Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

generační soužití
Ale nevím, jestli je vůbec nějaká šance. Možná, kdybych pořád s ním vše neřešila........ jenže, na druhou stranu jsem psychicky nezvládala jeho odjezdy za ní. Stýská se mi po něm, moc mi chybí i přesto, že mi dlouhé roky lhal, zahýbal a choval se ke mně špatně. Smutek mě úplně pohltil, ale vím, že tu musím fungovat pro mé šikovné děti, které mi dělají radost. Nikdy jsem nebyla stíhačka, žárlivka, ani mrcha, umím vařit, postarat se o domácnost, mám ráda sex, pečuji o sebe. Tak se pořád ptám: proč?? V čem je ta osoba lepší, že mě za ni vyměnil?? Jak se s tím smířit? Po novém roce manžel přijede, abychom domluvili podmínky rozvodu, který nechci, ale vím, že mi nezbude nic jiného, než na to přistoupit, aby byl volný pro svou přítelkyni. Děkuji moc za Vaši radu. (6) PS. Omlouvám se, opravdu jsem nebyla moc stručná.
Danča
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
generační soužití
planou naději, že nezahodí pro jednu holku 20 let společného života. Za toto období jsem přečetla spoustu knih, článků na internetu, snažila jsem se zachovat manželství. Ale nakonec mi manžel řekl, že kdybych se tak nesnažila, možná by zůstal.... To byl šok, protože jsem si uvědomila, že jsem ho svým chováním nevědomky odehnala. Teď jen pláču, život mě bez něj nebaví, navíc nedokážu skousnout jeho vztah s holkou, o kterou by si dříve neopřel ani hrábě. Mrzí mě, že vlastně spálil mosty kvůli, z mého pohledu, malichernostem a že při prvních problémech utekl jak malý kluk. přitom to je typ hodného, inteligentního chlapa s VŠ. Oba jsme uznali, že jsme udělali chyby, já jsem se omluvila a chtěla začít znovu s čistým štítem ..... ale on už nechce. Je příliš zaláskovaný a posedlý tou holkou, mladší o 15 let. Ona není hezká ani chytrá a přitom ulovila chlapa, kterého mi všichni záviděli. Celé Vánoce jsem probrečela, poprvé po svatbě se mnou ani s dětmi nebyl. Chci ho zpět. (5)
Danča
generační soužití
A já byla trpělivá a čekala, že to s ní ukončí. Manžel mi říkal, že neví, pro koho se rozhodnout, že ona není příčinou naší krize, že je to mé chování. Občas jsem to psychicky nezvládla a měla záchvat, mluvila jsem o sebevraždě. Nakonec jsme chodili do manž. poradny. Ta nám nepomohla, protože manžel se odmítl rozejít s milenkou a ke mně byl stále odtažitý a dával mi najevo svůj odpor ke mně. Pořád opakoval, že to nemá smysl, že se ke mně nikdy nevrátí, že mě má dost, že to nebude fungovat. Ani mi nedal šanci něco změnit. Chtěla jsem na sobě s pomocí psychologa zapracovat - řekl ať se nesnažím, že mu sice ničím nevadím a nic proti mně nemá, ale že je definitivní konec. Když jsme měli pauzu, stále to prodlužoval, tvrdil, že se nechce rozvést, ale stále byl o víkendech u milenky. S tím se ani netajil. Celkem tedy toto období trvá asi 4 roky, které jsem víceméně probrečela, musela jsem se koukat, jak za ní jezdí, vzal k ní i děti. Občas tvrdil, že s ní nevidí budoucnost, to mi dávalo (4)
Danča
generační soužití
A roztočila se krize. Manžel se mnou nemluvil, trucoval a já taky. Vyčítali jsme si kdeco. Ale vždy se to nějak urovnalo. Teď to zkrátím: manžel ve své nespokojenosti oznámil, že odchází do Prahy, kde bude mít lepší plat a kariérní postup. Byla jsem proti. První rok to šlo, ale pak se začal chovat divně, mé problémy se vyřešily, ale on se mnou přestal spát a dotýkat se mě, byl lhostejný. Chodil ven telefonovat a na víkendy jezdil sporadicky. V Praze si našel milenku. Nejprve ji zapíral, že je to jen dobrá kamarádka, která mu hodně naslouchá, když měl velké problémy v práci v Praze (čelil velkému podrazu ze strany kolegů). Mně se s ničím nesvěřoval. Byl s ní na dovolené, večeře, wellnes, kino. S ní jen randil a neměl starosti, protože ona bydlí v domě za Prahou s matkou, která se o vše postará.Takto mě informoval dobrý kamarád, který s mužem pracuje a je z našeho města. Manžel se k nim nastěhoval a choval se k ní jako k přítelkyni, bez ohledu na to, že je ženatý se 2 dětmi. (3)
Danča
generační soužití
s matkou a já nejednou byla 5.kolo u vozu, také pro to, že se nesvěřoval mně, ale matce a svému bratrovi. V novém bydlišti jsme si koupili byt, ale problém byl s mou prací, kdy mě vzali jen za kasu, byť jsem VŠ. Pak se narodily děti a celkem to šlo, a když táta zemřel (maminka též 2 roky před ním), ostatní dědici chtěli onen domek prodat. Manžel se do něj chtěl vrátit, ale to jsem zamítla - jednak tady už měly děti školu, zázemí, ale mně se nechtělo stěhovat. V té době jsem už měla vysněnou práci a stěhovat se 200 km daleko kvůli polorozbořenému domu už jsem nechtěla. Také proto, že bychom šli do nejistoty (zatím tam nebyla práce ani pro jednoho z nás + velká hypotéka. ) Manžel mé argumenty nebral v potaz, jemu se ten domek líbil, vždy snil o domě. Tak jsem navrhla, že si tady k bytu pořídíme chalupu, kde by se mohl realizovat. To z trucu odmítl. Začal být protivný, vyčítal mi chování táty, já byla špatná z jeho smrti. Začaly mě sužovat nemoci, které znemožnily sex. (2)
Danča
generační soužití
Dobrý večer, paní doktorko, je to již několik let, co jsem Vám psala poprvé, ale situace se nezklidnila a dopadla nejhůře, jak mohla. Budu se snažit být co nejvíc stručná, abych nastínila současný stav. Jsem na dně ze svého muže, který mi poslal návrh na rozvod. Jsem vdaná 21 let, máme dvě děti (12, 15). Spolu jsme překonali hodně překážek, manželovi jsem se často přizpůsobovala, přesto mě miloval. Dával mi tu lásku najevo. Já ho miluji dodnes. Ještě než se narodily děti, cca 3 roky jsme žili v domě po babičce, jehož majiteli byli můj otec a jeho bratr (můj strýc). Starali jsme se tehdy o o babičku a tím se vyřešilo i naše bydlení. V domku jsme chtěli zůstat, koupit ho a přestavět s tím, že babička tu bude mít doživotní věcné břemeno. To ale strýc a pak i táta odmítli, byli moc majetničtí. Tak jsme se s mužem přestěhovali blíž k jeho matce, na kterou je hodně fixovaný a ta nám dost mluvila do života. To občas přispívalo k hádkám mezi námi, protože manžel vše podřizoval jí,vše řešil (1)
Danča
generační soužití
.... Naopak bratr začal z celé situace těžit a vytahuje z rodiny peníze. Myslíte, že je možné z této situace nějak slušně vybruslit, aniž by otec celou rodinu rozhádal?Opravdu není možné s ním o ničem diskutovat, bojím se ho i pozdravit. Máma chce mít doma klid a je pod jeho vlivem tak, že je bez vlastního názoru, spíš jí dělá dobře, že není terčem ona a přisazuje si. Čeká mě stěhování a brzo i změna zaměstnání. Jak mám z toho všeho odejít tak, aby to neodnesl můj syn a aby jsem si nezavřela všechny dveře k rodině v budoucnu?
Markéta
generační soužití
...ani se na nás nepodíval. Jeho změna nálady je pro mě záhadou, už toho bylo na mě moc, protože jsme úřes víkend udělali vše, co bylo doma potřeba (dlouho jsme se na to chystali) a těšili jsme se, jak budou mile překvapeni, že už nemusí nic dělat. Místo toho výčitky řev a agrese. Neustála jsem to a koupila si byt v jiném městě a stěhujeme se. Syn byl ze zprávy nadšený (vůbec jsme to nečekali) a těší se. Z otcovi strany začali domácí i pracovní naschvály a výpady slovní agrese. Do našeho sporu (pokud to je spor, protože já ani nevím, čeho by se týkal) zatahuje i naše zaměstnance (máme rodinnou firmu). ...
Markéta
generační soužití
Dobrý den,je mi 40 let, jsem rozvedená bydlím s dítětem, a přítelem s rodiči v jejich domě, oddělených bytech. Mám profesně úspěšného bratra, ženatý, 3 děti. Můj problém pramení z otcovu přístupu k rodině. Snaží se být stále u moci a postrkovat druhé tam, kam on chce. Nejvíce k tomu využívá peníze i psychický teror. Bratr není ochotný s ním tuto hru hrát a slyší jen na peníze, kdy je ochoten ho pak navštívit, někdy i s dětmi. Já, vychovávaná k tomu, abych se o rodiče postarala, bydlím s nimi a stále jim nejsem po chuti, ať udělám, co udělám. Otec mívá výkyvy nálad, kdy si vždy vybere jednu osobu v rodině a tu pak psychicky terorizuje, někdy i několik měsíců, než se mu samotnému psychicky uleví. Jakékoliv diskuse s ním nejsou možné, jeho potřeba moci a vlivu na všechny mu nedovolí si přiznat chybu, natož pak o čemkoliv diskutovat. Poslední výpad byl namířený na mě a já už ho neustála. Přijel z víkendu a ačkoliv v pátek byl milý a vše bylo OK, najednou na nás jen řval a ani se na nás ...
Markéta
generační soužití
Dobrý den,prosím Vás o radu. Bydlíme 31 let v rodinném domku spolu s manželovými rodiči. Občas se vyskatly nějaké problémy, ale vše se vyřešilo. My máme byt v patře a rodiče v přízemí. Jak přibývají roky, tak babička málo a špatně větrá. Od podzimu do jara větrá do společných prostor dovnitř a okno hlavně v ložnici otevře kolem poledne na chviličku. Ložnice je již zamořená zápachem , jsou načíchlé skříně , kvanta zbytečného prádla. Šetrně jsme se snažili říci ohledně větrání, navrhli jsme vymalování ložnice, přebrání věcí, nové skříně. Ale o tom nechtějí ani slyšet. Došlo to tak daleko, že když se vrátíme z práce schodiště k nám je zamořené zápachem - komínový efekt. Schodiště vede ze společné verandy, a do bytu k babi a dědovi jsou dveře, ale ty nikdy nezavírají. Prosili jsme je ,jestli by je mohli zavírat. Ale samozřejmě se urazili a zrovna je zavírat nebudou. Jsme z toho nešťastní, nevíme si rady. Nechceme válku, vážíme si jich. Ale každý příchod domů hýbe psychikou.....Moc děkuji
Miluše Jungbauerová
generační soužití
Dobrý den,
je nám s manželem více jak 30 let, máme 3 děti ale žijeme s mými rodiči v jednom domě. Chtěli jsme se několikrát odstěhovat, manžel si našel práci v zahraničí, ale nikdy jsme to nedotáhli. Můj otec mi předemnou plakal, že chceme odejít a sebrat mu děti. Několikrát denně jsme zažívali takovéhle psycho vydírání.
Už jsme z toho zoufalí, nechceme prásknout dveřmi, ale pořád jim nedochází, že to jsou naše děti a ne jejich. Že jim nebudem říkat, kdy přijdeme domů apod. Máme sice oddělené domácnosti, ale to vůbec niz neznamená.
Protože u nás babička bydlela se svojí maminkou a mě se to moc líbilo, jaký měli pěkný vztah z počátku jsem to nechtěla vidět, říkala jsem si, že je to super pro děti i pro nás - zajít si do restaurace apod.
Ale klady jsou dávno převážené negativy a podaná ruka je dávnou ohlodaná.
Máte nějakou radu?
Děkuji
Jana
generační soužití
Dobrý den, mám problém s manželovými rodiči a manželovou babičkou. Neudělali jsme správné rozhodnutí( z mého pohledu) a přistavili v dvougeneračním domě další patro, takže máme teď třígenerační dům. než jsme se dali do nádstavby, Potlačovala jsem pochybení společného bydlení, protože jsem čekala prvího syna a zájem byl jinde. Po narození syna jsme bydleli já, manžel a syn v jednom patře společně s manž. rodiči a to necelé dva roky. Za tuto dobu jsem se přesvědčila, že tady nedokážu žít, ale dávala jsem naději, že až se přesuneme výš do patra, změní se to. Nezměnilo. jsem alergická na tchána jen ho vidím. Už ve společném soužití nám lezl do věcí, proto se zamykáme. jakmile to zjistil, natruc se také začal začali zamykat. To my nevadí- moje hrdost by tam nevešla, pokud nejsou doma- ale to on nechápe. No a takových věcí je spousta- My něco uděláme ba naopak neuděláme- snaží se nám to jakymkoliv způsobem vracet. Nevím o co mu jde, připadá mi to jako soutěž, ale netuším, s kým hraje. já o to zájem nemám, manžel též ne. Snažím se jim vyhýbat, nemám chut jít na zahradu, pokud tam jsou oni. Další kapitola je manželovala babička. Ta si myslí, že všechno řídí, i nás. S tou už jsme si jakž takž poradili, prostě tam nechodíme a nehlásíme se, což se jí nelíbí a pořád dokola to řeší. Jsem zoufalá, nejraději bych se odstěhovala, ale mrzí mě, že jsme to tady zrekonstruovali a ted odejít. Manžel říká, že kdyby věděl, jak se rodiče za ty dva roky vybarví, v životě by tady nezůstal bydlet, ale už je pozdě. Jsem opravdu na konci, k tomu v 6 měsíci těhotenství a stres co prožívám každý den je neuvěřitelný. někdy mám chuť sbalit syna a opravdu odejít.
petra
generační soužití
Dobrý den,je mi 23 let, už 1,5 roku žiji s přítelem,momentálně čekáme miminko, přestěhovala jsem se k němu do dvougeneračního domku kde spolu s námi(pod námi) bydlí jeho matka se sestrou. Sestra je téměř mým vrstevníkem,je to hodná a milá osoba,přítele nemá,hodně času tráví doma,za ten rok a pul jsme se velice moc nesblížili,i přes to že jsem obě doma nejsme vůbec v kontaktu jen se pozdravíme, cítím jakoby nezájem.Matka má dvě nepovedené manželství,její názor na muže je zvláštní a trochu jí dávám za vinu,že její dcera doposud přítele neměla.Má poslední slovo, člověk má strach cokoli říct, ihned většinou zaútočí arogantním tonem.Od doby co ví o těhot. mě skoro ignoruje. Ani dříve nejevila žádný zájem se sblížit.Nehledě na to,že nám to nedávno vyčetla že ji neznáme,protože snimi nikde nejezdíme.ale velice nikde nejezdí jen je v práci.Do toho přítel jezdí pozdě z práce.Firma je v rozjezdu.Je to dočasné, asi tak na rok, říká. Pak bude chodit prý v 6.Cítím se sama.Co dělat?Děkuji za odpověď
Ivet
generační soužití
Dobry den, s partnerem jsme spolu dva roky, od zacatku spolu bydlime v jeho dome ( ja jsme se k nemu pristehovala) , cekame spolu miminko jsem v 7 mesici, partner byl prede mnou dlouho sam, jeho rodice si zvykli mu domu chodit jak k sobe domu, snazim se nastolit od zacatku nejaky rezim,aby napriklad kdyz chteji prijet na navstevu zavolali a neobjevili se nam v loznici nebo v obyvaku ( maji klice od domu) coz se stava docela casto, jsem z toho uz nestastna partner to vi, nekolikrat matce rekl ze maji dat vedet, tchan nejspise pochopil drzi se stranou, avsak tchyne stale pochopit nechce, s ohledem na me tehotenstvi bych rada mela klid a nemela ji tu nalezlou kazdy den nebo obden 8-10-12 hodin denne (hlavne v lete, kdy je zvykla se jezdit koupat do naseho bazenu) co s tim ? Narazek a slusnych naznaku jsem jiz vycerpala mnoho. Jinak je tchyne fajna mam ji rada- kdyz potrebuju pomuze s cimkoliv, avsak stale nechce pochopit, ze ja a i partner potrebujeme svuj klid a soukromi, dekuji
Elena
generační soužití
Dobrý den paní doktorko, mám problémy se společným bydlením s manželovými rodiči, je to trochu složitější a dlouhodobý problém. Maminka a sestra manžela mi dělají dlouhodbě naschvály, napadjí mne, uráží, zároveň však pravidelně chodí zda jim nepůjčíme peníze protože manželova sestra se nechová zodpovědně k penězům, takže každý druhý měsíc řešíme že nemá na nájem, že má exekuce, že přivedla maminku do insolvence, protože na ni převedla všechny svoje půjčky.... atd...manželova sestra, často tchýni proti mně poštvává, když tu nebydlela, byl klid. Máme navíc 3 děti, manželova maminka se o naše děti ale nezajímá ač je v důchodu, zajímá jí jen syn její dcery. a já začínám být po 5 letech už vyčerpaná a dlouhodobě frustrovaná, nevím co dál. Manžel se stěhovat nechce, vše tu spravil vlastníma rukama, zainvestoval spousty peněz... a máme to tu rádi...
nevím jak situaci řešit, abych byla zase spokojená a v pohodě jako dřív a měla radost z práce kolem dětí, zahrady a ze všeho. Děkuji JK.
Jana K.
generační soužití
dobrý den, s manželem a dvěma syny bydlíme v domě společně s rodiči manžela a s matkou jeho matky. Takže mám v domě dvě tchýně. Mladá tchýně je celkem na pohodu, ale ta stará no to je děs. Chová se k nám jak k nesvéprávným osobám, pořád radí jak a co máme dělat, uklízí mě věci co nechám ve společných místnostech (boty, bundy) a to i když je nutné to neudělat (bundu třeba suším po dešti, šup a už je uklizená pak to zasmrádne a ...) já jsem tvrdohlavá a stojím si tvrdě za svým, i když vím že to vyvolá konflikt, ale po dobrým to nejde. Ted se plete i do dětí např pošlu pětiletého syna pro jednu cibuli do sklepa a hned slyším: to néé seš na to malej já i to donesu a to je tak ve všem. dělá z nás blbce a mě už to leze krkem. doma jí nikdo jiný nic neřekne protože ona je stará a musí se respektovat....... k tomu není slov
aj
generační soužití
(8) Společné aktivity: Téměř spolu netrávíme volný čas. Permanentka na badminton odpočívá na polici, volné chvíle doma trávíme každý u svého PC nebo každý u své TV, 1 - 2x týdně jdeme na procházku, kde mě vyvenčí jak psa a má odbyto... Partner téměř neorganizuje nic pro nás oba (v posledním čtvrtletí zajistil vouchery do aquacentra) aby nás společně strávené chvilky sbližovaly. Míjíme se doma při odchodech a příchodech do a z práce. Já chodím běhat, občas do bazénu a badminton si pokouším domluvit s někým jiným. Partner tvrdí, že je unavený, vyčerpaný. Každý víkend tráví jednu noc jako DJ a zbylé večery se často setkává s přáteli. Pak do poledne spí a po zbytek dne je unavený. Takto prožíváme jeden týden za druhým.
Stáňa
generační soužití
(7) Ještě ohledně bytu: partner se v podstatě stěhovat nechce z pohodlného domu do nepohodlného malého bytu. Vlastně nikdy nechce opustit co je mu pohodlné, včetně stereotypního chování a třeba i nezdravého jídla, které mu neprospívá. Tyto potraviny nakupuje jeho matka (důchodkyně), která mu každé ráno dělá svačinu do práce - to já pravděpodobně dělat nebudu. Kvůli stěhování byla mezi námi napjatá atmosféra, kdy jsem byla odhodlaná jít podnájmu a za ušetřené peníze si koupit auto - kvůli své práci i když by mi bylo velice těžko samotné a život bych musela táhnout z pracně našetřených úspor. Nakonec partner (ano, nevzali jsme se, nepožádal mě o ruku) se stěhování souhlasí (je to půl kilometru od domu jeho matky) s tím, že ho nebaví starat se o cokoliv spojeného s koupí a rekonstrukcí bytu. Takže to dělá jen kvůli mně.
Stáňa
generační soužití
(6) 4 roky chodím k psychologovi. Mám silnou mužskou energii, já jsem ten, kdo řeší. Můj partner je jemnější, vše jen hrne před sebou, nic neřeší. Roky si stěžuje na to, že je unavený a přetížený. Není divu... Nic s tím ale nedělá. Jeho mužská energie je celá léta ztracená někde na dně jeho osobnosti. Ač se zdám pro okolí křehká a zranitelná, jsem velmi silná a více mužská než on. Děti nemáme. Nevím kudy kam...
Stáňa
generační soužití
(5) Vím, že to asi není správné, jít do společného závazku v takovém stavu našeho vztahu, ale po osamostatnění se od bydlení s jeho matkou velmi toužím, vlastně jsem si ještě nezkusila žít ve své domácnosti a o vše se starat i když mi bude už 40 let. Velmi o ten byt stojím. Vím, že kdybych se potkala s mužem, který by splňoval mé představy, odešla bych od svého současného partnera, už bych si nedovolila propásnout další šanci. Stále vzpomínám na toho muže, který o mě před 5ti lety stál. Sama se odstěhovat nemůžu, jsem oficiálně na úřadě práce už 3tím rokem a nemám příjem takový, abych mohla někde samostatně žít. Také podstata mého zaměstnání mě přikovala na určité místo, závisím na klientele. Se svým současným partnerem jsme už dlouho jen kamarádi a spolubydlící, ekonomicky fungující jednotka sdílící společné peníze i běžné starosti. Nesdílíme ale jeden druhého, nedokážu říct, jestli mezi námi zůstalo nějaké zrnko lásky.
Stáňa