Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,
potřebovala bych poradit/pomoct. Možná nadhled k mé situaci. Dělám manažérku v jedné menší firmě. Je to takový "rodinný byznys". Nikdo není rodina, ale vztahy máme krásné. Jsme přátelé. Trávíme spolu hodně volného času. Nedávno se k nám do firmy dostal jeden nový člověk. Je boží. Nádherný člověk. Sportovec. Je mě s ním tám krásně. Jako by byla má zpřízněná duše. Nonstop se smějeme. Konečně člověk, který neřeší "hlouposti" všedního dne. Ani člověk, který má hlvu v oblacích. Nicméně problém je v tom ž mě je 27 a mu 20. (A já mám doma dlouholetého přítele :/ - se kterým jsem nikdy toto nezažila...) Nevím co s tím mám dělat. Mám potřebu mu být na blízku. Co říkáte na 7 let rozdíl? Míša. Havířov - otázka upravena poradcem

Dobrý sen je my 53 let jsem vdaná a zamilovala jsem se do svého šéfa.On o tom neví neměl se mnou nic a navíc mě jen dával na jevo svůj nezájem je zvláštní náladový a na všechny lidi řve.Působí nepřístupně a to mne asi tak přitahuje k němu.Pořád ne něj myslím i když v práci už nejsem.Povídám si o něm i z mužem a vymýšlím si že my píše sms.Jsem asi blázen že?Díky Zlatka.

2 část: Bavili jsme se o tom, vyjádřil se, že je na tom stejně, nicméně jsme se oba shodli na tom, že bychom nedokázali udržovat milenecký vztah za zády mého manžela. Rozumově to chápu, nedokážu si představit (když by přišlo na nejhorší), že bych odešla od svého manžela, připravila naše děti o úžasného otce a mám pocit, že jde jen o nějaký můj „plezír“, nicméně mám obavu, že jsem se do něj zamilovala a strašně moc mi chybí.

1.část:Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu. S manželem jsem 18 let, 8 let svoji, 2 děti - 10 a 7 let. Máme spolu moc hezký vztah, manžel je skvělý chlap a otec, ale poslední dobou strašně citově strádám skrze to, že mi manžel není schopný jakkoliv fyzicky projevit lásku – dát mi pusu, pohladit, obejmout.. kromě sexu (ten je krásný), který je, ale také vždy jen na můj popud a už přestávám mít sílu si sex neustále „vyprošovat“. Brala jsem to tak, že je to jeho jediná chyba a že to prostě přijmu, ale poslední dobou mě to trápí čím dál víc. On tvrdí, že to prostě tak má, že neprojevuje city. Před půl rokem jsem se dostala do situace (svou roli sehrál i alkohol), kdy mi kamarád (svobodný, bezdětný, o 13 let mladší), naprosto nečekaně řekl, že se do mě zamiloval. Přišlo mi to v ten moment absurdní, ale natolik hezké, že jsem to neustála a líbali jsme se. Od té doby ho nemůžu dostat z hlavy.

Dobrý den,
jsem vdaná, před rokem jsme "oslavili" 15 let od svatby, máme 3 děti. Přibližně v tu samou dobu jsem se zamilovala do kolegy, který ale pracuje 800 km ode mě, takže se vídáme jen velmi málo, při pracovních cestách atd.
Hodně si píšeme, voláme, máme toho hodně společného. Bohužel ta vzdálenost je zničující. Každý den se ptám co dál... Je svobodný, bezdětný, touží založit rodinu. Každý den se trápím, že tam někde potká tu pravou a zvažuji, jestli opustit manžela a zkusit vztah s ním nebo veškeré kontakty přerušit a najít si novou práci. Plácám se v tom už rok a nevím, jak z toho ven... Už se na celou situaci nedokážu podívat objektivně, chtěla bych být jen s nim... Můžete mi prosím poradit, co všechno zvážit, jak se zachovat racionálně? Děkuji, A. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 23 let. Jsem mladá blondýna s prsama, štíhlím pasem a velkými boky, nejsem vychrtlá kost, ale tak akorát - chlapi se za mnou otáčí at jsem namalovaná nebo ne, připadám si skvěle a líbí se mi to, ale poslední dobou randím s hezkých 40cátníkem. Problém je, že se asi zbláznil a chce si mě vzít a rozvést se, má manželku a dvě děti, jedno 5 let a druhé skoro stejně staré jako já. Nikdy jsem to neřešila, on podvádí manželku né já, proto se opravdu necítím špatně ať si myslí každý co chce. Manželka nic netuší. Mám ho ráda a on mě, finančně je na tom velmi dobře, vlastní výrobní firmu, ale ani to, že se musí po rozvodu dělit mu nevadí. Ale mě začíná trošku vadit bez jakého rozmyslu to vše podniká. Nevím, jestli ho budu mít ráda i pak až se rozvede, jsme spolu chvíli. On už se mnou plánuje rodinu - s tím, že si udělá novou... což jako ženě se mi nelíbí už jen kvůli dětem, ale chlap asi k dětem tak silné pouto nemá, nevím. On jen basní o naší budoucnosti.

Dobrý den,
je mi 16 a jestě nikdy jsem nikoho neměla.Znám jednoho kluka už od dětství přes rodiče,je o rok mladší Jezdíme spolu na dovolené a asi tak před 2 lety se mi začal líbit.Bojím se mu to říct.Od dětsví jsem měla nadváhu ale asi před rokem jsem zhubla 20 kilo. Nepřišlo mi že by se jeho pohled na mě nějak změnil. nedávno jsme si dával navzájem různé otázky a museli jsme odpovědět.On se mě zeptal jestli bych s ním chodila(řekl to jenom ze zvědavosti,rozhodně to nemyslel vážně)řekla jsem že ano,a zeptala jsem se ho na tzo samé.Řekl mi že kdyby mě neznal přemýšlel by o tom, ale že jsem pro něj jako sestra a bylo by to divný se mnou chodit.Mluví se mnou i o jiných dívkách co se mu líbí.Když jsme spolu vyhýbá se fyzickému kontaktu se mnou.Nevím co to znamená.včera jsme byli na běžkách a když jsem spadla otočil se a pomohl mi vstát,ale jakmile jsme jeli autem a na zadních sedadlech bylo málo místa sedl si ode mě co nejdál, radši seděl na běžkách než aby si sedl blíž ke mě.

Dobrý den,
zamilovala jsem se do učitele, je poměrně mladý, ale stejně je o 10 let starší. Z jeho chování si myslím, že mě nevnímá jen jako každou jinou studentku, vždy když se na chodbách potkáme, usměje se a často se se mnou i začne bavit. Vždycky ví, kolik jsem v testu ztratila bodů, v hodinách se na mě docela často podívá, atd.., teď jsme měli ples a tančili jsme spolu a celou dobu jsme si povídali, smáli se. Vím, že teď nemám u něj vůbec šanci, ale myslíte, že až vyjdu ze školy, tak bych to měla zkusit nebo mě bude vždycky vnímat jako jeho studentku?

Dobrý den. Já vlastně ani nevím či jsem zamilovaná nebo jen poblouzněná jedním člověkem. Ale jedno vím určitě, že na něho nemohu přestat myslet. Jestli je být zamilovaný, to že na daného člověka myslíte pořád dokola, když usínám, když se probouzím. Když vás rozesměje tou největší blbostí, když vás pochválí a začnete se červenat. To když s ním mluvíte a klepete se, nebo se každou chvílí zasekáváte v řeči. Když nemůžete naprosto z daného člověka spustit zrak. Když na něj koukáte, aniž by jste vnímali vše kolem vás. Když cítíte radost, ale i smutek a nebo motýli v břiše. To vše se mi začalo plést do života poslední tři měsíce. Nejhorší na tom je že ho vlastně znám minimálně. Ale neskutečně mě okouzlil už co jsem ho poprvé viděla. A i když vím, že člověk nemůže být dokonalý, tak on je po všech stranách. Vlastním způsobem mě ignoruje. Několikrát jsem se snažila ho přestat vnímat, ale nejde to. Prostě ho musím pořád vidět.Nevím co to a tak se vás ptám.
Předem děkuji za radu.

Dobrý den, paní doktorko. Jsem v situaci, že jsem zamilovaná do kolegy z práce. Nevím, jestli jednostranně, protože soudím jen ze své intuice, kdy on se na mě pěkně dívá, rád popovídá, je v mé přítomnosti veselej a v debatách zaujatej. Na druhé straně mi nikdy víc (během 2 let) nedal najevo. Připadá mi spíše nad věcí, takže city buď skrývá nebo je to jednostranné zamilování z mé strany (co myslíte, paní doktorko?). Já to nevím jistě a toto nevědění mi také ztěžuje to, jak z této situace ven. Pořád mě to jaksi posiluje a táhne k němu. Až ztrácím půdu pod nohama a jsou chvilky, kdy pod návalem emocí panikařím a nechám se city skoro strhnout...Naštěstí nikdy k ničemu fyzickému nedošlo, nikdy jsme se nesešli o samotě, nikdy to ani jeden z nás (já z rozumu) nenavrhl.Oba jsme v manželství (já ve šťastném a on zřejmě také). Tudíž vztah s tímto kolegou není možný. Takže se snažím city korigovat, ale jde to velice těžko a je to náročné, protože do určité míry jsou sympatie vzájemné a v zaměstnání se potkáváme. Jsem už docela vyčerpaná, trvá to už přes 2 roky. Pořád hledám pro sebe cestu-jakousi metodu, jak se z toho dostat tak, aby mě to netrápilo. Uvádí se, že člověk si nemá zamilovanost zakazovat, že to nejde , že tím by se zamilovanost ještě více umocnila. Zajímá mě, co konkrétně a přesně v praxi, v citech, v emocech znamená nezakazovat si to? Ještě podotýkám, že ač se to možná zná neuvěřitelné, tak naštěstí mi to nezasahuje do toho, že nadále miluju svého manžela a že v manželství nám to výborně funguje. Jen se trápím nad svoji zamilovaností - nešťastnou či platonickou láskou = nevím přesně, jak to nazvat, co k sobě vlastně cítíme...Je to hroznej kruh, ze kterého se mi nedaří vystoupit...Pro přehled uvádím,že mně je 40 let, mám dvě malé děti, on má 53 let, taktéž s dětmi, ale už dospělými. Děkuji...