Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
hledání sebe sama
Dobrý den, mám problém sama se sebou ve vztazích s muži. Pokaždé když si někoho najdu, tak mé city k němu trvají tak týden-14 dní, at je to kdokoliv. Nejprve si s přítelem rozumíme, ale po chvíli k němu začnu být odtažitá a musím zatínat pěsti, když na mě jen sáhne a nechci se s ním ani líbat... Za pár týdnů k němu jedu a chce abych tam přespala. Popravdě, nedokážu si to ani představit. Bohužel jsem taková ve všech vztazích a tak po dvou měsících je ukončím. Nenechám na sebe ani sáhnout. Vůbec nechápu, proč to tak je a moc ráda bych to změnila, jsem z toho zoufalá a nevím co se sebou mám dělat. Chtěla bych mít normální vztah. Mám ted hrozně hodnýho kluka a nechci to ukončit, ale podle svých pocitů, asi budu opět bohužel muset. Moc Vás prosím o radu. Předem děkuji za odpověď.
Andrea
hledání sebe sama
2) Už nevím, co mám dělat, bojím se, že zůstanu sama a i děti bych moc v budoucnu chtěla. Ani nemám moc chuť s nějakým klukem něco zkoušet. Poraďte mi,prosím, co se s tím dá dělat..
Jana
hledání sebe sama
1)Dobrý den, paní doktorko. Je mi 17 let a nikdy jsem nic necítila k žádnému klukovi a ani si jich moc nevšímám, když kolem mě projdou. Je sice pravda, že jsem spíše introvert a moc nikam nechodím, max. do školy nebo někdy do města s kamarádkama, ale je možné, že jsem se ještě nikdy nezamilovala? Říkala jsem si taky, jestli nejsem na holky, protože na ty se podívám spíš než na kluky, ale u nich spíš hodnotím jen oblečení a nedokážu si moc představit,že bych s nimi něco měla a nikdy jsem na žádnou holku nemyslela. To samé mám ale u kluků. Často jsem však myslívala i se dívala po svých učitelkách, sousedkách,.. ve věku mých rodičů, ale taky jsem si říkala,že to může být tím, že v nich hledám maminku,kterou nemám. Když mi bylo asi 14 často jsem myslela na svého kamaráda a nechtěla jsem,aby se mu líbil někdo jiný než já. Ale taky jsem nevěděla, co bychom spolu dělali. Když se na to dívám zpětně, možná to bylo spíš tím, že jsem si to vynucovala, abych se zařadila k vrstevníkům.
Jana
hledání sebe sama
Dobrý den, obracím se na Vás, ačkoli nemám problém v partnerském vztahu, ale spíše ve vztahu s ženami v kolektivu. Je mi 35 let a v mém okolí se vždy najde nějaká žena, která mě nesnáší. Kdyby to bylo jednou, ale už se mi zdá, že je to pravidlem a zřejmě bude chyba ve mně. Nejsem si vědoma, že bych zavdávala příčinu. Já jsem plnější postavy, prsatá, černovlasá.. poměrně společenská, týmový hráč, v jednání nemívám problémy, ale pro příkladd: hraju volejbal a 1 spoluhráčka – problém; v létě jezdím do dětského tábora jako vedoucí, zase s jednou problém; v práci jsme 4 v kanclu a s jednou buď se nebavíme nebo do mě neustále reje – např. když jsem dodělávala školu, byla jsem šrotna, když řeším cokoli ohledně rodiny, tak jsem kvočna… jiným tohle neříká, to spíše podlézá. Zjistila jsem, že typově jsou ty ženy můj pravý opak, hubené blondýny ala Martina Navrátilová. Poraďte mi prosím co s tím dělat, po večerech přemýšlím, čím jsem si tohle vysloužila -žádný provokatér nejsem. Děkuji Eva
Eva
hledání sebe sama
Dobrý den,
Je mi 28 let, 10 let mám vztah s přítelem, ke kterému nemůžu říct ani jednu špatnou věc. Ve společnosti je oblíbený, zábavný, inteligentní, má dobrou práci, vždycky všechno zařídí, je ke mě pozorný a všechny moje kamrádky mi říkají, že je idelání partner. Já ale poslední dobou vůbec nevim co mám dělat. Pořád přemýšlím, jestli je to ten pravý. Povahově si rozumíme a máme stejné koníčky,ale přistihnu se jak myslím na jiné muže a na mého současného přítele moc ne. Někdy si i říkám, že se mi vzhledově nelíbí, ale druhým dechem si zase uvědomuji, že je to hrozně relativnní a porvchní. Co se týče nějaké intimity, tak tam to také není nic moc,ale to už bylo takto od začátku a myslím, že to na ani nejsem moc typ a nevadí mi to. Vím, že je to nejlepší partner jakého si kdy můžu představit a proto mám ze sebe hrozně špatný pocit,protože vím, že by pro mě udělal všechno a tak jsem se chtěla zeptat, jestli existuje nějaký recept, jak tohle překonat? - otázka upravena poradcem
Petra
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Je mi ze sebe špatně. Vím,že mě nyní asi odsoudíte, a máte na to absolutní právo. Je mi sice teprve 16 let, ale už mám leccos za sebou..Bohužel. Jednou jsem se opila a vyspala jsem se s dvěma muži. Za jednu noc. Od té doby v tom pokračuju. Za poslední měsíc jsem se vyspala s 15 kluky. Vždycky se opiju, potom dělám tyhle kraviny, lituji jich,ale nikdy se nepoučím. Jak strašně se v sobě nevyznám...Nechci mít pověst laciné holky,ale zatím dělám vše proto, aby se to o mně neslo. Na jednu stranu mě to láká, na druhou stranu mě to odpuzuje. Bojím se, že si o mně už nikdo neopře ani kolo. Chci vztah, ale zároveň se bojím zlomeného srdce...Z rozchodů se hrozně špatně dostávám. Vždycky mě to strašně moc bolí, jsem citlivka. Jsem strašně rozdvojená osobnost...Chci vztah,ale zároveň se ho bojím a dělám tohle. Vůbec netuším, co dál...Ještě k tomu teď nemám kamarády, často jsem sama...Jsem strašně osamělá a zmatená. Myslíte, že je to pubertou?? Jsem zoufalá..nevím jak dál.
Lenka
hledání sebe sama
Dobry den pani doktorko mam dotaz je normalni ze se mi zdaji hrozne sny o smrti meho ditete jsem z toho vydesena a bojim se o nej mam za sebou svii dekuji za odpoved
Kaca
hledání sebe sama
Dobry den, už je to rok co jsem se rozešla s klukem,byli jsme pres rok spolu.milovala jsem ho,on mě ne.presto mě nenechal jit dal,jsem ze vztahu zamindrakovana,spousta scén,hnusů..on cholerik,macho,žádný cit z nej nesel.nespokojen se sebou,myslím ze mi to dával sežrat.nejaky druh závislosti,vždy když jsem se s nim rozešla,zase přišel škemrat a já to dovolila znovu a znovu..pak už jsem to z totální vycerpanosti,nespokojenosti,smutku ukončila..asi po týdnu si nasel přítelkyni..je s ni,bydli s ni a seka latinu..snazila sem se strašně,ale já s nim tohoto nikdy nedosáhla..vzdy pro nej bylo cokoli důležitější než já.proc ho porad nemůžu dostat z hlavy a brání mi to ve vztazích?chci zapomenout,ale porad mam pocit viny,ze jsem já udělala vše špatně,ale nedalo se to vydržet,právě proto nechápu,ze stále toužím,ani Nevim vlastně po čem..dokazat si ze za to nestojí a udělala jsem dobre?Nevim sama,mam v sobe velký zmatek a strach,aby někdo netrpěl se mnou tak jako já s nim.kazdy dalsi vztah nevydržel déle než měsíc..vzdy pak dam zpátečku..myslite ze mam byt sama?každý nový vztah vyvolává vzpomínky,smutek,vinu a zmatek ve mě.nechci už na nej myslet,ale nejde to.dekuji za vás cas
marie
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi 21 let a již 4 roky mám přítele. Miluji ho a on mě. Je hodný, milý, hezký starostlivý, prostě ideální partner. Nikdy jsme v našem vztahu neměli žádné problémy. Nyní se mi, ale začal líbit jeden kluk z jeho nejlepších přátel. Je docela hezký, ale hrozně stydlivý a dost často opilý. Vím, že je do mě zamilovaný. Dřív jsem mu řekla, že chci aby jsme zůstali přátelé, ale teď? Nemám tušení co se se mnou děje, stále víc po něm toužím. Začínám na něm myslet častěji, než na přítele. Nevím, co mám dělat. Nechci ublížit svému příteli, nezaslouží si to. Navíc by to rozvrátilo jejich dlouholeté přátelství. Doufám, že to brzy odezní , jinak to asi nevydržím. Stává se taková krize často při delším vztahu? - otázka upravena poradcem
Verča B.
hledání sebe sama
Dobrý den, obracím se na Vás z pozice toho co má problém. Žiju s přítelem něco málo přes rok, přítel je fakt slušný chlap, kterého v dnešní době jen tak nenajdu :) moc si ho vážím za to jaký je. Problém však nastává když dojde na alkohol. Pokud mám nějaký problém, strašně ho chci řešit v opilosti, někdy mívám takové návaly vzteku, že dojde i k fyzickému napadení z mé strany. Přítel není žádné chvístko, ale vracet mi to nechce, ikdyž už se párkrát stalo a vůbec se mu nedivím, nebudu tady zastávat názor že žena se nebije, pokud se chová jak kr*va tak ano, já si to zasloužila. Schytala sem facku, dvě a vůbec se mu nedivím. První rada bude, tak nepijte alkohol. Jenže si myslím, že problém bude někde v mojí hlavě, přítelem to není, podobné chování jsem měla i v předchozím vztahu, kde mé chování bylo obdobné. Cítím bezmoc, a chci vyjádřit své city tím, že ublížím fyzicky, at ho to bolí taky. Nevím zda je to i tím, že moc nedává najevo emoce on, cítí se hnusně a pro něj to je ponižující.
Klára
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat či porucha přijmu potravy je i to že nejím maso. Prohlašují, že jsem vegetarián a 4 roky nejím maso. Maso se mi hnusí od pohledu buď za syrového stavu nebo i tepelňe upraveného. Vždy mě nadavuje a nebo se pozvracím. Je možné se nějak lečit i na tohle? Abych mohla aspoň do budoucna to maso nějak tepelně upravit pro rodinu. Děkuji za radu.
Daniela
hledání sebe sama
Nehci být lesba. Nikdy předtím jsem neměla myšlenky na ženy, sex s nimi mě nelákal, ba naopak mě odpuzoval v reálu i ve filmech a nyní mám stále ty myšlenky. Doktor mi napsal, že trpím obsesemi, je to možné? Jsem z toho vyřízená, nechci být lesba, ale ty myšlenky mě nutí na to pořád myslet, různě se ujišťovat, zkoumat, bojím se chodit mezi lidi a začínám bý už vysílená. Je možné, že se pouze jedná u mě o nějaké vtíravé myšlenky? Víte, doteĎ jsem o ženách nikdy nepřemýšlela a kdyby nebylo těch úzkostí, tak mě ty myšlenky ani nenapadí, teĎ ale žiju neustále otázkou "Mohu být lesba?" Rozhodilo to celé moje myšlení na sex a vše okolo a už se v sobě nevyznám :-( Vím jen, že být lesbou nechci, ale ty myšlenky mě do toho nutí a furt se kontroluji a ujišťuji, Prosím poraďte, děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Nina-pokračování
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 23 a studuji. Mám přítele, občas nám to skřípe, ale to spíš kvůli našim povahám, jinak máme vztah v pořádku. Před 6 lety na střední škole, jsem dostlaa úzkostný strach, že jsem lesba, přitom jsem se do nikoho nezamilovala ani mě žádná dívka nepřitahovala. Přešlo mě to celkem samo, asi to vyvolala stresová situace té doby. V současnosti procházím těžším obdobím (finance, náročná škola, 1 rok bydlení s partnerem, atd). Před pár měsíci se mé myšlenky objevily znova. A opět zničeho nic. Začalo to mizernou náladou, velkou úzkostí a opět se mi vybavyly myšlenky na homosexualitu. Chvíli to polevilo, a teď se to objevilo znova, prostě jsem seděla u televize měla úzkosti z mého stavu a situace, ve které se nacházím a opět ty myšlenky. Oklštily mě ty myšlenky natolik, že jsem nebyla schopná fungovat, zašla jsem k psyciatrovi a ten mi dal antidepresiva. Beru je měsíc, zatím ty myšlenky nepolevují a já se jich hrozně bojím. Nehci být lesba.
Nina
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi necelých 17 a už asi dva roky mě poměrně trápí fakt, že mě nejvíce přitahují muži okolo padesáti let. Za prvé mi to přijde prostě nenormální (ostatní holky se baví o klucích maximálně pár let starších) a za druhé bych tak za dva roky opravdu moc chtěla mít někoho v tomto věku (ne napořád, jen na pár měsíců), brát zkušenosti a tak. Na netu je sice spoustu příběhů na toto téma, ale ve skutečném životě mi to zkrátka připadá nesplnitelné. Nevím, proč se mi tolik líbí o tolik starší muži. Je to hodně zvláštní a poměrně se s tím trápím. Moje spolužačky se baví o klukovi z vedlejší třídy a já mezitím přemýšlím o učitelích ve věku mých rodičů, o kolezích mých rodičů... Co s tím? Mohu doufat, že mě někdy bude muž takového věku chtít? A jsou takové přitažlivosti divné?
Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Marie
hledání sebe sama
Dobry den, moc prosim o Vasi radu.
Bydlim v Praze sama 3 roky sama. Kdyz jsem nastoupila do prace, seznamila jsem se s muzem, ktery byl a je zadany a tak to spolu tahnem uz temer 3 roky, nic si neslubuju, je mezi nama chemie a mame hezky kamaradsky vztah. Jde o to, ze bych rada zacala normalni vztah. Je mi 27 a vsechny moje normlani kamaradky maji vztahy nebo rodinu. Ja nejsem party girl typ a tak na diskoteky nechodim. Muj problem spociva v tom, ze ani nemam s kym moc chodit ven, na prochazky, do prirody a tak,jsem pratelska povaha a porad se setkavam se zenskou zavisti. Jo, nejak vypadam, ale nejsem namyslena, proste normalni holka. Nektere zeny v praci me zacali kopirovat, coz mi zacalo dost vadit, kdyz se seznamim s neakymi holkami, neprijmu me do kolektivu anebo posloucham rypavy reci. Rikala jsem si, ze by mozna bylo dobre, abych fungovala sama, abych nesedela v byte sama, tam jsi me nikdo nenajde. Z prace domu, jenom nekdy nekam vyrazim. Dekuji za Vasi radu. - otázka upravena poradcem
Sylvie
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi téměř 20 let a mám přítele, ale problém je v tom, že když mi bylo asi 16 let, tak jsem se zamilovala do jedné holky, bylo to pro mě zvláštní a od té doby jsem fakt zmatená, trvalo asi 2 a půl roku, než mě to přešlo a chtěla jsem na to zapomenout. Jenže uvnitř cítím, že stejně něco není v pořádku, když jsem se svým přítelem, tak je mi hezky, ale není to ono, jako by tomu stále něco chybělo, myslím, že jsem lesbička, ale představa, že mu tohle řeknu, mě fakt zabíjí, stejně jako představa, že to řeknu svému okolí. Nevím, co mám dělat, prosím poraďte, předem děkuji za odpověď.
Jiřina
hledání sebe sama
Co s tím dělat? Někde jsem četl, že se jde člověk nějak přeprogramovat, aby stále nenarážel na stejný tip lidí. Jak už jsem psal, na mě se lepí žárlivky, majetnicky založené ženy a zlatokopky. Jak s toho ven? Za poslední rok, jsem potkal čtyři holky, se kterými bych si dokázal představit vztah. Vždy to mělo dobrý začátek, procházky, večere, sport, kino, kdy jsem se snažil, ony taky, ale pak z ničeho nic, všecko opadlo, začali se čím dál méně ozívat a nakonec jsem dostal zprávu, že to dál nemá smysl, že se nezamilovali. Popravdě, nechci nic lámat přes koleno a byt s někým, jen abych byl, ale už mě to seznamování unavuje a trochu vadí, že jsem dlouho už sám, cítím se sám, i když mám plno přátel, s kterýma trávím hodně času, ale to partnerku nenahradí. Co mám dělat?

Dominik - otázka upravena poradcem
3/3 Dominik
hledání sebe sama
Už jsem měl hodně schůzek, ale buďto se na mě přilepila zlatokopka nebo žárlivá majetnická žena nebo holka, která měla dvě děti a 100Kg. To samozřejmě nechci. Hlavně chci mít svoje děti a aspoň trochu atraktivní partnerku, která by mě přitahovala a baculky můj vkus nejsou. Ale zároveň nehledám žádnou modelínu. Chtěl bych někoho normálního, komu nedělá problém občas zaplatit třeba večeři nebo je aspoň trochu sportovně založený, dokáže se postarat o sebe a časem o rodinu, má své přátele, není na partnerovi závislý, podporuje přítele a není to žádná naninka. Myslím, že toho nechci moc nebo ano? Toto jsou moje hodnoty, které by ta žena měla mít. Bohužel, s pár takovými jsem se setkal, ale vždycky jsem dostal košem, že prý jsem fajn, sympatický, jsem sociálně vyspělejší na svůj věk, mám dobře nastavený hodnoty, ale nepřeskočila jiskra.
2/3 Dominik
hledání sebe sama
Dobrý den Jitko,
píšu Vám ohledně mého dlouho trvajícího problému. Již tři roky jsem sám a nějak mě nejde se seznámit s normální slečnou. Je mě 28 let, vím možná se to zdá byt malicherné, ale docela mě to již tíži. Přece jenom, bych rád už vedle sebe někoho měl a časem chtěl plánovat rodinu. Mám společensky uznávané a atraktivní zaměstnání, k tomu úspěšně podnikám, mám krásny velký byt, auto, nebydlím u rodičů, ale sám, takže veškeré domácí práce zvládám sám a jsem i dobrý kuchař, jsem sportovně založený, takže mám co nabídnout. První co Vás asi napadne, kde je prostor pro partnerku, ale s časem není problém, dokážu si zařídit práci, jak já potřebuji a víkendy mám volné. Od kamarádek poslouchám, že jsem atraktivní, pěkný kluk, který má dobře seřazený hodnoty s atraktivní práci, ale. A v tom, ale je asi problém, prý jsem moc náročný. Já bych řekl, že ne. Jen chci vedle sebe někoho, o koho budu stát a on o mě. Bohužel nemám moc příležitostí se seznámit, tak to řeším formou seznamek. - otázka upravena poradcem
1/3 Dominik
hledání sebe sama
Dobry den, jsme spolu s pritelem 7 let. Nemeli jsme nikdy zadnou krizi,problemy. Ale pritel si cas od casu stezuje,ze k nemu neprojevuji zadnou lasku- chtel by pohladit,obejmout...ja vim,ze to potrebuje,chtela bych mu v tom vyhovet,ale nejde mi to. Mam problem mu vyjadrit svoje city,rict mu,ze ho mam rada...mazlit se s nim. Kdyz to zacnu delat, prijdu si divne...je pro me hnohem snazsi ho treba urazit, zranit...rikam veci,ktere mu ublizujou,nejsem schopna ho pochvalit. Pritom bych chtela,ale mam asi nejaky blok. Pritele to mrzi po celou dobu vztahu...nekolikrat mi to vycetl,ale ja to nedokazala zmenit. Ted se se mnou rozesel,pry jsme se k sobe chovali vic jako kamaradi nez partneri. Rekla jsem mu pri rozchodu poprve, ze ho miluji, ze s nim chci byt do konce zivota,ze je to skvely clovek aj, ale on mi neveri, mysli si, ze jsem ten vztah brala jako samozrejmost a nemilovala ho.toto nemam jen s nim,ale se vsemi lidmi,ktere mam rada. Chtela bych poradit na koho konkretne se obratit. Dekuji
Marketa
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se poradit s menší věcí, která mě nyní trápí. Asi před 6 ti lety jsem byla (ještě na střední) zamilovaná do kluka z o rok vyšší třídy. Znali jsme se ještě z jednoho souboru, kde jsme oba účinkovali. Možná jsem se mu také líbila, nevím, nicméně jsme se nikdy ani jeden z nás k ničemu neodvážil. On pak odešel na vysokou školu, já za rok také. Od té doby jsem prošla pár vztahy, spíše krátkodobějšími, nikdy jsem se nerozešla nijak dramaticky, ale vždy jsem nějak po čase vycítila, že to není láska. S výše zmiňovaným klukem jsem se od střední neviděla, občas jsem o něm něco vzdáleně zaslechla, ale už jsem na něj nemyslela. Zhruba před týdnem jsem ho potkala nečekaně jsem ho potkala na jedné akci. Začalo mi bušit srdce, polilo mě úplné horko a pod těmi všemi záchvaty zmatku jsem někde uvnitř cítila, že ho moc ráda vidím a že se vlastně cítím hrozně dobře. Bohužel jsme neměli příležitost si popovídat. Od té doby na to stále myslím a nevím vlastně, co to všechno znamená?
Jessie
hledání sebe sama
Dobrý den, mam problém, je mi 25 a vždy se mi líbily ženy a byl jsem sexuálně aktivní až až. Asi před 3 měsíci se mi ale stalo, že jsem 2x za sebou selhal v sexu.. jednou v tom byl alkohol, podruhé sice taky, ale nepřijde mi že moc. Pokaždé to bylo s někým jiným, v druhém případě to měl být první sex No, ale od té doby jsem jak vyměněný, pořád jsem na to myslel a přemýšlel proč, až jsem si začal říkat co když jsem homosexuál. Bohužel jsem si to opakoval tak dlouho, až jsem tom snad začal i věřit, Nyní když si pustím porno, tak mě sice vzruší, ale necítím tam takové vzrušení, a třeba i erekce ochabne. Zkusil jsem i gay videa, ale nic to semnou nedělá. Ženy se mi líbí, a chci je, ale připadá mi, jak kdybych měl v hlavě nějaký blok, který tomu všemu brání a nevím si s tím rady... chci žít normálně ale najednou to nejde.. poradíte prosím?
nenius
hledání sebe sama
3) Také se obávám pozdějším možných výčitek, že kvůli mně si nechal rozbít rodinu, kdyby se opravdu rozvedl a náš vztah nám nakonec nevyšel. Na druhou stranu vím, že kdybychom teď ukončili vztah, tak by ho to zničilo, byl by nešťastný a nedokázal by už zpět milovat svoji manželku. Momentálně si myslím, že už nikoho lepšího a pro mě vhodnějšího muže nepotkám, M. mě zná dokonale a dokáže snášet moji někdy výbušnou povahu. Ale přesto je tu ten strach z budoucnosti kvůli věkovému rozdílu. Možná se zdá být moje situace jednoznačná, přesto bych ráda znala Váš názor, popř. rady. Moc mi na tom záleží. Děkuji.
Veronika 25
hledání sebe sama
2) Je plný života a dodává mi optimismus. Sama si myslím, že má na mě kladný vliv. O našem vztahu ví jen pár nejbližších lidí, mezi nimi je i má mladší sestra, která nás podporuje. Teď mám před sebou nejistou budoucnost, protože mě čekají státnice, hledání práce a hlavně rozhodnutí, zda mám s M. setrvat a vyjít s naším vztahem na veřejnost, tedy hlavně říct to rodině. Situace je totiž trochu komplikovaná, protože M. je bratranec přítele mé sestry, bývalý spolužák mé tety a před lety pracoval ve firmě mého táty. Já se zas kamarádím s jeho synem a s jeho manželkou si týkám. Velice se obávám, jak to vezme okolí. Možná jsem srab, ale záleží mi jak na partnerovi, tak na rodině. Samozřejmě také řeším ten věkový rozdíl a co bude za několik let. Jsem hrozně přemýšlivý typ a čím víc přemýšlím, tím je to snad horší.. M. je rozhodnutý a odhodlaný se rozvést, čeká jen na můj impuls, chtěl by mít se mnou i děti.
Veronika 25
hledání sebe sama
1) Dobrý den, paní doktorko. Nacházím se v těžké rozhodovací situaci a zajímá mě Váš názor z pozice odborníka. Je mi 25 let a přes 2 roky udržuji láskyplný vztah s o 19 let starším ženatým mužem M., který má 2 dospělé děti (18 a 21 let) a jeho manželství je dlouhodobě (cca 10 let) nefunkční - jiný pohled na výchovu, odlišné názory, hádky, intimní vztah na nule. Ještě přede mnou měl několik milenek z důvodu negativního postoje k sexuálnímu životu jeho manželky. Já v té době udržovala dlouholetý vztah s bývalým přítelem v mém věku a díky němu jsem M. poznala a od první chvíle jsme si rozuměli, vždy dobře popovídali, až jsme se časem víc sblížili. Svůj tehdejší vztah jsem později ukončila, uvědomila jsem si, že byl nenaplněný a neměl budoucnost. A scházela jsem se a stále se scházím s nynějším partnerem M., který je pro mě největší oporou, rozumíme si úplně ve všem, vše spolu diskutujeme, máme společné zájmy, je pro mě jistotou, můžu se na něho kdykoli spolehnout a důvěřuji mu.
Veronika 25
hledání sebe sama
Dobrý den.
Je mi 18 let a mám 2 problémy, které spolu možná souvisí. Zaprvé i když se mi líbí ženy a hrozně bych chtěl nějakou holku, sledování shemale porna mě ale vzrušuje víc než heterosexuálního. Nevím proč prostě mě to nedávno chytlo nějak ale chtěl bych se toho zbavit. Vím že homosexuál nejsem protože takový představy se mi až hnusej (tímto nikoho neodsuzuju). No a druhým problémem je, že v 15 letech sem měl možnost zbavit se panictví ale nebyl jsem zkátka schopnej. Přízám se tu že jsem nebyl střízlivej ale bylo to jen pár piv a víno a druhým důvodem mohlo být to že jsem byl nervozní z přítomonsti několika lidí v jiné místnosti. No ale problém je, že od té doby se toho bojim pořád si říkám co když se to stane znova? Co to bude znamenat? A z těhle otázek jsem tak nervozní že si žádný vztah nezačínám. I když mě to po 3 letech uplně ničí, vidím jak každej střída svoje partnery ale já nic a z toho mi je každým dnem hůř a hůř. Nevím co přesně čekám ale aspon nějakou radu nebo cokoliv. - otázka upravena poradcem
Ernesto
hledání sebe sama
Dobry vecer pani Douchova,potrebuji poradit jak se zachranit,zachranit vztah,rodinu..
Je mi 37 let,mam deti,fajn manzela.Schazim se na sex s muzem,ktery ma take deti,je podruhe zenaty a opakovane neverny.Trva to rok.
Byl i s jinou milenkou kdyz jsme zacinali.Pro me to je poprve,ani nevim jaxe to semlelo..poji nas laska k prirode,vasen,sex,podobne zalozeni..ja ale nedokazu v tom setrvat,mam neskutecne vycitky vuci vsem,ale mam ho rada a nedokazu neprijit. Oba jsme VS,on o par let starsi.
Je mi s nim dobre,od rodiny bych neodesla a myslim,ze on neni tim nejlepsim clovekem kdyz svou zenu tolikrat podvedl,nechci se na nej citove vazat,ale pak mi chybi jeho smich,vtipy,hovory,i sex..poradte prosim jak neprijit znovu,uz se mi to 2mesice darilo,ale udolal me..nechci takhle zit a byt mezi dvema muzi,prezivat..dekuji Vam,preji uspesne dny.johanka - otázka upravena poradcem
johanka
hledání sebe sama
Dobrý den, nevím co mám už dělat. Pokaždé, když jsem se zamilovala skončilo to zlomeným srdcem. Kluci, s kterými jsem chtěla něco mít mi vždy nějak ublíží. Vím, že to není konec světa, ale ubližuje mi stále někomu věřit a dočkat se jen zklamání. Snažila jsem se mnohokrát změnit, protože mi kluci naznačovali, že jsem až moc slušná, ale mně na tom nepřipadá nic špatného. Ale většinou mě kvůli tomu využijí aby mohli třeba sbalit nějakou moji kamarádku. Nevím, co mám už dělat, cítím se hrozně sama a to moc bolí. A bohužel moji rodiče se teď dost často hádají, takže to nemá cenu o tom s nimi mluvit a sestra ta je v pubertě, ohledně mě ji nic nezajímá. Prosím poraďte mi, děkuji.
Zuzana
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Nedokážu s nikým dlouhodobě mít normální vztah. Ze začátku vztahu je vše v pořádku..dokážu s přítelem chodit do kina, restaurace, setkat se s jeho rodinou atd. po čase se ve mě něco zlomí (asi mám hrozný strach z toho, že se za mě bude přítel muset stydět, když udělám nebo řeknu něco špatně) a představa toho, že bych třeba měla před přítelem něco objednat je pro mě děsivá. Když třeba potkám jeho kamaráda dokážu se s ním normálně bavit, ale jakmile by u toho byl můj přítel, tak jsem zamlklá a jen se usmívám. Takže začne vymlouvání se na únavu, bolesti hlavy, jen abych nemusela zažívat stres. Časem když to začne být nápadné, tak místo radši, abych se změnila nebo se aspoň svěřila radši vztah ukončím :( je to pro mě zničující..ublížím osobě kterou mám ráda a i sobě. Takhle jsem ukončila už pár jinak pěkných vztahů..Prosím poraďte..Děkuji
Žaneta
hledání sebe sama
Dobrý den, žiju s manželem 5 let, mame 3letou dcerku.S manželem mame celkem harmonický vztah, nikdy jsme se moc nehadali, vše řešíme klidně...a stejně je to i sexu. Nikdy to nebylo nic extra a ja si vždycky říkala, že sex není to nejduležitější.Před třemi měsíci jsem potkala nekoho s kým zažívám skvelý sex a máme stejne životní cíle.Jsem ted v situaci rozhodování zda zustat s manželem v takovem nemastnem neslanem vztahu nebo žít jinak. bojím se toho aby s milencem ten vztah po x-letech nevypadal tak jak ted doma. A ta nej otazka moje-pokud bych chtela s manželem znova zkusit navazat vztah....mám jít s pravdou ven?Děkuji!
Gabriela
hledání sebe sama
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, co je skutečně pro manželství důležitější. Citová láska ( to co bývá první dva roky vztahu) tedy vzít si muže z pocitu velké zamilovanosti, i když nemá třeba nadpoměr financí a není " ideál" v mých představách o postavení, charisma atp. ideálního partnera/ a nebo je důležitější si zvolit pro život v manželství muže, se kterým žiji již 5 let a vím, že zamilovanot jako taková opominula, ale že se máme rádi a vím, že na něm mám ráda jeho schopnost a koníčky, charisma, jeho chování( protože on splňuje to " ideál" ). Jedná se mi o to, že bych si toho druhého "ideála" chtěla jednou ( jak spolu z lehka plánujeme) vzít a mít s ním děti, ale vím, že je tu pravděpodobnost, že mě sem tam podvede a možná i já jeho- i když ho svým způsobem miluju. Vím že mi dokáže poskytnout zázemí. Mám ráda jeho rodiče. Vím, že vzhledem ke své práci bude v budoucnu víc v cizině než se mnou a budoucími dětmi doma ( např 3 týdny z měsíce pryč a týden doma). má smyl do toho jít? - otázka upravena poradcem
Dominika
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,
je mi 23 let.Nikdy jsem žádný vztah s mužem neměla.Osobně mi to dříve nevadilo,ale teď při pomyšlení na budoucnost začínám přemýšlet,zda to vůbec půjde.Nikdy jsem neměla s nikým nic bližšího než líbání,které by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a vůbec se mi nelíbilo.Přijdu si chladná,odtažitá a přehnaně romantická.Dokážu si hravě představit sex s někým cizím,než vztah a natož líbání s bližší osobou.Před 4 lety jsem potkala kamaráda(o 1 rok starší) a zřejmě jsem se zamilovala.Potom jsme se neviděli 3 roky a najednou ho spatřím v baru.V ten moment se mi vše vrátilo.Následovala sklenička...Pak jsem byla připravená,ale zjistila jsem,že je s jinou.Přeji jim to,ale ranilo mě to.Myslím,že můj postoj souvisí hlavně s mým vztahem k otci.Mám ho ráda a vím,že on i mě má rád...Ale je ještě víc odtažitý,než já.A nemám s ním vztah,jaký bych si přála mít.Co by jste mi poradila? Někdy si připadám,že se muže typu Mr. Darcy či Božského nedočkám.. - otázka upravena poradcem
Nicol
hledání sebe sama
Dobrý den. Mám stálého partnera, se kterým jsem už jednou rozešla kvůli jinému. Miluji ho a plánujeme spolu budoucnost. Jenže pořád musím myslet na toho druhého, vzrušuje mě pouhý pohled na něj, sex s přítelem je hezký ale už to není jako na začátku. Je mi 19, stálému partnerovi 29, mám touhu poznávat různé kluky (teď možná budu vypadat lacině ale mám zájem o sex s jiným). Kdyby se to můj přítel dozvěděl, asi by to neunesl. Myslím že mě moc miluje, říká že nechce nikdy spát s nikým jiným, ale já ano. Zároveň o přítele nechci přijít. Přestože za dobu našeho vztahu se vlastně nikdy nic nestalo, připadám si jako coura. Mám riskovat vztah kvůli potěšení s jiným?
lachtan
hledání sebe sama
Dobrý den paní Douchová,s mým současným partnerem máme krásný vztah. Oba pocházíme z jiných měst. Před 2,5 lety jsme sestěhovali do Mladé Boleslavi. Já tam odešla i se svým nyní 8 letým synem, kterého mám z předchozího vztahu. Záhy jsem zjistila, že v novém městě nejsem šťastná a ráda bych se vrátila zpátky. Přítelovi je však moje rodné město cizí, i když v něm pravidelně navštěvujeme mou rodinu. Mému synovi se moc stýská po kamarádech, babičkách, otci. Je neustále smutný, nešťastný. Přítel mi dal naději, že se tam vrátíme, pak ale tvrdí, že je to daleko, že je to díra, že musí dlouho dojíždět. Pracuje totiž jako manažer v jedné MLM firmě. Mám prý přistoupit na kompromis, na bydlení na půli cesty. Ale opět začínat v cizím městě, nehledě na to, že syn na tom lépe nebude. Čemu mám dát přednost? Nedokáži si představit život bez přítele, ale začínat zase v cizím městě se mi také nechce. Děkuji.
Martina
hledání sebe sama
2. část: Myslím si, že chyba je ve mně a bojím se, abych jednou neskončila sama. Jsem rodinný typ. Chtěla bych mít za pár let miminko, ale jak, když jsem ve svém věku neměla ani jeden opravdový vztah :( Bojím se, že mám tyto vlastnosti po mém otci, který neumí být věrný. Dříve jsem vztah nechtěla, měla jsem ráda svoji svobodu, ale už jsem dospěla do stádia, kdy jsou všichni okolo mě zadaní a já už jsem na vztah také připravená a chci ho. Ale vždy, když se s někým sblížím, tak cítím hroznou nejistotu a hned na začátku si představuju rozchod a nedokážu tyto představy vypudit z hlavy a vztah opravdu nevydrží déle jak měsíc, nebo vůbec nezačne. Poslední dobou velmi zvažuji návštěvu nějakého odborníka, ale nejdříve jsem chtěla poprosit Vás o Váš nezaujatý názor. Předem moc děkuji a přeji vše dobré, Elena.
Elena
hledání sebe sama
1. část: Vážená paní doktorko, můj problém spočívá v neschopnosti navázat, či udržet partnerský vztah. Je mi 22 let, jsem z rozvedené rodiny a žiji jen s maminkou a sestrou. Příčina rozvodu rodičů byla v otcově chování k jiným ženám (zálety, alkoholismus, atd.) Myslím si, že jsem celkem rozumná, spolehlivá a otevřená osoba. Když si však začnu s nějakým mužem, je to pro mě lákavé jen do té doby, dokud mi neprojeví city. Prostě zajímají mě jen muži, kteří o mě nejeví zájem (dříve třeba i jevili, ale beze slova vysvětlení své chování změnili a mně tím akorát zamotali hlavu). Nevím co to se mnou je. Chtěla bych normální fungující vztah, být do někoho bezhlavě zamilovaná a on aby byl do mě. Doposud jsem nic takového nezažila. Když už s někým začnu chodit, do měsíce je konec (vždy z mé strany). Počáteční okouzlení opadne a mně ten druhý začne být protivný, až odporný. Přitom to v každém případě byl hodný a spolehlivý kluk, který mě měl rád.
Elena
hledání sebe sama
Dobrý den,
já mám trošku zvláštní problém. Jde o to, že mě sex baví,dokonce hodně,ale jen velmi určitou a krátkou dobu,dokud si na partnera nezvyknu.Jakmile ho víc poznám, už mě tolik nevzrušuje jako poprvé. Partnera miluji a máme spolu hezký vztah, ale má povaha způsobuje to,že má emocionalita je vysoce promiskuitní, ale rozum a srdce by toto nedopustili díky mému přehnanému svědomí. A věrnost je pro mě velice důležitá. Přítele bych nepodvedla, ale nemohu se zbavit toho,že neustále musím myslet pokaždé na někoho jiného a to mě odvádí od plně funkčního dávání lásky. K psycholožce jsem chodila, ale nic moc jsme nevyřešily,položila mi sece pár zajímavých otázek, ale nijaká změna.protože na emocionální chtíč,který je silnější než já, prostě vyzrát nedokáži. Znáte nějakou radu jak zůstat přítelem sexuálně zaujatá i déle než dva měsíce nebo půl roku? A s tím tlakem máte pravdu,jen se to zhorší. Problém je určitě ve mě, to samé jsem prožívala s jakýmkoli partnerem. Děkuji moc za radu. - otázka upravena poradcem
Monika
hledání sebe sama
Dobrý den, jen bych měla trochu absurdní "dotaz". Jakou myslíte, že mám šanci na vztah, když se léčím s depresemi, jsem transgender (necítím se většinu času jako žena, "ženské" věci jsou mi cizí, nelíčím se, nesnáším ženské oblečení...), jsem hetero (na muže i když se cítím jako muž), chuť na sex mám velmi často (tudíž žiji s vibrátorem), při pohlavním styku nezažiji orgasmus, pouze klitoridálně (mé zkušenosti s muži ukazují, že nesnášejí cunnilingus - aspoň právě na ty jsem zatím měla "štěstí" - felace je samozřejmě brána za naprostou samozřejmost), takže sex mě sice vzruší, ale nedosáhnu vyvrcholení a mužům je to jedno, což vedlo k tomu, že jsem na hledání sexuálního partnera zanevřela. Mé koníčky jsou čtení, sci-fi, divadlo, filmy. Je mi 31 let.Už si ani nepamatuji, jaké to je, líbat se s někým. Ani si to už nedokážu představit. Takže chodím do práce, domů, čtu si, podívám se na seriál nebo jdu do divadla a takto pořád dokola. Vztah jsem neměla už přes 5 let. A mám nadváhu. - otázka upravena poradcem
Gabriela
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 14 let a chodím na základní školu. Jako většina lidí/dětí v tomto věku se poohlíží po různých středních školách, které by je bavili. Já jsem si tu svoji po dlouhé době našla a jsem přesvědčená že bude vynikající. Však někteří se mi to pokouší rozmluvit, někdo se k tomu ani nevyjádří, někdo si myslí že na to nemám ( například moje maminka ) . Nejde až tak hodně o tu školu, jako o všechno ostatní. Poslední čtvrt roku se pořád snažím něco na sobě změnit. Aspoň obdem se pokouším vypadat jinak, lépe - a to.. podle někoho jiného. Když chci něco udělat, tak si to už od začátku perfektně plánuju - Jak to bude, kdy to bude, bez ohledu na danou věc. A když už něco to dělám, nebo chci tedy udělat, tak přemýšlím nad názorem ostatních a vůbec se neohlížím co si o tom myslím já sama. Někdy mi přijde že tu vůbec nejsem, že je to tak možná mé tělo, ale můj mozek a mysl jsou úplně někde jinde. Chtěla bych to změnit a konečně najít sama sebe. Už ani nevím jaká vlastně opravdu jsem.
Eliška
hledání sebe sama
Milá paní doktorko, je mi 29 let a už 5 let jsem neměla sex. Není to tím, že bych neměla dost ,,návrhů". Stejně mám pocit, že mě chce každý jen na jednu noc a taky se hrozně stydím před někým vysvlíct do naha. Mám velmi pěkný obličej i postavu a mnoho mužů mi to říká. Za mým studem je ale něco závažnějšího. Trpím sebepoškozováním. Měla jsem přítele, který byl tzv. ,,na modelky". Frajírek a mistr světa. Neustále mi říkal, že jsem tlustá (60 kg), a jen mě kritizoval. Teď když mi někdo řekne, že jsem hezká, tak mu nevěřím nebo si myslím, že si ze mě dělá srandu. Před 5 lety jsem vysadila antikoncepci a celá záda se mi obsypala akné, bohužel jsem si to vše ,,poctivě" škrábala do krve a bohužel si to musím škrábat každý den, jsem na tom už závislá. Má záda vypadají jako po bombardování , ale nedokážu s tím přestat. Prosím o pomoc, zkoušela jsem ostříhat nehty atd, ale je to v ,,hlavě". Nevím, jak dál a sex i přítel už mi chybí. Bojím se, že mé jizvy žádný chlap nepochopí.Děkuji za odpověď.
Karol
hledání sebe sama
pokr. 3: Viackrát sa mi stalo že keď sa objavil silný pocit niečoho tak sa o nejaký čas (asi pár mesiacov) stal realitou. Teraz sedím v izbe snažím sa písať záverečnú prácu a mám pocit že mi nik nerozumie, cítim sa smutne mama so sestrou ma dokopávajú k písaniu ale ja cítim že ma odbor ktorý študujem, nenapĺňa. Veľmi mi pomáhajú na depku prechádzky a styk s pozitívne naladenými ľuďmi ale keď sa mama dozvie že som v meste, myslí si že sa zbytočne ulievam aby som nemusela písať. Dobrý pocit ma zaplaví keď cítim že je otec so mnou ale v posledných týždňoch ho nejako prestávam cítiť, pred 2 dňami som videla poskakovať sviečku ale nebola som si istá či je to on. Pýtam sa vás:Je normálne že tú smrť prežívam tak ako ju prežívam? Keď sa dostanem k článku o štádiách vyrovnávania sa so smrťou, nič z toho na mňa nesedí musím si zachovať pokoj a rozvahu aby som si nemyslela že som blázon.2. otázka:Ako prekonať odpor k písaniu a vysvetliť mame že život si treba niečím vyplniť mala len otca. Ďakujem
Janka
hledání sebe sama
pokračovanie zatiaľ čo si uvedomujem že tá smrť je mojou súčasťou ale nepotrebujem, aby mi bola stále pripomínaná, pretože zastávam názor že čím viac o tom hovoríte tým viac sa s tým príbehom a jeho myšlienkami stotožníte, čím nastáva bludný kruh z ktorého sa nevymaníte. Navyše som si všimla že keď pri mame trávim veľa času a ona má neustále negatívne myšlienky (negatívne myšlienky mala už pred smrťou otca a nevie že stačí zmeniť uhol nazerania na danú vec, keď jej o tom hovorím nechce ma počúvať) a aj keď si ich nepripúšťam, tak sa nimi nakazím a cítim sa potom depresívne. Keď som jej hovorila že po ťažkých časoch nastávajú dobré časy (o čom som sa presvedčila na vlastnej koži) nechce ma počúvať. Pred dvoma mesiacmi sa mi otec zjavil vo sne, mama sen dala vyložiť vyšlo z neho že otec je stále s nami že sa rýchlo reinkarnuje do prvého dieťaťa ktoré sa narodí v našej rodine a že sa všetko na dobré obráti čo mi pripomenulo ten pocit.
Janka
hledání sebe sama
pokračovanie Členovia rodiny ma nevedia pochopiť, keď som im hovorila o tých pocitoch matka hovorila, že mi to ešte nedochádza čo nebola pravda, silno som si to uvedomovala. Štyri dni pred pohrebom ma navštevoval otcov duch, cítila som ho ako chlad a husiu kožu na rukách a cítila som sa príjemne. Na pohrebe som preto nemala potrebu plakať, lebo som ho cítila, navyše som si uvedomila, aké sú pohreby umelé, vysielajú rôzne podprahové signály (depresívna hudba, čierna farba, mŕtve umelé kvety, vyložené telo) aby vás donútili byť smutnými, vtedy som si uvedomila, že takúto rozlúčku mať nechcem. A tie kecy o úprimnej sústrasti, že to bude zložité (vtedy mi napadla otázka kedy bol život jednoduchý, jeho náročnosť sa začína príchodom na svet, pokračuje prispôsobovaniu sa zmenám v okolí, nástupom do školy, nachádzaním priateľov, v tolerancii s ľuďmi ktorých neznášate, je veľa príkladov). S matkou si kvôli tomu veľmi nerozumiem, ona chce o tom stále rozprávať, má jeho veľké fotky pri sebe...
Janka
hledání sebe sama
Dobrý deň je normálne že smrť blízkeho človeka prežívam úplne inak ako väčšina ľudí? Asi mesiac pred otcovou smrťou ma na internete prenasledovali správy o smrti mužov v otcovom veku a knihy o vdovách, týždeň pred otcovou smrťou som v jednej knihe čítala slovo vdova a mala som pri ňom čudný pocit. Preto keď prišla správa o otcovej smrti, neprekvapilo ma to a keď som si myslela, že prídu tie pocity smútku ľútosti o ktorých som čítala, zaplavil ma pocit neuveriteľného vnútorného pokoja, blaženosti, niečoho nádherného, čo nedokážem opísať slovami prirovnala by som ich k pocitom ktorí zažili ľudia pri klinickej smrti. Od detstva som trpela takým pocitom že máte na hrudi kameň a zrazu bol preč, cítila som sa úplne voľná. Ďalej som pocítila hlboký pocit porozumenia, že sa otec už má dobre že ho nič nebolí a že sa o dosť desaťročí stretneme, nehnevala som sa a ani teraz sa nehnevám, a zakončil to silný pocit istoty, že všetko bude v poriadku a že všetko sa na dobré obráti.
Janka
hledání sebe sama
3.Od prosince 2012 se začal zminovat čímdál častěji o nějaké kamarádce a jejich problémech,mezi řečí mi říkal že už ho nemám ráda,že se ho štítím,že už ho nebaví jezdit za prací ale já to nebrala na vážno až v unoru 2013 praskla nevěra.Od prosince s paní flirtoval přes mobil a v unoru byla nevěra na světe týdení.Vyhodila jsem ho týž den on si nějak věci vyjasnil ukončil to a zase mi neustále volal a psal sms že to zničil,že se vykálel do vlastního hnízda a podobně prosil mě o zpravení.Zpravujem už 10měsíců a vše se zdá bejt ok ale u vnitř mě to bolí,hoří,pálí.Jsme spolu skoro 20let on je kus mě a dokázal mi ublížit.O to víc to nechápu jeho žena měla milence s kterýmmu utekla s 1/2 roční dcerkou.Byla to pro něj bolest a tet tu samou spůsobil mě.Nerozumím tomu veděl jak moc to bolí a je schopný ublížit mě?!Zžírá mě pocit že on měl být ten co mi nikdy neublíží,dá se mu věřit.Vše se odvíjí od mého dětstvý?!Z domu mě vyhodily v 16letech vysnila jsem si v sobě život s princem.
Hanka
hledání sebe sama
2.Od té doby děda k nám přestal jezdit ale jak to šlo jezdila jsem k němu.No muselo to přijít a umřel mi,špatně jsem to nesla byla to v mích očích jediná osoba která mě měla ráda.Když mi bylo kolem 12let pamatuji si jak jsme s holkama snily až budem dospělé a já si vysnila 2 děti kluci blondáčky s modrýma očima což se mi splnilo a může sice chudýho ale který mě bude mít upřímně rád.Našla jsem si chudého dokonce mi ani nevadí že je nemocný.Život šel a nám vše klapalo dokázaly jsme se vždy dohodnout,dvávat si v životě prostor,dělat věci aby vyhovovali oboum bez hádek a křiku.Došlo to fáze kdy nebyla k sehnání práce a tak za ní začal jezdit přes zimu byl vždy doma neustále si volaly posílaly sms až asi po 5letech ježdění měl nabídku dělat skoro 2 roky v kuse takže se domu dostával jednou nebo dvakrát do měsíce.Hned jak dorazil na víkend domu ho kontaktoval známí jelikož si koupil barák že potřebuje aby mu pomáhal dávat baráček do kupy nebyli jsme tedy spolu ani ty víkendy max den.
Hanka
hledání sebe sama
1.Dobrý den,mám problém pro manželvě nevěře uvnitř sebe.Cítím smutek jako bych se neměla čeho chytiti.Moc manžela miluju cítím to tak o to víc mě bolí že mi dokázal ublížit.Dětstvý jsem neměla pěkné v dnešní době by se to definovalo jako týrání otec mě od přívozu s porodnice týral.Já sama si pamatuju věci asi od 4let srcení,kopání a podobně nikdy mě nepohladil nikdy sem z jeho úst neslyšela moje jméno.Od mamky jsme se dovědělal že když sem byla miminko tak přišla s obchodu a ležela jsem na topení a otec nademnou třískal pokličkama dělalo mu to ohromnou radost.Moje máma se mě nikdy nezastala otec jí vyhrožoval rozvodem a jelikož mám sestru se svalovou distrofii veděla že to sama nezvlládne.Po každém mlácení místo aby se šla podívat jestli sem v pořádku by nadávala hodně sprostě nebo likvidovala následky jako byla krev.Měla jsem dědu pro mě jediný chla v mém životě který mi nikdy neublížil,věděl jaké to doma mám a když se mě chtěl zastat otec mu řekl že jestli chce může dostat taky.
Hanka
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, měla bych na Vás dotaz ohledně mé situace. Přibližně před třemi měsíci jsem ukončila roční vztah, neboť mě "přestal bavit". Samozřejmě to bylo způsobeno i tím, že jsem bývalého partnera přestala milovat a snad si i uvědomila, že jsem jej nikdy ani pořád nemilovala... Od té doby jsem sama a život "singles" si naprosto užívám - vidím jen samá pozitiva - mám čas na sebe, na přátele, na práci, zkrátka mě nic neomezuje... Na druhou stranu mě však tato spokojenost trochu děsí... Vždyť každá žena přeci podvědomě touží po lásce, pohlazení... já ale ne, místo romantických představ před spaním si představuji, jak budu chodit do fitka, jak si zajdu nakoupit - žádná láska... Je to normální? Navíc ve chvíli, kdy mě nějaký muž někam pozve (na rande), tak odmítnu - jako bych se bála ztracení nové samoty, ani to nezkusím, každého nápadníka tvrde odpálkuji, ač třeba časem uznám, že jsem to mohla zkusit, v dané chvíli však jednám rezolutně... Je mi 25 a začala jsem nyní pracovat jako učitelka na střední škole. Mám velmi blízko k studentům a sama cítím, že se snažím ve volné chvíli myslet a jednat jako oni, přijde mi, že se bojím dospělosti, že si chci ještě užít bezstarostnost atd. Jenže všechny mé vrstevnice už plánují rodiny, bydlení s partnery - já ne, nemám na to ani pomyšlení, čímž své kamarádky na jednu stranu ztrácím. Navíc tímto novým kolektivem je způsobeno i to, že se mi líbí mladší kluci, ne muži, ale dospívající, opravdu se snažím zamaskovat svůj věk?Chci se jen zeptat, zda tyto problémy můžu "překlenout" nalezením pravé lásky, nebo směřuji k životu "samotáře"? Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.
Sára
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,
chtěl bych Vás poprosit o radu: Je normální, aby 22letý student VŠ měl v žebříčku hodnot na prvním místě školu(byl tak vychován) a partnerský vztah byl odsunut na nižších příčky? Jak se s tím má druhý z páru vyrovnat, pokud pro něj vztah znamená víc?
Děkuji předem za odpověď. - otázka upravena poradcem
Vojta
hledání sebe sama
Dobrý den,chtěla bych se zeptat - jedná se partnerský vztah, bohužel jsem v něm zničila důvěru občasným lhaním (např. že jsem něco zařídila a přitom jsem na to zapomněla apod), přítel mi teď v ničem nevěří a já sama nevím jak to vrátit zpět. Pomůže mi nějaká terapie? vím, že je zbytečné takhle lhát - kvůli takovým prkotinám, sama nevím co s tím. děkuji
Jana