku nastavili - je důležité si rozvrhnout, kdo se čím bude podílet na péči o domácnost, kdo bude mít jaké práce na starost. To jste neudělali, vždy jste to automaticky vše zajišťovala sama, partner si na to zvykl jako na samozřejmost - chyba. Jakékoliv vybočení ze zavedeného stereotypu ho rozhodí a rozčílí. Zdá se, že komunikace na toto téma už mezi vámi dvěma nemůže zůstávat bez napětí, dusna, konfrontace. Přesto se to pokuste zlomit. Při nějaké společné pohodové chvíli si spolu sedněte a v klidu proberte, kdo se čeho od r. 18 ujme, tak, abyste měli více času pro sebe samotné. Bezpochyby do nějakých drobnějších povinností můžete zapojit i dceru. Ten příchod nového roku vám krásně nahrává na možnost vytvoření změny :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Mám takový problém. Manžel si mne nějak přestává vážit. Je ve věku 48 let. Vždycky víc prosazoval sebe, podnikal, tak jsme se mu přizpůsobovali. Ale pro sebe jsem taky našla prostor - chodit do práce. Občas musel děti hlídat, musela jsem být pryč třeba přes noc. Bylo to tak jednou měsíčně. Ale v poslední době se cítím jako kus hadru. Je to jen on, on, on. On jede s přáteli na dovolenou. On musí mít prostor. Když si žádám pro sebe, začne, že on musí mít prostor, on vydělává (já ale taky :-)), on je chlap... Když si prostor udělám, naoko se tváří, že mu to nevadí, ale vrátí mi to zpět. Nedá peníze na domácnost, schválně jede za známými sám, "zapomene" říct důležitou věc. Nechci být jeho matka, říkám mu, že chci, abychom byli partneři. Domluvit se s ním nedá. Co byste doporučila za kroky? Děkuji za Vaši radu. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Hodně používáte pojem prostor. Máte spolu problém s vymezením mužsko - ženských hranic. Nechcete být jeho matka . Tak jí nebuďte. Narovnejte záda a buďte sama sebou... Obávám se, že vaše dotazy se mi tu opravdu objevují v různých variantách, ale se stejným prožitkovým scénářem na vaší straně, že nevím, co bych pro vás ještě mohla vymyslet jiného, než opravdu poctivou psychoterapii naživo :-) Přeji vám vše dobré!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den pani doktorko. Rád bych vám popsal svuj skoro desetiletý příběh.Před necelými 10lety jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem asi rok na to potkal svou partnerku, se kterou máme dvě holčičky 7 a 5let. Na rodičovské dovolené jsem zůstal já, protože partnerka je lékařka a v té době potřebovala atestovat a také měla lepší plat.Na začatku vztahu(1/2 az 3/4r) jsem narazil na její seznamku, kterou měla už z předchozí doby. Nedalo mi to a napsal jsem ji jako někdo jiný a ona se chtěla setkat, což mě dost ranilo a nabouralo důvěru. Občas se scházela se svým kamaradem s gymplu, což mi nevadilo i když svuj příchod ze schuzky smskami oddalovala až na poslední možný spoj. Ale pak jsem zjistil, že to není jen kamarad, ale i její milenec, ktereho měla v podstatě od gymplu.Vždycky se zlobila a nechtěla to řešit. Asi po roce, když začala dělat atestace onemocněla ma maminka rakovinou slinivky. Byl to pro mě velký šok a na rd zavřený doma, kde jsem neměl žádné přátelé to bylo velmi těžké. Trošku jsem dofal, že atestace odloží, ale řekl jsem jí at je dodělá. Tedy byla přes týden pryč a já s ani ne roční dcerou sam. Maminka šla hned na operaci. Bylo třeba zařídit mamince ruzné věci u lékař a doufal jsem, že mi s tim partnerka pomuže, ale měl jsem pocit že ji to spiš otravuje. Byl jsem v tu dobu ve velkem stresu a něco jsem jí do telefonu vytkl. Ona se urazila. A když se moje maminka vratila z operace, nechal jsem ji u nas doma, abych se o ní mohl starat. Když partnerka po tydnu přijela oznamila mi, že jede ke svým rodičum i s malou dcerkou, asi jako odplatu za to, že jsem svou situaci neustal a vytkl jí cosi. Velmi mě to ranilo, protože maminka jediné štěstí co měla byla dcera, která jí při tak těžké nemoci davala trochu usměvu. Za čas byl zase problem u partnerky praci. Měnili se vlastnici firmy a odchazuela primářka, která byla zaroven i 40% vlastník. A novy primař a podilnik mi byl mou partnerkou vyobrazen jako velmi špatný, bezcharakterní až nechutný člověk, pravda je, že patří mezi tunelaře zdravotnictví. Nic méně se domluvila se svou primařkou, že pujde s ni, ale až ona rozjede svou zdravotni praxi, protože by ji ted nemohla dat moc peněz. Ale po čase se situace obratlia. Nový podilník a primář je nejlepší a byvala primařka a kamaradka špatna. Toto zapříčinilo to, že mi některé věci neříkala, nebo lhala, protože jí nebylo příjemné mi vysvětlovat co zapříčino ten obrat o 180 stupnů. Takže to, že už si s novym podilnikem a majitelem tykají jezdí na obědy jsem se dozvydal náhodou a spostu jiných lží. Maminka po 2,5 letech umřela. Pak jsem našel na počítači další novou seznamku, kde se chtěla sejit s nějakým panem. Take smsku od kamarada milence, který se ji ptal, že by ho zajimalo, jestli tenkrat jak spolu byli na horach a meli sex se jejich kamarad dival, nebo dělal, že spí. Což mi přijde podezřele po 4 letech co neudržují žadný kontakt prý. Nezvladl jsem ten psychicky napor z rodičovské, ze smrti me maminky a napor věcí plynoucích od parnerky a pod vlivem alkoholu udělal věci, za které se stydím. Partznerka mě pomlouva u kolegů v praci a znamych, že jsem žárlivý hlupak, když chci něco řešit ona nechce o tom mluvit. K seznamkam prý měla duvod, protože jsem pry furt prudil, takže za její seznamky můžu já. Všechny tyhle věci ve mě zanechali zrno neduvěry a vždy když už se mi zda, že se duvera vrací, přijde zase nejake zjištění, že mi něco neřekla, nebo lhala a všechna neduvera je zase zpět. Partnerka mě obvinuje z toho, že za všechno mužu já...Začali jsme chodit do poradny kde jsme byli zatím jednou..Ale prostě mi dochazí sily. Mé sebevědomí, dostalo zabrat a bezpochyby jsem frustrovaný. Má pochybnosti i sam o sobě, jestli třeba netrpím poruchom osobnosti, nebo zdali nejsem emocionalně nestabilní... Chci aby mě brala jako rovnoceného partnera a ne někoho kdo jí vadí..Všechno hazí na mě, že prý nemam rad její praci, že se mi pořad něco nelibí atd. Já mužu za její seznamky za její lži a to že mě před kolegy pomlouva. Dokonce jsem slyšel jak jedné své spolupracovnici říká, ze jsem srab a ubožak, bylo to v rozčílení. Svuj notebook už nechava v praci, ja si tak trochu myslim, že proto, abych nenašel další seznamku nebo co. Telefon zamknuty když je doma vypnuté upozornění. Protože si tam píše se svým šefem, který často použivá nechutné vtipky, což mi na začatku o něm sama řekla. A za to muzu taky já.. No prostě se mi nezdá, že by to bylo v pořadku. Bud jsem duševně nemocný, nebo???nevím..Myslím si, že partnerka není schopna sebereflexe, protože jsem u ní žadnou za ty leta nezaznamenal. Take jsem si nemohl nevšimnou, že všichni její bývali partneři, není jich malo, jsou podle ní hajzlové, kteří jí jenom ubližovali a trapili. Ma za sebou pokus o sebevraždu, ale podle mě takový ten nahraný. V koupelně když byla u rodičů doma. K vuli rozchodu s nějakým byvalím partnerem.. A všechny ty" křivdy" od byvalých parnerů si nese sebou a aplikuje na mě. Takže mi připada, že nesu dusledky chovaní jejích byvalých... - otázka upravena poradcem
Andrej Z
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreji Z. Váš 10 letý životní příběh je velmi komplikovaný a plný mnoha věcí různého charakteru. Ano, za tu dobu jste byl konfrontován mnoha věcmi, které vás musely zaskočit, ranit, ponižovat. To vyprávění je vaše vidění vašeho vztahu, vaše žena by to bezpochyby popsala jako úplně jiný příběh. Pak je otázka, jestli jste opravdu schopni nějaké partnerské kompatibility. Vaše žena si vás podle vašich slov neváží, nerespektuje zásadní osobní potřeby, devalvuje vás, zahýbá vám. Vy jste zmatený a ztrácíte v tomto vztahu sám sebe, svou sebedůvěru. Zcela rozhodně vám doporučuji individuální psychoterapii, kde byste začal opět uzdravovat své sebevědomí :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.