Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, mám velkou potřebu reagovat na vaši odpověď na moji otázku, zda li je vztah syna s matkou, tak jak ho popisuji běžný? Chci je napsat, ne já nejsem tím synem. Naopak já jsem partnerem té matky, a musím přiznat že jsem často v rozpacích nad jejich vztahem. Potřeboval jsem jen radu, jestli mám v tomto směru něco dělat. to je vše. Děkuji za pochopení.
Tomáš
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
separace dospělého dítěte od rodiny
Mám dotaz, zda-li je normální když matka jezdí se svým 35 letým synem na víkendy, týdenní dovolené, koncerty a jiné aktivity. Vždy mají jeden pokoj, jednu postel, chodí před sebou ve spodním prádle, spí společně v jedné posteli, používají jednu koupelnu. Je to běžný vztah?
Tomáš
separace dospělého dítěte od rodiny
Prosim poradne.Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre.Velmi casto mi vycitaji,ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko.Moje setra je navstevuje tydne,drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se).Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti.Kdyz prijedu, vyzaduji,abychom spolu byli 24h denne,coz neni ralisticke(i plne napeti),protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi,deti ano).Kdyz se vidime,rodice mi deti okrikuji,rikaji,co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot.Tez hodne predemnou breci,abych videla jak jim ublizuji.Kdyz je vidim jednou za cas,moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat.Nevim co delat,vysvetlit se jim to neda,jelikoz stale mluvi o tom,ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, můj přítel má velmi zámožné rodiče, se kterými 29 let žil. Rodiče si neustále nárokují jeho pomoc a drží ho svými penězi pořád jako v klepetech. On to bere jako samozřejmost, protože jsou to jeho rodiče, ale oni mu tím pádem nedovolují svobodně žít, samostatně se rozhodovat. Máme se brát a rodiče nesouhlasí s naší svatbou, protože ji plánujeme dle našich představ, ne jejich. Žádné peníze po nich nechceme, ale bydlíme u nich ve velkém domě, kde máme svůj (i když pořád jejich) byt. Celý život mu diktovali co má dělat a on jim nikdy neodporoval, naopak, se vším se jim svěřoval a teď neví jak z toho ven. "Tchýně" se v tuto chvíli snaži organizovat život i mě, ale já nejsem tento typ. Přítel by to nejraději nechal všechno vyšumět, ale je na mé straně, kdyby byl problém, rodiče by opustil, to mi ale přijde jako moc razantní řešení, jak se mám zachovat, abych udržela jeho rodinu kompletní, ale dala jim najevo, že jsme ted my 2 nová rodina? Předem moc děkuji za radu.. - otázka upravena poradcem
Tereza
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,partnera jsem poznala před víc jak rokem,láska na první pohled,bylo to krásné,velmi brzy jsem se s ním nastěhovala k jeho mamince(otce nema),abych neplatila kolej(jsem studentka) a hledali jsme vlastni bydleni,jeho maminka je general a on uz si nechtel nechat od ni rozkazovat.Po roce jsme se konecne prestehovali a bylo to bajecne,alespon ja byla opravdu stastna,on nikdy nepusobil,ze by to citil jinak.Jeho maminka se vsak strasne snazila porad nam ridit zivot,snazila jsem se to nejak ukocirovat,ale po ctrnacti dnech v novem(pred tydnem),prisel se svymi kamarady,ze konci,ze mu matka napsala,ze ho nechce rodina uz nikdy videt,protoze je se mnou.Sbalil se a rekl,at se vystehuji,sam odjel asi zpatky k mamince,nevim.Nechapu to,vzdycky jsem s jeho rodinou vychazela a verila,ze on si za me bude bojovat.Ted nevim,co mam delat.Snazim se prijmout rozchod,ale porad nemuzu prestat doufat,miluji ho.Muze jeste dospet,kdyz v 27 letech utika pod mamincinu sukni? Ma smysl na neho cekat? Dekuji
Bety
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý deň. Mám problém ktorý nie je môj, ale je predsa aj môj. Týka sa môjho 28-ročného syna. Má trojročnú známosť, pred rokom začali plánovať spoločnú budúcnosť, ale priateľka ochorela na lymfóm. Jej choroba nemá zatiaľ dobrý priebeh, nedošlo k vyliečeniu. Tč. je po transplantácii kostnej drene. Je velmi statocna, dobre to vsetko znasa. Lekári jej povedali, že nebude môcť mať dieťa. Syn sa s tým nevie zmieriť, jeho vzťah od začiatku nebol celkom presvedčivý, že ona je ta pravá. Celý rok stál pri nej, pomáhal jej. A teraz rozmýšľa o rozchode. Dievča je sympatické, silná osobnosť. Na jednej strane je mi luto, aby sa rozišiel, na druhej strane by som mu dopriala zdravú zenu. Čo mu poradiť? Je typ, ktorý nevie jednoducho len tak zbaliť dievča, možno bude dlho hľadat....a možno ani nenájde už také dobré dievča .. trápim sa pre nich oboch
Elena
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,
cca před 8 měsíci jsem si našla prvního "opravdového přítele", byli jsme dlouholetí kamarádi a najednou jsme se dali dohromady, bohužel moje rodina (mamka, babička, děda) přítele moc dobře nesnášejí, vždy je v místnosti taková napnutá atmosféra a u obou žen je vidět přetvařování, že to tolerují jen kvůli mě, ale například když jsme sami, tak mi neustále podsouvají jeho špatnosti. Bohužel ačkoliv já přítele miluji, začínám mít strach, že to bude náš konec, on s mojí rodinou nechce trávit skoro žádný čas, má žaludeční nevolnosti atd.. Můžete mi prosím poradit co s tím? - otázka upravena poradcem
Ella
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu už skoro rok a poslední dobou jsme se pořád hádali, až to došlo k tomu, že jsem si museli sednout a promluvit si, jestli má náš vztah smysl. Nakonec jsme se shodli, že spolu chceme být. Rozdíl mezi námi je 9 let. A někdy mi přijde, že není připraven na rodinu a rodinný život, ačkoliv je mu 30. Neustále jezdí za rodičemi. A když se ho zeptám, proč nemůžem strávit více času spolu, tak odpoví, že musí pomáhat. Vánoce chce strávit u rodičů. Nevím, co mám dělat. Jak mu říct, že je na čase, aby začal budovat svou rodinu a byl se mnou o víkendech.? Přece na tom není nic špatného, když člověk chce strávit čas se svým partnerem.
Lucie
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko,
zažívám hrozné stavy a vůbec nevím, co s nimi. Mám přítele už pátým rokem, máme spolu krásný vztah,který funguje. Poslední rok se bavíme o tom, že bychom spolu mohli začít bydlet. Hrozně moc bych si chtěla vyzkoušet společné bydlení a víím, že by to náš vztah určitě zase posunulo o krok dále, ale vždy mě začnou stahovat mé pocity, že opustím rodiče a dostanu strach. Když jsem sama doma a mám čas o tom přemýšlet, tak se ve výsledku těším. Ale pokud se o tom začnu bavit s přítelem, vženou se mi slzy do očí, jako bych dělala něco strašně zlého. Nevím jak se s těmito pocity vypořádat,, připadám si jako blázen, většina mých kamarádek již se svým přítelem bydlí a žádná se za svými rodiči neohlédla(začali si přeci budovat svůj život což úplně chápu). Jen já nevím, co dělat a jak se s tím vším vypořádat.
Děkuji Vám za odpověď.
Dominika
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,jsem s partnerem dva roky.Měli jsme plány a plánovali budoucnost s tím že si zařídíme společné bydlení,děti,pejska...V loni mu našli rakovinu varlete a tak ještě před podstoupením chemo jsme se rozhodli pro miminko.ted máme pomalu rok starého syna.partner se mnou pomalu půl riku nekomunikuje,neplánuje se mnou budoucnost prostě vůbec nic.Při otázce jak si naší budoucnost představuje řekne,že si vidí jak náš syn jde popvé do školky a tím to hasne.Bydlíme pořád u jeho rodičů kteří jsou skvělí ale jako každá žena chci mít svou domácnost a své soukromí.O bydlení se mnou nemluví protože podle něho na to nemáme(ale jako žena to mám spocítané a vím že máme).Další výmluvy pak jsou že by se v paneláku nudil,neodstěhuje se kvůli rodičům,zdědí tento barák(samozřejmě i s rodiči a bratrem).Po zdravotní stránce už je vyléčen ale neřeší nic.Už nevím jak mu mám vysvětlit že chci aby jsme byly rodina jen my tři.
Katuš
separace dospělého dítěte od rodiny
Dospělý syn (VŠ 28 let) s námi stále žije v bytě. Má cca 4 roky přítelkyni, se kterou však zatím neplánuje společně žít. Doma pomáhá minimálně, přispívá na společnou domácnost minimálně a s upomínkami. Protože na poslední 2 dovolené odjel vždy s kamarádem, jeho přítelkyně se u nás ukáže tak 1x za 2-3 měsíce na chvilku, nikam moc nechodí a z našeho pohledu je syn stále velmi nervózní a nespokojený (zatím nemá práci, která by ho uspokojovala, ale pracuje), přemýšleli jsme, zda není například problém v jeho sexuální orientaci. Zeptali jsme se ho na to v soukromí, zcela klidně i s tím, že pokud to tak je, nevadilo by nám to, hlavně aby by on spokojený v životě. Reakce byla překvapující. Urazil se a druhý den nám sdělil, že to byl takový nonsens, na který do konce života nezapomene. Jeho přítelkyně k nám prý nechodí, protože se k ní chováme povýšeně a nebavíme se s ní. Od té doby s námi již téměř nekomunikuje. Žít sám a za své taky nechce. Je to náročné pro všechny, co dělat?
Slávka
separace dospělého dítěte od rodiny
Vážená paní doktorko,
s přítelem jsem skoro rok a on pořád vše, ale naprosto vše (včetně našeho intimního života) probírá s matkou, protože se ho na to ptá tak jí odpoví. Už bydlí sám, ale dost věcí musí pro ni zařizovat, i když s ní bydlí jeho sestra (otec se od matky odstěhoval před x lety). Matka mě evidentně moc nemusí a cpe mu, že ho chci ovládat, že není svobodný a tak podobně. Než jsme se poznali trávil s ní docela dost času a dokonce mu nabídla, že ho zasvětí do sexuálního života (čehož nevyužil). Navíc on má potřebu se jí se vším svěřovat (říká tomu, že se chlubí a že se chlubit potřebuje) a nepřipouští si, že by se nás snažila rozeštvat protože "ona to s ním myslí dobře". Co s tím můžu dělat, ztratila by na něj vliv kdybychom se v budoucnu odstěhovali do jiného města? - otázka upravena poradcem
Věra
separace dospělého dítěte od rodiny
Vazena pani doktorko,
jiz 4. rokem pracuji v zahranici. V srpnu lonskeho roku jsem se zamilovala do mladsiho partnera nez jsem ja. Je mi 27 a partnerovi 23 let. Rodice v Cechach vidam jen jednou v roce. Mame k sobe daleko. Pritelovi rodice bydli hodinu autem. Nevim zda nejak neskodim nasemu vztahu,protoze pritelova rodina je velmi pratelska,ale on chce byt stale s nimi. To by mi nevadilo,ale on chce,abych tam s nimi byla i ja.Pritom mame svuj byt.Kdyz ma dovolenou,chce tam byt treba tyden,pak se vratime na den do bytu,ja peru a uklizim,a pak chce jet znovu.Nekolikrat denne si volaji.Kdyz on delsi dobu nezavola,volaji mu a rikaji,ze je nema rad.Vzdy,kdyz jsme u nich,ptaji se,proc nezustaneme pres noc do zitra,cela rodina se na me podiva a ceka co reknu.Chci mit svuj klid a soukromi, take nemam s sebou ciste pradlo na vic dni.Jeho mama bezi do loznice a da mi svoje obleceni,jen at tam zustaneme.Me to uz zacina dost vadit,chci zit s nim, ne s jeho rodinou.Pritel to ale nevidi.Co s tim?
Hanka
separace dospělého dítěte od rodiny
vešla do pokoje. Samozřejmě, jsem to řekla příteli, aby to mámě řekl. Pak byla pauza, v těhotenství jsem byla v nemocnici, jeho máma se občas náhodně zastavila, že nám něco nese.Jsem spíš samotář a ráda si plánuji návštěvy sama, ale tenkrát mi to nevadilo. Po narození dcery, jsme ji párkrát pozvali, párkrát jela jako okolo, ale nikdy jsem jí neodmítla. Pak nastal zlom. Jeho maminka je mě ptala na majetkové poměry mé matky a bratra, zkoumala, kde máme chatu a to se mi začalo nelíbit, nemluvě o tom, že když chci návštěvu, tak jí pozvu. Ona přes partnera říkala, že by si malou chtěla povozit sama (tenkrát 5 měs), ale já jí tak malé dítě nepůjčím. Pak jsem 2x z vážných důvodů odmítla náhodnou návštěvu, nešla na povinný oběd jejich rodiny a jsem černá ovce. Naposledy u nás byli povinně na Vánoce, pak jsem poslouchala, že jsem se netvářila-.Kdy by se tvářil, chtějí malou vidět často, já jsem unavená a nemám náladu, oni to nerespektují.Partner se mě nezastane, hádáme se. Přemýšlím o rozchodu.
adriana 1 - pokračování
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko, moc váš obdivuji, ráda bych také požádala o radu. Jsem s přítelem 2 roky a máme 9-ti měsíční dceru. Manželi jsme se nestali, protože přítel se nevyjádřil a já zase tak o manželství nestojím (stála bych,ale musela bych ho doslova dokopat, ale to by bylo pod mojí úroveň).Vše bylo ze začátku celkem fajn. Seznámili jsme se v práci, já v té době měla vztah, ale partner měl sexuální problémy a já již ve svých 32 letech chtěla děti a on pořád promýšlel.Současný partner je o 5 let mladší... Pak jsem s kolegou začala chodit ven, bylo mi fajn, ale věděl o tom, že mám již přítele. Dali jsme se dohromady, začali spolu žít. Poté jsem poznala jeho rodiče, nebyli nejhorší-máma hodně aktivní, táta v pohodě, občas se napije, ale šlo to. Občas jsme byli pozvaní na oběd k nim, ale dost mě překvapilo, že jejich syn musí mamince např. o naší společné dovolené každý den psát, co tam děláme, nebo když jsme byli s rodiči na dovolené, tak si k nám do pokoje dala máma tašku a v 6 ráno bez zaklepání pak vešla.
Adriana 1
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,prosím o radu,jak odpoutat přítele nejen od maminky,jak bývá časté ale od obou rodičů.Jemu vyhovuje každodenní servis v podobě obědů od maminky, jede tam i když vařím já(přeci jede odvézt psa na barák-my máme byt).Oni jsou citový vyděrači, každý den potřebuji s něčím pomoct, barák, zahrada,vidět nás dva,psa apod.,slibují mu že zdědí barák,který v 70ti beztak max.předá dětem, pokud si nějaké pořídíme. Zatím mu ale nedovolili ani prodat byt který dostal po babičce ale otec ho má stále napsaný na sebe i když ho přítel za bezmála půl milionu zrekonstruoval. Drží ho v šachu a on to nevidí. Kde žijeme není práce, já každý den dojíždím, oni jsou v důchodu ale mluví do toho, že byt na něj nenechají přepsat, protože je to přeci hloupost. Kam byjsme chodili, já mluvím hlouposti, nevím co chci apod. Chci vlastní rodinu, děti, náš život především. Oni ho ale musí mít co nejblíž aby se o ně staral a on to nevidí:((. Už mi dochází síly a nevím si rady, jak dál aby otevřel oči. Děkuji.
Aneta
separace dospělého dítěte od rodiny
Ze je taky chapu, ale ze jim neni prednejsi stesti a skvely vztah se super chlapem, ktereho meli celkem radi? Jaky je prosim Vas nazor na celou situaci? Je mozne se vratit k priteli,pokud bych se opravdu uz hodlala nastehovat? Jenze jsem na dennim studiu VS a nevydelavam (je mi 21 let),takze jsem na prisunu penez zavisla a ani si je stejne nechci rozhadat, s rodici to proste nema cenu...spis bych volila nejakou diplomatictejsi cestu. Ale jakou? Penize na spolecne bydleni jsem chtela resit prestoupenim na dalkove studium a zezacatku soucasnymi brigadami co mam, pozdeji snad i nejakou trvalou praci. Opravdu o navrat moc stojim, kor kdyz vim, jaka je skoda, ze duvod rozchodu byl "jen" takovy... Kdyz mam nyni otevrene oci a vidim, kolik mych stejne starych znamych a kamaradu take spolecne bydli se svym protejskem a nekteri dokonce uz pkanuji i svadbu...je mi ze sebe fakt na nic. Dekuji moc za pomoc a nazor!
- otázka upravena poradcem
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Tyto problemy ve me opravdu vrely, diky tomu jsem ze strany rodicu citila opravdu velky tlak... nechtela jsem ublizit ani jim a ani priteli ale zaroven jsem nevedela jak z toho ven...takze jsem od toho reseni tak nejak utikala. Jenze pritel pred par dny (daval mi cas nekolik mesicu) prisel cely uplakany s tim, ze nas vztah se nema jak posunout, ze me moc miluje, moc to boli ale ze hlava mu radi to ukoncit. Ze je mu pry prece jen 27 let a ze nechce v 35 zjistit ze nema zadne "jistoty", jestli mi rozumite. Ze me moc miluje, Kdyz tak nad tim premyslim, ma pravdu a chapu ho. Je pravda ze jsme spolu byli dost dlouho na to, abychom to vyzkouseli...zkusili ze spolu muzem nejen chodit, ale i zit. Silene me to ubiji a mrzi, ze jsme se rozesli kvuli takove blbosti! Vlastne jen kvuli mym rodicum.... sama pro sebe v hlave jim mam ted moc za zle. - otázka upravena poradcem
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobry den, prosim Vas o nazor. S pritelem jsme spolu byli vice, nez 3,5 roku. Po celou dobu jsme byli velmi stastni, tak nejak uz jsme predpokladali i to, ze jsme posledni partner toho druheho a obcas si to i davali hezky najevo. Pritel vsak skoncil VS a rozhodl se od rodicu osamostatnit... Dostal od rodicu krasny moderni byt a samozrejme ze zanedlouho doslo i na prani nastehovani se k nemu. Moc jsem chtela ale, v dobe kolem jeho stehovani do bytu jsem od svych rodicu (sama jsem jeste studentka) dost pocitovala to, ze tusi, ze bych se mohla prestehovat a taky znacne pocitovat, ze delaji vse pro to, abych to neudelala.Byla-li jsem u nej o vikendu dyl jak den v kuse - byl problem. Pres noc - problem. Varili jsme si spolecne obed - problem. Pomahala jsem mu s uklidem - problem. Proste problem u jakehokoli naznaku spolecneho bydleni. Jsem jedinacek, tak zrejme nechteji doma zustat sami.
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,mám dotz..mam 25letou přítelkyni nezijeme spolu.zije jen s maminkou a mladsi sestrou.Jeji mminka se rozvedla s tatinkejm kdyz moji pritelkyni bylo 19let.Vypravela mi jak to meli tezke jen s mamou a sestrou.zacinat od nuly a vse si vybudovat.chapu je tam mezi nima silne pouto jejich mladsi sestr je jejich mzlicek bude ji 18.moje pritelkyne je povazovana za tu zodpovednou z vsechno.i z sestru i za mtku tak to i citi..má nasobe velike bremeno dluhy splatky atd.Maji 2 byty v tom jednom spolu travíme vikendy..protoze prez tyden pracuje bydlime od sebe asi 45km.obcas we vidame i v tydnu jen na par hodin a jedu domu.Jeji maminka pracuje,mladsi sestra dela skolu a ma pritelkyne take pracuje.Je mozne aby si chybeli??aby meli pocit ze se potrebuji???proc se ptam..uz nekolikrtt se stlo ze jsem chtel prijet treba ve sttni svátek..kdy mela volno.a pochopitelne jsem chtel byt s ni..ona me odmitlas tim ze citi ze ji mama a sestra potrebuji.Kazdy tn viknd co jsme spolu n tom byte se neobejdfe bez toho aby chom nemuseli jit k nim nbo nvzali s sebou jeji mladsi sestru nebo proste nestrvili vetsinu csu spolecne..Kdyz se ozvu a namitam tak se citi dotcena.chápu ze to meli tezke a maji pevne pouto..ale kdyz uz jsme s ni o vikendu tak ji chci pochopitelne jen pro sebe a travit ho jen s ni..jenze j mam pocit ze ten vikend travime spolecne.Stle mi rika ze pro mamu sestru dýchá tak jako oni pro ni a ze se nemuzu zlobit za to ze s nima chce byt..ze se prez tyden jen doma mihnou a schzeji se vecer po praci a ze si proste tke chybeji atd.ano chapu..snazim se do nich vzit..poradte mi prosim co mam delat jak ji to vysvetlit by ji to neranilo.Kdyz ji napadne nejaky plan jak treba strvit nedeli..tak ale s tim planem oslovi zbytek rodiny. uz to neni o nas dvou ale o nas a jeji mamince sestre.Mama ji ma porad jako malou..mazlii ji..mazlej se navzajem.jsou na sebe moc fixovaní.rekla mi ze jeste neni priprven na ziti spolecne.atd.Jsme spolu 10mesicu.Me je 37.prosim o nejaky vas nazor úripdne radu.je mozne ze treba ja to beru zle a jen ja mam ten problem.dekuji vam
Milan