Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
Dobrý den,s přítelem jsme 3 roky, nebydlíme spolu, měl problém s mým synem, který má ADHD, ale nyní , tvrdí, že mu nevadí, jezdíme na společné dovolené, trávíme spolu vánoce, víkendy, ale problém je vztah s jeho dcerou, je na něj hodně fixovaná, a společné dovolené a víkendy trávíme tak, že on spí se svou dcerou a já se svým synem. Pry nejde aby kluk a holka spaly v jedné místnosti, vlastně i když spí doma u něj tak dcera spí v pokojíčku a on v obýváku , tak aby na sebe viděli. Poslední rok si děti rozumí, hrají si spolu,někdy se i zlobí, ale to je OK. Myslím si, že tímto ji ale ukazuje špatný příklad partnerského i rodinného soužití. rodiče-partneři v ložnici, děti (i nevlastní) v pokoji. Vím, že bude pro něho pořád ta malá princezna, na kterou se nesmí zvýšit hlas nebo ji odporovat. S tím problém nemám. V její přítomnosti mě staví na 2. kolej. Syn přítele zbožňuje, jeho dcera mě toleruje, snažím se s ní vycházet, i tak třeba se mnou zůstat sama nechce, prostě musí být s tátou.
Jiřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jiřino, nevím ,jak zní vaše otázka na mě. Říkáte,že přítelova dcera vás toleruje - to je dost vlažné ve srovnání s tím, že váš syn na příteli "visí". Nevím, kolik dětem je, ale jak se bude rozvíjet váš vztah s přítelem, tak budete muset řešit i otázky společného spaní vás, jak partnerů, jen je potřeba to otevírat citlivě a oba byste měli v rámci komunikace na toto téma  mít možnost sdělit své argumenty, svá pro a proti. V její přítomnosti se cítíte být stavěná na druhou kolej - co to znamená? Optimální varianta je jasná - vy dva jste partneři, kteří k sobě patří, mají se rádi, do budoucna plánujete společné soužití? To asi přítelovu dceru hodně posune někam dál, bude evidentní, že vy dva k sobě patříte. Ona na vás žárlí, ale toleruje vás, pro přítele je princezna  - to znamená, že vy nemůžete žádným způsobem vstupovat do její výchovy, je to tak? Pokud změníte váš vztah ve smyslu společného života, změní se i toto :-)
děti partnerů
Dobry den,
Rada bych se poradila jak pristupovat k situaci kterou mam se svym partnerem. Jsme spolu necely rok,nedavno se ke me prestehoval a za svymi dcerami (4 a 7 let) jezdi po praci a travi s nimi obvikend u rodicu.
Problem je z meho pohledu ve vychove kdy od mala deti spi s rodici v pokoji,starsi dcera vyzaduje tatu u veskerych aktivit:hrani na hristi,v bazenu,kdekoliv venku,pri navsteve znamych kde jsou jine deti a mohly by si spolu hrat. Nedokaze bez nej usnout a zjm od doby co je se mnou mu pred spanim dela sceny ze pujde spat az pujde spat on. Kdyz byla u babicky usnula bez nej uplne bez problemu,i kdyz je u mamy,spi normalne.
On je bohuzel nekonflimtni typ a nez aby ji premlouval aby se napr oblekla si sama vycurala,tak ji pomuze nebo to udela za ni. Vedou se debaty o tom kam se pujde a co se bude delat a dite defacto ridi cas svemu rodici (potazmo i me) kolikrat ji musi pomalu premlouvat aby se slo tam kam jsme se domluvili.
Muj dotaz je:jak ja se k teto situaci mam postavit
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Měla byste o tom a své nespokojenosti na prvním místě mluvit s partnerem, otevřená komunikace včas je vždy základ. Jinak se ve vás bude stupňovat napětí jak vůči jeho dceři, tak vůči němu - pokud vám ve vztahu jinak vše funguje, byla by to škoda. Dcera je na tátu fixovaná, a po rozchodu rodičů o to víc, že se jí rozpadla rodina. Na tátu žárlí a chce ho pro sebe. Ano, s výchovnými zásadami máte samozřejmě pravdu... Nedávno jsem byla na dovolené, kde jsem pozorovala, jak milující otec krmil holčičku přibližně stejně starou, jako je ta jeho starší, dokonce jí vše dopředu krájel. Předpokládala jsem, že ji má po rozvodu manželství u sebe na prázdninový pobyt a kompenzuje jí svou nepřítomnost doma. Prostě to tak někteří tatínkové mají, aniž by si uvědomovali, že tím škodí i svým dětem - jsou to přetransformované pocity viny. Takže - mluvte spolu o tom a snažte se jej vlídně upozornit na to, co by třeba mohl dělat jinak, a že důležité je, vést děti k samostatnosti. Jeho 7 letá dcera přechází s tátou do stádia regrese, podvědomě cítí, že tak ho získá - jeho zájem, péči, pozornost. Ona za to nemůže.
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem spolu žijeme v Praze. A ve městě, kde jsme oba žili dříve, ma 3 děti. Když tam jede, slíbí mi ze se večer vrati domů, ale v 95% to nikdy nesplní a zůstává tam prez noc. To by ještě nebylo tak strašný. Bohužel ale pokaždé přespává v dome své bývalé. Pokaždé to omlouva detma, ze tam usnul, ze ona ani nebyla doma, ze spal celou noc se svýma detma. Tudis, ze on nedělá nic špatného. To, ze tam dodnes funguje jako hodinový manžel, už ani nezmiňují. Já jsem hysterka, co mu nechce dovolit byt s detma. Prosím vas, je normální, aby tohle dělal? Jsem už zoufalá , nevím co mam dělat.
Stanislava Procházková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Stanislavo. Když váš přítel jede za svými třemi dětmi, potřebuje dost času na to, aby se každému z nich mohl individuálně věnovat. Vážila bych si jej za to, že je dobrý a zodpovědný otec. Již když jste spolu začali žít vy dva, toto jste přeci věděla. Je nějaký důvod žárlit na matku jeho dětí, pakliže žijete spolu a váš vztah je legalizován přede všemi?... Vám to normální nepřipadá, jemu ano, a musí se před vámi obhajovat, což určitě vašemu vztahu nijak neprospěje. Měli byste spolu na toto téma více komunikovat, ale bez výčitek, věcně, jinak si začnete rozbíjet i váš vztah a to by byla škoda, ne?
děti partnerů
2.část. Dokud jsem tam i já.Řekla jsem mu,že takhle naše dítě vyrůstat nebude.On nechápavě na mě hledí,co mám zase za problém.Upřímně,počítám s tím,že zůstanu sama,protože to bude opravdu boj mezi námi.Já už nevím, co a jak změnit.Snad nejsem tak špatná,sám tvrdí nejlepší co měl,ale takhle?Věčné dohadování,tichá domácnost,já útěky z domu pro zklidnění.Dokonce nedávno odešel na mé přání na měsíc z domu,Já byla naprosto vyrovnaná,a to mu i řekla.I s malým dítětem jsem byla odpočatá,jak dlouho ne.On litoval,omlouval se,chtěl i poradnu,která vyšuměla,jak jinak.Pije,ne moc,ale když to přežene,vždy se za něj stydím.Vše ode mě ví.Nevím,jak dál.Opustit ho?Co naše dítě?To opravdu zbožňuje.Nedokážu žít ve stálém naštvání,napětí.Být laxní taky ne.Věci,co mi dřív přišly ok,teď vyloženě nemůžu přetrpět,vypěstovala jsem si averzi vůči spoustě věcí,a to hlavně kvůli němu. Přesto mi není lhostejný.Má i pozitivní stránky.
Jája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jájo, na začátku píšete, že se máte rádi, ale občas Itálie. Nicméně víte, že perfektní to není nikde. Ale pak již gradují vaše stesky a nespokojenosti, z čehož jasně vyplývá to, co píšete na závěr - vytvořila jste si vůči němu v mnoha ohledech averzi. Ať se jedná o jeho nepořádnost, o výchovu jeho vlastního syna, atd. Schází vám dvěma vstřícná  konstruktivní komunikace na téma, jak spolu nejen koexistovat, ale jak být spolu tak, aby vám bylo dobře. Nemyslím, že rozchod by byl řešením, oba byste litovali, nějak to lepili dohromady nazpět. Dle mého by vám velmi pomohla párová terapie :-)
děti partnerů
Já 30,on 35.Řekla bych, že se máme rádi, ale s takovou "Itálií".Mockrát mě zklamal,ale vždy jsme to ustáli,jsem přesvědčená, že nikde to není perfektní a ani to nečekám.Jenže bývám často podrážděná z chování partnera.Dělá věci,které mě vytáčí a nepřijdou mi v pohodě a potom jsem věčně naštvaná.Připadám si vyloženě jak semetrika i sama před sebou.Když si říkám,je to moje vina, pak si shrnu vše, co dělá a v závěru je to jen kvůli němu.Jeho věčné podezírání z nevěry, když mi jen přijde sms,přitom on na mobilu sedí pořád.Vadí mi, že doma hospodařím jen já,on mi jde vyloženě za zadkem a dělá bordel,když ho požádám,ať si po sobě uklidí,že tím znevažuje mou práci,hned prudím.Máme roční dítě.On 4 roky z předešlého vzt.Upřímně,nemůžu ho vystát,ale snažím se.Problém je i v tom,že nemá vychování a partner to toleruje,neuznává výchovu!Ať si dělá co chce, žádné omezování,dítě VÍ co chce.Ty chceš večeřet brambůrky?Tady je máš,apod.Já šílím.Vždy řeknu,nezajímá mě to,dělěj,jak umíš,ale nedá mi to... - otázka upravena poradcem
Jája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jájo, než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
děti partnerů
Dobrý den,
můj partner má děti z předchozího vztahu (10,12) a poměrně dobře vychází s bývalou ženou, která dosud nového partnera nemá. Potud v pořádku, ale partner za nimi každý den po práci zajde a stráví s nimi 2-3 hodiny. To bych ještě pochopila. On s nimi ale každý rok jezdí na dovolenou, že si to děti přejí a také na Vánoce u stromečku. Věřím mu, že vztah mezi nimi je již vyřešený, cítím, že mě opravdu miluje, ale toto se mi nelíbí. Dlouho si ke mě jeho děti hledaly cestu a tímto jim myslím dává pořád naději, že se k sobě rodiče vrátí.
Majka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Majko. Nač konkrétně Majko žárlíte? Netuším, jak jste spolu dlouho, jak dlouho je váš partner po rozchodu, jak moc si to tam vše sedlo. Evidentně mu ale na dětech hodně záleží, nejspíš má za rozchod pocity viny, které se snaží maximálně kompenzovat. Mluvte spolu o tom tak, aby to nebylo konfrontační, není nic horšího, než zametání vnitřních negativních pocitů pod koberec, tím se v nás kumuluje napětí a vztahová nepohoda v určitých chvílích. Jestliže jste vy dva pár, měli byste si mezi sebou dohodnout i pravidla, jak si to každý představujete, a proč :-)
děti partnerů
S přítelem jsem 2,50 roku. Je mi 44 let a jemu 52 let. Máme spolu krásný vztah, tedy vždycky 14 dní. Potom přijde týden, který má ve své péči 11-letou dceru. Sama mám dcerky dvě, už dospělé, ale s přítelovou dcerou si nejsou podobné vůbec v ničem. Je hubatá, odmlouvá, vymýšlí si, nechce se učit, ani si plnit jiné povinnosti. Pro klid v našem vztahu jsem odmítla se s přítelem sestěhovat a tento týden se s ním nescházím. Trápí ho můj vztah k jeho dceři, ale já si nepomůžu. On na ní žádné chyby nevidí a jen se kvůli ní dohadujeme. Pořád se ptám sama sebe, jestli má takový vztah cenu, takhle budeme odděleně žít ještě nejméně 9 let. Ale odejít od sebe nedokážeme. Je nám spolu opravdu moc hezky. Tedy těch 14 dní. Jak bych prosím měla moji situaci řešit? Podotýkám, že snahu s holčinou pracovat jsem měla první rok, už jsem to ale úplně vzdala a to po její větě "ty mi neříkej, že se mám učit, nejsi moje máma." Přítel jí za to vyhuboval, ale já už to nikdy slyšet nechci. Jak ale dál? - otázka upravena poradcem
Brigita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Brigito. Přítel na své dceři žádné chyby nevidí, vy ano. To je váš největší problém. Každý z vás jste rodičem svých dětí a máte nějaký výchovný styl a představy o tom, jak by mělo dítě fungovat. Asi už si teď musíte vy dva říct, jak spolu chcete ve vztahu žít. Pokud spolu žít nebudete v jedné domácnosti, mohlo by to být v pohodě. Vy nebudete konfrontovaná jeho dcerou a tím, co se vám nelíbí. Je pro vás problém modus společného nežití na pořád možný? Třeba by to mohlo jít docela hezky. Nebo byste musela změnit své ambice na výchovu jeho dcery. Ona vás nerespektuje - nemusí, opravdu nejste její máma. Ale tím má nad vámi velkou moc. Vlastně jste svým způsobem soupeřky, ne? Tak buď můžete rezignovat a nechat vše na jejím otci a matce, nebo budete chtít vnést cokoli  pozitivního mezi vás dvě. Vím, je to těžké, když vnitřně s ní nemůžete souhlasit. Ale zkuste si pro sebe najít i něco hezkého na ní - je součástí vašeho přítele :-)
děti partnerů
Dobrý den,
Jsem s přítelem skoro 2 roky. Já mám 12 letou dceru on 9 letého syna. Se synem nežije ve společné domácnosti od jeho půl roku. Syna má jeden den v týdnu a co druhý víkend. Ze začátku bylo vše v pohodě, samozřejmě byly mezi dětmi neshody, ale nic dramatického. Bohužel s přítelovým synem začali problémy ve škole, chodily na něho stížnosti, že vyrušuje, o přestávkách na sebe strhává pozornost atd. Já zatím s dcerou žiju u rodičů v rodinném domě, kde o víkendech docházel přítel se synem, zde bylo taky vše v pořádku, ale postupně se začaly objevovat problémy, kdy synovi začalo vadit jídlo, to nejí, potom zase to, odmítal jíst jídlo, které zkusila moje dcera, pořád chodil příteli na ni žalovat. Nikdo mu nesměl nic říct, nic co nebylo po jeho vůli to mu vadilo. Dokud byl středem pozornosti, dokud třeba vyhrával ve společenských hrách tak bylo vše ok. Pokud se ale cokoliv otočilo proti němu nebo se mu znelíbilo byl urženy, nevrlý, žaloval. Začal tvrdit, že se bojí u nás spát (dům plní lidí). Skončilo to tak, že přítel pokud má syna je s ním u něj doma v bytě, nesmí se s námi stýkat protoze jeho syn si to nepřeje. Přijde mi , že svému synovi ve všem ustupuje. biologcká matka syna s ním neustále podstupuje různé návštěvy u psychologů z domělého důvodu že má syn adhd, ktteré bylo jedním lékařem potvrzeno, druhým vyvráceno, dokkonce mu jsou podáváno snad dvoje nebo troje léky, snad antidepresiva na utlumení, které jsou návykové. My jsme s přítelem ve fázi rozchodu, je přesvědčen se jeho synovi křivdí jeho matka, syn tvrdí že ho matka bije a kope do něj (nikdy nebyly žádné viditelné známky) to tvrdí syn, rodiče spolu nekomuniikují, nevykazuje žádné známky ušlápnutého dítěte, spíše naopak. Můj pocit je že syn využil toho, že vycítil že přitel má treba výčitky, že je s ním málo a už mu ustoupil tím, že s ním tráví čas sám, což se synovi líbí, pozornost je upoutávána jenom na něj, přitel s ním pouze dlouze rozmlouvá. Dokonce usiluje o střídavou péči, má velmi náročnou práci, když bude mít syna a bude mít práci, chce mu zajistit chůvu, což mi přijde úplně zcestné. Přítel tvrdí, že se synem rozmlouvá o tom, že mě má rád jako partnerku a chce trávit čas se mnou a že je z toho smutný, syn si ale stále stojí na svém a odmítá možnost styku se mnou a dcerou, podotýkám, že jsem mu nikdy nic neudělala, pouze připouštím fakt, že jsem ho po roce a půl chtěla třeba zapojit do příprav k obědu a chtěla na něm např, prostřít stůl, což se ho nesmírně dotklo a urazil se. Ten chlepec nesnese absolutně žádnou konkurenci, nesnese kolektiv, vystřídal řadu kroužků nikde nevydržel protože nebyl nejlepší nebo ho prý šikanovali, ale to se nikdy nepotrvdilo. Njelépe mu je samotnému se svým otcem a to taky tvrdě vyžaduje. Měli jsem se s přítelem nastěhovat do společeného domu, který jsme hledali rok a půl a když mělo dojít ke koupi, přítel to zrušil kvůli syna. Tvrdím příteli, že děla a už udělal chybu že synovi ustoupil a dal mu tak najevo, že mu vychází vstřict a čas tráví pouze s ním a ptá se ho a přaál by sis jít za mou přítelkyní??? A syn to odmítne otec to respektuje. Tohle trvá už nějaky měsíc, posun to nemá žádny, pouze náš vztah je na bodu mrazu. Popravdě řečeno si nedokážu společné soužití představit, dcera by asi musela místo jedniček nosti trojky, a nesměla by v ničem vynikat. Přítel ji nesměl pomáhat vysvětlit učivo, vše jeho synovi vadilo, její lyže jezdí rychleji,atd. Je možnose obrátit na nějakou poradnu?? Jsme z Ostravského kraje. Jak mám vysvětlit parneovi, že tím, že syna izoluje mu vlastně ubližuje.
Děkuji moc za odpověď. Markéta
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Z vašeho popisu je evidentní, že přítelův syn je opravdu velmi problematické dítě. Nutno podotknout, že ten malý kluk za to nemůže. Je v péči své matky, otce vídá občas, u jeho matky asi není nic partnersky stabilizováno - jiný partner a harmonický domov.Problémy se synem hází na přítele, sama asi věci nezvládá, to dítě je pak zákonitě psychicky  nestabilní také. Ať již trpí ADHD, nebo ne. Zvyšující se problémy v chování syna bere přítel na sebe, obviňuje se, že brzy odešel, nechal ho být, nyní se snaží plno věcí napravovat. Čím víc mu syn dává najevo, jak svého tátu potřebuje, tím více na to přítel slyší. Je to jak spojené nádoby. Nevím, zda vy toho můžete jakkoli vstupovat, správnou a dobrou poradnu by měl hledat váš přítel jakožto otec, a to ve spolupráci s matkou dítěte. Jsou rodiče a musejí spolu kooperovat. Na Ostravsku nikoho neznám, bohužel, ale doporučuji, aby přítel napsal i do poradny idnes Kateřiny Novotné. Její poradna je skvělá a pracuje s dětmi - na rozdíl ode mne.
děti partnerů
Vzkaz Daně - děti partnerů - pokud nový partner už na začátku vztahu útočí na vašeho 7 letého syna, tak nevěřím, že by se toto dalo nějak změnit, aby oni 2 najednou spolu začali vycházet. Nic se nezmění, Naopak. Situace se bude zhoršovat. Člověk, který si nenajde cestu k 7 letému dítěti a naopak do něj ryje, má sám se sebou problém, např. s vlastním sebevědomím.
Ali
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ali a milá Dano, propojuji vás spolu :-)
děti partnerů
Vzkaz pro Danu (děti partnerů)

Milá Dano, úplně se mi svírá žaludek, když čtu, co Váš partner provádí Vašemu synkovi!!! Pokud má Váš partner averzi už k tak malému (!!!) dítěti, bude se jeho averze jen a jen stupňovat a to přece nemůžete dovolit!!! Co je to, probůh, za člověka? Léčit svoje mindráky na sedmiletém dítěti? A ještě se cítí ukřivděný? Vy potřebujete do života oporu tj. vyrovnaného chlapa, který bude pro Vašeho syna parťákem a bude respektovat a mít rád vás oba! Přeji Vám a Vašemu synkovi jen to dobré, a vyměňte toho ubožáka za normálního chlapa, který bude spokojený a vyrovnaný a nebude mít potřebu psychicky deptat své nejbližší!
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivano a milá Dano, propojuji vás :-)
děti partnerů
Dobrý den, můj partner nemá rád mého syna. Nemáme společnou domácnost, ale samozřejmě k nám chodí na návštěvy a podnikáme společné výlety. Sám má syna ve střídavé péči. Partner v poslední době kdy pociťuji sama krizi vztahu častěji a častěji slovně útočí na mého 7 letého syna. Deptá ho, má na něj nevhodné poznámky a shazuje ho. Tohle dělá nejraději, když nejsem v místnosti nebo to neslyším. V poslední době mu to už ujede kolikrát i přede mnou. Řekla jsem mu několikrát, že se mi jeho chování nelíbí a že si nepřeji, aby se k synovi takto choval. Na to se on urazí a přestane mu odpovídat i na pozdrav a začne ho ignorovat do té doby než do něj zase začne rýt. Zvažuji rozchod. Je to pro mě neakceptovatelné a nevím jak dál. Syn přítele díky jeho chování nemůže vystát a nechce s ním zůstávat ani v jedné místnosti. Kolikrát syn kvůli chování přítele pláče. Mám toho dost. Děkuj za radu.
Dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Dano. Mluvíte o partnerské krizi. Je možné, že díky ní se zesilují neporozumění mezi přítelem a vaším synem? Bylo to tak vždy?  Jste matka a váš syn pro vás musí být na prvním místě. Ale - zamýšlela jste se nad tím, co partnera u vašeho syna dráždí, a proč se k němu tak chová? Vždyť si musí být vědomý toho, že pokud nespravedlivě útočí na vašeho syna, útočí na VÁS. A jak to máte vy k jeho synovi ve střídavé péči? Měli byste spolu o všem otevřeně mluvit, jinak váš vztah neustojíte. Nemá smysl užírat se v koutku, ale toto téma otevřít. Vždy vidím jako základ komunikaci, ale ne konfrontační, spíš konstruktivně si vyjasňující motivaci chování toho druhého.
děti partnerů
Syn mého muže má 27 let. Od svých 17 let bydlí na chatě matky,kterou zvelebuje - investuje své peníze. Žije izolovaně, jen chata, práce a hraje fotbal, kde je v jediném kontaktu se svými vrstevníky. Seznámil se s ženou o 5 let starší, s 2 dětmi. Byli oba zamilovaní a velmi brzy žena otěhotněla. Očekávali jsme, že se za ní přestěhuje do bytu a bude se o svou novou rodinu starat. Avšak mezi jeho matkou a přítelkyní docházelo ke konfliktům a to hlavně proto, že matka stále synovi telefonuje, vše mu vyřizuje a narušuje jim soukromí. Po celou dobu těhotenství syn stále žil na chatě, přítelkyni nepodporoval finančně ani péčí. Nastěhoval se k ní až 2 týdny před porodem. Od vztahu očekával plnou péči ze strany ženy a bohužel její děti pouze sekýroval a jeho výchovným argumentem bylo jejich zastrašování. Po dvou měsících se syn ze dne na den odstěhoval zpět na chatu a podal návrh na svěření dítěte do péče. Mého muže, svého otce, ignoruje. Jak ho přimět dospět?
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Radko. To asi nebude vaše práce, "přimět" syna vašeho muže dospět. To bude jeho práce na sobě, až k tomu dozraje sám. Proč to řešíte vy? Pokud by se tím měl někdo měl víc zabývat, pak jeho otec - váš muž.
děti partnerů
pro Dinu - dospělé děti manžela:
Dobrý den, s něčím podobným jsem se setkala u svého otčíma. Svoje děti z prvního manželství k nám do rodiny nezval, i když jsme to matka i já (tehdy 10-20) navrhovaly. V průběhu doby s dětmi úplně omezil kontakt a celou dobu nám tvrdil, že jeho bývalá žena si nepřeje, aby k nám jezdili a jim zase říkal, že jeho současná žena nechce, aby k nám jezdili. Až po rozvodu s matkou jsme zjistili, že nechtěl, abychom se cokoli dozvěděli o průběhu jeho prvního manželství a výchově prvních dětí. Důvody můžou být jakékoliv.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie, milá Dino, propojuji vás :-)
děti partnerů
Dobrý den, už několik let se snažím vyřešit vztah mezi manželovými dětmi z prvního manželství a mnou. Znám je 14 let, celou dobu jsem se snažila, abychom se společně všichni stýkali a trávili čas, manžel byl proti, kdykoli jsme se sešli všichni a děti se se mnou začali bavit a smát, jakoby začal žárlit, když s nimi cokoli domlouvá, jsem v tu chvíli pro něj vzduch, jen oni jsou rodina a já k němu nepatřím. Moc mě to mrzí, řešila jsem to i s psychologem, tam mi bylo řečeno, že chování mého manžela není normální a doporučili rozchod, přesto jsem se ještě pár let snažila manžela pochopit, přijít na to, proč se tak chová, z čeho má strach, nic nepomohlo, pořád nás separuje od sebe, děti už jsou velké 19 a 26 let. Manžel je ve stresu, že je mezi dvěma světy a v danou chvíli se nemůže rozdvojit, dlouho jsem to tolerovala a ustupovala, ale už cítím, že nechci. Nechápu jeho chování a on se o tom bavit nechce, následuje dlouhá tichá domácnost z jeho strany. Má to ještě šanci? Ráda ho mám.Děkuji
Dina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Dino. Já bych vám jako psycholog rozchod nedoporučila, spíš společné hledání toho, co je za tím. Proč asi manžel žárlí, když jeho děti s vámi dobře vychází, proč toho nechce být svědkem, odmítá to. To musí mít nějaké hlubší příčiny. A proč se o tom manžel odmítá bavit? Tím blokuje možnost nalezení konsensu mezi vámi dvěma a pak jsou důsledky jasné - i vaše společná partnerská nepohoda. Většinou se setkávám u svých klientů s problémy v opačném gardu - kdy žena není schopna přijmout manželovy děti z 1. manželství, časté je i to, že děti odmítají přijmout otcovu druhou ženu, tím stojí vlastně za jejich matkou a přály by si úplnou rodinu se svými biologickými rodiči. Vy jste vlastně oblíbená "macecha", a to manželovi vadí. Jeho děti jsou tak velké, že on nemusí dávat žádné svolení k tomu, abyste se vídala s nimi jindy. Ale to by nemělo smysl, obcházet jej. Přemýšlím nad tím, co tam může být - chce vás mít jen sám pro sebe? Žárlí na jiné lidi ve vašem okolí, kteří vás mají rádi? Kolegové, přátelé, atd.? Určitě vás má moc rád, ale něco v sobě má emočně porouchané - to je možná silné slovo, ale problém má. Neporadím, co s tím, zkuste sama navštívit ještě psychologa k možnosti hledání toho, jak s tím vy můžete naložit. Neboli něco pro sebe. Říkáte, že cítíte, že už to takto nechcete. To je důležitý signál k důležitosti práce s psychologem. Nepochybuji, že jinak máte spoustu pozitivních věcí ve vašem společném životě :-)
děti partnerů
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám přítele 8 měsíců, který má dcerku ve 2 třídě. Je již 3 rokem rozvedený a malou vídá ob víkend a v týdnu ji vodí na kroužky. Je to výborný táta co se věnuje dítěti nepřetržitě. Dokud malá nezjistila, že jsem s jejím tatínkem víc než kamarádka bylo to dobé. Teď mu vytrvale už, asi 3 měsíce každý den co se vidí pláče, že chce, aby byl sám, jestli ke mě pojede nebude mu psát na tel. a bude mít nejhnusnější narozeniny v životě. On tedy víkend co měla narozeniny nepřijel,aby mu to po zbytek roku nevyčítala ( narozeniny slavila s maminkou). Začla na mě hrozně žárlit i když ji vysvětlí, že se nemá čeho bát a, že on nechce zustat sám. Je z toho vyčerpaný a mě je to taky líto. Mám strach,aby náš vztah neukončil jen proto,že malá to chce. Nebydlíme spolu a teď ke mě s malou raději, ani nejel, aby ho měla jen pro sebe. Přesto to bylo stejné. Její maminka žije s přítelem už pár let, kuli kterému se rozvedla. Malá to,ale neví a přítele maminky toleruje a má ráda. Já už mám děti dospělé. Poraďte prosím co s tím. Předem moc děkuji Marcela
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Marcelo. Je to problém hlavně vašeho partnera, vy ho nemůžete nijak moc ovlivňovat. Měl by to být on, kdo vysvětlí své dceři, že vás má prostě rád, že se s maminkou rozešli po vzájemné domluvě, protože si přestali rozumět, ale nyní potkal vás, kterou má rád.. Mám pocit, že jeho dcera je prodlouženou rukou její matky, že tam není rozvod a rozchod psychicky srovnaný pro nikoho ze zúčastněných. Neboli - přítele zklidněte a nemanipulativně zestabilizujte. O lásku dcery nepřijde, když vás zoficializuje :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko. Tři roky žiji s novým partnerem, vše v pohodě. Před třemi měsíci se ke mě domů vrátila dospělá dcera. Nejdříve to jakžtakž klapalo, ale nyní se s mým přítelem jen hádají, on ji vyhazuje, ať se odstěhuje, že chce aby bylo vše jak dřív. Dokonce se odstěhoval, dokud tam bude ona, nebude tam on. Vídáme se jen o víkendech. Dcera ho přijala jako mého partnera, ale on ji nesnáší. Už si nevím rady.
Anastázie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anastázie.Myslím, že vám chyběla příprava na změnu a komunikace. Váš popis mi připomíná situaci, kdy starší sourozenec není schopen přijmout mladšího, protože je pro něj mladší sourozenec jakýmsi "vetřelcem", někým, kdo mu zabírá zájmem o sebe jeho citové teritorium. Ale třeba to není jen o přítelově žárlivosti na dospělou dceru. Může tam hrát důležitou roli i to, že si vzájemně nesednou jako lidi, jako osobnosti. Kdo v tom může něco udělat, jste na prvním místě vy, ale pak i oni dva - cílem je hledání cesty k sobě navzájem :-)
děti partnerů
Dobrý večer, s manželem jsme spolu 10 let. Má 3 dospělé děti, se kterými se stýká nanejvýše telefonicky při narozeninách nebo svátku. Se svými sourozenci se stýká také pouze telefonicky cca 2x do roka. Já mám 2 dosp.syny a od nich 3 krásná vnoučátka. Od té doby, co se narodili jsme s manželem v konfliktu. V jedné rodině mají dvojčata + starší dítě (matky) s ADHD. Snažím se jim pomáhat. S manželem se hádáme. Je nad moje síly mu vysvětlit a asi nad jeho chápání, proč to vlastně dělám.V naší rodině jsme se vždy hodně stýkali a drželi pohromadě.Mám obavu, že to nedopadne s manželstvím dobře. Chtěla bych radu, jak toto řešit. Děkuji.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Báro. Váš muž má zcela jiné zvyklosti v rámci vztahů v rodině, než vy. I proto vám nerozumí a vznikají nesrovnalosti, které jsou zdrojem konfliktů. Ale pokud to spolu nenarovnáte, nebudete spolu mluvit o svých očekáváních a potřebách v rámci vztahu, pak se neposunete nikam. Nemá smysl si stěžovat. Smysl má to, abyste nekonfrontačně vysvětlovala...
děti partnerů
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, jak řešit vztah mezi mou 7-letou dcerou a mým partnerem. S partnerem spolu nežijeme, zkusili jsme to 2x, ale pokaždé jsme se hrozně hádali ohledně výchovy jeho syna, který z mého pohledu mohl vše a partnerovo nároků na mou malou dceru, která dle jeho názoru měl vyšlapovat jak na vojně. Nyní i když žijeme odděleně, partner dceru nerespektuje. Když se mu něco nelíbí hádá se s ní typu: Já mám pravdu a ty ne, jojo a nene a pořád dokola. Když dcera neustoupí a má svůj názor, tak jí klidně něco sebere z ruky a ona pak bezradně brečí. Já se v takové situaci dcery zastanu a řeknu mu, že se mi tohle nelíbí. Partner to klidně příště udělá znovu. Naprosto ji nerespektuje a ani to, že může určitou situaci vnímat jinak, či ji vůbec nepochopila. Nevím si s tím rady. Partner se vždy po takovém incidentu urazí a odejde. Dcera už s ním nechce trávit ani čas sama. Raději na mě čeká sama doma než přijdu. Nevím co s tím. Děkuji za radu. Petra P.
Petra P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro P. Výchova dětí partnerů je vždy nesmírně křehké téma. S přítelem byste měli udělat jasnou domluvu - vy budete respektovat výchovu jeho syna, on výchovu vaší dcery. Pokud spolu nežijete a partner neasistuje u střídavé péče, pak by to neměl být až takový problém. Každý z nás vychází z nějakého rodinného vzorce a výchovného modelu v rámci původní rodiny. Každý jsme rodič svého dítěte, a jsme - li na to sami, máme své představy o tom, jaké nároky na naše dítě máme a chceme klást. A v tom se samozřejmě můžete s partnerem velmi rozcházet. Komunikujte spolu na toto téma nekonfrontačně, bez útoků, bez výčitek, abyste nalezli konstruktivní cestu k nějaké shodě :-)
děti partnerů
Dobrý den,chci se zeptat jak se povznest na svoji averzi vůči partnerově 17ti leté dceři.Bohužel tím, že není moje vidím věci trochu jinak nežli partner a občas mi přijde,že je dost vyčůraná a rozmazlená.Dost to se mnou cloumá,ale obávám se, že nemám uplně postavení na to to již měnit. Jsme spolu 5let a svoje děti nemáme,ani já nemám svoje.Děkuji za odpověď Jitka Dolanská
Jitka Dolanská
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Averze je emocionální záležitost, stupňující se s přibývajícími zkušenostmi. Asi za vaší averzí něco stojí a váš náhled je pak takový, jak popisujete. Co by se s tím dalo dělat, by bylo na hlubší rozbor u psychologa.
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko.Moc Vás poprosit o radu.Jsem s manželem 3 roky.Mám 13 ti letou dceru.S ADHD pubertou.Ve škole se učí dobře.Občas odsekne,je hlučná,snaží se porušovat pravidla.Když zlobí,dostane trest:zákaz TV,úklid .Když je to moc,dám jí 3 na zadek,Minimálně 3 roky nedostala,Snažím si s ní vždy promluvit.Omlouvá ,že to už neudělá,ale.Převážně kvůli oblečení,pomoci doma a učení.Manžel jí seřve,zakáže TV,mobil a PC.K tomu se s ní třeba 3 dny nebaví a nedá ji ani pusu na dobrou noc.Já se tím trápím a on si nenechá vysvětlit,že je to špatně.Jen podívám nebo něco řeknu,tak je schopen se mnou nebavit a po nějaké době mi řekne,,TY TO NEVYDÍŠ JAK SE CHOVÁ,NEVADÍ TI TO TAK JE PROBLÉM ASI VE MĚ,TAK BUDE LEPŠÍ,KDYŽ ODEJDU.jsem těžce nemocná.Má svou dceru 20 let,ozve se po třech měsících většinou,když něco potřebuje a jí neřekne nic.Říká mi,že když neměl šanci vychovat ji tak vychová mé dítě.Říká,že k psychologovi nepůjde,protože on problém nemá.Děkuji za odpověď.J.
Jiřinka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jiřinko. Možná by taky bylo dobré poslat váš dotaz do poradny idnes Kateřiny Novotné, která je specializovaná na výchovné problémy, ale i na partnerské problémy, které z toho vyplývají. Dle mého máte s manželem primárně problémy v komunikaci. Každý máte jiný názor na projevy dcery a její výchovu. Ona není jeho, jste mnohem jakožto její matka citlivější na zásahy do výchovy a jakékoliv restrikce. Je vám to líto, těžké to musí být i pro vaši dceru. Vy dva s mužem byste měli nalézt nějaký průsečík ve svých názorech na dceru, aby stál v kritické situaci jeden za druhým, nebo naopak. Ale ve všem to samozřejmě nepůjde. Jen se musíte spolu dohodnout na kompetencích ve výchově vaší dcery, kterou zná manžel 3 roky. Určitě bych ale Katce Novotné napsala, je erudovaná, píše krásně.
děti partnerů
dobrý den muj partner spi v manželské posteli se svým 25.letým synem mne to vadí , aby nebyl doma sám nemůže spat do rána u mne , naposledy byl u mne a přišla sms ,od syna že jsou vařené brambory okamžitě se zvedl a šel domu připadala dost špatně jeho syn je vzdělaný člověk má vysokou školu asi jsem hloupá ,že jsem toto trpěla 10 let .ale vždy říkal až děti vyrostou tak budeme spolu mán 15.letého syna a ten je dle něho velký s ničím mi nepomůže a já nevím jak dál přitom při otázce proč nespí každý sám odpověděl má?e dou lužko tak proč spat na gauči - otázka upravena poradcem
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivano. Je mezi nimi opravdu nějaká velmi zvláštní vzájemná fixace na sebe. Že má jeho syn VŠ vzdělání nemá nic společného s jejich vzájemnou vazbou na sebe. Napadá mne, zda není syn vážněji psychiatricky nemocný ( deprese, nebo něco jiného ), nebo neprožil v minulosti nějaké trauma a váš partner nemá potřebu jej chránit. Spíš jej nechce pustit jeho syn, ten se odmítá odseparovat. A vlastně s vámi slušně rivalizuje, a vyhrává nad vámi. Neměla byste to příteli vyčítat, tím ničeho nedosáhnete, bude o to víc syna bránit. Ale měli byste spolu mluvit o důvodech - v klidu.
děti partnerů
Dobrý den, manžel má z prvního manželství dvě dcery (11 a 12 let). Zkraje našeho vztahu, který trvá 7 let, jsem se snažila s nimi navázat dobrý kontakt, ony mě měly rády, jezdily k nám na víkendy atd. Snažila jsem se v sobě vykřesat "lásku", ale nepovedlo se, zprotivily se mi, až jsem manžela poprosila, aby je k nám nevozil. Vídá se s nimi tedy co 14 dnů u své matky. V době, kdy je s nimi, zvracím, brečím, mám střevní potíže, třesu se, začala jsem znovu kouřit, stejně tak předtím, než za nimi jede, i potom. Přerostlo mi to přes hlavu a manžela prosím, aby s dětmi styk mít přestal úplně. On chce obojí, vídat je i být se mnou. Máme stejný hodnotový žebříček, postoje, vztah je jinak úžasný,jen jeho děti vnímám (on ne) jako klín,který je mezi námi.Problém je možná i moje neplodnost, mám za sebou x potratů a IVF, dosud bez výsledku.Vím, že poradíte návštěvu psychologa, ale mám již nějaké za sebou a cítím se ještě hůř.Vím, že se s nimi bude chtít vídat dál, ale mě i náš vztah to ničí.Děkuji! - otázka upravena poradcem
Kristýna S.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno S. O navázání dobrého snahu jste se SNAŽILA, tedy - samo od sebe to nešlo, snažila jste se v sobě vykřesat lásku. Pokud je tam za tím tolik snahy, ale ne spontaneita, je to těžké vytvořit přirozeně. Nevím, proč se vám nakonec jeho dcery zprotivily až natolik, že jste nemohla vůbec snést jejich přítomnost. Na vině asi nebude jen smutek z toho, že vy sama mít děti nemůžete a vlastně žárlivost na ně. Ale vaše reakce na dobu, kdy je manžel se svými dětmi, jsou varovné, manžel se svých dětí nikdy nevzdá, to byste si jej ani nemohla jako člověka vážit. Budete to muset přijmout, budete muset přijmout jejich existenci. Ve vás se vytvořil ohromný psychický blok, který stále posilujete. Nemohu vám nic poradit, ten vývoj celý neznám, neznám vaše dětství, nevím o vás nic kromě těchto řádek. Proto - ano, kvalitní psychoterapie by byla určitě účinná, a předpokládám, že i medikamentózní léčba.
děti partnerů
Dobrý den,
nějak nevím jak dál. Mám úžasného přítele, kterého miluju a on miluje mě. Máme úžasný vztah, který nám leckdo závidí. On má z předchozího manželství 2,5 letou dceru. Začátky byly super, já jsem si na ní zvykla a myslím že i ona na mě. Snažím se pro oba dělat maximum, uklízím, vařím, peru, oblékám, krmím... Ale jakmile jde o nějakou zábavu nebo jen dát ruku když jsme na procházce tak ona upřednostňuje jenom tatínka. Je to logické, ale v tu chvíli po celou dobu co jsem s nimi jsem tam navíc a já se cítím divně. Je mi smutno a navíc plánujeme do budoucna naše miminko a už se na to moc těším. Ale teď vidím jak si spolu hrají, smějou se a mě je z toho ouzko. Doufám, že to takto nebude trvat věčně. Nedokážu si představit dovolenou kde bych trávila veškerý čas sama a oni si hráli. Děkuji za radu
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. Nejste tam navíc, to jen tak cítíte, protože jste zvyklá jen na přítelovu pozornost. Počkejte si, i jeho malá dcera si na vás časem zvykne ve všem. Vy jste tátova "kamarádka",on je její TÁTA, kterého nemá tak často u sebe, to je celé :-)
děti partnerů
Dobrý den,
je mi 35 a již 2 roky žijí s přítelkyní a její 5 letou dcerou. Přítelkyně mne stále skrz dceru něco vyčítá, prý jí nedávám dostatečně svou lásku a čas. Říká, že děti své sestry mám raději, tyto děti znám od mala a mám k nim jiný vztah než k dceři partnerky. Stále mne k tomu nutí, až se ve mne utváří jakási averze. Poslední dobou nemáme na sebe ani chvíli soukromého času, už si ani nepamatuji kdy jsme si někde večer zašli. Vyvrcholilo to už tím, že kvůli malé spíme odděleně. Neustále se hádáme kvůli hloupostem, přítelkyně je hrozně žárlivá a vyčítá mne i to když jedu za vlastní rodinou. Neustále mne říká, že na ně neberu vůbec ohled a že žiji sám za sebe. Již skoro co dva dny mi říká ať se odstěhuji a pak ať nechodím. Již mnoho mých známých řeklo, že jsem se změnil, že už nejsem ten usměvavý člověk co jsem býval. Postupně cítím, že jsem začal nějak rezignovat a nic neřeším, to jí štve ještě více. Mám jí rád,ale nevím co dělat. Přece si nemůžu přikázat mít malou rád.
Vít
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Víte, dobrý den. Asi jste si před vzájemným sestěhováním nestačili pořádně probrat to, jak to bude vypadat ve společném životě. Předpokládám, že jste její dceru stačil dostatečně poznat předtím, než jste k nim přišel a nějakou vazbu jste si na sebe s její dcerou vytvořili. Kdyby ne, byl by to pořádný nonsens. Ale těžko jste si to dovedl představit v reálu. I příchod vlastního dítěte přinese do života množství změn, které se nedají odhadnout dopředu. Partnerka je hodně citově fixovaná na dceru, která není vaše, a to vás vlastně od sebe odděluje. A to tak, že docela dost. Tušil jste, že začínáte žít primárně víc s matkou, než s partnerkou? Výčitky ani rezignace ničemu nepomůžou. Potřebujete o svých partnerských očekáváních mluvit v klidu, rozumně a věcně. V tom vám rozhodně pomůže partnerská poradna, kde se nebudete moct hádat, to vám psycholog nedovolí. Může vás směrovat, upozorňovat postupně na chyby, kterých se jeden i druhý dopouštíte, a hlavně dát návrhy na zlepšení vztahu.
děti partnerů
Krásný den,
moje manželství po 29 letech prochází velkou krizí. Ještě před svadbou mi manžel řekl, že pokud by si měl vybrat mezi dítětem a mnou, dal by přednost dítěti(byl 3 roky rozvedený s tehdy 4letou dcerou u matky). Tehdy jsem tomu nerozuměla a říkala si, že s naším dítětem se to spraví. Syna jsem v podstatě vychovávala sama, protože muž jezdil cca 5 let za prací do ciziny, aby vydělal na bydlení. To jsme si posléze svépomocí vybudovali. Manžel si dceru brával při každé příležitosti a pokud byla u nás, já jsem pro něj neexistovala. Vyčítal mi, že ji nepozdravím při jejím příchodu k nám jako první a kupil další problémy. Přesto nás navštěvovala a přijímala dary do své svadby. Den po ní nás odvrhla a manželovi napsala dopis, že už si ho nepřeje vidět. Asi 2krát jsem za ní zajela, protože jsem viděla jak se manžel trápí, omluvila jsem se jí, ale vše marné.
Mezitím se ji pokoušel kontaktovat i manžel, ale obvinila ho z pronásledování Takže ji vydědil.
Nyní je syn dospělý, postavil se na vlastní nohy, ale manžel pořád hledí do minulosti a při každé hádce vytahuje i toto, dává mi vinu a nechce hledět do budoucnosti.
Co s tím, prosím ?
Jana Leciánová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, to není na jednoduché vyřešení přes internetovou poradnu. Nevím, jakou "vinu" kdo na čem nese. Doporučuji rozhodně přímou spolupráci s psychologem. Neboli - nerozumím, zač jste se dceři manžela omlouvala. Nevím, jak se konflikty mezi vámi všemi postupně kupily, co jste každý z vás dělal v komplikované vztahové situaci. Dcera manžela nejspíš trpěla tím, že otec si vytvořil novou rodinu a syn měl přednost před ní. Nezvládala to citově, vy asi také ne. Nejspíš jste na sebe obě žárlily a jeho dcera neunesla rozpad její úplné rodiny. Tak si to pak aspoň kompenzovala pragmaticky - přijímáním darů. Ale chtělo by to opravdový a poctivý rozbor vývoje vztahů v obou rodinách za dobu těch 29 let manželství...
děti partnerů
Dobrý den, žádám o radu,mám 2 syny,7a 10 let,ve své péči, již rok žiji ve společné domácnosti s přítelkyní,a jejím 3letym synem, náš vztah je nebo byl naprosto perfektní, problém je v tom že moje děti,ji ignorují,a nechovají se k ní jak by měli.zkratka nemají zní respekt, ačkoliv když jsme se poznávali tak se k ní chovali velice dobře. Teď už přítelkyni dochází trpělivost,a já o ní nechci přijít,je to skvělá žena. Prosím poraďte jak a co dělat s klukama,aby jí respektovali. Po domluvě jim to vždy vydrží chvilku. A ona pro ně dělá první poslední Já jsem denně od rána do večera v práci, A kór teď přes prázdniny,je na ně celý den sama, Jejich matka si je vezme tak jednou za rok na týden. A když má doma jenom jednoho,je jedno kterého tak jsou zlatý,ale jak jsou spolu tak je navíc přítelkyně má strach, že i její syn,to všechno okouka,a už začíná taky zlobit. Děkuji za radu. Luboš
Luboš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Luboši. Je to hodně na vás, jako na otci. Synové mají matku velmi limitovaně, máte je svěřené do své výhradní péče. To o něčem vypovídá ( mám na mysli jejich matku ). Přesto je jim možná vzácnější tím, že je má u sebe  1 x za rok, a neumějí si vážit toho, co mají v rámci domova. Říkáte, že pro ně udělá první poslední. To je ale velká chyba. Měli byste spolu s partnerkou dělat kulatý stůl ve dvou, abyste se dobrali ke konsensu ve výchově. Ona se musí naučit být přísná, důsledná, vyžadující povinnosti, odmítat drzost. Jen tak si získá respekt. Je to pro ni hodně těžké - sama má 3 letého syna, nemá zkušenosti s výchovou starších dětí. Proto o tom potřebujete spolu hodně mluvit. Ona musí cítit vaši podporu za svými zády. A kluci by měli vědět a vidět, že vy dva se milujete a že vám záleží na tom, abyste spolu zůstali. Když je jeden z nich, je zlatý, když jsou oba, je to úplně jiné. No jasně, oni mají u sebe podporu a cítí její slabost. Bylo by dost užitečné, zajít společně s partnerkou k dětskému psychologovi a mluvit o tom s ním, s konkrétními příklady ze života, aby mohl rovnou vidět - jo, tohle děláte skvěle, v tom rozhodně pokračujte, ale tohle a tohle byste měli / měla změnit.
děti partnerů
Prosím o radu: partnerova 20 ročná dcéra študentka je namotaná na drahé značkové veci. Partner ani jeho exmanželka? na luxus nemá. Niekoľko krát som od nej dostala priateľský e-mail ale zároveň so zoznamom vecí, ktoré si ide kúpiť. X krát som sa vyjadrila, že na luxus nemám a nepovažujem ho za opodstatnený. Odolávala som, nakoniec som poslala 60€ na lodičky na maturitný ples. 2 dni na to som obdržala email s odkazmi na kabát 120€ a zimné topánky 150€. To už som kontaktovala partnera, ako vždy sa jej zastal, že som ju zle pochopila. Po mature dostala odo mňa peniaze, nie málo. Prešiel odvtedy mesiac a kopa priateľských mailov od nej zo zahraničia ako nám kupuje darčeky (drobnosti) a teší sa na nás, fakt som jej verila. Na otázku čo chce ona odo mňa (má narodeniny) mi poslala odkaz na teplákovú súpravu za 180 € (čo je min. 5 krát viac, ako dám za tepláky ja a ona to dobre vie). Cítim sa hnusne manipulovaná skrz predstierané priateľstvo. Neviem už ako na ňu reagovať. Ďakujem. - otázka upravena poradcem
DanaD
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, DanaD. Řekla bych, že jste si naběhla sama. Toužila jste po dobrých vztazích s partnerovou dcerou, ale vztahy se nekupují. Pokud je jeho dcera pragmatická a zjistila, že vy se nakonec poddáte a jejím požadavkům vyhovíte, tak vás využívá. Ale proč to děláte? Nechápu, proč byste měla sponzorovat nadstandardně partnerovu dceru. Ale je to samozřejmě hlavně téma ve vztahu s partnerem. Vy dva byste si spolu o tom měli povídat a udělat nějakou vzájemnou dohodu, ne?
děti partnerů
Dobry den, pred ctyrmi roky jsem se rozvedla a rok jsem znovu vdana. Mam dve dospele deti. Od manzela jsem odesla, az kdyz byly deti samostatne. Dcera ma jiz vlastni rodinu, ale dosud nechce komunikovat s mym novym manzelem, pritom on ji ma rad a i moje vnoucata. Jsem z toho nestastna. Vim, ze vse chce cas, ale zda se mi to jiz dlouho. Dekuji za odpoved.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. Dcera se evidentně s rozpadem rodiny nesmířila, i když již byla velká a samostatná. Vy s tím zatím nemůžete dělat nic, musíte čekat, až se v ní všechno srovná. Předpokládám, že spolu s oběma dětmi se scházíte a je snad vše v pohodě. Byly vám na 2. svatbě? Nebuďte nešťastná až tolik. Užívejte si nové manželství, snad vám přinese nový impuls i štěstí do života. Užívejte si vnoučata a buďte trpělivá - ony se ty hrany obrousí :-)
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem se známe víc než tři roky, zatím spolu nebydlíme. Poprvé jedeme i s mými dospívajícími dcerami na dovolenou s partou jeho známých kde budou i ostatní děti. přítelovy děti jsou již dospělé, žijí odděleně, vztah s nimi nemá moc dobrý. A na to se chci zeptat. Údajně měl a pořád má přítel konfliktní vztah s vlastní druhorozenou dcerou (tu první opustil ještě za těhotenství), Děvče bylo dokonce několikrát hospitalizováno. Údajně jí i její matce říkal, že ona bude důvodem rozchodu, což se pak asi stalo. Já mám s přítelem hezký vztah, i když začátky jednoduché nebyly. On vyžaduje hodně vstřícnosti a pozornosti, ale s tím nemám problém. Chci se zeptat, jak prožít tuto dovolenou s dětmi co nejvíc v pohodě. Na co si dát pozor. Sice si myslím, že moje děti jsou jiné a že jsem lepší než jeho bývalá partnerka, ale rady se hodí. Děkuji.
Vanda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Vando, dovolenou už asi máte za sebou, nejsem schopna reagovat hned, ale vždy bych se nechala vést instinktem a cítěním osobních sympatií, nebo naopak.Jedna věc je, jak jste to měli spolu s přítelem v rámci jeho party, druhá věc je, jak to měly vaše děti a jeho děti spolu, a další věcí je, jak jste to měla vy s jeho dětmi. Nechala bych tomu volnost, hlavně žádné velké očekávání. Vy můžete, nebo vůbec nemusíte, být pro jeho děti "kamarádka". Ale neklaďte na sebe žádné vyšší ambice :-)
děti partnerů
Dobrý den, po rozvodu jsem si našla přítele. Přítel je mnohem starší, zajištěný, aktivní, děti dospělé, spíš se s nimi nestýká. Já mám dvě děti, s bývalým ve střídavé péči. S přítelem se stýkám bez dětí, on je nechce. Už jsem zvažovala, že někdy tu dovolenou zaplatím i pro ně a pojedou s námi, ale přítel nechce. Když jsem s ním sama, zažíváme krásný vztah, i když je on někdy vznětlivý nebo nemá náladu. Děti na mne někdy žárlí, že jedu do zahraničí k moři, lyžovat, teď jsme dvakrát byli v Americe (platí přítel), já s dětmi jezdím jen u nás, protože já to z mého platu neutáhnu a bývalý má taky omezené možnosti. Anebo mi závidí, že jezdíme pravidelně 300 km do přítelova rodného města za jeho známými. Jednu dobu se to nějak ustálilo, ale teď v létě ty diskuze znovu ožily. Paní doktorko, vidíte nějaké ohrožení, pokud by tento vztah trval dlouhodobě, myslím ve vztahu k dětem? Začínám s přítelem čtvrtý rok a konečně mě představil i svým rodičům. Tak si říkám, že třeba bude prostor i pro děti. Ale nevím, zatím to tak moc nevypadá.
Velice Vám děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jano. Na to je těžké odpovědět. Přítel se nestýká se svými dospělými dětmi, rodičům vás představil po více, než 3 letech. On nějak neumí dávat lásku lidem v rámci rodiny.Je možná více zaměřený na sebe a své potřeby, introvert. Ale pokud by vám měl stále zabraňovat v kontaktu s vašimi dětmi v době, kdy je máte ve střídavé péči u sebe, vidím v tom docela dost velký problém do budoucna. Pokud se máte opravdu rádi a počítáte spolu do života, musí každý z vás akceptovat to, co k jeho životu patří...
děti partnerů
Dobrý den, máme krásný vztah s novým partnerem cca dva roky, který má dvě děti z předešlého manželství. Problém je v tom, že se jeho děti s námi nechtějí seznámit, moc žárlí a jejich maminka si to nepřeje.
Já sama mám dvě děti, a on je báječný ve všech směrech, jak ke mě, tak k mým dětem.
Jak toto řešit. Děkuji za odpověď
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino, toto vy nevyřešíte, neovlivníte. Vše bude chtít čas. Nevím, jak jsou děti staré, za jakých okolností odcházel přítel od rodiny, zda je jeho ex manželka stále bolavá, zklamaná. Nejspíš ano, proto bojkotuje dětem možnost seznámit se s novou rodinou jejich táty. Zatím to musíte nechat, jak to je, nic se nedá lámat přes koleno. Předpokládám, že se s dětmi často vídá sám.
děti partnerů
zdravím. Možno je to viac o vypísaní sa ako o rade, začnem teda od konca. Žijem 7 rokov vo vzťahu s partnerom, cca rok máme krízu, podľa mňa už neudržateľnu, tak som to pred týždňom "vyriešila" rozchodom. Obaja máme z predchádzajúcich vzťahov deti (ja 7 ročného chlapčeka a on 13 ročnú dcérku). Začiatky boli super, deti boli malé a rozumeli si, malá s nami trávila veľa času, a chcela sa k nám presťahovať. Keď mala asi 10 rokov, začala byť čoraz protivnejšia a vyhrážať sa partnerovi, že sa s nim prestane stretávať kvôli mne (matka ju v tom náležite podporovala). Medzi nami dvoma sa nič zásadné nestalo, len na malého a hlavne na mňa začala neuveriteľne žiarliť, a tak som sa postupne vyhýbala kontaktu s ňou, aby mala možnosť tráviť čas s otcom. Už asi 1,5 roka som ju nevidela, ale čo je horšie odmieta sa stretávať aj s otcom a zvyškom jeho rodiny. Partner tuto frustráciu prenášal na mňa a tak som zo vzťahu odišla. Stale sa lubime, ale nemyslím si že to má perspektívu.... ďakujem
- otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím i já vás, Jana. Nevím opravdu, co vám k tomu mohu nabídnout. Co popisujete, není až tak vzácné mezi partnery, kteří naváží nový vztah a s předchozím partnerem mají děti. Ale vše je řešitelné - více však v rámci přímé spolupráce s rodinným psychologem, ve vašem případě možná i partnerským psychologem. Máte se stále rádi, ale přítel cítí ve vás bariéru pro možnost kontinuity ve vztahu s jeho dcerou. Ta je nyní  v pubertě ve svých 13 letech, a možná si takto řeší své osobní problémy tím, že bojkotuje vás, tím pádem svého otce. Nevím, jestli přítel odešel od manželky kvůli vám, jak to tam bylo, jak se to vyvíjelo, takže těžko mohu něco posoudit více do hloubky. Myslím, že oba prožíváte bezmoc, plno věcí vás dobíhá zpětně, a sami si s tím neporadíte. Pokud by byla oboustranná motivace k návratu k sobě, domluvte se opravdu na spolupráci s psychologem, velmi by to všemu pomohlo.
děti partnerů
Dobrý den. Jsem rozvedený asi 8 roků a mám asi 3 měsíční vztah. Partnerka však bydlí v podnájmu v bytě svého bývalého přítele a bude jí tento rok končit náj. smlouva. Má syna 17 a já syna 18 r. U nich však nevidím problém, protože i když to jistě pro ně oba jednoduché nebude, tak věřím že by si časem na společnou domácnost zvykli. Zásadní problém však vidím v tom, že mám i dceru 23 r a také u mě bydlí. Měla 2 vztahy a pokaždé se mi vrátila domů. Nyní má další a nemyslím si, že bude trvat dlouho. Uvažuje o přestěhování, ale to není vůbec jisté. Právě dodělává školu a pak bude shánět zaměstnání. Moje partnerka by byla ochotna jít ke mě bydlet, ale celkem chápu její obavy. Dvě hospodyňky v jedné domácnosti není dobré. Chtěl bych s ní žít a bojím se, že ona se bude muset odstěhovat někam jinam, třeba i několik km od nás. Já nechci vztah na dálku, ale chci se k ní vracet z práce a žít společně. Vím, že po 3 měsících uvažovat o svatbě je asi hloupost, ale já bych si ji opravdu chtěl vzít. ??
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Chápu, že po 8 letech od rozvodu toužíte po společné domácnosti s partnerkou, kterou jste konečně našel a jste nyní zamilovaný. Ale řekla bych, že by to byl velmi neuvážený krok po 3 měsících. Nevíte, jak si sednete při běžném životě, jaké má každý z vás představy o vedení domácnosti a běžném rodinném životě. Měli byste se více poznávat, jezdit spolu na víkendové výlety, na dovolenou, abyste se poznali více detailně, a pokud budete oba vidět, že vám to spolu hladce klape i po cca 3/4 roce chození, můžete uvažovat dál o aranžmá společného bydlení. Jinak by to bylo mnoho změn pro 5 zúčastněných osob,a to je velká zodpovědnost. 
děti partnerů
Je tomu asi měsíc a půl co jsem si našel prima partnerku se kterou chci být a žít po celý zbytek mého života. Partnerka je moc hodná ženská která je schopná udělat pro každého vše co mu na očích vidí.Je to její dobrá vlastnost ale někdy na to doplácí, protože má syna kterému je 14 let a puberta s ním cloumá již delší dobu a jelikož je s matkou sám a v podstatě si z ní udělal ,, poslušného pejska,,který na povel jde a udělá vše co mu na očích vidí. V tom jsem se objevil já a v podstatě začalo to čeho jsem se nejvíce bál. Matce vyčítá že mu již nedopřává tolik času jako dřív když byli dva a já jsem se již několikrát sešel s tím že mu maminku zcizuji a kradu. Nic z toho samozřejmně není pravda. Jeho matku miluji a mám rád ale sám jsem mu nabídl že budeme kamarádi a že ho nechci vychovávat, že na to má matku a ostatní z jeho rodiny. Ke své matce se občas chová docela nevybíravým způsobem a já jsem (doufám že zatím) vetřelec, který mu maminku krade.Prosím o radu jak dál





Ivo
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. S partnerkou se znáte 1,5 měsíce, ona je se synem 14 let... Pokud žila ona déledoběji sama, jsou na sebe fixováni, ale to se postupně bude rozvolňovat časem. Zatím na něj čeká za rohem puberta a pak vše další. Nicméně mi přijde jako velmi uspěchané to, že jste se seznámili společně ve třech již po tak krátké době, vy po tak krátké době mluvíte o hluboké lásce a o tom, že byste s ní chtěl strávit zbytek svého života. Mluví z vás zamilované endorfiny, ale ne opravdová láska, zralost, zodpovědnost. Podle mne, jakožto partnerského psychologa, byste s přítelkyní měli nyní spolu chodit na rande, a ne vplouvat do života s celoživotním horizontem...
děti partnerů
Dobrý den. Moc prosím o radu. Mám nový vztah (3 měsíce). S přítelem jsme si sedli až neuvěřitelně, i co se hodnot a názorů na život týče. Nyní se ale objevil problém, který úplně nevím, jak řešit. Mám dcery (škola a školka), on dvě dcery ve stejném věku. I vztahy dětí vzájemně a dětí k nám a opačně fungují prima. Problém je v tom, že od sebe s přítelem bydlíme 65 km. On chodí do práce tam, já tady, vídáme se zatím víkendově. On má děti každý víkend, mívá je i v týdnu. Já tam jezdívám ob týden s dětmi a bez dětí. Partner měl minulý vztah na bázi - všední dny přítelkyně, víkend děti. Teď funguje týden sám, víkend všichni. Má vnitřní problém s tím, jak pozornost mezi nás rozdělit. Má pocit, že dětem upírá pozornost, kterou jim má věnovat kvůli mně a naopak. Snažím se s ním o tom mluvit, pochopit jeho trápení. Není na tento model zvyklý. Přesto si myslím, že model fungující rodina má naději, a že je snad i lepší variantou než život stylem dvě role. Co s tím? Jak mu pomoci? Jak nás udržet?
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Romano. Váš vztah trvá teprve 3 měsíce, nechte to vše spolu sednout.Vy jste zvyklá na to, že máte děti u sebe, on ne, a hledá vyváženost v tom, kdy by měl plnohodnotně patřit jeho dětem, kdy plnohodnotně vám. Nechcete si počkat do prázdnin, respektive do začátku nového školního roku? Zatím vám nic neutečete, nic nemá smysl uspěchat. Držím palce :-)
děti partnerů
Dobrý den, potřebuji radu, už nevím odkud kam! :-(
Mám syna z prvního vztahu, bude mít 10 let. Mám manžela, který po něm dost jede, nadá mu i za uplné hlouposti. Máme spolu dceru 1.5roku o tu se syn stará, hlídá, krmí, hraje si vše co je potřeba... Nenutím ho, jde a sám od sebe pečuje o sestříčku... Tam problém není, ale s manželem šíleně bojuje. Manžel bohužel je trošku složité povahy, cokoli se mu řekne uráží se a hned všechno vztahuje na sebe, už mám strach mu cokoliv říct, aby se neurazil a nehádali se. Syn když jsem v práci mi píše, volá, že se doma nudí a ja s práce to nevyřším. Manžel nadává na to, že sedí u PC nebo mobilu, ale manžel dělá to samé, nadá mu za vše, že je línej, že dělá něco blbě. Jenže jak to dítě má dělat co chce, když mu nejde vzorem??? A jen mu nadává za to co dělá špatně a jak je línej atd. atd. A mluví s ním tak arogantně a hnusně, že kluk má strach se ho na něco zeptat, nebo mu něco říct!!!
Děkuji za radu a odpověď Monika
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Velmi bych vám doporučila zaslat váš dotaz do poradny Kateřiny Novotné na Ona idnes, její reakce jsou nádherné a moudré. Mně to přijde hodně složité, protože neznám příčinu manželova chování k synovi. Každopádně vzniká v rámci vaší nově vzniklé rodiny velká nerovnováha, která se může vymstít v mnoha ohledech do budoucna. Ale schází mi mnoho informací - např., jaký vztah má váš syn ke svému biologickému otci, jak často se vídají, jak ho on podporuje jako "chlapa". Pak mi schází informace, zda to mezi manželem a synem bylo napjaté od začátku, nebo až po narození vaší společné dcery. Informace nemám ani o vaší komunikaci mezi sebou na téma syn a manžel. Proto nemůžu strukturovaně do všeho vstoupit a konkrétně poradit. Měli byste se o tom spolu s mužem bavit, nekonfrontačně, ale konstruktivně, nalézt společnou platformu pro výchovu obou dětí, hledat důvody, proč má manžel problém, co by se s tím dalo udělat, aby se to změnilo. Velmi bych doporučila rodinnou terapii.
děti partnerů
Dobrý den, chtěla bych poradit co dělat. Mám přítele, který ještě není rozvedený, má s ní dvě děti. Oni mají rádi mě, já je. Jeho manželka má také přítele se, kterým čeká dítě. Teď se stalo 25.12.2016, že holky byly u nás pro dárečky a mě se svěřily, že můžou říkat tati i tomu příteli od maminky, coź můj partner s tím nesouhlasí. Když byly u babičky, tak všude říkaly, že dárky jsou od tety, což nebyla pravda. Jen teď nevím co dál, protože přítel okolo sebe začal kopat, odešel před 5dny ,že chce být sám a vše si promyslet. Dnes se stavil a že potřebuje jet pryč mimo čr, dát si to dohromady. Radím mu ať se okamžitě rozvede a tím soud vše vyřeší. Měli jsme plány si otevřit servis na auta a žít v klidu. Do 25.12.2016 bylo vše v pořádku, ale ty děti ohledně toho náhradního tatínka ho dostali a proto nevím jak dál a udžet ho tady a všechny problémy mu pomoci vyřešit. Co byste prosím pradila. Děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Přítel si musí vše jednoznačně vyřešit s manželkou, musejí si stanovit jasná pravidla, případně společně navštívit dětského psychologa, který jim řekne, co je pro děti optimální. Samozřejmě, že děti mají tatínka jen jednoho, dalšímu partnerovi matky říkají podle dohody a jejich věku - buď "strejdo", nebo křestním jménem. On bude otcem jejich sourozence, pro něho bude tatínek, možná se partnerova manželka nějak neobratně snaží vše sjednotit, ale moudré to není. Nicméně to není vaše věc, musí si to opravdu vyřídit oni dva, jsou rodiči svých dětí a budou spolu muset vycházet celý život - právě v zájmu dětí.
děti partnerů
Dobrý den,
můj manžel má čtyřletého syna. Žijeme spolu od doby, co mu byl asi jeden rok a stalo by se to i dřív, nebýt právě syna. Snažila jsem se si k němu vytvořit pozitivní vztah, ale moc mi to nejde. Neustále jsou problémy s jeho matkou, je přehnaně starostlivá, nadává manželovi za každou blbost a ten už je paranoidní a když je syn u nás, je dost vystresovaný, aby něco neudělal špatně a nedostal za to zase vynadáno.
Syn navíc není žádný andílek a v poslední době je to čím dál horší. Manžel mu všechno povolí a syn s ním manipuluje, jak se mu zachce. Navíc je velmi hlučný a neustále něco pokřikuje. Doba, kdy je syn u nás, je pro mě dost peklo. Nejraději bych se úplně vyhnula kontaktu s ním, ale to by manžel špatně nesl. Jeden víkend jednou za 14 dní se dá přežít, ale manžel mluví o střídavé péči a toho se začínám děsit. Nechci ohrozit svůj vztah s manželem, ale dlouhodobé přemáhání pro mě není udržitelné. Prosím o radu, jak tuto situaci nejlépe řešit. Předem díky L.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Lenko. Je evidentní, že na problém máte slušně zaděláno. S manželem máte rozdílné názory na výchovu, vy do ní ale nemůžete aktivně vstupovat, protože manžel je v kleštích požadavků ex manželky. Výsledkem je zpovykané dítě, které nemá mantinely a vaše hrůza z toho, jak přežijete víkend s jeho synem. To je ale celé úplně špatně, vy dva máte problémy v komunikaci. Uvědomujete si to? To, že jste každý na jiném pólu, vás od sebe odděluje. Vy ale rozhodně v této fázi nemůžete být tou, která do toho může manželovi mluvit, od vás nic brát nebude, protože vás bere jako zaujatou. Vidím to ale jednoznačně na spolupráci s psychologem, kde si věci řeknete v přítomnosti nezaujatého profesionála a vše může proběhnout více v klidu. V případě, že by se mělo reálně uvažovat o střídavé péči, je spolupráce s psychologem nezbytná!

děti partnerů
Zdravím, s přítelem jsme 12 let, věčný problém jsou mezi námi jeho dvě dospělé děti. Já mám syna z prvního manželství a s ním dceru. Na mém synovi hledá kde jakou chybu a své děti jsou pro něj mazlíčci. V minulosti se jeho děti za tátu styděli, jelikož měl finanční potíže a já ho s toho tahala.Jeho vlastní dcera se dokonce přejmenovala, aby neměla jeho příjmení, ale když jsou ve srabu, tak tatínka potřebují. Já jsem ta které nemůžou přijít na jméno. Hádáme se kvůli nim, nedokáže vychovávat všechny jedním metrem. Prosím o radu, mám od něj odejít, či o něco se snažit? Děkuji za odpověd Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Na stručnou otázku stručná odpověď. Neutíkejte z toho, snažte se vy oba dva o změnu a porozumění si navzájem, bez párového partnerského psychologa to ale asi sami nezvládnete - na vašem místě bych začala spolupracovat s odborníkem na vztahy, který by vám pomohl v rámci společného rozhovoru vše víc otevřít a uchránil by vás od nekonstruktivních konfrontací...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych znala vás názor a možná trošku poradit co mmá dělat. Mam tri dítka. Z prvního manželství dcery deset a sedm let. z dalšího vztahu ročního syna. Ale když malemu byly dva měsíce šli jsme s otcem od sebe. Teď mám dvouměsíční nový vztah. Je hodný, milující s holkama si rozumí ale nedokáže vystat mého ročního syna. Má dobu vztekáni pláče , vynucovani si věci. A pritel je z ho na nervy. Ma také syna ( nevlastního ale bere ho jako svého ) říkal ze jak Byl maly porad plakal a on to nezvládal. Chteli jsmě spolu začít žít, ale nechce kvůli mého syna. Ze má prostě asi blok z malých dětí a jak breci začne panikarit a celý se trepat a musí odejít. Maly jak vidí začne plakat a nechce být u něj. Jak jetřeba u nás na noc. Tak pak jsem ve stresu i já ze malý zacne plakat a pritel zase bude ve stresu. říkal kdyby měl roky ze by to bylo lepší. Snažím se mu vysvětlit ze to je malé dítě a ohledně období přejde. Můžete nám prosím poradit jak to máme zvládnout? Dekuji
Míša
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Míšo. Se společným bydlením byste měli s novým přítelem hodně brzdit. Vždyť jste spolu teprve 2   měsíce. Je absurdní, abyste začali uvažovat o společném bydlení. A nezodpovědné vůči dětem.  Vše se musí vyvíjet postupně a pomalu, není kam spěchat. Jste máma   3 dětí, nemůžete jim vodit domů ty, kteří nejsou ještě prověření, že láska mezi vámi je opravdu ta pravá. Zatím spolu choďte na rande, a ono se za rok uvidí :-)
děti partnerů
POKRAČOVÁNÍ: Vím, že je úžasný člověk a že jeho děti jsou opravdu pěkně vychované, nejsou rozmazlené a to, jak spolu s manželkou vychovávali děti, souhlasím. Mám na výchovu v podstatě stejný názor jako oni, přestože sama děti nemám. Ale i přesto z téhle situace mám značné obavy. Jsem dost akční typ, mám jasné představy o tom, jak bych chtěla svůj život prožít a bojím se, že se ze mě stane pouze chůva, která bude na druhém místě...Jsou moje obavy oprávněné? Měla bych se do takového vztahu vůbec pouštět? Děkuji za názor.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ani jsem si nevšimla, že na mne čeká od vás pokračování. Sama chcete v budoucnu dítě, takže svou akčnost také budete muset dočasně omezit. Chcete žít s otcem dvou dětí, kterého milujete, on vás. Děti jsou jeho součástí. Nevnímejte je jako limit, osud vám to takto nadělil. Chápala bych vaše obavy, kdyby byly děti svěřeny do jeho výhradní péče, ale tohle je přece v pohodě :-)
děti partnerů
Dobrý den,
je mi 30 let, jsem bezdětná a před rokem jsem potkala muže, který má dvě děti - 3 a 5 let. Se svou současnou manželkou se rozvádí a chtěli bychom spolu začít žít. On své děti miluje a s manželkou se dohodli, že si nebudou dělat naschvály a že si je bude moc kdykoli brát k sobě. Od samého začátku se mnou chce další dítě - alespoň jedno a když to bude finančně možné, i druhé. Stejně tak to cítím i já, ale mám velký strach z toho, jestli dokážu přijmout jeho dvě děti. Vím, že si ho můžu vážit za to, jaký je táta a že je nechce opustit, ale mám strach ze sebe...že budu vychovávat jeho děti, že veškerá pozornost bude směřována na jejich děti, že oni budou na prvním místě a já spolu s naším dítětem (případně dětmi) budu na druhé koleji. Mluvili jsme spolu ohledně těchto mých obav nesčetněkrát a vždy mě ujišťoval, že se sice dětí vzdát nechce a chce je vídat co nejčastěji, ale stejně tak miluje mě a na prvním místě bude rodina se mnou tak jak jeho děti z předešlého manželství.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko, proč si dopředu vytváříte katastrofické scénáře , jak to bude? Tím už se nějak programujete a pak by se mohlo stát, že k přítelovým dětem opravdu nebudete moc mít pozitivní vztah, což se může zacyklit ve vztahových problémech s dětmi, i partnerem. Když někdo jede lyžovat do vysokých hor, a bojí se, aby si při sjezdu nezlomil nohu, je vysoká pravděpodobnost, že si ji z toho strachu zlomí. Tak se ničeho nebojte, nic nepřivolávejte a uvolněně se těšte na vaši společnou budoucnost i s partnerovými dětmi. Je velký bonus, že manželka nedělá problémy, to znamená, že děti ani nebude negativně ovlivňovat vůči vám, vždyť je to skvělé :-) :-)
děti partnerů
Dobrý den, píši Vám s prosbou o radu. Jsem se starším přítelem, který ma 7letou dceru a já mám šestiletou. Já mám samozřejmě dceru v peci a přítel ma malou na víkendy. Holky si hezky hraji a pak přijde konflikt (z mého pohledu absolutně normální), jako například půjceni hračky a přítel to hned řeší tak, ze je rozdělí a vyjde vstříc své dceři bez jakéhokoliv vysvětlení. Já se nezmuzu ani na slovo. Rada bych jim to vše vždy vysvětlila, ale neni mi to umožněno. Moje dcera je zivejsi a vudci typ a musí se na ni jinak, ale neni zla, jen neni zvykla, se dělit o absolutně všechno a musím ji vše vysvětlovat. Malá se mi nakonec zeptala, jestli je to všechno její vina, chtělo se mi brecet. Nechce, aby se holky vidaly a to jen proto, aby zas nebyl problém a ze své dceři nebude nic v době, kdy ji ma, zakazovat. Takže to dospělo k tomu, ze na víkendy chtějí byt jen spolu sami. Přes týden je pryč a teď mi jen řekne, proste nám to nevyšlo. Můžete mi poradit, jak se mám zachovat? Dekuji moc
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Evo, tady pomůže jediné - snaha o vzájemnou komunikaci na téma vašich dětí. Samozřejmě, že každý vnímá své dítě jinak, a pokud je milující rodič, jednoznačně poreferuje to své. Tak to prostě je. Ale povídejte si o tom spolu bezkonfrontačne :-)
děti partnerů
Já její chování hodnotím jako čirou vypočítavost, nyní mne o to více drásá, že máme synka, snažím se mu dát všechno a ona by nejradši se přilepila na nás, aby z toho také něco měla. Připadá mi divné, že to manžel nevnímá, jak náhle otočila. On je šťastný, že se k nám má, a tak mne častuje termíny "rodina" na dovolené se s ní chce fotit apod. Já to těžce nesu, protože ona není moje "rodina" a vůbec s ní a jejich rodinou nechci nic mít společného. S manželem nás to odcizuje, ale nevím jak vyřešit, že pak na každý výlet, každou dovolenou, cokoliv se ptá .... " a co ....A ? (jeho dcera) - jestli pojede s námi, jestli jí dáme to a to, protože malý dostal to a to..... a tak podobně. Mně se to už totálně protiví, a tak nechci jezdit už nikam, a už vůbec ne s ní. S ní to vždycky vytrpím, tu její přetvářku. Několik let k nám nenašla cestu a najednou svého otce a brášku miluje. Je mi z té falše na nic. Když jedeme někam bez ní, tak si pak vyslechnu přednášku, že to není fér... . Prosím o radu 3 - otázka upravena poradcem
kopretina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
kopretino, máte s manželem nedořešené problémy, neumíte spolu komunikovat bez pocitů vlastní  nejistoty. Váš úkol je, přijmout jeho dceru jako součást vaší rodiny, ale  s tím, že ona musí umět přijmout součást jeho nové rodiny. Prostě  s vámi soupeří, a jak je jí to vše líto, tak ji to i baví. Uvědomujete si , že tohle je fakt na vás? Zkuste být víc přítelkyně, než rivalky, a bude vám v tom oběma lépe, nebojte :-)
děti partnerů
Do poslední chvíle do porodu jsem pracovala, vystudovala jsem VŠ, koupila si byt a byla jsem soběstačná. Manželovo bývalá žena nikdy nepracovala, jen se stýkala s divnými živly, jeden je momentálně ve vězení, a tak zase má jiného. Několikrát chtěla spáchat sebevraždu a tak se s ní manžel rozvedl, když byly dceři 3 roky. Když jsme se dali dohromady, dceři bylo 14, ale byl z ní už bohužel hotový člověk. Jenže takový, jako je její matka. Špatně se učí, nic ji nezajímá, je omezená a pracovat se jí také nechce. Teď jí je 18, vycítila patrně že by se u nás měla dobře (finančně) a tak po těch letech kdy dělala jen naschvály, zase otočila, a tatínka a svého maličkého brášku MILUJE a je prostě uplně milionová. Mně je z toho špatně, jak je falešná. Manžel ale miluje jí, je to jeho dítě, které se k němu zase konečně má, a tak já jí musím pořád trpět. Nevím co dělat, protože se často hádáme. Nechápu že nevidí, jak je vypočítavá, oznamuje nám, že by chtěla jet k moři, a tak manžel by se sedřel. 2
kopretina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
kopretino, běžím dál na vaše pokračování...
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Jsme s manželem 3 roky svoji, nyní máme 8 měs. chlapečka. Malého jsme chtěli, i když manžel je takový flegmatik, tak mám někdy dojem že svatba a i malý proběhly tak - no když chceš.... . Manžel má dceru z prvního manželství, je jí letos 18 let. Je to s ní těžké a je to poměrně náš klíčový problém. Neustále na sebe strhává pozornost, musí být hvězdou v každé situaci. Naštěstí nebydlí s námi, ale když se vyskytne, snažím se to vydržet. Malého manžel velmi miluje, ale jak je flegmatický, nijak aktivně neřeší jeho vztah s dcerou, ani její chování. Ta je zase pasivně agresivní a vydírající. Nemám jí ráda, protože od začátku co jsme s mužem spolu, tak mi dělala stále naschvály, nebo mne ignorovala nebo tak podobně. Nevím jak z toho ven. Manželovi na ní záleží, to chápu, ale ona se snaží k nám pořád vecpat, do naší rodiny, jezdit s námi na dovolené (což je pro mne utrpení) a najednou prostě zjistila že má tatínka a naše výhody. kopretina 1
kopretina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, kopretino, omlouvám se, třeba vám to bude připadat ode mne necitlivé, ale jen mne zajímá, jak by měl manžel podle vás řešit vztah s dcerou, který vy vnímáte jako problematický?Jeho dcera je pasivně agresivní -jak říkáte vy, zajímavý by byl pohled všech zúčastněných - manžela, jeho18 leté dcery. Vy dvě jste si nepadly do oka, jste rivalky. Ona se určitě cítí jako ta důležitější, jedná se přeci o jejího tátu a ona jej zná mnohem déle, než vy... Možná vás vnímá jako nějakou "náplavu"?. Chápu, že je pro vás velmi těžké k ní získat pozitivní vztah, jestliže je ona vůči vám antagonistická. Ale zkuste si vzpomenout na vašich 15 - 18 let, jak byste zvládala její situaci? Ona chce být s tátou,vás se snaží vyšachovat z vaší pozice, ale ví, že to nebude tak jednoduché. K 8 měsíčnímu bráškovi si vztah teprve hledá, ale nepochybuji o tom, že jej  najde, jen to bude trvat nějaký čas
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko. Již jsem vám na toto téma psala. Můj přítel má dítě a já jej nedokážu přijmout. Podle vás mám blok, který se brzy rozpustí. Bohužel se tak nestalo, naopak se to celé prohlubuje. I když se snažím, nezvládám to. Teď jsem dokonce musela z celé situace "utéct". Sbalila jsem se a jela pryč i na noc, abych si to mohla celé srovnat. Připadám si hrozně a je mi to líto i vůči partnerovi. Ten se to snaží chápat, nenutí mě do ničeho. Navrhl, že se s dítětem nebudu vídat, že si bude zajišťovat program sám mimo mě. Beru to jako velké gesto, ale na druhou stranu, jde tohle pořád? Nemůžu dělat, že neexistuje. A vůbec, jak může milovat ženu, která se chová takhle? Tvrdí, že mu za to všechno stojím, ale já si připadám jak zmije. Navrhla jsem i rozchod v zájmu nás obou jen proto, že má dítě, které nechci vidět, slyšet o něm. Partner mi řekl, že se se mnou nerozejde, že o mě bude stejně dál usilovat. Já vůbec nevím, jak to řešit... - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Marie, váš problém bude mít hlubší kořeny, nerada bych říkala něco nekvalifikovaně, to byste si mohla na toto téma přečíst spoustu článků na netu, nebo v ženských časopisech. Abych k tomu mohla opravdu něco říct, musely bychom o tom spolu mluvit, Pokud byste chtěla, můžete se ke mně objednat. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
děti partnerů
Dobrý den, již 10 měsíců mám nového partnera. Všechno bylo v pořádku až do doby, kdy jeho dcera, které je 5 let byla u nás doma měsíc, protože její matka měla nehodu. Od té doby se náš vztah zhoršil. Začaly mi vadit věci, které mi do té doby nevadily. Např. vadí mi, jak mluví se svojí dcerou. Na ní vždycky mluví medovým hláskem, pro ni by udělal cokoliv. Navíc teď vymyslel, že vždycky, když ji bude mít, pojede k rodičům na venkov, takže budeme čas trávit oddělene. Nevím, co si mám o tom myslet. Ale mám pocit, že se náš vztah žene do konce. Bohužel se stalo i to, že když malá měla narozeniny, pustil prezentaci fotek s její matkou...no to mě teda dostalo. Potom mě vodil do baru za svojí bývalou milenkou. Když jsme to řešili, tak mi akorát odpovídal, že mu něco vyčitám. Ale on si nedokáže uvědomit, že mě to vnitřně ranilo. Poraďte, jak se mám v této situaci chovat?
MonikaZve
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, MonikoZve. To je přeci dobře, že má partner rád svou dceru, přála byste si opak? Musíte počítat s tím, že žijete s otcem 5leté dcery, který k ní má jak zodpovědnost, tak ji má rád a vždy mít bude. Jeho dcera ale není vaše konkurentka. Nevím, co vás ranilo, ale pokud vám vadí partnerova minulost, pak je nutné rozlišit, co vám vadit může, a co už je přes čáru. Pokud vás vodí do baru za bývalou milenkou, můžete říct NE, ale jeho jiný předchozí život nevymažete...
děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

A z třetí strany - jako dítě rozvedených rodičů.

Rodiče se rozvedli, když jsem byla sice již zletilá, ale studovala jsem. Neměla jsem kde bydlet, byl problém s penězi, rodiče začali najednou financovat svého nového partnera nebo svoje nové aktivity. Bylo to pro mne jedno z nejsložitějších období, kdy jsem v našem bytě potkávala cizího muže, otce si zase nárokovala cizí žena - lidi bez "společné" historie, doma pro mne najednou nebylo místo, prostě vzduchoprázdno. A prý musím pochopit, tolerovat, přijmout. Snažila jsem se respektovat, ale zejména tátova partnerka mne nesnášela. A pak se přidaly komplikace v době, kdy jsem měla vlastní rodinu - všechno dvakrát (návštěvy, oslavy), všechno izolovaně. Péči babičky a dědečka o moje děti téměř neznám - otec měl svoje malé dítě (a dítě partnerky), matka začala žít svými aktivitami. A bylo to zcela zbytečné, protože noví partneři je stejně časem opustili a rodiče žijí každý sám. Ale rozbitá rodina už se nikdy dohromady nedá. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lucie, moc vám děkuji za vaši zkušenost a posílám, nejen janě borovcové, ale i dalším, kterých se toto téma týká...
děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

Dobrý den,
jen jsem chtěla napsat Janě, že přijmout nového partnera rodičů není lehké.
Jsem na opačném konci této situace, manžel (nejsme rozvedení) žije 3 roky s přítelkyní. Když řekl dospělé dceři, že je seznámí, nechtěla. Po nějaké době se mi s tím svěřila. Že neví, jestli udělala dobře. Tátu má moc ráda. Pak mi řekla, že svolí se seznámením, jen když já nebudu proti. A že se asi na jejich společná setkání nebude nikdy těšit, kdežto na tátu samotného se těší vždycky.
To jen abyste měla taky názor z "druhé strany" - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Věro, moc vám děkuji, jsem ráda, že jste napsala... Promptně přeposílám