Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| vztah na dálku| svatba-důležitost manželství| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý deň. S manželom sme sa vzali pred 2,5 rokom. Každý pol rok od svatby riešime tie isté problémy. Obaja chodíme do práce v rovnaký čas, takže sme spolu takmer každý deň po práci. Keď prídeme domov, povieme si akurát ako bolo v práci a viac si nemáme čo povedať. Ak niečo vymyslíme, tak ideme von, korčuľovať, behať, alebo sa prejsť, ale mňa to nebaví. Náš vzťah je akýsi.. iný. Na ničom sa nevieme dohodnúť. Ak zariaďujeme byt, tak môj názor nikdy nebol dobrý, vždy sme sa na dôležitých veciach hádali. (nové skrine, gauč.....) A to mi kedysi sľuboval, že bude všetko po mojom, lebo som šikovná a mám vkus. (no nedeje sa to). V každej hádke mi nezabudne pripomenúť že je to jeho byt (lebo ho kúpil ešte pred svatbou).
Nemáme spoločné záujmy. On má svoje koníčky, kvôli ktorým si dokáže vziať aj voľno v práci, ale kvôli mne to ešte neurobil. Takže väčšinu času potom trávim u našich a pomáham im. Dieťa nemáme. Žiaľ som potratila pred pol rokom. Ale teraz už len pomyslenie na dieťa ma vytáča. Odrazu to dieťa s ním ani nechcem. Síce mám manžela stále rada. Ale neviem, či by sme sa nemali radšej rozviesť. Som vo vzťahu dlhodobo nespokojná a pravdou je že sme mali problémy aj pred svatbou. Neviem či som si myslela že sa to utrasie, a že budeme dokonalý pár... Ako som spomínala na začiatku. Každý pol rok máme už veľkú krízu.. ako aj teraz, a riešime otázku toho, čo všetko je zle, čo sme nedokázali zmeniť k lepšiemu, a čo teda s tým budeme robiť. Manžel sa vždy na čas zmení, a naozaj sa snaží, ale už aj to sa mi zdá protivné. Ja mám chuť odísť, aj keď mi to bude strašne ľúto. On tvrdí že ma miluje, ale najavo mi to nedáva. Dokonca hovoril, že si ani nevšimol, že by som bola nespokojná. Uznávam, asi to bude moja chyba, že mu to nehovorím asi dostatočne rázne. Ale čakala som, že keď mu poviem raz, že to a to nieje v poriadku, tak to stačí (alebo čaká, že mu budem veci opakovať 100x?).. Čo bude ďalej? toto už je 4tá šanca. Ale ja už tomu neverím, a mám pocit, že si iba uberáme z času žiť inak,, a možno lepšie. Ďakujem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alena. Zkuste se nyní převtělit do vašeho muže a zkusit mluvit o vašem manželství za něj. Šlo by vám to? Bylo by to pro vás velmi užitečné. Vy jste ve vztahu frustrovaná, osamělá, cítíte vůči němu alergii. On nenaplňuje vaše potřeby. Pokud spolu o něčem mluvíte, pak jsou to spíše stížnosti a stesky, nemluvíte o ničem hezkém - ze vzpomínek na vaši historii - historii vašeho vztahu. To by chtělo změnit. A pak bych vám rozhodně doporučila společně partnerského psychologa pro párovou terapii. Pokud byste se měli opravdu rozcházet, musíte vědět, proč, a že jste udělali spolu vše, abyste si porozuměli. Ne? :-)
krize vztahu
pokračování/2.část ... vím, že náš vztah je asi přechozený, on sám řekl, že se pro něj vytratila vášeň (zřejmě jak jsem shazovala jeho touhu po dítěti). Jsme spolu velmi dlouho, já bych si i přála, aby mě požádal o ruku (to on ví), bohužel to nikdy neudělal. I o tom jsme si povídali, že jsme možná promarnili "náš" čas. Tu dobu, kdy se určité věci měli stát :( Už jsme se před čtyřimi roky na necelý rok rozešli, tehdy to bylo silně přechozené a on byl nevyzrálý to posunout dál. Pak se vrátil a byl to krásný nový začátek, dospěl a všechno šlo krásně, byl to vlastně nový vztah. Bojím se, že teď se to znovu nezažehne bez toho aniž bysme byli delší čas od sebe, ale nechci to v žádném případě, jen se bojím, aby to bez toho bylo reálné. Nevím si rady. Pokud on přijde, že tomu chce dát ještě šanci (nyní je na 4 dny pryč a pak si prý promluvíme), co máme společně udělat, aby to mělo co největší šanci fungovat dál? Hlavně aby začal znovu toužit po té rodině se mnou:( Moc Vám děkuji za čas a radu. - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Gabrielo, nechtěli byste se s přítelem svěřit do rukou odborníka na partnerské vztahy? Sice mi vše jasně popisujete, ale já vám nemohu dát nějakou jasně účinnou radu. O vašem vztahu nic nevím. Potřebovali byste s psychologem rozebrat možnosti, jak začít restart vašeho vztahu, pokud o něj oba opravdu stojíte... Měli byste spolu s přítelem znát cíle, čeho byste chtěli dosáhnout, proč to stojí za to, a co by bylo nejlepší pro to udělat. Přeji vám hodně štěstí.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, psala jsem Vám před pár dny ohledně rozchodu s přítelem po 13ti letech, kde byl jeden z problémů ten, že přítel chtěl dítě a já ne a vyústilo to v krizi, kdy nakonec po dítěti přestal toužit, zatímco já začala. Oznámil mi rozchod, po pár dnech příšel s tím, že nedomyslel, jaké to bude, že je to zřejmě krize a neví, co dál. Hodně jsme si o tom v klidu i když smutně povídali, řekli jsme si vše, proč to celé vzniklo atd. Je to více moje vina. Bydlíme dál spolu, trávíme spolu čas, chová se ke mně hezky, ale nejsou žádné intimnosti (pouze na 1.Máj mi dal pusu a objal mě). Někdy mi to připadá, že to bude dobré, jindy dostanu silný pocit, že ne. Snažím se to neřešit a být trpělivá, ale bojím se, že takto se to nezmění zpátky. Zároveň ale nechci, aby někam odešel, protože si neumím představit nebýt s ním v kontaktu, ale možná by to pomohlo v nějakém uvědomění si z jeho strany? Mám hrozný strach, že pokud bychom začali znovu, že to nebude "ono". Nechci to pokazit a - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Gabrielo, než budu reagovat, přejdu na vaše pokračování
krize vztahu
Paní Douchová, prosím, poraďte, já už jsem ze všeho unavená. S manželem jsme víc než 20 let, jemu je teď téměř padesát, ale nějak se začal zhoršovat ve vztahu k nám - ke mně a k dětem. Když přijde, vytváří ještě větší dusno než kdy předtím. Moje prosby nepomáhají. U psychologa dělal, jak je vše v pořádku. Dělá ze sebe chudáka, kterého si nevšímáme, libuje si i v takové literatuře, pořád říká, jak si najde mladou a že ta ho bude milovat - bohužel to asi myslí vážně, i když se mu děti říkají, že mladá bude chtít jen peníze. Teď zrovna se asi na protest odstěhoval - šlo o rodinnou oslavu a nebylo to podle něj. Všechno doma zůstalo na mně, jen se občas chodí dívat a zase kritizuje. Ale to je jeho celoživotní zvyk - přijít a vysmát se člověku, najít nějakou chybu - tchýni prach na mrazáku, mně zas něco jiného. Co dělat? Nechat ho? Mluvit s ním? O čem? Diskuze už máme pokřivené - když se mu nepodaří mne obvinit, tak to začne obracet a zase je "ten chudák". Je to únavné. Možná opravdu chce nějakou mladou, která ho bude na slovo poslouchat a on se nebude muset přizpůsobovat. A ještě bude king mezi kamarády. Pochopí anebo to bude spíš důvod pro úplný odchod, protože žena byla "taková". Já fakt nevím, co s tím. - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Váš muž prochází nějakou hlubší osobní krizí, necítí se být oceňovaný, respektovaný doma, je možné, že má v práci více stresu, prostě, necítí se být z nějakého důvodu ( bude jich víc ) šťastný a svaluje vinu za svou disharmonii na rodinu a na vás - cítí to tak. Pozitivní je, že byl ochoten jít k psychologovi, byť tam problémy popíral. Ale čte literaturu, která je patrně zaměřena na osobní krizi, nebo partnerské vztahy, nebo pozitivní způsob života, ne? Hledá se. To, že se dočasně odstěhoval, je dalším vyjádřením jeho nespokojenosti. Ano, musí to být pro vás únavné. Na vašem místě bych začala navštěvovat psychologa sama a probírala s ním vše, co cítíte, prožíváte, atd. abyste získala jak podporu, tak dobrá doporučení, co dál.
krize vztahu
Dobrý den,
manžel tráví většinu času v práci a v případě volna se věnuje výhradně svým zálibám. Já jsem 1. rok na RD s téměř ročním dítětem. Když už mi výjimečně s něčím v domácnosti pomáhá, velmi hrubě u toho nadává a dává najevo, že ho strašně moc obtěžuji a otravuji. Je impulsivní, cholerický a negativně smýšlející - to má dáno od přírody. Vždy navodí svým chováním dusno, že se pak spolu hodiny nebavíme a mu to ani nevadí a dokonce ani nemá pocit, že udělal něco špatně - spíš vidí chybu ve mně. Také spolu od doby, co máme dítě, nespíme v jedné místnosti, nejíme u jednoho stolu (vadí mu, že miminko dělá u jídla zvuky a chce se najíst v klidu) a a netrávíme téměř žádný společný čas - no abych byla přesná, tak hodinku, max. 2 týdně ano. Má smysl a je perspektivní setrvávat v takovém vztahu? Život je přece docela krátký. Ale dítě k němu velmi vzhlíží a má ho rádo - asi i tím, že ho tak málo vidí. Lze nějak zmírnit projevy cholerického a impulsivního jednání a hrubost chování? Děkuji
Pája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pájo. Tak mě nejdřív ze všeho napadá - přeci jste musela vědět dávno, jaký manžel je, ještě před svatbou, v době chození. Nebála jste se do takového vztahu jít už v rámci manželství, nebála jste se mít s ním dítě? Moc tomu nerozumím - zda jde nyní o vztahovou krizi po narození vašeho dítěte, nebo jste to dřív víc přehlížela, a teď jste na vše citlivější. Nemůžu vám odpovědět jednou větou, není to tak jednoduché. Jedna věc je jeho cholerický temperament a impulzivita, negativismus, druhou věcí jsou vzorce fungování z jeho rodiny - kdo tam byl a je hlava rodiny?  Kdo se stará převážně o domácnost?? Nechává jeho otec také vše na své ženě? Je to tam spíš nějaká norma? On vidí chybu hlavně ve vás, není schopen vhledu do vaší situace, nemá na to asi ani buňky, ani čas. Nic nevzdávejte, vždy je nejdřív třeba bojovat, ale musíte k boji za záchranu manželství manžela namotivovat. Třeba tím, že zatím cítíte prohlubující se krizi mezi vámi, ale pokud to bude pokračovat, hrozí rozchod. To by jej mělo zalarmovat z jeho letargie a představě, že je vše OK
krize vztahu
Pokračování
Přítelkyně šéfové se s ní také teď rozešla, situace začala být pro všechny neúnosna.muj bývalý přítel si ted se sefovou notuje, když se údajně cítí stejně. Vím že sefova má stejny názor na situaci jako já s snažila se nám pomoci. Máme k sobě věkove blízko a podobné zkušenosti. Vím že to je více než komplikované, já přítele velmi miluji, on tvrdí že mě už ne, ale spíš se to snaží skrýt abych ho nezranila. Je možné ještě po čase až se situace uklidní, zase fungovat? Vím že s ohledem na jeho věk to může být i nevyzralost a byl to jeho první vztah a nevěděl jak se chovat. Děkuji za odpověď
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, je fakt, že věkový rozdíl mezi vámi je v současnosti dost velký - jde hlavně o mentální rozdíl. Navíc jste byli první vztah pro něj, on zažíval v poslední době samé stresy. Nevím, zda lze odhadnout další vývoj vašeho vztahu. On teď odmítá zcela komunikaci, protože si to zablokoval. Udělal rozhodnutí a nechce je měnit. Situaci komplikuje to, že jste všichni v jedné práci, včetně šéfové a její ex přítelkyně. No, je to pěkný zmatek. Zatím mu sdělte, že vás mrzí, jak jste se k sobě chovali, že si vše uvědomujete a že na něj nějakou dobu budete  čekat. Ale jinak na něj v ničem tlačit nemůžete.A neklaďte hlavně vinu jen na sebe!
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsem byla rok a po 4 měsíční krizi se rozhodl to ukončit, že už to má vše v sobě vyřešené a nemůže se mnou být. Já 26 let a on 21. Pracujeme spolu a krize byla kvůli naší šéfové s kterou si psal a vidal se, která ale mimo to chodila s naší kolegyni. Sefova je bisexuálka, tak jsem ji moc nevěřila hlavně potom co mě psala její přítelkyně co spolu s mým přítelem dělají. Dlouhodobě mě manipulovala proti nim, aby jsme se rozešli. Byla chyba ji věřit. Teď po týdnu od rozchodu jsme si to i se sefovou vše vyrikali a podle všeho mohlo být vše úplně jinak, kdyby jsme všichni komunikovali.pritel bohužel celý náš vztah hodil na mě co bylo špatně a nelze s ním rozumně komunikovat. Měl toho v poslední době hodně (úmrtí, povýšení, stres) tak si říkám jestli jen není zmatený z toho všeho co se stalo a mohlo by to po čase fungovat. Já si svoje chyby naplno uvědomuji a řekla jsem mu to, ať nám dá šanci, že je jen těžké období. Nechce o tom ani slyšet.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michaelo, jdu nejprve na druhou část vašeho vyprávění...
krize vztahu
Dobrý den.mohla by jste prosím poradit s manželem jsme si na vzajem moc ubližili prisli jsme o nenarozrné dítě ,ten den mi řekl že mě memiluje a pak jsem mu prisla na nevěru a ja jsem se mstila vsema směrama a ted jsme zase spolu .ale porad je mezi náma taková brzda porad o tom mluvíme a tím vsím co jsem si prošla tak moje psychika a srazil mě na kolena nemám žádnou úctu k sobě a tím jak je manžel dominantní a zuřiví tak dělám co chce.mužete mě poradit jak tohle manželství zachránit a ani jeden druhému nevěří bojím se že mě zase ublíží a podvede.
aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, aneto. Máte za sebou s manželem nezpracované trauma v podobě ztráty vašeho nenarozeného miminka. Někoho to stmelí a prožívají tu bolest spolu, někoho naopak rozdělí, protože to neunesou, a každý je na to sám. Váš manžel zvolil cestu úniku do náhradního vztahu. Chápu, že jste se mstila, jen netuším, jaké všechny prostředky msty jste použila. Začínáte nyní na "nemocném" , poškozeném, základu, znovu. Sami to neutáhnete. Potřebujete pomoc zvenčí - profesionální. Doporučuji vám rozhodně spolupracovat s manželskou poradnou. Ty státní jsou většinou zdarma, patří pod resort sociálních věcí, a měly by být v každém okresním městě.
krize vztahu
arám se o děti, dělám s nimi domácí úkoly a procvičuji s nimi, v čem ve škole nestačí, starám se o celou domácnost, když potřebuji něco opravit nebo dělat něco na zahradě, musím ho pracně přemlouvat i několik týdnů.
Manžel však vypadá spokojeně. Má výraz stále stejný. Nepoznám na něm jeho myšlenkové pochody a nemluví se mnou. Je chyba ve mně? Nechci náš vztah po tolika letech vzdát, ale již mi docházejí síly.
V sobotu jsme měli větší hádku, při které mi řekl, že ho to již také nebaví, že na něj jen křičím. Že je na mě samé ťuťu ňuňu a já nic. Zřejmě se zcela rozchází naše pohledy na vztah a na naše chování. Včera jsme po této hádce řešili, zda není lepší náš vztah ukončit nebo si dát pauzu. On jen přikyvoval a dal mi za pravdu. Myslela jsem si, že to přesně chci, ale teď je mi mizerně a moc to bolí a nevím jak tuto naši situaci vyřešit. Máme žít pod jednou střechou spíše jako sourozenci než manželé? Momentálně mám pocit, že nedokáži žít s ním ani bez něj ….
Prosím o radu a o Váš náhled
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Aleno, vaše krize je důsledkem dlouhodobého vzájemného odcizování. Vy to cítíte 1,5 roku, ale myslím, že její prvopočátky jsou mnohem staršího data. Manžel se dlouhodobě plnohodnotně realizuje v práci, tam cítí naplnění, takže tam uniká od rodinného a partnerského života. Asi byste měla začít přemýšlet vy, která to řeší více, kde a v čem začaly nastávat nenápadné, ale stále se zvětšující změny mezi vámi dvěma. Říkáte, že abyste vyvolala jeho emoce, křičíte. To je naprosto kontraproduktivní. Nezatřepete jím tak, aby procitnul a začal nad vámi dvěma přemýšlet. Spíš jej to odradí a utíká do té práce stále víc. Nepíšete nic o tom, jak máte rozdělené povinnosti v péči o děti a domácnost - píšete o tom, co vše děláte vy - úkoly s dětmi, domácnost. A on se podílí na čem? Jaká byla v tomto směru vaše dohoda? Ta se přeci musí vytvářet průběžně, s věkem dětí, ale péče o domácnost je věc obou dvou. Nedotkla jste se kvality vašeho intimního života. O vašem vztahu nic nevím. Vždy je dobré jít na začátek - co jste na sobě milovali, v čem vám spolu bylo dobře, co jste spolu podnikali, jak jste postupně váš vztah rozvíjeli. Zkuste si to vrátit. Dohodli jste se na "pauze". Nevím ale, jestli na opravdové a smysluplné pauze, jejímž cílem by mělo být vyjasnění si, proč ji máte mít, k čemu má prostě sloužit, v rámci oživení a záchrany vašeho vztahu, v němž jste každý z vás nespokojený. Budete žít pod jednou střechou v pauze? Vždyť jste se emočně nepotkávali ani předtím. Rozhodně vám doporučuji spolupráci s partnerským psychologem!
krize vztahu
Dobrý den,
Jsem vdaná za svého muže necelých 14 let a jsme spolu 16 a půl roku. Máme spolu dvě děti 9 a 7 let.
Již asi rok a půl nejsem spokojena, necítím od manžela lásku, necítím, že chce být se mnou, že mi chce dělat potěšení a radost, že by chtěl svůj volný čas trávit se mnou. Manžel neprojevuje žádné emoce a nekomunikuje se mnou. Snažila jsem se z něj dostat jakýkoliv názor všemožně, vyvolávám uměle i hádky, aby se alespoň trochu otevřel, ale ani to nepomohlo. Ve vzteku dokáže vychrlit pár ošklivých slov a uzavře se opět do sebe a nemluví.
Krize, kterou prožíváme, mi připadá již tak dlouhá, jako by trvala věčnost a mě zřejmě chybí manželova pozornost. Myslím, že se zamiloval do své práce, chodí do ní dřív, než musí, doma mu stále drnčí pracovní telefony, pročítá pracovní emaily. Společné chvíle trávíme mezi tím a to tak, že si dáme jednu kávu a již při té se manžel odvrátí k televizi a jako by tu nebyl. Jen jeho prázdná schránka. Já mám potřebu si povídat. Také chodím do práce, st
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Nejprve přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den,
jsme manželé okolo 45ti let, 20 let spolu, dvě děti (13,15 let). Vždy jsme byli s manželem spolu spokojení, ale poslední dobou začínám být já, jak to nazvat, asi nešťastná a zoufalá. Manžel nedával city nikdy nijak výrazně najevo, ale teď už vůbec. Vůbec mě neobejme, žádný dotyk, nic. Sex je s ním sice super, ale poslední dobou ho musím iniciovat jenom já. Jinak mimo sex žádný dotyk. Co se týče provozních věcí, tak to fungujeme naprosto v pohodě. Když jsem se ho ptala, co se děje, tak se o tom samozřejmě nechce bavit, protože není o čem, nic se neděje. Už jsem mu i řekla, že kolem mě chodí, jak kolem kusu nábytku - prý přeháním. Ptala jsem se, jestli za tím není jiná žena, prý ne. Co prý pořád řeším, že je spokojený a vidím, co není. Max. řekne, že je unavený z práce (klasika). Vůbec nevím, co dělat. Poraďte prosím, co s tím. Nebo už se mám teď smířit s tím, že zmizel veškerý cit a postupně spolu budeme bydlet jako dva spolubydlící na koleji?
Děkuji za Váš čas, Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, dva spolubydlící na koleji nemají skvělý sex a nefungují spolu v pohodě provozně...Popis vašeho  manželství po 20 letech mi spíš připomíná přátelství s výhodami, které vám nevyhovuje. Jste v manželství citově deprivovaná, manžel ne, protože v sobě vaši citovost nemá. Jemu stačí současný způsob fungování a nejspíš mu přijde ideální.Ale sama říkáte, že nikdy neuměl dávat city nějak výrazně najevo. Přemýšlela bych o tom, jak to bylo v jeho rodině mezi matkou a otcem. Nebo i je. Je tam výrazněji projevovaná vzájemná láska, je tam dotekovost? To, co vstřebáváme v dětství ve své rodině, se podepisuje na tom, jací jsme ve svém vlastním dospělém partnerském životě. Tak to jen na okraj. Jste jiní, máte ve vztahu jiné potřeby, ale v té jinakosti se nic nezmění. Manžela nezalarmujete výčitkami ke změně, naopak, bude to vnímat jako tlak na sebe. Chápu, že jste docela v koutě, a nevíte, kudy kam. Dokonce začínáte být nešťastná a zoufalá. Vy jste se manžela ptala, jestli za tím není jiná žena, ale vypadá to, že vaše emoční vyprahlost může vést spíš k tomu, že potkáte vy jiného muže. Neboli, co s tím? Já vám neporadím, jak můžete manžela změnit. Asi ho nezměníte. Můžete změnit své očekávání od něj. Víc bych iniciovala i společné aktivity jen ve dvou, bez dětí, třeba na víkend, ale zároveň bych se více věnovala dalším zájmům a dalším lidem mimo vaše manželství. Potřebujete být naplněná emočně i vlastním pocitem štěstí a spokojenosti, ale není to závislé jen na manželovi.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, děkuji za předešlou odpověd ohledně našeho vztahu. NO psala jsem vám, že přítel odešel, odstěhoval se, že neví a cítí se prázdný. No vylezlo z něho, že je tu jiná osoba, že potkal někoho dalšího, že je to pro něho nové, že neví co to je, zjistila jsem spousty věcí , o kterých mi lhal, poté se tedy přiznal, byli spolu na hotelu 2x a prý si jen povídali, nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu prý. No řekl, at mu dám čas, odešel na 4 dny na dlouhou túru , aby si prý vyčistil hlavu. řekla jsem mu , že chci aby to s ní skončil, řekl, že ano, že to udělal, ale já mám obrovský problém s důvěrou, odešel a já pátrám a pátrám a nacházím stále více spojitostí, že nic neskončil, dnes se vrátil a řešil jsme náš vzta přes dvě hodiny, kdy já jsem po něm chtěla rozhodnutí, zda se mnou chce či nechce být, řekl, že se se mnou nedokáže rozejít. Vypadlo z něho, že tedy to zkusíme znovu, zeptaal jsem ho tedy kdo pro něho jsem a on se urazil a řekl, že jsem psychopat. Prosím o radu.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Na vaši otázku si již  - díky množství dotazů v této poradně - nevzpomínám.Každopádně si myslím, podle toho, jak to zde popisujete, že potřebujete oba mnohem více času na to, abyste si mohli jasně uvědomit, co pro sebe znamenáte, a PROČ spolu máte ve vztahu být dál. Ale ne pokračovat, změnit ho. Jemu nemohla pomoct 4 denní túra, to je příliš krátká doba. Nenaléhejte teď na nic a domluvte si pauzu minimálně na 2 měsíce, tj., do začátku prázdnin.
krize vztahu
jsme s manželem třicet let, v únoru mě a 15let. synovi oznámil, že se odstěhuje...na pension, a že potřebuje pauzu...blíží se mu padesátka a atak jsem si myslela, že trpí depresemi, což chlapi v tomto věku postihuje.... byla to rána z čistého nebe...ale snažila jsem se pochopit...proč to udělal...ale bohužel jsem po 14 dnech zjistila, že má jinou...s dvěmi malými dětmi...přitom naše děti jsou již velké...Po nějaké době mi tvrdil, že se s ní rozešel..že v padesáti není připravený se starat o dvě cizí děti...věřila jsem i tomu...chtěla jsem mu dát šanci...začal opět k nám docházet ...ale po třech nedělích mi oznámil...že spát už se mnou nebude, že by to byla jen fyz. potřeba...jako ženu mě ponížil...od té doby jsem mu přestala psát, brát telefony a pochopila jsem, že je konec....nedokážu ...ač o to stojí...být s ním kamarád a přítel...jak by si představoval...třicet let pro mě znamenal být oporou ...nevím..jak dál..užírám se ..a nejde se mi od něj emočně odstřihnout...poradte..
dulik
PhDr. Jitka Douchová
Budete potřebovat čas na to, vstřebat, že váš muž vám nyní oporou být nedokáže. Nemůžete s ním tedy nyní být kamarád, když si lížete rány z nečekaného rozchodu, z nevěry. Na to emoční odstřižení prostě potřebujete ten čas, ale on se bude vracet častěji, s tím počítejte. Poradit vám nemůžu, o vašem 30 letém manželství nic nevím.
krize vztahu
Paní doktorko, jsme v manželství 19 let a manžel jako kdyby přestal snášet dospívající děti. Jejich puberta je vcelku klidná, žádné velké potíže, snad jen nejstarší dcera trpí trochu víc úzkostmi a depresemi, ale za pomoci léků zvládáme a když má klidný režim, tak je to OK. Jenže manžel děti přestal nějak snášet, říká jim, že budou v JEHO domě pouze do doby zletilosti, i když všechny děti plánují ještě vysokou školu, tudíž v 18 nebudou zdaleka soběstačné, dokonce kvůli datu narození nebudou mít ani po maturitě. Manžel snese jen jednoho syna (trochu po vzoru svých známých), z kterého si začal dělat snad jakéhosi parťáka a vymezuje se vůči zbytku rodiny, provokuje děti mezi sebou, mně dává najevo, že syn je víc než já a že jen se synem pojede na dovolenou (což udělal). Když vymezím hranice jeho chování (třeba prosbou), uráží se, odstěhuje se, nebo je překračuje. V diskuzích to tlačí k mé vině, když to neutralizuji anebo dovedu k tomu, jak to je (příčina u něj), vzteká se. Hodně mi připomíná malé vzteklé děcko, kterému raději všichni ustoupí, aby se už konečně přestalo vztekat. Což okolní lidi hodně dělají - buď chtějí nebo musí. Ostatně já do určité míry taky, ale nějakou hranici se snažím - leckdy marně- vytyčit. Co v takovém případě radíte? Nějak vedle něj žít? Anebo do toho razantně zasáhnout - se všemi negativy? On se chová, jak kdyby si neuvědomoval, že o rodinu může přijít anebo jsme mu fuk a jde mu jen o něj - někdy mám ten pocit. Už kvůli dětem se hodně snažím držet v rodině nějaký řád a klid, ale mám dojem, že manžela to dráždí a potřebuje trochu "nervů". Dřív až takový nebyl, jestli to bylo tím, že ho děti vpodstatě bezmezně poslouchaly a teď už mají svůj rozum a chtějí si jít svojí cestou... nevím, hodně je i trápí tím, že říká, že jeho je všechno a jim nepatří nic a on jim může zakázat některé věci používat... nechci zvyšovat napětí víc, než je nutné, ale nevím jak z toho ven. Jak to přežít. Ideálně jako nerozpadnutá rodina. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Váš dotaz v nejrůznějších obměnách a pod různými jmény zde čítám často. Nemám eso v rukávu, co vám poradit. O vývoji vašeho vztahu nic nevím. Vím o tom, jak se v manželství nyní cítíte vy. Mluvíte o tom, že manžel vaši rodinu rozdělil na mužský a ženský svět. Preferuje syna, to znamená, že jej i podporuje. Asi v něm vidí pokračovatele rodu. Ale jak mám tušit, co má proti vám a dceři? Zmiňujete dospívání, tzn. prosazování více své osobnosti. Zmiňujete dceru, její úzkosti a deprese. Možná její křehká  psychika útočí na jeho slabá míst, kterých se bojí sám u sebe.Vymezujete hranice, ale nejsou respektovány. Možná tedy děláte něco jinak, nově, nevím. Nemůžu se tu dohadovat v nějakých úvahách. Proč nechodíte k psychologovi?
krize vztahu
Je mi 40 a přítelkyni 36. Jsme spolu pět let a poslední rok byla krize. Já Evu nedoceňoval, nechválil a trochu přehlížel. Ona myslím,vysílala signály o pomoc a chtěla start restartovat, ale byl jsem slepý. Před dvěma týdny šla s kamarákou posedět a od té doby bylo vše jinak. Po dvou týdnech mě opustila a stýká se s jiným mužem. Při rozchodu plakala a objímala mě. Prý mě má ráda,náš sex byl prý ten nejkrásnější v jejím životě, nikdy na mě nezapomene, ale prý už se vše pokazilo. Ten muž má velmi nedobrou pověst. Je promiskuitní a rád se napije.Strašně si vyčítám, jak jsem se k ní choval a teď chápu jak moc pro mě znamenala. Rád bych jí vše vynahradil a všechno si s ní vysvětlil, ale nevím, jak na to.. Od rozchodu jsem ji nekontaktoval, ale rád bych její lásku získal znovu. Poraďte mi prosím, jak na to a jestli mám nějaké možnosti a šanci, že se po čase vrátí. Velice Vám děkuji!
Lukáš M.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukáši. Je to často tak, že když dojde ke vztahové krizi, člověk si ji dlouho neuvědomuje, ale v jednom z partnerů se obyčejně střádá pocit nespokojenosti a frustrace, který pak vyústí v rozchod. Nejsem si jistá, že u vás dvou jde o opravdový a definitivní rozchod v podobě radikálního chirurgického řezu. Vše bude mít nějaké dozvuky a dohry. Pro vás je vše užitečné v tom, že jste si uvědomil, co jste ve vztahu zanedbával. Víte to až teď, předtím jste si to neuvědomoval. A to může posloužit k tomu, abyste mohli začít jinak, pokud Eva bude chtít. Vy teď na ni nemůžete tlačit, to by bylo kontraproduktivní. Ale měla by od vás dostat informaci, co vše jste si nyní uvědomil, a že o ni opravdu hodně stojíte, protože ji máte moc rád. Dobré je se i omluvit za to, co jste přehlížel. Dejte jí ale svobodu v rozhodování, kdy a zda se vrátí zpět do vašeho života. 
krize vztahu
Dobrý den,můj přítel se kterým jsem přes 3 roky najednou začal mluvit o jiné holce(Lucy) že je lepší než já.Jednou jí volal a měl sex po telofonu, to se mi nedávno přiznal. A od té doby je na mě hnusný a neváží si věcí co pro něj dělám. Rozcházet se ale nechce,tak už nevím co dělat aby se ke mě začal chovat jako předtím.Za každou věc co řeknu nebo udělám je fakt hnusný
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Dle mého byste si měli na nějakou dobu vyhlásit pauzu a rozstěhovat se. Váš přítel by si během pauzy mohl více uvědomit, ke komu opravdu patří, nyní nějak tápe, je okouzlený jinou slečnou a ještě vám o tom vypráví. Je to netaktní a nevkusné, nezralé. Nechce se rozcházet, ale je na vás podrážděný, možná až alergický? Ta pauza by mohla vše zklidnit a ve finále ujasnit.
krize vztahu
2.čast.
Nakonec z nej vylezlo, ze je ve vztahu jiz nejakou dobu nestastny a nevi, jestli me miluje a jestli chce se mnou byt, navic si nasel vrbu-holku, ktere se zacal sverovat a ona jemu se svymi problemy s partnerem, to jsem bohuzel zacala velmi zarlit, i kdyz mi odprisahl, ze s ni nic nemel/nema. Slibil mi, ze s ni prerusi kontakt, aby mi ukazal, ze mu muzu verit. Skoncilo to tak, ze jsme po 2 dnech diskuzi, optimismu a i beznadeje domluvili na pauze. Manzel me pozadal, at mu dam cas najit sam sebe, uvedomit si, jestli se mnou chce byt, utridit si myslenky, ale devastuje ho to, jak mi ublizil...prosim, jaky na to mate nazor? Ja jsem ochotna vylepsit veci, co mu na me vadi (starost o domacnost a zdravi, atd.), myslite, ze mam jeste sanci?
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Posílám vám úsměv. Samozřejmě, že máte spolu šanci na obnovení vztahu. Jen musíte začít jinak, jakoby od začátku. Hodně věcí si spolu vykomunikovat, přerovnat, změnit. Potvrdit si to dobré, a odhodit to, co vás rozdělovalo. Nechci říkat špatné, ale prostě jiné :-) Vytvořte si svůj společný projekt, jak spolu žít tak, aby vám v tom oběma bylo dobře.
krize vztahu
1.čast
Dobry den,
Potrebovala bych od Vas radu/nazor na moji situaci prosim. S manzelem jsme spolu skoro 6 let, pred 3/4 rokem jsme se brali, do te doby bylo vsechno jakz takz v pohode. Uvedla bych, ze zacatek vztahu byl tezky, zamilovali jsme se do sebe v dobe, kdy jsme oba meli dlouholete partnery, manzel partnerku opustil, ja nakonec ne...po dvou mesicich odlouceni jsme se setkali a ja vedela, ze s nim chci byt do konce zivota. Opustila jsem byvaleho partnera a zacali jsme vztah spolu. Ja nejsem zrovna zena v domacnosti ("bordelarka") a nejsem zrovna pecujici a citlivy typ, coz manzel vedel uz od zacatku.
Preskocim ted do doby pred pul rokem - mela jsem zdravotni potize, ktere jsem potlacila a bohuzel se vykaslala na jejich dalsi reseni, tak sd mi vratily, manzel byl nastvany, ze s tim nic nedelam, dale byl nastvany, ze se dostatecne nestaram o domacnost a ze si ho dostatecne nevazim a neocenuju. Pred mesicem zacal byt divny, odtazity (ne v sexu). - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Rád bych se zeptal,máme velkou krizi v manž.,žena potkala svého "prince"-zamilovala se,když jsme se dostaly k diskuzi co s tím,prý to má vyřešeno,neřekla mi zatím jak,prý s ním nespala,tím si nejsem jistý,asi vím kdo to je(je ženatý,99%jistota) - jinak doměnky.,máme dcerku 4,5r.,žena mi vyčetla úplně vše,nejdříve,že s ní nemluvím co mě trápí a když vznikly situace a já jsem je chtěl v klidu objasnit zase bylo zle,že vše řeším,že ona nechce nic řešit chce jen žít,rozvadet se nechce,ale "rozešla" se se mnou,bydlí ve svém bytě i s dcerkou,takže žijeme každý po svém,ale bez jakékoliv dohody,nevím zda s někým nespí atd.,jsme objednaní do manž.porad. nevím co dál,jestli to má vůbec smysl,co myslíte?Nevím zda se mnou chce vůbec zkusit zachránit manžel.Mám ji stále moc rád,ale nevěřím ji,protože vím,že mi neříká plnou pravdu a to opravdu vím.Je toho ještě spousta co bych vám řekl,ale nevejde se to sem.Děkuji - otázka upravena poradcem
KK
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, KK. Sázela bych na manželskou poradnu, kde budete mít možnost v přímém rozhovoru s psychologem vaše problémy rozebírat. Jako dominantní mi tam přijde z vašeho popisu komunikace, ale jsou tam asi i frustrace vaší ženy, vzniklé v rámci manželství, o nichž nic nevím. Rozhodně tu poradnu nevzdávejte. A jinak - pravidla ohledně provizorního odděleného bydlení si musíte spolu stanovit.
krize vztahu
Dobrý den. Mám problémy ve vztahu s přítelem a je jich docela dost. Jsme spolu skoro 6 let a zname se 10. Mám syna z předchozího vztahu(7,5) a se svým současným přítelem syna 2 roky a dceru 10 měsíců. Už první problém je ten,že můj přítel naše problémy nevnímá nebo pdmíta řešit,on problém nemá... Vadí mu křik dětí,řve a je nervozní,potom jsme nervózní všichni. Nechce se mnou nebo spíš s námi nikam chodit na návštěvy, nechce moc ani návštěvy tady,cítí se otráveně a dává to najevo. Nechce jezdit na výlety,nikdy mě nikam nevezme. Nejraději sedí u televize a u toho si ťuká na telefonu. Nechce být rušen. Nepomáhá mi s úklidem ani dětmi,je mu za těžko je pohlídat 5 minut když se sprchuji. Večer sice chodí naoko uspat syna, ve skutečnosti to však dělá proto,že tam náhodou usne,aby se vyhnul kontaktu se mnou. Nechce se mnou moc spat a to ho musím hodně přemlouvat. Za pár minut je po všem,žádná předehra ani romantika. Nechce si mě vzít a vymlouvá se. Ve vztahu postrádám lásku i sex ,cítím se frustrovaná. Má podle vás cenu s ním zůstat a zkusit to napravit? A pokud ano tak jak? Děkuji moc . Přítele stále miluji,ale bohužel ta láska se mi nevrací... - otázka upravena poradcem
Queen of the night
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Queen of the night. Myslím si, že určitě stojí za to o váš vztah a vaši rodinu bojovat. Jste spolu 6 let, znáte se deset - to ještě z doby vašeho předchozího vztahu.  Předpokládám, že jste se rozcházela s otcem vašeho syna kvůli současnému partnerovi. Rozhodovali jste se spolu, že spolu budete žít, i přesto, že jste matkou malého dítěte. Oba jste snad věděli, do čeho jdete, a že to nebude nejjednodušší.. Ale rozhodli jste se pro vlastní dítě, pak děti. Za tím musela stát určitě oboustranná zodpovědnost, ale možná jeho nepřipravenost na to, co obnáší mít 3 děti. Netušil, co všechno jej čeká v tom rumraji, kdy je několik úplně malinkých dětí. Z toho vznikají partnerské  krize velmi často. Vy jste nejen frustrovaná, musíte být z péče o děti a domácnost i řádně unavená, nevyspalá. To je pak plodná půda pro postupná nedorozumění, ztrátu trpělivosti problémy OPRAVDU ŘEŠIT, a ne se dohadovat a vyčítat si něco, co nám vadí. Stále ho milujete, tak to nevzdávejte. Ale sami dva si asi v této fázi nepomůžete, potřebovali byste k tomu někoho třetího, nezávislého a profesionálního. Pokud máte možnost hlídání, zcela rozhodně doporučuji začít navštěvovat párovou terapii.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych Vás moc požádat o radu. S partnerem budeme 6 let společného života. Tento rok v srpnu jsme se měli brát, plánujeme přes rok miminko, ale nedaří se nám. Před cca měsícem mi partner sdělil, že si vůbec není jistý co ke mně cítí, že neví, zda mě miluje a že se cítí úplně prázdný a neví, zda to vše nedělá jen kvůli mně, abych já byla štastná. Strašně mě to zasáhlo, ale nechci ho ztratit, miluji ho, udělala bych cokoliv pro záchranu našeho vztahu. Odstěhoval se na týden , pak se vrátil, že to zkusíme, hodně jsme se hádali, já se snažila nic neřešit, ale nešlo to, prostě se to ve mně hromadilo. Poté jsem ho poprosila, zda může jít pryč a at si přemýšlí, že mu dám čas, odešel opět na týden, řekla jsem mu, at mě vůbec nekontaktuje, dokud si nebude jistý, několikrát za tu domu mi psal a včera , zda může přijít na chvíli domů. Samozřejmě, že jsem řekla,že ano. Je zpět, ale stále prý nic necítí. Prosím co mám dělat, nechci o náš vztah přijít, je tu nějaká šance na záchranu?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Podle mého jste oba v nějakém stresovém období. Jste spolu hodně dlouho a váš vztah nenabírá nový směr - ani miminko, ani svatba, vytváření vlastního společného domova. Máte před sebou nyní, v tomto roce, nějaké cíle, ale miminko zatím nejde tak hladce. Přítel řekl, že se cítí být prázdný, a neví. To je docela dobře, protože se jedná o přerušení krize. Jen ta pauza by měla být rozhodně delší. Týden nic nevyřeší. Termín svatby můžete odložit, dejte si pauzu aspoň na čtvrt roku. Za tuto dobu opravdu můžete víc procítit, jak to každý z vás k sobě máte. O co víc vám přítel vyjadřuje svou nejistotu, mluví o prázdnotě, o to víc to ve vás alarmuje opět vědomí lásky. Potřebujete u sebe najít nějakou rovnováhu  - vy DVA:-)
krize vztahu
Dobry den,pani doktorko,na konci ledna jsem se po dlouhem odhodlavani rozhodla odejit od partnera.Duvodem byly dlouhe neshody,nesoulad,tezke hadky.Mame dve deti 2,5roku a 5let.Sice mam byt,ktery ale pronajimam,takze jsem musela podstoupit pro me neprijemne jednani s podnajemnikem.K tomu jsem zpracovavala nadchazejici rozchod,stehovani zarizovani bytu,koupi auta,adaptaci deti v nove skolce.Partner vidi rozchod jako mou chybu a musim celit take jeho vyhruzkam,ze mi nic nenecha apod.Na zacatku unora jsem dostala vyjadreni ze zamestnani,ze zrusili me misto.Ceka me odstupne ve vysi5platu,ano,ale take hledani nove prace,se 2 detmi,sebevedomi mi to nijak nezvedlo.Pak jsem ale zjistila,,ze jsem tehotna.S partnerem udrzuji intimni kontakt vetsinou jen pro klid v rodine.On dite chce.Rozhodli jsme se vse urovnat,podnajemnika jsem informovala,ze byt je nadale k dispozici.Jenze problemy nekonci,partner se chova tak,ze s nim zit nedokazu.Citim,ze tenhle pribeh sama nerozpletu.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ne vždy jsou shody životních okolností na "správné straně". Nyní bych na prvním místě řešila vaše těhotenství. Dítě chce partner/ex partner, vy jste po třetím dítěti již netoužila. Zvážila jste všechny okolnosti okolo jeho narození? Svým způsobem jste asi na partnerovi závislá, jakkoliv je problematický. Dítě komplikovaný vztah v dlouhodobé krizi rozhodně nevyřeší, spíš naopak přibude starostí. Nepíšete o tom, že byste případně uvažovala o přerušení těhotenství, ale musíte se tedy po dobu jeho trvání řádně připravit na vše, co vás čeká. Měla byste se psychicky vyztužit s tím, že možná budete s třemi dětmi sama. K tomu bych vám velmi doporučovala spolupráci s partnerským psychologem.
krize vztahu
Jak to udělat aby to tak nebolelo?
Dobrý den prosím o radu...s manželem řešíme velkou krizi ve vztahu a pravděpodobně to skončí rozchodem nebo i rozvodem...přestože ho miluji a chtěla bych vztah zachránit on už o mě nestojí a je zamilovaný do své milenky...která není první. Za dobu našeho manželství (15 let) je to šestá milenka.
Máme dvě děti (14,12), pro které bych ten vztah ráda zachránila a i manžela stále miluji, ale z jeho strany není zájem....děti má rád, ale mě už prostě nechce....já se s tím, ale neumím vyrovnat...je to strašně težké....neustále brečím....nic mě nezajímá....neumím to prostě vypnout a hodit za hlavu a začít žít dál....bohužel nemám ani žádnou opravdovou kamarádku, které bych se chtěla svěřit....zatím to nejvíc řeším s tchánem a švagrovou ale pro oba je to nepříjemné, protože nás mají oba rádi a je těžké se postavit na jakoukoli stranu. Strašně se trápím a strašně to bolí. Můžete mi poradit co změnit abych se cítíla lépe? Děkuji
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Michaelo. Jak vám můžu poradit, jak zamávat s bolestí a smutkem z nadcházejícího rozpadu manželství ? Pokud to tak opravdu dopadne, Tady jsou všechny rady krátké, protože je to věc emocí a bolesti srdce, mozek až tolik nepomáhá, aspoň na začátku ne. Ale pak ano, po určité době, která je velmi individuální. Zdá se mi, že by vám na začátek pomohla antidepresiva, která bolest zmírňují, a pak možnost mluvit o svých pocitech - erudovaný psycholog by vám mohl velmi pomoct, objednejte se, moc vám to doporučuji.
krize vztahu
Dobrý den.Je mi 18 a přítelovi 23, chodíme spolu 4 roky,ještě spolu nebydlíme, oba studujeme. Poslední 3 měsíce mám z našeho vztahu zvláštní pocit, často přemýšlím o rozchodu, dokonce i často brečím, a nevím jestli mám ještě o náš vztah bojovat nebo ho radši ukončit. Přítele mám moc ráda , je hodný, ráda sním trávím čas. Doufala sem že by mohl být i můj partner pro život . Uvědomuji si že nejsem tak zralá jako on, a představuji si náš vztah jinak. Jsem na něho citově hodně vázaná a to samé očekávám i od něj, ale on tak vázán není. Myslím že moje pocity začali když před rokem odjel pracovně na pár měsíců do zahraničí a pro mě to byl šok a myslím že sem si začala namlouvat že mě nemiluje a nechápala sem jak mi to mohl udělat. Jsem asi v tomto vztahu trochu sobecká a dětinská , uvědomuji si to .. Ale nevím jak to změnit a jestli se mám vůbec snažit nebo ze vztahu odejít a zbytečně se netrápit ,když jsem takhle mladá a vím že mohu potkat jiné stejně skvělé partnery. Předem děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Markéto.Budu citovat věci, které mi přijdou jako důležité : " Nevím, jestli mám ještě o náš vztah bojovat...", "Uvědomuji si, že nejsem tak zralá, jako on ", "Představuji si náš vztah jinak", "Jsem na něho hodně citově vázaná a to samé očekávám od něj...". Vypadá to, že jste ve vztahu opravdu citově závislá, není to dětinskost, jak píšete, je to prostě závislost, která ale ničemu neprospívá. Vztah by měl být vyvážený, vyrovnaný, s dostatečnou mírou svobody i pro každého z vás. Chodíte spolu od vašich 14, nevím, jestli je opravdu takovýto vztah nosný pro celý život. Budete postupně oba osobnostně vyzrávat, a budete se odlišovat ve svých představách o životě. Na vašem místě bych zkusila ne rozchod, ale pauzu - na několik měsíců, do prázdnin. Cílem by mělo být, abyste si oba uvědomili, co pro sebe znamenáte. Ale změnu budete potřebovat :-)
krize vztahu
Vůbec jsem dlouho netušila, ze ma paralelní vztah, se mnou mezitím ne komunikovat, takže se musím přiznat, ze jsem občas pěkné vybuchla a řekla mu dost ošklivých věci, za což jsem se ale hned omluvila. Tu moji výhružky rozvodem vzal vázne a pak mi oznámil, ze se tedy rozvede, protože už ma za me náhradu. Nechtěl nic řešit , ani jít do poradny, nic. Od ledna má práci doma, ale pro změnu teď jezdí každý druhý víkend za milenkou, jez mimochodem bydlí 90 km daleko, mýlila jsem se, kdyz jsem si myslela ze to spolu ukončí. Řekl, ze si zatím dáme odluku, která vypadá takto: přijede z práce, doma je 2 hodiny a na noc jezdí k matce, která bydlí ve vedlejší vesnici. Víkendy je u matky s dětmi nebo jede k milence. Mne to nevyhovuje, protože jsem stejně sama a on je naprosto spokojený a užívá si . Já se trápím, odjezdu k milence už ani netají. Rozvod nechci, miluji ho, ta moje výhrůžka bylo volání SOS. Takže nakonec jsem vše pokazila a vztah nezachránila, muž chce žít s ní a chce rozvod. Poradíte?
anita
PhDr. Jitka Douchová
anito, omlouvám se, ale neporadím, vše má dlouhodobý vývoj, který by chtěl podrobněji rozmotat s někým erudovaným, kdo vám nabídne nejen doporučení, ale i empatickou podporu. Rozvod je vždy to poslední, a leckdy, když o něm člověk mluví, tak i když to myslí vážně, má v tu chvíli horkou hlavu. Ale manžel navrhuje zatím odluku ( to je právnický termín, myslí tím pauzu. ) .Jenže pauza, aby měla svůj smysl a efekt, má svá pravidla. Obávám se, že ta nebudou ve vašem případě dodržena. Přesto bude rozhodně užitečnější, než rozvod. Vám bych zatím opravdu vřele doporučila spolupráci s psychologem. V okresních městech by ve většině případů měly stále fungovat i státní bezplatné poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
krize vztahu
Dobrý večer, nevím jak dál a to jsem pročetla spoustu vašich dotazů a hledala odpovéď.Takže můj problém: před 10 lety se narodil druhý syn, první měl 3 roky. Já byla na vše sama , matka umírala na rakovinu, manžel od 7 - 22 hod v práci. Tchyně o víkendech vyžadovala pomoc v domě. A já jsem byla unavená, naštvaná , nemohla jsem nikam . Pak skončila MD a jediná práce byla s dojíždění do 50 km vzdáleného města. Opět žádný čas pro sebe, deti a domácnost ležela na me . 2 x jsem zkolabovala z únavy a skončila na kapačkách. Manželovi to bylo fuk, nepomohl s ničím a věnoval se svým zájmům. A já jsem začala vyčítat, nadávat, nechtěla jsem sex a jezdit k tchýni, která mi jen nadávala. Moji nespokojenost manžel odmítl řešit, prý se nebude hádat a jen mlčel a mlčel. Byla jsem tak frustrovaná, ze jsem pohrozila rozvodem. A manžel zase jen mlčel a odjížděl pryč. před 3 lety změnil práci, jezdil domu jen na víkendy a . Našel si tam přítelkyni, u které spal nejen v týdnu ale i občas o víkendu. 1.čast
anita
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, anito, než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
ČÁST 2:Teď, idkyž se tyto jeho nálady neprojevují často, mě to zase začalo víc trápit. taky jsem se s ním vícekrát pohádala kvůli svatbě. Jám velkou touhu po dítěti. Už je mi 27 ( není to moc, já vím), ale když u mě je to otázka už minimálně tří let. A on pořád jen,už brzo..jendou to příjde. Do toho na nás tlačí hlavně jeho rodina, ale i ta má. A Já mám pocit, že s evše nějak pokazilo. Proč si mě nchtěl vzít jen tak, proč se ted cítím, jakobych ho do toho nutila a proč se pořád už tak dlouho nic neděje. KDyž jsem ho parkrat pri hadce oslovila tak, že me už nema rad, jinak by se tak nechoval, popripade, že si ma najit nekoho u koho bude mit vetsí chut do techto vecí. vzdy me utnul a bral to jako projev mých Nálad. No co na to říct. Opravdu nevím, co delat. Mám sto chutí se sbalit a odejít. No ve fiále k tomu není zádný konkrétní duvod. Ale nekdy me toto proste ubíjí. Proc bych se mela u svého partnera dozadovat po nejakých projevech. Nebo se cítit uplne horzne, protoze me odmíta:(Děkuju
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, dobrý den. Dožadovat se něčeho, je kontraproduktivní. Vy byste si měli spolu někdy v klidu sednout a povídat si o svých plánech do budoucnosti, aniž by tam kdokoliv z vás cítil tlak. Jakýkoliv tlak na chtění něčeho ve vztahu nepřináší nic moc dobrého. A tlak obou vašich rodin? Jedná se o váš život, vás dvou, takže vám nikdo nemá a nemůže říkat, že by si už přáli to, či ono. Dospělé děti tu nejsou od toho, aby plnily soukromé přání svým rodičům. Důležité je to, že po dítěti toužíte  delší dobu již vy. ale měli byste být v tomto sladěni. Hádky na téma svatby a dítěte?... Důležité je, že se cítíte být opomíjená v intimním kontaktu. Proto si myslím, že procházíte nějakou krizí, kterou byste se měli snažit nejprve zvládnout, nejlépe s pomocí partnerského psychologa v rámci párové terapie, a pak přemýšlet teprve o tom, co bude dál :-)
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Jsem s partnerem přes 8 let. Momentálně spolu už 5 let bydlíme. cca pred 3mi lety jsem mu sdělila, že bych chtěla časem děti a také svatbu. On mi odpověděl, že v tom nevidí problém a že to určitě jednou příjde. Nikdy jsme neměly žádné, velké problémy. Žádná nevěra, žádné velkolepé hádky. Problémy začaly přicházet spíše z mé strany. První krizi jsme meli po spolecném sestehování se. Po nejaké dobe mu vadil můj dotek, neslo si jen tak sendout vecer spolu k filmu, nebo ze by me jen tak obejmul. Hodne casto jsme se kvuli tomu hadali. Pritel vzdy prisel s tim, ze jen vymyslim a delam problemy ja, ze on je spokojený. Pokud se jednalo o sex, vetsinou nebyl problem. Ale spis musel prijit on, kdyz jsem k nemu sla (a neco zkousela), nechtel..odstrkoval me od sebe. Coz me hrozne mrzelo. Do ted se to obcas stava, idkyz mi prijde, ze uz se trochu více snazí. Po vsech tech hádkách a taky jsem si asi za tu dobu i já víc zvykla. ČÁST1
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
moja priatelka mi po 16rokoch povedala ze potrebuje pauzu ze ma vhlave veci ktore som robil este pred 10rokmi ze ked boli nejake baby tak som sa venoval viac im ako jej.potom prisli deti jedna ma 6 adruha 3roky. nikdy som ju nepodviedol nepijem nefajcim nechodim nikde von s kamosmi som stale snou a ona len stale to iste ze mi neveri a ze sa uz nechce sklamat co mam robit uz som jej pisal volal odprosoval ze ju milujem a nechcem nikoho ineho ze nech misli na deti a na rodinu a ona nic. byvam u rodicoch a chodil som sa hravat knej domov s detmi a vecer som chodil domou to bolo tem najhorsi pocit ked musite odist od deti vydrzal som to tak 2tyzdne a teraz som prestal chodit a pisat jej lebo som uz nevladal a ona mi povedala ze som prestal bojovat ale nechape ake to je pre mna tazke prosim co mam robit velmi pekne dakujem za odpoved s pozdravom andrej
andrej
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,andrej. Máte s partnerkou evidentně déledobější problémy v komunikaci. Ona vyhlásila pauzu, aniž byste nějak více spolu rozebrali její argumenty, kromě toho, že vám nedůvěřuje a stále v ní žijí věci z doby před 10 lety. Dětem je ale 6 a 3 roky, a předpokládám, že jste je plánovali... Ke každé vyhlášené pauze patří jak vysvětlení, tak nastavení jasných pravidel, jak to bude vypadat. To znamená kontakt s dětmi - kde, jak často, za jakých podmínek. A také délka trvání pauzy! Nemá smysl, abyste přestal chodit za dětmi - dohodněte si s partnerkou schůzku a na všem se nekonfrontačně osobně domluvte - v klidu, konstruktivně.
krize vztahu
Dobrý den, máme kamarády - manž. pár 45/48 let, dvě teenage děti. Prožívají krizi ve vztahu. Partnerka byla dříve 12 let ženou v domácnosti. Pak se stala sportovní instruktorkou, je velmi oblíbená mezi přáteli, extrovertka, velmi na sobě pracuje fyzicky i mentálně. Partner je introvert, nesmírně tolerantní. Partnerka má čerstvě nový vztah, chce ze stávajícího manželství odejít, nemá zájem o partnerovu snahu nalézat společné aktivity, momentálně je striktně rozhodnutá odejít. Partner by přesto chtěl vztah udržet. Měla byste pro něj nějakou radu? Děkujeme.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Promiňte mi, ale zprostředkované dotazy o kamarádech nechci zodpovídat. Dostala jste se nyní do pozice mluvčího vašeho kamaráda, ale pokud bude chtít pomoct on sám, určitě se na psychologa obrátí. Ale jste moc hodná, že se o něj takto staráte :-)
krize vztahu
Dobrý den, pomůžete mi, paní Douchová, pochopit jednání manžela? Potřebuji se rozhodnout, co dál a fakt nevím. je takový asi impulsivní - udělá něco, aniž by o tom přemýšlel a pak jsou důsledky. Před dvěma lety se zničehonic odstěhoval a pak mi psal dopisy, že si musí sám prát a nakupovat. Ale to přece musel tušit, ne? Takhle to šlo asi dva roky, až nakonec odešel a našel si milenku. Vodil ji na oficiální akce místo mne (byly tam i naše děti - šok pro ně), na druhou stranu všem vyhrožoval, že o ní nesmějí mluvit a vynášet informace. všude ji představuje jako novou přítelkyni, když se s ním náhodou potkám kousek od jejího bydliště, je agresivní a utíká jako malé dítě (cholerický výstup, málem mě přejel autem). na jednu stranu souhlasí s rozvodem, na druhou stranu odmítá majetkové vypořádání. A zažila jsem před začátkem naší krize - mluvil o tom, jak chce vztah spravit a potajmu si schovával peníze a zajišťoval se. Já tomu fakt nerozumím. Je to všechno dost protichůdné. Co teda platí? Jak se v tom mám vyznat? Poradíte mi?
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš dotaz je složitý a nelze jej zodpovědět v rámci internetové poradny. Jste to vy, která si musí v sobě ujasnit, co chcete, kudy chcete dál směřovat. Podle vašeho popisu to na záchranu manželství nevypadá, ale i proto by bylo důležité vědět, kudy dál, a jaké podnikat kroky - např. v rámci majetkoprávního vyrovnání...
krize vztahu
Dobrý den,
Vezmu to hopem, ale pokusím se být konkrétní.
S přítelem jsme se dali dohromady, když mně bylo 14 a jemu 17. Byla to silná láska, byl to úplně první člověk, na kterým mi záleželo. Když mi bylo 16, porodila jsem dítě. Byla to "nešťastná náhoda". Od té doby šel náš vztah do kopru. Přítel měl mezitím nějaké bokovky, za které se mi pokaždé omlouval a říkal, že s nimi nic neměl. Po 4 letech přišel rozchod. Byli jsme od sebe 4 měsíce, pak se ozval a odprosil mě. Vrátili jsme se k sobě, jenže se mnou nechtěl spát, vybíjel si na mně zlost, (i fyzicky) a byla jsem spíš rohožka. Včera jsme byli na koncertě, a tam balil jinou holku. Vybuchla jsem a dala mu konec. S tím, že když mi řekne, jestli mě miluje a záleží mu na mně, že s ním budu dál. Ale on mi řekl, ať mu dám pokoj.
Strašně mě bolí, že je mu jedno, že jsem ho nechala.. chtěla bych s ním být, jenže.. co mám dělat, aby se změnil? Jak se mám teď, po"rozchodu" chovat, aby viděl, že o něj stojím, ale že chci, aby se změnil..? - otázka upravena poradcem
Jessie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jessie. Váš přítel, jak to vypadá, nedokáže  žít ani bez vás, ani s vámi. Po návratu po 4 měsících od rozchodu vás jen odprosil, ale nijak se o změnu k lepšímu nesnažil. Popisujete, že byl agresivní, ponižoval vás, odmítal sex.To je vztah / nevztah. Rozchod považuji za nutný i v případě, že by na koncertě žádnou slečnu nebalil. Ale máte spolu dítě. V kontaktu jako rodiče spolu být musíte bezpodmínečně, v rámci těchto kontaktů mu můžete sdělit své podmínky, pokud by chtěl návrat.
krize vztahu
Jinak pro doplnění, děti nemáme, já mám dospělou dceru z předchozího vztahu, se kterou také právě vzhledem ke své povaze nemá dobrý vztah. Vysloveně si neublížili, ale je tam cítit ze strany manžela ta nechuť se s dcerou stýkat. Vždy to nějak přetrpí a dcera to samozřejmě vnímá. Vždy mi scházely ty srdečné rodinné sešlosti. S ním to prostě nejde. Prosím o Váš náhled na situaci, případně máte radu ?
Děkuji za Váš čas.
Jiřina 4/4
PhDr. Jitka Douchová
Rada? Asi bych s manželem více mluvila o tom, co vás trápí. Nyní vám již naslouchat bude. A zkusila bych párovou terapii u partnerského psychologa, než se rozhodnete definitivně.
krize vztahu
Že vlastně manžel nic nemá, je bez známých, bez koníčků, a teď přichází i o to, kde byl tak spokojený. A teď se v sobě nevyznám. Co je to ta lítost? Znamená to, že ještě nejsem připravená na rozvod? Já si další život s ním v tomhle duchu představit nedokážu, jsme vedle sebe jak staří důchodci. Žádné návrhy na změnu nefungovaly, povaha člověka prostě předělat nejde. Manžel se extrovertem nestane. Ale prostě mám vůči němu výčitky, i když jsem mu neublížila, nikoho jiného nemám. Najednou mi připadá bezbranný, ale necítím, že bych ho měla ráda. Jen je mi ho líto, jako člověka, který přichází o rodinu, o domov. Jinak z pohledu zvenčí vypadá manželství v pořádku, manžel nepije, nebije mě, na domácnost přispívá, nenadává mi, o jeho věrnosti nemám pochybnosti.
Jiřina 3/4
PhDr. Jitka Douchová
Jiřino, lítost a soucit do rovnocenného soužití nepatří. Partnerství je vzájemnost, úcta a respekt, společné zájmy a potřeby. Samozřejmě se vždy počítá s odlišnostmi, ale hlavní platformou je sounáležitost. Myslím, že to je dost málo, že je vám věrný, nepije, doma není domácí násilí. Cítíte vůči němu lítost, ale nejste jeho maminka. Jste partneři. Z práce se svými klienty vím, že se člověk může hodně změnit, pokud se vzpamatuje z letargie tím, že je vztah ohrožen. Ale máte pravdu v tom, že osobnost člověka nezměníte úplně, jen náhled na předchozí průběh vztahu.
krize vztahu
On je spokojený doma a taky pokud jsem doma i já. Sice si mě vůbec nevšímá, ale prostě ví, že tam jsem. Plánování čehokoli není, protože to většinou stojí peníze (plánování výletů, dovolených atd.). Nicméně se skřípěním zubů jednou v roce dovolenou zaplatil. Tak to také bylo domluveno, že bude spořit na dovolenou, ale i to je vždy problém. Jediné kritérium dovolené je cena, jinak nic. Dále přestal s čímkoli pomáhat v domácnosti, vnímám to tak, že na protest. Prostě jsme se moc odcizili a déle než půl roku jsem usilovala o rozvod, bez úspěchu, nechtěl, odstěhovat se nechtěl, pauzu také ne. Teď už jsem ale oznámila, že soužití je pro mě neúnosné a prostě žádost podávám. Na to konto tedy obrátil, protože nechce problémy a rezignoval, se vším souhlasí. A ve mně konečně z toho více jak ročního napětí zavládl klid. Najednou mi ho začalo být líto.
Jiřina 2/4
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Prosím o Váš náhled na mou situaci. Já (40) a manžel (50), jsme spolu 10 let, máme již delší krizi. Vzhledem k neshodám spolu déle než rok intimně nežijeme (zájem skončil z mé strany). Nerozumíme si v otázkách financování, manžel je spíše lakomý, finance si hlídá, přispívá pouze určitou částkou na domácnost, o zbytku nemám informace. Ale vím, že spoří, peníze nerozhazuje. Dále k situaci přispělo hodně to, že manžel je introvert. Jeho pocitů se člověk nedopátrá, hovory váznou. Nemá rád mé přátele a vlastně ani rodinu. Nic si neudělali, ale není rád, pokud někdo přijde na návštěvu, to prostě nějak přetrpí, ale atmosféra není příjemná, tak se snažím spíše návštěvy absolvovat já. Sám přátele nemá, vlastně se s nikým nestýká. Já ano a také se s nimi scházím, ale chybí mi ty společné partnerské aktivity, a setkávání se s přáteli i ve dvou. Takový on byl vždycky, ale přeci jen to bylo lepší, asi se musel snažit a přemáhat.
Jiřina 1/4
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jiřino.Máte mezi sebou hodně nekompatibilit - jeho střežení si vlastních financí do partnerství a manželství nepatří - měli byste si spolu vytvořit funkční a oboustranně odsouhlasený model finančního hospodaření. Co se týče jeho introvertnosti  vs vaší extravertnosti, to je další rozdíl, ale s tím by se nějak dalo žít, pokud budete oba respektovat společenské potřeby toho druhého. Jdu dál.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mého vztahu s přítelem. Abych byla upřímná, od začátku kazím vše co můžu. Už uplynula dlouhá doba od našich největších hádek, avšak teď se vše postupně vrací a jsme na cestě k tomu se rozejít(z jeho strany) a říká, že beze mě bude šťastnější než se mnou, přitom na jednu stranu mě nedokáže opustit a miluje mě. Naším největším problémem je, že mi nevěří, jelikož dřív jsme měli problémy, že jsem mu některé věci tajila a řekla mu je až po delší době, jelikož jsem se bála jeho reakce na určité věci. Dnes se ale stalo něco podobného, včera večer jsem si psala s kamarádem, ale o nic nešlo bavili jsme se jen ohledně škol a práce, ale řekla jsem mu to až dnes večer, což ho naštvalo a dovedlo až k nadávkám a k tématu rozchod. Opravdu mě vše mrzí a chci vše napravit, ale nevím jak vše dát do pořádku. Miluji ho, vždy jsem si věděla rady co a jak, ale dnes jsem úplně bezradná. Prosím Vás poraďte mi jak vše zachránit, moc bych si vážila vaší rady. Děkuji
Zora
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zoro. Moc nerozumím tomu, že jste příteli některé věci v minulosti tajila - ze strachu z jeho reakce. Znamená to, že příteli nemůžete nic říct o svých kontaktech s jinými muži? Ve věci je jeho žárlivost? Nebo je to mnohem pestřejší, a u něj je problém nejen s žárlivostí a nedůvěrou? Ty otázky zde kladu nahlas, aniž bych chtěla, abyste mi pak odepisovala, jsou pro vás samotnou, abyste si identifikovala, v čem má přítel pravdu a opravdu jste chybovala, a v čem je třeba problém na přítelově straně. Nic není nikdy černobílé, vy si nyní dáváte nějak moc másla na hlavu. Milujete ho, on vás, to je základ, a motivace k tomu, abyste spolu např. začali navštěvovat partnerského psychologa, který vám pomůže díky své profesionalitě a svému odstupu nacházet jiný přístup k vztahu, k vašim očekáváním od něj, ke změně komunikace :-)
krize vztahu
Nefungoval nám intimní vztah, jsem muž po premene, nejsem ale po faloplastice, (rekonstrukce penisu)pomáhal jsem pritelkyni splatit insolvenci.
Sex semnou ji vyhovoval a byla velmi spokojena i když nejsem úplný, ale ve me se vytvořil blok, že jsem neuplny, dlouho jsme spolu nespali. Hádali se a nakonec ze budem přátele a ze budem spolu bydlet. A ona ze si najde nekoho na sex.
Jenže ja ji pak řekl že to nedokážu, že ji miluji a ona ze si ke me vytvořila už kamarádský vztah. Proc jsem ji to neřekl včas.
Bydlíme spolu, ale ona je v pohodě a ja se trápím.Ja se doma o vse staram a ona si uziva, Byli jsme spolu velice stastny a i když obcas něco zaskřípalo, ve vsem si rozumime, měli jsme spolecne konicky a stejny cil a nahled na budoucnost. Ja tusil ze nekoho asi ma, ale nechtel jsem si to pripustit a doma jsem se trapil ze kazdou chvili nespi doma, ted 4 mesice po rozchodu co spolu bydlime, jsem nasel fotky na socialni siti,s novou znamosti. Kdyz ji vystehuji, uvedomi si co ztratila?
Alex
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexi. Předpokládám, že jste jistě při milování používali nejrůznější pomůcky, které nahradily absenci rekonstrukce penisu. Důležité je, jak jste si to udělal ve své hlavě, že se cítíte "neúplný", proto jste se nejspíš později sexu vyhýbal? Domluva dvou lidí, kteří spolu žijí, a je tam minimálně jeden, který miluje, nemůže fungovat v podobě, jakou popisujete. To byl nesmyslný kontrakt - společné žití, vaše pomáhání jí, vaše láska k ní, ale její osobní soukromý život jinde. Proč se ale o vše staráte vy? To je absurdní - domácí povinnosti musí být na půl, i když vy jste tím, kdo je v závislé pozici. Nevím, jestli je jediné řešení vystěhovat ji z vašeho bytu. Ale já ji, ani váš vztah neznám, tak mohu těžko radit. Chtělo by to osobní radu od psychologa.
krize vztahu
3. Část . Ještě bych dodala, ze manžel je ke mně lhostejný, přehlíží me a doma se baví jen s dětmi. Se mnou řeší jen provozní věci. Snažím se neprudit a nevyčítal, ale občas me vidí, jak brečím, protože psychicky nezvládám jeho nezájem o mě jako o ženu. Ani pusu nedostanu, neobejme mě. Já potřebuji lásku, důvěru, jistotu, souznění. Toto vše u nás kdysi bylo....... Je jak vyměněný. Taky jsem zjistila ze kouká na porno, a sám mi řekl, že si radši pomůže ručně ........... K psychologovi odmítá jít, nic nechce řešit a čeká prý kdy se mu chuť na mě obnoví a když to od něj nepřijde, tak prý konec..... Nevím, jak dál. Už to trvá dlouho, takže se bojím, ze manželství zkončí a on třeba půjde ke svý slečně. Děkuji .
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Věrko, zkuste opravdu vzít více aktivitu do svých rukou. Určete pauzu, nenechte se takto ponižovat. On vás má naprosto jistou. Potřeboval by pocítit, jaké to je, opět o svou ženu po 19 letech bojovat. Domluvte se na dočasném odděleném bydlení se všemi pravidly pauzy - kontakt s dětmi, provozní věci, finance, vy dva spolu opravdu pouze minimální kontakt, rozhodně ne řešení vztahu. Viděla bych to minimálně na 4 měsíce. Mezitím se můžete soustředit více sama na sebe a znovu objevovat své kvality, které vám on nepotvrzuje. Držím palce :-)
krize vztahu
2.část. Tenkrát jezdil domů tak 1 x za 14 dnů. Dávala jsem mu na výběr, s kým chce být ale nakonec se to vyřešilo tím, že změnil práci. Ta jeho milenka bydlí víc jak 100 km od nás , jeho verze ale byla ze jsou jen kamarádi a občas za ní pojede. Milenka je mladá, štíhlá a hezčí než já....... To mi řekla dcera, kterou tam vzal na návštěvu. Proste ať už se mezi nimi stalo cokoliv, problém je teď , co dál. Manžel navrhuje zůstat spolu kvůli dětem, ale napořád bez sexu neboť ho nevzrušuju. A pokud mi to nevyhovuje, tak se se mnou rozvede a ať si někoho najdu. Já jsem mu vše odpustila, miluji ho a ani jedna varianta mi nevyhovuje, chci jeho a chci se s ním milovat a udělat za vším tlustou čáru a začít znovu. On ale nechce. Nic proti mně nemá, jen nemůže mít se mnou sex, který ale před krizí fungoval na 100%. takhle se ale trápíme oba. Přitom jsem upravená, dle jiných hezká a dbám o sebe. jak mohu docílit toho, aby se znovu do mě zamiloval? Vím, těžká otázka. Ten rozvod mi připadá zbytečný .
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Aha, tak je to vše podstatně složitější. Měli byste se s manželem domluvit na pauze. On je bývalé milenky stále plný, je docela dost možné, že rozchod iniciovala ona a on je zhrzený a opuštěný. I to může být důvod, proč vás v posteli odmítá a mluví o uchování manželství z rozumu. Na city a jejich obnovení teď nemá kapacitu. Rozvod je zbytečný, a on neví, co dělá. Pokud vezme vaši dceru na návštěvu k milence, a pak mluví o zachování manželství pouze kvůli dětem, tak si velmi protiřečí... Ale ať nepředbíhám, jdu na 3. část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den, moc se mi líbí Vaše poradna a tak jsem si řekla, že se zkusím zeptat. Jsme manželé, oba 43, 24 let spolu, z toho jsme 4 roky spolu chodili. Máme 2 děti školáky. Už 3 roky se plácáme v krizi a rozlousknutí je v nedohlednu. Stručně řečeno: před 3 lety došlo u nás k odcizení, manžel prožil osobní krizi , pracoval mimo domov a výsledkem byl jeho paralelní vztah. Víme proč k odcizení došlo, vše jsme si vyjasnili a našli příčiny , ale problém je v tom, že se manžel nemůže ke mně citově vrátit. I kdyby prý chtěl, tak mě má jen rád , už mě nemiluje a doslova mi řekl, že po mě netouží a ze ho fyzicky už nepřitahují. Když se nahá večer přitulím, nic to s ním nedělá a odežene mě. Pro mě jako ženu je to velice ponižující. Už půl roku spolu nespíme, i když krize trvá déle, tak mezitím občas sex proběhl a současně měl onu slečnu. S ní to skončil, protože si našel práci blíž domova. Byl do ní velmi zamilovaný, trávil s ní víkendy a dovolené a já strašně trpěla. 1. Část
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Věrko. Čeká tu na mne vaše pokračování, takže zatím první reakce - jste spolu od 19 let, věřím, že došlo ke stereotypizaci a mírnému vyhoření vztahu. Manžel začal prožívat osobní krizi přesně ve 40 ? Ten paralelní vztah trval docela dlouho, ale přesto spolu o všem umíte mluvit a vyjasňovat si příčiny - to mi přijde jako pozitivní s ohledem na další prognózu vašeho vztahu. Ztráta jeho chuti po milování s vámi bude hodně podmíněná existencí jiné ženy v jeho životě. Odmítání v intimní oblasti je vždy ponižující, natož, když vám řekne naplno, že ho jako žena již nepřitahujete. To je celkem brutální útok na vaši ženskou sebedůvěru. Ale vy o manžela bojovat chcete, a o váš vztah, zkuste to tedy přijmout jako dočasnou fázi. Jdu číst dál.
krize vztahu
Dobrý den, prosím o radu. Jsme spolu s manželkou 4 roky. Před dvěma lety se nám narodila holčička. Od té doby je manželka jako vyměněná. V podstatě se dá říct, že se mě snaží odehnat.
Udělal bych pro ní a malou první a poslední, ale její nezájem je opravdu silný. O poradně nechce slyšet. Je bohužel dost tvrdohlavá a zabejčená.
Co se týká manželky, tak byla dlouhou dobu sama, cca 8 let. Bydlela s maminou v domě a měla jen krátkodobé známosti. Její poslední vztah (před osmi lety) vypadal podobně. Partnera od sebe po třech letech odháněla až se jí to povedlo.
Svou manželu mám stále rád, není to sice jednoduché, protože se musím ohýbat, ale nerad bych o ní a o naší malou přišel.
Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Manželka se vás po narození dcery snaží odehnat jak citově, tak sexuálně? Je možné, že se naplno věnuje vaší dceři a nemá již kapacitu na nic jiného. Hodně záleží na tom, co bylo společnou platformou vašeho vztahu - byli jste spolu relativně krátce, než otěhotněla. Možná jste se nestačili sladit a sžít jako partneři. Potřebujete opět nalézat sebe navzájem, v partnerském slova smyslu. Z manželky se stala na prvním místě matka, a na partnerský vztah "zapomněla" Nevím, do jaké míry netlačíte třeba hlavně na intimní život. Ona se svou mateřskou rolí změnila, potřebuje asi jiný přístup. Chápu, že je vám v tom smutno a diskomfortně.Měli byste si spolu začít o sobě a svých přáních povídat nyní. Dcera už není tak malá, můžete mít na sebe více času - jen najít tu společnou notu. Snad jí maminka někdy dítě pohlídá, a vy si budete moct udělat svůj společný samostatný program. Něco vás přeci dříve spojovalo, oživte to :-)
krize vztahu
2. část
Taky mi řekl, že je chytřejší, než většina těch mužů, co se rozvádí, a že si počká, až manželka umře (má dlouhodobé zdravotní problémy), že už to naštěstí nebude dlouho trvat. Tlačil na mne, abych taky počkala do té doby. Velmi jsem ho milovala, ale to byla pro mne poslední kapka.
Paní z příspěvku "jsme s manželem 46 let" z celého srdce přeji, aby jejich vztah s manželem byl opravdu takový, jak to vidí ona.
Paní Douchové bych se chtěla zeptat, co je to za člověka, který takovým způsobem uvažuje? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Naděžda
PhDr. Jitka Douchová
Musím říct, že vašemu dotazu nerozumím, takže se omlouvám, že zůstávám bez odpovědi. 
krize vztahu
Reakce na příspěvek - jsme s manželem 46 let
Po přečtení Vašeho příspěvku musím reagovat - vyjadřujete se i za manžela, jste si jistá, že má stejný názor? Také znám jeden takový manž. pár - jsou spolu více než 40 let, první partneři. Z vnějšího pohledu - šťastný pár. On pere, žehlí, postavil dům o který se vzorně stará, pro manželku udělá první poslední. Zkrátka manžel, kterého většina žen může jen závidět. Jinak ale měl víc jak 20 jednorázových partnerek, několik dlouhodobých paralelních vztahů, o tom všem samozřejmě rodina nemá ani tušení, měl takovou práci, která mu to umožňovala. Odkud to vím? Jsem ta poslední milenka - 5,5 roku. Když jsem na něho začala tlačit, ať se teda rozvede, když s manželkou vlastně celoživotně šťastný není, tak mi řekl, že mu takový život vyhovuje, nechce dělit rodinný majetek a také nechce ztratit "nálepku" vzorného manžela a čestného muže. 1. část - otázka upravena poradcem
Naděžda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Naděždo. Nevím, o jaký příspěvek se jedná, každopádně jdu číst druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Prosím o Váš názor: žiji v manželství 10 let (já 46/ž 43), 2 děti 7/9 let. V posl. dvou letech narůstala má nespokojenost, především v důsl. nedostatku vlastního prostoru, kdy žena tvrdě prosazuje přístup "veškerý čas i zájmy je nutné věnovat rodině" a "s dětmi vlastní život končí" a "manželka má vědět úplně o všem". Mám své chyby, ale jsem manžel a táta s nadprůměrným příjmem, dětem se velmi věnuji, umím se postarat o ně i o domácnost. Fakt je, že mne žena přestala přitahovat a nejsem s ní šťastný. Jiný vztah nemám, ale ten současný už nefunguje. S ženou jsme o všem mluvili již před půl rokem, ale je přesvědčena o mé "vině" na rozbití manželství, že jsem sobec, jež se nechce "obětovat", je nešťastná a zoufalá. Já řeším hlavně děti: chci, aby dál měly své zázemí, domov, alespoň ještě nějaký čas úplnou rodinu, nechci jim komplikovat život. Proto navrhuji "volné manželství" s jasnými pravidly soužití (rodina i vlastní prostor) raději než konec, což žena odmítá. Co byste poradila prosím? - otázka upravena poradcem
Ondřej
PhDr. Jitka Douchová
Milý Ondřeji. Je to hodně složité a psychicky náročné pro všechny zúčastněné. S vaší ženou si každý stojíte za svou pravdou - samozřejmě, protože věci cítíte každý z vás jinak, jinak je prožíváte. Také můžete těžko í mezi sebou najít nyní vztahový průsečík a vůli ke změně. Ve svém dotazu kladete důraz na vaši rodičovskou tátovskou roli, jako partneři nyní již nefungujete. Asi byste se měli každý z vás v sobě zastavit v tom, co se to děje, a proč. Můžete každý z vás pro změnu něco udělat? Určitě ano, pokud budete mít i jinou motivaci, než děti. Potřebujete znovu objevit sebe. V rámci partnerské krize to není jednoduché, ale mohl by vám v tom pomoc významně partnerský psycholog - profesionál zvenčí. Na vašem místě bych nad tím velmi uvažovala :-)
krize vztahu
Dobrý den. Mně je 49, manželovi 55. Manžel je emočně labilnější, ale zvykla jsem si, i když to jeho chování někdy působí problémy. V posledních letech manžel bydlí střídavě doma, střídavě ve svém jiném bydlišti (máme několik domů a chalup), asi to zpočátku mělo být trucování nebo chtěl ukázat kamarádům, že je schopen chlapského gesta (soudím podle informací). Chvíli mu to vyhovuje, protože si může dělat co chce a rodina ho neomezuje, chvíli je depresivní, protože sám. Já jsem trpělivá, doma nachází, když se vrací, vedenou domácnost, zabezpečené děti, nevyčítám. Nechci se ale doprošovat, protože to bývá u něj spjato s ultimáty. Ale nemám nějaký dojem, že by to nějak vstřícně vnímal. On vyzkoušel i nějaký jiný vztah, ale rychle kvůli jejím dětem vycouval. Po cca dvou letech se objevila nová paní, která má díky střídavé péči dostatek času a bohužel se "zamilovala" do peněz (zapomněla jsem napsat, že manžel tak nějak odešel se vším majetkem, který máme). A jemu to vyhovuje. Zájem jiné ženy, nemusí se starat o rodinu, dělá si co chce, přitom ze strany té ženy dostatek času (protože péči o děti přebírá zpoloviny její bývalý manžel a zbývající polovinu ona často deleguje na své rodiče anebo sourozence, kteří zatím rodinu nemají). Když on potřebuje, ona přijede, je s ním, pak zase odjede. Něco podobného zkoušel i v posledních letech na mně - nezájem o rodinu, ale občas přišel a chtěl, abych s ním jela za jeho kamarády. V pohodě jsem s tímto režimem nebyla a taky mu to řekla. Naštval se tehdy. Nás manžel teď nechal úplně být, přestal dávat peníze, domluva s ním není možná, chce žít dle jeho slov jinak. Moje trpělivost ale nějak dochází konce. Je to dočasné zamilování se anebo je čekání ztráta času? Máte radu anebo zkušenost? Děti mu říkají, co si o tom myslí a spíš to zhoršuje jeho zatvrzelost. Na druhou stranu úplně přestal respektovat jejich přání. Předem děkuji. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Když si nyní přečtete svůj dotaz, možná sama uznáte, že je pro mne těžké vám nějak stručně a konstruktivně odpovědět na problémy, které vás dva společně doprovázejí již dlouho. Do vašeho partnerského vztahu nevidím, popis stesků na problémy jsou z vaší strany, manželův pohled by mohl být rozdílný - předpokládám. Z vašeho popisu to vypadá tak, že dlouhodobě je viník on, a vy i děti jste byli dlouho trpěliví, dál už to ale nejde. Chápu. Ale do pravých základů vašeho manželského vztahu nevidím, nemohu nic vyhodnotit, ani doporučit...
krize vztahu
Dobrý den, je mi 38 let, partnerovi 40, pečujeme společně o 3 malé děti, máme hypotéku. Vztah neklape, on mi od začátku často lže s kým chodí a kam a já mu už dlouho nedůvěřuji, což nijak neskrývám. Nespíme spolu. To, že je lhář, jsem se dověděla pozdě, nemám už jak ze vztahu vycouvat. Teď jsem zjistila, že se začal scházet se svojí platonickou láskou z mládí. Ona o něj tehdy neměla zájem, chodila s jeho kamarádem. V nedávné době se zkontaktovali a začali scházet, on vždy využije služební cesty, kdy se půl dne věnuje práci a odpoledne se sejde s ní. Zatím chodí je po restauracích, ale myslím, že to směřuje do postele. Je to pro něj velká výzva, konečně po těch letech ji dostat.. Nevím, co dělat. Kdysi opustil manželku kvůli mně, byla jsem jeho múza. Teď je jeho múzou ona. Ze společného domu ho nedostanu, hypotéku sama nezaplatím. Odstěhovat se se 3 dětmi a vzít jim domov? Udělal mi už mnoho zlého, nechci s ním zestárnout, přesto se cítím podvedená. Co dělat?
Vlaďka Š.
PhDr. Jitka Douchová
Vlaďko Š., dobrý den. Vlastně vysvětlujete několik jasných provozních důvodů, proč nemůžete ze vztahu odejít - finance, dům na hypotéku, domov pro děti. A na druhé straně jsou argumenty a příčiny k tomu, že se s ním obáváte být - jeho lži, nedůvěra v něj, potenciální nevěra, nechcete s ním zestárnout. Jak vám jako psycholog na pár řádcích mohu být užitečná účinně vám poradit, co dělat? Soustřeďte se nyní víc na sebe a na děti, víc je zapojte do péče o domácnost a děti, a vy si vytvářejte vlastní osobní svět. Žijte víc podle sebe a svých zájmů, oprašte přátelství, na něž jste neměla čas. Najděte si nějakou životní novou výzvu. Prostě se vraťte k sobě. A starejte se hodně i o svůj vzhled, něco na sobě změňte. Když něco změníme u sebe - šatník, účes, líčení, podpoří to naši sebedůvěru. A tu teď hodně potřebujete. Hlavně jej nekontrolujte. To vám opravdu nepomůže, ale naopak. A buďte také stratég - žádné výčitky, hádky, hlasité projevy nedůvěry. Naopak - velkorysost, kterou budete ale vyžadovat i od něj vůči vám. Rozhodně bych byla víc venku, ať mu to také začne vrtat hlavou, ne? :-)
krize vztahu
Dobry den mila pani doktorko.Prosim o radu,nebo Vas pohled.
S manzelem jsme 13 let a mame dva syny (11 a 12let).Prvnich 7 let bylo krasnych.Tech druhych 7 naopak.Zazili jsme v nich hodne spatneho od financni krize,nezamestnanost,stehovani,alkohol az po velmi vazny uraz naseho syna(ma za sebou 32 narkoz) a ja prodelala hysterektomii po rak.delozniho cipku.Vse jsme "nejak" ustali.Posledni rok vsak bojuji s vaznou myslenkou na rozvod (nevim ovsem kam jit,nasetreno nemam).Nas vztah se promenil v nocni muru.Hadame de casto,slysim na svou adresu slova jako "Jsi obtizny hmyz a zly clovek"... vim,ze nejsem jiste perfektni a mam sve chyby,ale pokud ma takto "fungovat"nase manzelstvi...rikam si,ze to vydrzim do plnoletosti synu a pak od neho odejdu...nechci rozbijet rodinu,myslim,te si to deti nezaslouzi... ale uz davno nejsem v nasem manzelstvi stastna (vim ze to neni to nejdulezitejsi a manzel.ma hlavne vychovnou fc.)...da se neco delat?dekuji za Vasi odpoved,A. - otázka upravena poradcem
Antonie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Antonie, to, že prvních 7 let bylo krásných, je hodně důležité. Znamená to , že mezi vámi byla jak láska, tak úcta, přátelství, soulad. Všechny obtížné životní situace, které popisujete, jste ustáli, ale bylo toho příliš, takže vás to asi vztahově oslabilo. Antonie, já nemohu odhadnout, proč vás manžel uráží a devalvuje, vše má nějaký vývoj a příčiny. Jednak se vyvíjí váš vztah, jednak se vyvíjí každý z vás jako individuální osobnost. Můžete na sebe z mnoha důvodů narážet. Ale nevzdávala bych to - ne kvůli dětem, ale kvůli vám dvěma. Snad ještě všechno pošlapáno není. Obrátila bych se určitě na partnerskou poradnu - pokud nebude chtít spolupracovat manžel, určitě začněte vše probírat s psychologem vy sama. Získáte  nezávislý vhled, možnou analýzu vzniku vaší krize ve vztahu, doporučení, jak se zachovat, i jak chránit sebe samu. Kvůli dětem bych těžké manželství neudržovala - synové tak jen získají negativní model do svého budoucího partnerského života. Ale určitě máte šanci na změnu ve vztahu :-)
krize vztahu
Dobrý den, pročítám si vaší poradnu a myslím, že jsem celkem "v obraze" S manželem jsme se dostali vlivem okolnosti do tří měsíčního odcizení, komunikace téměř žádná, fyzický kontakt taky. Po třech měsících jsem se pokusila to prolomit, podařilo se, ale opět to sklouzlo zpět /protože vztah už je dost narušený/ po krátkém odloučení, které nám prospělo, si manžel uvědomil, že mě miluje a musí na sobě trochu zapracovat a já jsem získala odstup. Teď je nám dobře, snažíme se se nějak spravit náš vztah, ale vše bylo více méně kvůli sexu a tam to vázne. Já už nechci, mám ze sexu smíšené pocity.. i když už jednou sex proběhl .. chtěla bych si přečíst, že to co si myslím je správně. že potřebujeme asi oba víc času a hlavně bychom si to měli nahlas říct - spíš já bych to měla říct, že mám z toho strach, že teď je to fajn a ať to sex zase nezničí.. /já jsem byla ta co chtěla víc, ale není to pro mě na 1.místě/ Děkuji! - otázka upravena poradcem
D.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, D. Domnívám se, že ničemu neublížíte otevřenou komunikací i na téma sex. Jestliže se mezi vámi dvěma ledy prolomily, je důležité umět i hodně věcí změnit. Komunikaci na prvním místě. Nemá smysl mít nějaká zásadní partnerská tabu, tím byste se v budoucnu od sebe opět oddalovali. Nyní na sex chuť nemáte, řekněte to - když to bude sděleno hezky, neměl by z toho vyplývat dál žádný problém.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,Děkuju za odpověď ohledně krize ve vztahu(bývalí řidič kamionu)Vše nabralo jiný směr.Zamiloval se do ní,chce být sní.Semnou se rozešel.Zahodil 18 let společného života.Nabídl mě nejlepší přátelství,přijala jsem.Nemohu bez něho být,miluji ho a neskutečně se trápím.Zatím bydlíme pod jednou střechou.Chce nám koupit byt,aby jsme měli kam z dětma jít.To je hezké ale já prostě chci jeho.Prý ví,že je vůl že to takhle dopadlo,ale teď si nemůže pomoct.Ona dotyčná je už podruhé vdaná a chlapy jsou její koníček.Vím,že ho má jako hračku a že se ho nabaží a odkopne.Pak bude sám,ale on si to teď nenechá vymluvit.Miluje ji.Já jsem s nervama pryč,jsem tělo bez duše.Nedokážu fungovat.Má mě prej rád a vždycky bude.Je to můj první partner a já jeho taky první proto si život bez něho nedovedu představit.I finančně jsem na něm závislá.Máme barák na půl ale vše financuje on tak nic nechci,jen jeho.Nevím co budu dělat.Hrozně ho miluji
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo. Dejte si spolu čas na rozmyšlenou, ohledně vaší budoucnosti. Teď nic neřešte, nemá to smysl, nikam to nepovede. Má zatemněnou mysl zamilovaností. Ale domluvte se na pauze - půl roku, a pak teprve řešte finále, dříve ne.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.