Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den, je mi 38 let, partnerovi 40, pečujeme společně o 3 malé děti, máme hypotéku. Vztah neklape, on mi od začátku často lže s kým chodí a kam a já mu už dlouho nedůvěřuji, což nijak neskrývám. Nespíme spolu. To, že je lhář, jsem se dověděla pozdě, nemám už jak ze vztahu vycouvat. Teď jsem zjistila, že se začal scházet se svojí platonickou láskou z mládí. Ona o něj tehdy neměla zájem, chodila s jeho kamarádem. V nedávné době se zkontaktovali a začali scházet, on vždy využije služební cesty, kdy se půl dne věnuje práci a odpoledne se sejde s ní. Zatím chodí je po restauracích, ale myslím, že to směřuje do postele. Je to pro něj velká výzva, konečně po těch letech ji dostat.. Nevím, co dělat. Kdysi opustil manželku kvůli mně, byla jsem jeho múza. Teď je jeho múzou ona. Ze společného domu ho nedostanu, hypotéku sama nezaplatím. Odstěhovat se se 3 dětmi a vzít jim domov? Udělal mi už mnoho zlého, nechci s ním zestárnout, přesto se cítím podvedená. Co dělat?
Vlaďka Š.
PhDr. Jitka Douchová
Vlaďko Š., dobrý den. Vlastně vysvětlujete několik jasných provozních důvodů, proč nemůžete ze vztahu odejít - finance, dům na hypotéku, domov pro děti. A na druhé straně jsou argumenty a příčiny k tomu, že se s ním obáváte být - jeho lži, nedůvěra v něj, potenciální nevěra, nechcete s ním zestárnout. Jak vám jako psycholog na pár řádcích mohu být užitečná účinně vám poradit, co dělat? Soustřeďte se nyní víc na sebe a na děti, víc je zapojte do péče o domácnost a děti, a vy si vytvářejte vlastní osobní svět. Žijte víc podle sebe a svých zájmů, oprašte přátelství, na něž jste neměla čas. Najděte si nějakou životní novou výzvu. Prostě se vraťte k sobě. A starejte se hodně i o svůj vzhled, něco na sobě změňte. Když něco změníme u sebe - šatník, účes, líčení, podpoří to naši sebedůvěru. A tu teď hodně potřebujete. Hlavně jej nekontrolujte. To vám opravdu nepomůže, ale naopak. A buďte také stratég - žádné výčitky, hádky, hlasité projevy nedůvěry. Naopak - velkorysost, kterou budete ale vyžadovat i od něj vůči vám. Rozhodně bych byla víc venku, ať mu to také začne vrtat hlavou, ne? :-)
krize vztahu
Dobry den mila pani doktorko.Prosim o radu,nebo Vas pohled.
S manzelem jsme 13 let a mame dva syny (11 a 12let).Prvnich 7 let bylo krasnych.Tech druhych 7 naopak.Zazili jsme v nich hodne spatneho od financni krize,nezamestnanost,stehovani,alkohol az po velmi vazny uraz naseho syna(ma za sebou 32 narkoz) a ja prodelala hysterektomii po rak.delozniho cipku.Vse jsme "nejak" ustali.Posledni rok vsak bojuji s vaznou myslenkou na rozvod (nevim ovsem kam jit,nasetreno nemam).Nas vztah se promenil v nocni muru.Hadame de casto,slysim na svou adresu slova jako "Jsi obtizny hmyz a zly clovek"... vim,ze nejsem jiste perfektni a mam sve chyby,ale pokud ma takto "fungovat"nase manzelstvi...rikam si,ze to vydrzim do plnoletosti synu a pak od neho odejdu...nechci rozbijet rodinu,myslim,te si to deti nezaslouzi... ale uz davno nejsem v nasem manzelstvi stastna (vim ze to neni to nejdulezitejsi a manzel.ma hlavne vychovnou fc.)...da se neco delat?dekuji za Vasi odpoved,A. - otázka upravena poradcem
Antonie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Antonie, to, že prvních 7 let bylo krásných, je hodně důležité. Znamená to , že mezi vámi byla jak láska, tak úcta, přátelství, soulad. Všechny obtížné životní situace, které popisujete, jste ustáli, ale bylo toho příliš, takže vás to asi vztahově oslabilo. Antonie, já nemohu odhadnout, proč vás manžel uráží a devalvuje, vše má nějaký vývoj a příčiny. Jednak se vyvíjí váš vztah, jednak se vyvíjí každý z vás jako individuální osobnost. Můžete na sebe z mnoha důvodů narážet. Ale nevzdávala bych to - ne kvůli dětem, ale kvůli vám dvěma. Snad ještě všechno pošlapáno není. Obrátila bych se určitě na partnerskou poradnu - pokud nebude chtít spolupracovat manžel, určitě začněte vše probírat s psychologem vy sama. Získáte  nezávislý vhled, možnou analýzu vzniku vaší krize ve vztahu, doporučení, jak se zachovat, i jak chránit sebe samu. Kvůli dětem bych těžké manželství neudržovala - synové tak jen získají negativní model do svého budoucího partnerského života. Ale určitě máte šanci na změnu ve vztahu :-)
krize vztahu
Dobrý den, pročítám si vaší poradnu a myslím, že jsem celkem "v obraze" S manželem jsme se dostali vlivem okolnosti do tří měsíčního odcizení, komunikace téměř žádná, fyzický kontakt taky. Po třech měsících jsem se pokusila to prolomit, podařilo se, ale opět to sklouzlo zpět /protože vztah už je dost narušený/ po krátkém odloučení, které nám prospělo, si manžel uvědomil, že mě miluje a musí na sobě trochu zapracovat a já jsem získala odstup. Teď je nám dobře, snažíme se se nějak spravit náš vztah, ale vše bylo více méně kvůli sexu a tam to vázne. Já už nechci, mám ze sexu smíšené pocity.. i když už jednou sex proběhl .. chtěla bych si přečíst, že to co si myslím je správně. že potřebujeme asi oba víc času a hlavně bychom si to měli nahlas říct - spíš já bych to měla říct, že mám z toho strach, že teď je to fajn a ať to sex zase nezničí.. /já jsem byla ta co chtěla víc, ale není to pro mě na 1.místě/ Děkuji! - otázka upravena poradcem
D.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, D. Domnívám se, že ničemu neublížíte otevřenou komunikací i na téma sex. Jestliže se mezi vámi dvěma ledy prolomily, je důležité umět i hodně věcí změnit. Komunikaci na prvním místě. Nemá smysl mít nějaká zásadní partnerská tabu, tím byste se v budoucnu od sebe opět oddalovali. Nyní na sex chuť nemáte, řekněte to - když to bude sděleno hezky, neměl by z toho vyplývat dál žádný problém.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,Děkuju za odpověď ohledně krize ve vztahu(bývalí řidič kamionu)Vše nabralo jiný směr.Zamiloval se do ní,chce být sní.Semnou se rozešel.Zahodil 18 let společného života.Nabídl mě nejlepší přátelství,přijala jsem.Nemohu bez něho být,miluji ho a neskutečně se trápím.Zatím bydlíme pod jednou střechou.Chce nám koupit byt,aby jsme měli kam z dětma jít.To je hezké ale já prostě chci jeho.Prý ví,že je vůl že to takhle dopadlo,ale teď si nemůže pomoct.Ona dotyčná je už podruhé vdaná a chlapy jsou její koníček.Vím,že ho má jako hračku a že se ho nabaží a odkopne.Pak bude sám,ale on si to teď nenechá vymluvit.Miluje ji.Já jsem s nervama pryč,jsem tělo bez duše.Nedokážu fungovat.Má mě prej rád a vždycky bude.Je to můj první partner a já jeho taky první proto si život bez něho nedovedu představit.I finančně jsem na něm závislá.Máme barák na půl ale vše financuje on tak nic nechci,jen jeho.Nevím co budu dělat.Hrozně ho miluji
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo. Dejte si spolu čas na rozmyšlenou, ohledně vaší budoucnosti. Teď nic neřešte, nemá to smysl, nikam to nepovede. Má zatemněnou mysl zamilovaností. Ale domluvte se na pauze - půl roku, a pak teprve řešte finále, dříve ne.
krize vztahu
Sypala jsem si popel na hlavu, vysvětlovala jsem, že moje slova byly úlet. A že si ho velmi vážím, ale v ten moment jsem měla zatemněnej mozek. Navštívila jsem psychologa, který mi radil žít normálně a doma se tvářit mile a nedělat scény. Jenže muž se zabejčil, řekl, že všechny city ke mně si v sobě uzavřel a uvnitř je prázdný a nic necítí. Sex se mnou mít nemůže, prý mu chybí to psychické naladění. V tomto modu nechce pokračovat, tak po Vánocích se chce odstěhovat a požádat o rozvod. Zřejmě půjde k oné slečně, jež je o 12 let mladší. Ji miluje a mě bere jako mámu od dětí. Všechnu vinu háže na mě, prý jsem to rozbila já. Do toho ho mezitím v práci podrazili a bylo mu vyhrožováno soudy. Podrobnosti nevím, ale on se z toho taky psychicky zhroutil a byl měsíc na neschopence. V Praze končí, ale domů se nechce vrátit, bude u matky. Asi aby mohl jezdit legálně za holkou..... . Chvílemi říkal, že by to rád vrátil, ale nemůže mě na povel milovat. proto rozvod. Myslíte , že je to ztraceno? 2.č.
Valerie K.
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, Valerie. Momentálně bych nevěřila dobrému vývoji. Ve stresu jste oba, on si problémy kompenzuje paralelním vztahem. Teď není schopen uvažovat rozumně a má v sobě pocity křivdy, aniž by přemýšlel nad tím, že jste reagovala na dlouhodoběji pro vás neúnosnou situaci. Byť ta slova byla dehonestující vůči němu, tisíckrát jste se za ně omluvila. On je asi poměrně hodně křehký, zároveň ješitný. Ten vztah s 30 letou mladou ženou asi nebude perspektivní - nebude bydlet u ní, ale u matky, ona má věk na přemýšlení o rodině a dětech a je otázka, jestli zrovna on je s dvěma dětmi, žijícími 150 km od Prahy její vysněný pán do života...Láska hory přenáší nějakou dobu, ale ne celý život, a ona asi bude pak již více racionální. Takže vývoj všeho je v nedohlednu, jestliže navrhuje rozvod nyní, je otázkou, zda o něm bude neodklonitelně přesvědčen třeba za půl roku. Zatím se chovejte opravdu v klidu a neutrálně, nic už nevyčítejte, ani se neobhajujte, a r. 18 ukáže, jak to bude dál.
krize vztahu
Dobrý večer,
jsem v zoufalé situaci a proto prosím o váš náhled. V roce 2015 byl manžel poslán na pobočku firmy v Praze. Kluk z vesnice objevil svět zábavy, volnosti a našel si novou přítelkyni. My jsme z vesnice 150 km od Prahy, 2 děti na ZŠ, 20 let manželé ( oba 42 let.). Domů jezdil na víkend, tedˇ tak 1x za 3 týdny. První změny jsem zaznamenala tak, že nejezdil domů, byl na mě sprostý, odmítal sex a nezajímal se o děti a domácnost mám na krku já. Před tou jeho praxí jsme měli trochu krizi, protože volný čas věnoval svým rodičům a svým zájmům, já na vše sama, moji rodiče už zemřeli a navíc musím do práce dojíždět 45 km. Byla jsem nevyspalá, unavená a taky protivná. Najednou se ve mně vše zbouřilo a vyčetla jsem mu všechny krize, že jsem si ho neměla brát, a že jsem, si ho vzala proto, že o něj jiná nestála, a že jsem se pro něj obětovala a on se mi odvděčil nevěrou. Moje slova nerozdejchal, 2 roky jsme to rozebírali, já se mu omluvila a že všeho lituji. 1. část
Valerie K.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Valerie K, nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Pěkný den.
S manželem to ne vždy bylo jednoduché (prosazoval vždy sebe), nicméně zhruba 10 let jsme to zvládali. Žili jsme zajímavý život s mnoha aktivitami, tak jsem se hodně snažila manželství držet¨. V posledních letech se ale zhoršovaly jeho cholerické výbuchy, konflikty s dětmi, neunesl moje dostudování VŠ. V jedné těžké chvíli jsem mu řekla, že si rozdělíme majetek - spíš jako hrozbu, protože je na peníze. To je i další potíž, která se vyhrotila. Naoko se zklidnil, ale ve skutečnosti začal ulívat majetek a skončilo to tak, že si v hlavě rozdělil vše na moje tvoje (jeho bylo mnohem ví), odstěhoval se a občas nás doma navštěvoval. Nicméně doma nepomohl s ničím, protože prostě moje je moje a tvoje se nestarám. Protože samotu nezvládl, dvakrát se vrátil, ale bylo to vždy o kus horší - jako kdyby nesnesl, že nějak žijeme, že mi nabídli v práci lepší místo. A v tomto momentálně jsme - mám pocit, že jsem na sex zrovna když nikoho nemá a na reprezentaci, pokud někoho potřebuje. A myslím, že mu to tak vyhovuje. Když jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, odvětil, že každý to má takové, jaké si to udělá. Měla jsem dojem, že vpodstatě čeká, že se budeme doprošovat, ale nevím, jestli by se vše ještě víc nezhoršilo. Paní doktorko, co byste doporučila? Třetí stranu k jednání odmítá - dlouhodobě. Moc děkuji.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Popisujete kromě prvních let výhradně samé negativní věci, jejich gradaci. Na vašem místě bych hluboce přemýšlela nad tím, proč v takovémto nevyváženém manželství nadále zůstávat, nerozumím tomu, proč s ním nadále podle jeho občasného požadavku udržujete sexuální život.
krize vztahu
To musim bejt zoufalec, radit se tu jako chlap... sem ale zoufalej. Čtyry a půl roku žiju s přítelkyní... miloval sem ji, bylo to krásný. Někde cestou to ale ochladlo. Alespoň z mé strany. Jako bych vyhasnul. Chci to skončit, ale nevim jak. Nechci jí ublížit a tak se radši přetvařuju a dělám že je vše ok. A trápim se tak sám a zároveň si říkám jestli jí takhle neubližuju ještě víc. Někdy bych si přál bejt trochu víc necita, bylo by to jednodušší. Jak to podat, tak aby to co nejlépe přešla?
Čeněk
PhDr. Jitka Douchová
Milý Čeňku, jen na úvod, v žádném případě nejste jediný muž, který píše do mé partnerské poradny, nevidím v tom zoufalectví, spíš naopak. Podle mne uvažujete velmi dobře - hrou na spokojený vztah ubližujete jí, sobě, i vašemu vztahu, je to nefér a stejně v dlouhodobějším časovém měřítku neudržitelné. Oběma by se vám to ve finále vymstilo. Moc záleží na načasování a formě toho, jak rozchod sdělíte.  Do vánoc bych to už asi nedělala...On nikdy není ten správný okamžik, ale vánoce jsou speciálně citlivé období. Měl byste jí to nějak víc vysvětlit a zbilancovat období vašeho vztahu, v čem bylo krásné, co všechno si z něj berete do celého dalšího života.
krize vztahu
Dobrý den. S pratrnerem jsme téměř 13 let. Máme 3,5 letou dceru. Už delší dobu náš vztah nefunguje, akorád si to nějak nechceme přiznat. Minimálně já. Kvůli dceři. S partnerem nemám zájem o intimní styk. Bude to asi tím, že je partner obrovský pesimista, takže se s v jeho blízkosti necítím dobře. Jsem raději v práci. A navíc mi dává stále najevo, že jsem po dítěti přibrala 6 kilo. Cvičit se snažím, jím zdravě, ale nějak se mi nedaří shodit. Stále mi říká co bych měla dělat a jak se změnit, ale on se měnit nechce. Už nevím jak dál. Myslím na to, že ho opustím, ale nechci ublížit dceři, která ho miluje. Donedávna jsem chtěla druhé dítě, ale partner ho nechce, dokud prý nezhubnu.
Děkuji Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Byla by škoda nejdříve nezabojovat o záchranu vztahu. Na úvahy o odchodu je času dost. V takové krizi až nejste, když jste ještě před nedávnem uvažovala o druhém dítěti. Partner si asi ani neuvědomuje, co vše ve vašem vztahu páchá svou dehonestací vaší osoby a postavy. Ale určitě by se zamyslel víc, kdybyste jej zalarmovala i tím, že vám v jeho přítomnosti je stále méně dobře, že jste raději více v práci než s ním doma, a že vás to dokonce již někdy i vede k úvahám o rozchodu. Některý muž musí dostat informaci, která jej zmobilizuje a může až pak začít přemýšlet jinak a hodně věcí přehodnocovat a dívat se na ně novýma očima. Jinak bych doporučovala partnerskou poradnu.
krize vztahu
Dobrý deň, chcela by som sa poradiť. S priateľom sme boli spolu 3 roky, z toho rok sme spolu žili. Čakala som, že ma požiada o ruku, lebo sa mi zdalo, že to k tomu smeruje. Kamaráti sme už vyše 10 rokov. V júli sme si dokonca spolu adoptovali aj mačku. Pred 2 mesiacmi sa somnou z ničoho nič rozišiel. Nečakala som to. Povedal, že už dlho nie je šťastný a že ma ľúbi, a že by mi chcel dať všetko po čom túžim (svadbu...), ale že ma neľúbi až tak. To, že je nešťastný alebo nespokojný som si ani raz nevšimla a ani nikto z našich spoločných kamarátov. Ja ho však stále milujem a chcela by som ho späť. Pravidelne sa vídame a občas u mňa aj prespáva a občas spolu aj spíme. Vždy, keď sme spolu je nám fajn a veľa sa nasmejeme. Máme spoločné záujmy a cestovateľské plány. Ale nerozumiem tomu, prečo to robí, keď somnou nechce vzťah, ale v podstate robíme všetko tak ako keď sme ho mali. Myslíte, že je ešte nejaká šanca? Že zistí, že ma predsalen ľúbi a vráti sa? Ďakujem
Laura
PhDr. Jitka Douchová
Milá Laura, jste tedy teď v podobě ani spolu, ani bez sebe, což je pro něj výhodné, pro vás naopak bolestné. Nemyslím si, že byste v této fázi mohli fungovat jako kamarádi s výhodami, to vůči vám není fér. Přítel by měl dostat příležitost si uvědomit, co ve vás měl, co ve vás má, a co ve vás může mít do budoucna. A to může jen bez vás, bez možnosti se kdykoliv vidět, jak on bude chtít. Vy byste se po dobu jasně vydefinované pauzy měla snažit o odstranění své citové závislosti na něm...
krize vztahu
Dobrý večer p.doktorko,prosím o radu,před 13 lety jsem se velmi zamilovala,vzali jsme se, dvě nezl.děti, Nyní jsem nezaměstnaná ,na část.inv.důch(deprese,GAD),Máme dům, splácí manžel, přispěla jsem na něj z prodeje bytu v mém vlastn. před naším manželstvím.Polovina domu je psaná na mě.O dům, zahradu i děti se starám sama, manžel má práci, která ho naplňuje a dost koníčků-časté důvody našich hádek(cítila jsem se osaměle)tvrdil, že pracuje aby splatil dům,Nechodili jsme nikam společně-já chtěla, on ne. Velmi jsem se tím trápila.Před nedávnem mi řekll,že si mě vzal ze soucitu, váží si mě jak vše zvládám a věnuji se dětem, ale necítí mezi námi souznění, že potřebuje partnerku, která by ho motivovala ke splácení domu.Chtěl rozvod a abych se vystěhovala, řekla jsem že rozvod nepodepíši a zůstanu v domě.Po týdnu řekl, že budeme dál pod jednou střechou za stejných podmínek, ale jestli to nebude prý pro mne výhodnější být rozvedená.Jsem na dně,jak se k tomu postavit?Velmi děkuji.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Manžel volil tvrdá slova, ale určitě to jen vytrhujete z kontextu - sdělit vám, že si vás vzal ze soucitu, to je bolestné, a jako by tím shazoval hodnotu vašeho partnerského vztahu. Předpokládám, že jste dobře zamedikovaná, takže život zvládáte se všemi jeho povinnostmi, zároveň jste chtěla společné radosti. Vypadá to, že jste se postupně odcizovali. Jak se k tomu teď postavit? je pro mne těžké, dávat konkrétní doporučení, musela bych toho vědět o vašem vztahu víc, abych se mohla zodpovědně zamyslet a něco nabídnout. Každopádně na dveře klepou vánoce, ty byste se měli snažit společně prožít hezky jako rodina, a v novém roce byste měli začít spolupracovat s partnerským psychologem, který by vám oběma pomohl se ve všem zorientovat a hledat řešení.
krize vztahu
Dobrý den,,Už nevím jak dál.Jsem s přítelem skoro 18 let,máme dvě děti.Jezdil mnoho let s kamionem,teď přestal a našel si práci blízko domu.Nejdříve jsem měla strach,že si polezeme na nervy-přeci jen jsem byla zvyklá být sama-ale je to opak.Jsem hrozně ráda,že nejezdí.Chybí mě když tu není.Jenže ouha.V práci poznal ženu o 10 let starší(3 roky vdanou).A já začala cítit,že něco není v pořádku.Začala jsem žárlit.Protože porád o ní mluvil.Jednoho dne mě řekl,že je mu sní dobře,že ji má rád.Proč jsem se ptala-protože ona mě poslouchá,povídá si semnou.Ale to dělám i já,ale asi špatně.Takže se teď pořád hádáme,já břečím.Mám hrozný nervy.Do toho si píšou celé dny sms(které jsem si přečetla a taky mu to řekla)od té doby je maže.Zatím to bylo takové nevinné ale teď už tam jsou pusinky.Řekl,že miluje mě,ale že už to není takové jako dřív.V posledních dnech,mě nedá ani pusu,nedotýká se mě,nebaví se.A já nevím jak dál.Snažím se aby se náš vztah zachránil ale asi jsem na to sama.Poradíte mě???
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míšo. Zkusme začít u toho, že vy jej také posloucháte, povídáte si s ním, ale říkáte, že to asi děláte špatně. Možná jste si spolu trochu odvykli si povídat v dennodenním rytmu, když byl přítel často na cestách, a na delší dobu. Nevím. Kolegyně v práci je nový objev, umí si s ním povídat jinak, evidentně je jí partner sympatický a z přátelství to může přecházet postupně do jiné roviny. Té bych se nebála, nemyslím, že by ta žena aspirovala na rozbití vašeho vztahu, ale ty vzájemné sympatie tam teď jsou. Vy je nezlikvidujete, ale můžete přeci jen zabojovat vy. Říká, že vás miluje. Z toho vycházejte. Měli byste spolu začat podnikat více věcí, i jen ve dvou. Něco nového, nač jste dříve neměli kvůli jeho práci čas. Mám několik klientů, kteří jsou řidiči kamiónu a tak od nich vím, jak moc je to psychicky náročná práce, a jak je těžké být stále na cestách sám. Jemu se teď otevřel nový život s možností pravidelnosti, kolegyně mu do toho nějak zapadla, ale nebude mít dlouhé trvání. Držím palce!
krize vztahu
Dobrý den, prosím o objektivní náhled této situace.
S partnerem čekáme miminko (známe se více jak 4 roky, bydlíme spolu přes rok - respektive bydleli). Moc jsme si rozumněli, nastalo sice pár změn a rozhodování a s tím spojené neshody a spory, ale nakonec jsme to spolu zvládli a stáli při sobě. Miminko je plánované a partner natěšený, defakto mluví nejvíce o malém. Těhotenství bylo velmi náročné, partner rozjížděl podnikatelskou velmi stresovou kariéru a já prožívala tento "jiný stav" hodně citlivě. Dny strávené v bytě byly pro mě dlouhé a depresivní a tak to všechno začalo. Přestali jsme se rozumět ve všech stránkách. Občas to bylo fajn, ale ve většině případech špatné. Chyby jsme dělali oba dva (on cholerik, náladový), já (urážlivá, citlivá, možná někdy i nevděčná, co pro mě a budoucí rodinu dělal). Partner to zkrátka ukončil těsně před porodem. Já byla na něho chvílemi zlá a chvílemi milá s nadějí, že čas ukáže. Partner to nechává někdy otevřené jindy tomu nedává už šanci. Děkuji - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Objektivní náhled vaší situace je pro mne dost těžký. Ocitli jste se v partnerské krizi, která plíživě gradovala, ale kterou jste nestíhali průběžně pojmenovat, řešit zavčas. Je to pochopitelné - on ve stresu z nového podnikání a málo času, tráveného doma, vy osamělá, respektive spíš osaměle se cítící doma v rámci patrně rizikového těhotenství. Míjeli jste se, alespoň to tak vypadá, ale partner nemluvil dlouho o ničem jiném, než o vašem plánovaném miminku a těšil se. Přijde mi, že je to zkrat, který půjde zvládnout, pokud si na to budete ochotni dát prostor. Připravte se na to, že hormonální disbalance vznikající v době těhotenství ( proto asi vaše depresivní a lítostivé stavy ), bude pokračovat i po porodu. Navíc příchod dítěte do rodiny je sice vnímán většinou jako velká radost a sláva, ale ona je to i velká starost a práce, náročná změna v životě. Přesto všechno na vás čeká kus partnerské práce na vztahu. Jako konečnou to neberte, a je fajn, že jste se zamyslela i nad tím, v čem jste selhávala ve vztahy vy. Držím palce, ať porod proběhne dobře, teď musíte myslet na prvním místě na sebe a vaše dítě, a ať se vám podaří se k sobě v dobrém vrátit :-)
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Po sedmadvaceti letech manželství jsem dospěl do stadia, kdy mě manželka nejen neuspokojuje, ale dokonce ani fyzicky nepřitahuje. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli má smysl vztah udržet. Mám ji rád, ostatně je matkou mých dvou dospělých dětí. Ale společné stáří si s ní neumím, a vlastně ani nechci představit. Naprosto rozdílné názory na to, jak naložit s volným časem, financemi a podobně... Přesně ve chvíli frustrace se mi stalo, že jsem se náhodně sblížil s láskou svého mládí a rozhodl jsem se na stará kolena změnil partnerku. Nechci své manželce ale ublížit. Také bych jí přál, aby byla spokojenější. Bohužel její způsoby řešení jakýchkoliv (i malicherných) problémů nesou známky histriónství. Křik, pláč, citové vydírání, dlouhé hádky. Přiznávám, že se bojím toho, jak celou situaci řešit. Sám jsem kliďas. Emocionálně vypjaté situace těžko zvládám. To je jeden z důvodů, proč jsem ze současného vztahu již unavený. Existuje vůbec způsob, jak vše v klidu vyřešit?
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirku. Nevím, do jaké míry vstupuje do vašeho prožívání manželčiných emocí vžitý stereotyp, do jaké míry zamilovanost. Vy jste rozhodnutý k odchodu, přemýšlíte nad způsobem realizace tak, aby to bylo v klidu. Určitě bych s tímto oznámením počkala do příštího roku, vánoce jsou hodně citlivé období... Když čtu, jak vaše manželství popisujete, říkám si, kde se stala chyba, že jste spolu neřešili v klidu tak zásadní věci, jako jsou finance, trávení volného času.  Je to škoda, mohli jste mnoha věcem předejít, asi vyjma snižující se sexuální atraktivity, to je hodně zraňující. Předpokládám tedy, že jste se postupně od sebe vzdalovali, odcizovali se. Možná si zkuste pro sebe nahlas pojmenovat, čeho se vlastně bojíte. Čeho nejvíc, čeho méně, atd. Podle toho můžete snáze nalézt strategii, jak vše opravdu hodně citlivě a šetrně sdělit. Měl byste mít vytvořený vstřícný projekt, jak to vidíte dál. Vaše žena vám ničím neublížila,nebude mít pocit viny, jen pocity křivdy. Z toho vycházejte. Nechci vám na podnose dát jasné konkrétní doporučení, jak to udělat, aby v tom byla záruka, že se to zvládne. To nejde. Nabízím vám témata k úvaze...
krize vztahu
Dobrý den, s manželkou jsme spolu 27 let. Bude mi padesát, jí o tři roky méně. Dokud byly děti menší, všechno, byť s problémy, fungovalo dobře. Nyní je syn už z domu a má vlastní rodinu, dcera se k tomu chystá. Před šesti lety jsem byl ženě nevěrný. Vztah asi tříměsíční. Důvod? Možná jsem si po letech chtěl "něco dokázat". Nebylo to vážné. Žena se o vztahu dozvěděla a prošli jsme velkou krizí. Manželství jsme "slepili". Ona mi od té doby při každé příležitosti "předhazuje", jak jsem ji zradil, a že kdo zradí jednou, může zradit kdykoliv. Časem jsem si začal uvědomovat její citovou závislost. Od počátku vztahu bojovala s pocity méněcennosti, na problémy reaguje zásadně hystericky a pláčem. Asi před rokem jsem váhal, zda vztah neukončit. Jsem z něho unavený a představa dalších let v "italské domácnosti" mě nelákala. Nedávno však prodělala vážnou operaci srdce. Podporoval jsem ji, staral se. Nyní mi ovšem vyčítá, že to moje nevěra jí zlomila srdce. Odešel bych, ale je mi jí vlastně líto. - otázka upravena poradcem
Adam
PhDr. Jitka Douchová
Adame, dobrý den. Vaše manželství není ani v nejmenším "italskou domácností". Itálie ve vztahu, pokud je oboustranně používaná, je naopak provětrání vztahu. Něco na sebe partneři vykřičí, používají leckdy i vulgarismy, ale potřebují tok odventilování negativních emocí, aby se pak mohli usmířit a už se k tomu nevraceli. Hysterie, pláč, dlouhé pocity zrady, to není Itálie, ale její pravý opak. Říkáte, "nějak jsme to slepili". Ale ten váš slepenec nebyl tím, co byste pro sebe vy dva potřebovali. Ve vaší ženě ta zrada žije a roste pořád, není schopná ji dodnes vydýchat, přijmout, odpustit. Vztah se neudržuje na základě lítosti, to by nebylo k ničemu. Ale vy dva potřebujete začít spolupracovat s partnerským psychologem, aby to vše, co je ve vás obou nastřádáno, šlo postupně ven a začalo se to čistit. Nebojte se toho a buďte v dojednání termínu iniciativní vy. Vyplatí se to :-)
krize vztahu
Dobry den, s pritelem jsem uz 8 let, mame spolu uz temer dvouletyho syna, v tomto roce jsme zacali opravovat domek, takze je s tim pro pritele plno prace. Mame uz skoro rok krizi. Nas problem je v tom, ze jsme se od sebe strasne odcizili, skoro vubec spolu nekomunikujeme a me strasne chybi kontakt s nim, treba pusa nebo objeti. Kdyz za nim prijdu ja, tak z neho citim ze jakoby musi, neni to od neho uprimny. Casto to spolu resime, ale uz se zaciname vic hadat a nejsou zadne pokroky. Chvili je to dobre, hlavne po sexu, ale potom se to vrati zase zpatky. Drive byl takovy galantni, slusny, ted je to uplny "vidlak?? ,, Doma je otraveny, ale kdyz je s kamaradama, tak je uplne jiny, takovy jako driv, usmevavy, spokojeny. Chce mit doma klid, ale nic pro to neudela. A ja to zase resim.Jsem na materske, staram se jeste o babicku, snazim si porad vymyslet vyplneni dne, uz chci do prace mezi lidi a vim, ze potom uz nebudu tolik resit ruzny veci, ale do prace jdu az za rok. Dekuji za odpoved, Zuzka - otázka upravena poradcem
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzko, dobrý den. Nemám ani trochu pocit, že byste řešila nějaké banality. Schází vám projevy lásky od přítele. Určitě jste oba ve stresu - vy máte na starosti syna, babičku, on práci na rekonstrukci domu. Jste oba unavení, a to se do vašeho vztahu zákonitě promítá negativně. Neumíte si předávat radosti a lehkost, přehazujete v sobě spíš ty těžké balvany. Vy máte potřebu to řešit, on z toho utíká za přáteli. To dobré po sexu zůstává na chvíli a pak se většinou vrací pocity do původních kolejí. Podle mne byste to neměli řešit slovně, on se cítí být v tlaku. Komunikace je nesmírně důležitá, ale někdy se již konfrontačně zasekává v kruhu a je víc devastační, než konstruktivní. Potřebovali byste podle mne na prodloužený víkend jen vy dva -  někam vypadnout ze stereotypu a zase sebe samé najít :-)
krize vztahu
Dobry den, s priateľom sme spolu takmer 3 roky, 2 roky spolu bývame. Vo všeobecnosti sa máme veľmi radi, rozumieme si, je nám spolu dobre, páčime sa jeden druhému, radi spolu trávime čas,nemáme problém medzi sebou. Partner však má problém sám so sebou, nedávno zistil že chce byť sám citujem "niečo sa vo mne zlomilo". Vraj skrz vzťah o nič neprichádza, som pre neho najlepší človek, chce aby sme sa splnilo všetko čo sme si vysnívali aby sme spolu zostarli a bolo všetko tak ako kedysi, ale momentálne chce byť sám. Sex odmieta, pretože ho vraj fyzciky nepriťahujem - páčim sa mu ale je mu neprijemna predstava toho že máme mať spolu sex, intímne je odo mňa oddialený. Momentálne sme v nejakom "úspornom režime" kde si dáme pusu, objímeme sa, strávime spolu čas, atď ale on chce byť sám. Obaja sme v tejto situácii stratení, je to náš prvý vzťah a chceli sme aby bol aj posledný. Pauzu si technicky ako dať nemáme - bývame spolu. Ako dalej?

Ďakujem a prajem pekný deň - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzana. Z toho, co píšete, mi přijde, že byste se měli na nějakou dobu rozstěhovat, což neznamená pauzu, ale nebydlení spolu. Přítel říká, že se v něm něco zlomilo a potřebuje být sám. Racionálně velmi dobře ví, že jste pro něj žena číslo jedna, že jste skvělý člověk, ale někdo mimo rozumové vnímání má potřebu se oddělit. Musí to být velmi frustrující pro vás oba. Pro něj to, že vám to musí říct, pro vás to, že jste odmítaná, aniž byste tomu ale mohla porozumět. Oboustranné frustrace je dobré na nějakou dobu vyloučit. BYdlete každý sám za sebe a ordinujte si opatrně rande, na něž se budete těšit :-)
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsem již skoro 8 let, plánujeme společné bydlení. Ale teď se začal chovat divně. Začal chodit s cizími lidmi do hospody i s holkama. Třeba i 3x týdně a přijde domů kolem 1-2 hodiny ráno, opilí. Opravdu mi to vadí, řekla jsem mu to, ale nic se nezměnilo. Děje se to už přes měsíc. Pak přišel a řekl, že se chce naučit na kytaru a že začne chodit na kurz, chtěla jsem tam jít sním, protože bych také chtěla umět na kytaru, ale on mi řekl, že nechce abych sním tam chodila. A ted, minulý týden mi řekl, že přemýšlí jestli by nebylo lepší najít si někoho jiného, že ho nebaví sex semnou, že semnou nevidí budoucnost a ke konci mi pověděl, že mě miluje a nechce o mě přijít. Co mám dělat? Opravdu mě to bolí a nemohu kvůli tomu spát. Nejspíše semnou nepočítá ani s bydlením. Už nevím co dělat. Začala jsem dokonce i dost žárlit. Předem děkuji za odpověď.
přítelovo změna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, myslím, že přítel prožívá fázi vnitřního chaosu. Změnil životní styl, nechce vás v něm mít začleněnou. Neví teď, co chce, kdo je, kam směřuje a jeho chtění se střídají. Jinými slovy, v rámci vztahu vás dvou je nyní labilní. Možná už vnímal váš vztah jako příliš ponorkový? Počkala bych do konce tohoto roku, zda se něco změní a na začátku r. 18 si řekla, jak to bude vypadat mezi vámi dál. Možná jste již jeli v nějakém dlouhodobém stereotypu, který jste si ani nepojmenovali, neřekli jste si svá očekávání od vztahu, co já vím. I to byste si potřebovali spolu probrat...
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsme spolu rok a poslední měsíce spolu bojujeme o společný vztah. Přítel mě zhruba před měsícem upozornil, že mu v poslední době chybí v našem vztahu vzrušení. Snažila jsem se tedy pracovat na nějaké změně, ale jsem na to z velké části sama. Přítel mě ujišťuje, že mě miluje a chce náš vztah napravit, ale žádný pokrok se mu nedaří. Spíše naopak tráví poslední dobou více času s kamarády a každý problém, který s ním chci řešit raději smete ze stolu a nechce ho probírat. Přítel poslední měsíce pracoval v jiném městě a vídali jsme se jen o víkendech. Když jsme se viděli, bylo nám spolu dobře, ale konverzace pomocí zpráv je suchá. Poslední dobou se ale i společné chvíle kazí. Podle něj je právě vzájemné odloučení po delší a opakovanou dobu strůjcem oné krize. Sází na způsob "samo se to vyřeší". Jelikož už neodjíždí do jiného města, myslíte, že má jeho teorie šanci? Nevím si jinak rady, jak ho přimět k řešení našich problémů. Má náš vztah ještě šanci? - otázka upravena poradcem
Klára F.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kláro F. Pokud říkáte v samém úvodu, že s přítelem spolu bojujete o společný vztah, pak máte samozřejmě velkou šanci na zdolání dočasné krize. Ale přítel je ve svých vyjádřeních dost vágní, nemyslíte? Chybí mu ve vztahu vzrušení - vy víte, co tím má na mysli? Jak jste se mohla snažit pracovat na nějaké změně na základě této informace? Přítel věci řešit chce, říká, že vás miluje, ale vámi navrhované povídání si o problémech zamítá. To je docela těžké, pak je dobré se zamyslet nad tím, jakou formu komunikace a jaký timing k tomuto tématu používáte. Ale o změnu se musíte snažit oba, podle vašeho popisu to vypadá, že vy se excituje a on sází na teorii ono se to vyřeší. To je dost pasivní a nikam nevedoucí přístup. Zkuste to spolu nějak změnit. OBA.
krize vztahu
Dobrý den,prosím o Váš názor na můj vztah s manželem.Jsme spolu 9let,z toho 6let manželé a máme 5ti letého syna se zdravotním postižením.Trápí mě několik věcí a často uvažuji o rozvodu.Nejvíce mě trápí,ze manzel bývá výbušný,rozcili se kvůli malickostem a někdy i nadava synovi,například ze je belha,mame se jít léčit,nejsme normalni,někdy i sproste.Občas klidně sproste vynadá i lidem v obchodě,kdyz se mu nekdo "plete" v cestě.Jinak mě i trápí to, ze každý týden aspoň jednou má potřebu se opít,klidně i 10piv,ale prý to má pod kontrolou.No a další věc je ta,ze za všechno kritizuje,jídlo které uvarim,moje rodiče,kamarády..Nemame si uz pomalu ani co rict.Rada bych si nekdy normalne popovidala,ale manzel vse prevadi v ironii, nebo ja jsem moc vazna nebo nevim.Prijde mi,ze jsem ztratila sebevědomí,ale to nechci svádět na něho,i když dříve jsme ho měla určitě mnohem větší.Nebýt syna,tak s manželem bych už nebyla.Na druhou stranu musím říct,ze bývá i milý,vymýšlí výlety,občas je sním sranda.. - otázka upravena poradcem
Ladka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ladko. Někdy je manžel i milý, je s ním sranda, vymýšlí výlety. Je to dostatečná protiváha toho, co vás v manželství trápí? Podle vašeho popisu mi přijde, že jste vůči jeho chování bezmocná, že se nedokážete postavit a sdělit, co vás mrzí, v čem vidíte problém. Je toho dost, v průběhu čtení jsem si kladla otázku, zda je tu důvod spolu zůstávat.Ponižuje a uráží vašeho syna, asi to celé nezvládá, to mi přijde jako velice závažné, má výbušný temperament. Nevím, zda si jej vážíte. Ale určitě musel  být váš vztah hezký dříve, když jste se po 3 letech vztahu rozhodli uzavřít manželství, rozhodli jste pro dítě. I tehdy měl určitě výbušný temperament. Nevím, jestli není manžel v déledobějším stresu , což se podepisuje více na jeho nekontrolovaném jednání a negativismu ( viz jeho kritika každého jídla, které uvaříte ).Je těžké udělat rázný krok a sdělit, že to přeci jíst nemusí a nebo vařit jen pro vás se synem - a to právě proto, že je u toho přítomný syn. Měli byste to řešit, nejlépe v partnerské poradně.
krize vztahu
Dobrý den,
Je mi 38 a partnerovi 48. Žili jsme spolu 18 let a máme dvě děti. 5 let vztahu bylo hodně krizových, prakticky jsme se nebavili, spíše se hádali, spali spolu jen sporadicky. Před měsícem jsem mu po velmi ostré hádce navrhla, aby se odstěhoval. Bohužel v domnění, že projeví trochu snahy bojovat o zachování rodiny. Nicméně těch 5 let asi udělalo své a on můj návrh víceméně uvítal. Nejdříve jsem si myslela, že to bude pro všechny nejlepší řešení. Nyní uběhl měsíc a očekávaná změna k lepšímu se nedostavila. Spíše pravý opak.
Strašně moc mi chybí a dětem taky. Dokonce ty hádky prý byly přijatelnější, než to aktuální ticho.
Mému partnerovi se daří pravděpodobně velmi dobře. Zařídil si Facebook a Instagram, kde se vystavuje na fotkách, ze kterých opravdu nelze poznat, že by mu něco chybělo.
Dokonce si opět rozumí se svojí exmanželkou se kterou se před 20ti lety rozešel, protože mu upírala jejich společnou dceru, i přesto že žili v jedné domácnosti. Než definitivně odešel, ptala jsem se ho , jaký má teď plán. Zda se chce vrátit k exmanželce.
Na to mi řekl, že ještě neví. Že ona má současného partnera, se kterým má malé dítě.
Je možné, že opravdu zahodí 18 letý vztah jen proto, že nám to 5 let nefungovalo? Já jsem si svoje chyby a vinu na krachu velmi rychle uvědomila a několikrát se mu omluvila. Ale jako by mu to bylo jedno. Dokonce mě začal ignorovat a na jakékoliv zprávy vůbec nereaguje. Ptala jsem se ho, jestli se hodlá ještě vrátit, řekl, že neví, možná na vánoce. Vztah s dětmi udržuje a rozumí si dobře.
Je vůbec možné, aby obnovili s ex manželkou vztah, který před 20ti lety skončil, 12 let spolu nekomunikovali vůbec a pak jen občas, aby se dozvěděl jak se má jeho dcera?
Má smysl se pokoušet tento vztah zachránit a přimět ho k návratu, a nebo se mám začít smiřovat s myšlenkou, že je to definitivní konec.
Předem moc děkuji za Váš názor popř. radu jak se nyní chovat. Rozhodně nechci tlačit na pilu nebo ho nit k návratu. Ale ani ho nechci definitivně ztratit.
Evelin
PhDr. Jitka Douchová
Evelin, 5 let krize, to je hodně dlouhá doba na to, aby byl již člověk úplně utahaný a odchod by byl vysvobozením. Buď jste spolu nemluvili, nebo jste se hádali, mizel sexuální život. Teď asi partner nemá kapacitu na to, objevovat nazpět ty krásné chvíle prvních 13 let, kdy vám to spolu klapalo. Za tou krizí ale muselo něco stát - nějaká zásadnější událost? Plíživě vznikající vzájemné neporozumění? Máte ji jasně časově ohraničenou. Jak je možné, že jste ji neřešili? Nedokážu teď posoudit, jestli je vše ztracené, nebo máte šanci. Šance je vždy. On teď nejspíš volně dýchá. Zkuste to nechat na období vánoc a teď opravdu nic neřešte
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Mám téměř sedmiletý vztah s přítelem. Už je to 2 a půl roku co jsme si řekli, že se pokusíme o miminko. Ale bohužel se nám to nedaří. Poslední rok a půl to řešíme intenfivě...zkoušíme různé metody. Mezitím jsme si však pořídili baráček, v kterém už rok bydlíme a pracujeme na něm. Do poslendí chvíle se zdálo vše v pořádku ale teď přítel, že už nechce v našem vztahu dál pokračovat. Důvodem je dítě, na které jsme se oba upnuli a ono to nejde. Náš milostný vztah se změnil jen na snahu o dítě. Až to nakonec přítele asi úplně odradilo a ochladly i jeho city ke mě. Chtěla bych náš vztah zachránit. Prosím o Váš názor.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Na vině je nejspíš určitě právě to upnutí na miminko, které neprospívá ani tomu, aby se početí podařilo v pohodě, ani vašemu milostnému životu. Dejte si navzájem oba více času a zkuste si rozvrhnout preference vašeho života. Jen tak ze dne na den se rozejít nemůžete, máte-li toho tolik společného. Do vašeho vztahu vstoupila velká únava, hlavně u přítele, je toho na něj moc a nejraději by z toho utekl. Ale to je z dlouhodobého stresu. Bylo by fajn si říct, že teď nebudete do vánoc nic řešit a pak si spolu vše proberete víc. Intimní život bych tedy opravdu vynechala, ale spíš si někdy někam společně vyrazila, abyste se ocitli i za "hranici všedních dnů".
krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem už 13 let, máme 8letou dceru. Poslední roky žijeme dalo by se říct vedle sebe. Jako rodina skoro nic nepodnikáme. Často se hádáme a vyčítáme spoustu věcí. Mám pocit, že se přítel dost změnil, když si našel asi před 4 roky novou práci. Jsem si vědoma, že spolu málo komunikujeme. Plánujeme i budoucnost v novém baráku, ale čekáme na schválení územního plánu. Momentálně bydlíme u mě s mou mámou. Vím, že to pro přítele také není jednoduché. Už jsem se dostala tak daleko, že jsem navštívila psychologa. Otevřel mi oči a uvědomila jsem si, že nejsem šťastná, špatně se mi ve vztahu dýchá. Vše jsme si s přítelem vysvětlily, on netušil, že je to tak vážný a je rád, že jsem u toho psychologa byla a nebrání se tomu, že by ho navštívil také, chce se snažit. Momentálně si ale nejsem jistá, zda náš vztah zachraňovat chci já. Je to teprve v začátcích. Vím, že bych se měla také snažit, ale opravdu nevím kde začít.
Děkuji předem za vyjádření.
Eva B.
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Evo B. To, že jste navštívila psychologa, není, že byste se "dostala až tak daleko". Vždyť je to v pořádku a je to konstruktivní, rozhodně víc, než si v duchu lízat rány z nespokojeností a frustrací a mít pocit, že se tím nedá nic dělat. Díky vám víc prozřel i přítel. Teď jste se na chvíli zastavila vy, tak buďte zastavená, aspoň na nějakou chvíli, a do ničeho se nenuťte. Potřebujete čas. Přítel může zajít k psychologovi sám, bude-li jeho zájem trvat, a můžete si dát řešící pauzu, jakési dočasné prázdniny. Ono žít společně 2generačně i s vaší matkou také asi není moc jednoduché. (Mluvím - li zde o řešící pauze, nemám na mysli to, že byste se rozstěhovali, ale že byste třeba ještě nějakou chvíli nic neřešil a spíš jen žili současností a dělali společné hezké chvíle - výlety, různé aktivity o víkendu, které vás baví. Nic méně, nic více )
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme spolu 12 let (8 jako manželé) máme 1 dítě a další na cestě, společně nám to docela klape ve všech oblastech kromě sexu...před rokem a půl jsem potratila a byla mimo, co vyvrcholilo cca před rokem krizí, kdy mi manžel oznámil, že odchází.... myslela jsem, že jsme ji vyřešili (přistoupila jsem na manželovi požadavky ohledně změny místa, spontánnosti, sexy prádla atd), jenže s dalším těhotenstvím jsme ve staré koleji... bohužel jsem za tu dobu co se známe, hodně přibrala (i on) a teď při těhotenství nabírám víc... Když se o něco pokouším, tak už ani nemá chuť a nakonec mi řekl, že ho nepřitahuju jako žena a bohužel už to trvá přes rok a půl minimálně.... Nevím, co dál.... těžko můžu se sebou teď něco udělat, když mám rodit až příští rok... manžel stále opakuje, že nás má rád a zatím nechce odejít (i když v minulosti ho to i napadlo)... navrhla jsem manželskou poradnu. myslíte, že by nám to pomohlo? děkuji za odpověď
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ano, myslím, že by vám to pomohlo. Točíte se v kruhu nejistot, výčitek, vaše komunikace mezi sebou tím již musí být ovlivněná a zasažená. V neutrálním prostředí s partnerským psychologem můžete otevřít i další témata, která s tím souvisí a v klidu budete moct hledat řešení, podmínkou je manželova motivace.
krize vztahu
(Pokračovanie) Po dovolenke ako sme sa vrátili to prišlo zase. Nevnímali sme jeden druhého. Lenivosť. Tým že som žena vnímam to citlivejšie. Vždy keď som sa chcela rozprávať tak mi na všetko odpovedal že neviem. Až raz som stratila hlavu. Zbalila som si veci a odišla. Odišla som na víkend ku rodine, aby si utriedil myšlienky. Po víkende som sa vratila na jeho podnet aby sme sa porozprávali. Z rozhovoru vzišlo že potrebuje byť sám pretože vidí ako ja trpím a tým trpí aj on. A je nezmysel aby sme sa trápili obaja.. no ja ho milujem a cítim že mu na mne tiež záleží. Veď taká láska nevyprchá len tak. Ozve sa keď si utriedi myšlienky a uvidíme ako daľej. Samozrejme moja najväčšia obava je že sa rozídeme..
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Kláro, nevidím zde vaši otázku, je to spíš vaše nejistota strach z toho, jak to bude mezi vámi dál. Ale podle vašeho popisu bych strach neměla. Toto dočasné řešení je rozumné a smysluplné, po čas pauzy se hlavně netrapte, ale žijte svým vlastním životem. Vy jste se vrátila k rodině, ale předpokládám, že máte stále svůj byt? Prospěje to i vám, pokud nebudete ve velkých obavách, ta ponorka byla asi již opravdu velká, takto vše rozvolníte a budete pak pro sebe vzácnější. Držím vám palce, ať je vše dobré, a až se k sobě vrátíte do plného vztahu, se sestěhováním nespěchejte, začněte zase chodit na rande :-)
krize vztahu
Dobrý deň. S priateľom(30) sme si dali pauzu. Ja (25) Vlastne navrhol to on. Sme spolu skoro rok. Avšak všetko sme urobili asi zrejme zhurta. Bola to láska na prvý pohľad. City človek neoklame. Ja som mala vlastný byt a on stavia dom.
Keď je človek bezhľavo zaľúbený robí veci ako mu káže srdce. Pokiaľ dom nebol obývatelný bol u mňa a keď už dom ako tak sa začal podobať na dom sme si povedali že budeme spolu bývať. Začiatky sú nádherné, avšak asi keď sme boli spolu stále začali sme asi trpieť ponorkovou chorobou. Začali sme každý chodiť von. Byť aj s inými. Keď jeden tak aj druhí, no veríme si. Začali problémy u neho v práci. Kde on je veľmi poctivý a rozumný a prácu si nosil aj domov a trpel tým. Snažila som sa mu byť oporou ale s tým sa musí vyrovnať oni sám. Povedala som si že je to len také obdobie kde sa jeden druhého nevnímame ale to prejde a chce to čas. Išli sme na dovolenku, kde ja som mala pocit že konečne sme tu jeden pre druhého a hlavne si oddýchnuť.
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kláro, dobrý den. Přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,
s manželkou jsme spolu 16 let. před měsícem se ode mne odstěhovala s tím že mne už nemá ráda. Když jsem navrhl psychologa aby nám pohohl (ale už po odstěhování) tak mi řekla, že tam půjde, ale budu zklamaný. Tomu ale nerozumím. S dětmi mám perfektrní vztah. Nikdy jsem nebyl žárlivý, nemlátil ji, nejsem alkoholik atd. Problém je, že mi také řekla, že jsem se moc usadil a že takového fotra nechce. Že chlapi jsou koule u nohy. Také vím že v tom nikdo jiný není. S její rodinnou mám také perfektní vztah a také mi hodně pomáhají a nechtějí abychom se rozešli. Když jsem jí vracel děti (hnusné slovo) tak se mi podívala do očí a já v nich viděl takový zamilovaný pohled, nebo možná lítost. Od té doby se mi do očí nepodívala. O rozvodu nepadlo ještě ani slovo. Co může značit že k psychologovi půjde a budu zklamaný a co značí že se mi nechce podívat do očí? Má cenu bojovat? Jsem bojovník,a kvůli záchraně manželství udělám vše, ale také jsem jen člověk. Děkuji za odpověď
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martine. Asi jste nevyvážený vztah a každý z vás máte jiná očekávání o vztahu. Váš životní styl je jiný, než manželčin. Určitě se k odstěhování odhodlávala delší dobu a stálo ji to hodně energie. Teď to uskutečnila a bude hledat, jestli dosáhla toho, po čem toužila. Její zamilovaný pohled v očích při loučení mohl být dozvuk smutku z rozhodnutí, které vyslovila nahlas,, nebo třeba to, po čem toužíte vy, aby cítila. Ale potřebujete si odluku od sebe vyzkoušet, návštěva u partnerského psychologa bude užitečná, ale neměli byste tam nyní probírat emoce, spíše podmínky pauzy. Jinak budete opravdu zklamaný. Mělo by to být věcné a provozní. Pauzu bych doporučovala na 6 měsíců. Pak si teprve můžete říct, jak vidíte vaši budoucnost v páru. Vstoupí do toho vánoce a další emočně rozjitřené dny, o nichž budete mluvit u psychologa. K pauze patří i jasně stanovená pravidla...
krize vztahu
Dobrý den s přítelkyní jsme spolu 2,5 roku. Bydlíme každý jinde, vydáme se cca 3-4 dny v týdnu + všechny možné volna jako svátky, prázdniny. Před týdnem mi přítelkyně zdělila, že už ke mě necítí lásku jako na začátku, že jsem se pro ni stal kamarádem, že už nemá potřebu se mě dotýkat. Dále mi říkala, že jí chybí v našem vztahu hádky, prostě asi nějaké větší emoce. Já ten problém nemám, ale nevím jak u ní opět vzbudit city. Žádný jiný problém nemáme. Mohla byste mi prosím doporučit jak reagovat? Nevím jestli zkusit pauzu nebo se spíš u přítelkyně snažit vzbudit opětovné city pozorností a nadbýháním (nevím jak to nazvat lépe). Přítelkyně je pro mě opravdu důležitá a mám strach že pauza by mohla znamenat konec. Oba jsme studenti ale z jiných měst.
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Honzo. Na pauzu bych to ve vašem případě, když spolu nežijete, neviděla. Spíš na snahu o zkvalitnění vztahových prožitků, a větší vzácnost ve frekvenci vašich rande. Přítelkyně přestává cítit romantickou zamilovanost, ale touží po ní. schází jí. Dále jí schází větší emoce - to jde tak trochu ruku v ruce spolu. Měli byste si spolu v pohodě promluvit o tom, co pro vás emoce znamenají, pro každého z vás. Mohli byste spolu podnikat jak víc nové věci, tak si víc i nově o sobě povídat. Prostě podniknout emoční expedici za vaší vztahovou platformou :-)
krize vztahu
Dobrý den,
mě i mému přítelovi je 19 let a jsme spolu 4 roky, teď v létě byl na dovolené s kamarády a potkal tam francouzsku se kterou si od té doby stále píše. Tvrdí že s ní nic neměl a já mu věřím, ale trápí mě že si s ní píše už měsíc každý den. Nejsem na to pyšná ale odemknula jsem mu telefon abych se koukla co si píšou a viděla jsem jak u ní má nastavenou roztomilou přezdívku, píše jí na dobrou noc, fantazíruje o tom že za ní poletí, že má ten nejkrásnější úsměv který v životě viděl atd. Ta poslední věc mě opravdu ranila, už delší dobu se dost hádáme, tak 2 roky spolu nespíme moc aktivně a je to čím dál horší. Snažila jsem s ním o tom promluvit že mi to chybí, ale vůbec nic se nezměnilo. Nechtěla jsem kvůli té holce dělat scény nicméně mě to opravdu trápí, víc než bych chtěla a on to vůbec nevidí nebo možná nechce. Už ani nechci aby se ke mě v noci tulil protože pořád přemýšlím nad těmy sladkostmi které ji píše a hrozně mě to zraňuje. Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji.
Eli
PhDr. Jitka Douchová
Milá Eli, dobrý den. Jen tak na úvod - vy umíte oba francouzsky? :-)Jste spolu od svých 15 let, nejspíš jste tedy první velká láska. Ale je těžké udržet vše ve stavu původní zamilovanosti déledoběji. Jste úžasní, že jste spolu již 4 roky. To, že se občas někdo zakouká, je přirozené. Váš přítel sní o něčem novém, bylo okouzlen, ale šanci na reálný vztah zde nevidím. Spíš jsou to ty snové fantazie. Vy jste je nikdy neměla o někom jiném? :-) Horší je, že vám již 2 roky vázne milostný život. Viděla bych to jako alarm k tomu, abyste ve svém vztahu něco změnili, podnikali nové věci, něco, co vás dva bude zase více spojovat. A z toho pak může opět vyplynout i obnovení vzájemné touhy :-) Držím vám k tomu palce.
krize vztahu
Dobrý večer pani doktorko Ráda bych se zeptala Manžel mi po 13 letech oznámil ze už mi nemiluje že vztah vyhořel a že jsme mladí na to abychom takhle žily Našel si podnájem a odstěhoval se Vůbec nic nechtěl řešit Máme spolu 8 letého syna já ho přesto vše co mi řekl miluji .Kluk sním nechce mluvit že už to není jeho tatínek když od nás odešel. Já si nevím co počít Manželovi peru každou středu večer jezdi na intimní návštěvy tak trochu v tom plavu Je mi 45 roku manžel je o rok starší myslela jsem si že spolu zestárneme a že je to partner do konce života Hrozně ráda bych to zase vrtila aby to bylo jako dřív ale má to vůbec smysl se snažit něco zachraňovat když on chce žít sám děkuji za odpověď
vendula
PhDr. Jitka Douchová
Vendulo, dobrý den. Manžel de facto vyhlásil pauzu, aniž by si toho byl vědom. Ale takovou, která je nevyvážená. Problémy vidím v tom, že vám to oznámil zčista jasna ( "už tě nemiluju, náš vztah vyhořel, na to jsme moc mladí, abychom takhle žili dál" ), nedal argumenty, nevysvětlili jste nic synovi, on využívá váš servis - praní prádla,a navíc spolu spíte. On si docela nerozumí a protiřečí si, a vy v tom lítáte. Měli byste to vše jasně spolu probrat - oč tedy nyní jde. Nerozcházíte se, on se "jen" odstěhoval. Takže on si žije svůj svobodný život a využívá vašich služeb. Vy se trápíte. Tohle není dobré aranžmá. Potřebujete si oba domluvit jasná pravidla zatím dočasného rozstěhování - jak se to řekne a odůvodní 8 letému synovi, jak rodinám, jak přátelům, dále finanční hospodaření vaší domácnosti, a pak také jeho kontakty se synem - frekvence a jasně stanovený čas. Vy dva byste se stýkat neměli, měli byste spolu pouze provozně komunikovat. A dále je důležité si stanovit časový horizont, jak dlouho budete žít odděleně, než se rozhodnete, zda spolu budete, nebo se rozejdete. Mělo by to být cca 6 měsíců.
krize vztahu
Dobrý den, potřebuji radu. Jsme s přítelem rok a máme nějakou ponorku. Někdy je vše fajn,ale poslední dobou je všechno špatně,mluvit se s ním moc nedá na vše odpovídá nevim,je mi tojedno,jak chceš. Včera jsem s ním mluvila a vypadlo z něj něco ve stylu,že ho nic nebaví,že neví jestli mě ještě miluje,že ani neví proč semnou je,že hlavně ho ke mě táhne to,že skvěle vařím. Sex už jsme neměli asi měsíc a ani to nevypadá na nějakou změnu. Tvrdí,že mu chybí volnost. Nevím jestli ho mam teda nechat být raději s ním nemluvit ,nevymýšlet žádné plány,společné večery atd ať si hold užije té své volnosti. Jediné z čeho mám strach je to,aby mi neutekl s jinou. Váš názor?
Denisa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Deniso. K ničemu bych přítele nepřemlouvala, neaktivizovala ho ke společným akcím, pokud deklaruje, že ho aktuálně baví jen vaše kuchyně, sex vázne, a vůbec vše vázne, on tvrdí, že mu schází volnost. Zkuste se sama zamyslet nad tím, jak se vám dvěma změnil životní styl za dobu roku, co jste spolu. Myslíte, když se ohlédnete zpět, že jste opravdu původně byl každý více sám za sebe? Nebylo by od věci, snažit se si rozumět a podnikat opět bez vašeho pocitu lítosti individuální akce. Nejste jen MY, tj. vy dva jako jednotka, jste i JÁ a TY, každý sám za sebe. Měli byste si užívat oboje - jak to MY, tak to JÁ. Nemusel by být problém to změnit, ne? :-)
krize vztahu
Dobrý den,jsem s manželem 3 roky,z toho manželé 2 roky,máme ročního syna.Hned po svatbě jsme začali hledat pozemek a stavět dům,byla s tím spojená spousta problémů,které řešil převážně můj manžel,nyní dům dokončujeme,ale on je na pokraji svých sil a strašně jsme se zadlužili hypotékou.Kompenzuje si to na mě,má pocit,že když jsem na rodičovské DOVOLENÉ,že mám spoustu volného času a velmi často mi velmi sprostě nadává,i před naším synem,i když se starám o celou domácnost i dítě.Začne to kvůli maličkosti,že např.potřebuji,aby chvíli hlídal syna,když žehlím,aby mi malý netahal za šňůru od žehličky a nezranil se.Syn přes den téměř nespí,tak nemůžu žehlit,když spí.Na to mi manžel vynadá,ať táhnu do prdele a tahne se to potom další týden v kuse kdy na mě řve nejsprostší nadávky,vyhrožuje násilím,nemluví se mnou.Já se ze strachu před ním zamykám v ložnici.Nyní mi i vzal klíč od ložnice,na počítač si dal heslo,abych tam nemohla.Všechny moje peníze utratil za barák,nemám kam s dítětem odejít.
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Míšo, dobrý den. Máte skoky ve vašem životě po roce - vztah, svatba, dítě. Koupě pozemku a stavba domu, to je sice velká radost, ale i velikánský stres do vztahu. Musíte být oba velmi unavení, a každý vlastně z něčeho jiného. Manželova agresivita je důsledkem dlouhodobého stresu z toho všeho. Tak - ale teď, co s tím? Potřebujete se oba vzpamatovat, nepadat nad tíhou dennodenních povinností, ale začít velmi rychle fázi, v níž jste se ocitli, aktivně a konstruktivně řešit, než bude pozdě. Rozhodně doporučuji společnou spolupráci s partnerským psychologem, to já od stolu nezvládnu.
krize vztahu
Dobrý den,chtěl bych se zeptat. Mám manželku když jsme spolu perfektně si rozumíme smějeme se a společně děláme věci.Máme spolu dítě ovšem já jsem se mu po dobu jeho růstu do 3 let nevěnoval než jsem si vše uvědomil a manželka ke mě přestala mít cit lásky.Jde tento cit nějak získat zpět.Také se i milujeme.Manželka nemá ráda když ji líbám.Popravdě mohu říci že si začla psát s mužem do kterého se zamilovala a pouze se líbaly,ale vše prasklo a tak s tímto mužem se již nestýká.Když jsme spolu je nám hezky ale nemá ke mě citové pouto.Pokud mé dotyky nemá ráda nemám se jí dotýkat?Mám tomu nechat volný průběh?Co by jste doporučila?Děkuji za odpověd honza
Honza získat citové pouto s manželkou
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Honzo. Jde se samozřejmě do sebe zamilovat znovu. Ale musíte pro to oba něco dělat. Vy jste procitl až tehdy, kdy jste zjistil, že manželka je citově zaangažovaná jinde. Teď jste schopen se retrospektivně otočit zpět a uvědomit si, co od vás scházelo ženě, a nejspíš i vašemu dítěti. Potřebovali byste se vzpamatovat a udělat si nějakou bilanci - toho dobrého, toho, co vás pojilo na začátku, co vás spolu spojuje nyní, a pak toho, v čem nebyla naplněna vaše očekávání od vztahu. Potřebujete si to vyčistit tím, že to pojmenujete, že si díky tomu můžete oba uvědomovat, jak a proč se kdo v minulosti cítil. Ale pak se to může zmačkat a zahodit do koše. Protože najdete cestu, jak dělat věci jinak. Je skvělé, že se spolu umíte smát, rozumíte si. Co se týče milování. Pokud manželka nyní nechce žádné něžné doteky a polibky, respektujte to. Překračování jejích hranic by mělo opačný efekt. Neboli ano, nedotýkejte se jí nyní. Počkejte až na ni, až si začnete opět rozumět ve všem a tak se k sobě plnohodnotně citově vrátíte.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme spolu 8 let, máme šestiletého syna. Poslední tři roky nám vůbec nefungoval sexuální život, manžel mě přestal přitahovat, a netoužila jsem po něm.Situace se stupňovala tak dlouho, až jsem potkala někoho jiného, flirtovala jsem, manžel to neunesl a opustil mě. S milencem jsme se do sebe velmi zamilovali ale po čase jsme zjistili, že i když je nám spolu nádherně, nemůžeme spolu být - protože mě chybí rodina, zázemí a vidina budoucnosti a on není připraven mi to dát (je o 6 let mladší) Rozešli jsme se a já bych se ráda vrátila k manželovi, protože on mě hrozně miluje a dost se snažil a i já bych chtěla, abychom spolu byli opět šťastní. Vážím si ho, je to skvělý chlap a báječný táta, opravdu bych s ním chtěla být, bohužel nejsem schopna s ním mít cokoli intimního, vadí mi se s ním i líbat, rápíme se kvůli tomu oba. Toužím jen po svém milenci, i když vím, že s ním být nemohu a nechci. Nechci o manžela přijít. Děkuji vám
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Rozumíte nějak konkrétně tomu, proč vás najednou před 3 lety, ve 3 letech věku vašeho syna, přestal manžel jako muž přitahovat? Může to mít nějakou konkrétní příčinu? Jak jste se snažili to řešit? Je nasnadě, že se objevil někdo jiný, kdo vám mohl nabídnout to, co jste od manžela mít nemohla vzhledem ke své až dotekové averzi. To bylo ale opravdu provizorní "řešení". Rozešli jste se, a vy se chcete vrátit zase k manželovi. Nedovedu si představit, jak se asi cítí, jestliže se chcete vrátit kvůli rodině, zázemí a vidině budoucnosti. Ale píšete, že vás natolik miluje, a snažil se, že z jeho strany je ruka maximálně podaná. Napadá mne ( spekulace ) jestli na vás není až příliš emočně závislý a jeho závislost by nemohla být jedním z důvodů, proč vám přestal imponovat jako muž. Přemýšlejte nad příčinami sexuálního karambolu mezi vámi, je to důležité. Jinak je jasné, že se nemůžete okamžitě intimně sblížit, pokud jste procházela 3 letou krizí v sexu a nyní jste plná milence. Na sexuální touhu si musí člověk počkat, nelze se do ní tlačit, to je kontraproduktivní pro možnost jejího obnovení. Ale pokud vám intimní život prvních 5 let vašeho partnerského života konvenoval, pak je velká šance na jeho regeneraci. Jen to chce ten čas, a možná i spolupráci s partnerským psychologem.
krize vztahu
Nechápe, že už není v mých silách cokoliv podnikat. Jemu dávám dost svobody, má víkendy i pro sebe, kdy samozřejmě teče alkohol proudem a je s přáteli. To mu vyhovuje. Já i kdybych se rozkrájela, nezměním nic a už se o to ani nesnažím. Je vůči mě chladný. Moc se mě nedotýká, nelíbá, nemilujeme se.Prý pokud to nemůže být pořádně dle něho, nebaví ho to, těhotenství to dost omezuje. Připadám si hrozně. Tak strašně se změnil. Vyčetl mi, že jsem řekla, že si ho nevezmu, ale co bych svatbou s ním získala? Proč by si mě on měl chtít brát, když se ke mě chová jako k cizí? Nevím co udělat, aby se to celé zklidnilo a byl to zase ten můj milující partner. Když jsem šla proti němu, bylo to špatně. Když jsem ustoupila, ať si dělá co chce, taky je to špatně. Mám pocit, že mě už nemiluje. Sám řekl, že to není, co dřív. Tohle je nedospělé chování, na vztahu se musí pracovat a nečekat nekonečnou zamilovanost. Jak se mám chovat já, co udělat? Chci normální, fungující rodinu a ne aby partner byl sobec.
Maja 2.část
PhDr. Jitka Douchová
Majo, přítel teď prochází nějakou osobní krizí. Zkuste nyní řešení a zásadní rozhodování odložit. Potřebujete klid pro sebe a miminko. Pokud by pro vás bylo jednodušší, kdyby na nějakou dobu bydlel mimo, požádejte jej o to, ale musela byste to mít opravdu rozmyšlené, abyste to po 2 dnech nebrala zpět. Přitom se můžete normálně vídat, ale odpočinout si od sebe je rozumné a v dané situaci pro vás možná blahodárné. Uvidíte, jak se vše změní po porodu. Na to už byste ale potřebovali být dva. A musíte být sehraná dvojka v tom, co kdo bude dělat, jaké bude mít povinnosti. Z nich pak zase budou vyplývat radosti. Znamená to, že bych to vše nenechala pasivně plynout, ale aktivně a konstruktivně, prakticky, se připravovala na změny po příchodu dítěte do rodiny. Vy jste nejspíš ta uzemňující pevná kotva, on je polétavý a romantický snílek? Když to budete umět skloubit dohromady i pak, znamená to, že máte ve vztahu potenciál, a až budoucnost prověří, jestli se máte vzít :-)
krize vztahu
Já 31,partner 36 let. Spolu 2,5 roku. Jsme oba trošku rozdílní, ale to nám vyhovovalo, že se od sebe učíme to, co nám bylo cizí. Já se vztahu bránila, on opravdu bojoval,a to bylo to, co mě zaujalo a líbilo. Byl problém s jeho psem, ustoupila jsem, zvykla si. Jeho dítě z minulého vztahu, taky se snažím ustát, i když je to stále moc těžké. Loni mě požádal o ruku a já souhlasila.Nyní jsem těsně před porodem. Bylo to neplánované, ale partner se těšil a snesl by mi i modré z nebe.Jenže posledního půl roku se dost změnil. Skoro denně pije, doma se nudí, já ho nudím. Když jsem přišla na to, že pije tajně, zatím co já stále chodím do práce, bylo zle.Rekla jsem mu, že si ho nevezmu a ať se odstěhuje. Odjela jsem na víkend, on byl doma a div, že nebrečel, jak prosil, jen ať spolu jsme, že chce pro dítě normální rodinu. Věřila jsem tomu,vydrželo mu to 3 dny. Peskuje mě snad za všechno, ničeho si neváží, pořád chce někam do společnosti a alkohol. To vůči mě není fér.
Maja
PhDr. Jitka Douchová
To je vážné, Majo. S alkoholem předtím nikdy problém neměl? Myslíte, že ho změnil životní styl vás dvou v pokročilém stádiu těhotenství? Jdu na druhou část.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla jsem Vás poprosit o radu, jak naložit s útěky manžela. Rodinu opouštěl víceméně odjakživa - zpočátku to bylo z pracovních důvodů - měl u rodičů dílnu a začínal podnikat, že se nechce vracet kvůli času a benzínu jsem chápala, ale jednou jsem se s oběma batolaty za ním vypravila a on u rodičů nebyl a byl ve městě, kde jsme bydleli. Pak jsme se přestěhovali dál a občas přespával u rodičů, protože se pracovně vracel k nim - to se dalo pochopit, nechtěl administrativně stěhovat firmu jinam. Po asi 10 letech občas někde zůstal a "zapomněl" zavolat. Zprvu jsem byla mrtvá hrůzou a volala mu na pevnou linku, když jsem věděla, kde je - musel ji slyšet, ale zapřel to, pak jsem ho nechala být, protože to bylo takové jeho trucování. Truc znám i z jiné podoby - třeba celé dopoledne proležel v posteli nebo schválně něco neudělal - v tomhle je to s ním dost těžké. Má to po matce, ta všechno tohle a víc jim dělala doma, včetně výhrůžek a pokusů, že se oběsí, utopí a podřeže. Jenže teď to zesílilo, možná i tím, že jedno z dětí zůstává více týdnů schválně na internátě, aby nemuselo jet domů právě kvůli němu. Vloni den před Vánocemi se odstěhoval i s částí oblečení. Po půl roce se vrátil, ale teď už je zase pryč. Zatím jsem se k tomu postavila tak, že to nijak zvlášť "neřeším", u toho trucování v posteli jsem si ho taky nevšímala a jeho to kolem poledne, kdy byl oběd na stole, přestalo bavit, ale už mi nějak dochází síla i trpělivost. Paní doktorko, co byste poradila v takové situaci? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Abyste navštívila partnerskou poradnu a měla jste mnohem více prostoru pro možnost vykreslit vaše manželství ve stinných a kladných stránkách. Vaše podání je zredukováním na problémy a odkaz na jeho problematickou matku, ale na základě tak dlouhodobých problémů nemůžu poskytnout účinně údernou a jednoduchou radu.
krize vztahu
pokračování
S touto mojí depresí byly spojeny emoční výlevy a celkový útlum ve vztahu vůči manželce a i vůči dceři. Nyní když cítím, že se můj psychický stav začínal opět srovnávat a díky tomu i můj zdravotní stav se lepší, tak přišla zase životní rána ze strany manželky.

Na dceři je vidět, že případný rozchod by nesla těžce a tomu já chci právě zabránit, aby malá citově trpěla a zkusit naopak náš manželský a rodinný vztah zachránit i přes k tomuto negativní postoj manželky.
Vlado
PhDr. Jitka Douchová
Vlado, zkuste navštěvovat psychologa sám, bez manželky, i to vám přinese hodně užitku, věřte. Nemá smysl vaši ženu nutit do něčeho, co vidí nyní jako ztracené. Asi je ve stádiu rezignace. Ale může se to změnit, nekapitulujte, bojujte!!
krize vztahu
S manželkou zažíváme momentálně vážnou manželskou a partnerskou krizi. Takovou kdy manželka se chce nechat až rozvést. Já to tak necítím a snažím se tento vztah zachránit a obzvláště, když se jedná o naší 5 letou dceru. Obě dvě, jak manželku tak i dceru mám rád a nechci o ně přijít. Manželce jsem navrhoval návštěvu manželské poradny, s tím že zkusíme najít cestu z této krize a pokusíme se nalézt cestu zase zpátky k sobě. Na toto nereflektovala, s tím že už nechce po 11 let vztahu nic měnit, že doposud se mně snažila změnit a teď už to měnit nehodlá a jediná cesta je pro náš vztah rozchod a žádnou manželskou poradnu navštěvovat nehodlá.

Přiznávám, že v posledních dvou letech z mé strany ve vztahu byly problémy, ale to díky především díky problémům v práci, zdravotním problémům, kdy se od podzimu 2015 lečím se srdcem. Díky zdravotním problémům jsem postupně propadal do stavu deprese obzvláště od loňského podzimu do letošního jara až léta.
Vlado
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vlado, nejprve přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme 5 let. Začali jsme spolu chodit když mu bylo 20 a mě 24. Na svůj věk byl dost vyzrálý. Byly časy, že jsme se nějakou dobu neviděli každý den (kolej při škole, práce kde trávil většinu týdne v Praze) a cítili jsme, že nás to oba sbližuje. Posledního 1,5 roku jsme tuto možnost neměli. Dostali jsme se do nějakého stavu, kdy jsem neměla žádné koníčky a na přítele jsem čekala doma. Nic jsme nepodnikali spolu (dovolená, výlety), komunikace (myslím o ,,vážných" věcech) vázla a intimní život nefungoval. Ale jinak jsme si pořád rozuměli, jako by nás pořád něco k sobě táhlo. Je to asi týden, co jsme si o tom promluvili. Bylo to po dlouhé době, co jsem cítila, že k sobě máme zase blízko, ale zároveň daleko. Nechceme se rozejít, neumíme si představit, že by jsme se už neviděli. Přítel mi řekl, že by si potřeboval vyčistit hlavu a zase se domů těšit. Navrhl, že si dáme pauzu, pojede s kamarádem na nějakou dobu na Slovensko a uvidíme. Nerozejdeme se, jen musíme zase začít žít každý sám za sebe. Zajímal by mě Váš názor. děkuji - otázka upravena poradcem
MT88
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, MT88. Řekla bych, že je to velmi dobrý a konstruktivní nápad. Ta pauza vám pomůže. Předchází jí po dlouhé době konečně sblížení přes společné povídání si o sobě. To bude jistě i akcelerátor k tomu, aby se něco mezi vámi změnilo. Váš vztah byl unavený, takhle by mohl dostat šanci na nový vztahový level :-) A vy se naučíte zase žít i sama se sebou - plnohodnotně - společensky a se seberealizací ohledně zájmů. Držím palce.
krize vztahu
Dobrý den, je mi 41, partnerovi 49, 10 let spolu, 2 děti(6,8). Začali jsme si spolu oba po rozvodu, nebyla v tom žádná velká zamilovanost. Děti pro mě byly na 1. místě. Cítila jsem, že se s mužem odcizujeme. On trávil volný čas v garáži, na motorce nebo u PC, já s dětmi, kamarádkami. Společně neměl chuť s námi skoro nikam chodit. Trápilo mě to, ale místo abych to řešila, byla jsem naštvaná a to nás odcizovalo dál. Před 2 měs. poznal na motorkářské dovolené ženu (34), která je aktivní, sportovně a technicky založená a zamilovali se do sebe. Po návratu byl protivný až zlý. Ptala jsem se, co se děje. On řekl, že se se mnou o ní bavit nebude a nic řešit nebude, bude se dál starat o děti o dům a pak se bude jezdit "bavit". Že se pro mě nic nemění. Že já mám všechno (děti, dům, práci) a on nic, jen povinnosti. Žijeme vedle sebe, nevyčítám, on píše sms a je u PC, děti odbývá (ale tvrdí, jak se stará) a jezdí za ní, životní láskou. Co mám dělat, jak to vydržet, může to dopadnout dobře? Děkuji - otázka upravena poradcem
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Začali jste si spolu oba po rozvodu, nebyla v tom žádná zamilovanost. Jste spolu 10 let, máte spolu děti ( ty byly na 1.místě ). Ztratili jste nejspíš partnerský kontext, nyní se ale partner zamiloval. Fáze zamilovanosti trvá omezenou dobu. Vy dva jste zamilovaní nebyli, on nyní je. Ať už je to proto, že mu dlouhodobě něco scházelo, nebo že prostě někoho potkal, kde přeskočila z mnoha důvodů jiskra, vše bude mít svůj další vývoj. Partner pokračuje v racionální rovině - pro vás a děti se nic nezmění, odcházet od rodiny nebude. Ale odchází partnersky od vás. Vy o všem víte a nyní nemůžete nic dělat. Zkuste se vrátit k platformě vašeho vztahu, jeho základům, na čem byl vystavěný. To by mohl být do budoucna motor k obnově vztahu vás dvou. Ale - požádejte jej, aby vás respektoval v tom, že jeho momentální paralelní vztah nebude legalizovaný, tj., že jí nebude psát před vámi. To je pro vás ponižující a velmi netaktní, zraňující. Vše je nYní nové, bude to chtít vytvořit si pravidla,dát tomu jasný tvar. Ale také si stanovit časovou hranici, do kdy to povedete v tomto modu, který je dobrý pro něj, ale neúnosný pro vás. Velmi vám doporučuji individuální psychoterapii u partnerského psychologa, abyste měla podporu. Nejen přátel, ale i profesionála.
krize vztahu
Dobrý večer. S přítelkyní jsme se ne moc hezky rozešli. Bylo to velice bolestivé, hodně pláče. Prošli jsme klasickými fázemi smutku a zároveň si i v rámci rozchodu ubližovali navzájem. Zkráceně - hlavním hybatelem rozchodu byla nedůvěra, ať už ve schopnosti partnera vybudovat společný stabilní praktický život (oba) nebo ztráta důvěry kvůli klamání partnera (z jedné strany). Každý z nás si uvědomuje, co musí v sobě ještě vyřešit, než se bude pokoušet budovat nový vztah. Ale zároveň jsme oba cítili, že jsme si životními partnery. Věk 27 a 30. Otázka je čistě racionální. Jaká je z Vaší zkušenosti šance, že se tito dva lidé budou moci po nějaké době sejít a odznovu vybudovat vttah? Samozřejmě, pokud poznají, že si můžou navzájem věřit a že si své "Chiméry" vyřešili. Protože důvěra v druhého partnera je základ vztahu. Proto ta otázka. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lukáš K.
PhDr. Jitka Douchová
Milý Lukáši K. Váš dotaz je formulovaný velmi citlivě, popisujete realitu, je vidět, jak nad vším přemýšlíte a není to jen o stýskání, ale i o hledání šance do budoucnosti. Opíráte se nyní o racionalitu a analytický přístup k tomu, jak z toho ven. A nejspíš z toho nejste venku ani jeden. Rozchody v sobě často zahrnují i šance na možnost začátku něčeho nového - ale v budoucnu. Asi ne teď. Čekají na vás další fáze v sinusoidách. Ale plánovali jste společný život...A vaše plány se rozpadly. Mluvíte o nedůvěře a klamání jednoho z vás, také o tom, že důvěra je základ vztahu. Ano, je. Ale i když je někdy zklamaná, dá se znovu postavit na nohy a jít společně dál. Třeba i právě pro to prožité. Nicméně byste se měli nyní opravdu ze všeho vzpamatovat a žít svůj život. Jste - li si určeni, určitě se k sobě vrátíte, nepochybujte :-)
krize vztahu
S partnerem procházím po 1,5 trvajícím vztahu velkou krizí. na vině jsme oba z jeho strany záliba v hospodských kamarádech a alkoholu, z mé strany přílišná péče o něj, přičemž jsem se během pár měsíců proměnila v běsnící furii a občas jsem ho zpražila i před lidmi. Vyústilo to v několik týdnů se vlekoucí vakuum, ve kterém mi oznámil rozchod. Jenže jsme na sobě finančně závislí, takže to není možné. Partner je nemuva, já cholerický excentrik, nakonec jsme se dohodli, že se nerozcházíme, ale necháme věcem volný průběh. Řekl, že mne má rád a rozum mu říká, ať se se mnou nerozchází, ale něco mu brání a chce být sám. Mám ho opravdu ráda, je to láska, i proto, že máme společné zájmy a základní pohled na svět. Společně snídáme, před odchodem si dáme letmou pusu a sdílíme lože.Jinak v podstatě žijeme každý svůj život Myslíte, že máme šanci? Děkuji
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jarko. Myslím, že šanci máte, ale pokud přítel nyní cítí potřebu být nějakou dobu sám, bylo by dobré se domluvit na přechodné pauze, která by vám oběma měla pomoct k uvědomění si toho, co pro sebe znamenáte. Je to šance ke změně úhlu pohledu na vztah a tím ke změně v chování se k sobě navzájem na jedné i druhé straně. Rozdílnost vašeho temperamentu by nemusela tolik vadit, pokud z toho uděláte vztah, kde se budete vzájemně obohacovat a doplňovat. Nechávat věcem volný průběh bych moc nedoporučovala. Potřebovali byste opravdu být na nějakou dobu bez sebe.
krize vztahu
Dobrý den, je mi 28 s přítelkyní (28) jsme byli více jak 6 let spolu. Posledních 9 měsíců jsme společně bydleli. Po 3 měsících si přítelkyně začala dopisovat s bývalým kolegou z práce.Přeskočila jiskra. Párkrát se potkali někde na večírku a před měsícem mě oznámila, že už tak dál nemůže a je v tom někdo jiný. Odstěhoval jsem se. Odjel jsme na dovolenou vyčistil si hlavu a dal si věci dohromady a přišel jsem na to, že mám přítelkyni stále rád. Při společném rozhovoru mi řekla že jí přišlo že by ho nemusela měnit. A že jsme chodili málo do společnosti nebo si nedávali najevo dostatečně lásku. Všechno si uvědomuji. Jenže pak mi napsala, že vidí, že jsem jiný a chovám se jinak Za tu dobu jsme se potkali 4x. řekla mi, že se s ním setkala asi 2x. Občas si napíšeme povídáme si. Ale pořád nevím na čem sem. Nevím jestli mě nemá jenom jako pojistku kdyby to nevyšlo jinde. Při posledním setkání cca. týden zpět mi řekla, že stále neví. Navíc se známe už od malička. Prosím o radu jak se zachovat.
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martine. Tak počítám - znáte se od dětství, spolu jste od vašich i jejích 22 let. Společné bydlení přišlo poměrně za dlouho, ale možná zakcelerovalo trochu nějaký stereotyp? Přítelkyně se zamilovala, je to někdo nový, nová jiskra, ale - zase je tam nějaké zázemí z minula - jedná se o bývalého kolegu. Nejde střemhlav do úplného neznáma. Je možné, že jste opravdu žili už stereotypní domácí život, že chtěla něco jiného, stále nějaká povyražení, dynamiku, že jste měli každý jiný životní styl. Ale nevím, to je jen má spekulace. Pořád teď nevíte, na čem jste. Jestli na to máte sílu, zkuste se cítit jako na začátku utváření vztahu. To taky nikdo neví, na čem je, je to zkouška s nejistým výsledkem. Nemáte pocit, že byste měl být vzácnější, ale ve vzácných chvílích společného setkání být jak vstřícný, tak nedostupný? Na začátcích, i těch staronových, stojí za to, o toho druhého bojovat.
krize vztahu
Dobry den. Dlouhou dobu jsem svou partnerku zanedbaval. Mockrat se mi snazila naznacit, ze je problem ale byl jsem zahledeny do svych problemu. Dospelo to az tak daleko, ze sice vedle sebe zijeme, ale bylo mi sdeleno, ze jiz pro ni nejsem partner a veskere city jsou pryc. Zenskost v ni odumrela. Jsme spolu 15 let a mame dve deti. Az v posledni dobe jsem se zacal probirat, ale jiz mi bylo sdeleno, ze mne ma rada ale nemiluje. Ackoli je skepticka ke zlepseni je ochotna absolvovat poradnu. Je mozne docilit obratu a oziveni?
Dan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dane. Samozřejmě, že ano. Váš vztah byl zanedbaný, ale není úplně "mrtvý" a vyhořelý. Důležité je, že zatím dokážete být přátelé a není na vás alergická. S pomocí partnerského psychologa začnete určitě budovat novou etáž vašeho vztahu. Ale moc dlouho na spolupráci s psychologem nečekejte!
krize vztahu
Dobrý den, jsem už bezradný a nevím co dál dělat. Žiji s partnerkou asi rok ve společné domácnosti. Ze začátku vztahu bylo vše dobré až na její přehnané žárlení. Jsem typ člověka co by nikdy nepodvedl, ale ona neskutečně žárlí a jsou z toho velké scény, které já dost těžce snáším. Poslední dobou jsme se taky začali hádat kvůli prkotinám. Nedokáže pochopit, že chci mít také chvíli času pro sebe. Když ona jde ven s kamarády nedělám z toho vědu, když chci jít já, je z toho neskutečná scéna. Naše hádky se stále více stupňují. Pořád jí prosím abychom se nehádali, protože jsem pak už z toho tak naštvaný, že říkám věci, které mne pak mrzí, ale nedokážu se už potom ovládat. Došel jsem do fáze kdy nemám ani chuť se omluvit a nejraději bych se rozešel. Ovšem pak mě je to líto, protože jí mám rád a taky je mi líto partnerky. Má dost starostí a nechci aby si přidělávala další i se mnou a začínám cítit, že by jí bylo lépe s někým jiným i když ona tvrdí opak. Nevím jak dál. Děkuji za radu
Vít
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Víte.Možná by bylo lépe oběma s někým jiným. S přítelkyní nemá smysl zůstávat kvůli tomu, že je vám jí líto a nechcete jí přidělávat starosti. Téma žárlivosti musíte začít aktivně řešit tak, aby z řešení vyplynula změna. Ve vztahu potřebujeme cítit jak to, že jsme to "my dva", tak svobodu za své "já" Jinak je vztah velmi dusivá klec, a to se ve finále vždy vymstí. Místo platonických úvah o rozchodu bych zašla k partnerskému psychologovi.
krize vztahu
Dobry den, prosim o radu,s manzelem jsme spolu 12 let, 5 let manzele a 4,5 letou dcerku.Manzel je hodny, velice (az moc) pracovity clovek, problem je ale v tom,ze ja mam pocit,ze se nam dostatecne nevenuje, ani mne jako zene,ani nam jako rodine,dcerce.Ma kamarady,se kterymi jednou tydne jde posedet,coz toleruji.Kdyz jsem zacala mit ten pocit,chtela jsem s nim resit,probrat s nim,ale bohuzel se nic nezmenilo. Pripadala jsem si sama,odmitana,nemilovana.Proto se mi jiz 3x stalo to,ze jakmile mi dal najevo naklonnost jiny muz,zblaznila jsem se:(Muz na to pokazde prisel,2x odpustil,ale ted trva na rozvodu (nikdy nedoslo k sex styku s tim onym).Zni to asi blaznive,ale miluju ho,nechci o nej prijit a rozbit rodinu,male domov,nemyslim, ze bych byla tak hrozna,normalni zenska,ktera jen chce pohlazeni,pozornost a plnohodnotny zivot jako rodina.Tyhlety moje kopance me mrzi a nevim, jak si zpet ziskat muze..zkusila jsem uz vse,ale on nechce slyset.Diky moc za jakoukoli radu!! Poradnu domita..
jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá jitko. To, co popisujete, nastalo až po narození dcery? Máte za sebou 12 let vztahu, předpokládám, že dcera byla plánovaná, pak vstup do manželství. Takže mě to vede k úvaze, zda nedošlo ke krizi a změně ve vztahu po vzniku 3 členné rodiny. Narození prvního dítěte do vztahu vyvolává velmi často partnerskou krizi, vše je jinak, role jsou překlopeny jinak, než původně, žena je většinou zpočátku velmi úzce navázána na dítě, na partnera leckdy nezbývá. Změní se zásadně životní styl. Nevím, neříkám, že to tak mají všechny páry, ale u vás dvou mi přijde, že něco z toho, co nabízím, by tam mohlo být. Nakonec se mohl cítit manžel osamělý, vy v pozdější době, kdy jste jej již zase více potřebovala. Každopádně je to tak, že po jeho blízkosti toužíte, pokud ji nemáte, ztrácíte pocit lásky, ale i své ženské sebevědomí. Pak se nedá divit, že zájem jiného muže je pro vás oživující satisfakce. Manžel se cítí nyní již opakovaně zrazený a nemůže to překousnout, myslím, že se rozhoduje překotně pod vlivem emocí. Rozvod by byl škoda pro všechny zúčastněné, není mezi vámi zloba nenávist. Je mezi vámi odcizení. Potřebujete spolu nějaký čas na to, abyste si mohli dokázat, že spolu můžete žít, ale již jinak plnohodnotně - jak jako partneři, tak jako rodina. Jenže manžel byl konfrontován nevěrou, je to pro něj nesmírně těžké, dejte mu čas na to, abyste byli schopni spolu mluvit o tom, co je ve vašem vztahu to hezké, a v čem jste chybovali - OBA...
krize vztahu
Ak pride jeho sestra 2x za rok sprava sa k nej ako k princeznej a ku mne ako keby som bola vzduch. konecne sa mi aspon trocha otvorili oči povedala som dost a on sa na druhý den tváril že sa nic nestalo hovorim mu ze je koniec a on plakal po 4rokoch vyjadlil co citi a pod. vsetko bude dobré a zmení sa. Ano teraz sa sprava skvele ale ja premyslam do kedy ma to este zmysel? trapim sa aj teraz co ked to potom bude lepsie ked sa rozideme neviem. neviem ci ma zmysel to zachranovat za kazdu cenu aj ked ho lubim ale aj ja som len clovek a mam svoju hrdost.
nina
PhDr. Jitka Douchová
Zažil citový alarm - najednou ohrožení něčeho, co považoval za naprostou samozřejmost. To je ale vždy bláhová představa. Myslím, že byste měli hlavně o všem mluvit, ale v klidu. On procitnul, je otázka, jak dlouhé to bude mít trvání. V čem se snaží? Více se vám věnuje? Tráví s vámi volný čas? Nevyžaduje čerstvé jídlo podle sebe, ale podílíte se na vaření společně? Pomáhá s úklidem, místo brblání? Intimní život se upravil a je hezký? Tisíce otázek, které dávám vám pro vás samotnou. Pokud byste hned vše vrátila, i jemu se to vrátí do starých kolejí. Velmi bych vám doporučovala partnerskou poradnu.
krize vztahu
Dobrý den. 4roky sme spolu, stoho 2roky spolu žijeme v mojom byte. On má 32rokov predtým žil u rodičov a do práce dochadzal 35km teraz je u mna nedaleko práce. chcela som aby sme bývali spolu ale vyčíta mi ak nepopratam vyžaduje aby som varila cerstvé jedlo aké mi povie aj 4x na den chodim do práce a nestíham sa tolko starat o domácnosť. Posledný Rok a pol chcel byť len sám nevenoval sa mi ani po sexualnej stránke nic nechcel raz za 2mesiace ze takto to je fajn.trapila som sa dlho až to namna dolahlo choroby stres všetko.V práci som si našla chlapa ktorý sa cele dni somnou rozprával venoval sa a tak ma moj priatel pristihol ked ma viezol domov. Vysvetlila som mu. to je iba kamarat a bolo to lebo som nemala nikoho kto by sa mi venoval. Prekusil to ale ja uz som mu povedala že už dalej nevládzem takto žit zo stresom a s pocitom ze nikoho nemam aj ked mam no ma vlastný svet ponoreny vo svojich záujmoch.Povedala som mu že ho lúbim ale už to nezvladam ani rodinu somnou nechce nic ..........
nina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, nina. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění...Zatím vidím ve vašem popisu daného stavu několik problematických témat. Přítel byl zvyklý do 30 let na servis od maminky - úklid, vaření, vše. Váš vztah určitě prosperoval mnohem více v době odděleného bydlení - jeho požadavky se odvíjejí od zvyku z "mama hotelu". Dalším tématem je váš pocit osamělosti ve vztahu - kromě jeho požadavků a kritické nespokojenosti, spolu intimně žijete minimálně. Asi vám tedy velmi vázne společná komunikace na téma očekávání od vztahu. Vypadá to, jakoby přítel zastagnoval v tom, co měl dříve a není přizpůsobivý. Buď vám řekne, já to takhle chci a tak to bude, nebo řekne - mně to takhle stačí ( viz sex ). Další téma je váš stres z nespokojenosti ve vztahu a prožitku nenaplnění. Pokud se něco mezi vámi dvěma nezmění, pak nevím...
krize vztahu
Dobrý den,před dvěma lety jsme si plánovali dovolenou s přítelkyni, ona se pak napila, je alkoholička a dostala metabolický rozvrat . Když se probrala byla jak vyměněná a našla si chlapa po internetu z ničeho nic.Trvalo to jen chvíli, ale já nic nechápal a málem se zhroutil.Pak se ke mě chtěla vrátit a slíbila,že už nikdy mě nepodvede a kdykoliv jí můžu kontrolovat, prostě slíbila cokoliv, jen aby jsme byli spolu.Těžce jsem to nesl, ale odpustil i když bolí to dodnes.Po čase jsem zjistil, že si na chatu píše s chlapama i když anonymně,ale né zrovna slušné věci.Teď jela do lázni, týden jsme tam byli spolu, bylo to hezké.Teď je tam sama a já ji prosil ať nechodí po nocích tančit, ať mi už nedělá zle, dobře ví, jak jsem zraněný.Samozřejmně, že tančit šla, chodí přece všichni, já to neunesl, opil se a vynadal ji.Nazývá mě psychopatem a jen uráží, vždy si vše omluví.Myslíte, že jsem psychopat, když ji miluju a po té nevěře mě to strašně bolí!Co mám dělat, poraďte prosím!!!
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová
Lukáši, ve vašem vztahu bude problémů rozhodně víc. Jak mám na základě vašeho psaní posoudit, zda jste psychopat? Jak mohu posoudit, zda je vaše přítelkyně alkoholička? Evidentní je, že se u vás obou objevují fáze závislosti na sobě. A vy jste v zoufalosti byl jednou agresivní. Podmiňujete trvání vašeho vztahu tím, že se nebude stýkat s muži, ona zase při návratu k vám slíbila, že ji můžete kdykoliv kontrolovat. To je pro vztah nesmysl, ke vztahu patří vzájemná důvěra a možnost soukromí. Myslím, že máte plno věcí ve vztahu rozbitých a vzájemně si plno věcí vyčítáte. To nikam nevede. Doporučuji partnerského psychologa.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.