1 část. Dobrý den, je mi 38 let, manželovi je 41 let. Mám dotaz, jestli je naše manželství zralé na rozluku. Situaci vám více přiblížím. Asi tak před jedenácti lety po osmi měsících chození se chystala svatba.Vypadalo to, že se máme rádi a nic nestojí v překážce, ani jsme spolu intimně nežili. Asi tak 14 dní před svatbou, mě nic netušící, budoucí manžel sdělil, že si mne nevezme, protože neví, jestli si mne nechce vzít jen pro to, že se mnou chce mít něco intimně, nic víc. To mou lásku zabilo, měla jsem ho snad ještě ráda, ale zamilovanost to již nebyla.Tak jsem sbalila kufry(manžel ode mne bydlel 140 km) a chystala jsem se domů. Načež se do toho vložila manželova máma, že prý takhle teda ne a začala se mezi nás plést.Svatba nakonec byla, ale budoucí muž byl nějaký jiný,skoro se se mnou nebavil,vůbec se ke mne neměl, za jediný večer mu hrozně vyrostly vousy, působil jak náhradník za ženicha, ale rozhodně ne jako milující novomanžel.Těsně po svatbě se ke mně nechoval hezky, přestěhoval se ke mně do jiného prostředí, nechtěl se mnou nic mít, když já ano(prý jsem posedlá sexem, což je nesmysl,)byl na mě hrubý a občas mne i dost ignoroval.Léta plynula, já jsem ze začátku nechtěla děti(první 3 roky) on ano, to ho trápilo, potom jsem změnila názor a to nám zase dítě nešlo. Možná mě měl rád, ale celý ten čas mi nikdy neprojevil náklonnost a něhu, nevzal mne za ruku, neobejmul sám od sebe, byl ke mně často arogantní, kritický. I fyzicky mě za těch jedenáct let , co jsme spolu asi 4 krát napadl, kvůli slovní roztržce. Vždy do mě strčil celý zlostný, až jsem do něčeho narazila. Je na slovo skoupý, nesmí se mu nic říci, co mu zrovna nevyhovuje, nepřiměřeně reaguje na kritiku, je potom agresivní, byl ke mne často arogantní.Po dalších 3 letech, dohromady po 6 letech od svatby se nám narodil Daneček, náš jediný syn, dnes jsou mu 4 roky.I poslední dobou mi manžel neprojevuje lásku, cit, něhu, je ke mně dosti arogantní, občas neodpovídá na otázky, málo mi věnuje pozornost, často ho obtěžuje, když ji po něm vyžaduji, komunikuje se mnou podle své nálady. Když ji má dobrou, je to OK, když ne, tak totálně ignoruje. Synovi pozornost a lásku dává. Díky nedostatečné komunikaci mezi námi vznikají častá komunikační nedorozumění, neshody.Moc se vedle něj často necítím dobře a často jsem se kvůli jeho povaze i trápila, ale není to jen tenhle důvod. Tři roky jsem si přála miminko, manžel o tom nechce slyšet, ví, že nemůžu otěhotnět(byla jsem s tím u doktorky), důvod neznám, ale muž se spoléhá na to, že stejně neotěhotním( to mi i říká) a tak mu nedělá problém se nechránit, a tato situace trvá ji přes 3 roky. Strašně moc mne manželův sobecký postoj trápil, často si připadám osamělá a nemilovaná.Před svatbou byl navíc můj muž srozuměn s tím, že mám slabší psychiku ale tyto všechny skutečnosti mezi mnou a jím mé psychice rozhodně nepomáhají, ba škodí. Byla také snaha a nějaké pokusy o zlepšení našeho vztahu, byly jsme u manželského poradce. Nejdříve jsem tam chodila dlouho sama, muž po dvou sezeních tam odmítl chodit, že prý to už nemá cenu. Byly jsme na manželácích v Třešti, asi 3krát, po té můj muž usoudil, že to prý již nemá cenu,(když jsem tam chtěla jet zase, aby se vztah mezi námi oživil), že nám prý už nic nepomůže.Před rokem jsem zjistila, že si manžel dopisoval se svou bývalou přítelkyní a bylo to po-té, co ji viděl někde v kostele s jejími 3 dětmi, bylo to 2018(( je rozvedená), byl z ní celý pryč, bavil se tam s ní.)Dopisy jsem četla.V tom dopise se jí omlouval za stejné chyby, kterých se dopouští i na mě.(Mě se neomluvil, bývalé přítelkyni po 12 letech co spolu již nejsou ovšem ano).
Zjistila jsem , že si s ní dopisoval, když jsme spolu chodili a i celý rok po té, co jsme byli manželé od roku 2008-2009(ona ho tehdy, půl roku před naším seznámením opustila)a já o dopisech neměla žádnou páru, až nyní. Myslím si, že je možné, že i po těch letech k ní něco cítí.
Poslední dobou mám pocit, že jsme spolu hlavně kvůli našemu dítěti, společnému majetku, zvyku a strachu ze samoty.(ta samota z mé strany, manželovi samota dělá moc dobře, ba ji vyhledává).
Ještě jsem chtěla dodat, že nebýt mých rodičů, kteří jsou mi velkou oporou(hlavně máma), bych se svým manželem 11 let jistě nevydržela, bohužel ti jednou odejdou a já s manželem zůstanu bez jejich podpory(myslím tím psychické), obávám se toho.
Markéta Herková