Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

..pokračuji..
..přece jen potřebuji vědět, jestli vztah někam směřuje a kam ? Jestli to má smysl. U něj v domě bych se necítila jako doma, přítelova maminka je fajn, ale má vše pod palcem, zahradu, domácnost, denně vaří pro tři chlapy. Přítel by jinam bydlet nechtěl, já to chápu, do bytu by nešel, je velmi šikovný a pracovitý, stále něco kutí na zahradě. Nekouří, nepije, je velmi pozorný, hodný, má mě rád. Nechci tento vztah zahodit, přesto si říkám kam to může do budoucna vést...Děkuji

Dobrý den paní doktorko,
prosím o Váš názor.
Je mi 45 let, jsem rozvedená, žiju s mladší dcerou, která studuje. Mám přítele ( 50 let ), více jak rok. Rozumíme si, jezdíme na dovolené do hor, jezdíme na kole. Vídáme se o víkendech, zpravidla já jedu k němu, bydlí v domě, já v malém bytě. Jsme od sebe cca 35 km. On by jednou rád žil se mnou, vzal si mě, ale chtěl by, abych já šla za ním. V tom případě bych já musela vše změnit. Práci ( nebo dojíždět ? ), bydlela bych dál od svých dcer, rodičů.. On by nemusel měnit nic. Má v domě rodiče a staršího syna. Práci má kousek od bydliště.
Dost na mě tlačil, ale vysvětlili jsme si to a chápe to, že v současné době nemůžu ani nechci tento krok udělat, ale já nevím jestli vůbec. Nic mu neslibuju. Užíváme si společné chvíle a nic neřešíme. Žila jsem dlouho sama a jsem tak na to zvyklá. Na druhou stranu nechci stále zůstat na vše sama, živím dvě studující dcery, platím hypotéku, jsem soběstačná ...

Prosim pani doktorko, poradila byste mi?Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre.Velmi casto mi vycitaji,ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko.Moje setra je navstevuje tydne,drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se).Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti.Kdyz prijedu, vyzaduji,abychom spolu byli 24h denne,coz neni ralisticke(i plne napeti),protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi,deti ano).Kdyz se vidime,rodice mi deti okrikuji,rikaji,co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot.Tez hodne predemnou breci,abych videla jak jim ublizuji.Kdyz je vidim jednou za cas,moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat.Nevim co delat,vysvetlit se jim to neda,jelikoz stale mluvi o tom,ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji

Dobrý den, je mi 17 let, mám přítele už 2 roky, jsem s ním šťastná, ale rodiče mi ho neustále zakazují a nadávají na něj, přesto ho znají stejně dlouho jako já.
Rodiče mi zakazují chodit ven s kamarády, jezdit k přítelovi a mnoho dalšího. Musím každý den uklidit skoro celý dům, musím poslouchat svou mladší sestru (14).Moje mladší sestra cokoliv udělá je dobře, ale cokoliv udělám já, tak to mám doma peklo. Den co denně poslouchám urážky a slovní napadání mé osoby a mého přítele, chtěla bych se k němu odstěhovat ale není mi 18 a já se za chvilku z toho teroru zhroutím. Co bych podle Vás měla dělat..? Děkuji za odpověď

Dobrý den, jsme s přítelem 1,5 roku,nemáme žádné společné zájmy, nejí to, co já uvařím, protože já držím zdravou stravu,on má rád fast food, nemáme ani společné sporty.Proto přemýšlím, jestli má cenu budovat budoucnost s někým, se kterým nemám nic společného.Před přítelem se mi líbil jeden bývalý kolega z práce,měl holku, takže jsem respektovala jejich vztah(už nemá, rozešli se, teď je sám, píšeme si tajně každý den). Zjistili jsme,že máme toho hodně společného-zájmy, sporty i jídlo. Takže nevím, zda mám být s člověkem, který má toho víc společného jako já, nebo kluk, který nemá se mnou skoro nic společného.Když jsem s nynějším přítelem začala chodit, tak jsem se s ním chtěla/chci rozejít, ale bylo/je mi ho líto, nemá to v životě lehké, říkal, že se ani rozcházet nechce. Snaží se,chce dělat kompromisy, roli tatínka by zvládl asi dobře, udělal by pro mě první poslední, má mě rád takovou jaká jsem. Nechci zase litovat toho, kdyby nebyl bývalý kolega "ten pravý". Díky moc za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
paní doktorko předem moc děkuji za skvělou poradnu. Mám dotaz, asi divný, ale budu doufat, že třeba nejsem sama. Je mi 35 let mám již dlouho fajn manžela a dlouho jsme si tak nějak žili pro sebe. Teď by manžel chtěl miminko nicméně já jsem na rozpacích neboť v sobě nemám tu klasickou touhu a té změny se v mnoha směrech spíše bojím. Mám nějaké špatné zkušenosti z rodiny, problematický bratránek a bratr. Dále jsem léta nebyly úplně zdravá a také mám ráda svoji svobodu a práci. Také se mi moc nelíbí dnešní doba to jak se kolem dětí šíleně nadělá a hlavně jaké děti jsou (vidíme myslím všichni). Ale svého muže moc miluji a nerada bych mu cokoliv odepřela, navíc nejsem striktně proti.Trošku mám také obavy ze svého věku a případných komplikací. Všichni mě straší mým věkem. Co si s tím počít? Máte radu? Psycholožku se chystám vyhledat asi, ale může to pomoci? Znáte ze své ordinace případy žen, kterým se do dětí nechce? U nás na malém městě je to málem zločin. Díky za všechny reakce

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 3,5 roku. Je mi 37 let, příteli 30 let. Přál by si dítě, já si však nejsem jistá, zda dítě vůbec chci. Nevidím v něm smysl života, navíc trpím úzkostně depresivní poruchou, tedy by pro mne celé těhotenství a porod byli pravděpodobně velmi náročné stejně tak pozdější péče o dítě. Přítel mne do ničeho nenutí, pouze vyslovil přání, že by si dítě velmi přál. Ve mně se teď kříží dva pocity, na jednu stranu dítě asi nechci, ale na druhou stranu vím, že je tu opačné přání partnera. Ráda bych to pro něj udělala, nicméně nevím, zda to je dostatečný důvod mít dítě, abych splnila přání partnerovi. Žádnou touhu po dítěti nepociťuji, na druhou stranu vím, že mi moc času vzhledem k mému věku nezbývá a říkám si, že třeba se ve mně mateřské pudy probudí, až by bylo dítě na světě, ale na druhou stranu vím, že se probudit také nemusí. Nevím, zda vyhovět přání partnera nebo raději zůstat bez dětí a smířit se s tím, že partnerovi jeho přání nesplním

Dobrý den paní doktorko,

mám nový vztah s mužem, kterého jsem potkala přes internetovou seznamku, je to cizinec. Nejprve jsme se scházeli nezávazně, po čase projevil zájem mít opravdový vztah a před měsícem jsme spolu začali bydlet. Moje dvě kamarádky mají také vztah s cizincem a obě už plánují svatbu - jedna v Íránu, jedna v Egyptě. Jsou to mé dvě velmi blízké přítelkyně, samozřejmě jsem slíbila, že na svatbu přijedu do obou zemí. Nepojedu tam sama, bude nás tam samozřejmě více. Nemyslím si, že jednám neopatrně, nechci se vystavovat nebezpečí. Přítel nicméně řekl, že tam nesmím jet, že by se o mě příliš bál a že jestli chci jet, tak ať se nevracím domů. Do Egypta se ale běžně jezdí na dovolenou a v Íránu si dám samozřejmě pozor. Bývala bych byla ráda, aby mě doprovodil, ale nemá dostatek dovolené. Říkal, ať počkám, dokud nebude moci jet taky, ale svatba mých přítelkyň se podle tohoto samozřejmě řídit nebude. Bojím se, že mě bude chtít kontrolovat víc a víc. Co si o tom myslíte? Díky

Nejvíce si rozumím s mladšími muži než jsem já.Snažím se vždy toho mladšího pochopit poněvadž mám z prvního manželství mladšího syna tak s mladšími lidmi dobře vycházím.i přesto že jsem ženou ve zralém věku tak mám mezi mladými lidmi daleko lepší pocit z pozitivních výsledků své práce a to mě naplńuje.Jeden mi před 2 lety nabízel pomoci s moji situací ale moje odpověd se ho asi dotkla, ale špatně jsem to nemyslela spíš naopak snažím se v mladých lidech vyvolávat lepší náladu než kolikrát mají.A to snad není nic špatného. třeba si to přečte a změní názor.

Dobrý den, paní doktorko, potýkám se v posledních letech s takovým problémem, proto prosím o radu. Manžel je podnikatel, já jsem zaměstnaná. Abych podnikala, nikdy nechtěl, říká, že časově vytížený může být jen jeden. To moje zaměstnání taky není úplně časově mizivé, ale všechno zvládám. Pracuju jako obchodní zástupce, občas musím na několikadenní schůzi anebo kongres. Vždycky jsme se domluvili, bylo to za cenu, že všechno měli doma přichystané, jen si vytahovali jídlo z lednice. Manžel v průběhu času začal spolupracovat s firmami vzdálenými 200 km, nejdřív jezdil na otočku, pak třeba na dva dny. Láká ho to tam, protože ti chlapi z firem jdou třeba na bowling nebo do sauny, tak jde občas s nimi. Přespává tam, v místě kousek bydlí jeho rodiče. Někdy sice řekne, že odjede - já si přizpůsobuju podle toho program, ale pak neodjede, že to nestihl. To mi nevadí, je to jeho práce. V posledních letech mi začal ale dělat problémy. Když musím odjet, řekne, že si naplánoval cestu tam. Snažím se mu vysvětlit, že já jsem zaměstnanec a máme tam schůzi třeba 20 lidí a že tam být musím, zatímco on si může případnou schůzku posunout anebo program upravit tak, aby jel až ráno. Vzteká se, že to musí být podle mě a že on se musí přizpůsobit. Nejsem schopná už mu to nijak vysvětlit. Zaměstnancem nebyl přes 20 let. Paní doktorko, jak to vyřešit? Ta schůze je tak jedna do měsíce. děkuji