Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| stres| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| ekonomické problémy ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problémy s tchyní
se třeba vůči matce. Samozřejmě v rámci mezí, nechci, aby spolu měli spory, to vůbec ne. Ale zase nechci, aby nám vztah určoval někdo jiný, nebo respektive aby nám do něj takhle zasahoval a řídil se podle rodičů. A upřímně se obávám, že i přes zlepšení, které nastalo, nedokážu úplně zapomenout na všechny nepříjemnosti, které vzešly buď od matky a nebo při nezastání a obhajování matky zase od partnera. Bojím se, že pokud mi partner neukáže stoprocentní podporu, pořád ve mě bude doutnat ten plamínek pochybností....Partnera opravdu miluji a udělala bych pro něj vše. Potřebuji cítit, že pro něj jsem, stejně jako on pro mě, na prvním místě a ne až za matkou...
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Tomu všemu rozumím, Renato. Co se týče jeho matky, můžete udělat různé vstřícné kroky, být vůči ní korektně pozitivní. Těžko ji můžete mít upřímně ráda, ale to vždy nejde. Ale milujete přítele a potřebujete jeho podporu a emoční preferenci. Znamená to, že i on je ale se svou matkou spjatý, je její součástí. Já už nevím, jak zněl vás původní dotaz, jen si myslím, že nemá smysl otevřeně soupeřit s matkou partnera, spíš mu poměrně jasně a věcně vysvětlit, jak to v sobě máte, a že se to třeba někdy změní, ale nyní to tak necítíte, a hrát falešnou hru je nefér. Nemusí to být o tom, že proti ní něco máte. Ale vaše společné začátky nebyly úplně šťastné. Vše má v životě svůj vývoj, určitě i váš budoucí vztah s tchyní :-)
problémy s tchyní
i sdělila, jaké vztahy panovaly u nás doma, a uvědomila jsem si, jaké špatné vzorce jsem si sebou do vztahu přinesla zase já a snažím se na nich pracovat. Několikrát jsem se pokoušela od tohoto problému oprostit, abych nepočítala hodiny, jak jste uvedla. Problém je v tom, že si partner vymýšlel i absurdní důvody, jen aby mohl jet za matkou, kdykoliv mu zavolala. Nikdy se mě před ní nezastal, ani když o mě přede všemi vyprávěla sen, který se jí o mě zdál - že jsem jejího syna podváděla. Mrzelo mě, že jí na to vůbec nic neřekl. Vím, že je jeho matka a mají spolu zvláštní pouto, i když není jedináček, ale toto pouto nám moc zasahuje do vztahu. Musím tedy říct, že poslední dobou nastalo výrazné zlepšení, a opravdu se snažím vztah s jeho matkou zlepšit - pozvala jsem ji na večeři, o čemž se partnerovi třeba vůbec ani nezmínila. Ale pořád se tím jejich vztahem cítím ohrožená a nevím jak z toho ven, jak s tím bojovat. Necítím v partnerovi jistotu, že by byl schopný se mě zastat a ohradit
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na poslední část :-)
problémy s tchyní
Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď. Ráda bych řekla, že jsem se s partnerem do konfliktu nikdy nepouštěla, snažila jsem se mu vše v klidu vysvětlit, sdělit mu pocity, které mě trápí a proč. Dokonce tento náš problém s matkou skoro půl roku přehlížela a snažila se jej nevnímat. Až už se to dostalo pro do mě neúnosných mezí, teprve jsem se ozvala. Vždy ale popovídáním. Nicméně to vždy skončilo stejně - přítel se naštval, začal obviňovat mě, bránit rodiče / matku, a pokaždé to končí tím, že je to jenom můj problém, který si vytvářím sama. Dokonce mi bylo řečeno, že za zmíněné přehlížení si můžu sama, jelikož jsem jeho rodiče nenavštěvovala tak často, jak by si asi přáli. Přitom jsem to byla já, kdo se snažil jako první navázat vztah s jeho matkou tím, že jsem jí poslala na narozeniny dárek, i když jsem ji ještě nikdy předtím neviděla. Ale vina se svaluje na mne, protože matka před partnerem proti mě nikdy nic neřekla. Jen já jsem ta, která má problém. Dokonce jsem partnerovi i
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato. Na váš dotaz si již - vzhledem k množství otázek v této poradně - nepamatuji, takž budu v reakcích moct odpovídat na to, co nyní píšete. Jdu dál na další části :-)
problémy s tchyní
Dobrý den.Jsme s manželkou od sebe.Každý bydlíme jinde a ona s dětmi na baráku s tchýní,která se vždy do všeho montovala.Ovlivnila i naše děti.Nepíšou mi.Jediné že jsem prý každému ubližoval.A to není pravda.S ženou se scházíme v autě.Milujeme se,ale pokud děti nebudou chtít,nemůžu se vrátit.Je to složitější a na 1000 znaků se to nevejde.Byli jsme od sebe 3x ale vždy to dali nějak dohromady.Když jsem byl doma,děti vždy byli v pohodě.Pozn:12 a 16 let.Málo jsem jezdil s něma kvůli práce.A pak když jela někde i tchýně,tak jsem nejel.Nemá ráda nikoho,snad ani svoje ďěti.Raáda každému radí.Manželka říká,že by chtěla byt se mnou,ale na byt se mnou nemůže kvůli dětem,protože ty z domu nechtějí.Je tam vše.Bazén atd.Žená říká,že až dospějou,chce odejít i z naší vesnice.A tvrdí že si za to můžeme sami.No částečně ano.Ale ovlivnění tchýni jsou už všichni.A tím to začalo.Nechceme se rozejít.Co dál?Děkuji.
Michal
PhDr. Jitka Douchová
Michale, dobrý den. Asi tam toho bude víc, než jen tchyně generálka, která do všeho mluví a každému radí. Strach z ní máte vy oba  - vaše žena i vy. Proč byste se milovali v autě, místo doma? Nějak jsem to nepochopila, vaše žena se s vámi schází tajně? Před kým ta setkání tají? Bylo tam určitě hodně problémů - byl jste doma málo ( ad vaše pracovní povinnosti ), ale babička s nimi byla v doma pořád. Velké vztahové problémy mezi vámi a tchyní se také musely podepsat na rodinných vztazích. Děti ji mají nejspíš rády - možná raději než vás, nebo ano, jsou jí samozřejmě i ovlivňovány. Co byste měli změnit s vaší ženou, je začít navštěvovat partnerskou poradnu a tam to společně začít rozmotávat. Jste to vy dva, kteří se rozhodujete, jestli spolu chcete být, či nikoliv.
problémy s tchyní
Dobrý den,
Od porodu syna nemohu vystát tchýni. Nedokážu se vyrovnat s tím jak se zachovala v den porodu. Porod byl plánovaný. Tchýně mi nic neřekla a během porodu stála před operačním sálem, manžel byl se mnou na sále. Když mě vezli na pooperační oddělení, manžel ji uviděl a řekl mi že tam je. Naštvalo mě to. Ona mi nikdy nerekla že tam hodlá jít, přitom jsem se před ní zmínila že počítám s návštěvami až další dny po porodu. Den před nástupem do porodnice u nás byla a řekla jsem ji že ji dáme vědět až se to narodí. Když jsem cestou ze sálu zjistila že už tam je aniž by ji kdokoliv zval, naštvalo mě to tak že mi vyletěl tlak - po operaci to není nic příjemného. Přemluvila pak sestry aby ji pustili na novorozenecké odd. A vyfotila si syna. Nemyslím si že toto chování je normální. Měla počkat až ji pozvu do porodnice. Neřekla jsem ji nikdy do očí že mě naštvala, ale ví to od manzela který ji za to vynadal. Prý to příště neudělá, nemá ale pocit že na tom co udělala je něco špatného.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Co na to říct? Asi jsou tu dva pohledy váš, a její, které se absolutně neshodují. Rozumím tomu, že vám to bylo opravdu nepříjemné, ale pak byste si měla pro sebe samu identifikovat, co konkrétně je vám na tom nepříjemné. To, že vás nerespektovala a překročila vaše osobní území? Něco jiného? Pro možnost obnovení vašeho, minimálně korektního vztahu, je důležité, abyste o tom vy dvě spolu mluvit mohly a vyříkaly si to. Ale bez velkých emocí, to by nikam nevedlo - věcně a racionálně. Pak by bylo pro vás možná dobré, kdybyste se pokusila vžít do její motivace, proč tak moc toužila být nablízku tomu, až se narodí její vnuk. První? Takže - ona nerespektovala vaše hranice. A překročila je na dvakrát - její přítomnost před porodním sálem, její vpád na novorozenecké oddělení. Ale nevěděla, že riskuje konflikt mezi vámi dvěma. Prostě se těšila.Je to "provinění" z nevědomosti. Já předpokládám, že ani před porodem nebyly mezi vámi nějak extra vřelé vztahy, jinak by vás to tak nerozlítilo. Ale teď máte šanci postupně vaše vztahy přebudovat, změnit. Někdy to nejde, někdy ano. Ale je to babička vašeho syna, a matka vašeho muže. Aspoň trochu zharmonizovat a sladit vaše vztahy by stálo za to :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, mám problémy s tchýní. Původně vlastnila byt v Praze, ale dobrovolně se přestěhovala do vsi na druhém konci republiky kde nemůže sehnat stabilní zaměstnání. Neustále si stěžuje, že jí můj manžel dostatečně nevolá a nenavštěvuje. Nadává na sousedy a vlastně úplně na všechno. Volá pouze za účelem citového vydírání - např. cituji "tobě by bylo jedno kdybych tady chcípla". Finančně zajištěná je. Prodala byt v Praze, ale přesto si stěžuje že nemá ani na benzín do nejbližšího města. (cca 2 km) Má pocit, že jsou všichni proti ní. Má dokonce za to, že jsem svého muže navedla proti ní a proto jí nevolá. :-) Manžel je jedináček a dost citovými výlevy své matky trpí a mě to trápí také. - otázka upravena poradcem
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Nedala jste mi žádnou otázku, nevím, co na to říct. Tchyni nezměníte, asi je bolestín, přestěhování z Prahy do vesnice psychicky neunáší. O to víc potřebuje kontakt s jejím jediným synem., který je nějakou spojkou s jejím životem. Cítí se osamělá. Já to docela chápu, nejspíš netušila, do čeho jde, jaké zásadní životní kroky dělá, když prodává svůj byt tam, kde žila, měla přátele, syna. Nemá se kam vrátit. Měla byste manžela podporovat v tom, aby jí volal a zajímal se o ni. Pomůže jí to.
problémy s tchyní
2/2 dodatek
... za mnou vyloženě nestojí. A to mě také mrzí. Na jednu stranu mi říká, jak mi hrozně děkuje, jak se o malého starám, co už umí, že je z toho nadšený, ale za mě se nepostaví. Ještě ke tchýni - má ještě jednoho vnuka, o 7 měs.staršího než náš syn. Ale - já říkám bohužel - se její dcera s malým odstěhovala do zahr. Ale, když dcera zavelí, že jde malý spát, tak se jde... u nás - děsný problém - když jsme se měli stavit (oběd mají ve 12 h.), problém, že jedeme později, že malý spal. Když jsme řekli, že už jedeme, protože malý musí jít odpoledne spát, zase děsný problém. Kolikrát už zíval, ona asi dělala, že nic nevidí a opět ho jen tahala. neměla se vůbec k tomu nebo by se jen zeptala - on už chce asi spát... až jsem musela zavelet, že prostě jedem. U nich se zase manžel zdržovat nechce, to kvůli otčímovi. Nevím, co dělat, přiznám se, že jsem z toho sama špatná, ale prostě, jak říkám, malého bych jí vůbec nedávala...
Děkuji za Váš názor... Marta
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Marto, jste to přeci ale vy, která ty hranice určuje. Důležitá je jen forma - aby to tchyni neurazilo. Potřebujete v sobě najít místo vzdoru cestu k tomu, jak by vás měla respektovat. Jste ženou vašeho muže, on si vás vybral, má s vámi syna. Už to je podstatná věc, kterou si může jeho matka uvědomit. Že se do toho on plést nechce, chápu.  Ženský svět je složitý, zvlášť někdy ten mezigenerační. Ale tak, kdo jiný, než vy, si to má vše ošéfovat? Požádejte tchyni, at respektuje jak vaše výchovné zásady, tak zásady a pravidla, vztahující se k jeho životosprávě. Hlavně by vše mělo být v klidné, ale zároveň jasné a věcné formě :-)
problémy s tchyní
2/2
..jak se jim tam pes válí, je podlaha prostě špinavá a malý leze po zemi a hraje si s hračkami. Mě to děsně irituje, ale přiznám se, že jí nechci (ev. jak??) říct,že by si měla vytřít?? Nechci hájit moji mamku, že je "moje", ale k malému se na rozdíl od tchyně chová normálně - nechá malého si hrát, hraje si s ním, když chce zvednout a natáhne ručičky, tak si ho vezme... Nejsem "biomatka", ale když tchýně koupí malému přesnídávku s 55 % ovocem, přijde mi to dooost zbytečné - jsou 100% a za stejnou cenu... vím, že to bude znít hrozně, ale nejradši bych, kdyby se s malým vídala tak 1x/měsíc na hodinu a žádné hlídání, nemám z ní dobrý pocit, nevěřím jí. Když muž prohodí "tohle jsem nikdy nedělal, viď?" směrem ke své matce (že byl dokonalé dítě), ona jen procedí "no jo, no". Nic neřekne, nepovypráví. Mám strach, že i kdyby malý celý den u ní prořval, ona to popře, jen aby ho zase mohla hlídat. Muž ty věci moc neřeší, jen by jí malého dal, když je to její vnuk. Ale za mnou také vyloženě - otázka upravena poradcem
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Aha, tak já přejdu na poslední část vašeho vyprávění :-)
problémy s tchyní
1/2
Dobrý den, chtěla jsem se poradit, nevím, jak se zachovat - asi z principu nemám ráda tchýni. Než se narodil syn, její druhý vnuk, bylo to ok, ale od té době - vadilo mi, jak ho drží (že měl až moc zalomenou hlavičku), on se nechtěl nechat od ní chovat a ona ho pořád tahala; když jsem ho držela a chtěla ho ona, nalákala ho na hračku a doslova mi ho vytrhla z ruky. Malému dlouho trvalo, než začal sedět - až po roce, a ona od 8.měs.neustále, že ho musíme posazovat, ať se to naučí. Vysvětlila jsem, slušně, ale jako bych nic neřekla. Na 10.měs.mu chtěla cpát brumíka, na 13.měs. toffifé! že je to pro takhle malé dítě nevhodně a až nebezpečné jí nezajímá. Pořád ho chce hlídat (celý den nebo nejlépe přes noc), ale že malého vidí 1x/14 dní na hodinu... hrozně mi to vadí, že mě nerespektuje, a proto jí nechci malého nechat dávat. I když se má stavit nebo my jít na návštěvu, je mi z toho předem hrozně. Mají psa a ona asi max.zamete chlupy - po hodině návštěvy má malý dooost špinavé punčošky
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marto. Vlastně popisujete v přeneseném smyslu slova "rvačku" o vaše dítě, jejího vnuka. Nerespektuje vás, ale má pocit, že její zkušenosti s dětmi ji opravňují k tomu, aby vám ukazovala, jak se má co dělat. Jen bych jí to neměla tak zlé, protože ona to nemyslí ve zlém - myslí to z lásky. A pak už je na komunikaci jak vás dvou, tak i vás a partnera, jak vše domluvit. Ale partner tomu asi tolik nemůže porozumět, kdo se potřebuje domlouvat, vymezovat hranice, to jste vy dvě. Jdu číst dál.
problémy s tchyní
Dobrý den. Jsem se svou přítelkyní už šest let. Máme spolu nádhernou holčičku. Jsou ji čtyři měsíce. Problemem je její matka. Zasahuje nám do života víc než je zdrávo. Několikrát denně jsou spolu v kontaktu.Muzu já jako partner chtít aby omezila styk se svou matkou na jednou týdně? Dohnalo mě to k tomu že jsem se sešel s Ukrajinci kteří by ji zmlátili. To jsem odmítl. Nechci do vězení.ona vytrvale bojuje proti mě i když její dceru živím už šest dlouhých let. Mám se s ní rozejít? Moji holčičku miluju a nevzdám se jí. Ale taky nedokážu žít ve vztahu s její matkou.
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milane. Matka vaší přítelkyně dříve problém nebyla? Nevím, jak vám zasahuje do života nyní, v čem, zda jde v něčem proti vám. Přítelkyně a její matka jsou na sebe vzájemně velmi fixované, podle vás výrazně více, než je zdrávo. Ale je věcí vás dvou s přítelkyní, abyste se dohodli na nějakých mantinelech a uměli spolu na toto téma komunikovat...
problémy s tchyní
Už si nevím rady,jakkoliv se snažím,aby mě měla tchýně i tchán rádi, skončí to vždy opačně.Např. k Vánocům mi dává dárky buď takové, které si musím dodělat sama,nebo jsou použité,anebo takové, o kterých ví, že je nechci.Dost mě to mrzí.Snažím se být její opak,pochvalím ji, když má nový účes, neskáču jí do řeči.U nich se necítím vítána, při hovorech dělají, že mě neslyší, když se chci zapojit.Jídlo nabídne jen manželovi a mému synovi.Ona je takový generál na tchána, vždy je po jejím a když bylo něco po mém, byla z toho naštvaná.Nejvíc jsem obrečela, když mě přišli navštívit do porodnice.Nečekala jsem dárek,ale třeba objetí, zájem o mě,jak mi třeba je.Místo toho přišla studené ahoj a pak už je zajímal jen syn.Cokoliv řeknu manželovi,je s nimi a jako omluvu na tchýni mi řekne, že je už taková a těžko jí bude měnit.Manžela mám ráda,ale tohle mě dost trápí.Kdykoliv se naskytne příležitost,jak by mě odkopla, udělá to.Snažila jsem se být co nejlepší snacha,jak to jen šlo,ale marně.Kolikrát mě napadl rozvod,ale proč, když s manželem se máme rádi, jediné, proč jsou naše hádky,je kvůli tchyni a to se mnou kolikrát doma dva dny nemluví.Poradíte mi?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko. Ne každému se podaří, že přijatý do rodiny. Vám se to nepovedlo, nemá to žádný racionální podklad - sám váš muž říká - ona už jiná nebude. Vaše tchyně není šťastný a vyrovnaný člověk, má potřebu vše managovat. Asi ji nikdy neuspokojíte, jste jiná. Tak to přijměte jako realitu bez trpkosti, a hlavně pocitů viny a naštvanosti na ni. S těmi dárky pro ni to nepřehánějte, stejně je neocení, víc se věnujte vztahu vás dvou. A je absurdní, abyste přemýšlela o rozvodu kvůli manželově matce. Hlavní je vztah mezi vámi dvěma :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit, na co se zhruba připravit. Tchýně byla hysterka - celodenní trucy v posteli, scény, že se zabije, utopí, rozeštvala sourozence a věčně byly nějaké hádky, do kterých zatahovala obě dospělé děti, sama s jedním proti druhému. někdy to otočila i proti mně (snaše). Manžel se bohužel pomamil. Jeho vztah s matkou byl velmi adrenalinový - na jednu stranu ona s ním stála na jedné straně (takže on mohl být velmi nezodpovědným i vůči například nemanželským dětem, tchýně ho v tom dokonce podporovala), na druhou stranu se hádali, pak se zase usmířili a on se jí svěřoval, ona na něm lpěla, pořád dokola. Ke mně a dětem (mne si na rozdíl od první partnerky vzal) se začal chovat velmi nedobře - po mnoha letech jsem začala nastavovat hranice a on to nesnese, momentálně je vztah ve velké krizi. Tchýně náhle zemřela. Co bude dál, nemáte zkušenost, co může následovat? Po smrti otce před několika lety se chování manžela zhoršilo, jako kdyby nad sebou už neměl žádný dohled, začal si dělat, co chce, ale úplně. Mám se připravit na ještě horší situaci? jakýkoliv názor mi pomůže se připravit. Děkuji moc.
Olina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Olino. Promiňte, to opravdu nemohu odhadnout. Žila jste v de facto pokřiveném trojúhelníku, kde si manželova matka uměla vydobýt hlavní slovo - alespoň vy jste to tak viděla. Jejich vztah má hluboké kořeny z manželova dětství, co s ním udělá úmrtí jeho matky, se nedá tak úplně předpokládat, jestliže ji vnímal i jako manipulátorku, i jako koaliční spojenkyni. Buďte vůči němu nyní vlídná, tolerantní. Smrt matky je těžká pro každého, než to člověk zpracuje, zvlášť, když se jednalo o náhlé úmrtí, na něž nebyl připraven. Ale co můžete očekávat dále od něj? Nevím, jste jeho žena, pokud bude velký vztahový problém, doporučuji návštěvu partnerské poradny.
problémy s tchyní
Přemýšlela jsem i o tom, jak řikáte, že své dítě chrání, to já chápu, ale vidim to stejně, že já jen své dítě chráním. Bojim se, že až půjde do školy nebo někam do kolektivu, že se mu budou děti smát, vím sama, jak umí být zlý. I teď v poradně jsem se zeptala na názor synova doktora a on mi řek, co zvolila ona pro jeho strejdu. A ta moje žárlivost určitě pramení i z toho, jak se za něj rve, pořád ve všem omlouvá i svého nejstaršího syna, dokonce exmanžela ve všem omlouvala, dokud nikoho neměla, ale mého přítele jen zřídka. Promiňte, že to mam vše tak na přeskáčku, odpovídám dle toho, jak odpovědi nacházim a moc děkuji, za vaši upřímnost, vážim si toho.
Ady pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ady, já moc nevím, co k tomu  říct. Já vám rozumím, jak se cítíte. Je ve vás potřeba celkové prorodinnosti a tchyně se z toho vymyká. Je vám to líto, něco jste ztratila. Ale nemá smysl se trápit tím, co dělá ten druhý - jen vám to ubližuje, ale nic nezměníte. Vy ji nějak vidíte, ona sebe vidí zase jinou optikou - tou svou, a kdyby si toto vše přečetla, určitě by s vámi nesouhlasila. Proč byste měla být hysterická? Neciťte se tak. Díváte se na věci jinak. Ale je to její život, a vy můžete pouze korigovat její zásahy do vašeho života.  Ani její výchovu jejího malého syna nezměníte. A když se něco nedá změnit, nemá smysl se tím trápit. Přeji vám hodně dobrého do r. 18 :-)
problémy s tchyní
Připadám vám vážně hysterická? Pořád jsem si řikala, že jen koukam moc dopředu. A ten rozchod s přítelem by mě zničil, ale už vážně nevim jak dál, každá návštěva je pro nás jako bomba a hrozně se pohádáme. Ještě jsem si vyslechla, že jsem hádací typ, ale já to vážně nevyhledávam, nedělá mi to dobře, probrečim pak několik dní a jsem strašně zoufalá. Přítel i ona navrhli, že ukončí styky, ale to já vážně nechci ani nevim, jak by si to na malým městě představovali, nehledě na to, že kdyby se s ní něco stalo, tak bych si to neodpustila já ani přítel. Já se to snažila urovnat tim, že jí řeknu pravdu o tom, jak to cítim, ale nic se tim nezměnilo nebo spíš se to zhoršilo o to, že jsem v jejích očích klesla. Já vim, že všechno, co dělá, je její věc a mě do toho nic neni, ale před tim vším jsem byla součástí rodiny a najednu mě neznala. Přítel ví, že se jeho máma změnila, ale třeba to, co mi vpálila do očí, neslyšel, řikala to vždy mimo jeho přítomnost.
Ady pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
problémy s tchyní
Vím, že to vypadá, jako bych neměla žádný důvod s ní nevycházet. A věřte mi, že jsem jí měla strašně ráda a vážila jsem si jí, jak dokáže to všechno, co zvládala. Ale dřív se s námi smála, povídala a od tý doby, co je se svým přítelem a následně tedy mají dítě,je úplně jiná, nemá si s námi co říct a když o něčem mluví, tak se jen ptá na syna, ale o sobě nic neřiká, od doby kdy má novýho partnera. A celkově mě asi nejvíc štve, jak je strašně svými protějšky ovlivnitelná. Její předchozí přítel kouřil, tak začala kouřit, tenhle chtěl dítě, tak mají dítě, ačkoliv má vysokej tlak a věk taky. Když se nám syn narodil, tak jsme si s přítelem vyslechli, jak jsme nezodpovědní a tohle zase nepřipadá zodpovědný mně. Podle mě hrajeme v životě určitý role a když je někdo matkou dvou odrostlých dětí a má postarší rodiče, kteří pomáhali, když se na ně chlap vykašlal, tak by zase bylo fér pomoci jim a myslet dopředu, že se s kymkoliv může něco stát.
Ady pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
problémy s tchyní
Děkuji za odpověď. Vše co jsem psala, jsem potřebovala hodně zestručnit, protože je toho vážně hodně. Máte pravdu, že žárlivost ve mně určitě je ani jí nedokážu odůvodnit, jen vím, že to neni jen kvůli synovi, ale štve mě, jak upozadila přítele. Je to asi proto, že jsem zvyklá na to, že naši jezdí za všema, ale jeho máma jezdí jen za našim synem, s náma se skoro nebaví, jen se občas zeptá na něco ohledně syna. S tou pomocí nejde jen o přestavbu, jsem zvyklá na určitý vzorec, že by člověk měl pomáhat svým rodičům a svým dětem a celkově si v rodině pomáháme, když stavěla sestra dům, stavěli jsme ho celá rodina. A neřeším peníze, možná to tak vyznělo, ale mrzí mě to, že je nepředá osobně. A celkově mi asi nejvíc ublížilo, že po třech letech s přítelem mu řekla, že mě nezná a dalších hromadu věcí. Když jsme u nich přespávali, tak jsem vařila, protože ona chodila z práce dýl a už nic k jídlu nedělala, jakmile si našla chlapa, tak začala vařit a celkově se úplně změnila.
Ady
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ady. Přecházím dál a při té si snad budu více vybavovat váš původní dotaz :-)
problémy s tchyní
4 Ani to prostě nepomohlo.Dalším malicherným příkladem, teda možná pro někoho,je ten,že máme velký tlakáč.Asi osumkrát se mě ptala jestli si nevemem její malý a my jí dáme ten velký.A pokaždé jsem to odmítla.Nedávno si ho půjčila s tím,že potřebovala povařit něco většího,tak jsem jí ho bez problému půjčila a ona mi vrátila její malý hrnec s tím,že ona se rozhodla si nechat ten velký,že my ten malý stejně máme k ničemu.Manžel ho šel zase vyměnit za ten náš.Samozřejmě byla strašně uražená.Takových příkladů mám vážně hodně.Už mě to přestává bavit to její chování.Slušne to s ní nejde a já se bojím,že už to jednou nevydržím a od plic ji něco řeknu.Nechci dělat problémy v rodině,hlavně né když bydlíme hned vedle.Ale já už to prostě nedávám. Děkuji Vám za odpověď
evka
PhDr. Jitka Douchová
evko, co se na to dá odpovědět moudrého a s předpokladem efektivity? Prostě jste jiné osobnosti, nerozumíte si a asi ani nikdy nebudete. Vy můžete být zdvořilá, ale distancovaná, problémy bude řešit manžel. Je škoda, že stavíte svůj vlastní domov hned vedle jeho rodičů, ale to už teď nezměníte. Budete muset změnit postoj k ní do stavu zdrženlivé rezignace...
problémy s tchyní
3 neomlouvá.Neumím si představit,že s manželem čekáme dítě.Kdokoliv kdo tam s dítětem byl,tak slyšel jen chytré rady a hysterické dotazy jak to děcko drží.Už nevím v jakém slušném stylu nastavit mantinely,aby to už konečne pochopila,že jsme dospělí lidé a můžeme si dělat co chceme a to co řekneme,to prostě platí.Ona má manžela, který se jaksi podřídil a raději ani v ničem nevzdoruje.Nevím jestli si myslí, že bude dirigovat i nás.Ale já už jsem zoufalá.S manželem jsme spolu pět let.Z toho jsme svoji cca 3měsíce.Pořád říká jak je spokojená,že se máme rádi a že je její syn šťastný.Ve finále mě pomlouvá kudy chodí a to jen proto,že se jí nepodřizujeme.Mám obrovskou podporu v manželovi.Ale už i jemu dochází trpělivost s tím co dělá.Musím říct, že když mi něco vadí s jeho matkou,tak mu to řeknu ale slušně,nechci ho poštvávat proti ní,ani mu dávat ultimáta.Proto se snažím řešit věci v klidu.Ale teď jsem tak vytočená jako nikdy.Nejde si s ní normálně promluvit,to už jsme zkoušeli několikrát.
evka
PhDr. Jitka Douchová
Nechala bych jednat jen manžela, vy se z toho dočasně vynechejte.
problémy s tchyní
2 že jsme manželé a na čem se my spolu domluvíme to tak prostě bude.Od té doby má dost nemístné poznámky vůči moji osobě.Navenek se tváří jako kamarádka,ale pak utrousí nějakou štiplavou poznámku , vůči mji osobě.Já nechci vyvolávat spory a hádat se, tak raději to přecházím.Teď to došlo do takové fáze,že zase vesele vyvařuje.Když řekneme něco co se ji nelíbí,tak nám vysloveně řekne,že nám to zakazuje.Př.když jsme řekli,že chceme na dovolenou do turecka,tak řekla,že nás tam nepustí.Na to jsem ji už řekla,že jsme dosělí a že se jí ptát nebudeme.Ani tohle prostě nezabralo.Příjde mi, že nemá mantinely.I když se s manželem snažíme je nastavit, pořád dělá vše pro to,aby nám ukázala, jak ji to nezajímá.Příkladů,jako byl ten s tím jak mě shodila před chlapama na stavbě mám snad milión.Vím,že je to manželova maminka a nikdy bych nedopustila, aby bylo zle mezi rodinou.Ale na tohle už nemám.Asi jsou to malichernosti, ale vytáčejí mě do nejvyšších obrátek.Ona má problém s pitím,ale to ji přece
evka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
problémy s tchyní
1/1Dobrý den, samozřejmě mám problém s tchýni.Absolutně nerespektuje naše rozhodnutí.Ikdyž jsme i s manželem s ní několikrát mluvili a důrazně ji dali najevo co si přejeme a co ne.Nyní s manželem stavíme,bohužel hned vedle ní.Jasně jsme ji řekli,že už dávno uplynula doba kdy se po stavbách vyvařovalo a že to na stavbě nejsou kamarádi,ale lidi které si dost solidně platíme a ať jim tam nic nenosí.Po prvním domlouvání se postavila na stavbu vedle mě a nahlas se mě před všema zaptala,tak aby to všichni slyšeli,jestli může chlapům udělat svačinu,nebo na ni budu zase nas.aná jako posledně.V tu chvli by se ve mě krve nedořezalo,nicméně jsem mlčela a pak ji řekla,že to prostě přehnala.Když jsem ji začla ignorovat,tak přišla s tím,že to teda chápe a už jim nic dělat nebude.Nebylo dlouho od toho incidentu a na stavbě se zase objevovaly svačinky,které chlapi stejně nejedli.Přišlo druhé kolo domluvy,ale tot aky netrvalo moc dlouho.Naštěstí manžel stojí za mnou.SDnažil se s ní bavit i o tom, že
evka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, evko. Schází vám sice respekt od tchyně, ale máte podporu manžela - to je hlavní, ne? Jdu číst další části vašeho dotazu.
problémy s tchyní
Dobrý den, s přítelem (28, já 25) jsme spolu už 5 a půlroku. Musím uznat že první 4 roky jsme byli dost zamilovaný a i když zde byli problémy s přítelovou matkou zvládala jsem to více méně v pohodě. Bohužel po roce v cizině jsme se vrátili domů a rozhodli se sestěhovat. Oba jsme si našli práci a já doufala že bude vše dokonalé. Avšak už dříve byla tchýně dost závislá na synovi. Jeden čas ji i živil. A ona špatně nese že se odstěhoval. Asi mi to i dává za vinu a chce s námi trápit téměř veškerý čas. Pritel vždy argumentuje, že přece nebude sama doma. Ze ji ma rad a musi se o ni postarat nez se jeho mladsi bratr vrati ze zahranici. Me uz dochazeji sily. Staram se o byt, jezdim za ni a nemam zadny skoro společenský zivot. Pritelovi to nevadi, porad rika ze nechape proc bychim meli chodit ven, kdyz muzeme jet za ni a projit se. Nema skoro zadne kamarady a me ro ubiji. Uz jsme se i malem rozesli. Zacinam koukat uz i jinde. Jsem zoufala.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Potřebovali byste si jasně a konkrétně sdělit svá očekávání od společného partnerského života, jinak byste spolu nemohli žít v klidu. To znamená, že by se měla jasně pojmenovat mj. i pravidla ohledně frekvence společných setkávání s jeho matkou. Pokud jsou na sobě vzájemně tak fixovaní, mohou se jejich setkání odehrávat bez vaší přítomnosti. Na druhou stranu jeho matka zvládla jejich fyzické odloučení po dobu jednoho roku, kdy jste byli spolu v zahraničí. Jste-li společenská, buďte, a neomezujte se ve svých potřebách, vymstilo by se vám to oběma v rámci kvality vašeho vztahu. Pokud on není společenský, a chce udržet pro svou matku jí vyžadovaný komfort, OK, ať to dělá. Ale musíte se na všem spolu dohodnout a porozumět si ve vašich potřebách :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, Ady, nevím, mě osobně nepřijde úplně normální nenávidět dvouleté dítě, asi bych se na vašem místě zamyslela nad tím, co za tím skutečně vězí. Je možné, že máte něco nevyřešeného v sobě. Co od tchýně vlastně čekáte, že se bude stoprocentně věnovat jen vašemu dítěti, když má svoje malé? Proč vám vadí, že posílá peníze na účet svému novému příteli, co je vám do jejích financí? Pokud bydlíte s nimi, tak se odstěhujte a případné návštěvy regulujte, pokud vám to dítě tak strašně vadí. Stejně si ale myslím, že byste si tuhle averzi měla vyřešit hlavně v sobě.
pro ady
PhDr. Jitka Douchová
Moc děkuji za vzkaz pro Ady a přeposílám :-)
problémy s tchyní
vzkaz pro Ady, která nesnáší dvouletého syna své tchyně: Nežárlíte náhodou na to, že tchyně nyní upozadila starší a dospělé děti a vnoučka, protože má nyní vlastní malé dítě? Když nad tím trochu popřemýšlíte, tak si možná uvědomíte, že děláte to stejné, chcete aby vaše dítě, její vnuk, a váš partner, její syn, byli u ní na prvním místě. A proč by vám měla pomáhat s přestavbou? Vy jste jí také pomáhali? A proč kvůli tomu děláte hysterické scény a vynucujete si aby to to bylo podle Vás? Možná by Vám pomohlo si uvědomit, že v životě není vždycky všechno jak chceme :-)
kytka
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji, kytko, a přeposílám :-)
problémy s tchyní
Nyní jsem jí řekla, že když jezdí s ním, tak se malému nevěnuje, tak se mohla přetrhnout, ale hlídala ho její matka. S přítelem se po každé návštěvě strašně hádáme a já chytam hysterický záchvaty breku a mam ještě následující dny deprese z toho, že zase přijede, a že spolu nemáme být, protože má kvůli mě jen problémy. Přítel by si mě chtěl vzít, ale já přestože ho miluji,tak plánuji rozchod, protože už si připadám jako blázen. Nechci se ho vzdát, ale nevim, co mam dělat, když na jeho nevlastního bratra si nezvyknu, dokonce mě děsí, že by měl být na svatbě. Zkrátka ho vidim jako obrovskou překážku, co se týče vztahu mého syna a jeho babičky, ale i mého přítele a jeho matky. Podotýkám, že přítel má k tomu dítěti neutrální vztah, a když mi tchyně něco vpálí, tak u toho neni, sice mi věří, ale nevidí to jako takový problém.
Za váš názor moc děkuji. Vím, že jsem nepoložila otázky a mam jednu hlavní, fakt jsem taková hysterka a blázen, že někoho umím tolik nesnášet, ačkoliv jsou mu dva roky?
Ady pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Ady, předběhla vás s dotazem Veronika, takže neodpovídám kontinuálně. Když to tak čtu, tak si říkám, že je to mnohem závažnější, než to vypadalo v první části vašeho vyprávění. Nemyslíte snad vážně, že byste se měli rozcházet s partnerem, s nímž máte spolu syna, kvůli vaší nevraživosti vůči jeho matce? Prostě se snažte téměř vyloučit vaše společná setkání, nechte to na příteli. Vy jste na to dítě a na ni stále více alergická, v podstatě je tam již vytvořená velmi silná averze, která je v současné době nepřekonatelná. Nemohu posoudit, jestli jste hysterická, ale asi je vám to naznačováno. Na svůj vztah k ní máte právo, jen je musíte v klidu příteli zargumentovat a požádat jej o trpělivost.
problémy s tchyní
Dobrý den, potřebuji prosím radu. Tchyně(45) má dvouleté dítě, které nesnášim. Nám se letos narodil syn a ona má tendence všechno vědět líp než my. Navíc podle mě kašle na svoje původní děti. Přítel je od ní 6km a ona mu posílá peníze k narozeninám na účet, s přestavbou domu nám taky díky tomu nikdo nepomohl, atd.. Byla jsem za ní a vysvětlila jí, co mi vadí a ona se tvářila, jak to chápe, ale z toho, že nechci, aby se její dítě s tim našim stýkalo, nepochopila nic. A já už ho vážně nemůžu vystát, úplně se mi všechno sevře, když ho zahlédnu a mam strašný strach o své dítě, protože to její je jako tank a ona má na stará kolena jakousi volnou výchovu, takže ho ani nijak neokřikne, když něco dělá špatně. Dříve mi vadil jen on, ale ona teď začala každou návštěvu dělat, nějaké naschvály a vadí mi tedy i ona, ale chci, aby můj syn měl plnohodnotnou babičku, kterou podle mě ona s dítětem na krku nebude.
Ady
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ady. Pardon, ale jak by měla porozumět tchyně tomu, že nesnášíte jejího 2 letého syna? Z jejího pohledu k tomu nemáte žádný důvod, a ona je jeho matka. Každá matka miluje své dítě a chrání ho jako lvice. Těžko jí můžete říct do očí, že je vám z jejího syna špatně - co kdyby řekla ona něco takového vám? Spíš zkuste být diplomat a vysvětlete, že zatím není úplně dobré, aby se vaše děti potkávaly společně, protože je mezi nimi věkový rozdíl a její syn ( vlastně váš švagr ) je hodně aktivní a dynamický. Tyto věci by ale měl řešit váš přítel, a jezdit spíš na návštěvu on za ní, společně i s vaším synem. Vy si v té době aspoň odpočinete, a předpokládám, že se časem hrany obrousí.
problémy s tchyní
sama ho k tomu vychovala. Tchýně o mém rozhodnutí ví, nic si z toho ale nedělá, nejdůležitější je pro ní, že uvidí svého syna, což zdůrazňuji, že jsem svému manželovi nikdy nezakázala. Řekla jsem mu, ať si za rodiči jezdí, jak chce, ale mě z toho vynechá, což tchýni naprosto vyhovuje – až mě překvapilo, s jakým nadšením toto uvítala, a jak jí nechybím, což v synovi ještě donedávna vzbuzovala. Nevím, co dál...Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální. Oni už ale jiní nebudou a už vůbec ne kvůli tomu, že si něco já přeju. S manželem ještě nemáme děti, ale pokoušíme se o ně. Bojím se, že s dětmi se náš vztah jen vyostří. Jen chci šťastné a klidné manželství..které mám, dokud se na něm nepodepisuje vliv příšerné tchýně - takové označení jsem použila kvůli stejnojmennému filmu. Asi takový vztah je mezi mnou a mou tchýní. Jak s tímto naložit?
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Viktorie, v průběhu vašeho psaní jsem reagovala, asi bych už nic nedoplňovala kromě toho, co píšete. Přemýšlela jsem přesně nad tím, jak to bude, až budete mít rodinu. Ale to zatím není na pořadu dne, tak teď klidně dýchejte vaši svobodu a pak se uvidí, ono se to nějak vyvine. Jako zajímavé mi přijde i to,že jste až zaskočená z toho, jak radostně to tchyně přijala. Někde vzadu vás to mrzí. Ale nemohla jste čekat, že o vás bude bojovat. Přeji vám krásný vztah s manželem a ať se miminko brzy podaří :-)
problémy s tchyní
s tím jsou jakékoli problémy nijaké...Nevím ale, jak dál. Bolí mě, když vidím, jak vztah tchýně-snacha může být příjemný, nevím, proč jsem pro svoji tchýni takovým nepřítelem. Jejího syna jsem neopustila ani v nejtěžších chvílích jeho života, díky mně a mé podpoře má vysoké vzdělání, práci snů, ani já nejsem žádným "blbem", má pracovní pozice je velice vážená, o jejího syna se starám v podstatě jako o děcko, má na růžích ustláno, mohl skončit mnohem hůř. Ani chování mého tchána není o nic lepší, ten se mnou nebojuje, nicméně je příkladný podpantoflák, takže nikdy nevystoupí proti své ženě a tiše takové chování toleruje. Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka. Bojím se ale, že když má dojít ke konfliktu s jeho mámou, nikdy jí nedokáže ustoupit, je až moc hodný, jeho máma ví, co na něho může použít, - otázka upravena poradcem
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Teď mě napadá - jeho otec je typický podpantoflák, manžel vyrůstal v tomto vzorci - matka hlava rodiny a všichni se pořizují. Zdůrazňujete, jak je manžel hodný. To je skvělé, ale nedokáže být tak pevný, jak byste si přála. Přesto pevný je - chápe vaše rozhodnutí a respektuje, tzn., že dokázal uhájit vaše hranice. To bych ocenila.A teď je na vás, jak si své deklarované hranice udržíte.I když prohlášení, že už nechcete jeho rodiče NIKDY vidět, nevím, jak je zadržitelné do budoucna. Nicméně se asi něco závažného stalo, jestliže jste k tomu přistoupila.
problémy s tchyní
oznámili naše zásnuby,neřekla k tomu nic, i přes 7 let našeho vztahu byla překvapená, že svatba musí být. Pro názorný příklad, oba s manželem dojíždíme do práce každý den, manžel má v práci kolegu, který bydlí ve stejném městě jako tchýně s tchánem a jednou na návštěvě tchýni mezi zuby ujela otázka, proč manžel nebydlí u nich doma a nedojíždí s ním - nevím, jak do takového způsobu života zapadám já...Potřebuje lidi kolem sebe ovládat, manipulovat, vše musí být podle jejích představ, ale já jsem člověk, který si todle nenechá líbit. Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také. Několikrát jsem chtěla vztah ukončit právě kvůli tchýni, ale nedokážu to dotáhnout do konce - i kvůli výše zmíněné tragické události, která manžela postihla. Stále mám na paměti ten strach, utrpení a bolest, kdy můžete přijít nadobro o milovanou osobu a ve srovnání
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Než si přečtu čtvrté pokračování, pár prvotních reakcí. Nevím, zda manžel není jedináček. Opičí láska k němu, jak říkáte, mohla vzniknout výrazně silněji právě v době jeho úrazu a ohrožení na životě. Mateřská láska je jiná, než partnerská. Má o něj strach a zájem, chce ho mít pod kontrolou. Manžel to tak necítí, protože je na to asi zvyklý a bere to jako normu. Vy vše popisujete ve velmi extrémní podobě, nevím, jestli je to opravdu tak černobílé, ale vy to tak cítíte, a to je důležité. Myslím, že s manželem byste měla na téma matka mluvit opatrně, ale mluvit o svých pocitech musíte, jinak by mezi vámi vzniklo v některých ohledech vztahové vakuum a měli byste tabu téma, což by vám oběma velice ubližovalo. Manžel těžko změní vztah tchyně k vám, je otázka, jestli by po jeho boku přijala jakoukoliv jinou ženu, možná si to vůbec nemusíte brát víc osobně. Ale co je jasné je to, že jsou tu jasná pravidla vaší rodiny - např. neexistují neohlášené návštěvy. Ona není středobodem vašeho života, vy máte své plány, své soukromí a ona je návštěva, host do domu. Na návštěvu se připravujeme jak s pohoštěním, tak ve vašem případě i psychicky. Neboli je jasné, že korigovat si frekvenci a čas návštěv u vás musíte. Pokud je to tak, jak říkáte, nechápu, proč se nutíte do návštěv u nich doma, když vás tchyně stejně přehlíží. Proč nejezdí za rodiči jen manžel? Jdu dál.
problémy s tchyní
pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč, takže vždy mluví o svém synovi, když byl malý. K narozeninám, svátku dostanu vždy nějaký dar, který je užitečný i pro jejího syna - několikadenní pobyty v hotelu pro dva, věci do kuchyně, na úklid, čokolády, alkohol atd. Mně samotné se na můj život, přání, sny, problémy nezeptá. Když si něco nepřeju, tak to nerespektuje, dříve tímto způsobem bojovala za mými zády, teď už mi to dává na vědomí přímo přede mnou. Chodí na nevítané návštěvy, vždy je to však podle jejího názoru v pořádku, nic špatného nedělá, v ideálním případě pošle svého manžela dopředu a sama se schovává v blízkosti našeho domu, takže se manžel zvedne a jde za ní. Mám pocit, že trpí tzv. opičí láskou ke svému synovi a já to odnáším. Z našeho vztahu nemá radost, vnímá mě jako osobu, která jí bere jejího syna, neustále by ho chtěla mít u sebe, když jsme jí
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na další část.
problémy s tchyní
Zdravím,
připojuji se s problémy se svou tchýní. S manželem jsme spolu 8 let, náš vztah je "unikátní" v tom, že v počátcích naší známosti manžel po dopravní nehodě strávil v nemocnici v kómatu několik měsíců a další půlrok se pomalu vracel zpět k běžnému životu. Na manželovi zranění nezanechalo žádné trvalé následky, jak psychické, tak fyzické, nicméně já prožívala cca půl roku ve strachu, že umře a další půl roku ve strachu, že jsem o něj přišla jako o partnera, když k lásce k člověku se nedá nutit. Nicméně vše dopadlo dobře, manžel je pro mě teď už mohu říci oporou se vším všudy, naučili jsme se spolu vycházet a navzájem respektovat. Bohužel to se nedá říci o manželově matce a bohužel i manželovo otci. S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný - otázka upravena poradcem
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Viktorie, přecházím na další část vašeho vyprávění
problémy s tchyní
pokračování: hodně dotklo. Opravdu nechápu, o co jí jde. Je sama, mému příteli to vyčítá, volá neustále opilá, že se na ní akorát vykašlal. Přitom on byl jediný, kdo jí tam pomáhal, když ten její jí okrádal a mlátil. Vždy takto poznám, jak špatně na tom je. Za trest ho vydědila, prý si za to může sám. Uznávám, odstřihl jí, ale jen z toho důvodu, že nechce, aby ovlivňovala do budoucna naše dítě. Já si myslím, že je to správné. Samozřejmě ze strany této rodiny vše schytávám já. Za vše můžu, přítele negativně ovlivňuju a donutila jsem ho se od mámy odstěhovat. Všichni musíme chápat, že ona je chudák a sama, což je, to nepopírám. Ale že mě bolí to, co mi kdy provedla a řekla, to už je věc druhá. Jen jsem stejně sobecká, jak ona. Na to právo nemám. Jak se k tomu postavit? Přítel s ní styk odmítá, prý mě a jeho nebude urážet. Prý jí má rád ale ona že prý také upřednostnila tyrana, tak ať si to "vyžere". nechci být prostředníkem jejich boje. Mám se rozejít a odpoutat se od této rodiny? Děkuji - otázka upravena poradcem
Štěpina
PhDr. Jitka Douchová
Štěpino, proč byste se měli rozcházet??Přítel stojí při vás, chrání vás. Bylo by zlé, kdyby se k vám takto chovala vaše vlastní matka. Ale jedná se o tchyni. Ona si přes vás  dva "řeší" své trable a životní zklamání. Já bych na vašem místě do kontaktů s ní absolutně dále nevstupovala. Nemáte nejmenší důvod komunikovat s člověkem, který si na vás vylévá zlost a tak vás vlastně nenávidí. Vy jste s přítelem samostatná jednotka, budete tři, chraňte si své bezpečí. Ji od sebe odstiňte, nenechávejte se k ničemu vyprovokovat. Pokud ji někdy budete muset vidět, jejím invektivám se jen usmívejte, ale nereagujte. Pokud vám to nedá, dobrá je asertivní technika otevřených dveří. S ní můžete reagovat s klidnou tváří pár slovy typu "když to tak říkáte, určitě je na tom něco pravdy", a to můžete opakovat v různých obměnách donekonečna. Hlavně se nenechat vyprovokovat k negativním emocím, to by byla voda na její mlýn...
problémy s tchyní
Zdravím Vás. Mám "celoživotní" problém se svojí tchyní. Ve zkratce. S partnerem (jejím synem), jsme spolu už 10 let, již od začátku mě neměla ráda - to jsem se dozvěděla až náhodou, od přítele, ve slabé chvilce. Dost mě to překvapilo, protože se evidentně přetvařovala. O to větší to pro mě byla rána. Pak jsem se dozvěděla, že to bylo díky tomu, že jsem kdysi pronesla něco ve smyslu "že mu říkám, co bude dělat". Snad že druhý den bude v pohodě, nebo nevím. Od té doby na mě nasazuje, pomlouvá mě u jeho kamarádů. To už je ale historie, tak to začalo. Pak se od ní odstěhoval a nastalo peklo. Přidala i nadávky a urážky. Já si to nenechala líbit, tudíž to bylo ještě horší. Prostě neumím mlčet. Sama má doma gamblera, alkoholika a zlodějíčka, který ji mlátí a celou rodinu tyranizoval. Na poznámku mého přítele, proč s ním je odpovídá "to je moje věc". Tak proč útočí na mě? Jeho ona omlouvá a na mě nasazuje. Vrcholem bylo, když se dozvěděla, že čekáme dítě, že není ráda, že se mnou je. To se mě - otázka upravena poradcem
Štěpina
PhDr. Jitka Douchová
Štěpino, nemyslíte, že právě její zoufalý partnerský život s gamblerem, v atmosféře domácího násilí, ji vede k trpkosti , větší fixaci na svého syna, závisti lásky? Má těžký život sama, to znamená, že nemůže být vyrovnaná a přející. Vypadá to jako jednoduchá rovnice, třeba se mýlím, takže jdu číst nejprve vaše další pokračování. Každopádně je dobře, že jste se odstěhovali, společné soužití by bylo peklo a zákonitě by muselo vést k velkým kolizím ve vašem vztahu...
problémy s tchyní
pro Malabelo - Dobrý den, měl jsem podobnou zkušenost, jako má Váš manžel, se svou matkou. Boužel, i když je to jeho máma, tak je schopná ho ne/vědomně zcela umořit a paralizovat ve všech směrech, a tím zlikvidovat i vaše společné manželství. Jediné co on může udělat, je úplně se distancovat od své matky. Citově je to pro něj vnitřně těžké. Je to stále jeho máma. Měla byste ho pak podporovat a netlačit na něj, protože manžel i potom bude mít silné výčitky, že to udělal. Jeho matka se opravdu nezmění a bude to čím dál horší, její výpady se stanou čím dál častější a bezohlednější. Balance nebo rovnáha se v tomhle případě najít nedá. Hodně štěstí a pevné nervy.
Vláďa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vláďo, děkuji za vzkaz pro malabelo . A vám se, malabelo, omlouvám, vzpomněla jsem si až ex post, že písnička Ivana Hlase, kterou jsem  si s vámi v duchu zpívala, se jmenuje Malagelo :-) 
problémy s tchyní
Dobrý den, mám bohužel takovou tu typickou hroznou tchýni. S výchovou syna se zasekla, tak v jeho 5 letech a od té doby se k němu chová stejně. Je mu skoro třicet a bohužel je to jedináček. Ona má tedy potřebu se semnou asi poměřovat a o něj soupeřit, ačkoli já s ní vůbec nesoupeřím a nechávám ji ať se klidně o něj stará jak potřebuje. Manžel to ale snáší mnohem hůř, pořád mu něco vyčítá, všechno dělá špatně, málo k ní jezdí, neudělá co mu řekne atp. Bohužel se s ní nedá mluvit, každou situaci obrátí proti sobě, jakmile se jí manžel snaží vysvětlit, že máme na něco jiný názor, tak ho začne psychicky vydírat. Říká mu, že jí nemá rád, že ho štvu proti ní atp. Není to pravda, naopak se snažím aby měl s ní hezký vztah, zvu ji i tchána k nám atp. Manžel už je z toho na prášky (doslova), už si párkrát muzel vzít neurol, protože měl opravdu zimnice a horečky jenom z toho stresu z ní. Myslela jsem, že by jim pomohlo sezení u psychologa, ale tchýně prý nepřijme žádný cizí názor co je proti ní.
malabelo
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, malabelo ( díky za vaši přezdívku, hned jsem si v duchu přezpívala tuto písničku od Ivana Hlase )Co se týče tchyně, s tou nenaděláte nic a je jasné, že se to bude s věkem zhoršovat. Je na svého jediného syna velmi výrazně fixovaná, nejspíš jí příliš nebude fungovat manželství, takže syn je pro ni celý svět. Je vztahovačná a má v sobě hodně negativní energie. Asi není v životě šťastná a  vlastně vám jí může být spíš líto...Manžel by se ale měl umět bránit sám, vy o tom všem píšete ustaraně za něj, jako byste byla jeho další maminka. Do této role se ale nepouštějte - jestliže jsme pro partnera pečovatelskou matkou, on setrvává v roli dítěte a neumí se s věcmi v životě poprat. Doporučte jemu samotnému individuální psychoterapii, chodit s jeho matkou by bylo zcela kontraproduktivní, i kdyby náhodou ona souhlasila.
problémy s tchyní
Trpím depresem? Jsem blázen? Potřebuji psychiatra? Dobrý den jsem 25 let vdaná máme jednoho syna a bydlíme u manželovi maminky( teda udělali jsem si potkroví) Poslední dobou se s maželem jenom hádáme...řekla bych ,že převážně kvůli blbostem,poslední dobou k vůli synovi nebo manželově mamince.Syn má 19 let a manželovi a tchýni pořád na něm něco vadí,pořád se jim zdá ,že nic nedělá( já snima nesouhlasím,myslím si ,že dělá možná víc než jeho vrstevníci) No a pak je tu velký kámen úrazu bydlíme s manželovou maminku už asi 20let a za ty léta jsem si tu pořád nezvykla a připadám si tam pořád jako cizí. Všechno co se u nás šustnech ,hned tchýně ví a do všeho se motá,kolikrá mě řekla,že je to její barák a že se tam roztahuji,když se hnu v baráku nebo na dvorku hned ji mám za zádama,když se něco dělá na baráku tak to manžel řeší s ní a ne se mnou,když se dohadujeme vždy se začne do toho mýchat zrovna dneska a to už mě rupli nervy a trochu jsem do ní ruku bouchla teda přesně nevím sehrálo se to tak rychle
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Martino, dobrý den. Proč byste měla trpět depresemi? Někdo vám to naznačil, nebo to tak cítíte sama? Líčíte vývoj 25 let vašeho života, jímž vás doprovází společný život s paní domu - tchyní. Dlouho jste to snášela, možná později již se skřípějícími zuby, ale jednou jste se už neudržela. Je toho na vás moc a někdy musí dopadnout ta poslední kapka, kdy pohár přeteče.  Ale určitě je v tom všem více faktorů, nejen pomalý, ale jistý vývoj komplikovanosti mezigeneračního bydlení v jednom domě. Něco se děje ve vztahu s manželem, který se díky tomu více přiklání ke své matce. Krize ve vašem vztahu a vaše nejistota, potřeba chránit syna, vás od tchyně a manžela odděluje. Necítíte se dlouhodobě v tom domě dobře, ale nyní to vyvrcholilo. Teď je hodně na vás s manželem, jak to spolu ustojíte a vyřešíte. Neobviňujte se. Nervy mohou někdy ujet každému z nás. Důležité je se umět omluvit, ale pak řešit :-) Přeji hodně sil.
problémy s tchyní
Dobrý den, můj vzkaz je pro Zuzanu a její problémy s tchýní. Taky jsem měla podobné zážitky v dvougeneračním bydlení s tchýní, též jsem si prošla obdobím averze apod. a taky jsem se neuměla podívat na věc z jejího úhlu. Až zpětně jsem ocenila výhody společného bydlení - okamžité hlídání dětí, jejich pocit bezpečí když se v naší nepřítomnosti nemusely vracet do prázdného domu, dohled nad domem při našich dovolených apod. Vždycky má každá situace plusy i zápory. A teď jsem sama tchýně a přestože jsem si celý život říkala, že já budu tchýně tolerantní, stejně to mezi mnou a snachou někdy jiskří...asi i to k životu patří. Tak si Zuzanko nekažte život nenávistnými pocity, buďte ráda že Vám tchýně vychovala jak říkáte správného chlapa a hlavně si tak jak bylo řečeno, vymezte navzájem teritoria.
Tak hodně štěstí s miminkem, Zuzanko!
Taky tchýně...
PhDr. Jitka Douchová
Díky! A se zpožděním posílám :-)
problémy s tchyní
Dobrý den,

již jsem jeden dotaz posílala ale chtěla bych se zeptat i na další názor. Psala jsem ohledně tchyně, která je pasivní věčná trpitelka...teď již manžel, byl zvyklý ji cepovat, jak tomu sám říká aby vůbec něco udělala. Jen leží u tv, bez koníčků, na vše milion výmluv, proč cokoliv nejde. Nevím, jak mu mám už vysvětlit, aby za ni nedělal rozhodnutí, vymýšlení čehokoliv..chápu, že jí pomůže při výběru nové kuchyně ale byť se snaží tak i tak mu občas ujede, že za ni řeší byť i malou „blbost“. Nějak se mu snažím vysvětlit, že už má novou rodinu a po svatební cestě, už nás bude třeba i víc...že nemůže řídit život neschopné matce...jako by mu nepřišlo, že takto je to špatně...
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vlaďko. Na váš dotaz si vzpomínám, byť problémů s tchyní je jak "máku"... Už nevím, co jsem vám odpověděla, ale zdá se mi, že toho moc nového nevymyslím. Důležité je, aby vaše komunikace s manželem na téma jeho matky nebyla v podobě výčitek a smršti kritiky. Mělo by to být věcně konstruktivní a srozumitelné, s nabídkou, že samozřejmě v případě potřeby také jeho matce ráda pomůžete. Tady je problém hlavně v tom, že na akutnost jejích problémů se každý díváte jinak, máte prostě jiný metr. Ale on je na toto zvyklý, tak ho musíte pomaličku a diplomaticky vést ke změně náhledu :-)
problémy s tchyní
Dobry den.Mam velky problem s tchyni.Jsem s partnerem 4 roky s toho 3 bydlime v dvogeneracnim dome a uvazuji jestli se nemam odstehovat.S tchyni mam cim dal vic problemu a vic a vic veci mi zacina vadit.Dava vic najevo,jak je pani domu,vse musi byt podle ni a kdyz reknu svuj nazor nebo vyjimecne s necim nesouhlasim tak je zle a dusno i par dni.Kazdy doma neco dela,ale ona furt vede reci jak vsechno dela sama,ze se nezastavi,nema ani cas si neco precist(pritom ho ma) chlapi ji vetsinou musi byt pri ruce kdyz nejsou tak nadava a krici(coz uz me i parkrat probudilo) kdyz s parnerem neco delame na zahrade tak nam do toho porad mluvi a furt chce pomahat(spis prekazi nebo jsou v tom zmatky)kdyz nahodou neco delame bez ni tak to musi zkontrolovat .Dava mi najevo jak ma vse v malyku,rika jak je vyborna kucharka atd,jak v mych letech(me je 30 a ji 71) mela davno deti a zvladala pestovat na zahrade atd..zacina mit castejsi narazky na me,treba dnes:mluvim s pritelem a rekla jsem ze nemam cas a ona hned na to:ty a nemas cas?Vzdyt nic nedelas,ty mas casu jako nikdo..Jsem pul roku doma ze zdr.duvodu a na doporuceni lekare.Tak mi taky rekla ze jsem si to tak rozhodla ja a ze je to semnou doma k nevydrzeni.O domacnost se normalne staram o zahradu jak kdy,neni mi prijemne byt pod jejim dohledem a kdyz neco chcem udelat,tak ze musi sama ze to neumime(treba zalejvat)Uz nevim co mam delat,uz jsem asi i zaujata,ale silene me to unavuje a jsem z ni nestastna.Jdu spat a rikam si co zas zitra bude..navrhovala jsem partnerovi se odstehovat ne daleko a k rodicum treba jezdit na vikendy,dovolenou..a jednou se do domu vratit,to ale nechce.Rekli mi ze kdyz se mi tu furt neco nelibi tak at se odstehuju ze on tu rodice samotny nenecha,ja ho z jedne strany chapu rodicum je 70,ale kdyz to s maminkou nefunguje?Uz se kvuly ni hodne hadame a pritele uz to taky nebavy prijde mi ze vztah jde do haje..Za necele 2 mesice mame postoupit umele oplodneni(3 krat jsme potratili)a normalni cestou mit miminko nemuzu.A ja jsem na pochybach
jestli do toho s partnerem ji..ja nechci partnera opustit,ale nechci ani zit s jeho matkou,bojim se az bude miminko ze to bude vse horsi,bude mluvit do vychovy a tak ona takova bohuzel je a vi ze ma vzdycky pravdu(i nemela,ale nepriznala) mam svych starosti dost a jeste se hodne trapim kvuly ni..taky mi rekla ze ma starosti kvuly me..nevim jak dal..je mi k placi s toho ze partner nechce jit semnou,je to nejlepsi chlap ktereho jsem mela,zatim mam.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Co popisujete,je docela závažné a věřím, že se v tom dá těžko spokojeně žít. Ale říkáte, že lepšího muže jste v životě nikdy nepotkala. Pokud je to ten "nejlepší chlap", měl by umět stát při vás a zároveň samozřejmě i při své matce. Ale měl by respektovat vaše potřeby a pocity ze společného soužití. Moc tomu nerozumím. Máte - li dvougenerační bydlení, nemusíte být s tchyní nikterak extra v kontaktu, vyjma zahrady. Ale i tam si můžete rozdělit, která část je vaše a budete se o ni starat v s partnerem, bude to váš projekt a samozřejmě vaše zodpovědnost, jak se o vaši část budete starat vy dva. Jistěže by bylo nejjednodušší se odstěhovat jinam, abyste se vy mohla cítit plnohodnotně svou paní ve vašem domově. Ale pokud to partner odmítá z důvodů potřeby rodičům pomáhat, musíte zase vy respektovat jeho představy. Co je základ, je vytvoření hranic, co je čí území, kam se nevstupuje bez zaklepání a bez pozvání. Partner je v tlaku dvou žen, nemá to jednoduché, ale když na to půjdete diplomaticky, jeho podporu určitě získáte :-)
problémy s tchyní
(Pokračování)
Najednou po víkendu kdy jsem byla s přítelem a jeho rodiči, přítel uplně obrátil. Práci si tu už hledat nechce a hledá si práci ve firmě kde pracuje jeho otec a prý, že by bydlel u rodičů. Vůbec tomu nerozumím, tvrdí že se mnou chce být, ale že má strach že to bude stejné jako dřív. Přitom když jsme se o tom bavili asi před měsícem, došli jsme k závěru, že jsme ve vztahu vážnější problémy nikdy neměli. Potřebovali jsme pauzu, protože mi najednou začal všechno vyčítat a podezírám z toho opět jeho matku. V tom půl roku před rozchodem jsem už k jeho rodičům s ním nejezdila. Vždy se vrátil uplně vyměněný a nedalo se to už vydržet. Bojím se, že nás přítelova matka opět rozeštve. Má na něj velký vliv a pořád o mě říká něco špatného. Přitom nechápu kde na to všechno přišla, ani mě pořádně nezná. Snad ještě horší názor na mě má jeho sestra, která se mnou vubec nestýká. Nechci se s ním rozejít jen kvuli tomu, že mě nesnáší jeho rodina. Co se s tím dá dělat?
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Aha, protože jste druhou část poslala později, dostal se tam mezitím jiný další dotaz a já si ani nevšimla, že na mne čeká vaše pokračování. Kláro, ale asi nenapíšu nic navíc. Pokud je přítel výrazně ovlivnitelný svou rodinou, pak nebudete mít vy dva spolu nikdy jistotu, že vše leží hlavně na vás dvou. Je to těžké, ale jste tedy asi na křižovatce svých rozhodnutí. Nevím, kolik vám oběma je, jak moc je adekvátní jeho ovlivnitelnost rodinou, ale zvažovala bych vše, co dál. Jako další věc mne napadá, jestli nezačal pochybovat přítel sám za sebe před zásadním krokem - přestěhovat se blíže k vám, a na rodiče se nevymlouvá...
problémy s tchyní
Dobrý den. Pět let jsem žila se svým přítelem a posledního půl roku to bylo k nevydržení dělali jsme si naschváli, pořád jsme se hádali a tak jsme se dohodli, že se rozejdeme a já jsem se oodstěhovala. Po několika měsících jsme si začali psát a volat a cca po půl roce od rozchodu jsme se dali zase dohromady. Vzhledem k tomu, že mám teď dobrou práci, udržujeme vztah na dálku a trvá to zatím asi 3 měsíce, ale vše jsme si srovnali a myslela jsem že nám odloučení a i současné stýkání pouze o víkendech prospělo. Začali jsme uvažovat o tom, že bychom spolu zase bydleli. Přítel v současném zaměstnání není spokojený a již delší dobu chtěl odejít. Vzal to tedy jako příležitost najít si práci poblíž aby mohl bydlet se mnou. Brali jsme to jako nový začátek. Pproblém však je, že jeho matka mě nemá ráda. Má se mnou pořád nějaký problém. Měla vlastně radost když jsme se rozešli, neustále mě pomlouvá. Rozmlouvá mu aby se mnou byl, vymýšli scénáře jak hrozné to bude kdyby se mnou bydlel.
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Na to nemám co říct. Uznávám, že nepřízeň "tchyně" není úplně ideální, ale jedná se o život vás dvou, a vy dva se rozhodujete podle sebe a svých přání. Jste dospělí lidé, kteří sami sobě určují směr svého života. Pokud by měla mít jeho matka zásadní slovo v perspektivě vašeho vztahu, pak ten vztah není perspektivní.
problémy s tchyní
Dobrý den, jak mám jednat v situaci, kdy maminka citově i existenčně vydírá mého manžela.
Chce po něm peníze, i když se svým manželem (tchánem) jsou zdraví a dobře vydělávají. Vzali si před 15 lety půjčku na 200.000 Kč a do dnešního dne nemají téměř nic splaceno, i když mají zastavený dům. Jeho maminka i tatínek zdědili po svých rodičích hromadu peněz v hotovosti, ale vždycky to použili na nesmysly, dluhy si neplatí a vydírají nás. Kromě manžela (je nejstarší) mají ještě 3 dcery - "dokonalé a nedotknutelné" princezny, které velmi podporují, nicméně k manželovi se chovají opačně (po dcerách by nechtěli ani 1 Kč). A když jim manžel nejde na ruku, tak je jeho maminka schopna vyvádět hysterické scény, posílá pořád sms, že se má okamžitě ukázat atd. Musím podotknout, že tchýně je hysterická a s jeho otcem nemá dobrý vztah, nemají žádné koníčky, jen pomlouvají lidi kolem sebe a závidí. Manžel je z vydírání rozhozený a na závěr to odnesu já. Odmítám za někoho něco platit ... Díky za odpověď
- otázka upravena poradcem
Terez
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terez. Vy do toho nemůžete nijak vstupovat, alespoň v rámci vztahů s tchyní a tchánem. Nemá to smysl. Můžete vše probírat s manželem, aby on dokázal asertivně čelit požadavkům rodičů, které, jak píšete, jsou neopodstatněné. Vše je na vás dvou s manželem, pak na jeho vztazích s rodiči, a na jeho vztazích se sestrami. Ale prvotní je, abyste se ujednotili vy dva spolu.
problémy s tchyní
Dobrý den. Prosím vás o pomoc. S přítelem jsme 8 let.. Po 4 letech jsme se sestehovali. On má totiž dům, ale v něm matku. Byla hrozně fajn na začátku velmi jsme si rozuměli, ale vše se změnilo co jsem se nastehovala na stálo.. Jenomže po půl roce to začalo. Začala si diktovat podmínky a, že nebude přispívat na elektřinu a tak. Já ještě nepracoval jen přítel. Pak začala dělat hrozné naschvaly.. Trikrate jsem ji odpustila. Opravdu ji nenávidím z celé své duše.. Nedokážu se na ni už ani podívat a ani cítit i sebe. první věc co mě udělala byla to že mě před přítel začala urážet., že jsem svi** a samé sprosté nadávky. To jsem ji odpustila a jela na novo pak jsme měli s přítelem naplánovaný výlet udělala opět husterickou scénu. Stejně jsem povolila a bavila se s ní dal a dokončila to tom že se domlouvala s přitelovym bratrem že me pošlou vyhruzny dopis. Je toho ještě víc Opravdu už přemýšlím že odejdu. Cítím že to psychicky nezvládám. Nevím jak pokračovat. Žít s ní v jednom domě
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Na vašem místě bych se dohodla s partnerem, že si najdete společné bydlení mimo dům s jeho matkou, kde je to pro vás diskomfortní - viz váš popis. Pokud jste kvalitní pár, konstruktivně se domluvíte na změně. Muži často neradi řeší problémy partnerky s matkou, protože jsou mezi dvěma mlýnskými kameny, ale přeci jen vy byste měla být na prvním místě...
problémy s tchyní
Dobrý den,s mužem jsme psali-jak se máme chovat když se tchyně urazila,protože jsme ji s mužem-s její synem-chtěli stanovit pravidla-ohledně naší 3 měsíční dcerky?Ano je to její první vnučka,žije s manželem,do práce nechodí a ani nebude.myslím,že před narozením malé jsme vycházeli dobře.Začalo se to měnit v mém těhotenství-nenápadnými příkazy co budu muset,co nemůžu,že snad nemyslím vážně,že na ni budu mluvit slovensky atd.Můj muž se ji snažil a snaží vysvětlovat pravidla stále dokola.Jak hrách o zeď,takže ho to přestává bavit a trápí se-což chápu.Nejde jen o mně,jemu se také nelíbili věci,které dělala a sám se rozhodl jít za ní a promluvit si s ní.Ale samozřejmě já jsem ta,která ho očkuje proti ní.V každém případě mi zavolala a řekla,že moje prosby ohledně malé a mé osoby bere jako šikanu.od syna jako buzerování a uzemňování a to si nenechá.Už nevíme jak to řešit.A myslím,že nikdy jsme nic neřekli tak závažného,stále jsme prosili-např.nezvedejPROSÍM bez zavinovačky má14dní.Ani náhodou
Z+P
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nevím, co vám mohu doporučit, pokud nic nezabírá, kromě toho, nenechat se citově vydírat ( manipulace do pocitů viny )
problémy s tchyní
Dobrý den paní doktorko,

chtěla bych Vás poprosit, pokud to není hloupé o jakési sepsání argumentu, kterým bych tchyni řekla, že s budoucím manželem si chceme žít svůj život jako nová rodina, že nebudeme vyplňovat její prázdný život. Tchyně má jen jeho, navíc si zvykla, že za ni vše řeší, i platil...že jí i dost vyplňoval život protože ona sama nemá kamarádky, rodinu, koníčky, prostě nic, jen televizi. Není to o tom, že bychom se na ni chtěli „vykašlat“ ale nějak rozumě formulovat to, že chceme mít především svůj život. Budoucí tchyně jakoby měla pocit, že jí ho beru, byť je to hloupost, je to proste jeho matka....ale prostě ten pocit nějak má a byť je pro mě pochopitelný...ale ten problém u ní bude i v tom, že není zvyklá za sebe nic řešit, není aktivní, naopak strašně pasivní člověk, který si zvyknul hodit problém, starost na druhé. Proto se mé obavy nastavení hranic týkají i toho, zda vůbec bude schopná svůj život žít sama. Moc děkuji
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Vlaďko, pročtěte si několik příběhů v této kategorii otázek v mé poradně, a určitě najdete inspirativní nápovědu :-) Důležité je, aby to cítil podobně jako vy, i váš muž. Měl by to být hlavně on, kdo obhájí potřebu autenticity a svobody vašeho vlastního života. A přesně - s tím, že se budete společně stýkat, že jí váš muž pomůže, když bude ona potřebovat, ale že se kontakty prostě rozvolní. Tchyně to nesmí brát jako prohru, nemůžete se pro ni stát viníkem, měla to by to cítit jako skvělou výzvu pro svůj život. Popisujete ji jako zoufale pasivní trpitelku, ale třeba se změní a bude fajn - když ji v tom budete oba podporovat vlídně a laskavě :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, problém s tchýní se netýká mě, ale mé matky. Moje babička, otcova matka, se k mé matce chová opravdu neuvěřitelně zle, od doby, co se mí rodiče vzali. Rodiče mají společný podnik, zahradnictví, ve kterém babička žije celý život, my s rodinou žijeme jinde. Moje mamka tam dře celé dny, ale babička se k ní chová hůř než k vidlím a mamku to trápí čím dál víc. Jde o hloupé věci, jako že babička navaří pro všechny, ale mamce řekne že nezbylo, nebo jí ignoruje, či pomlouvá a poštvává proti ní i dědu a tetu z tátovy strany. Přijde mi to strašně nefér, protože mamka je úžasný člověk, pořád se snaží s ní vycházet, mnohokrát si s ní zkoušela promluvit, ale nic nepomáhá. Chtěla bych poradit, jestli si myslíte, že je zde něco, co bych mohla udělat pro zlepšení situace já. Nevím, zda je dobrý nápad promluvit si s babičkou, nerada bych to ještě zhoršila, ale ubíjí mě vidět moji mamku nešťastnou. Předem moc děkuji za radu.
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kristýno. Problém se týká i vás, nejen vaší maminky. Trápí vás to, máte maminku ráda a chcete jí pomoct. Nevím, jaký máte vztah spolu s babičkou vy dvě, jak by přijala vaši snahu o pomocný dialog. Ale první cesta by mě vedla k vašemu tátovi. Ten to přeci vidí a on, jako syn, by měl udělat nějaké zásadní kroky ke změně. Další věcí je, že byste měla hodně maminku podporovat a držet ji. Potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo jí dává najevo lásku a vědomí toho, co se jí děje. Zároveň byste ji měla vést i ke změně chování. Ať jsou to již jakékoliv nespravedlivé důvody, které babičku vedou k jejímu chování, vaše maminka by si to neměla tak brát. Ale říct si, že se to asi nezmění, ale její život přeci nestojí na tom, jak se k ní chová tchyně.
problémy s tchyní
Dobrý den,

chtěla bych znát Váš názor. Jedná se o „mou“ tchyni. S nastávajícím, už jsme byli u párového psychologa s tím, že tchyně vědomky či nevědomky nám neustále zasahuje do života. Je totiž sama, má jen jeho, žádné kamarádky, příbuzné.. je velice nesoběstačná, na vše má výmluvy, dohodnuté slovo málokdy dodrží, bohužel musím říct je i lenivá(leží jen před televizí, zahrnuté závěsy, prostě jako v kobce), nenese za sebe odpovědnost, vše doposud řešil její syn za ni. Zařizování, placení a podobně. U poradkyně, jsme se tedy již dohodli, že bude potřeba nastavit hranice, jisté věci jsme si vysvětlili, že to není o tom, že bych jí/jim nechtěla pomoci ale že to má své hranice....přesto se mi stále nějak moc nedaří, se povznést nad to, že ona svou nezodpovědností a neschopností žít svůj život a řídit si jej, stále zasahuje do života..vědomky či nevědomky...nehledě na to, že jsme oba pro ni už dost udělali ale ona se k nám ani nechová slušně, naopak si „kopne“...jedovatě.
Milena
PhDr. Jitka Douchová
Mileno, tady je na prvním místě důležitý postoj vašeho partnera. Ten zase můžete částečně ovlivnit samozřejmě i vy, ale taktně, abyste nezranila jeho city. Jestliže žili s matkou v dlouhodobé symbióze, on už necítí, co je přes čáru, a co je v pořádku. Jestliže jí dlouhodobě suploval partnera, vše za ní řešil, pomáhal jí, ona se nenaučila ani samostatnému zodpovědnému životu za sebe. To je docela jednoduché, položit se do rukou a péče jiného člověka - ale jen u některých typů osobností. Ona bude nejspíš depresivní ( viz pasivita, nečinnost, zatažené závěsy i ve dne ), sociálně těžce přizpůsobivá, on jí vlastně nahradil veškerou společnost. Proto musíte ke všemu přistupovat velmi taktně a opatrně. Vy jste pro ni vetřelec, který jim dvěma narušil jejich kruhy. Zkuste ji brát opravdu jako nemocného člověka, to vám více pomůže k tomu, že ji nebudete nenávidět. Neznamená to však, že to budete akceptovat.  Zkuste příteli dát najevo své pochopení, ale zároveň jednoznačné dodržování oněch pravidel, na nichž jste se dohodli u psychologa. Ale jedna věc je dohoda, druhou věcí je její dodržování. Vy ji těžko můžete někdy  milovat, ale zkuste být vůči ní prostě jen korektně slušná, pokud se s ní budete muset setkat. Nezapomeňte, že to bude jednou babička vašich dětí. Do té doby by se mohl váš vztah s partnerem a s ní nějak zkultivovat do přijatelné podoby.
problémy s tchyní
2/2
můj manžel stojí za mnou,ale je to nepříjemná situace.Bydlíme asi 5min od sebe na stejném sídlišti a malou už 3týdny neviděla.Stále dokola tvrdí, že nám chtěla jen pomoct.Samozřejmě jde o víc věcí, ten kočárek byl jenom příklad na dokreslení situace.Nebo si vzala kočárek s tím,že já ať si zůstanu doma i když jsem ji říkala,že taky by jsem ráda s mojí dcerou ven a spát nechci..Stále říka,jak má nárok vidět malou ale nepřijde sem.Myslí si že dceru syn veme k nim, ale on to odmítá a ja by jsem to už nedovolila.Přemýšlime i nad odstěhováním se. Aby jsem to nějak ukončila. Máme počkat ať se odurazí?už jsme paranoidní, jestli nás nedá na soud nebo nepošle sociálku. Už ji vůbec neveříme a ani nechceme aby malou měla bez naší přítomnosti.Jen dodám,že jsem ji volala,psala milou sms aťpřijde,že ji máme všichni 3rádi-teď už se to samozřejmě změnilo z mé strany-ale nic.Takže vstřícnou ruku jsem ji už podala několikrát. Se mnou ještě ani o tom nepromluvila-byl tam nejdříve syn,aby to vzala líp
Z+P
PhDr. Jitka Douchová
Není důvod k paranoie, to mi přijde absurdní. Nastal mezi vámi spor, který má více rovin, některé pramení určitě i z historie. Nyní je důležité to, že manžel stojí při vás, ale do budoucna by bylo zbytečné a škoda, vše nějak příliš hrotit. A nemám zase pocit, že by byla vaše dcera v ohrožení, kdyby si ji tchyně občas půjčila bez vašeho dohledu. Ale ta pravidla být držena musí, jen jim ona musí chtít porozumět. Ona se teď zatrvrdila, vy jste se teď zatvrdila, to bude nějakou dobu trvat. Ale průlom by mohl ke smíru + pravidlům mohl udělat váš muž :-)
problémy s tchyní
1/1Dobrý den,
jak se máme chovat v situaci,kde se tchyně urazila,protože jsme ji s manželem-s její synem-chtěli stanovit pravidla/hranice-ohledně naší 3 měsíční dcerky?Nerespektovala to,o co jsem ji ohledně dcery poprosili,dá se říct,nerespektuje ani mně.Možná ani syna.Stále si to udělala dle sebe a chtěla to řídit.Moc si neuvědomila,že je to naše dcera.Došlo to až k tomu,že kope kolem sebe,dokola mně uráží-přes syna-jednou že mám laktační psychózu,pak jsem i s manželem nervák,pak mám zklidnit hormon,pak že jsem zmanipulovala jejich syna proti nim...A při tom jsme ji volali k nám,aby jsme si ohledně pravidel normálně promluvili.Manžel ji napsal i dopis,protože nechtěla poslouchat a byla z toho zhrozená,co to na ni sepisuje.Prý se nenechá buzerovat a uzemňovat.A při tom šlo o jednoduchou věc-když jsme ji poprosili aby kvůli počasí tlačila kočár před bytovkou,tak aby to respektovala.Ne,šla někam úplně jinam.A prý je o generaci starší,co si to dovoluji,že ji budu říkat,co s vnučkou dělat
Z+P
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Na prvním místě mne napadá otázka, zda jste do narození dcery s tchyní vycházely spolu vy dvě dobře, jak jste spolu komunikovaly, jak moc jste si byly blízko. Pak je důležité vědět, jak moc je ona osamělá, zda se u ní jedná o první vymodlenou vnučku, na niž se tak moc těšila, nebo je vaše dcera již několikátá v pořadí. To je třeba zohlednit při přemýšlení nad nastálou situací. Jdu na druhou část vašeho dotazu.
problémy s tchyní
Dobrý den, mám dotaz jak vyřešit situaci s nastávající tchýní. Je hodně zahořklá a zlá. Už jsem si s ní promluvila a její odpověď proč se tak chová byla jen,že jsem stará pro jejího syna. Situace se má tak ,že mě je 35let, partnerovi 24let, jsme spolu přes rok, už i spolu bydlíme, já mám z předchozího manželství 13letého syna,který je na střídačku u mě nebo u tatínka tak asi po týdnu. Doma nám vše funguje, jsem v začínajícím stádiu těhotenství, můj přítel to slavnostně oznámil rodičům a ona opět nebyla dvakrát nadšená. Zajímám se o duši a numerologii a posmrtný život, vím,že je můj partner karmicky ovlivněn svou matkou,že mu dělala ze života peklo. Já jsem hodně citlivá a špatně to snáším, mrzí mne to. Jelikož budeme bydlet ve stejné vesnici. A on mi sdělila,že se rozhodně nebude rodinovat, ze začátku pokud nevěděla kolik mi je let tak to v celku i šlo, to jsem se s ní ani moc nenavštěvovala, myslela si totiž ,že mi je 25 vypadám mladší než jsem. Co s tím,aby mne to netrápilo?děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Máte své pilíře, o něž se opíráte, které vám pomáhají - popisujete je zde. Nedávala bych až tak velký význam, jako vy, výsledkům regresní hlubinné terapie, která se věnuje předchozím životům. Budete mít jasně v hlavě zafixováno, že je partner karmicky negativně ovlivněn svou matkou. Pokud tomu podlehnete, bude to hodně těžké pro všechny zúčastněné. Můj pocit na dálku je, že je váš partner pod vlivem dvou dominantních žen, které mu určují v jeho 24 letech životní směr - je to jeho matka, jste to vy. On potřebuje dozrát sám za sebe, být svébytnou samostatnou osobností, která o sobě umí rozhodovat, rozumí názorům druhých, ale zpracuje je tak, abx se s nimi mohl ztotožnit i on. Fyzický věk je jedna věc, mentální věk je věc druhá, takže se mohu jen domnívat, jak to on v sobě má. Podle vás podléhá matce generálce, vás miluje. Problém máte možná vy víc, než on? Nevím, co vám poradit,aby se to změnilo. Vy budete muset změnit svá očekávání od tchyně a soustředit se více na váš vztah s partnerem, budoucím otcem vašeho dítěte, Na vašem místě bych vše řešila v přímém dialogu s psychologem :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, potřebovala bych radu. S přítelem jsme spolu 3 a půl roku, máme spolu ročního syna a nedávno jsme se přestěhovali do zahraničí. Předtím jsme bydleli u jeho mamky, která byla sama. Neustále partnerovi volá ,klidně i 3x denně a ptá se ,co v průběhu dne dělal. Kolikrát jsme se pohádali a on to řešil přes ní. Přítel jí proti mě poštval ,až to došlo k tomu ,že si jeho matka stojí za tím aby přiletěl zpátky domů i s našim synem. Samozřejmě beze mě. Nevím si už rady, o syna nechci přijít. Letěla jsem do zahraničí s tím ,že už nám konečně nebude zasahovat do všeho ,ale přesto i když jsem tak daleko si přijdu jako kdyby s námi žila pořád. Partner jí vždy všechno odkýve, a mě pokaždé před všemi poníží. Kolikrát jsem chtěla mezi mnou a tchýni nastavit meze a vyjít si vstříc ,bez hádek. Místo toho jsem dostala vynadáno tím způsobem ,že ona ví jak to chodí + další vulgární slova ,které tu nechci psát. Už dva roky doufám ,že přítel dostane rozum a uvědomí si ,jak se cítím. Ale nic...
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, sice jsem váš dotaz zařadila do příslušné kategorie o tchyních, ale myslím, že problém bude někde jinde - více ve vašem partnerském vztahu. Měli byste spolu o všem mluvit v klidu, konstruktivně a rozhodně nekonfrontačně, tj. bez výčitek a urážek jeho matky. Měli byste se dobrat k nějakému smysluplnému řešení. Jeho matka ho nedržela za nohy, aby neodcestoval a nenechal ji samotnou, to je pozitivní. Mluvila vám do života, kritizovala vás, chce mít úzký kontakt se synem, když žije sama. Bude si muset zvyknout na život bez syna a přestřihnout pupeční šňůru s ním, vytvořit si svůj vlastní život. To jí bude chvíli trvat. Příteli je jí patrně líto, takže denní telefonáty v takové frekvenci trpí, jeho matka bude nejspíš obratná manipulátorka ve smyslu citového vydírání. Ale pokud jste vy dva pevný pár, který se rozhodl pro dítě, který se rozhodl odcestovat, měli byste to ustát a partner by ji měl zklidňovat a postupně odklánět od jejích záměrů. Promlouvejte o tom občas s přítelem, ale v klidu, ne, když jste zrovna ve vzájemné nepohodě. To pak vede jen k eskalaci neporozumění.