Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

hledání sebe sama
Dobrý den,
Je mi čerstvých 14 let a zhruba rok zpatky jsem zjstila že jsem bisexuálka. Měla jsem vztah s několika kluky a pak přišla dlouhá pauza. Vyskytla se zde jedna slečna, chodily jsme spolu asi měsic a pak se vepletl nějaký kluk. Za nějakou dobu jsem si opět našla slečnu a tento vztah trvá do dnes. Nedávnou jsem své matce sdělila to jaká jsem. A že mám holku. Od té doby je na mě stále zlá a nesnaží se mě pochopit. I když nedělám nic špatného vždy si najde něco čím by mě mohla potrestat. Jsem z toho docela nesvá. Bohužel otec to stále neví. I když s ním mám lepší vztah tak i tak se to bojím sdělit.. Prosím tedy o radu jak to vysvětlit mým rodičům aby se netrápily a abych se netrápila i já.. Děkuji
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Michaelo. Nevím, jak moc můžeš být ve 14 letech zralá na to, aby ses ukotvila ve své sexuální orientaci. Zatím tápeš a tu je v tom kluk, tu holka. To asi najdeš až časem, kam opravdu patříš. Horší je vztah s rodiči a jak se v něm cítíš. Tvoje matka se s tím snaží vyrovnat, takže je nepříjemná i když ne vždy právem. Nebude čas na případný coming out až později? Je ti 14...
hledání sebe sama
Nevím, jak mám dál pokračovat v kontaktu s partnerovou rodinou. V budoucnu se narodí další vnuci, přijdou další svatby (na tu první jsem s ohledem na exmanželku přes srdečné pozvání nešla). Nemohu se dalším setkáním vyhýbat, neboť ačkoli mně je ta rodina cizí, jde také o příští vztahy mého syna k bratrům. Co mohu a mám vyžadovat od partnera v takových situacích? Bylo by nesmyslné něco mu zakazovat. Nakolik se mám snažit o nadhled a akceptovat svoji druhořadou pozici? Nebo je všechno v pořádku a jen já to zbytečně hrotím? Jak mám odpustit sama sobě, aby mne mé vlastní morální selhání před lety neparalyzovalo a nekomplikovalo situaci mně i ostatním? Máte nějakou zkušenost s tím, jak mohou v ideálním případě fungovat vztahy v propletených rodinách? Děkuji předem za odpověď. Majda (6)
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Majdo. Propletených rodin, jak to nazýváte, je opravdu hodně. A to ne proto, že by bylo tolik lidí nemorálních a hazardérů, kteří  jen tak opustí svou původně vytvořenou rodinu, a vytvářejí si nezodpovědně další. Myslím, podle toho, co píšete, že problém je opravdu více ve vás samotné. Ale bylo by velmi nespravedlivé říct, že si ho uměle vytváříte sama. Nejste dodnes srovnaná s okolnostmi  vzniku vašeho společného života. I proto vše možná vidíte dramatičtěji, než ostatní zúčastnění. Potřebujete si odpustit a uvolnit se, přiznat si právo na soukromý život s partnerem a synem. Vy přeci nejste viník. Na lásku jste byli vy dva, a ne jen VY. Jestli jsem tomu porozuměla dobře, netlačila jste na partnerův rozvod. Ubližujete si, nedělejte si to. Je skvělé, že máte dobrý vztah s partnerovými syny, i jeho ex manželka vás přijala, a byť vám to připadalo jako afektované divadlo, mně z vašeho popisu ne. Mějte se ráda a věřte si v tom, v čem žijete. Chápu, že to zní jako velké americké pozitivní klišé - "mějte se ráda". Ale ne vždy je to klišé. Přijměte svůj život a radujte se z toho, co vám přinesl. Fakt jo :-)
hledání sebe sama
Zpětně jsem se cítila ponížená, jakoby dal celé široké rodině, před kterou jsem předstoupila poprvé, veřejně najevo, kdo je pro něj skutečně důležitý a kdo ne, kdo ke komu patří a nepatří. Když jsem mu tyto pocity sdělila, šel hned do protiútoku. Je prý divné a nevěrohodné, že včera bylo všechno OK a dneska je najednou všechno špatně. Duševně prý byl celou dobu se mnou, udržoval oční kontakt, a protože jsem celou dobu vypadala spokojeně, necítil potřebu o mne pečovat. Mohla jsem si prý sednout vedle něj (na tom místě se střídalo víc lidí), uvolnili by mi místo. Dlouho se prý s exmanželkou neviděli a měli si hodně co povídat. Nakonec z toho byla velká scéna plná oboustranných výčitek a ani po několika dnech jsme se neuklidnili. Majda (5)
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
hledání sebe sama
Připadala jsem si odsunutá, ale nebyla jsem si jistá, nakolik si můžu dovolit se ohradit – pořád mám strach, že šlápnu vedle a ty fungující vztahy pokazím. Také jsem čekala, až naši sounáležitost projeví partner, jak slíbil. On to ale neudělal, seděl stále na jednom místě, jen občas mne vyhledal očima. Na jedné straně jsem byla vděčná, že mi nikdo nic nevyčítá a nepranýřuje mne. Naopak všichni se ke mně a hlavně k synovi chovali vlídně. Na závěr byla exmanželka opět „strašně ráda“ a doufá, že se budeme často vídat. Opravdu mi to připadalo afektované ve stylu „já oběť jsem všem odpustila, teď mám nový lepší život a na téhle exmanželově bokovce vám demonstruju, jak jsem velkorysá“ .Všechny negativní pocity jsem se snažila potlačit, abych nepokazila oslavu. Až v noci se mi zdály děsivé sny a musela jsem si připustit, že bylo pro mne partnerovo chování obrovským zklamáním. Majda (4)
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
hledání sebe sama
Několikrát mi tlumočil touhu exmanželky, abychom se my dvě konečně poznaly a spřátelily. Sám připouštěl, že to od ní znělo afektovaně. Krize nastala minulý týden, kdy k seznámení skutečně došlo při příležitosti narození jejich společné vnučky. Ještě cestou na oslavu mne partner ubezpečoval, že se nemusím bát, že tam nebudu sama a on se mi bude věnovat. Takový slib jsem po něm nežádala, řekl to sám od sebe, tím víc mne to potěšilo a velmi se mi ulevilo. Dopadlo to ale tak, že ihned po přivítání si exmanželka sedla proti němu. Poté, co mi sdělila, že je "tak strašně ráda", že se konečně poznáváme, si spolu povídali po celý zbytek našeho pobytu, cca 2 hod. Byla jsem dlouho v klidu díky tomu jeho předchozímu slibu, ale protože jsem se v její přítomnosti necítila dobře a syn nevydržel dlouho sedět, strávili jsme zbytek pobytu hraním v areálu hřiště, kde se akce pro cca 30 lidí konala. Majda (3) - otázka upravena poradcem
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
hledání sebe sama
Jako bych měla v sobě zakódované černobílé dobro-zlo a neustále čekám trest v podobě nějaké katastrofy, např. těžkou nemoc syna, veřejné odsouzení, opuštění ze strany partnera apod. Přes rozmanité moderní formy soužití jsem vždy věřila na důležitost manželství, věrnost, trvalost svazku. Nakonec jsem se ale spolupodílela na rozbití těchto hodnot a sama žiji „na hromádce“, popravdě manželství mne ani neláká, přišlo by mi za daných okolností nepatřičné, nezasloužené. V důsledku toho všeho se cítím méněcenná jako partnerka, podezřívám partnera, že bere naši novou rodinu jako neplnohodnotnou, protože s tou první „skutečnou“ byla jeho role naplněna. Stará se sice o nás po materiální stránce, moc času však doma netráví, neboť má mnoho aktivit a také příležitostně navštěvuje svou bývalou manželku, neboť má zaměstnání v místě jejího bydliště. Zakládá si přátelských vztazích s okolím, zejména se ženami, a v manželství nebyl vždy věrný. Majda (2)
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
hledání sebe sama
Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o náhled na naši situaci. Je mi 43, mám tříletého syna a pětiletý vztah s jeho otcem (53), žijeme spolu v mém domku. Partner o mne začal usilovat jako ženatý, v době kdy jsem se již smiřovala s rolí bezdětné singl a ve volném čase se věnovala práci pro obec a cizí děti. Půl roku jsem takový vztah odmítala, nakonec se zamilovala, další rok se neúspěšně pokoušela vztah plný bolesti a pocitů viny ukončit. On se časem přiznal manželce, ta po období zoufalství požádala o rozvod, našla si nového partnera a je znovu šťastně vdaná. My žijeme vcelku hezky s občasnými běžnými bouřkami, podařily se i dobré vztahy s partnerovými dospělými syny, navštěvují nás, vzájemně si vypomáháme a mají bratříčka rádi. Já však stále nosím v sobě pocity viny, že se kvůli mně rozpadlo cizí manželství. Z toho pak pramení některé naše zbytečné konflikty, protože jsem zřejmě jediná, kdo se tím ještě trápí. Majda (1)
Majda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Majdo, vaše psaní má více pokračování, takže nejprve přecházím na ně...
hledání sebe sama
Dobrý den,
mám možná divnou otázku. Jsem hodná, každému vyhovím a nic za to nechci. Zároveň si neumím říct o pomoc, protože se předem bojím odmítnutí . Když už opravdu nemůžu jsem na okolí hnusná a ječím. Všichni se pak diví. ;-) Dá se s tím něco dělat ? Nevíte třeba o nějaké skupině, kurzu atd. pro podobně založené lidi ?
Paja
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Pajo. Máte problémy s vlastní sebedůvěrou, a to docela velké. Myslím, že pokud neumíte říkat NE, musíte být z toho hodně vyčerpaná. A pochybuji o tom, že byste za to nic nechtěla. Každý z nás máme v sobě potřebu satisfakce, vděku a ocenění od těch druhých. No, a když už jste na doraz, bouchnou vám saze, ale takovou Paju nikdo nechce, všichni jsou zvyklí na hodnou a rozdávající se Paju. Měla byste se učit vymezovat si své osobní hranice, začít odmítat něco, co nechcete poskytnout. Zatím si pořiďte knížku Jána Praška Asertivitou proti stresu, je skvělá a plno věcí tam pochopíte. Bude vás s pomocí různých cvičení provázet vaším JÁ. Jinak bych vám doporučovala kvalitní kurzy asertivity, který by byl i psychoterapeuticky zaměřený :-) Hodně zdaru :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 22 let a s partnerem jsme spolu už přes 5 let. S partnerem si skvěle rozumíme, máme společné zájmy a dokážeme spolu o všem mluvit, nicméně i přes to všechno a i když se stále vzájemně milujeme, máme problémy s intimitou. Tyto problémy nejsou nic nového, začaly se objevovat už asi po roce našeho vztahu. Jsou chvíle, kdy je vše v pořádku, ale pak jsou i chvíle, kdy mi vadí každý jeho dotyk. Bohužel v současné době převažují ty horší chvíle, kdy nedokážu na svém těle snést ani jeho ruce, natož aby došlo k sexu. Můj přítel je naštěstí velmi chápaví a nikdy mi nic nevyčítal, nicméně si myslím, že to takhle nemůže vydržet věčně. Přece jenom k životu sex určitým způsobem potřebuje. Někdy se snažím tedy samu sebe přemoct, ale je to pro mě velmi obtížné.
Nevím, zda to s tím nějak souvisí, ale problémy nemám jen se svým partnerem, ale také mi činí velkou potíž například dát pusu svému otci, když má narozeniny nebo mému bratrovi.. Vím, že by nikdo z nich nikdy neublížil, ale někdy mi vadí jen být sama doma se svým taťkou.
Přála bych si, abych tyto problémy zmizely. Myslíte si, že je to možné?
Předem moc děkuji.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Je zajímavé, že jsou chvíle, kdy je vše OK, a pak chvíle, kdy nezvládnete vůbec dotek od něj. Chtělo by to více rozebrat do hloubky, to, co popisujete s tátou a bratrem, je další faktor, velmi podstatný. Rozhodně vám doporučuji individuální psychoterapii.
hledání sebe sama
Dobrý den, mému synovi bude 16 let, a včera se mi svěřil, že je bisexuál. I když ještě neměl žádný sexuální styk nebo žádný vztah. Je si tím jistý. V první řadě chci říct, že ho neodsuzuji, miluji ho stejně jako předtím, je to můj syn a vždy bude. Je mi upřímně jedno jestli bude s klukem nebo s holkou. Hlavně, že bude šťastný. Jen bych se chtěla zeptat jestli již v tomto věku, i když ještě neměl nějaký vztah , si může být tím jistý. Protože přece je ještě v tom období kdy člověk ještě hledá to své místo a kdo vlastně je. Na mých citech k němu to nic nezmění. Jen mám pořád takové malé pochybnosti. Ale myslím si, že to má každá matka. Děkuji za odpověď
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Renato. Jestliže se vám syn aktivně svěřil, muselo ho to stát nějaký čas přemýšlení nad formou, nad tím, jak to přijmete. Coming out rodičům přichází tehdy, kdy si je člověk v podstatě jistý. Syn zatím mluví o bisexualitě právě proto, že nemá aktivní sexuální zkušenost. Ale v jeho erotických touhách to má poměrně dost jasné, tipovala bych to spíš na homosexuální orientaci, ale nechává si tam ještě nějakou vůli na kontakt se slečnou. Věřte tomu, že tyto věci zvlášť kluci u sebe poznají poměrně dost rychle, většinou v době puberty. Důležité je, že to pro vás není problém a přijmete to.
hledání sebe sama
Dobrý den, trpím láskou k někomu, kdo má rodinu. Je mi 20 a té osobě je o hodně vic. Prožívám si tohle v životě už po několikáté. Dalo by se říct, že trpím platonickou láskou už odmalička. Obávám se, že mě to jen tak nepřejde. Mám potřebu nějakou nedostupnou osobu získat a právě jsem zamilovaná do o hodně staršího člověka. Oni mě ani mladí lidé nepřitahují. No, došlo to tak daleko, že jsem začala mít potřebu něco dělat.. Jako třeba často běhat, chodit na celý den ven na procházky atd. Už jsem z toho přehnaného chození unavená, začala se mi už před několika dny točit hlava a neustává to a o tom, že se mi blbě dýchá ani nemluvím. Přestává to, až když tu osobu, do které jsem zamilovaná vidím. Nevím zda je to už nemoc ale doufám, že ne. Jen nevím co mám dělat. Napadlo mě té osobě napsat zda nechce někam zajít, abych zjistila, že třeba ani není tak dokonalá, jak si myslím ale je mi to blbé. Nebo ji to mám rovnou říct? Třeba i tak se mi uleví nebo fakt už nevím. Předem děkuji za odpověď.
Andy
PhDr. Jitka Douchová
Milá Andy. Nemám pocit, že je tady tak důležitá ona konkrétní osoba, ale důležitá jste vy - "trpíte" platonickými láskami celý život, již od dětství, přitahují vás vždy starší lidé. K nim si pak ale přičítáte nedostupnost. Můžete si snít, idealizovat si je, nemusíte jít do akce, abyste vztah opravdu zkusila. V něčem asi máte ze vztahu strach. Nejste dost dobrá, zajímavá, přitažlivá,...? Sny jsou zajímavější. Pokud to tentokrát proboříte a "tu osobu" oslovíte, buďte jen dopředu připravená na případné rozpaky, zdvořilé odmítnutí. Aby vás to případně nezranilo. Bylo by to vabank. Jinak bych vám doporučovala přímou spolupráci s psychologem :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat na Váš názor- myslíte, že člověk s úzkostnou poruchou osobnosti a OCD, občasnou depresí může vykonávat práci psychologa (klinického+ terapie)? Psychiatři a psychologové, které znám to úplně nevylučují, ale zdá se mi, jakoby nevěřili, že to dokážu. Na druhou stranu znám některé studenty psychologie, kteří mají problémy s psychikou. Také jsem slyšela názor, že není lepší psycholog (psychiatr), než ten, který si sám něčím prošel. I Jung měl údajně problémy s psychikou... Je to můj dlouhodobý sen, stát se psychologem a pomáhat podobně stigmatizovaným lidem. Děkuju.
Maruška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Maruško. Pokud bude váš stav zcela stabilizovaný a budete moci hovořit o úzkostné poruše osobnosti, depresích, OCD, jako o minulosti, pak může být vaše životní zkušenost výhodou. Jinak je to z mého pohledu kontraindikace. Každý, kdo začne pracovat jako psychoterapeut, musí projít 5 letým psychodynamickým výcvikem, aby si v jeho rámci vyčistil sebe sama, vyřešil problémy, které má. A nemůže být pacientem, pak by to nebylo profesionální a nutností odstupu.
hledání sebe sama
(pokračování 2) skoro problém vzít si na své oslavě narozenin kousek tiramisu, které jsem sama dělala pro hosty. Dávám si pozor, abych neochutnávala, když peču něco sladkého pro ostatní. Protože mám strach, že bych si pak dala kousek, a byly z toho zase kila nahoře. Jím teď pravidelně a cvičím gravid jógu (4x týdně). Ale pořád mám pocit, že to není dost. Můj muž mě miluje, vím, že se mu líbím. Milujeme se v těhotenství sice míň, než bych chtěla, protože bývá unavený z práce, ale pořád dost často a je to skvělé. V tom problém nemám. Poraďte mi, prosím, co můžu s tou svou přehnanou sebekontrolou dělat.
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Karolino, milujte sebe samu tak, jak vás miluje váš muž :-))))
hledání sebe sama
(pokračování) Po půl roce mi došlo, že to takhle nejde, protože jsem se opravdu necítila dobře, tak jsem si změnila režim a postupně začala jíst se synem a pravidelně cvičit jógu. Bojuju už víc než 10 let s váhou. Jsou období, kdy to neřeším (ale nikdy jsem se nepřejídala, spíš hladověla - po celém dni v práci si vzpomněla, že jsem nic nesnědla), a období, kdy se snažím s tím něco dělat, jím pravidelně a cvičím. Nikdy se mi nepodařilo zhubnout víc než 10 kg, i když zdravý režim dodržuji měsíce i roky. Teď jsem těhotná a už na začátku jsem vážila o pět kilo víc než na začátku prvního. Pak jsem něco zhubla a nyní - ve 20tt jsem jen +1kg. Přesto mám ale neustálé výčitky a nutkavé myšlenky, že bych měla tu váhu udržet, protože není nízká a protože mám nějaký psychický problém, kdybych se dostala zase přes 90kg (měřím 170cm). Vím, že kdybych nejedla, tak tím nic nevyřeším, že jsem těhotná a měla bych jíst normálně zdravě, ale přesto cítím, že mám tendenci strašně se kontrolovat. Měla jsem
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Karolino, váš problém není opravdu malicherný, jak píšete v úvodu. Přecházím na poslední část vašeho vyprávění o sobě. Co vnímám jako klíčové zatím - SEBEKONTROLA,nedostatek SEBEDŮVĚRY, tendence k PERFEKCIONISMU, "NUTKAVOST".Ale máte v sobě i zdravý a rozumný korektiv, který vás upozorní na rizika. A váš perfekcionismus se pere s vašimi rozumnými korektivy... Komu byste fandila, aby vyhrál? :-)))...
hledání sebe sama
Dobrý den! Může se to zdát malicherné, ale mám asi problém ve vztahu sama k sobě. Je mi 30 let, jsem vdaná, mám 18 měsíčního kluka a nyní jsem podruhé těhotná. Vždycky jsem měla nízké sebevědomí, co se týče vzhledu (i když z objektivního hlediska jsem nikdy neměla problém si najít přítele, měla jsem tříletý a šestiletý vztah, než jsem poznala manžela). Jsem chytrá a mám přehled. Všichni mě vždy pokládali za velice vyrovnanou a klidnou osobnost. Moje máma je pyšná na to, že ze mě a mých sester nevychovala fifleny. Sama o svůj vzhled a ženskost příliš nepečuje. Já jsem proto o všechno ženské začala zajímat víc až na vysoké škole, ráda se hezky obleču a nalíčím. Problém je, že mi příliš záleží na tom, co si o mně myslí ostatní a že dávám ostatním přednost před sebou. Když se mi narodil syn, přestala jsem skoro jíst, pít, spát a jen se starala o miminko. Na konci dne jsem někdy zjistila, že jsem se nestihla osprchovat. Raději jsem uvařila pro manžela a uklidila, než bych si chvíli odpočala
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Karolino. Vypadá to, že jste ve vztahu k sobě velká perfekcionalistka. Dokážete mluvit s přehledem o svých výkonově pojatých úspěších, ale někde vzadu pokulhává vaše čistě ženská sebedůvěra. Máma vás se sestrami nijak v důrazu na ženskost nepodpořila, pro ni samotnou to byla nejspíš nevýznamná hodnota, nebo naopak, péči o sebe mohla vnímat jako povrchní a marnivou záležitost. Netuším.Ale vy jste se na vysoké škole z jejího modelu vymkla :-) Rozumíte tomu, kde se vzala potřeba hodnotit sebe sama podle mínění druhých, a ne podle sebe? Přijde mi jako skvělé, když jsme každý sám svým vlastním posuzovatelem. Ale jdu číst dál...
hledání sebe sama
Dobrý den,
nějak si nemůžu připustit,že se asi chci rozejít se svým přítelem.jsme spolu 3 roky,je mi 23,jemu30.Už skoro rok cítím,že to není ono,neumím dát ale jeden jasný důvod.přítel je na mě hodný,ale uplně asi neumim zapomenout,ze me pred 5 lety opustil po 0,5 rocnim vztahu kvuli jiné slecne.vratili jsme se k sobě za 2 roky,co jsme nebyly v kontaktu,on byl můj první.V poslední době se nevidíme casto,kdyz jsme spolu,rekneme si navzajem jak jsme se meli,ale vlastne na sebe poradne nereagujeme.jsme vedle sebe,ne spolu.nejhorsi je,ze ja citim,ze to ani nechci zlepsovat.zaroven chci ale,abych to chtela.nikdy jsem nebyla holka,co by se rozchazela kvuli tomu,ze se nudi..nejak se chci primet,abych zase citila co driv.nechci se rozchazet..ale nejsem takhle stastna.asi se bojim,ze bych nebyla ani tak,nikoho jineho,lepsiho nenasla a litovala toho.nevim,jak se rozhodnout,jak si to dovolit.nechci abych citila,ze chci byt nekde jinde s nekym jinym.neumim se s tim vyrovnat,ze se asi chci rozejit
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzano, je evidentní, že ve vztahu buď potřebujete oba dva udělat změnu, nebo postrádá další smysl v něm pokračovat v dané podobě. Vy jste ze vztahu unavená, už vás ničím nenabíjí, nic vám nedává. Možná to přítel cítí podobně jako vy a ani jeden si to nedokážete říct nahlas, protože se bojíte závěrečného verdiktu - rozchod. Může jít o setrvačnost, u vás jde o strach z rozchodu. Ale tady není jiná možnost, než zkusit to změnit - neboli, bojovat :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Je mi už přes třicet a nikdy jsem neměla přítele (vztah). Dokonce jsem se nikdy ani nelíbala. Chtěla bych moc vztah a rodinu. Co mám dělat? Jsem aktivní na seznamce, jednou jsem měla s jedním mužem schůzku. Problém je v tom, že jsem moc úzkostná a nevím, o čem si mám s muži povídat, aby je to zajímalo... Strašně se scházení a bavení s nimi bojím. Poradíte mi, co mám dělat? Jinak na psychoterapie chodím, kdybyste mi chtěla poradit toto. Děkuji. Zdravím Vás. :)
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. A v rámci individuální psychoterapie nenacházíte postupně odpovědi na své vnitřní otázky a nejistoty? Máte problémy se sebedůvěrou, které nejspíš pramení z dětství, máte strach ze vztahu, s přiblížení se, i když po tom toužíte. Pokud s vaším terapeutem naleznete příčiny, bude napůl vyhráno, budete s tím moct bojovat, věřte, že úspěšně :-)
hledání sebe sama
2B/2 do tohoto století a je pravda, že si tak velmi často připadám... nikdy mne nebavilo se opíjet a miliskovat s kde kým, prostě jsem člověk co věří na pravou lásku, co si myslí, že by si partneři měli být vzájemně věrní a oporou, kde by se muž měl starat o ženu a žena o muže. Kde by muž měl být ten ochránce džentlmen a žena ta jemná a opečovávající. Když jsem se dozvěděla svou dg a odpověď od jednoho lékaře tak mne to donutilo se zamyslet jestli jsem opravdu hodně neprošvihla čas a víceméně jsem pro muže již stará, tlustá a naivní která nezapadá do této doby a tím je až moc zvláštní. Nevím jak se flirtuje s muži nikdy jsem to neuměla vždy se chovám mile a přátelsky (kamarádi říkají že dám nějak hned najevo, že budeme pouze přátelé nic víc aniž já sama si to uvědomuji) Copak dnes muži nechtějí o ženu alespoň trochu usilovat, nebrát 1. ne jako ne a snažit se dál, a ne že jim každá hned padne do náruče a bude po nich vyjíždět co se dá? Copak jsem na tuto dobu opravdu tak stará? Děkuji
B
PhDr. Jitka Douchová
B, nejste stará, to ani náhodou. Jste ale zatížená rodinnou historií a tím, že vás vychovávala maminka, která sama prožila ve svém životě negativní zkušenosti s muži, respektive s vaším otcem. Asi do vás nenápadně, ale přeci jen docela festovně, cpala strach ze vztahu, ze zklamání, z ublížení. Pak se zákonitě nemůžete otevřít více někomu, kdo vás zajímá. Nevěříte sobě, nevěříte mužům, nevěříte v možnost kvalitního vztahu. Ale umíte být přátelská, a to už je první věc, která by vám naopak měla pomoct v rozvíjení sebedůvěry.  Najděte si psychologa pro individuální psychoterapii. Dialog s ním vám určitě velmi pomůže. U psychologa, pokud má být psychoterapie smysluplná, se člověk otevře a konečně nemusí hrát žádnou hru pro druhé. Tam můžete být sama sebou :-) Držím palce, a nebojte se o sebe :-)
hledání sebe sama
2A/2 jeden ze základů mého problému navázat blízký vztah s kýmkoli především s muži. Je důležité podotknout, že jsem byla vychována matkou, které bylo hodně ublíženo mým otcem a více méně když se řeklo, že jsem př Nováková tak to bylo velké pohanění. Proto se také domnívám, že mám velký problém navázat vztah s muži. Je mi skoro třicet a měla jsem pouze jeden vztah, ze kterého jsem po třech schůzkách utekla, jelikož měl hloupou připomínku a to mi hned připomnělo otce a tak na další schůzce jsem se s ním rozešla. Když mne konečně někdo zaujme tak ho nezaujmu já či nemá na mě odvahu či jak bych to řekla či když se někomu naopak líbím já tak většinou je to přesně typ který mě nezaujme, důvody si umím hledat velmi dobře ačkoli se o to nesnažím. Celkově si myslím že mám strašný strach ze vztahu aby mi nebylo ublíženo stejně jako mé mamce. Myslím že jsem celkem hezká a ne úplně hloupá akorát tedy mám problémy s postavou s kterou se tak nějak nedokážu smířit. Brácha mi vždy říká, že nezapadám
B
PhDr. Jitka Douchová
Aha! Jdu dál...
hledání sebe sama
1/2Dobrý den paní doktorko, před 3mi dny jsem se dozvěděla určitou diagnózu, že je možnost sice relativně malá ale je že nebudu moci mít děti či budu mít problém s jejich početím či donošením. při řečení dg jsem byla jako obvykle když jsem ve strašném stresu vyřechtaná a ukecaná takže i lékaři si mysleli že jsem naprosto ok. Nikdo však nevidí jak vypadám když přijdu domů či když jsem sama... a toto je vždy můj problém z vnějšku působím jako strašně ukecaná usměvavá naprosto suverénní silně sebevědomá osoba, skoro nikdo až na pár vyjímek a to přátel neví jaká jsem a domnívám se že ani ti to neví úplně. Byla jsem vychována tak, že se mám chovat slušně, čestně, pomáhat lidem, což je i mou přirozeností a vedlo to i k výběru mého budoucího povolání. Vždy i když nejsem v pohodě to zahraju tak že si všichni myslí že jsem naprosto ok, nechci je přeci omezovat svými problémy. I když se cítím špatně tak pomůžu nejprve jiným než abych si já sama nevím jak ale nechala pomoci. A to si myslím je
B
PhDr. Jitka Douchová
Milá B, dobrý den. Než budu reagovat, přejdu na dvě další části vašeho vyprávění o sobě. Zatím mi přijde jako klíčové hraní role pro okolí, abyste nikoho nezatížila, neobtěžovala. Projevit slabost venku je pro vás nemyslitelné, máte to jako poselství z domova od svých rodičů. Pravděpodobně i oni žili v tomtéž modu. Ale je to škoda, nepustit k sobě někoho, komu byste se mohla vyplakat na rameni...
hledání sebe sama
Dobrý den.Potřebuji poradit jak nalést znovu v životě radost.Jsem 5 let v důchodu.Dřív,za mlada,jsem si např třeba koupila nové tričko a radost z něj byla bezmezná.Nebo jsem se měsíc dopředu těšila,že pojedu na výlet.Teď jsem v důchodu,manžel taky,ale místo užívání si volnosti mi sedí kámen na duši.Ten důchod pocituji tak,že mi vzal práci,kterou jsem velmi milovala.Mám hodného manžela i děti.Dokonce i vnoučata mám.Chodím do jednoho kroužku stejně starých žen,ale radovat se nedokáži z ničeho.Vidím jen chmůry,když se zamyslím nad budoucností.Poraďte jak se ze života znovu začít radovat? Děkuji.
Lída
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lído. Přechod do důchodu opravdu není lehké období, je psychicky náročné a leckdy vede až k depresím z pocitu ztráty smyslu života. Jestliže vás naplňovala primárně práce, je to dobré znamení. Měla byste si najít něco nového, nač jste dříve neměla čas. Těšte se na nové věci, které sama sobě vymyslíte. Prostě teď nějak stagnujete, ale to je škoda. Je to na vás, co pro sebe vymyslíte, rodinné kvalitní zázemí máte, podporu od nich určitě budete mít také :-))
hledání sebe sama
Dobrý den,
svého partnera miluji, ale nemůžu se vyrovnat s minulostí, kdy na počátku našeho vztahu jsem ho nebrala vážně, nepředstavovala jsem si, že to bude můj partner a měla jsem něco s jinými muži. Řekla jsem mu to, odpustil mi, ale já se s tím stále nemůžu vyrovnat, střídavě oblačno se snažím zahnat negativní myšlenky, ale tento stav trvá kolem 3 měsíců. Já to vnímám za jakési křivé jednání a nemůžu to přijmout.
Děkuji za radu
Vendy
PhDr. Jitka Douchová
Vendy,já tomu moc nerozumím. Vyčítáte si, že jste podváděla přítele na začátku vztahu - v té době jste jej ale nemilovala a netušila jste, zda z toho vznikne pevnější partnerský vztah. Vše jste mu nakonec sdělila, vyjasnili jste si to. Zkuste si trochu více zanalyzovat, co vás trápí. Nyní o své lásce již víte, jste mu věrná. Vaše negativní myšlenky - potřebovala bych vědět víc, abych se v tom orientovala a mohla něco nabídnout. Nechcete si zajít k psychologovi?Probrala byste vše důkladněji v přímém dialogu :-)
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko,
mám pocit, že mi nikdo není dost dobrý. Měla jsem jeden vážný 4letý vztah, který skončil před 4 lety. Poté jsem měla půlroční se skvělým mužem, kterého jsem nebyla schopna si vážit – nebyla jsem odpoutaná od minulosti. Nyní jsem přes rok sama, psychicky připravená na další vztah. Minulost mě již netrápí, s bývalými partnery jsem si vše vyříkala, sobě ani jim nic nevyčítám. Snažím se jít lásce naproti, jsem aktivní na seznamce, v realitě se snažím být komunikativní, na druhou stranu urputně vztah nehledám a věnuji se hodně sobě a své práci. Mám však problém, že když jdu na schůzku s cizím mužem, pokaždé hledám chyby. Tento není dost galantní, s tím si nemám co říct, tady mi něco nesedí…přijde mi, že mi nikdo není dost dobrý, k nikomu necítím to pomyslné cosi, přitom se kolem mě motalo již spousta fajn chlapů, kteří mě měli rádi, kterým jsem se líbila. Čím to je? Co dělám špatně? Vím, co od muže a vztahu čekám, ale nemyslím si, že bych měla vysoké nároky. Děkuji
Lucie (25)
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie, líbí se mi schopnost vaší sebereflexe, toho, jak hledáte ne u druhých, ale u sebe, kde by mohl být problém. Na druhou stranu to ale nepřehánějte. Je v pořádku, že máte vysoké nároky na to, jaký bude váš vztah. Jen možná někdy předbíháte možnosti vztah někam rozvinout a poznat toho druhého lépe. Teď nechci předbíhat já, ale zdá se mi, jako byste preventivně v rámci vlastních obranných mechanismů podléhala "haló efektu" - To je vytvoření si představy o někom na základě prvního dojmu. A to by byla zase trochu škoda, ne? Usmívám se na vás před klávesnicí a přeji vám, ať se to brzy změní, zítra je 1. máje :-))).....
hledání sebe sama
hledání sebe sama – Táňa……Děkuji Vám...terapie mi pomáhá, ale nic se nezměnilo….moje maminka trpí nesnášenlivostí k mužům, takže ta mi také moc nepomáhá. Momentálně jsem velmi nešťastně zamilovaná do svého kolegy, který je zadaný. Pláču každý večer. Nedokážu myslet na nikoho jiného…..bohužel jsem to s těmi city přehnala, výsledek je, že mnou opovrhuje, jelikož nemám žádnou sebeúctu a nechce se se mnou stýkat ani přátelsky. Stydím se sama před sebou.…nemůžu si pomoct…přitom nabídky od mužů dostávám, ale já s nimi být nechci. Věkem se to nějak zhoršuje, to prožívání odmítnutí. Nejhorší je vědomí, že kdyby neměli partnerku, a potkala jsem je dřív, tak by ten zájem jevili. Ale já je potkám pozdě. A také to možná podvědomě kazím. Zadaný muž, to je vždycky špatně, já vím. Ale když se nad tím více zamyslím a ohlédnu se zpětně, tak se v mém životě opravdu neobjevil muž, se kterým bych mohla tvořit vztah, žít s ním…. To cvičení s tělem jak píšete…Co byste mi doporučila? Jaký druh cvičení?
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Táňo, vrátila jsem si vaši otázku a mou odpověď, ale nemám co dodat. Přidáváte další věci, které vám komplikují život - matka, která nesnáší muže, např. Jste dospělá žena, není možné se stále vracet k tomu, co nás negativně formovalo. Je třeba posouvat se v životě dál, opouštět díky terapii fiaska, která jste za dobu svého života zažila. Píšete, že nemáte žádnou sebeúctu, litujete se, stydíte se sama před sebou. Potápíte se v dalším začarovaném kruhu zamilovanosti bez šance, jako byste tomu šla vstříc, abyste měla další argument, že ten vztah ( vztah obecně ) prostě nepůjde.. Nesázejte jen na vaši psychoterapii, ta by měla být nakopnutím, přinést porozumění sobě samotné, příčinám toho všeho, ale pak se musíte postavit na vlastní nohy a jít dál- Vaším úkole je hledat zdroje vaší ženské sebeúcty, společně s obecným sebevědomím vás, jako člověka. Nestavte se do role "oběti" svého dětství. BOJUJTE  za sebe. Práce s tělem? Variant je hodně, stačí omrknout internet a najít si to, co by se vám líbilo. Do terapie nebudete chodit věčně, tak se snažte hodně aktivně s terapeutem pracovat na změně. To je vaše záchrana. Není nic horšího, než se věcem poddávat :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,moc prosím o radu. Nejsem schopna navázat vážný vztah. Zakoukávám se do mužů, kteří jsou chladní, odtažití (jen ke mně) a většinou zadaní. O závazek se mnou, tedy nestojí. A o ty, kteří o mě mají zájem nestojím já. Ti muži jsou nepoužitelní pro život, nepřitažliví. Chybí mi střed. Jediný vztah jsem měla v mládí, trval 5 let. A od té doby jen flirty. Jsem sama tedy 14 let. Za tu dobu jsem nebyla schopna najít jediného partnera, který by se mnou byl. Čas letí a já se bojím, že nikdy nebudu nikoho mít, nechci žít sama, bez dětí a bez partnera. Trápím se.Docházím na terapii. Vím, že jsem hodně ovlivněna dětstvím, kdy mě otec opakovaně opouštěl a ani teď náš vztah není moc dobrý. Nemá mě rád, cítím to a nesu si to v sobě. Ale co s tím mám dělat, aby se minulost neprojevovala v přítomnosti a neovlivňovala moje další vztahy? Problém si uvědomuji, ale jak se ho zbavit? Jak to změnit? A je vůbec možné, aby mě přitahoval ještě někdy muž, po kterém budu toužit?Jsem už na dně. Děkuji.
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Táňo. Ale to je skvělé, že chodíte do terapie, chtěla jsem vám to v průběhu čtení navrhnout jako nosnou cestu k řešení a posunu v sobě. Jste někde v něčem zamrzlá, přitahují vás nejspíš muži, kteří připomínají vašeho otce a nedovedete si představit, že ten, který vás má rád, je hodnotný a má co nabídnout. Nevěříte si jako žena, jste zvyklá věci poznávat, racionalizovat si je pak dál, ale šlapete dlouho na jednom místě. V terapii jste na půli cesty. Prvním předpokladem je pochopení vašich podvědomých motivů, a pak následuje cesta, jak s tím pracovat. Vidím tady jako důležité odpuštění, tzn. pracovat nyní hodně s emocemi, ap ka také práci s tělem, abyste se dokázala uvolnit. Potřebujete nějakou silnou abreakci, která bude postupně přicházet. Vy po budoucnosti s partnerem a rodinou navenek toužíte, ale vnitřně si ji  nepřipouštíte, máte z toho strach. Jak s tím pracovat, je na společném dílu vás a vašeho terapeuta :-)
hledání sebe sama
Byla jsem v 11 letech znásilněná vlastním otcem.Několikrát.Dnes je mi 46 let a trpím hroznou uzkostí.Otec mě bil,nadával,nikam jsem nesměla chodit a matka se ho bála a mlčky přihlížela.Otec loni zemřel,ale mně se neulevilo.Co mám dělat? Prosím o radu.Děkuji.
anna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, anno. Jistě vám samotné musí být jasné, že toto téma není na vyřešení v rámci internetové poradny, ale potřebujete důkladnou poctivou psychoterapii. Objednejte se ke klinickému psychologovi podle vaší volby na internetu, nebo si zavolejte na linku důvěry s prosbou o doporučení na někoho konkrétního...
hledání sebe sama
Dobrý den, už jsem zde psala s těma mýma myšlenkama a tím že se bojím že budu nevěrná partnerovy ikdyž nikdy nechci..Nevím jestli si pamatujete. Ale chtěla jsem se jen zeptat..Kdyby došlo k té situaci které se bojím- že po mě někdo jen tak z ničeho nic vyjede..ať je ten dotyčný sebehezčí, nemůže se stát že mi vypne mozek a zapomenu na partnera a vše si uvědomím až bude pozdě? Myslím, když mě někdo začne líbat, nevyne mi mozek, myslím tím, že nezapomenu že jsem zadaná...
Děkuji moc za odpověď.
Sabča
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Sabčo. Zdá se mi, jako byste byla tou úzkostí až posedlá. Už nevím, co jsem vám minule odepisovala, ale teď to mám v sobě tak, že byste měla spolupracovat na krátkou dobu s psychologem, abyste porozuměla svým úzkostem. Pro mne je to od stolu na dálku neřešitelné...
hledání sebe sama
Dobrý den,
Jsem samotář. Nemám přátele. Mám jen "lepší známé", se kterými mi stačí se vidět párkrát za rok. Společenské akce mi nejsou ani příjemné ani nepříjemné.Nejraději ale trávím čas sám a věnuji se svým zálibám.Potud je vše ok- píšu to jen, abych lépe nastínil svou situaci.Jenže začíná problém, že jsem začaltoužit po partnerce. Jenže nemám zdravý vztah k ženám a nedokážu s nimi moc komunikovat. Objektivně nejsem atraktivní a dříve se mi holky dost posmívaly.Sebevědomí mám v tomhle smyslu na absolutní nule.Jednou jedinkrát se našla holka, která se mnou byla ochotná vídat.A já se zamiloval. Jenže ona to táhla s více muži a to mi nesmírně ublížilo. Nyni je mi 23 a mám potřebu partnerského vztahu.Jenže nedokáži tuto potřebu nějak uspokojit, a cítím se velmi frustrován, nechtěný a občas mě přepadají dost podivné sebevražedné myšlenky. Mě, který byl vždycky veselý a nkdy nic moc neřešil. Přestávám věřit v šťastné konce... - otázka upravena poradcem
Michal
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michale. Žijete ve svém světě, který jste si vytvořil jako takové své  ochranné království. Necítíte se potřebu s někým obzvlášť často setkávat, ale tu možnost máte a využíváte ji párkrát za rok. Znamená to, že přestože jste víc samotářský solitér, jste ve společnosti vítán, pokud se pro ni rozhodnete vy sám. To je pozitivní :-) Co se týče žen. Jedna věc je, jestli s nimi dokážete komunikovat, druhou věcí je to, co píšete "nemám k nim zdravý vztah". Vy jste se kdysi zamiloval do dívky, která váš vztah nesdílela. Proto to vlastně není ublížení. Je to jedna zkušenost, která by vás neměla doprovázet v životě až tak dlouho. Že máte problémy se sebedůvěrou v oblasti fungování mezi ženami, je z vašeho popisu zřejmé, ale pokud byste z toho nadále utíkal, mohlo by se to nadále prohlubovat. Michale, moc bych vám doporučovala individuální psychoterapii, fakt, nebojte se toho. Já vám zde nic nerozklíčuji, více nevím, ale první dobrý krok pro vás byl již to, že jste sem napsal. A teď běžte dál, a objednejte se k živému dialogu s psychologem, který vám přinese víc. Asi bych to víc viděla na psychoterapeutku ženu, aby vám více otevřela oči, byla empatická, citlivá. Držím palce :-)
hledání sebe sama
Pro hledající Lenku: Milá Lenko, nebojte se, že byste s miminkem přišla o výlety a aktivní život. Já jsem svou dcerku v podstatě celé miminí i batolecí období nosila v šátku či nosítkách (a nejsem žádná ultra alternativní matka, prostě se nedala moc odložit:-)), je to skvělé handsfree na dítko, chce to jen trochu cviku. Dělala jsem v podstatě všechno, na co jsem se cítila, a manžel určitě také vypomůže. Kočárek jsem moc nevyužila. Navíc jsou nosící šátky opravdu krásné módní doplňky, bylo mi pak i líto, že už dítko běhá po svých. Ono toho po nás na tomto světě jednou moc nezbude, a to nejlepší, co tu můžeme zanechat, jsou naše děti.:-) Tak směle do toho Lenko, a děkuji paní doktorko za Vaši poradnu, jste skvělá.
Ane
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ane, milá Lenko, díky, díky! Posílám ven do světa, s úsměvem a radostí :-)
hledání sebe sama
pro Lenku - ať už se rozhodnete jakkoliv a určitě správně, vězte, že i s dítětem se toho dá spoustu podnikat..a tím nemyslím návštěvu přiblblých dětských heren..synovi jsou 4,5 roku a jen za první rok života jsme s ním procestovali "snad půl Evropy"..ano,bez dítěte si to užijete víc, ale jde to i s ním..a za pár let bude Váš plnohodnotný parťák, do té doby to jde vydržet a trošku poupravit plány... teď víc třeba jezdíme po Evropě (a zjišťujeme kolik jsme toho ještě neviděli) a do Asie neletíme na měsíc ale na 14 dnů a hlídá babička..řešila jsem tyhle pocity jestli dítě mít nebo si ještě plnit ty nekonečné seznamy (hlavně cestování)..nakonec jsem do toho šla, protože jsem zjistila, že s každým splněným cestovatelským snem se objevil další a měla jsem strach, že to takto půjde donekonečna a já budu za pár let litovat, že dítě nemám..dnes jsem štastná, že ho mám..a opravdu se toho dá spoustu podnikat, občas je to náročné, ale jde to a je to furt lepší než pohodlně sedět doma:-) - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Radko, děkuji!!! I když se to nedělá, přidám i ze svého osobního soudku. Když jsem čekala svého syna, bála jsem se ztráty svobody, bylo mi 26. když se narodil, ale vše se zvládlo, jezdili jsme s ním na výlety od miminkovského mala, a nebyl jediný problém, naopak, a že jsme byli dost aktivní :-) Mám dvě děti a dnes musím říct, že mě v ničem nikdy neomezovaly. Ale volba je na každém z nás, tomu rozhodování a nejistotě rozumím.
hledání sebe sama
Pokr4 - A takto se to ve mne pere a strida uz pomerne dlouho. Jak tu nevyrovnanost nejak zvladnout? Jak se rozhodout, abych pak nelitovala, ze mi to druhe uteklo? Partner, pokud mame dite mit, by ho chtel co nejdriv, chapu ho, jiz 11 let je rodic a taky se mu nyni trochu uvolnuji ruce, a nechce cely aktivni zivot jen pecovat o deti. Ja uz taky nemam vzhledem k veku moc na co cekat. Tema je aktualni jiz asi dva roky, netlaci tedy na
mne, ale ja uz bych se jednou rada rozhodla tak, abych mela jistotu, ze se mi dalsim pohledem na kocarek, nebo dalsim vycestovanim to puvodne rozhodnuti nezmeni. Vzdy si myslim, tak a ted uz mam OPRAVDU jasno, definitivne... a za mesic je to zase jinak.. Da se neco poradit? :) Moc Vam dekuji
Lenka 4
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, nedá se nic poradit na dálku, aspoň já to neumím. Fakt bych toho o vás potřebovala vědět víc. Jediné, co vím, je to, že dítě by mělo mít právo přijít na svět jak vytoužené a chtěné. Aby také mělo svou cestu v životě dál. Ale to je ideál, který se ne vždy podaří. Co kdybyste vysadila racio a nechala to osudu? Nebylo by to to nejlepší ? :-) :-)...
hledání sebe sama
Pokr3 - Vidim, jak zivot rychle bezi, za 10 let uz nebudu mit takovou fyzicku, abych zvladala veci jako dnes, vsimam si na okoli, lidi zacnou byt vekem linejsi, jiz se jim nechce cestovat, balit, snaset nepohodli, pridavaji se zdrav. problemy. A jak nad
tim premyslim, prehoupnu se do stavu, kdy jsem si pro zmenu jista, ze mit deti neni pro mne a maminky s kocarky, ktere me nedavno dojimaly, ve mne vzbuzuji pocit, ze mam neco, co ony jiz nikdy mit nebudou (i kdyz z druhe strany to musi videt stejne ). Citim, ze je to sebecke a duvody snad a hloupe, ale nemuzu si pomoct. Chtela bych se jeste podivat do vzdalenejsich destinacii, klidne s batohem na mesic, s vetsimi detmi uz by to casem slo, s malym je to ale na dlouho nerealne, stejne jako to, jet tam bez nej. Mam svazujici pocit...presto si po case zase uvedomim, ze hory, cestovani a krasy sveta nejsou vsechno, a ze pritulit ten vonavy uzlicek ma smysl, mam chut ho vsechno ucit a ukazovat mu svet a videt jak z nej roste novy clovek..
Lenka 3
PhDr. Jitka Douchová
Lenko,co kdybyste navštívila psychologa, abyste s ním vše probrala osobně, s možností dialogu, jeho doptávání se na to, proč cítíte jednou to, podruhé něco jiného? Sama říkáte, že jste i uvědomila své pochybnosti v 15 letech, kdy se narodilo bratrovi první dítě. tam v tom všem je přeci mnoho psychologicky citlivých aspektů. Důležité je, co cítíte stabilně VY. Žádné pocity viny, žádné myšlenky o vlastním sobectví. Máte svobodu volby. Váš partner by měl s vámi dítě rád, ale netrvá na tom. Rozhodování je na vás...A priority se nám s věkem proměňují. Hlavně se neřiďte nějakým diktátem toho, co by žena měla zvládnout a udělat. Buďte sama sebou, nic se nemá znásilňovat. Přecházím na poslední část...
hledání sebe sama
Pokr2 - Tesim se na nej, prohlizim detske veci, usmivam se na kocarky. Zacali jsme se i snazit, zatim se to ale nepovedlo, pri jedne carce na testu jsem citila i male zklamani. Pak ale staci, abychom vyrazili nekam na hory, co je pro mne vec, ktera me
neskutecne dobiji - priroda, zadni lide, vystupy, prechody hor, namaha a odmena v podobe vyhedu seshora. Na hory chodime nekdy sami dva (narocnejsi vystupy), a jindy i s detmi - vedeme je k aktivnimu zivotu, a po obdobi, kdy se s nimi toho moc podnikat nedalo (kluk byl maly), se to pomalu otaci, oba jiz hezky lyzuji, ujdou na svuj vek docela velke tury jak pesky, tak na kole, libi se jim to a i my se nemusime jiz tolik omezovat a cas straveny venku a v horach se s nimi da jiz hezky vyuzit. V tu chvili na mne dolehnou velke pochyby, jestli to dalsi spolecne dite opravdu chci. Jestli mi vlastne takto neni dobre. Zivot s detmi mam, ale pritom mam i ten svuj vlastni, o ktory se bojim, ze bych s miminem na dlouhou dobu prisla.
Lenka 2
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál :-)
hledání sebe sama
Dobry den pani doktorko, rada bych se s Vami poradila, je mi 33let, jsem vdana, v podstate zijeme s 2 detmi manzela (6 a 11let), s nim jsme spolu 4,5roku. Deti mam rada a rozumime si. Sama jsem ale vlastni deti nikdy nejak nechtela, zlomilo se to asi v 15, kdy se bratovi narodila dcera a ja jsem asi videla, ze s peci a vsim kolem miminka je dost starosti (do te doby jako mala jsem samozrejme mela predstavu rodiny a tri deti, stejne, jako to bylo u nas :)). Vsichni mi tvrdili, ze az najdu toho spravneho
partnera a zacnou mi tikat hodiny, ze to prijde samo. S partnerem jsme o detech mluvili a i kdyz uz sam dve deti ma, klidne by jeste se mnou do jedneho sel. Je dobry tata a o deti se stara na chlapa az neveritelne. I ja se na to pomalu zacala divat trosku jinak. Ovsem porad se to ve mne dost pere. Momentalne se u mne stridaji obdobi, kdy bych si miminko opravdu prala, a jsem o tom opravdu na 100% presvedcena, predstava zivota rekneme za 10 let bez nej se mi zda prazdna.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko, jdu číst další část vašeho vyprávění. Zatím si jen tak trochu přemýšlím v duchu, kde by mohl být "problém" Třeba o problém až takový nejde. Nejste stabilní v touze po mateřství, něco se ve vás pere a soupeří ve vás nejistota v tom, co chcete, a pak možná tlak ostatních, životního scénáře, který by měl být naplněn?...
hledání sebe sama
Dobrý den.Nedokážu mít dlouho radost protože se bojím že se něco pokazí.Před půl rokem jsem si našla přítele,se kterým jsem opravdu šťastná,jsme spolu často,plánujeme společné bydlení,děti a já jsem za to ráda. A tady začíná problém,užívala jsem si to,myslela jsem na to furt,ale po půl roce,nedokážu na to myslet,protože se bojím že se něco pokazí.Ale ne jeho vinou,jde o mě..nejsem si sebou teď vůbec jistá. Po celou dobu vztahu jsem byla(věrnost a důvěra)je priorita.Miluju harmonii a ta v našem vztahu je a uvědomuju si že mám vše co si můžu přát ale bojím se že o to přídu. Ted mám dokonce až takové myšlenky že bych partnera podvedla ikdyž to beru jako něco neodpustitelného a nikdy bych to neudělala. Ale jsou tam ty myšlenky a je mi z nich zle a nevím jak se jich zbavit. Fur nad něčím přemýšlím místo toho abych si užívala společných chvil s přítelem se kterým chci strávit život.Před půl rokem jsem začla brát HA,můžou být ty myšlenky a psychika z toho?A jak se zbavit myšlenek? Děkuji moc.
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vendulo. Myslím, že jste již jednou dotaz posílala, nemýlím se? Harmonii potřebujete mít hlavně vy, sama v sobě. To je pro náš život to nejdůležitější. Jak a proč vznikly vaše úzkosti, z nich vyplývající negativní myšlenky, to netuším, ale bylo by pro vás užitečné, najít jejich prvopočátek. Proto vám doporučuji individuální psychoterapii. Já bych toho od vás potřebovala vědět mnohem více, abychom z toho mohly být obě moudré :-) 
hledání sebe sama
Dobrý den, už jsem tu psala ale mám ještě novou otázku, konkrétnější. Stručně řečeno mám úžasnýho přítele se kterým chci strávit celý život a on semnou též. Ale problém je že několikrát se mi zdál sen že jsem ho podvedla (ve snu nebyl přímý sex, jen ten hnusný pocit potom). A od té doby mám strach z toho že na mě někdo někdy vyjede. Nevím jak bych totiž reagovala. Jaksi ze mě vymizela sebejistota, nebo nevim jak to říct..ale trápím se tou myšlenkou už 2 měsíce. Ráno vztanu a myslím jen na to a to celý den. Chtěla jsem se zeptat..je to obvyklé? Je mi 17 a když okolo mě projde muž tak hned první myšlenka je "co kdyby na mě vyjel, co udělám". A ještě jsem se chtěla zeptat, když už by někdo takhle vyjel, jaké budou myšlenky? Chci tím říct, "nevypne mi mozek" ? Jakože přestanu myslet a zapomenu na partnera? Nebo se projeví nějaké to "ALE", nějaké "jsi zadaná" . Nikdy mu nechci ublížit proto mě to tak zžírá, nechci ublížit ale nevím jak bych se zachovala. Prosím pomozte mi..děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Sabča
PhDr. Jitka Douchová
Sabčo, dobrý den..Možná jste svázána myšlenkou na budoucnost se svým přítelem. Ale je vám 17, to je hodně brzy na to, abyste přemýšlela o závaznosti vztahu na celý život. A to vás stíhá nejen ve snech. Zajímavé je, že se trápíte "tou myšlenkou" dva měsíce. Proč zrovna dva měsíce? Něco se přihodilo? Někdo vás víc zaujal? Bojíte se sebe sama a svých "chtíčů" Připadá mně to úplně normální. Ale že se tím trápíte denně od rána, to už v pohodě není. Viděla bych to pro vás na aktivní spolupráci s partnerským psychologem, protože já tu můžu rozvíjet spoustu fantazijních hypotéz, ale to není moc užitečné. Užitečný je dialog s profesionálem. . Prostě je to na delší povídání :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Mám uvnitř sebe spousta problémů, nejistot, úzkostí. Vždy, když někoho miluju, velmi se na něho citově upínám. Ten dotyčný o tom snad nijak neví, snad ho nijak neomezuju ani neobtěžuju, ale je to uvnitř mě. Ať už se jedná o lásku k muži tak o přátelství z mé strany. Často se chci někomu podobat, současně si ale dávám pozor, aby to dotyčný nezjistil. Taky když nejsem s dotyčným člověkem, nebo necítím jeho sympatie ke mně, jsem z toho strašně smutá a upadám do depresí. Jistě mi odpovíte, že jsem závislá, ale neumím to jinak, své emoce velmi silně prožívám a nemohu to nijak změnit, i když se s danou osobou delší dobu nevidím, trápím se tím víc, ačkoliv se snažím dělat jiné věci, je to stále ve mně. Nikdy jsem neměla žádný vztah (partnerský), všechno to prožívám intenzivně v sobě, ale bojím se odmítnutí. Chodím k psychologovi, ale asi mi nerozumí. Nedal mi radu, co s tím. Děkuju.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie. Vyměňte psychologa. Nemá smysl chodit k někomu, kde máte pocit, že vám není porozuměno. To je ztráta času, energie i peněz, které za terapii dáváte. Jak vám mohu od stolu odpovědět tak, aby to bylo rychlé a jasné know how? Potřebujete najít příčiny toho, proč žijete svůj život prostřednictvím upnutí se na toho druhého. Potřebujete mít ráda svůj vlastní život, a na základě toho pak mít uvolněný vztah, který si budete nezávisle užívat :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych reagovat na příspěvek p. Magdy. Je mi 40 let. Zůstala jsem také sama. Nikdo mě nikdy nechtěl. Snila jsem o pohodové rodině a dětech. Bohužel mi nevyšlo vůbec nic. Zkoušela jsem všechno možné, všechno bylo stejně marné. Po několika neúspěších jsem již neměla silu ani chuť cokoliv zkoušet. Vytvořila jsem si blok, který mě chrání před dalším poškozením. Nejtěžší období mám již za sebou, což bylo v době, kdy se mé vrstevnice vdávaly a rodily děti. Nesmírně mě to bolelo, že oni mají něco co já nikdy nemůžu mít. Všechno jsem již vzdala, neboť ať jsem dělala co jsem dělala všechno bylo zbytečné. Maximálně mě to znovu zranilo. Učím se mužské práce, abych byla schopna v životě co nejlépe obstát. Na všechno si člověk zvykne i na šibenici jak se říká. Přeji mnoho sil a jde to si na všechno zvyknout. Pohodový večer
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Milá Nikolo, milá Magdo. Propojuji vás, a vám, Nikolo, můžu vzkázat to samé, co Magdě. Nevzdávejte se, to by byla velká škoda. Ochranný blok je fajn, ale jen aby nebyl příliš nepropustný pro toho, kdo by s vámi chtěl trávit svůj čas. Jste příliš mladá na to, abyste to zabalila!
hledání sebe sama
Paní Douchová, nemůžu se smířit s tím, že už asi zůstanu sama. Je mi 52, nejsem žádná kráska, nějaké kilo navíc, ale znám ženy, které jsou na tom ještě daleko hůře, ale své obdivovatele mají. Se mnou chce každý maximálně kamarádit a tím to končí, potom hledí po jiných a já jsem pořád jen "ta kamarádka, se kterou je legrace". Když pozoruju některé jiné ženy, nedělají nic, z mého pohledu jsou nudné a nezábavné, jen čekají, kdo je bude bavit, já jsem vtipná, zábavná, troufám si tvrdit, že snad i inteligentní, ale nechytá se na mě nikdo. Nevsázím na svůj vzhled, protože vím, že na něj sázet nemůžu, ale to ostatní taky nefunguje. Můžu být sebevtipnější, ale... Jeden kamarád mi řekl, že takhle to nefunguje, že musím na chlapy obdivně vzhlížet, jinak nemám šanci.No jo, ale mně to nejde, chci rovnocenný vztah, co s tím? - otázka upravena poradcem
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo. Nesmiřujte se s tím, že zůstanete ve svých 52 letech sama :-) Rezignace a mírná sebekritika vám k ničemu dobré nejsou Je skvělé, že jste ta kamarádka, s kterou je fajn, uvolnění, legrace. Ale nějaké ženské charisma do svého koktejlu namíchat můžete, ne? Určitě do toho patří i to, co vám řekl kamarád - umět druhým naslouchat, být respektující a oceňující. Ale jen tam, kde to opravdu cítíte, kde je to autentické. A na svůj vzhled sázejte, nepodceňujte se :-) Potřebujete v sobě mít oboje - ženskost, šmrnc a sexaepeal, a zrovna tak ten humor a inteligenci. Určitě to nebude tak těžké, pokud budete chtít. Držím palce, Magdo :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, přečetla jsem si vzkaz Antonie a ráda bych jí tímto poslala pár slov: Myslím, že ze všeho nejdůležitější je mít se ráda. Když se budete mít ráda taková, jaká jste (a věřím, že ošklivá rozhodně nejste - na každé z nás je něco krásného!), budete vyzařovat i tu správnou energii, která lidi (nejen muže) přitahuje. Mějte se ráda, věřte si, dělejte věci, které Vás baví, přihlašte se třeba do nějakého kurzu (tam by se nějaká kamarádka mohla najít) a ono to vše přijde časem. Smějte se na svět, zakažte si negativní myšlenky a jakýkoliv hloupý lidi pošlete někam!;o)
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie a milá Antonie, radostně vás propojuji, a vám, Lucie, děkuji za vše, co píšete. Mluvíte mi z duše :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,
jsem se svým přítelem necelé tři roky,už víckrát jsem ho podvedla.Vždy jednorázově,nejsem na to pyšná,ale nějak si nemůžu pomoct.Je to můj první a jediný přítel,je mi 23.na jednu stranu stojím o vztah s ním,na stranu druhou si neumim a nechci predstavovat, že budeme spolu navždy.Už ale jakoby plánujeme společnou budoucnost,zatím dost neurčitě,někdy v budoucnu..Na jednu stranu by mi nemělo nic chybět,vím,že pro zodpovědný život,děti,rodinu,by to byl asi ideální partner.A vím,že jsem hloupá,že to chci zahodit kvůli "užívání si"..ani nevím,jestli bych tak byla spokojená.Ale takhle spokojená nejsem a připadá mi,že o něco přicházím,že se nechci vázat.Nikdy jsem to takhle předtím neměla, až asi rok zpět.nez jsem poznala pritele,cekala jsem na prince a nic takového me nelakalo.nevím,jestli doufat,že tento pocit prejde..nebo jestli se bude akorat zintenznovat..nevím co s tím.Je to hrozně moc nefér vůči příteli,já nejsem spokojená - sama se sebou.nikdy jsem taková nechtěla být.
Díky - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzano. Není chyba v tom, že už teď plánujete společnou budoucnost, takže vás svazuje pocit jakési závaznosti na celý život v definitivní podobě? Proč ve vašem věku plánujete už tak daleko do budoucna? Vy přeci ještě nezvažujete děti, rodinu, atd. Podle mne na to ještě nejste zralá měli byste si užívat sami sebe bez dalekých výhledových plánů. Pocit, o němž doufáte, že přejde, by mohl přejít právě díky tomu, že se nebudete cítit být již doživotně zadaná s prvním mužem, kterého jste v životě potkala. Chápu, že máte pocity viny za své jednorázové nevěry, ale jsou svým způsobem pochopitelné ( myslím ty nevěry )...Jak se s nimi poprat, to vám na dálku neporadím.
hledání sebe sama
Nedávno jsem oslavila své 23. narozeniny a ještě jsem nikdy neměla žádný vztah…

Vždy jsem byla velmi stydlivá a měla problémy s komunikací, jako dítě mě velice trápilo, že nemám žádné kamarádky a jsem sama, ale postupně jsem si na samotu víceméně zvykla a po nástupu na střední školu (kde jsem opět nezapadla do kolektivu)jsem si uvědomila, že už si vlastně ani neumím představit, že mohlo být něco jinak, a to nejen, co se týče kamarádství, ale i toho, že bych měla s někým chodit…
Od mala jsem si byla jistá, že chci být v dospělosti matkou, snila jsem o holčičce…ale její otec v mých představách nefiguroval, ačkoliv jsem si s přibývajícím věkem pochopitelně čím dál více uvědomovala, že pro dítě je otec důležitý…pro dítě, ne pro mě…

V pubertě jsem si říkala, že se pravděpodobně také jednou zamiluji a budete to dobré…mám přeci ještě dost času a ono se i u mě jednou něco zlomí…Jenže nezlomilo a s blížícími se 20. narozeninami jsem začala být neklidná, jelikož jsem měla naplánováno, že své první dítě porodím v 25 po pětiletém vztahu(4 roky se mi pocitově zdají jako minimum pro dobré poznání toho druhého, nehledě na to, že mi obecně dlouho trvá než si k někomu utvořím nějaký vztah a začnu mu věřit…).Tenkrát jsem začala přemýšlet o tom, že se musím přinutit k nějakému posunu, přeci jen pravděpodobnost, že mi vyjde první vztah je dost minimální, jenže nemám dost silnou vůli…

Myslíte, že jsem ještě dost mladá na to, aby se u mě něco změnilo? Zatoužila jste některá po vztahu později? Nejsem jen,,rozmazlená" a nedospělá? Nechci od života moc? Neměla bych prostě,,zatnou­t zuby"?

Zatím si dovedu představit, že zůstanu celý život sama a bezdětná, ale mám strach, že mě jednou doženou hormony…co když si poté nikoho nenajdu(seznamování je pro mě těžké + jsem velice neatraktivní), nepovažuji za morální pořídit si dítě bez otce, nepovažuji za morální být starší matkou…Mám strach ze selhání… - otázka upravena poradcem
Antonie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Antonie, máte strach ze selhání, máte strach z osamělosti, máte strach, že se vám v dohledné době nepodaří začít pracovat na plnění svých cílů. Je ve vás mnoho úzkosti, nízké sebevědomí, nejistota, smutek, ale také ve vás cítím osobní sílu a drive. Jen jste na to vše tak nějak moc sama. Zatím jste hodně mladá na to, abyste měla před sebou katastrofické scénáře do budoucna. Ale z vašeho psaní vyplývá, že vám jde více o dítě, než o to, mít kvalitní partnerský vztah. Prostě a jistě - máte v sobě spoutsu pochybností, které pramení nejspíš z dětství, a potřebovala byste si projít kvalitní individuální psychoterapií, která vám nesmírně pomůže v porozumění sobě samé, nalezení prvopočátků všeho, abyste s tím pak mohla aktivně pracovat. U psychoterapeuta nejdete jak analýzu, tak osobní podporu. Neváhejte, najděte si někoho ve vašem okolí, kdo se vám bude líbit ( ad webové stránky psychologů ) a objednejte se co nejdříve, moc vám to doporučuji :-)
hledání sebe sama
Dobry den je mi 14 a před 13 lety mi tragicky zemřel otec. Nikdy jsem jsem to nějak neřešila byla jsem s tím prostě smířená. Posledních pár měsíců mám až úzkostne stavy svíra se mi žaludek, brečím cítím strašnou bezmoc že už ho prostě nikdy neuvidím. Pořád dokola si přehrávám staré kazety ještě před jeho smrtí ale to mě depta ještě víc ale zároveň mám potřebu se na to dívat. Vůbec nevím co mám dělat a mamce se mi to nechce říkat. Nejradši bych šla za šk. psychologem ale bojím se že ho to nebude zajímat..
Merkéta
PhDr. Jitka Douchová
Merkéto. za školním psychologem určitě běž, to bude první začátek. Nikdy jsi neřešila to, že ti tragicky zemřel táta, na kterého si nemůžeš pamatovat, když ti byl rok. Ale naši rodiče jsou součástí naší identity, potřebujeme toho o nich vědět hodně, s přibývajícím věkem stále víc a víc. Tátu už neuvidíš jinak, než na fotkách, nebo na těch starých kazetách, které doma máte. Můžeš si o něm povídat s mámou, s babičkou a dědou,s  jeho sourozenci, pokud je měl. Ale tvé stavy jsou tvé a potřebuješ je ze sebe dostat ven. Své city, bolesti v sobě rozhodně nenechávej. A neboj se školního psychologa, pak je tu taky linka pro děti a dospívající, kde si můžeš o svých pocitech povídat s tím člověkem na druhé straně telefonu, určitě ti to pomůže na začátek :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, po letitém manželství se mi život převrátil naruby, zemřela mi matka a odešel manžel... potkala jsem jiného muže a po ročním intenzivním vztahu jsme zůstali hodně blízkými přáteli a již asi dva roky jsme vlastně každodenně v kontaktu... a mě to trápí, já mám k němu blízko, ale zároveň jaksi nezbývá, než akceptovat jeho pravidla hry, on nemá vyřešené své rodinné vztahy a nemá prý na nic víc kapacitu, o ten kontakt se mnou ale hodně stojí. Několikrát jsem se snažila ten vztah ukončit, pořád se ale k němu vracím, protože máme prostě k sobě blízko a baví mě to s ním. Ale taky mám pocit, že jsem asi nějak divná, když setrvávám v takovémhle vztahu-nevztahu tak dlouho. Co o tom soudíte vy? Budu vděčná za Vaše postřehy.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Julie, mluvíte o životě převráceném naruby. Vlastně jste přišla o dva takřka nejbližší a nejdůležitější lidi ve vašem životě. Matka a manžel. Vztah k muži, který se vám objevil v životě, musel být o to víc z vaší strany intenzívnější - byl "náhradou" za oba, byl vaše uklidňující náruč, atd.atd. Nemůže te spolu pokračovat dál v jiném modu, než doposud, intenzita se bude postupně snižovat. Nejste divná, že v tomto vztahu setrváváte, co je na tom divného? Jen je otázka, do jaké míry se jedná o hlubokou lásku, a do jaké míry o zamilovanost do člověka, který vám vstoupil do života v období vašich ztrát. Pokud to ukočírujete v dané podobě a hranicích, fajn a je to pro vás bonus. Ale pokud ne, měla byste vztah z rozumu ukončit, abyste v sobě po určité době měla prostor pro nalezení toho, kdo pro vás bude perspektivní.
hledání sebe sama
Dobrý den,před 10lety mi tragicky zemřel manžel.Zůstaly mi doma 3 děti(6,3 roky a nejmladší byl 1měsíc).Po roce jsem si našla přítele a dětem tátu.I když vše vypadá navenek idylicky,neustále mám v hlavě negativní myšlenky a hlavně strach o své nejbližší,aby se nestalo opět to samé.Řekla bych,že se to rok od roku zhoršuje.Mám opravdu panickou hrůzu,když se přítel třeba o 15minut někde zpozdí a už jsem hrůzou bez sebe.Neustále mu telefonuji..,bojím se o děti nikam je nechci pouštět.....U psychologa jsem nikde nebyla snažila jsem se vše vždy zvládnout sama,ale zjišťuji,že mé myšlenky jsou neustále hodně negativní a vždy vidím katastrofický scénář co se asi stane.Potřebovala bych poradit,co dělat abych neměla v hlavě jen černé myšlenky.,děkuji za odpověď
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Aleno, dobrý den. Nejedná se tolik o negativní myšlenky, ale v prvním případě o velkou úzkost, kterou v sobě od té doby máte. Jste úzkostná, oprávněně, nemáte zpracováno závažné trauma ve vašem životě. Nevím, proč jste ještě u psychologa nebyla, je to velká škoda. Ano, můžete se snažit zvládat vše hlavně sama,  to je v kontextu toho, že jste zůstala před 10 lety sama s 3 dětmi, přišla jste o nejbližšího člověka, v době, kdy nejmladšímu synovi byl měsíc, pochopitelné. Ale pro mne je tam jediné - začít s psychologem spolupracovat. Není to projev slabosti, to vůbec. A jak si myslíte, že bych vám na to v pár řádcích mohla odpovědět tak, abyste přestala mít úzkosti? To přeci nejde. Bude to kus práce s psychologem, ale bezpochyby velmi účinné. Nebojte se toho a já vám k tomu držím moc palce.
hledání sebe sama
dobry den, ziju s partnerem 17 let. deti nemame. posledni dobou ale zijeme jako pratele vedle sebe. nas vztah byl od pocatku takovej kostrbatej. on byl gambler a ja nevedela projevovat city. co se tyce sexu tak to nam docela klapalo. ted uz nekolik let spolu nespime. pak byl on nekolikrat nevernej mne a o nekolik let pozdej ja jemu. zijeme spolu v zahranici ale ja se chci vratit domu. on uz 9 let nepracuje nejdrive byl na podpore a pak jsem ho zivila ja. vim ze mne ma rad a vzdy mnel ale ja to to uz nejakou dobu vnimam jak brime a ne neco prijemne. nasla jsem si praci doma a taky bydleni a chci se odstehovat. on ale naleha, ze musime skusit vztah zachranit kdyz uz jsme spolu tolik let. ze pri ho mam vzit s sebou a on mi dokaze, ze umi pracovat a vsechno bude dobry. v cizine ma problem s ze neumi jazyk. ja ale mam pocit, ze chci byt sama a proste jednat sama za sebe a nemit nikoho o koho se staram a nesu zodpovednost. je to ode mne sobecke?
hannah
PhDr. Jitka Douchová
hannah, bez nějakých velkých průtahů vám řeknu svůj pocit. Jestliže někoho dlouhodobě vnímáte jako břímě, o svého partnera se staráte tolik let a jste mu v zahraničí oporou vy, a jste to pořád jen vy, pak naslouchejte sama sobě a začněte doma žít svůj život. Pokud bude přítel dostatečně soběstačný, může se vrátit a dokázat vám činy to, co zatím říká jen slovy...
hledání sebe sama
Dobrý den, často ženám doporučujete, aby si budovali svoje sebevědomí, finanční a citovou nezávislost na partnerovi např. pěstováním svých koníčků a vztahy s přáteli. Co mám ale dělat, když se cítím sebevědomá s přáteli, v zaměstnání jsem si vybudovala také dobrou pozici, svoji práci zvládám dobře,jsem finančně soběstačná, ale co se týče partnerských vztahů, tak se mnou muži vždy manipulovali a ponižovali mne. Já se sice cítila nepříjemně, ale nedokázala jsem se ozvat, trpěla jsem to. A až s odstupem času vidím, že tehdy a tehdy jsem se měla ozvat ... Jak mám tohle chování změnit a být sebevědomá i ve vztahu? Děkuji za odpověď.
Alenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alenko. Toto na dálku opravdu nerozklíčuji - rozdíl mezi vaším sebevědomím všude jinde v životě a v partnerském vztahu. To bude mít prvopočátky v dětství, ve vaší původní rodině. Byla bych neprofesionální, kdybych vám dávala univerzální rady, co s tím, když o vás osobně nic nevím. Velmi vám doporučuji spolupráci s psychologem napřímo, věřte tomu, že vám to velmi pomůže.
hledání sebe sama
2: Všechny jsou těhotné. A to je další tlak. Do toho pořád přemýšlím o tom, že si musím najít zaměstnání. Mám až chorobné představy, že když to nezvládnu, budu muset se žlutou vestou sbírat odpadky po městě. Mám vysokoškolské vzdělání a vlastně vím, že je to absurdní. Ale bez práce si připadám skoro zbytečná. Manžel se mě snaží přesvědčovat a utěšovat, že to zvládneme, i kdybych práci nějaký čas nenašla. A vůbec by mi splnil, co mi na očích vidí. Já teď vidím jako problém, že chci moc věcí naráz, které nejsou slučitelné. Na jednu stranu chci do práce - ale nechci jim po zkušební době říct, že jsem těhotná. Chci dítě, ale absolutně nevím, jestli to teď půjde, nebo kdybych šla do práce, jestli ho budu ještě za pár let vůbec chtít. Manžel mě podporuje ve všem. Ale neporadí, pro co se rozhodnout. A já cítím, že nemůžu už ani uvažovat o těch všech věcech naráz. Moc by mi pomohl nějaký nezaujatý pohled na věc. Předem děkuji! Julie
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Julie, já sama za sebe mám pocit, že byste nyní měla jít do práce, abyste se zklidnila, viděla, že máte svou hodnotu, obhájila si to sama v sobě. Dítě bych odložila na nějakou dobu, prostě o trochu později. Buďte si jistá, že až budete v klidu, těhotenství bude probíhat normálně. Toto vše je psychosomatické. Váš syn potřebuje pohodovou mámu, vy k pohodě potřebujete i seberealizaci v podobě práce. Nechte všemu volný průběh, zklidněte se. Ale co mi přijde jako hodně důležité, je spolupráce s psychologem v rámci individuální psychoterapie. Sama říkáte, že 2 potraty zpracované nemáte. Jak byste mohla? Nemáte zpracováno to v práci. Potřebujete o tom všem mluvit i s odborníkem, nejen s manželem, Ten vás miluje, je pro vás oporou, ale není nezúčastněný a nezávislý, jako je odborník...
hledání sebe sama
Dobrý den! Je mi 30 let, manželovi 34 let, jsme spolu 2 roky a máme ročního syna. Jsme spolu moc šťastní. Jde spíš asi o mě a můj perfekcionismus a bezradnost, co se sebou dál v profesním / rodičovském životě. Původně jsem nastupovala na mateřskou s tím, že se vrátím po půl roce a že doma zůstane manžel. Vzhledem ke změnám ve vedení v zaměstnání (dělám práci, kterou miluju a která je tvůrčí) jsem se nemohla vrátit, protože mi bylo naznačeno, že nejsem žádoucí a že by mi dělali peklo. Nyní v červnu mi bude končit smlouva, rodičovský příspěvek budu dostávat do prosince, kdy synovi budou dva roky. Za těchto okolností jsme s manželem nechali volný průběh tomu, zda počneme druhé dítě. Dvakrát jsem otěhotněla a dvakrát velmi záhy potratila. Byly to pro mě intenzivní zážitky a nevím, jestli jsem je vlastně úplně zpracovala. Každopádně jsem po nich měla pocit, že další dítě prostě chci. Do toho nám všichni kolem oznamují radostné novinky - sestra, švagrová, dvě nejbližší přítelkyně...
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Julie, vím, co potrat v životě ženy znamená, jak je to silné prožitkově. Naštěstí jste na to dva a manžel vás podporuje. Nejspíš nebyla dobrá doba na 2. těhotenství, protože jste původně plánovala nástup do práce a pokračování v tom, co vás těší. Odmítnutí této možnosti byl pro vás stres a vy jste se s mužem rozhodli zkoušet druhé miminko. Ale protože to bylo v kontextu událostí kolem, nebylo to tak úplně chtěné rozhodnutí. Až teď víte, že druhé dítě opravdu chcete, podle toho určitě bude vypadat i vaše čekání druhého dítěte :-) Ale jdu na druhou část vašeho vyprávění.
hledání sebe sama
Dobry den, mam podobne opakujici scenar ve vztazich a zajimal by me Vas nazor. Vzdy kdyz s nekym chodim, cca 4 mesice je velmi aktivni, pise neustale, chce se stale videt. Zvyknu si na pozornost. Po 4 mesicich jako kdyz utne. Treba tyden, dva, tri ani nenapisou a je mi blbe byt aktivni ja. U jednoho vztahu se mi stalo, ze se kluk odmlcel i na 2 mesice, pak bylo videt, ze se boji aby o me neprisel a zacal se snazit. Ja uz to vsak brala, ze vztah vysumel a randila s jinym. Co si o tom myslite, jedna se o bezny jev nebo ne? Mam se s klukem rozejit, kdyz se nejakou dobu neozyva, pripadne jakou dobu byste vnimala jako hranicni? Co si myslite, ze mi ve vztazich vazne? Dekuji, Anna
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anno. Jak můžu odhadnout, co vám ve vztazích vázne? Mluvíte jen o prodlužujících se intervalech v kontaktech od partnerů po 4 měsících. Zkuste si zanalyzovat sama, kde je nejspíš zádrhel, jestli to není třeba v opakovaně špatné partnerské volbě? Jinak bych možná hned na začátku trochu brzdila, nevolala si a nepsala 20x za den, nabízela od začátku rande 2x týdně, aby to vše hned nenabralo tak intenzívní grády a byli jste si s partnerem vzácnější, měli i svůj vlastní osobní život :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.