Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, paní Doktorko,

již několikrát jsem navštívila tyto stránky, abych možná aspoň částečně našla odpověď na svou situaci, například u ostatních, kteří mají stejný problém. Bohužel jsem ale nenašla.

K jádru věci.

Před 4 měsíci, se semnou rozešel přítel, rozchod vyplynul z mé podle něj přehnané reakce. (řev, nadávky..) Postupem času cca měsíc po rozchodu mi sdělil všechny důvody rozchodu. (vadilo mu jak řeším problémy..)

Když jsem se mu ve vztahu snažila vysvětlit, proč je tak řeším, nechápal to.
Aby jste byla v obraze.. Můj předchozí vztah byl plný hádek, kdy jsme s bývalým partnerem nedokázali udržet emoce na uzdě.) Nyní jsem se snažila při hádce odejít do jiného pokoje a uklidnit se, aby jsem neřekla něco, čeho budu litovat. Při první a vlastně i poslední velké hádce se tak stalo a přítel se semnou rozešel.

V poklidu jsme vyřešili otázku bydlení a téměř další den od rozchodu se odstěhoval.

část 1

Dobrý den, nedokážu přestat myslet na kluka, který se semnou rozešel na začatku července. Byly jsme spolu asi 7 měsíců..Ale i tak na něj pořád myslím a měla jsem vzato, že je to ten pravý. Měl všechny vlastnosti, které jsem chtěla, aby měl a ve všem jsme si rozuměli. Nebylo tam nic špatného, nebo nevím o tom, že bych udělala něco špatně. Když mi to říkal, tak řekl, že už v tom nevidí budoucnost a že už to necítí jako na záčatku a že to byly i růžové brýle. Přitom mi to přijde jako dětinský argument. Podle mě nebyl připravený semnou chodit, měl předtím přítelkyni asi 3 roky a asi to nebylo dořešené.. Ale měl mi to říct,že se necítí na vážný vztah a třeba se uvidí časem, co z toho bude. Jediný, kdo je z toho teď zhroucený jsem já a zžírá mě to. Když už najdu nějakého kluka, který by za to stál a chová se ke mě hezky, tak mě nepřitahuje fyzicky, ani tam není žádná jiskra. U něho to bylo, ale asi jsem se snažila až moc, protože to byl jediný kluk z těch všech, kterého jsem chtěla.

Dobrý den.Přítel se s semnoou rozešel po 4letech.Já ho milovala.Zjistila jsem,že mě celé 4 roky podváděl.Už toho bylo moc a tak jsem mu to vše řekla,potvrdil,že má holku.Jak se dívám zpětně,byl patologická osobnost..pořád lichotil-byla jsem nejlepší ve všem,nosil dárečky, a kytky,do hospody a mezi přátele mě nebral(chodil s jinýma holkama),byl dobrý v posteli,měl charisma,on určoval,kdy má čas...max.hodinu za týden,pořád mi psal SMS a srdíčka.Prostě si mě omotal kolem prstu.Ve vztahu jsem nežárlila.Rozchod mi napsal přes SMS.Strašně to bolí a nemůžu zapomenout.Hodně chci zapomenout,ale nejde to.Nepišu mu.Je to normální,že to 3 měsíce pořád bolí a pořád na něj myslím,i když vím,jaký byl.Chodím za kámoškami ven,na výlety,ale pořád to bolí mám v hlavě.Dostanu se z toho?Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
s pritelkyni jsme se po 4 letech rozesli, rozchod byl zposoben mou chybou a vysloven z jeji strany. Uz je to pul roku, snazim se s ni byt kamarad. Ma noveho pritele, s cimz jsem uz smireny, jen me mrzi, ze ho jeji kamaradi prijmuli mnohem lepe nez me. Podnika s nimi ruzne akce, zucastnuje se spolecnych dovolenych, na ktere ja za celou dobu vztahu nikdy nebyl zvan. On se zvladl zaradit behem par mesicu. Nikdy jsem si nemyslel, ze bych mel s jejimi prateli spatny vztah. Mel jsem je rad a rozumnel jsem si s nimi. Nevim proc to tak je a zpetne me to mrzi, proc to s novym partnerem jde a se mnou to mozne nebylo. Dost casto me to vadilo, ale chapal jsem jeji rozhodnuti travit cas bez partnera jen se svymi kamarady.

Dobrý den, s manželem jsem byla 25 let, máme dvě děti, starší dcera má 23 a je autista, mladší syn je o dva roky mladší, oba studují. S manželem jsem přežila jeho vztahy, hádky, odluky, problémy s prací, občas na pracáku. Nyní nemá opět půl roku práci....Odcizili jsme se a vyústilo to v odloučení. Teď je manžel půl roku pryč a já jsem očekávaný klid nenašla. Vím, že být spolu nejde, ale přesto se trápím. Vytěsňuji pořád to zlé a myslím jen na to hezké. Nerozumím tomu, přitom mne z bytu vyhazoval, po celou dobu pandemie se ani jendou nezeptal, jestli děti něco nepotřebují, nic jim nekoupil. Teď jsem zažádala o rozvod a chce vyplatit, i když může jít do společné garsonky. Já mám doma oba dospělé jedince, o dceru se budu muset starat, má 2. stupeň postižení, sama není schopna fungovat a postarat se o sebe. Manžel si ji bere v týdnu (vícekrát) na vycházku, jinak ne. V současné době se necítím dobře, asi přišel i strach,jak to všechno zvládnu sama finančně a psychicky. Trápí mne i vztah syna s manželem, který je více letý, mají velice špatný vztah, nestýkají se.
A tak mám najednou výčitky, i když vím, že to je správné, celá rodina trpěla našim nefunkčním manželstvím. Manžel měl hlavně rodiče, jezdil s nimi na dovolenou, kamarády a já jsem nějak nikde nebyla.
Nemohu v noci spát, je mi zle, mám neustále stažený krk, problémy s polykáním, přitom je to už skoro šest měsíců, co odešel.
Jak si pomoci? Děkuji za Váš čas a odpověď.

Paní doktorko, odbilo mu 55, nejprve potajmu koupil nové drahé auto (je podnikatel, účty a záměry přede mnou už nějakou dobu tajil), pak se odstěhoval, mezitím se asi dvakrát vrátil, když mu bylo zle a zkolaboval, pak zase odešel, definitivně přestal hradit rodinu, koupil si kabriolet a začal střídat mladé ženy, s nimi na zahraniční dovolené, mezi společné kamarády - chce do jiného světa, je na prahu nového života (jeho slova). Ufff. Já se pořád nemohu smířit s tím, že takhle končí naše 28 let trvající docela fajn manželství. Mladé ženy zamilovány do lesku peněz, nových možností, bohatého, co žije sám, pokud se v jeho blízkosti objeví naše děti, brojí proti nim a on v okouzlení, jak je žádoucí, děti dusí, o vztahu ke mně ani nemluvě (to je zle vždy a velké). Díky autům a majetku on bude vždycky lákadlem, takže jakmile bude jedna odejita, nahradí ji druhá - tak dlouho, než se nabaží nebo mu možná dojdou síly - nevím. Paní Douchová, co se stalo a mám ještě nějakou šanci? Děkuji.

Dobrý den. Odešel jsem, abyste viděli, jak vám chybím, řekl manžel, když se ho dcera zeptaa, proč odpoledne před Štědrým dnem zabalil půl domu a odstěhoval se pryč, aniž by někomu něco řekla nechal nás o Štědrém dni napospas samy, aby mu pak tchýně, ke které odjel, o ničem netušíc (anebo tušíc?), předala telefon, že nám chce Mirek popřát taky pěkné Vánoce. Já se ho na totéž ptala po Vánocích, kdyaž jsem za ním dojela (u tchýně nebydlí), a nebyl mi schopen odpovědět. Když nechce, odpovědi se od něj člověk nedočká, jen se objeví výčitky náhodně vzpomenutých věcí minulých, a do toho se mi, popravdě nechtělo. Paní doktorko, co si o tom mám myslet? Děkuji.

Dobrý den, prosím o radu. Po 25 letech mě a děti manžel opustil kvůli milence o 25 let mladší. Bohužel jsme se roky stýkali spíše s jeho přáteli, mé on nesnesl anebo jimi opovrhoval, takže kvůli jeho scénám, které proběhly, jsem se s nimi stýkala jen sama anebo se kontakty omezily. Totéž v případě, kdy s nimi začal obchodně spolupracovat, ale pak jim zakázku nezaplatil anebo je pomluvil za "nekvalitní dílo". Jakmile jsem na milenku přišla, okamžitě zakázal společným přátelům se mnou mluvit pod pohrůžkou - pokud šlo - ekonomických a jiných represích, takže jsem se octila vpodstatě v izolaci. Ano, "mám" své přátele, ale buď jsou vztahy chladnější díky chování manžel a- viz výše, nebo byli sociálně slabší a já jim různě pomáhala, na což nyní nemám kapacitu, protože mě manžel s dětmi vyhodil z domu a dost složitě řeším bydlení, o vůbec financování nemluvě. Vyrovnání bude muset proběhnout soudně a bude se táhnout asi více než 5 let. Takže vedle totálního kolapsu rodiny, hodně problematické pracovní situace (vždycky jsem na jeho žádost byla jen v zaměstnání a o to jsem nyní přišla), finančního kolapsu ještě trpím izolací. Pokoušela jsem se seznámit, ale zatím jsem měla štěstí na velmi zadluženého muže nebo svobodného mládence, který sice pár měsíců vydržel vztah, ale pak se vrátil do svého pohodlí. Co s tím? Na známé, kterým jsem dřív pomáhala nemám sílu - mám dost toho, že jsem sama spadla na dno. "Volní" muži jsou složité situace. Společní přátelé se odvrátili, i když se časem asi někteří vrátí, ale lidi se většinou přikloní k tomu silnějšímu a mně zbude nálepka zhrzené manželky. Jak to vnitřně zvládnout? Moc Vám děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o radu, jak komunikovat s ex manželem.Jsme rozvedeni 4 roky -důvodem byla jeho nevěra.Když se u nás schylovalo k rozvodu, samozřejmě nějaká poradna byla pod jeho úroveň,že tam nepůjde.Když byl s první milenkou, vůči mě se kolikrát choval jako pomalu jako ke kusu hadru. Milenka byla vůči němu dominantní, tak měl asi potřeby se ventilovat jinde.Pak měl další vztahy. asi si byli s ženami na stejno, tak se s ním dalo tak nějak mluvit. Současný jeho vztah je podobný tomu prvnímu, opět má potřeby mě osočovat, komandovat, před dětmi i urážet. Přijde mi, že má opět vedle sebe ženu, která ho drží asi hodně zkrátka, tak se ke mě pak chová ne moc vhodně.Když už jsem se ohradila, že takto se tedy vážně chovat nebude, tak opět začne, že jsem pomalu až nesvéprávná. V dětství ani mládí nikam nechodil, aby se v pubertě "vyblbnul", tak asi asi zastydlou pubertu dohání teď. Už mě nebaví neustále čekat, co jsem zase udělala špatně atd. tak potřebuji poradit, jak s ním jednat. .Díky moc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
už bojuji 2 měsíce s rozchodem, který jsem zavinila já a strašně si to vyčítám. Vzápětí si uvědomuji, že pokud by mě ten člověk miloval, tak by se přece vrátil, protože mi to došlo hned, co odešel....
Víte, nikdy jsme se nepodvedli, nikdy jsme si nelhali, nemlatili se.. I přes to všechno se lidi k sobě vrací.
Nemohu bez něj žít, každý den je pro mé zoufalství.
Udělala jsem pro něj první, poslední.. Byl u mě v bytě, vařila jsem mu každý den, prala, žehlila, dělala svačiny.. Nikdy mi nedal ani korunu. Byli jsme spolu rok.
A prostě si jen tak odejde a já mu vůbec nechybím? Já pláču každý den a cítím se, jako bych ztratila to nejlepší v životě.
Jak se s tím mám naučit žít?
Bylo toho na mě už moc, protože toho předtím jsem tak nějak taky živila. A jen jsem chtěla,aby mi trošku pomohl.
On mi napsal, že si chce radši dělat, co chce a kdy chce.Jsem jenom taková příťež, ale hrozně ho miluju a tolik mi chybí. Vyčítám si to každý celý den.
Jak se z toho probudit a zapomenout?
Měla jsem se jen víc smát, ale bylo toho na mě moc a já selhala. Přála bych si to tolik vrátit, napravit to.Ale já už ho nezajímam. Jsou pro něj důležitější věci, jako auto a kamarádi.