Dobrý den, jsme parta 7 ženských 40+, známe se od mateřské, jezdíme spolu na víkendy, cvičení atd… S jednou jsem spolužačka ze ZŠ, tedy známe se nejdéle, nicméně máme každá jiné priority v životě. U nich živí rodinu manžel, ona donedávna pracovala na půl úvazku, my to máme doma nastaveno jinak, větší rovnoprávnost – to jen na okraj. V posledním roce, se jim materiálně hodně daří, děti jsou odrostlé, ona změnila práci a začala pracovat na plný úvazek. Zjevně nabyla dojmu, že když je nyní tak úspěšná, může každému radit, říct co si myslí, při sklence pourážet okolí. Během léta proběhlo pár sezení, kdy se vždycky napila víc, než je zdrávo a byla akorát nepříjemná. Ostatní v partě si to šuškali za zády, jak se chová, ale do očí jí nikdo nic neřekl. V srpnu jsem se neudržela a protože ji znám nejdéle, řekla jsem jí, ať brzdí, že je to místy přes čáru, že bych jí radila méně alkoholu, více taktu a diplomacie. Na to mě odpověděla, že neví proč, na diplomacii nemá buňky a co já bych jí měla co radit. Požalovala ostatním, jaká jsem hnusná. … a volaly mě, ať jí nechám, že jí známe, když se napije. Takže jsem z toho vyšla jako blbec. Myslela jsem to s ní dobře, ale obrátilo se vše proti mně. Teď je uražená, nyní není možnost se vídat, ale obávám se, že ta chvíle nastane, tak ani nevím, jak se zachovat. Prosím Vás o radu, mám to s ní ještě nějak řešit? A jestli je vůbec vhodné, když nám na někom záleží, snažit se mu otevřít oči a pak být za tu neoblíbenou? Děkuji Andrea
Andrea