Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
deprese a vztah
Ale on mi to rekl prvni, rekl mi ze musim videt ze to uz neni dobry.. Zacala jsem brecet a citila se hrozne ale na druhou stranu se mi dost ulevilo,v hlave mi behali slova co bych mu chtela rict,ze je na me obcas hnusny bezduvodne,ze mi prijde ze semnou proste schvalne nikam nechce apodobne,ale zase na druhou stranu je na me hodny,rika mi ze jsem krasna,driv mi porad psal smsky jak me miluje a jak jsem uzasna.. On me vzal do naruce a rekl mi ze me nepusti,a byli jsme zase v pohode.. Dokonce jsme s jeho kamaradem a kamaradco pritelkyni sli do wellnesu a nasledne na veceri a jeste jsme se spolu koukli na film,potom byl jeste u me a bylo nam fakt spolu krasne,i on mi to rekl..ptala jsem se ho proc mi rekl ze to nema cenu a on ze nevi co to melo bejt ze to mel jako ja ze v tu chvili nevedel.A dalsi den jsem se probudila a mela jsem zase ten pocit ze nevim,psala jsem mu to ze ho miluju a nemuzu bez nej byt a ze to chci zachranit a ze nechci abysme takove pocity meli.
Lucka
deprese a vztah
(3.cast) byli jsme spolu radi, ale stejne jsme furt byli doma,on proste nikam nechtel, do toho mi zacal rikat ze chce chcipnout a ze ho nebavi zivot,to jsem se citila spatne protoze jsem myslela ze je semnou stastnej.. Rikal mi to docela casto,zacal byt protivny,bez nalady,opravdu byl jenom doma a nebo u kamarada a nebo v posilovne. Rikala jsem si obcas zase jestli to ma dal cenu a doufala jsem ze kdyz pujde do te prace ze to bude v pohode.. Ted asi pred tydnem jsem ho zase zacala najednou podezrivat ze ma jinou a ze me uz nechce apodobne. Dostala jsem menzes a zacala jsem byt protivna,urazela jsem se hrozne a byla jsem hadava. Pohadali jsme ze a on mi zase rekl ze to takhle nema dal cenu..ale pak jsme se usmirili. Cekala jsem ze po tom vsem zase prijde ten pocit ze nevim co chci,a samozrejme ze prisel,ale nevim jestli jsem si ho nevyvolala.V sobotu jsme se zase nejak chytli protoze byl protivny a ja jsem uz opravdu premyslela ze se na to vsechno vykasleme..
Lucka
deprese a vztah
(2.cast) a mela jsem takovej pocit ze sme se nejak od sebe oddalili,brecela jsem kazdej den a mela takovy hrozny tlak v sobe,kdyz zamnou prisel domu tak mi s nim bylo dobre a zase jsem byla nejaktak v pohode ale kdyz odesel tak to na me zase prislo.. Jemu jsem o tom rikala ze nevim co chci ze se tim trapim a on at se netrapim a nemyslim na takove veci a tak.. Po case me to preslo a zase jsem vedela ze ho miluju apodobne,ale byli jsme dal porad doma a nikam nechodili.. Pak sel pit s kamaradama a ja za nim pak mela prijit,on je ale agresivni po koralce.. Volal mi ze me miluje a at uz prijdu,pripravovala jsem se uz k odchodu a on mi najednou volal a zacal mi nadavat a rikat mi ze to nema cenu ze ty 3mesice zahodime apodobne,potom mi volal ve 4 rano te si nic nepamatuje,potom i brecel a omlouval se a chtel zamnou okamzite prijet,prijel tedy a a asi hodinu nemluvil.. Pak jsem mu to proste nejak odpustila a on slibil ze uz se to nestane(uvidime..). Potom to bylo zase v pohode,
Lucka
deprese a vztah
Dobry den,na uvod chci rict ze mi je 16 a priteli 24,jsme spolu skoro 4mesice a je to muj prvni kluk,ale prijde mi nekdy ze uz to nema dal cenu.. Trpim velkymi depresemi,uzkostmi a panickymi atakami,beru antidepresiva(v minulosti delal otec me a mame zle,je alkoholik,zila jsem neustale ve strachu ze mame neco udela,nemohla jsem bez ni nikam jet,mela jsem hodne potom problemy ze jsem si treba namluvila ze mam v puse vcelu protoze sem ji videla nekde blizko sebe apodobne) ja ho na zacatku chtela,ale ne moc,potom jsem se zamilovala a byli sme spolu kazdy den,ale byli jsme vetsinou doma(on nikam nechce chodit kdyz nema penize,az ted zacal pracovat jako barman) a to mi po case zacalo nejak vadit..asi pred mesicem mi prislo ze ma jinou,ze me uz nechce a byla jsem porad v nejistote,pak jsem se sama sebe zeptala jestli ho vubec miluju a vsugerovala si(opravdu tim trpim,namluvila jsem si v minulosti i ze mam v sobe demona,ted se tomu smeju..)ze proste nevim a ze nevim jestli s nim chci byt dal
Lucka
deprese a vztah
Dobrý den,je mi 32let a manželovi zrovna tak.Naše manželství má už dlouho problém.Manžel je hrozně chladný,měla jsem zdravotní problémy,vůbec nechce abych ho tím zatěžovala.,nekomunikuje se mnou.Dusí mě to.Vždycky jsem byla veselá holka,ale ted mi každý říká že chodím jak tělo bez duše.Nemám rodiče,a nemám ským si o tom popovídat.Skončila jsem v psychologický poradně,byla jsem i v manželský.Když se snažím sním otom promluvit,řekne že jsou doktoři blbý.Řekla jsem,že požádám o rozvod,řekl at jsi dělám co chci,ale že on se rozvádet nechce.Nespím,nejím,nevím kudy kam.
Hanča
deprese a vztah
Dobrý den,je mi 38 let,s partnerem jsem již 14 let stále ve volném vztahu,poslední dobou se moc hádáme,on je kluk do nepohody a já spíše domácí typ,večer se vrací pozdě domů a celý den by o sobě nedal skoro ani vědět,od maličkosti to zajde tak daleko,že mě potom uráží dost ošklivejma slovama a hlavně sprostejma,dostane mě to vždy tam,kde už opravdu nevím jak dál,brečím a mám špatné umysli,špatnou náladu a vždy to přenáším i na lidi okolo sebe,nebo se zavřu doma a trápím se,moc prosím o radu děkuji
NIKA
deprese a vztah
Dobry den.omlouvam se.ze pisi podruhe,ale nevim,zda se k vam muj prvni dotaz dostal. Jsme manzele dva roky,a mame rocni dite.Od te doby ,co zacal nas vztah trpim uzkostmi,ktere se nemuzu zbavit.Predtim jsem mivala hodne uzkostne stavy pri zatezi,ale ted jsem ,jak v zamotanem kruhu.V kazdem predchozim vztahu jsem dospela do stejneho stadia a vztah ukoncila.Podobne se ocitam v podobnem stavu i v manzelstvi.,ale nechapu,proc to tak opet je.Porad se mi opakuji ty same situace,a uz si pripadam ,jak blazem.Taktez okoli to vidi,ze resim porad to same.Neumim si pomoci,abych se citila stastna a uvolnena,po kratkem case se vzdy dostavi navaly trapeni.Nevim cim to je,zda ma problem ja, celkove v partnerskych vztazich,nebo je neco mezi nama,jestli si to zpusobuji sama vyberem podobnych partneru .Tak rada bych,aby by lo vse v poradku,ale ta uzkost me pronasleduje.Nevim,jak si poradit.Propadnu panice a vse si zpochybnuji.Tezce projevuji city,jsem jak zablokovana.Mrzi me to.Moc dekuji za nazor.
jana kopecka
deprese a vztah
Je to obrat o 100% a já se tomu snažím porozumět, ale bolí to. Myslím, že je také sám překvapený z toho, že se asi něco děje v nepořádku s jeho psychikou a proto mě také od sebe odstrkuje. Je zvyklý si problémy řešit sám, což v této situaci není ideální. Chtěla jsem se poradit, zda mu mám být na blízku - dávat podněty k setkání apod. ne jej spíše nechat nějakou dobu v klidu. Když jsem za ním přijela, nebo měl cestu do města, kde bydlím, tak jsme se viděli a on se mi nevyhýbal. Sám ale nic neinicuje a říká, že mi nemůže v téhle situaci nic slibovat. Rád by to prý změnil, ale zatím to nejde. Rozum ví, ale city jsou úplně jinde než byly. Děkuji.
Zúza
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko. Psala jsem Vám před nějakým časem o svém příteli, který se se mnou chtěl po roce krásného vztahu najednou rozejít a řešilo se, zda má deprese a neni v tom něco dalšího kromě šíleného přepracování a nátlaku ze strany jeho bývalé ženy ohledně majetkového vyrovnání. Konzultace s psychiatrem dopadla tak, že zvažuje, zda jde o bipol.afekt.poruchu či něco jiného a je to teď ve fázi, kdy já jsem na rozchod nepřistoupila s tím, že to budeme řešit,až se situace trochu uklidní. Přítel mi řekl, že rozumem všechno chápe, že ví, že je náš vztah v pořádku, ale že to musí přijmout i srdcem.. Že teď má potřebu být bez lidí a není to vůči mě, ale všem i rodině a čeká, až se to nějak spraví. Já si ale myslím, že pokud se nebudeme vídat a kontaktovat (nenutím ho k fyz.kontaktu), tak se to zpátky nevrátí. Chápu,že potřebuje teď čas i na sebe, ale vzhledem k tomu, co jsme prožili za ten rok vztahu si myslím, že se nejde tak úplně osobně oddělit od partnera, kterého má pořád rád.
Zúza
deprese a vztah
musím být trpělivá, jen ho nechci opustit. Řekla jsem mu,že rozchod neakceptuji,že o tom budeme mluvit, až bude lépe. přítel je velký sportovec,tak jsem chtěla vědět,zda je dobré mu nabídnout nějaké aktivity,které ho bavily, dělat spolenčně se mnou. Bez tlaku na nějaké láskyplné projevy,kterých teď opravdu není schopen. Několikrát mi totiž řekl,že ho mrzí, že je takový odtažitý ode mě a já ho ujišťuji,že to teď nemusí řešit. Tím,že spolu nebydlíme,je tak aktuální frekvence našich setkání max.dvakrát týdně. To,že byl v předchozím vztahu neustále srážen na kolena, že je neschopný apod.,přitom vydělával 4xvíce než jeho žena,měl 3zaměstnání a ještě staral o dítě, vím od něj i od rodiny. jak se mám chovat, aby si nemyslel,že se mnou ho bude čekat totéž? Má cenu ho o tom teď nějak ujišťovat? Vím,že mám spoustu otázek, ale chtěla bych aspoň znát nějaký názor. Psychiatr totiž řeší mě a ne můj vztah.. děkuji.
Zúza
deprese a vztah
brát. Několikrát se mi za ten týden omlouval,že mě tak ranil tím rozchodem, že by to rád změnil, že mě má stále rád, ale je uvnitř zlomený a nejde to a nerad by mi ublížil víc než tím rozchodem. Že má pocit,že se pro všechny už rozdal víc, než mohl.Já ho ujišťuji,že teď nemusí řešit náš vztah,ale ty věci,které ho trápí a my dva počkáme. Spojila jsem se s jeho sestrou,snažíme se podporovat ho tak, aby věděl, že na to všechno není sám. Pomohla jsem mu se závěrečnou prací, nabídla společné učení na zkoušky a další. Sestra se snaží ho vytáhnout ven,na lyže, akci s dětma apod. Vím,že léčba,pokud bude antid.brát, zabere nejdříve za 2-4týdny. Jen jsem chtěla vědět,jestli si myslíte, že se stav může během měsíce upravit natolik,abych mu mohla opět pomalu vysvětlit své priority,kde nejsou rozhodně blahobyt na 1.místě? Že nemusíme mít dítě hned,bydlení také odložit. Dr.řekl,že má problém v tom,že je na sebe velmi přísný a má problém s tím,že by chtěl každému pomoct. Je to pro mě těžké a vím,že
Zúza
deprese a vztah
Ještě musím dodat, že během toho roku jsme plánovali bydlení, já jsem otěhotněla a (bohužel na konci 3.měsíce potratila) - to vše ale bylo jeho nápad,protože mi neustále trvdil, že chce rodinu se mnou a společný život ve městě, kde bydlí.Před týdnem mi po mailu napsal, že už to dál nezvládne,že by mi rád poskytl víc, ale najednou ví, že už nemá z čeho dávat, že je prázdný a že má pocit, že se rozdal a najednou se něco zlomilo. že mě má rád, ale nevidí to na společný život. Já jsem ho najednou vůbec nepoznávala, byl vůči mě cynický,čož nikdy předtím nebyl a začal povídat i nesmysly ohledně dalších věcí - že prodá byt a někam půjde bydlet jen tak a podobně. říkala jsem mu,že nepotřebuji ke štěstí dům a nekladu si podmínky ani další-že ho mám ráda takového jaký je a není potřeba dělat unáhlené závěry. On mě ale neposlouchal.. Vyděsila jsem se a zašla na psychiatrii,kde jsem dostala léky na úzkost a objednala jsem tam i jeho. naštěstí tam šel, má bipolární typ deprese,léky slíbil,že bude
Zúza
deprese a vztah
Dobrý den. Je mi 29 let, svobodná, příteli 38, rozvedený, má 9letého syna,kterého vídá 1xza 14 dní na 3 dny. jsme spolu přes rok,měli jsme krásný vztah-po stránce duševní,prac.porozumění,intimity a oba jsme o tom mluvili,že je to tak. Před měsícem se přítel začal chovat zvláštně,nejprve jen velká únava a i trochu rezignace na některé potíže v práci a tak, která přecházela v další aktivitu (prostě to nedokázal hodit za hlavu jak chtěl).Má velmi náročnou práci (řídí přes 100 lidí),nedořešené majetkové vyrovnání (bývalá žena nechce na něj přistoupit ani 3 roky po rozvodu,neustále mu vyčítá dítě i další věci a jeho to deptá) a trápí ho i péče o syna, kterého by chtěl vídat častěji. Do toho teď oba dokončujeme školu,čekají nás státnice. Během měsíce začal propadat černým myšlenkám, které mi jen naznačoval po mailu, občas i něco řekl. Nebydlíme spolu, ale vídali jsme se prakticky 4 dny v týdnu, denně si volali, psali.
Zúza
deprese a vztah
Dobrý den, je mi 23 let. Právě jsem si přiznala, že jsem dost labilní člověk a strašně nevyrovnaná. Nejspíš se přetvařuji sama nad sebou, na venek drsná holka, co všechno zvládá a ještě se postarám o rodinu. Neměla jsem moc láskyplné dětství, možná je to tím, maminka (byť jsme za dobře už, odpustila jsem, protože je to pořád a jen má jediná matka) mě hned po maturitě vyhodila na pospas života a samostatnosti a nikdo mi nikdy nepomohl. Přece jen jsem se o sebe dokázala postarat, mám přítele, měla jsem vlastní bydlení ( teď jsem se nastěhovala k příteli ) a akorát jsem teď ztratila práci, starám se o dědu, vařím mu, peču, protože mě to strašně baví a děda je můj nejmilovanější. Asi je toho na mě fakt moc, je to hnusný svět a náš stát, strašně si to asi beru, je to zlá doba, strašně si to asi beru, je mi ze všeho na nic, co se tady děje v tomhle státě. Rozčiluji se už i na stupidní reklamě, pořád jen chrchlaj, smrkaj, plivou krev, samý filmy o střílení, nadávání, zabíjení.. nevím co dál
Adriana
deprese a vztah
Dobrý den, je mi 33,jsem 11 let vztahu,z toho 6 let v manželství, bez dětí.Před svatbou se mi zpustila GAD.Nevím příčinu,snad změna prac.doby.Jak se mi zpustila ta GAD,tak od té doby mám pořád pochybnosti.Zřejmě z toho jak vše zkoumám a pozoruji a srovnávám.A dost je to zaměřené na manžela.Léčím se léky a chodím na terapii, ale nemám pocit,že by terapie moc pomáhala.Jen takový poznatek, když např.odletíme k moři,tak tam mě to úplně přejde a vše je najednou OK,vrátíme se domů,nějakou dobu OK a pak třeba stačí v práci kolega, který se mi líbí a už to tam v té hlavě zase naskočí.Nejvíc se mi toto vrací doma.Mám pocit,jako by mi v mých rozhodnutích chyběla jistota.Prostě OK, ale jakmile mi to naruší nějaký element z venčí,je zle.Asi to bude souviset s GAD.Chtěla jsem poprosit jak mám poznat zda mé obavy patří ke GAD a nebo zda ty pochybnosti o manželovi jsou opravdové?V podstatě čas letí a já se v tom plácám už takovou dobu.Jinak pracuji,máme byt a řekla bych, žeže žiji jako ostatní.
Petra
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko, vůbec nevím, kde začít. Už je to téměř půl roku, co se s mnou přítel rozešel. Měli jsme krásný vztah, opravdu vyrovnaný. Byly to nejkrásnější roky mého života. V létě 2010 onemocněl panickou poruchou, změnil se nám celý život. Ze začátku nás to ještě víc sblížilo, ale pak se mi začal vzdalovat, přestali jsme o TOM mluvit.. Za mnohé můžu já, protože jsem si tenkrát neuvědomovala všechny negativní účinky léků a pp. Ztrácel zájem vesměs o všechno, o jakoukoliv aktivitu, o společné chvíle, uzavřel se do sebe. Jeho city ke mně ochladly, začala jsem ho dokonce podezírat z nevěry.To spustilo kolotoč hádek, které vedly k našemu rozchodu.Trápím se. Stále ho miluju, chybí mi, je to výjimečný člověk.Já prý pro něj také, nevím, možná už mě nemiluje, možná už je pozdě. Nechce mě ani vidět. Jsme stále v tel.kontaktu. Chtěla bych vše vrátit. Prosím vás o jakékoli odborné informace týkající se PP, hlavně to, jak se člověk cítí a co prožívá v určitých situacích.. Děkuji Vám.J
Jajaja
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu či názor: přítel se se mnou po více než ročním vztahu rozešel - a moc tomu nerozumím. Říká, že mě opravdu miluje, ale zároveň chce být sám. Před pár měsíci plánoval společnou budoucnost, ale teď říká, že je na to příliš brzy. Byly chvíle, kdy jsem o něj měla opravdu strach, protože byl zřejmě na hranici skutečné deprese (nespal, nejedl..). Snažila jsem se mu dávat najevo svou lásku a také to, že všechny problémy můžeme společně vyřešit, ale vykládal si to jako nějakou formu mého nátlaku. Teď tedy vyřešil své deprese tím, že se se mnou rozešel a upnul se k práci a koníčkům (a alkoholu), ale když jsme si měnili věci, rozbrečel se a opět říkal, že mě opravdu miluje a chtěl by se mnou být. I já bych ho chtěla, ale jako muže, který ví, co chce (a jakým se po většinu času jevil), a nikoli jako rozkolísanou trosku, která řeší problémy tím, že od nich uteče. Myslím, že příčinou může být nějaký jeho strach či blok, ale nevím, jak s tím naložit. Děkuji!
zakletá
deprese a vztah
(Pokračování) Nemohla jsem uvěřit, když jsem sama sebe slyšela, jak ho prosím, aby zůstal. Nikdy jsem taková nebyla a bojím se, že mě tolik fascinuje jen proto, že mě vlastně nechce a že si mě neváží. Přitahuje mě ale i naše společné psychické onemocnění, které jako by nám umožňovalo vyšší míru empatie a větší hloubku (iluzorní?). Je mi ze všeho až překvapivě špatně, velmi se mi zhoršily deprese, celé dny nemůžu vstát z postele, nedokážu s ním být a nedokážu od něj odejít. Nedokážu už naslouchat sama sobě a nevím, s kým se mám poradit. Děkuji za Váš čas. Karolína
Karolína
deprese a vztah
Vážená paní doktorko, před rokem jsem vstoupila do podivného vztahu s mužem o patnáct let starším (mně je 25 let, jemu skoro 40). Je to velice zvláštní osobnost, na jednu stranu velmi inteligentní muž a výjimečný umělec, na stranu druhou člověk trpící těžkými depresemi a řadou komplexů. Já jsem taky poněkud labilní, několik let na SSRI, sdřídavě zamindrákovaná a střídavě ješitná, zvyklá na pozornost mužů. Můj první pokus o sblížení dopadl radikálním odmítnutím, protože mi řekl, že nejsem dost hezká, pak mě ale najednou sám kontaktoval a řekl mi, že mě miluje a že jsem pro něj velice důležitá. Protože touha byla silnější než moje hrdost, začali jsme spolu chodit. Postupně se však zase dostával do spirály svých depresí, čím dál míň komunikoval a byl uzavřený do sebe a nakonec mi řekl, že v sobě asi nemá žádnou schopnost lásky a že je vyčerpaný. Teď jsme na mrtvém bodě, ale já ho pořád miluju a snad si i nalhávám jistý dotek osudovosti. (…)
Karolína
deprese a vztah
Dobry den, zazivam podobnou situaci jako Jitka (kategorie deprese a vztah). Od svatby je to rok a pul a moje pochybnosti nemizi. Na druhou stranu, cim mene se jich bojim a smiruji se s tim, ze by nas vztah mohl dopadnout rozvodem, tim mene uzkostne se citim. Jitko, samozrejme, ze nase pribehy nejsou stejne a ani nemusi stejne dopadnout, ale myslim, ze vim, jak se citis. Pokud by ses se mnou chtela spojit a treba se jen navzajem sverit, napis na zelena.fialka@seznam.cz.
Fialka
deprese a vztah
Hezký den, chtěla jsem jen povzbudit Jitku, která se potýká s úzkostmi - které nastaly, když měla těžký rok - rozchod rodičů, státnice, nabídka svatby... myslím, že prožila tolik stresu, že to spustilo její úzkosti a zbortilo sebedůvěru v sebe a vztah. Jen bych jí chtěla říct, že jí fandím, že to je jasné, že manžela miluje, že tyhle nepříjemné věci přejdou - tyto úzkosti dokáží zpochybnit úplně vše a právě paradoxně to, na čem nám nejvíce záleží:) sama jsem si tím prišla, ale chce to zatnout zuby a zkusit přijmout nejistotu a užívat si to pěkné, tak jen sílu, hodně relaxace, a být s tím strachem - on pak časem zmizí a bude zase dobře, případně doporučuju KBT:)
A paní Douchcové chci vzkázat, že to co, co dělá pro druhé, je skvělé...a že je bezva, že je tak moudrá a má takovou empatii a vhled.
Pro Jitku
deprese a vztah
2. Už nebyly tak silné, ale stále se potýkám se silnými úzkostmi, nic mě nebaví, nejradši bych byla doma a spala. Všechno je mi jedno a místy jsem podrážděná kvůli maličkostem. Největší strach mám z toho, že si nejsem jistá, co cítím ke svému muži. Vím, že je to báječný chlap a byla jsem do něj zamilovaná téměř celé tři roky, co jsme spolu. Je hodný, chytrý, vtipný, je pro mě oporou, zkrátka co bych si víc mohla přát. Nevyznám se v sobě a mám strach, že jsem takto zmatená po svatbě, kdy bych měla být přece šťastná. Nedovedu si představit být bez něj, na druhou stranu už necítím to co dřív. Často náš vztah pozoruji jako třetí osoba a všímám se věcí, které nejsou dokonalé.. i když vím, že nikdo a nic není dokonalé. Nevím, jestli to souvisí s mým strachem ze všeho nového a snaha utéci než bojovat. Prosím, poraďte mi, jak najít sebe a to, co ve mně bylo… Moc vám děkuji.
jitka
deprese a vztah
1. Vše začalo dva měsíce poté, co mě přítel po více než třech letech požádal o ruku. Měla jsem před státnicemi a po celkem náročném roku (rozchod rodičů, jedny státnice, úmrtí v přítelově rodině) a najednou z čista jasna bylo vše špatně, začala jsem mít strach, psychicky se sesypala, pořád jen brečela, nic mě nebavilo a vše jsem nenáviděla. Pomáhala mi máma a přítel, kteří mě drželi nad vodou a pak i antidepresiva, která mi psychiatrička předepsala. Dostala jsem se tak daleko, že jsem se nechtěla vdávat, protože jsem nevěděla, jestli přítele miluju nebo ne. Jednou jsem měla pocit, že ano, podruhé ne. Vše bylo vzhůru nohama a já zhubla za 3 týdny 6 kilo, zvracela jsem a měla průjem. Pak se to pomalu zklidnilo a i když jsme návaly strachu z budoucnosti občas vracely, svatba proběhla, byla krásná a já šťastná. Chvíli potom se ale moje stavy vrátily.
jitka
deprese a vztah
Nevím, jak z toho ven, pořád se uzavírám do sebe, jeho negativní pohled na věci se snažím ignorovat, ale cítím, že to není řešení a že tenhle jeho postoj může v budoucnu ovlivnit i vývoj našich dětí. Na druhou stranu bych mu ráda podala pomocnou ruku a našla k němu opět cestu, protože vím, že podporu asi opravdu potřebuje. Jak se na to díváte Vy z pohledu psychologa? Děkuji moc za Váš názor.
Hanelle II.
deprese a vztah
Vážená paní doktorko, naše manželství prochází už delší čas krizí, která je dle mého názoru zapříčiněná mnoha rozdíly mezi námi jako partnery. Máme ale dvě malé děti, nechci všechno radikálně ukončit. Můj hlavní problém je v tom, že manžel je nenapravitelný pesimista, neumí se bavit, nemá přátele, komunikuje minimálně, je hodně pasivní, laxní, neumí užívat život a to mi strašně vysává energii. Jsem na mateřské, nemohu se moc pohybovat mimo domácnost, kde bych mohla znovu získat trochu svého pověstného optimismu a znovu nabít životní rovnováhu. Navíc v poslední době začal mít manžel velmi vážné zdravotní problémy (infarkt,záněty v trávicím ústrojí), které jsou dle mého názoru způsobeny psychosomaticky.
Hanelle I.
deprese a vztah
Dobrý den, mám problém s manželem, on je velmi nevyrovaný a nemá vybudovanou sebedůvěru,nespokojený se svým životem, prací, postavení,s rodiči..a prý jediné pro co žije jsem já...naše manželství a hlavně jeho stálý životní pesimismus mě ničí...nejraději by byl kdyby mohl přestat pracovat(vyhrát miliony)a žít se mnou někde na venkově..vše co dělá,i když ho to nebaví a nenaplnuje tak prý dělá jen kvůli mě,abych já byla štatsná...ale vubec si neuvědomuje,že chci aby byl spokojený se svým životem a sám se sebou a pak já budu spokojená,že žije život sám za sebe a ne se pro někoho obětovat...tohle jsem mu říkala už několikrát..nijak nereagoval..jak mu tohle vysvětlit?že aby měl člověk pěkné vztahy,musí mít vztah sám k sobě..chci naše manželství zachránit,ale on nereaguje na žádné návrhy..rozvod beru jako poslední možnost...ale nevím jak mu otevřít oči...chci mu pomoci,ale už nemám tolik energie,abych mu neustále něco vysvětlovala,co chci,citím..poradte mi prosím(máme 14měsícůod svatby)
Marky
deprese a vztah
Dobry den, po 3 letech se se mnou rozesel pritel (22). Jeste rano jsme planovali nasi spolecnou cestu do zahranici a najednou mi rekl, ze uz nemuze dal a prestoze me moc miluje, konec. Ja trpim depresemi a parkrat jsem byla zla a neuvedomovala si co rikam. V nem se neco zlomilo a pry ho ta bezmoc, nejak mi pomoct, premohla. Od te doby se se mnou chtel rozejit. Pritom planoval spolecnou budoucnost, bydleli jsme spolu, mame spolecne veci-pro me to byl sok...pry by moc chtel, ale vuli to nedokaze prekonat, potrebuje nekoho silneho. Ja beru prasky a mam pocit, ze uz jsem vpohode, ale asi budu vzdycky labilni. V cem je chyba? pritel byl vzor vsi stability a ochoty pomoci a ani on me nedokazal prijmout. Byla jsem pro nej prvni vazny vztah, muze byt potiz v tom, ze nechce za nikoho zodpovednost? Mam sanci, ze se vrati?
lucia f.
deprese a vztah
Dobrý den, ráda bych touto cestou poslala podporu pro Kačí. Sama jsem si prošla úzkostnými stavy s panickými atakami po delším období plném stresů. Zpětně to vnímám jako hodně zlý sen. Velmi mi pomohla paní doktorka na psychiatrii, brala jsem antidepresiva, ale hlavně mě naučila dýchání pro krizové chvíle a pomohla mi na úzkosti nahlížet "zvenku". Já jsem si našla ještě jeden lék a tím je cvičení jógy - asi je to tím dýcháním, nevím, ale fuguje to :) Moc Vám držím palce! A paní doktorce děkuju za poradnu.
Zdenka pro Kačí
deprese a vztah
Předem Vám moc děkuji za jakoukoli reakci, poznatek, dodatek ... nápad, co se mnou. Mějte se moc hezky a přeji Vám mnoho úspěchů. Káťa
Kačí 3
deprese a vztah
psychické problémy jsou mnohem horší než fyzická bolest. Od ní se dá psychicky odpoutat, ale tohle mi bere čas, energii a přináší další strach - kdy se to bude opakovat? Mám prášky na úzkost - neurol - který nechci brát. Měla jsem ho jednou, protože mi znecitlivěla ruka, brněla mě noha a škubala se mi nervová zakončení v obličeji. Cítila jsem se po něm zase tak nějak celá a šťastná a bylo mi líto, že se takhle necítím i bez něj a tím spíš to nechci brát, aby se mi na něm nevypěstovala závislost. Nevím, co víc pro sebe mohu dělat. Teď to bylo pár dní, kdy jsem úzkosti neměla a cítila se relativně šťastně. Bohužel mě přepadly v noci a ani nevíte, co bych dala za to, aby mě to už neobtěžovalo. Možná se na vás neobracím úplně správně, ale ráda bych na svou situaci znala váš názor a pokud byste pro mě měla i radu, byla bych moc ráda. Teď na nějakou dobu docházím k jiné psycholožce, protože ta moje se stěhuje. Je také dobrá, ale k té první mám větší důvěru, přijde mi zkušenější.
Kačí 2
deprese a vztah
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Před pár týdny, kdy mě vyhodili z práce a i můj vztah s partnerem je jako na houpačce, se u mě nejspíš spustila úzkostná porucha. Lítám po vyšetřeních. Zatím všechna tvrdí, že jsem zdravá, ale to hlavní - vyšetření mozku mě čeká až na konci příštího měsíce. Dokonce jsem se pustila do programu, který se jmenuje žlutá sova, chodím k psycholožce... sice se to trošku zlepšilo = není to tak často, ale přes to mě tento stav přepadne třeba v noci, když se např. kvůli hluku probudím. Začne se mi motat hlava, cítím napětí ve spáncích, zrychlí se mi dech, začnu se potit, odkrví se mi končetiny, je mi zima a všechno mě brní - hlavně v obličeji. V tu chvíli mám chuť si zavolat záchranku, ale nikdy jsem tak neučinila. Správným dýcháním se uklidním a hlavně přesvědčováním, že o nic nejde... ale ráda bych, aby tyto pocity definitivně zmizely. Pracuji na sobě každý den, hledám si práci, chodím mezi lidi, sportovat... a stejně se mi to děje.
Kačí 1
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, nedávno jste mi radila ohledně dlouhodobé nevěry manžela. Že nejspíš hledal nějakou radost, nějakou kompenzaci starostí. Obracím se na Vás s prosbou o radu, jak mám kompenzovat svoje starosti já? Nejdříve jsme 7 let stavěli dům vlastníma rukama, po 10-ti letech léčení se nám konečně narodila vytoužená dcera po umělém oplodnění, další děti jsem mít nemohla, což je pro mě veliké trauma. Manžel onemocněl po úraze páteře, takže všechno zůstalo na půl roku jen na mě. Můj mladší bratr neunesl rozvod a oběsil se, jsem jedinou oporou pro rodiče. Nakonec jsem onemocněla z toho všeho i já na půl roku. Vím, že bych se měla léčit s depresemi. Nechodím už v ničem jiném než v černém, z ničeho nemám radost, nevidím před sebou žádnou lepší budoucnost, to trvá posledních 2,5 roku. Do toho jsem tušila, že manžel někoho nejspíše má, což se nakonec potvrdilo.Čím dál častěji mě napadá to všechno ukončit. Víc už neunesu. Je ale řešením cpát se antidepresivy?
Hanka
deprese a vztah
Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu. Hrozně mi chybí nějaký projev lásky, sex jednou , maximálně 2x do měsíce, mi také příliš nevyhovuje. Jsem vdaná 19 let, máme tři děti. Snažila jsem se to nějak řešit, svůdné prádlo apod., většinou, když jsem dala najevo svůj zájem, dopadlo to tak, že nakonec nic nebylo. Postupem času jsem z toho měla vnitřní blok, nechtěla jsem si sama začínat, ale sex mi chyběl .... Pokud jsem o tom chtěla mluvit, manžel okamžitě reagoval agresivně, podezírala jsem ho i z nevěry, je mu přes 40 let, zdravotní problémy za tím nejsou. Myslím si, že mu dělá dobře, když jsem nešťastná, dřív jsem hodně plakala. Když se mu něco nelíbí, udělá takový ten odstrašující pohled, mám na mysli běžný provoz domácnosti, abych ho nechala na pokoji. Den před poslední dovolenou, doma odstřihl internet a ledničku, všude rozházel věci a nakonec na 2 týdny odjel sám pryč. Tehdy jsem začala brát antidepresiva, potřebovala jsem nějak vydržet kvůli dětem.
Zuzana
deprese a vztah
Mám strach z toho co bude, když se říká: Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Vím, že by byla nejlepší návštěva psychologa, ale můj problém je v tom, že žádnému psychologovi v této době nevěřím, protože mám pocit, že když se mu svěřím se svými problémy, tak se to dozví mé okolí a bude to všechno ještě horší. Mám pocit, že jsem ta nejhorší matka na světě!!! Je mi z toho do pláče…..
Martina 2/2
deprese a vztah
Dobrý den, skoro každý den čtu tyto stránky a marně se snažím najít způsob jak porozumět, vychovat a pobrat svoje děti. Pročetla jsem hodně vašich odpovědí, ale pořád nenacházím nic co by "platilo" na moje děti. Věřím, že vaše rady jsou dobré, ale na mé děti to nějak nefunguje. Už nevím jaké je to být v pohodě, usmát se :-( Mám dvě děti, jsou předškolního věku a čím jsou starší, tím mám pocit že je všechno horší. Nedělám nic jiného jen se rozčiluju, jsem ve stresu, mám žaludeční problémy. Pořád je to dokolečka, pořád se opakuju, nechápu jak to, že se prostě nedokážou za poměrně dlouhou dobu naučit věci, které dělají pravidelně každý den. Všechno mi leze na nervy, jsem frustrovaná. Nemám chut nic dělat, základní věci v domácnosti natož se někam vydat do společnosti. Mám pocit, že bych tam otrávila všechny lidi co tam budou. Mám manžela, který se mi snaží ve všem vyjít vstříc, ale i na něj už taky nadávám. Hodně žen by mi ho závidělo.
Martina 1/2
deprese a vztah
Dobrý den, je mi 26 let a mému příteli Martinovi 43 let a máme spolu dceru. Bohužel během našeho 7letého vztahu nevzešlo moc dobrého. neustálá nejistota jak finanční tak hlavní lhání ze strany partnera. To se už nedalo vydržet a tak jsem se poohlídla jinde a mé city vůči jemu jsou už vyhaslé. Jenže problém je ten že jsem se mu snažila říci že život tím nekončí když se rozejdeme, ale on prostě buď bude se mnou a nebo vůbec. tím mám na mysli že chce spáchat sebevraždu a je k tomu pevně rozhodnut.tak jsem mu naoko řekla že s ním budu, ale už nechci ale to vědomí že si vezme život. mě úplně ničí už kvůli dceři co spolu máme. jsem vážně v koncích. ale myslím si že asi toho moc nezmůžu když to bude chtít udělat, tak to udělá a nikdo mu v tom asi nezabrání. nebo co si o tom myslíte vy? je tu nějaká šance mu v tom zabránit?
Kateřina
deprese a vztah
Dobrý den, s manželem žijeme 24 roků a kromě jeho jednoho úletu před 16 roky jsme měli skoro ideální manželství. Manžel má velkého koníčka motorku a proto rád jezdil na srazy i do ciziny, ale dovolené jsme trávili společně s dcerami. Já měla své koničky a vše klapalo. Až do letošního roku, asi před půlrokem se zdálo, že manžel o nás ztrácí zájem, málo se baví, v srpnu mu zjistili deprese a od té doby se léčí. Velmi málo s námi komunikoval, chtěl být stále sám, o nic neměl zájem. Nyní se mi zdálo, že se to lepší, ale stále chce být sám a chtěl by si najít garsonku a za námi jen dojíždět. Jsem velmi nešťastná a stále se s naší situací neumím vyrovnat a ani nevím jak. Je to stále nemoc, nebo má krizi středního věku a chce odejít aby nebyl svázaný ? Říká, že nás má rád, ale je mu nejlépe samotnému. Mám ještě čekat, zda začnou víc zabírat antidepresiva, nebo ho nechat odejít a zkusit žít sama s dcerami. Ema
ema
deprese a vztah
Milá paní doktorko, vlastně ani nevím, co byste mi mohla poradit, ale přeci to zkusím, nějaký postřeh:-) Jde o to, že mě opouští životní elán. Měl jsem dlouhodobý vztah, který před třemi roky skončil a pak ještě jeden, který ale neměl dlouhého trvání. Rány jsem si lízal dlouho, ale dostal jsem se z toho. Následoval jsem rady a věnoval jsem se sobě, věnoval se sportu, dokonce jsem se přihlásil na VŠ, kde doposud úspěšně studuji, koníčky tu jsou také. Tak nějak jsem to bral, že se vše v dobré obrátí, že tomu musím dát čas, ale mně je čím dál hůře. Zkoušel jsem se seznamovat po internetu, ale chemie jaksi nezafungovala a to podotýkám, že nejsem nějak náročný. Teď už jsem skoro zoufalý, už mě nebaví ani věci, které mě vždy bavili, školu mám v závěru chuť vzdát. Prostě mi chybí spřízněná duše, už nějak nemám sil se motivovat. Antidepresiva brát nechci, chtěl bych si nějak pomoci sám, jen najít to madlo, kterého se zase chytit a probudit se k životu... Být zase tím veselým chlapem:-)
Karel (32)
deprese a vztah
A já se každým dnem strachuji zda neodejde...jsem na něj, ale strašně moc citově závislá-bohužel a každá maličkost mě přivádí do šílených stavů. Na jednu stranu si říkám, že je dost těch urážek, ale na stranu druhou je to pro mě bez manžela nepředstavitelné. I když mi dává den co den najevo, že bych mu ani já ani děti nechyběli. Všichni radí ať odejdu, ale nikdo neví jakou mám poruchu a co se ve mě odehrává...je to už k šílenství.
Velice děkuji Adriana
Adriana
deprese a vztah
Loňského roku v létě jsem se pokusila spáchat sebevraždu na základě manželových nevěr a brutálního jednání, manžel mi velmi sprostě nadává a já se akorát zmůžu na slzy a ví moc dobře, že mu vše zase odpustím, ale já už nemám sílu. Při hospitalizaci v Bohnicích mi diagnostikovali Bipolární afektivní poruchu, která se bohužel u nás v rodině dědí-otec,děda,praděda-vždy dokonána sebevražda kolem 45-50 let. Doipadla jsem tak, že mě hospitalizují v PCP centru v Bohnicích, ale nic mi to nepomáhá. Teď mi dali invalidní důchod. Po pokusu o sebevraždu se změnilo spoustu věcí a hlavně jsem se změnila já, je ze mě tichý člověk, který by byl nejraději bez okolního světa jen se svou rodinou. Můj muž už semnou přestal i intimně žít, nebývá často doma a říká, že je v práci, už nepátrám po tom zda je to pravda či nikoliv. Nevím však zda má význam takové manželství držet, myslím že jsme manželovi přítěží, moc hezkých slov pro nás nemá.
Adriana
deprese a vztah
Vážená paní doktorko, vlastně ani nevím kde mám začít se svým příběhem a tak to možná bude kostrbaté. Jsem dvakrát rozvedená mám tři děti ve věku 18, 16 a 4 roky. Před třemi lety jsem se po třetí vdávala a měla jsem pocit, že jsem potkala muže na celý život. Naše manželství bylo hezké asi tak půl roku, pak mě manžel psychicky i fyzicky týral... fyzické napadání bylo jen v jeho podnapilém stavu. Vedeme s manželem sportovní areál a restauraci a k tomu můj muž jezdí ještě jako taxikář. Bohužel jsem již několikrát zjistila manželovi nevěry, můj muž semnou jedná velmi zvláštním způsobem a to je většinou ve všech případech-absolutní nezájem. Loňského roku v létě jsem se pokusila spáchat sebevraždu na základě manželových nevěr a brutálního jednání, manžel mi velmi sprostě nadává a já se akorát zmůžu na slzy a ví moc dobře, že mu vše zase odpustím, ale já už nemám sílu. Při hospitalizaci v Bohnicích mi diagnostikovali Bipolární afektivní poruchu,
Adriana
deprese a vztah
Dobrý den,paní doktorko.S přítelem mám vztah dva roky,poznali jsme se v zaměstnání.Přítel byl z práce "odejit",našel si práci jako řidič.Problém,který mě trápí a chtěla bych mu pomoci je v tom,že od loňského zhruba prosince ve větším množství pije alkohol.A to jak pivo, tak "tvrdý".Nosí při sobě docela často "placatky" rumu,vodky,které přede mnou skrývá.O svých problémech se mnou nechce mluvit,raději hned převede řeč někam jinam.Společné bydlení, o které s ním stojím, je také v nedohlednu,protože bych mu prý musela nejdřív vidět do hlavy.Nechci ho omlouvat,ale je pravda,že v krátkém sledu ho postihla smrt otce,maminky,ztráta prestižního zaměstnání,ale je to člověk, kterého miluji a o kterého nechci přijít.Jen je tak uzavřený do sebe,že nevím, "jak na něj". Poradíte mi, prosím?Děkuji a přeji hezký den, M.
Martina
deprese a vztah
Dobrý den, měla bych dotaz. Máme s přítelem 7-letý vztah, máme se moc rádi, je nám spolu krásně...a je pravda, že i já jsem poslední dobou i trochu klidnější..nicméně bych se chtěla zeptat....Tak před 3 měsíci jsem začala mít depresivní stavy, brečela jsem, nemohla jsem jíst, a stále mi hlavě "hučely" myšlenky typu...chci s ním být? Je to ten "ON"? Muliji ho ještě? A přitom všem jsem tak hrozně brečela, měla sevřené hrdlo, protože vím, že s ním chci být. Ale nechápu, kde se tohle mohlo vzít..a chci, aby to šlo pryč...před časem jsme se přestěhovali, a navíc jsem tak necelý rok řešila s jednou kamarádkou její rozvod, tak nevím, jestli mě tohle všechno nějak ovlivnilo..ale chtěla bych, aby to bylo zase jako dřív, nikdy předtím jsem takové myšlenky neměla..myslíte, že je možné, aby odešly? Chtěla bych, aby to bylo takové jako předtím...bez těch škaredých myšlenek, co mě jen ubližují....Děkuji Vám. P.
Pidmco
deprese a vztah
dobrý den, pani doktorko.
jsem smutný případ, je mi 30 let a život mě nebaví, nedává mi žádný smysl. Dosud jsem si nenašla žádný koníček, který by mě uspokojoval, nic mě neoslovuje. Ani bavit se s lidmi mě netěší a vlastně jim ani nemám co říct. Chodím vlastně jen z práce domů a z domu do práce. Jsem teď navíc v novém městě, kde nikoho neznám, ale podobný problém se táhne celým mým životem. Nevím, co s tím dělat.
Pavla
deprese a vztah
Vážená paní doktorko,
píši Vám, protože už si nevím moc sama se sebou rady.Je mi 21 let a chodim na vysokou školu,která neni v mém rodném městě.Našla sem si tam přítele.Zprvu vypadalo všechno ideálně,ale poslední půlrok se cítím horzně smutně.Někdy se mi až nechce žít.Problémy které mě trápí by se mohli někdomu zdát jako banální, ale já sem z nich opravdu neštastná. tak moc, až si někdy řikam, proč tu vůbec jsem...Přítel má pořád nějaké kamarádky,které se vynořují jako strašidla ve tmě a pořád s ním někam chtějí chodit a on s nima taky.Ale mě to hrozně trhá srdce.Že se chce pobavit s nějakou jinou než se mnou.At si chodí s kamošema jak chce, ale proč musí s ženskýma?Navíc je vlastně ani nezná, třeba 10 let je neviděl.A druhý problém,který mě trápí jsou spory s mojí mámou kvuli kapesnému do školy.Chtěla sem si přivydělávat, ale mam se prý soustředit na učení. Když mámě naznačím, že bych chtěla trochu víc,hned mě seřve,že mam dost. Necitim nikde žádnou podporu.Je mi smutno.Co mám dělat?
Barbora
deprese a vztah
Dobrý den, prosím o radu. Jsme s partnerem 10 let a žijeme s mými dětmi. Svoje má z minulého manželství. Celých 10 let bohužel jezdí pouze na víkendy a je velmi pracovně vytížen. Ještě v létě byl náš vztah harmonický a partner plánoval svatbu. Já bohužel trpím depresemi a začala jsem se léčit až teď, kdy partner již je přestával snášet a navrhl rozchod. Teď se věci mají tak, že jezdí jen občas. Říkal, že prožívá krizi vztahu, potřebuje čas a že mě má rád jako člověka a kamarádku a váží si mě, ale víc teď nemůže. Ještě před 3 měsíci byl náš vztah i velice vášnivý. Najednou jako by vše zapomněl a začal utíkat od problémů. Že by byl asi rád, aby se to spravilo. Jenže on jen pracuje a já v současné vše těžce snáším. Když přijede jsem již většinou tak vystresovaná a tak bohužel víkend nedopadne dobře. Já jsem zničená a on odjíždí smutný a vyčerpaný. Já již vyhledala pomoc psychiatra, ale ještě i nemoc mého syna a současné partnerské problémy mě stále srážejí dolů. Můžete mi prosím poradit?
Hana
deprese a vztah
Dobrý den, s manželem jsme se vzali po 4ročním vztahu. On mi po čtyřech měsících manželství řekl, že mě nemiluje a neví, zda se mnou chce být. Také se necítí štastný v práci, má pocit že nic nedokázal a nemá žádný cíl. Prý nemá pro co žít. Manželství chci samozřejmě zachránit. Můžete mi poradit, jak teď nejlépe postupovat? Předem děkuji
Vlaďka
deprese a vztah
Dobrý den, stalo se mi, že vztah s manželem ochladl a neměli jsme si co říct, potkala jsem jiného muže, který tvrdil, že se bude rozvádět a chce být se mnou, zaplatili jsme zálohu na domek a navštívili právníka ohledně rozvodů, pak si to ze dne na den rozmyslel a téměř po roce se vrátil k manželce. Je to už 8 měsíců a já mám pocit, jako bych měla umřít a každý den je pro mě hrozný. Kdybych neměla děti, asi bych se zabila. Je to pro mě nesnesitelné bytí. Stále ho miluji a nemůžu to pochopit. Žiji ze dne na den a snažím se starat o děti. Manžel by chtěl,abych se k němu vrátila, ale nechápe, že prostě nemůžu. Všechno ve mě umřelo a já nemám sílu s někým být a žít, něco znovu cítit. Abych pravdu řekla, ani nechci. Další zklamání a zradu, to ne. nemám žádnou energii, sílu, nevím, co dělat. S bývalým přítelem se potkáváme v práci a já dodnes nevím, neřekl mi, co se vlastně stalo a proč to udělal. Děti už máme velké. Čas je můj nepřítel a já proklínám každé nové ráno.
Bezradná
deprese a vztah
Dobrý večer,
žádám o radu v mém partnerském vztahu, který trvá šest let. Prožívám s ním krásné chvíle do té doby než začne mít návaly úzkosti a pocity méněcennosti. Vzníká potom období, kdy je přítel nevyrovnaný, nepamatuje si, co všechno špatného mi řekl a mám z něho pocit psychického nátlaku, protože dokáže hodiny rozebírat, co vše jsem udělala špatně, že nenávdidí svůj život, že by se zabil. Sice vím, že jsou to jenom řeči, ale přesto hodiny probírání nevydržím navždy. Zkoušela jsem ho jen vyslechnout, ale to prý jen mlčím, zkusila jsem to s ním probrat, ale to se většinou pohádáme, protože semele páté přes deváté, i jsem zkoušela křičet, taky nezabírá. Radu jak na člověka, který si nedá nic vymluvit a je přesvědčen o tom, že to ví nejlépe a rozebírá nedůležité věci - poškrábané auto, svoje vlasy či postavu. Já chápu, že pro něho to je důležité, každý má jiné priority,ale pro mě je důležité aby byl šťastný . Předem děkuji za jakoukoliv radu.
Petra
deprese a vztah
Dobry den, je mi 36 let a pred tremi tydny jsem sla na miniinterupci. Otehotnela jsem nahodou, ale dite jsem si prala uz dlouho, jen jsem k nemu nemela partnera. Ted jsem otehotnela s muzem, se kterym jsem byla pul roku, nas vztah byl pohodovy, ale nezavazny. Chtela jsem si dite nechat, i jako svobodna matka. Partner ale okamzite videl jen dve moznosti: potrat nebo svatbu. Nasledkem svatby by podle nej byl jistojiste mizerny vztah a nevery, coz by ublizovalo nejen nam ale i diteti. A tak tlacil na potrat, ke kteremu jsem nakonec pristoupila. Ted jsem upadla poprve v zivote v depresi, nespim, placu, cyklim se v myslenkach na to, jake to mohlo byt vytecne dite, vycitam si, ze jsem nedokazala partnerovu tlaku odolat, bojim se, ze zustanu bezdetna, nedokazu byt s rodinou a prateli. Partner me po 10 dnech po potratu opustil s tim, ze ted uz chape, ze jen plytva mym casem, protoze ja chci neco uplne jineho nez on. Citim se ted hrozne sama. Muzete mi poradit, jak se z toho dostat? Dekuji
Lenka
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
