Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| ženské přátelství| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

hledání sebe sama
Dobrý den,
paní doktorko mám problém. Je mi 35 let, mám dlouhá léta úžasného partnera, a v poslední době začal muž toužit po dítěti, nicméně nijak vtíravě spíše mile, že by chtěl holčičku, která by mi byla podobná. Já jsem spíš taková rozevlátá, miluju svobodu a cestování, svoji práci, pejska. Je mi prostě dobře. Ráda bych mu přání splnila, nicméně já se hrozně bojím, měla jsem velmi problematického sourozence a své rodiče litovala, dále mám strach z vývojových vad dětí a autismu, ze svého okolí vím, že toho přibývá. Přece jenom můj věk není už nejvhodnější k plození dětí, taky se bojím, že nebudu dobrá máma a že ty změny ve smyslu ztráty svobody a volnosti prostě nezvládnu. Vím, že některé mé důvody co jmenuji jsou sobecké, ale nemohu si pomoct. Nějak na tom nemohu najít moc pozitiv, prostě je moc nevidím. Měla jsem v mladém dospívání spoustu problémů např poruchy příjmu potravy a beztak mi rodina nikdy nepomohla. Díky za názor či radu.
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Aleno, rodinná historie a zkušenosti vás pořádně dohání, ale nebude to jen o tom. Jste na jednu stranu rozevlátý a svobodomyslný člověk, na druhou stranu jste úzkostná - ale vaše obavy z možnosti problémů zase souvisí s osobní nejistotou. Je to docela velké TÉMA, které by si zasloužilo individuální sezení s psychoterapeutem. Máte tam hodně věcí skryto, bylo by docela fajn, kdybyste je rozkrývala :-)
hledání sebe sama
Myslíte že vztah funguje dobře pokud nedostanou oba zamilovaní lidé v dětství stejnou dávku potřebného mateřského citu, tj. základní životní potřeby? Je to obdoba dávky potravy pro růst. Mám vyzkoušené, že pokud dávka není stejná, dochází ke konfliktům a nedorozumění a vztah se rozpadává častěji, skoro vždy. Že bych se mýlil? Dítě z děcáku a dítě vychované normální matkou je konfliktní nefunkční kombinace. Neopravitelná !! Takové vztahy nedoporučuji. OK?
Franta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Franto - nejste náhodou kamarád Lidušky, které jsem v kategorii "diskusní příspěvek" dnes odpovídala? Rozvíjela stejné teorie, jako vy. Nemám časovou kapacitu na to, abych tu rozvíjela, co je láska, jaké jsou k ní podmínky, aby se mohla rozvíjet v harmonické podobě, to je totiž na celou knihu. Co je láska, na to si každý odpovídáme svým prožíváním, cítěním, i svým životem.. Není to základní lidská životní potřeba v podobě, jakou popisujete, ale teoretizovat o lásce nejde. Samozřejmě máte pravdu v tom, že dítě, vyrůstající v harmonické rodině plné vřelosti a lásky doma, je na tom lépe, než dítě, vyrůstající v ústavním zařízení. Ale proč by měl být člověk z ústavního zařízení v tomto ohledu diskvalifikován? Potřebu lásky v sobě má určitě hodně velkou, jen ji leckdy neumí tolik dávat najevo, musí se to ve vztahu učit.
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně mého a partnerova vztahu. Jsme spolu už přes dva a půl roku a považuji ho za ideálního budoucího partnera, se kterým bych byla schopná jak žít tak vycházet. Problém je v tom že už pár měsíců přemýšlím nad pauzou. Jsem ještě mladá a v životě a ve vztazích jsem si toho ani zdaleka neužila tak jako on. Neznamená to že je nás vztah nudný, právě naopak je úplně ideální. Chtěla bych pouze trochu svobody a hlavně se naučit jaké je to žít sama a bez závazků. V životě jsem měla pouze jednoho expřitele a už jsem skoro 4 roky v nějakém vztahu. Nechci ho nikdy ztratit, ale zároveň nechci být sama nešťastná za to, že dokud jsem mohla tak jsem něco neudělala. Mám v plánu s ním všechno rozebrat jen co budeme spolu a třeba vymyslet nějaké řešení. Pouze se bojím, že raním jeho city a on už ke mně nebude přistupovat tak jako doposud. (přístí rok maturuji a chtěla bych ten rok strávit trochu méně uvázaně.) Děkuji za odpověď
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Markéto, já vás chápu. Máte-li před maturitou, jste příliš mladá na to, abyste se pocitově vázala ve vztahu. Ale přesto mluvíte o tom, že ho považujete za ideálního budoucího partnera. Neboli - již takto brzy přemýšlíte nad budoucností, ale chtěla byste žít současností. Nestačilo by domluvit se na rozvolnění vztahu tak, že budete jak spolu, tak každý se svými přáteli a ve svém vlastním životě? Vždyť život pak vám tu budoucnost přinese sám, zatím ji neznáte. Nikdy bez předchozích větších zkušeností nevíme, jestli naše první velká láska nebyla ta největší, ale to pochopíme až časem. Nebojte se, že raníte přítelovy city - vždyť s ním budete mluvit otevřeně a upřímně a chcete hledat řešení, určitě je najdete :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, můj problém se týká erekce, s bývalou přítelkyní jsem erekce dosáhnul téměř okamžitě při polibku, obejmutí. Nyní u současné přítelkyně potřebuji k dosažení erekce přímou stimulaci penisu, a tak se ptám jestli i to je normální. Od dětství trpím obsedantne kompulsivní poruchou, a tahle situace ve mě vyvolala otázku ,,co když jsem gay ? ,, vyvolává to ve mě hrozné úzkosti, nikdy jsem o své orientaci nepochyboval až do téhle doby, gay být nechci nedovedu si představit žít s mužem, můj životní sen je rodina a děti. Jinak ranní erekce i při masturbaci zcela bez problému. Je mi 24 let. Děkuji
Honza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Honzo, váš problém se netýká vaší erekce, ale vaší psychiky. Trpíte od dětství OCD, to tam bude mj. hrát svou roli. V předchozím vztahu jste v tomto ohledu žádné problémy neměl, při masturbaci problémy nemáte také - jaké máte fantazie? Jaké máte erotické sny? Jsou tam ženy, nebo figurují muži jakožto sexuální objekty? Podle toho si to vyhodnoťte. Každý vztah je jiný, jestliže se současnou partnerkou vše není tak hladké, jak jste byl zvyklý, to nic neznamená. Musíte si spolu hledat společnou chemickou kompatibilitu :-)
hledání sebe sama
Zajímala jsem se o jazykově pracovní pobyt v zahraničí - zlepšit jazyk, využít toho, že jsem sama, opět se bojím udělat ten krok. Jak změny práce tak pobytu v zahraničí - mám strach z nejistoty, z nových lidí, že to nezvládnu. S tím souvisí i bydlení. Znovu se sama osamostatnit. Nevím, zda neodjedu. Pokud zůstanu ve stávající práci, nevím, zda jít sama do bytu a pak časem práci měnit - opět strach, že to nezvládnu. Partnerství nyní žádné, jen se snažím vracet zpět, ale nejde to. Připadám si jako v začarovaných kruzích. Mívám úzkosti, ráno pocit deprese, někdy se v noci budím. Často jsem sama. Nebo ve špatných vztazích (v práci, v rodině, kde se moc necítím). Kamarádky teď moc nejsou. Mají děti a já zatím ne, tím postupné odcizení. I já si přeji dítě, ale teď nejsou podmínky a velmi řeším sama sebe. Jsem teď hodně uzavřená. Málo komunikuji. Dříve jsem bývala veselá, přátelská, pomáhající ostatním. Nevím kde začít, jak z toho ven. Terapie jsem také zkoušela. Děkuji za rady. Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Myslím, že máte za sebou dost životních zkušeností na to, abyste mohla samostatně vykročit svým vlastním životem. Je škoda, že jste prodala váš první byt, ale nevadí, pořiďte si nový a s tím, že to už vybíráte opravdu sama pro sebe a svůj VLASTNÍ OSOBNÍ ŽIVOT, SVOU SVOBODU :-) Do terapie byste měla chodit zcela rozhodně, a rozebrat svůj život od dětství od začátku, abyste si vyčistila spoustu věcí, které vás trápí a máte je zatlačeny někde vzadu. Teď je ve vás hodně nespokojenosti, všechna se týká mezilidských vztahů, máte v sobě také hodně vnitřní nejistoty, takže byste měla začít pracovat na své lidské i ženské sebedůvěře.Dejte se do toho :-)Hodně štěstí.
hledání sebe sama
V nové práci jsou lepší podmínky, ale necítím se tam úplně v pohodě. Opět mám povahově složitého nadřízeného. Přijdu do styku s velkým množstvím lidí. Je to spíše mužský kolektiv. Ve vztahu se starším mužem jsme si povídali, zda zůstat spolu (věkový rozdíl, zasahování do života ze strany jeho bývalé problematické partnerky..), navrhoval, ať zůstanu a zkouším hledat někoho jiného. V práci jsem měla chviličku ženatého milence. Pak kolegu, který se chtěl rozvádět, nakonec je vážně nemocný a vrátil se k původní rodině. Oba opět starší. Můj vztah se starším partnerem skončil. Já ho mám stále ráda a snažím se do vztahu vrátit, bohužel marně. Stále bydlím u rodičů - dvougenerační domek. Bydlí tam ještě dědeček. Občas jsou hádky. Nyní jsem sama a téměř nevím jak dál. Připadám si v koncích. V práci mám jistotu, jsou dny, kdy tam jdu ráda, ale moc mi to nenaplňuje a jsou tam poměrně složité vztahy (mužský kolektiv, vyšší management, právníci). Rýsuje se nová práce, bojím se udělat ten krok.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, a víte sama pro sebe, čeho konkrétně se bojíte? Bojíte se své samostatnosti - proč???
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 37, jsem svobodná a bezdětná. Od 18 jsem měla vztah - 8 let. Nejdřív jen scházení - během studia, bydlení stále u rodičů. Později společné bydlení. Vztah skončil - netvářil se moc na dítě, svatbu. Mě do toho zasahovala moje mamka. Během toho - psychicky náročná práce - s lidmi, i noční směny. Změnila jsem práci a vzala si byt na úvěr. V nové práci jsem narážela na konflikty - mezi mnou a vedoucí i majitelkou - obě příliš řídící povahy. Byt jsem mezi tím půjčila bratrovi a jeho manželce - jako startovní. Necítila jsem se na vysoký úvěr a trochu mě k tomu "tlačila" mamka. Poznala jsem nového muže - o 17 let staršího, ale rozuměla jsem si s ním. Měl za sebou manželství s pěti dětmi (už téměř dospělými) a partnerství se dvěma dětmi (ve střídavé péči, problematická partnerka). Nebydlela jsem u něj ale často jsem u něj pobývala. Pak jsem prodala svůj byt a byla částečně u něj a částečně u rodičů. Pomohl mi se změnou práce, kde jsou lepší podmínky. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano, váš dotaz má více částí, takže jdu na ně. Zatím z toho, co jsem měla možnost si přečíst, cítím velký vliv vaší matky na vás a váš život. Jako byste nepřestřihly spolu pupeční šňůru mezi sebou. Jdu dál
hledání sebe sama
Milá paní doktorko, poraďte mi, jak na to, abych se měla ráda? Nikdy jsem neměla moc velké sebevědomí, nepřipadala jsem si dost hezká, dost chytrá, byla jsem neprůbojná a spíše jsem se věcmi trápila a nic neřešila. Dost za mě řešila máma a rozhodovala, "co s holkou".. Můj manžel byl taky řídící typ, tak jsem moc do ničeho nemluvila. Po rozvodu jsem zjistila, že zvládnu sama bez pomoci kdeco.. Studovala jsem při dětech vš, hodně sportuji.. Jsem trochu sebevědomější než dřív, ale stejně pořád bojuji s tím, že všechno co dělám, co zvládám, je málo. Měla bych sportovat víc, nemyslím na to, co mi jde a co umím, ale jasně vidím, co mi nejde a co neumím. A zlobím se na sebe, že jsem nemožná a neschopná a pořád se s někým srovnávám. Pro okolí jsem dobrá dost, ale sama pro sebe nikdy. Co mám se sebou dělat? Chtěla bych se už skoro v padesáti dostat do pohody, ale vůbec mi to nejde. Přitom dělám víc, než kdejaká mladá holka.. Ale - všechno je málo.. Děkuji moc!! :-) - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Báro, chcete na mě jednoduchý univerzální recept na to, co skvělá Bara nezvládla skoro do svých 50 let? :-) Stala jste se perfekcionalistou, nakládáte na sebe opravdu hodně. Bylo by to fajn, kdyby vám to dělalo radost, ale vy soutěžíte s druhými, a vždy vidíte jen ty "lepší". Ale v tomto mailu jste se dokázala ocenit a pochválit, víte, že toho děláte hodně. Zapomeňte na vaši minulost, kterou jste nechávala na mamince, ať za vás všechno vyřeší. Ono už - "co s holkou", je samo o sobě dost výmluvné, že? Místo oceňování a podpory opačný přístup. Takže jste se stala submisivní, do stejného vlaku jste pak kontinuálně naskočila i s manželem. Až osamostatnění se vám ukázalo váš pravý potenciál. Ten si uvědomujte denně, a podle něj se i chovejte, včetně držení těla - zpříma, sebevědomé. A příjemný sebevědomý úsměv pro druhé. Pokud budete rozdávat kolem sebe pozitivní energii, bude se vám dvojnásob vracet :-)))
hledání sebe sama
Dobrý den,
Je mi 15 a mám takový problém. Nijak nic necítím k holkám ani nijak nic mi neříká jejich tělo. Tělo kluků se mi líbí, zvlášť, když je vypracované i obličejem se mi víc líbí. Ale že by mě nějak vzrušoval, tak to říct nemůžu. Třeba ještě nikdy jsem pří honění neudělal, ale ve spaní se mi to povedlo už několikrát. Sny o klucích se mi taky nijak nezdají ani o holkách. Postaví se mi, když se mi podaří dostat do mozku takový zvláštní pocit, nebo když jsou kluci od něčeho. Možná je to vše i nějakou mentální poruchou, protože se tak nějak nemůžu zapojit do okolního dění a jen tak "přežívám" a tak se do skoro všeho nutím a myslím, jak se mají ostatní dobře. Poprosil bych o jakoukoliv radu nebo informaci, co mi to vlastně je a co udělat abych si život víc užil Děkuji mnohokrát - otázka upravena poradcem
Jakub
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Jakube. Řekla bych, že by bylo docela fajn, kdyby sis našel na několik sezení individuálního psychoterapeuta. Jsi vnímavý a citlivý kluk, hodně přemýšlivý, a potřeboval bys o sobě s někým, kdo je nezávislý, mluvit napřímo. Nepřemýšlej nad tím dlouho a objednej se někde. na webovkách si najdi někoho, kdo ti bude vyhovovat pocitově :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Prosím o radu. Sama v sobě se nevyznám a nevím, co je normální. Nemám žádný koníček kterému bych se věnovala pravidelně. Baví mě dost věcí a pokaždé dělám něco jiného ale mám taky ráda svůj klid a jsem i ráda sama. Teď jsem si našla přítele, jsme spolu asi 3 měsíce. Jenže on má zájmů nad hlavu a často mi přijde, že pokud bych je s ním nechtěla sdílet, tak bychom se třeba viděli jen v týdnu a o víkendu vůbec. Jenže mě to nestačí. Nechci ho vidět jen na pár hodin za týden. Jednou chce o víkendu jít na pivo, pak chce jet za rodiči, pak na koncert.. a já všude můžu s ním ale nebaví mě připadat si jak jeho ocásek. Na druhou stranu bych pak asi stejně neměla co dělat a byla bych doma nebo třeba někde s nějákou kamarádkou a taky vím, že bych měla být vděčná za to, že si na mě čas udělá i když má dost zájmů a za to, že chce abych se k němu připojovala ale zase by si měl uvědomit že teď není sám a že nemůže být vše tak, jako když sám byl.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Nikolo. Není asi důležité,  jak intenzivně se každý z vás svým zájmům věnujete. Důležité je, jaké má každý z vás od vztahu očekávání, jak se ve vašem vztahu cítíte. Vy se cítíte osamělá, a vypadá to, že i trochu ukřivděná. Přála byste si být jednoznačně na prvním místě v jeho životě, ale on to tak nemá, aniž by to bylo něco proti vám. Prostě má spektrum svých zájmů a priorit obsáhlejší. Sama říkáte, že vám nabízí, ať s ním jdete na pivo, na koncert, k rodičům, ale vy nechcete - "připadala byste si jako jeho ocásek". Ale PROČ? Vždyť vám nabízí zapojení do svého života, vy jej potřebujete mít víc sama pro sebe. V tomto jste odlišní. Tak přemýšlejte nad možností kompromisu :-))
hledání sebe sama
Dobrý den, od 18 let mám špatné vztahy s kluky a asi je ve mně nějaká chyba, kterou neumím pojmenovat. Věc se má tak: Zaujmu nějakého kluka, pozve mě na rande. Já jsem nadšená, že o mě někdo projevil zájem a jdu. Pochybuji však o tom, jestli to myslí vážně nebo si jen dělá srandu. Když zjistím, že máme společné zájmy a je mi sympatický, souhlasím jít s ním na další schůzku. Po pár schůzkách mi už začíná dávat najevo, že by si se mnou dovedl představit společnou budoucnost a já zpanikařím a nedovedu mu odpovídat jinak, než hm anebo uvidíme. Pak přijedu domů a začnu zuřit, že si mě zase někdo přivlastňuje. Nastane den, kdy se nemůžeme sejít, tak mi aspoň zavolá. Jeden den mi to nevadí, další den mu to buď típnu nebo ten hovor rychle ukončím, protože si s ním nemám co říct a všechno mě obtěžuje a připadám si, jak svázaná. Kámoška je toho názoru, že 2 lidé se spolu přece nemusí vídat denně. A to mám přesně i u přátel. Nevídáme se denně, jen občas. Nebyl by potom lepší vztah na dálku?
Terry
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Terry, váš problém je přeci mnohem složitější, a sama to víte. Jednak je tu problém s vaší ženskou sebedůvěrou - když o vás někdo projeví zájem, jste nadšená, ale vlastně pochybujete o jeho upřímnosti...Když o vás někdo projeví hlubší zájem, zmocní se vás panika z toho, že by si vás mohl někdo přivlastňovat. Ale když vám někdo dává najevo své sympatie, nijak si vás nepřivlastňuje. Jedná se o vyjádření emocí na druhé straně. Vy se podle mne bojíte delšího vztahu. Ale kde je zakopaný pes, na to byste měla přijít se svým psychoterapeutem - neboli - zcela rozhodně doporučuji spolupráci s odborníkem. Od toho tady jsme :-)) Je zapotřebí rozmotat vše pořádně od začátku, od vztahů ve vaší původní rodině, od vašeho vztahu k sobě samotné v dětství, atd. atd. A to zde opravdu neuděláme. Hodně štěstí, pusťte se do toho, stojí to za to, uvidíte :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, napadlo mě zeptat se Vás na svou situaci, ačkoliv to vlastně jako problém (zatím) nevidím :-). Je mi 33, jsem bezdětná a již třetím rokem jsem sama. Mé zkušenosti se vztahy jsou takové všelijaké, pár vážnějších jsem absolvovala, s jedním mužem jsem několik let i žila, ale na rozdíl od mých kamarádek jsem nikdy nebyla posedlá touhou být něčí partnerka atd. Samotu mám docela ráda. Zároveň mám mnoho přátel, super rodinu, fajn práci a věci, které mě baví. Muži se kolem mě vždy točili, ale logicky těch napadníků s věkem ubývá, a hlavní problém je asi v tom, že si neumím s někým začít, pokud z něj nevychází ta správná chemie. Není to vybíravost ani povrchní pohled, mohl by být klidně plešatý, tlustý, ale já to bez té jiskry nějak neumím. Pár mých kamarádek žije s muži, které sice mají rády, ale nic víc..nijak po nich netouží, jsou od začátku spíš kámoši. A tak si říkám, jestli jsem to v mládí nepřehnala s romantickými filmy a jestli ony mají víc rozumu než já. Díky za Váš čas. M.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino. A vy máte pocit, že jste primárně ovlivněná romantickými filmy z mládí? Dle mého vše popisujete jasně a srozumitelně, jste nohama na zemi. Počkat si na toho "pravého" se vyplácí, třeba i několik let. Jen se neuzavírejte úplně do své ulity a mějte oči otevřené, když se objeví ten pan NĚKDO :-) Je dobře, že jste soběstačná, máte přátele, máte práci, v níž se seberealizujete, máte rodinné zázemí. Nepanikařila bych. Jste silná žena, silná osobnost, a potřebujete se potkat s tím, kdo vám bude rovný. Styl vašich kamarádek by vám nevyhovoval. A být něčí partnerka, jak říkáte, vytvořit rodinu, abyste srovnala krok s ostatními, to se nevyplácí, v kvalitě partnerského vztahu rozhodně ne, a pak je ještě horší, žít v nešťastném a disharmonickém vztahu...
hledání sebe sama
Dobrý den,



mám takový problém nebo spíš je to taková věc, která mě znepokojuje a na internetu jsem o tomhle nenašla nic. Tak že strašně ráda voním a doslova čichám mokrou hadru na vytírání a někdy si na ní stříknu impregnaci na boty ve spreji. čichám tu hadru asi minutu a úplně cítím, jak mi to dělá dobře a uklidňuje mě to. čichám tu hadru asi 1x denně někdy obden. Trošku si říkám, jestli třeba mému tělu něco nechybí, ale co?



Děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Marta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Specialista na závislosti opravdu nejsem. Že to není OK, tušíte sama, ale víc vám nepovím. Může to být jak nějaký fetiš pro vás, nebo závislost, jakou mají drogově závislí. Bylo by vhodné se poradit se specialistou.
hledání sebe sama
Jinak z mého psaní by mohlo vyplývat, že jsem jasná lesba, ale ani tak nevypadám (vypadám jako holka) a přitahují mě ženy jenom ty, do kterých se zamiluji. Naopak do mužů se nezamiluji, ale přitahuje mě jejich pohlavní (víte co..) a jenom občas. S pozdravem, Alenka.
Alenka - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ani jsem si nevšimla, že na mne čeká vaše pokračování. Ale už nic k předchozí odpovědi nedodám. Nepůsobíte na mne jako "jasná lesba"
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 19 let a potřebovala bych potřebovala poradit s tím, jestli bych měla jít na nějaké vyšetření, aby mi zjistili, jestli jsem lesba nebo ne :/.. Totiž, nikdy jsem nechápala, proč se holky ve třídě pořád rozplývají nad fotkami "sexy" kluků. Kluci mi rozhodně atraktivní nepřišli a snad nikdy se mi nestalo (alespoň za posledních několik let), že bych se zamilovala do nějakého kluka nebo muže. Vždycky jsem cítila velmi silné city ke starší ženě (většinou moje psycholožky, psychiatričky, učitelky..), NIKDY však k vrstevníkovi. Pokaždé se jednalo o jednostrannou a nešťastnou lásku.. Nevím už, co s tím mám dělat. Já se ani na povel zamilovat nemůžu, takže je myslím zbytečné hledat nějaké seznamky atd. Asi mě prostě vzrušuje nejvíc ta autorita, vyspělost, porozumění. Nedokážu si představit žít s chlapem.. A už mě tohle vážně vyčerpává, mám chuť si i kvůli ní něco udělat, zabít jejího manžela atd.. jsem žárlivá, když jde o lásku :/ Děkuji za radu, Ali. - otázka upravena poradcem
Alenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Alenko. Nevím, jestli by vám nějaké takovéto vyšetření bylo užitečné. Jaká je vaše sexuální orientace, poznáte v budoucnu sama. Nyní jde hlavně o úctu a obdiv k autoritám, shodou okolností se jedná o ženy. Na povel se zamilovat nemůže nikdo, jen teď nevím, zda si nepletete sama v sobě lásku a úctu. Píšete, že vás VZRUŠUJE nejvíc autorita a vyspělost, porozumění, máte chuť si něco udělat kvůli ženě, která je zrovna terčem vašeho zájmu. Je to láska??? Potřebovala byste pracovat s psychoterapeutem mužem, abyste si v sobě vyjasnila spoustu svých životních otazníků.
hledání sebe sama
Mám vztah už dlouho, tak 3 - 4 roky. Jsem stále nešťastný, jak ve vztahu tak v mé rodině a celkově.
V dětství mě doma tyranizovali.
Myslím, že šťastný budu s mužem, ale bojím se že o vše příjdu.
HLEDÁM PROTO JEN VEDLEJŠÁK - 606 949 117, klucí volejte
Michal
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, váš inzerát posílám do světa dál :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,

jsem v desetiletém vztahu s přítelem. Jsem spokojená a pořád ho miluju. Bydlíme spolu a nemáme žádný problém, ale před rokem a půl jsem poznala jednu holčinu na kterou stále nemůžu přestat myslet. Dost mě to dusí a přesto, že jsem zkoušela různé metody jak na ni nemyslet, tak to nejde. Už nevím jak si pomoc a tak se zoufale obracím na Vás.

Děkuji
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. V tom vám těžko můžu pomoct - nevím, v jakém smyslu na ni nemůžete přestat myslet, čím vás tak zaujala. Přitahuje vás jako žena? Přemýšlíte o tom, zda nejste bisexuální ? Platonicky jste se zamilovala? Co tam je? Zkuste si to otevřeně přiznat a pak si můžete odpovídat na své otázky.
hledání sebe sama
Dobrý den,
Je mi čerstvých 14 let a zhruba rok zpatky jsem zjstila že jsem bisexuálka. Měla jsem vztah s několika kluky a pak přišla dlouhá pauza. Vyskytla se zde jedna slečna, chodily jsme spolu asi měsic a pak se vepletl nějaký kluk. Za nějakou dobu jsem si opět našla slečnu a tento vztah trvá do dnes. Nedávnou jsem své matce sdělila to jaká jsem. A že mám holku. Od té doby je na mě stále zlá a nesnaží se mě pochopit. I když nedělám nic špatného vždy si najde něco čím by mě mohla potrestat. Jsem z toho docela nesvá. Bohužel otec to stále neví. I když s ním mám lepší vztah tak i tak se to bojím sdělit.. Prosím tedy o radu jak to vysvětlit mým rodičům aby se netrápily a abych se netrápila i já.. Děkuji
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Michaelo. Nevím, jak moc můžeš být ve 14 letech zralá na to, aby ses ukotvila ve své sexuální orientaci. Zatím tápeš a tu je v tom kluk, tu holka. To asi najdeš až časem, kam opravdu patříš. Horší je vztah s rodiči a jak se v něm cítíš. Tvoje matka se s tím snaží vyrovnat, takže je nepříjemná i když ne vždy právem. Nebude čas na případný coming out až později? Je ti 14...
hledání sebe sama
Nevím, jak mám dál pokračovat v kontaktu s partnerovou rodinou. V budoucnu se narodí další vnuci, přijdou další svatby (na tu první jsem s ohledem na exmanželku přes srdečné pozvání nešla). Nemohu se dalším setkáním vyhýbat, neboť ačkoli mně je ta rodina cizí, jde také o příští vztahy mého syna k bratrům. Co mohu a mám vyžadovat od partnera v takových situacích? Bylo by nesmyslné něco mu zakazovat. Nakolik se mám snažit o nadhled a akceptovat svoji druhořadou pozici? Nebo je všechno v pořádku a jen já to zbytečně hrotím? Jak mám odpustit sama sobě, aby mne mé vlastní morální selhání před lety neparalyzovalo a nekomplikovalo situaci mně i ostatním? Máte nějakou zkušenost s tím, jak mohou v ideálním případě fungovat vztahy v propletených rodinách? Děkuji předem za odpověď. Majda (6)
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Majdo. Propletených rodin, jak to nazýváte, je opravdu hodně. A to ne proto, že by bylo tolik lidí nemorálních a hazardérů, kteří  jen tak opustí svou původně vytvořenou rodinu, a vytvářejí si nezodpovědně další. Myslím, podle toho, co píšete, že problém je opravdu více ve vás samotné. Ale bylo by velmi nespravedlivé říct, že si ho uměle vytváříte sama. Nejste dodnes srovnaná s okolnostmi  vzniku vašeho společného života. I proto vše možná vidíte dramatičtěji, než ostatní zúčastnění. Potřebujete si odpustit a uvolnit se, přiznat si právo na soukromý život s partnerem a synem. Vy přeci nejste viník. Na lásku jste byli vy dva, a ne jen VY. Jestli jsem tomu porozuměla dobře, netlačila jste na partnerův rozvod. Ubližujete si, nedělejte si to. Je skvělé, že máte dobrý vztah s partnerovými syny, i jeho ex manželka vás přijala, a byť vám to připadalo jako afektované divadlo, mně z vašeho popisu ne. Mějte se ráda a věřte si v tom, v čem žijete. Chápu, že to zní jako velké americké pozitivní klišé - "mějte se ráda". Ale ne vždy je to klišé. Přijměte svůj život a radujte se z toho, co vám přinesl. Fakt jo :-)
hledání sebe sama
Zpětně jsem se cítila ponížená, jakoby dal celé široké rodině, před kterou jsem předstoupila poprvé, veřejně najevo, kdo je pro něj skutečně důležitý a kdo ne, kdo ke komu patří a nepatří. Když jsem mu tyto pocity sdělila, šel hned do protiútoku. Je prý divné a nevěrohodné, že včera bylo všechno OK a dneska je najednou všechno špatně. Duševně prý byl celou dobu se mnou, udržoval oční kontakt, a protože jsem celou dobu vypadala spokojeně, necítil potřebu o mne pečovat. Mohla jsem si prý sednout vedle něj (na tom místě se střídalo víc lidí), uvolnili by mi místo. Dlouho se prý s exmanželkou neviděli a měli si hodně co povídat. Nakonec z toho byla velká scéna plná oboustranných výčitek a ani po několika dnech jsme se neuklidnili. Majda (5)
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
hledání sebe sama
Připadala jsem si odsunutá, ale nebyla jsem si jistá, nakolik si můžu dovolit se ohradit – pořád mám strach, že šlápnu vedle a ty fungující vztahy pokazím. Také jsem čekala, až naši sounáležitost projeví partner, jak slíbil. On to ale neudělal, seděl stále na jednom místě, jen občas mne vyhledal očima. Na jedné straně jsem byla vděčná, že mi nikdo nic nevyčítá a nepranýřuje mne. Naopak všichni se ke mně a hlavně k synovi chovali vlídně. Na závěr byla exmanželka opět „strašně ráda“ a doufá, že se budeme často vídat. Opravdu mi to připadalo afektované ve stylu „já oběť jsem všem odpustila, teď mám nový lepší život a na téhle exmanželově bokovce vám demonstruju, jak jsem velkorysá“ .Všechny negativní pocity jsem se snažila potlačit, abych nepokazila oslavu. Až v noci se mi zdály děsivé sny a musela jsem si připustit, že bylo pro mne partnerovo chování obrovským zklamáním. Majda (4)
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
hledání sebe sama
Několikrát mi tlumočil touhu exmanželky, abychom se my dvě konečně poznaly a spřátelily. Sám připouštěl, že to od ní znělo afektovaně. Krize nastala minulý týden, kdy k seznámení skutečně došlo při příležitosti narození jejich společné vnučky. Ještě cestou na oslavu mne partner ubezpečoval, že se nemusím bát, že tam nebudu sama a on se mi bude věnovat. Takový slib jsem po něm nežádala, řekl to sám od sebe, tím víc mne to potěšilo a velmi se mi ulevilo. Dopadlo to ale tak, že ihned po přivítání si exmanželka sedla proti němu. Poté, co mi sdělila, že je "tak strašně ráda", že se konečně poznáváme, si spolu povídali po celý zbytek našeho pobytu, cca 2 hod. Byla jsem dlouho v klidu díky tomu jeho předchozímu slibu, ale protože jsem se v její přítomnosti necítila dobře a syn nevydržel dlouho sedět, strávili jsme zbytek pobytu hraním v areálu hřiště, kde se akce pro cca 30 lidí konala. Majda (3) - otázka upravena poradcem
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
hledání sebe sama
Jako bych měla v sobě zakódované černobílé dobro-zlo a neustále čekám trest v podobě nějaké katastrofy, např. těžkou nemoc syna, veřejné odsouzení, opuštění ze strany partnera apod. Přes rozmanité moderní formy soužití jsem vždy věřila na důležitost manželství, věrnost, trvalost svazku. Nakonec jsem se ale spolupodílela na rozbití těchto hodnot a sama žiji „na hromádce“, popravdě manželství mne ani neláká, přišlo by mi za daných okolností nepatřičné, nezasloužené. V důsledku toho všeho se cítím méněcenná jako partnerka, podezřívám partnera, že bere naši novou rodinu jako neplnohodnotnou, protože s tou první „skutečnou“ byla jeho role naplněna. Stará se sice o nás po materiální stránce, moc času však doma netráví, neboť má mnoho aktivit a také příležitostně navštěvuje svou bývalou manželku, neboť má zaměstnání v místě jejího bydliště. Zakládá si přátelských vztazích s okolím, zejména se ženami, a v manželství nebyl vždy věrný. Majda (2)
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
hledání sebe sama
Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o náhled na naši situaci. Je mi 43, mám tříletého syna a pětiletý vztah s jeho otcem (53), žijeme spolu v mém domku. Partner o mne začal usilovat jako ženatý, v době kdy jsem se již smiřovala s rolí bezdětné singl a ve volném čase se věnovala práci pro obec a cizí děti. Půl roku jsem takový vztah odmítala, nakonec se zamilovala, další rok se neúspěšně pokoušela vztah plný bolesti a pocitů viny ukončit. On se časem přiznal manželce, ta po období zoufalství požádala o rozvod, našla si nového partnera a je znovu šťastně vdaná. My žijeme vcelku hezky s občasnými běžnými bouřkami, podařily se i dobré vztahy s partnerovými dospělými syny, navštěvují nás, vzájemně si vypomáháme a mají bratříčka rádi. Já však stále nosím v sobě pocity viny, že se kvůli mně rozpadlo cizí manželství. Z toho pak pramení některé naše zbytečné konflikty, protože jsem zřejmě jediná, kdo se tím ještě trápí. Majda (1)
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Majdo, vaše psaní má více pokračování, takže nejprve přecházím na ně...
hledání sebe sama
Dobrý den,
mám možná divnou otázku. Jsem hodná, každému vyhovím a nic za to nechci. Zároveň si neumím říct o pomoc, protože se předem bojím odmítnutí . Když už opravdu nemůžu jsem na okolí hnusná a ječím. Všichni se pak diví. ;-) Dá se s tím něco dělat ? Nevíte třeba o nějaké skupině, kurzu atd. pro podobně založené lidi ?
Paja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Pajo. Máte problémy s vlastní sebedůvěrou, a to docela velké. Myslím, že pokud neumíte říkat NE, musíte být z toho hodně vyčerpaná. A pochybuji o tom, že byste za to nic nechtěla. Každý z nás máme v sobě potřebu satisfakce, vděku a ocenění od těch druhých. No, a když už jste na doraz, bouchnou vám saze, ale takovou Paju nikdo nechce, všichni jsou zvyklí na hodnou a rozdávající se Paju. Měla byste se učit vymezovat si své osobní hranice, začít odmítat něco, co nechcete poskytnout. Zatím si pořiďte knížku Jána Praška Asertivitou proti stresu, je skvělá a plno věcí tam pochopíte. Bude vás s pomocí různých cvičení provázet vaším JÁ. Jinak bych vám doporučovala kvalitní kurzy asertivity, který by byl i psychoterapeuticky zaměřený :-) Hodně zdaru :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 22 let a s partnerem jsme spolu už přes 5 let. S partnerem si skvěle rozumíme, máme společné zájmy a dokážeme spolu o všem mluvit, nicméně i přes to všechno a i když se stále vzájemně milujeme, máme problémy s intimitou. Tyto problémy nejsou nic nového, začaly se objevovat už asi po roce našeho vztahu. Jsou chvíle, kdy je vše v pořádku, ale pak jsou i chvíle, kdy mi vadí každý jeho dotyk. Bohužel v současné době převažují ty horší chvíle, kdy nedokážu na svém těle snést ani jeho ruce, natož aby došlo k sexu. Můj přítel je naštěstí velmi chápaví a nikdy mi nic nevyčítal, nicméně si myslím, že to takhle nemůže vydržet věčně. Přece jenom k životu sex určitým způsobem potřebuje. Někdy se snažím tedy samu sebe přemoct, ale je to pro mě velmi obtížné.
Nevím, zda to s tím nějak souvisí, ale problémy nemám jen se svým partnerem, ale také mi činí velkou potíž například dát pusu svému otci, když má narozeniny nebo mému bratrovi.. Vím, že by nikdo z nich nikdy neublížil, ale někdy mi vadí jen být sama doma se svým taťkou.
Přála bych si, abych tyto problémy zmizely. Myslíte si, že je to možné?
Předem moc děkuji.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Je zajímavé, že jsou chvíle, kdy je vše OK, a pak chvíle, kdy nezvládnete vůbec dotek od něj. Chtělo by to více rozebrat do hloubky, to, co popisujete s tátou a bratrem, je další faktor, velmi podstatný. Rozhodně vám doporučuji individuální psychoterapii.
hledání sebe sama
Dobrý den, mému synovi bude 16 let, a včera se mi svěřil, že je bisexuál. I když ještě neměl žádný sexuální styk nebo žádný vztah. Je si tím jistý. V první řadě chci říct, že ho neodsuzuji, miluji ho stejně jako předtím, je to můj syn a vždy bude. Je mi upřímně jedno jestli bude s klukem nebo s holkou. Hlavně, že bude šťastný. Jen bych se chtěla zeptat jestli již v tomto věku, i když ještě neměl nějaký vztah , si může být tím jistý. Protože přece je ještě v tom období kdy člověk ještě hledá to své místo a kdo vlastně je. Na mých citech k němu to nic nezmění. Jen mám pořád takové malé pochybnosti. Ale myslím si, že to má každá matka. Děkuji za odpověď
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeji vám hezký den, Renato. Jestliže se vám syn aktivně svěřil, muselo ho to stát nějaký čas přemýšlení nad formou, nad tím, jak to přijmete. Coming out rodičům přichází tehdy, kdy si je člověk v podstatě jistý. Syn zatím mluví o bisexualitě právě proto, že nemá aktivní sexuální zkušenost. Ale v jeho erotických touhách to má poměrně dost jasné, tipovala bych to spíš na homosexuální orientaci, ale nechává si tam ještě nějakou vůli na kontakt se slečnou. Věřte tomu, že tyto věci zvlášť kluci u sebe poznají poměrně dost rychle, většinou v době puberty. Důležité je, že to pro vás není problém a přijmete to.
hledání sebe sama
Dobrý den, trpím láskou k někomu, kdo má rodinu. Je mi 20 a té osobě je o hodně vic. Prožívám si tohle v životě už po několikáté. Dalo by se říct, že trpím platonickou láskou už odmalička. Obávám se, že mě to jen tak nepřejde. Mám potřebu nějakou nedostupnou osobu získat a právě jsem zamilovaná do o hodně staršího člověka. Oni mě ani mladí lidé nepřitahují. No, došlo to tak daleko, že jsem začala mít potřebu něco dělat.. Jako třeba často běhat, chodit na celý den ven na procházky atd. Už jsem z toho přehnaného chození unavená, začala se mi už před několika dny točit hlava a neustává to a o tom, že se mi blbě dýchá ani nemluvím. Přestává to, až když tu osobu, do které jsem zamilovaná vidím. Nevím zda je to už nemoc ale doufám, že ne. Jen nevím co mám dělat. Napadlo mě té osobě napsat zda nechce někam zajít, abych zjistila, že třeba ani není tak dokonalá, jak si myslím ale je mi to blbé. Nebo ji to mám rovnou říct? Třeba i tak se mi uleví nebo fakt už nevím. Předem děkuji za odpověď.
Andy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Andy. Nemám pocit, že je tady tak důležitá ona konkrétní osoba, ale důležitá jste vy - "trpíte" platonickými láskami celý život, již od dětství, přitahují vás vždy starší lidé. K nim si pak ale přičítáte nedostupnost. Můžete si snít, idealizovat si je, nemusíte jít do akce, abyste vztah opravdu zkusila. V něčem asi máte ze vztahu strach. Nejste dost dobrá, zajímavá, přitažlivá,...? Sny jsou zajímavější. Pokud to tentokrát proboříte a "tu osobu" oslovíte, buďte jen dopředu připravená na případné rozpaky, zdvořilé odmítnutí. Aby vás to případně nezranilo. Bylo by to vabank. Jinak bych vám doporučovala přímou spolupráci s psychologem :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat na Váš názor- myslíte, že člověk s úzkostnou poruchou osobnosti a OCD, občasnou depresí může vykonávat práci psychologa (klinického+ terapie)? Psychiatři a psychologové, které znám to úplně nevylučují, ale zdá se mi, jakoby nevěřili, že to dokážu. Na druhou stranu znám některé studenty psychologie, kteří mají problémy s psychikou. Také jsem slyšela názor, že není lepší psycholog (psychiatr), než ten, který si sám něčím prošel. I Jung měl údajně problémy s psychikou... Je to můj dlouhodobý sen, stát se psychologem a pomáhat podobně stigmatizovaným lidem. Děkuju.
Maruška
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Maruško. Pokud bude váš stav zcela stabilizovaný a budete moci hovořit o úzkostné poruše osobnosti, depresích, OCD, jako o minulosti, pak může být vaše životní zkušenost výhodou. Jinak je to z mého pohledu kontraindikace. Každý, kdo začne pracovat jako psychoterapeut, musí projít 5 letým psychodynamickým výcvikem, aby si v jeho rámci vyčistil sebe sama, vyřešil problémy, které má. A nemůže být pacientem, pak by to nebylo profesionální a nutností odstupu.
hledání sebe sama
(pokračování 2) skoro problém vzít si na své oslavě narozenin kousek tiramisu, které jsem sama dělala pro hosty. Dávám si pozor, abych neochutnávala, když peču něco sladkého pro ostatní. Protože mám strach, že bych si pak dala kousek, a byly z toho zase kila nahoře. Jím teď pravidelně a cvičím gravid jógu (4x týdně). Ale pořád mám pocit, že to není dost. Můj muž mě miluje, vím, že se mu líbím. Milujeme se v těhotenství sice míň, než bych chtěla, protože bývá unavený z práce, ale pořád dost často a je to skvělé. V tom problém nemám. Poraďte mi, prosím, co můžu s tou svou přehnanou sebekontrolou dělat.
Karolina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karolino, milujte sebe samu tak, jak vás miluje váš muž :-))))
hledání sebe sama
(pokračování) Po půl roce mi došlo, že to takhle nejde, protože jsem se opravdu necítila dobře, tak jsem si změnila režim a postupně začala jíst se synem a pravidelně cvičit jógu. Bojuju už víc než 10 let s váhou. Jsou období, kdy to neřeším (ale nikdy jsem se nepřejídala, spíš hladověla - po celém dni v práci si vzpomněla, že jsem nic nesnědla), a období, kdy se snažím s tím něco dělat, jím pravidelně a cvičím. Nikdy se mi nepodařilo zhubnout víc než 10 kg, i když zdravý režim dodržuji měsíce i roky. Teď jsem těhotná a už na začátku jsem vážila o pět kilo víc než na začátku prvního. Pak jsem něco zhubla a nyní - ve 20tt jsem jen +1kg. Přesto mám ale neustálé výčitky a nutkavé myšlenky, že bych měla tu váhu udržet, protože není nízká a protože mám nějaký psychický problém, kdybych se dostala zase přes 90kg (měřím 170cm). Vím, že kdybych nejedla, tak tím nic nevyřeším, že jsem těhotná a měla bych jíst normálně zdravě, ale přesto cítím, že mám tendenci strašně se kontrolovat. Měla jsem
Karolina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karolino, váš problém není opravdu malicherný, jak píšete v úvodu. Přecházím na poslední část vašeho vyprávění o sobě. Co vnímám jako klíčové zatím - SEBEKONTROLA,nedostatek SEBEDŮVĚRY, tendence k PERFEKCIONISMU, "NUTKAVOST".Ale máte v sobě i zdravý a rozumný korektiv, který vás upozorní na rizika. A váš perfekcionismus se pere s vašimi rozumnými korektivy... Komu byste fandila, aby vyhrál? :-)))...
hledání sebe sama
Dobrý den! Může se to zdát malicherné, ale mám asi problém ve vztahu sama k sobě. Je mi 30 let, jsem vdaná, mám 18 měsíčního kluka a nyní jsem podruhé těhotná. Vždycky jsem měla nízké sebevědomí, co se týče vzhledu (i když z objektivního hlediska jsem nikdy neměla problém si najít přítele, měla jsem tříletý a šestiletý vztah, než jsem poznala manžela). Jsem chytrá a mám přehled. Všichni mě vždy pokládali za velice vyrovnanou a klidnou osobnost. Moje máma je pyšná na to, že ze mě a mých sester nevychovala fifleny. Sama o svůj vzhled a ženskost příliš nepečuje. Já jsem proto o všechno ženské začala zajímat víc až na vysoké škole, ráda se hezky obleču a nalíčím. Problém je, že mi příliš záleží na tom, co si o mně myslí ostatní a že dávám ostatním přednost před sebou. Když se mi narodil syn, přestala jsem skoro jíst, pít, spát a jen se starala o miminko. Na konci dne jsem někdy zjistila, že jsem se nestihla osprchovat. Raději jsem uvařila pro manžela a uklidila, než bych si chvíli odpočala
Karolina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Karolino. Vypadá to, že jste ve vztahu k sobě velká perfekcionalistka. Dokážete mluvit s přehledem o svých výkonově pojatých úspěších, ale někde vzadu pokulhává vaše čistě ženská sebedůvěra. Máma vás se sestrami nijak v důrazu na ženskost nepodpořila, pro ni samotnou to byla nejspíš nevýznamná hodnota, nebo naopak, péči o sebe mohla vnímat jako povrchní a marnivou záležitost. Netuším.Ale vy jste se na vysoké škole z jejího modelu vymkla :-) Rozumíte tomu, kde se vzala potřeba hodnotit sebe sama podle mínění druhých, a ne podle sebe? Přijde mi jako skvělé, když jsme každý sám svým vlastním posuzovatelem. Ale jdu číst dál...
hledání sebe sama
Dobrý den,
nějak si nemůžu připustit,že se asi chci rozejít se svým přítelem.jsme spolu 3 roky,je mi 23,jemu30.Už skoro rok cítím,že to není ono,neumím dát ale jeden jasný důvod.přítel je na mě hodný,ale uplně asi neumim zapomenout,ze me pred 5 lety opustil po 0,5 rocnim vztahu kvuli jiné slecne.vratili jsme se k sobě za 2 roky,co jsme nebyly v kontaktu,on byl můj první.V poslední době se nevidíme casto,kdyz jsme spolu,rekneme si navzajem jak jsme se meli,ale vlastne na sebe poradne nereagujeme.jsme vedle sebe,ne spolu.nejhorsi je,ze ja citim,ze to ani nechci zlepsovat.zaroven chci ale,abych to chtela.nikdy jsem nebyla holka,co by se rozchazela kvuli tomu,ze se nudi..nejak se chci primet,abych zase citila co driv.nechci se rozchazet..ale nejsem takhle stastna.asi se bojim,ze bych nebyla ani tak,nikoho jineho,lepsiho nenasla a litovala toho.nevim,jak se rozhodnout,jak si to dovolit.nechci abych citila,ze chci byt nekde jinde s nekym jinym.neumim se s tim vyrovnat,ze se asi chci rozejit
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzano, je evidentní, že ve vztahu buď potřebujete oba dva udělat změnu, nebo postrádá další smysl v něm pokračovat v dané podobě. Vy jste ze vztahu unavená, už vás ničím nenabíjí, nic vám nedává. Možná to přítel cítí podobně jako vy a ani jeden si to nedokážete říct nahlas, protože se bojíte závěrečného verdiktu - rozchod. Může jít o setrvačnost, u vás jde o strach z rozchodu. Ale tady není jiná možnost, než zkusit to změnit - neboli, bojovat :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Je mi už přes třicet a nikdy jsem neměla přítele (vztah). Dokonce jsem se nikdy ani nelíbala. Chtěla bych moc vztah a rodinu. Co mám dělat? Jsem aktivní na seznamce, jednou jsem měla s jedním mužem schůzku. Problém je v tom, že jsem moc úzkostná a nevím, o čem si mám s muži povídat, aby je to zajímalo... Strašně se scházení a bavení s nimi bojím. Poradíte mi, co mám dělat? Jinak na psychoterapie chodím, kdybyste mi chtěla poradit toto. Děkuji. Zdravím Vás. :)
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. A v rámci individuální psychoterapie nenacházíte postupně odpovědi na své vnitřní otázky a nejistoty? Máte problémy se sebedůvěrou, které nejspíš pramení z dětství, máte strach ze vztahu, s přiblížení se, i když po tom toužíte. Pokud s vaším terapeutem naleznete příčiny, bude napůl vyhráno, budete s tím moct bojovat, věřte, že úspěšně :-)
hledání sebe sama
2B/2 do tohoto století a je pravda, že si tak velmi často připadám... nikdy mne nebavilo se opíjet a miliskovat s kde kým, prostě jsem člověk co věří na pravou lásku, co si myslí, že by si partneři měli být vzájemně věrní a oporou, kde by se muž měl starat o ženu a žena o muže. Kde by muž měl být ten ochránce džentlmen a žena ta jemná a opečovávající. Když jsem se dozvěděla svou dg a odpověď od jednoho lékaře tak mne to donutilo se zamyslet jestli jsem opravdu hodně neprošvihla čas a víceméně jsem pro muže již stará, tlustá a naivní která nezapadá do této doby a tím je až moc zvláštní. Nevím jak se flirtuje s muži nikdy jsem to neuměla vždy se chovám mile a přátelsky (kamarádi říkají že dám nějak hned najevo, že budeme pouze přátelé nic víc aniž já sama si to uvědomuji) Copak dnes muži nechtějí o ženu alespoň trochu usilovat, nebrát 1. ne jako ne a snažit se dál, a ne že jim každá hned padne do náruče a bude po nich vyjíždět co se dá? Copak jsem na tuto dobu opravdu tak stará? Děkuji
B
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
B, nejste stará, to ani náhodou. Jste ale zatížená rodinnou historií a tím, že vás vychovávala maminka, která sama prožila ve svém životě negativní zkušenosti s muži, respektive s vaším otcem. Asi do vás nenápadně, ale přeci jen docela festovně, cpala strach ze vztahu, ze zklamání, z ublížení. Pak se zákonitě nemůžete otevřít více někomu, kdo vás zajímá. Nevěříte sobě, nevěříte mužům, nevěříte v možnost kvalitního vztahu. Ale umíte být přátelská, a to už je první věc, která by vám naopak měla pomoct v rozvíjení sebedůvěry.  Najděte si psychologa pro individuální psychoterapii. Dialog s ním vám určitě velmi pomůže. U psychologa, pokud má být psychoterapie smysluplná, se člověk otevře a konečně nemusí hrát žádnou hru pro druhé. Tam můžete být sama sebou :-) Držím palce, a nebojte se o sebe :-)
hledání sebe sama
2A/2 jeden ze základů mého problému navázat blízký vztah s kýmkoli především s muži. Je důležité podotknout, že jsem byla vychována matkou, které bylo hodně ublíženo mým otcem a více méně když se řeklo, že jsem př Nováková tak to bylo velké pohanění. Proto se také domnívám, že mám velký problém navázat vztah s muži. Je mi skoro třicet a měla jsem pouze jeden vztah, ze kterého jsem po třech schůzkách utekla, jelikož měl hloupou připomínku a to mi hned připomnělo otce a tak na další schůzce jsem se s ním rozešla. Když mne konečně někdo zaujme tak ho nezaujmu já či nemá na mě odvahu či jak bych to řekla či když se někomu naopak líbím já tak většinou je to přesně typ který mě nezaujme, důvody si umím hledat velmi dobře ačkoli se o to nesnažím. Celkově si myslím že mám strašný strach ze vztahu aby mi nebylo ublíženo stejně jako mé mamce. Myslím že jsem celkem hezká a ne úplně hloupá akorát tedy mám problémy s postavou s kterou se tak nějak nedokážu smířit. Brácha mi vždy říká, že nezapadám
B
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha! Jdu dál...
hledání sebe sama
1/2Dobrý den paní doktorko, před 3mi dny jsem se dozvěděla určitou diagnózu, že je možnost sice relativně malá ale je že nebudu moci mít děti či budu mít problém s jejich početím či donošením. při řečení dg jsem byla jako obvykle když jsem ve strašném stresu vyřechtaná a ukecaná takže i lékaři si mysleli že jsem naprosto ok. Nikdo však nevidí jak vypadám když přijdu domů či když jsem sama... a toto je vždy můj problém z vnějšku působím jako strašně ukecaná usměvavá naprosto suverénní silně sebevědomá osoba, skoro nikdo až na pár vyjímek a to přátel neví jaká jsem a domnívám se že ani ti to neví úplně. Byla jsem vychována tak, že se mám chovat slušně, čestně, pomáhat lidem, což je i mou přirozeností a vedlo to i k výběru mého budoucího povolání. Vždy i když nejsem v pohodě to zahraju tak že si všichni myslí že jsem naprosto ok, nechci je přeci omezovat svými problémy. I když se cítím špatně tak pomůžu nejprve jiným než abych si já sama nevím jak ale nechala pomoci. A to si myslím je
B
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá B, dobrý den. Než budu reagovat, přejdu na dvě další části vašeho vyprávění o sobě. Zatím mi přijde jako klíčové hraní role pro okolí, abyste nikoho nezatížila, neobtěžovala. Projevit slabost venku je pro vás nemyslitelné, máte to jako poselství z domova od svých rodičů. Pravděpodobně i oni žili v tomtéž modu. Ale je to škoda, nepustit k sobě někoho, komu byste se mohla vyplakat na rameni...
hledání sebe sama
Dobrý den.Potřebuji poradit jak nalést znovu v životě radost.Jsem 5 let v důchodu.Dřív,za mlada,jsem si např třeba koupila nové tričko a radost z něj byla bezmezná.Nebo jsem se měsíc dopředu těšila,že pojedu na výlet.Teď jsem v důchodu,manžel taky,ale místo užívání si volnosti mi sedí kámen na duši.Ten důchod pocituji tak,že mi vzal práci,kterou jsem velmi milovala.Mám hodného manžela i děti.Dokonce i vnoučata mám.Chodím do jednoho kroužku stejně starých žen,ale radovat se nedokáži z ničeho.Vidím jen chmůry,když se zamyslím nad budoucností.Poraďte jak se ze života znovu začít radovat? Děkuji.
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lído. Přechod do důchodu opravdu není lehké období, je psychicky náročné a leckdy vede až k depresím z pocitu ztráty smyslu života. Jestliže vás naplňovala primárně práce, je to dobré znamení. Měla byste si najít něco nového, nač jste dříve neměla čas. Těšte se na nové věci, které sama sobě vymyslíte. Prostě teď nějak stagnujete, ale to je škoda. Je to na vás, co pro sebe vymyslíte, rodinné kvalitní zázemí máte, podporu od nich určitě budete mít také :-))
hledání sebe sama
Dobrý den,
svého partnera miluji, ale nemůžu se vyrovnat s minulostí, kdy na počátku našeho vztahu jsem ho nebrala vážně, nepředstavovala jsem si, že to bude můj partner a měla jsem něco s jinými muži. Řekla jsem mu to, odpustil mi, ale já se s tím stále nemůžu vyrovnat, střídavě oblačno se snažím zahnat negativní myšlenky, ale tento stav trvá kolem 3 měsíců. Já to vnímám za jakési křivé jednání a nemůžu to přijmout.
Děkuji za radu
Vendy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vendy,já tomu moc nerozumím. Vyčítáte si, že jste podváděla přítele na začátku vztahu - v té době jste jej ale nemilovala a netušila jste, zda z toho vznikne pevnější partnerský vztah. Vše jste mu nakonec sdělila, vyjasnili jste si to. Zkuste si trochu více zanalyzovat, co vás trápí. Nyní o své lásce již víte, jste mu věrná. Vaše negativní myšlenky - potřebovala bych vědět víc, abych se v tom orientovala a mohla něco nabídnout. Nechcete si zajít k psychologovi?Probrala byste vše důkladněji v přímém dialogu :-)
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko,
mám pocit, že mi nikdo není dost dobrý. Měla jsem jeden vážný 4letý vztah, který skončil před 4 lety. Poté jsem měla půlroční se skvělým mužem, kterého jsem nebyla schopna si vážit – nebyla jsem odpoutaná od minulosti. Nyní jsem přes rok sama, psychicky připravená na další vztah. Minulost mě již netrápí, s bývalými partnery jsem si vše vyříkala, sobě ani jim nic nevyčítám. Snažím se jít lásce naproti, jsem aktivní na seznamce, v realitě se snažím být komunikativní, na druhou stranu urputně vztah nehledám a věnuji se hodně sobě a své práci. Mám však problém, že když jdu na schůzku s cizím mužem, pokaždé hledám chyby. Tento není dost galantní, s tím si nemám co říct, tady mi něco nesedí…přijde mi, že mi nikdo není dost dobrý, k nikomu necítím to pomyslné cosi, přitom se kolem mě motalo již spousta fajn chlapů, kteří mě měli rádi, kterým jsem se líbila. Čím to je? Co dělám špatně? Vím, co od muže a vztahu čekám, ale nemyslím si, že bych měla vysoké nároky. Děkuji
Lucie (25)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie, líbí se mi schopnost vaší sebereflexe, toho, jak hledáte ne u druhých, ale u sebe, kde by mohl být problém. Na druhou stranu to ale nepřehánějte. Je v pořádku, že máte vysoké nároky na to, jaký bude váš vztah. Jen možná někdy předbíháte možnosti vztah někam rozvinout a poznat toho druhého lépe. Teď nechci předbíhat já, ale zdá se mi, jako byste preventivně v rámci vlastních obranných mechanismů podléhala "haló efektu" - To je vytvoření si představy o někom na základě prvního dojmu. A to by byla zase trochu škoda, ne? Usmívám se na vás před klávesnicí a přeji vám, ať se to brzy změní, zítra je 1. máje :-))).....
hledání sebe sama
hledání sebe sama – Táňa……Děkuji Vám...terapie mi pomáhá, ale nic se nezměnilo….moje maminka trpí nesnášenlivostí k mužům, takže ta mi také moc nepomáhá. Momentálně jsem velmi nešťastně zamilovaná do svého kolegy, který je zadaný. Pláču každý večer. Nedokážu myslet na nikoho jiného…..bohužel jsem to s těmi city přehnala, výsledek je, že mnou opovrhuje, jelikož nemám žádnou sebeúctu a nechce se se mnou stýkat ani přátelsky. Stydím se sama před sebou.…nemůžu si pomoct…přitom nabídky od mužů dostávám, ale já s nimi být nechci. Věkem se to nějak zhoršuje, to prožívání odmítnutí. Nejhorší je vědomí, že kdyby neměli partnerku, a potkala jsem je dřív, tak by ten zájem jevili. Ale já je potkám pozdě. A také to možná podvědomě kazím. Zadaný muž, to je vždycky špatně, já vím. Ale když se nad tím více zamyslím a ohlédnu se zpětně, tak se v mém životě opravdu neobjevil muž, se kterým bych mohla tvořit vztah, žít s ním…. To cvičení s tělem jak píšete…Co byste mi doporučila? Jaký druh cvičení?
Táňa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Táňo, vrátila jsem si vaši otázku a mou odpověď, ale nemám co dodat. Přidáváte další věci, které vám komplikují život - matka, která nesnáší muže, např. Jste dospělá žena, není možné se stále vracet k tomu, co nás negativně formovalo. Je třeba posouvat se v životě dál, opouštět díky terapii fiaska, která jste za dobu svého života zažila. Píšete, že nemáte žádnou sebeúctu, litujete se, stydíte se sama před sebou. Potápíte se v dalším začarovaném kruhu zamilovanosti bez šance, jako byste tomu šla vstříc, abyste měla další argument, že ten vztah ( vztah obecně ) prostě nepůjde.. Nesázejte jen na vaši psychoterapii, ta by měla být nakopnutím, přinést porozumění sobě samotné, příčinám toho všeho, ale pak se musíte postavit na vlastní nohy a jít dál- Vaším úkole je hledat zdroje vaší ženské sebeúcty, společně s obecným sebevědomím vás, jako člověka. Nestavte se do role "oběti" svého dětství. BOJUJTE  za sebe. Práce s tělem? Variant je hodně, stačí omrknout internet a najít si to, co by se vám líbilo. Do terapie nebudete chodit věčně, tak se snažte hodně aktivně s terapeutem pracovat na změně. To je vaše záchrana. Není nic horšího, než se věcem poddávat :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,moc prosím o radu. Nejsem schopna navázat vážný vztah. Zakoukávám se do mužů, kteří jsou chladní, odtažití (jen ke mně) a většinou zadaní. O závazek se mnou, tedy nestojí. A o ty, kteří o mě mají zájem nestojím já. Ti muži jsou nepoužitelní pro život, nepřitažliví. Chybí mi střed. Jediný vztah jsem měla v mládí, trval 5 let. A od té doby jen flirty. Jsem sama tedy 14 let. Za tu dobu jsem nebyla schopna najít jediného partnera, který by se mnou byl. Čas letí a já se bojím, že nikdy nebudu nikoho mít, nechci žít sama, bez dětí a bez partnera. Trápím se.Docházím na terapii. Vím, že jsem hodně ovlivněna dětstvím, kdy mě otec opakovaně opouštěl a ani teď náš vztah není moc dobrý. Nemá mě rád, cítím to a nesu si to v sobě. Ale co s tím mám dělat, aby se minulost neprojevovala v přítomnosti a neovlivňovala moje další vztahy? Problém si uvědomuji, ale jak se ho zbavit? Jak to změnit? A je vůbec možné, aby mě přitahoval ještě někdy muž, po kterém budu toužit?Jsem už na dně. Děkuji.
Táňa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Táňo. Ale to je skvělé, že chodíte do terapie, chtěla jsem vám to v průběhu čtení navrhnout jako nosnou cestu k řešení a posunu v sobě. Jste někde v něčem zamrzlá, přitahují vás nejspíš muži, kteří připomínají vašeho otce a nedovedete si představit, že ten, který vás má rád, je hodnotný a má co nabídnout. Nevěříte si jako žena, jste zvyklá věci poznávat, racionalizovat si je pak dál, ale šlapete dlouho na jednom místě. V terapii jste na půli cesty. Prvním předpokladem je pochopení vašich podvědomých motivů, a pak následuje cesta, jak s tím pracovat. Vidím tady jako důležité odpuštění, tzn. pracovat nyní hodně s emocemi, ap ka také práci s tělem, abyste se dokázala uvolnit. Potřebujete nějakou silnou abreakci, která bude postupně přicházet. Vy po budoucnosti s partnerem a rodinou navenek toužíte, ale vnitřně si ji  nepřipouštíte, máte z toho strach. Jak s tím pracovat, je na společném dílu vás a vašeho terapeuta :-)
hledání sebe sama
Byla jsem v 11 letech znásilněná vlastním otcem.Několikrát.Dnes je mi 46 let a trpím hroznou uzkostí.Otec mě bil,nadával,nikam jsem nesměla chodit a matka se ho bála a mlčky přihlížela.Otec loni zemřel,ale mně se neulevilo.Co mám dělat? Prosím o radu.Děkuji.
anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, anno. Jistě vám samotné musí být jasné, že toto téma není na vyřešení v rámci internetové poradny, ale potřebujete důkladnou poctivou psychoterapii. Objednejte se ke klinickému psychologovi podle vaší volby na internetu, nebo si zavolejte na linku důvěry s prosbou o doporučení na někoho konkrétního...
hledání sebe sama
Dobrý den, už jsem zde psala s těma mýma myšlenkama a tím že se bojím že budu nevěrná partnerovy ikdyž nikdy nechci..Nevím jestli si pamatujete. Ale chtěla jsem se jen zeptat..Kdyby došlo k té situaci které se bojím- že po mě někdo jen tak z ničeho nic vyjede..ať je ten dotyčný sebehezčí, nemůže se stát že mi vypne mozek a zapomenu na partnera a vše si uvědomím až bude pozdě? Myslím, když mě někdo začne líbat, nevyne mi mozek, myslím tím, že nezapomenu že jsem zadaná...
Děkuji moc za odpověď.
Sabča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Sabčo. Zdá se mi, jako byste byla tou úzkostí až posedlá. Už nevím, co jsem vám minule odepisovala, ale teď to mám v sobě tak, že byste měla spolupracovat na krátkou dobu s psychologem, abyste porozuměla svým úzkostem. Pro mne je to od stolu na dálku neřešitelné...
hledání sebe sama
Dobrý den,
Jsem samotář. Nemám přátele. Mám jen "lepší známé", se kterými mi stačí se vidět párkrát za rok. Společenské akce mi nejsou ani příjemné ani nepříjemné.Nejraději ale trávím čas sám a věnuji se svým zálibám.Potud je vše ok- píšu to jen, abych lépe nastínil svou situaci.Jenže začíná problém, že jsem začaltoužit po partnerce. Jenže nemám zdravý vztah k ženám a nedokážu s nimi moc komunikovat. Objektivně nejsem atraktivní a dříve se mi holky dost posmívaly.Sebevědomí mám v tomhle smyslu na absolutní nule.Jednou jedinkrát se našla holka, která se mnou byla ochotná vídat.A já se zamiloval. Jenže ona to táhla s více muži a to mi nesmírně ublížilo. Nyni je mi 23 a mám potřebu partnerského vztahu.Jenže nedokáži tuto potřebu nějak uspokojit, a cítím se velmi frustrován, nechtěný a občas mě přepadají dost podivné sebevražedné myšlenky. Mě, který byl vždycky veselý a nkdy nic moc neřešil. Přestávám věřit v šťastné konce... - otázka upravena poradcem
Michal
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Michale. Žijete ve svém světě, který jste si vytvořil jako takové své  ochranné království. Necítíte se potřebu s někým obzvlášť často setkávat, ale tu možnost máte a využíváte ji párkrát za rok. Znamená to, že přestože jste víc samotářský solitér, jste ve společnosti vítán, pokud se pro ni rozhodnete vy sám. To je pozitivní :-) Co se týče žen. Jedna věc je, jestli s nimi dokážete komunikovat, druhou věcí je to, co píšete "nemám k nim zdravý vztah". Vy jste se kdysi zamiloval do dívky, která váš vztah nesdílela. Proto to vlastně není ublížení. Je to jedna zkušenost, která by vás neměla doprovázet v životě až tak dlouho. Že máte problémy se sebedůvěrou v oblasti fungování mezi ženami, je z vašeho popisu zřejmé, ale pokud byste z toho nadále utíkal, mohlo by se to nadále prohlubovat. Michale, moc bych vám doporučovala individuální psychoterapii, fakt, nebojte se toho. Já vám zde nic nerozklíčuji, více nevím, ale první dobrý krok pro vás byl již to, že jste sem napsal. A teď běžte dál, a objednejte se k živému dialogu s psychologem, který vám přinese víc. Asi bych to víc viděla na psychoterapeutku ženu, aby vám více otevřela oči, byla empatická, citlivá. Držím palce :-)
hledání sebe sama
Pro hledající Lenku: Milá Lenko, nebojte se, že byste s miminkem přišla o výlety a aktivní život. Já jsem svou dcerku v podstatě celé miminí i batolecí období nosila v šátku či nosítkách (a nejsem žádná ultra alternativní matka, prostě se nedala moc odložit:-)), je to skvělé handsfree na dítko, chce to jen trochu cviku. Dělala jsem v podstatě všechno, na co jsem se cítila, a manžel určitě také vypomůže. Kočárek jsem moc nevyužila. Navíc jsou nosící šátky opravdu krásné módní doplňky, bylo mi pak i líto, že už dítko běhá po svých. Ono toho po nás na tomto světě jednou moc nezbude, a to nejlepší, co tu můžeme zanechat, jsou naše děti.:-) Tak směle do toho Lenko, a děkuji paní doktorko za Vaši poradnu, jste skvělá.
Ane
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ane, milá Lenko, díky, díky! Posílám ven do světa, s úsměvem a radostí :-)
hledání sebe sama
pro Lenku - ať už se rozhodnete jakkoliv a určitě správně, vězte, že i s dítětem se toho dá spoustu podnikat..a tím nemyslím návštěvu přiblblých dětských heren..synovi jsou 4,5 roku a jen za první rok života jsme s ním procestovali "snad půl Evropy"..ano,bez dítěte si to užijete víc, ale jde to i s ním..a za pár let bude Váš plnohodnotný parťák, do té doby to jde vydržet a trošku poupravit plány... teď víc třeba jezdíme po Evropě (a zjišťujeme kolik jsme toho ještě neviděli) a do Asie neletíme na měsíc ale na 14 dnů a hlídá babička..řešila jsem tyhle pocity jestli dítě mít nebo si ještě plnit ty nekonečné seznamy (hlavně cestování)..nakonec jsem do toho šla, protože jsem zjistila, že s každým splněným cestovatelským snem se objevil další a měla jsem strach, že to takto půjde donekonečna a já budu za pár let litovat, že dítě nemám..dnes jsem štastná, že ho mám..a opravdu se toho dá spoustu podnikat, občas je to náročné, ale jde to a je to furt lepší než pohodlně sedět doma:-) - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Radko, děkuji!!! I když se to nedělá, přidám i ze svého osobního soudku. Když jsem čekala svého syna, bála jsem se ztráty svobody, bylo mi 26. když se narodil, ale vše se zvládlo, jezdili jsme s ním na výlety od miminkovského mala, a nebyl jediný problém, naopak, a že jsme byli dost aktivní :-) Mám dvě děti a dnes musím říct, že mě v ničem nikdy neomezovaly. Ale volba je na každém z nás, tomu rozhodování a nejistotě rozumím.
hledání sebe sama
Pokr4 - A takto se to ve mne pere a strida uz pomerne dlouho. Jak tu nevyrovnanost nejak zvladnout? Jak se rozhodout, abych pak nelitovala, ze mi to druhe uteklo? Partner, pokud mame dite mit, by ho chtel co nejdriv, chapu ho, jiz 11 let je rodic a taky se mu nyni trochu uvolnuji ruce, a nechce cely aktivni zivot jen pecovat o deti. Ja uz taky nemam vzhledem k veku moc na co cekat. Tema je aktualni jiz asi dva roky, netlaci tedy na
mne, ale ja uz bych se jednou rada rozhodla tak, abych mela jistotu, ze se mi dalsim pohledem na kocarek, nebo dalsim vycestovanim to puvodne rozhodnuti nezmeni. Vzdy si myslim, tak a ted uz mam OPRAVDU jasno, definitivne... a za mesic je to zase jinak.. Da se neco poradit? :) Moc Vam dekuji
Lenka 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, nedá se nic poradit na dálku, aspoň já to neumím. Fakt bych toho o vás potřebovala vědět víc. Jediné, co vím, je to, že dítě by mělo mít právo přijít na svět jak vytoužené a chtěné. Aby také mělo svou cestu v životě dál. Ale to je ideál, který se ne vždy podaří. Co kdybyste vysadila racio a nechala to osudu? Nebylo by to to nejlepší ? :-) :-)...
hledání sebe sama
Pokr3 - Vidim, jak zivot rychle bezi, za 10 let uz nebudu mit takovou fyzicku, abych zvladala veci jako dnes, vsimam si na okoli, lidi zacnou byt vekem linejsi, jiz se jim nechce cestovat, balit, snaset nepohodli, pridavaji se zdrav. problemy. A jak nad
tim premyslim, prehoupnu se do stavu, kdy jsem si pro zmenu jista, ze mit deti neni pro mne a maminky s kocarky, ktere me nedavno dojimaly, ve mne vzbuzuji pocit, ze mam neco, co ony jiz nikdy mit nebudou (i kdyz z druhe strany to musi videt stejne ). Citim, ze je to sebecke a duvody snad a hloupe, ale nemuzu si pomoct. Chtela bych se jeste podivat do vzdalenejsich destinacii, klidne s batohem na mesic, s vetsimi detmi uz by to casem slo, s malym je to ale na dlouho nerealne, stejne jako to, jet tam bez nej. Mam svazujici pocit...presto si po case zase uvedomim, ze hory, cestovani a krasy sveta nejsou vsechno, a ze pritulit ten vonavy uzlicek ma smysl, mam chut ho vsechno ucit a ukazovat mu svet a videt jak z nej roste novy clovek..
Lenka 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko,co kdybyste navštívila psychologa, abyste s ním vše probrala osobně, s možností dialogu, jeho doptávání se na to, proč cítíte jednou to, podruhé něco jiného? Sama říkáte, že jste i uvědomila své pochybnosti v 15 letech, kdy se narodilo bratrovi první dítě. tam v tom všem je přeci mnoho psychologicky citlivých aspektů. Důležité je, co cítíte stabilně VY. Žádné pocity viny, žádné myšlenky o vlastním sobectví. Máte svobodu volby. Váš partner by měl s vámi dítě rád, ale netrvá na tom. Rozhodování je na vás...A priority se nám s věkem proměňují. Hlavně se neřiďte nějakým diktátem toho, co by žena měla zvládnout a udělat. Buďte sama sebou, nic se nemá znásilňovat. Přecházím na poslední část...
hledání sebe sama
Pokr2 - Tesim se na nej, prohlizim detske veci, usmivam se na kocarky. Zacali jsme se i snazit, zatim se to ale nepovedlo, pri jedne carce na testu jsem citila i male zklamani. Pak ale staci, abychom vyrazili nekam na hory, co je pro mne vec, ktera me
neskutecne dobiji - priroda, zadni lide, vystupy, prechody hor, namaha a odmena v podobe vyhedu seshora. Na hory chodime nekdy sami dva (narocnejsi vystupy), a jindy i s detmi - vedeme je k aktivnimu zivotu, a po obdobi, kdy se s nimi toho moc podnikat nedalo (kluk byl maly), se to pomalu otaci, oba jiz hezky lyzuji, ujdou na svuj vek docela velke tury jak pesky, tak na kole, libi se jim to a i my se nemusime jiz tolik omezovat a cas straveny venku a v horach se s nimi da jiz hezky vyuzit. V tu chvili na mne dolehnou velke pochyby, jestli to dalsi spolecne dite opravdu chci. Jestli mi vlastne takto neni dobre. Zivot s detmi mam, ale pritom mam i ten svuj vlastni, o ktory se bojim, ze bych s miminem na dlouhou dobu prisla.
Lenka 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál :-)