Dobrý den, prosím o radu. Při mojí MD jsme se kvůli manželově práci a majetku přestěhovali 200 km daleko, kde jsme nikoho neměli. Dokud jsem byla na MD, obtýden jsme jezdili za jeho rodiči a za přáteli zpět, jenže pak jsem začala chodit do práce a opravovali jsme dům, takže cest ubylo. I jsme si tu našli přátele, ale manžel byl stejně pořád nějak fixovaný na to rodné město. všichni tady byli blbí, jen ti známí z jeho rodného města jsou super. Hodně lidí si tím i naštval. Postupně o ty přátele přicházel, tak mi začal nadávat, že nemám já žádné. Já jich mám pár, jenže on je při návštěvách bud ponižoval, nebo udělal scénu a odešel anebo kamarádky zaměstnal a pak vyhodil - takže se je snažím držet spíš dál. A on se začal víc zase na ty lidi z jeho rodiště. Ti ty jeho nálady nějak líp snášejí, případně se k nim chová lépe. Takže jsme pod tlakem tam zase jezdit (jedna cesta trvá i tři hodiny), často chce i v týdnu (on sám může, děti chodí do školy, já do práce). prostě nechce žít tady, ale tam, protože tam je líp. Jenže já nechci žít rozpolceně na cestách, potřebuju i víkend na domácnost, na odpočinek, občasným cestám se ale nebráním.Dcera dostala i facku, když se ohradila, že tam nechce jet na nějakou akci. Jenže on tam koupil dům a začal tam utíkat, myslím, že tam nahání i ženy. Není jednoduché rodinu jen tak kvůli jeho rozmaru přesídlit, práci má pořád tady, ne tam. Ale to táhlo je hrozně silné. Já už nevím, co s tím, nechci se stát obětí cest mezi oběma místy. Mnou navrhované aktivity tady mu nestačí. Nudí se. nestačí mu kolo, procházky, výlety , bazén, saunu nechce, tenis neumí, knihovna, divadlo, ho nebaví, kino občas, často chodíme na večeři,. Tam je to jen o návštěvách u těch známých, případně hospoda, jinak práce u jeho rodičů. Případně si za nimi odjede sám a nás nechá u rodičů. Poradíte, paní doktorko? Děkuji.
Lucie