Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Pěkný den, je mi 35, jsem vdaná 9 let, máme dva skvělé kluky, navenek idylická rodina. Vdávala jsem se (po předchozích bouřlivých vztazích) po zralé úvaze, manžel je velmi šikovný, chytrý, hezký, rozumíme si skoro ve všem, z mé strany však vždy chyběla vášeň. V sexu to ale zpočátku fungovalo, a tak se mi zdálo, že pro celoživotní vztah je to ideální partner. Nyní jsem nastoupila do nového zaměstnání a stala se banální situace – nový milý šéf (samozřejmě ženatý:-) a můj problém najednou velmi narostl. Mám problém zvládat své emoce, které potlačuji už dva měsíce, nemůžu jíst (pozitivum mínus 6 kg:-), spát (fakt problém), po každém setkání mi 15 minut buší srdce, celý den, ať dělám cokoli, myslím jen na něj. Možná je to tím, že to nemůžu ventilovat, ale ještě jsem takovou zamilovanost nezažila. Občas mám pocit, že se zblázním. Řešením by byl asi odchod do jiné práce, ale po pracovní stránce jsem velmi spokojená. Prosím poraďte.

Dobrý den, jsem 13 let šťastně vdaná, máme dvě malé děti, manžel je hodný, dobře se o nás stará a já ho mám ráda. Asi před měsícem jsem se ale bláznivě zamilovala, nejím, nespím, stále na něj myslím. Já se mu také líbím, a abych řekla pravdu, je mi po 9 letech na mateřské příjemné slyšet, že mám krásné oči a moc mi to sluší. Jsem nešťastná, vím, že rodinu nemohu opustit a ani neopustím, ale v současné době nevím, jak se s tím vyrovnat. Je to moc těžké. Prosím, přejde mi to někdy?????????????? Jana

Dobrý den, je mi 28 let a jsem 7 let vdaná. Mám dvě krásné dcery a manžela (29), kterého miluji a on miluje mě. Nemáme sebemenší potíže v našem vztahu ani v sexuálním životě. Ale stalo se to, že jsem se seznámila s jiným mužem. Je ženatý, a z jiné části republiky. Seznámili jsme se na internetu, byla jsem sama doma a chtěla jsem si popovídat. Nehledala jsem milence. Rozumíme si po všech stránkách. Jednou jsme se s vědomím mého manžela i setkali. Byli jsme v restauraci, povídali si a při loučení jsme se nechali unést a líbali se. Mám z toho špatný pocit, ale zárověň jsem šťastná, že o mě stojí. Lomcuje se mnou chemie, která se mi z manželství už vytratila. Nechci manžela opustit a vím, že ani on manželku. Domluvili jsme se, že když se spolu setkáme, nesmíme se nechat strhnout, ale vím, že to prožíváme oba intenzivně. Může se tahle zamilovanost časem vytratit? Přejít sama od sebe jako v jiném vztahu? Nebo když nebude nenaplněná bude pokračovat? Jsem z toho zmatená. Děkuji za odpověď.

Dobrý den.Před 8lety jsem našla toho pravého.Je z jiného města vidívali jsme se tak 4krát do roka,jako přátelé.Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo,ale jakobychom k sobě patřili odjakživa.Kontakt očima už byl stejně sex:)Určitě to cítil stejně.Dokonce jeho rodina měla podobné základní rysy jako naše:)cítila jsem se vedle něho jak nejkrásnější žena na světě.Jeho srdce ovšem patří Bohu.Odcestoval a zavřel se v chrámu.Když jsme se viděli,chvíli jsem měla pocit,že velmi touží být se mnou,v momentě byl odtaživý a jen mne z dálky pozoroval.Když jsem mu chtěla říct co pro mne znamená,zavřel mi pusu a řekl,já to vím.Od té doby střídám partnery,podvědomě ho zřejmě hledám.Každý má něco z něho.Možná je šance,že se vrátí, prý se cítí unaveně./z doslechu/,ale já se snažím zapomenout.Stejně,kdykoliv vidím,někde napsané jeho jméno, jakoby mě chytl za srdce.Milovala jsem ho od pohledu.Ani 3roky se skvělým partnerem mi nepomohly.Teď jsem sama.Máte zkušenosti, že se lidi podruhé znovu zamilují?Děkuji Eva

Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor.Jsem 10let ve vztahu s báječným mužem, kterého velmi miluji.Máme zdravého, krásného chlapečka, spokojený život.Manžel byl můj první sexuální partner a stále tomu tak je.Můj problém je takový.Již 5 let jezdíme na společné cesty s našimi kamarády.Bohužel se stalo, že jsem s manželem mojí kamarádky jednoho večera (po požití jisté dávky alkoholu) skončili v objetí.Bylo to silné, krásné, nezapomenutelné.Nyní se toho pocitu nedokážu zbavit.Pocitu vzrušení a touhy.Stejně je na tom i manžel kamarádky.Snažíme se to "ustát", situacím, kdy bychom byli sami se vyhýbáme, ale přesto je to tam.Podotýkám, že naše vztahy jsou v pořádku.A právě díky naším pohledům, novým pocitům možná i šťastnější.Toužím po kamarádovi i za střízliva:-) a nedokážu se s tím poprat.Můžete mi prosím poradit? Předem moc děkuji! Nina