Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| stres| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| ekonomické problémy ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
2.část: já jsem hlava dubová,a prostě dokud nedostanu po hubě (rozchod), nebyl jsem si toho až tak vědom. Nemám v životě pořádný cíl, do školy jsem často zaspával, práce mi moc nevoněla, do společnosti moc nechodím - teď to vidím, co jí vadilo. Na druhou stranu jsem (dle ní) neskutečně empatický,inteligentní, hodný romantik. Na téměř všem jsme se vždy shodli. Jenže nejspíš se pro mě smyslem života stal jen ten vztah a to asi není dobré. Takže se rozhodla ten vztah ukončit (nese to těžce, ale já ještě víc), prý se dusí a už mě nemiluje, ale má mě ráda a chce se kamarádit dál. Naštval jsem se sám na sebe,jak jsem mohl dopustit to nechat dojít takhle daleko a začal jsem na svých chybách pracovat. Teď tedy k mému dotazu. Je možné ji získat zpět a jak?? Stále ji miluji,je to ta nejlepší holka na světě a jsem ochoten se kvůli ní stát lepším člověkem. Možná už je pozdě,ale udělám pro to opravdu všechno,abychom se dali zase dohromady a já jí mohl vynahradit ty věci, ve kterých jsem ji zklamal.
David
PhDr. Jitka Douchová
Davide, "hlavo dubová" :-) Tak to bývá často, že jedeme v nějaké setrvačnosti, a až když ta přestane být samozřejmostí, tak najednou procitneme a začneme se na sebe dívat i očima toho druhého. Nevím, jaké všechny chyby jste ve vztahu dělal, kromě toho, že se přítelkyně stala středobodem vašeho světa, vaší prioritou. Pak není nikdy ve vztahu, ale ani ve vašem životě, vyváženost. Láska je nádherná, ale nemůže zaplnit celý život, musíme toho mít víc, co je také důležité. Máte teď čas na to, abyste hledal, co byste chtěl u sebe konkrétně změnit, abyste zůstal sám sebou. Změny nemůžete dělat pro ni, ale pro sebe. Jestli má váš vztah v budoucnu šanci, vám nepovím, ale přáteli teď být nemůžete, to nejde. Musíte se od sebe odpojit, abyste se případně zase mohli k sobě připojit. V tomto smyslu slova jí to dejte vědět - určitě musela sbírat v sobě hodně sil, než to rozhodnutí udělala a bezpochyby jí na vás velmi záleží, čas ukáže, zda se k sobě vrátíte :-)
krize vztahu
1. část: Dobrý den, jsme s přítelkyní spolu něco málo přes 2 roky (já 25, ona 22 let), jenže teď před pár dny se rozhodla náš vztah ukončit. Je to moje druhá přítelkyně, ale zároveň první největší láska. Když jsme spolu začínali, už jsme se znali, ale ona s někým chodila a nikdy mě nenapadlo si s ní něco začít. Jenže s ním byla rok a půl a moc jim to neklapalo, když jsme se spolu začali bavit a poznávat se, načež se tedy rozhodla ten vztah ukončit a být se mnou. A prožili jsme spolu nezčetná dobrodružství, intimní chvíle, tuny romantiky, prostě něco, co ani ona ani já jsme předtím nikdy nezažili (měla opravdu hodně kluků) a byla se mou i nejdéle ze všech. Byl to vztah jako z pohádky. Jenže po roce defacto stálého soužití u jejích rodičů si asi na mě začala všímat mých chyb (jsem tichý introvert, kdežto ona spíše extrovert - panna a vodnář) a láska nebyla už tak vroucí. Před pár měsíci mi dala najevo, že bych měl asi něco změnit a naznačovala abych s tím začal něco dělat, jenže
David
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Davide, přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,potřebuji poradit,nevím jak dál.Mám přítele přes 8 let,nebydlíme spolu.Měli jsme vždy bezproblémový vztah,nehádali jsme se,sex byl fajn.Jen poslední tři měsíce to jde tak trochu z kopce.Není tolik času se vídat....jen včera přišel s tím,že chce být sám,aby jsme každý šel svojí cestou.....že jsem mu první dva měsíce moc chyběla,jen ten poslední si docela zvykl,že nejsme spolu.Tvrdí,že mě stále miluje a milovat bude.Domluvili jsme se,že tomu dáme ještě šanci...ale teď to vypadá,že chce vycouvat.A já nevím,jak dál.Miluji ho strašně moc,nechci být bez něj.Mám navrhnout pauzu?Děkuji za odpověď...
Šárka
PhDr. Jitka Douchová
Ano, Šárko. Dobrý den. On měl nějaký čas pocit uvolnění a svobody, nejspíš delší dobu prožívá pocit partnerské krize, toho, že mu už vztah vlastně nic nedává. Váš vztah se za tu dobu 8 let ani moc nevyvíjel. Dohodněte se na tom, že budete bez kontaktu kompletně, a to ještě tak 4 měsíce, a pak si řeknete, co jste během té doby prožívali, co jste ve vztahu k sobě cítili, a co s ním dál. Důležité je, abyste spolu pro sebe vyslovili pak nahlas, co na sobě máte rádi, a co byste již neradi opakovali. A váš vztah bude potřebovat nějaký rozvoj kupředu.
krize vztahu
Dobry den chtel bych se zeptat jsem se svoji pritelkyni uz 7 let mame spolu dite(5let).Do urcite doby byl vztah prochazka ruzovou zahradou (ano jasne byly tam nejake hadky atd. ale to ma kazdy)je to cca 2-3mesice kdy zacala pritelkyne chodit do prace kde narazila na kluka ktery vsechno zmenil mezi tim jsme se doma pohadaly a sla k mamince ... po cca 2tydnech jsem to uz nevydrzel a dosel jsem k ni s prozbou aby se vratila a mezi tim jsem ji po 7letech pozadal o ruku. vahala a potom mi rekla ze je tam nekdo 3ti.(ano byl to z te prace)nakonec cca po 2dnech si prsten vzala,ale nenosi ho jen kdy se zeptam kde ho ma ta asi z trucu si ho vezme,psani a chozeni do te dane prace kde ho potkala na ukor hadek vzdala,do ted mame spolu 1-2 tydne sex predtim byl casteji..spime v odlisnych pokojich..a komunikace vazne .muj hlas je ji nechutny,vse co rikam je otravne..vse co chce dela si sama jako kdyby byla volna,a pri posledni komunikaci me rekla ze me ma jen rada jako otce sveho ditete.co mam delat?
Ondra
PhDr. Jitka Douchová
Ondro, dobrý den. V rámci vaší partnerské krize došlo k tomu, že přítelkyně je na vás alergická, na všechny vaše projevy. S tím se dá jen těžko aktivně bojovat. Je možné, že vy jste vnímal víc, než ona, váš vztah jako procházku růžovou zahradou. Po 5 letech doma s dítětem se vrátila do světa dospělých lidí a normálního fungování, to jí otevřelo oči a pochopila, že v tomto životě už nebyla spokojená a potřebuje svou svobodu a také svůj život. I proto měla tak rychle oči otevřené pro někoho jiného.. Znamená to důležitost nastolení pauzy ve vztahu s vámi - aby vymizely hádky, její alergie na vás. Teď je to tak, že ať uděláte cokoliv, bude to odmítat. Hledá sebe samu. Domluvte se na tom, že budete od sebe na nějakou dobu odděleni a budete se stýkat pouze provozně ohledně vašeho dítěte, vyřešíte finance - minimálně 3 - 4 měsíce.
krize vztahu
Dobrý den,

mé přítelkyni je 21 let a jsme spolu skoro 2 roky, tento týden mi oznámila že už mě nemiluje a že to není takové jako dřív. Další důvod je prý ten že by ráda zažila něco jiného, což jsem naprosto nechápal . Náš intimní vztah fungoval výborně. Dále říkala že už je to takový stereotyp a že jsem takový pohodovej, že když přijdu domů jen ležím, ano musím chodit do páce a ona ještě studuje což řekla že chápe ale chce abych byl aktivnější a to někdy opravdu nejde. Snažil jsem se jí vysvětlit že máme prostě krizi, kterou musíme řešit, což ona nechtěla a byla pevně rozhodnutá že to chce ukončit. Prý potřebuje čas aby si to nechala pojít hlavou. Nevím co mám teď dělat, jestli prostě čekat že se ozve a uzná že udělala chybu nebo si s ní ještě promluvit. Děkuji za radu.
Mlan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mlane. Vaše přítelkyně to tak nejspíš cítí, ve 21 letech chce zažívat akční a dynamický život, tomu bych rozuměla. Ale snad spolu i něco podnikáte? Jen - ona má teď prázdniny, které by ráda maximálně využila. Určitě si může vyrazit s přáteli, ale chtěla by plno věcí zažívat společně s vámi. Dejte jí nyní ten čas, ale měli byste si jej jasně časově ohraničit - do kdy budete od sebe odděleni a jakou to bude mít podobu. Viděla bych to rámcově na 2 měsíce?
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, již jste mi zde odpovídala "krize vztahu". V mezičase se to u nás posunulo do té míry, že jsem se manžela přímo zeptala, zda má náš vztah ještě smysl. Bylo mi řečeno, že už ne. Že už mne nemá rád a nemyslí si, že bychom mohli vztah zachránit. Víceméně byl asi už nějaký čas rozhodnutý, že to ukončí, a jen jsem prolomila stavidla mým přímým dotazem. Prý za tím není nikdo třetí. Dohodli jsme se zatím, jak si uspořádáme společnou péči o děti. K diskuzi o rozvodu jsme se zatím nedostali. Naštěstí mám kam jít bydlet, tak děti zůstanou v původním bytě a my se budeme u nich střídat. Na vaši radu si zkusím v okolí najít nějakou poradnu, abych získala sílu jít dál. Nejen kvůli dětem, ale hlavně kvůli sobě. Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
Kika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kiko. Děkuji vám za informaci a přeji hodně sil a štěstí.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
Jsem s manželem již 25 let,děti už máme odrostlé.Jsme i babička s dědou.Poslední dobou na manželovi pozoruji jak by se pro děti a vnučku rozdal a co se týče mě by nejradši upoutal ke kamnům a žehlícímu prknu s prachovkou v ruce.Občas zajdu za kamarádkami,on však nikam nechce jít a nelíbí se mu že chodím já.Komunikace mezi námi vázne,když je problém,snažím se ho řešit,manžel však odsekne ať to neřeším a je ticho.Po finanční stránce je mezi námi stále boj o to kdo platit nájem a kdo nakupovat jídlo,celých 20let jsme měli společný účet na který chodil jen on a já jsem si mu říkala o peníze když jsem porřebovala třeba na kadeřníka.Toto mě ubíjelo a rozhodla jsem se udělat si svůj účet,Rozdělili jsme to že já nakupuji a on platí nájem,stále to těch pět let nemůže rozdýchat že mám také finance pro svou potřebu.Straní se mým přátelům,příjde mi nespolečenský a já se ráda bavím.Často se hádáme a máme na věci každý jiný názor.
Předem děkuji za jakoukoliv radu.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Petro. Tak mám pocit, že manžel byl vždy hodně prorodinný typ - nemám tím nyní na mysli ty peníze, to je jiná kapitola, ale potřeba, mít své hejno v náruči a pod dozorem. Vnoučata jej jako dědu potřebují, u vás má nejspíš pocit, že jej tolik nepotřebujete, když potřebujete mít i další společenské kontakty. Ale vy si svou samostatnost v žádném případě nenechejte vzít a je dobře, že máte každý i své osobní peníze. To by mělo být jednoznačné v každém zdravém a vyváženém vztahu jako samozřejmost. Finanční hospodaření je velmi citlivé téma, ale do manželství nesmírně důležité. Vyváženost mezi oběma dospělými lidmi je základ. Určitě je mezi vámi ale i hodně dobrého a na tom bych stavěla. Z vašeho psaní jsem úplně nepochopila, v čem konkrétně byste radu potřebovala, protože je toho víc, co vás trápí - jeho nezájem o vás ( více zájmu o vnoučata ), jeho nespokojenost s vaším společenským životem, se změnou financování věcí doma, hádky kvůli rozdílným názorům. Ale určitě spolu chcete oba být. Doporučuji vám párovou terapii u partnerského psychologa :-)
krize vztahu
dobry den.zacnu tim ze jsem nas vztah skoro znicil.zena si nasla vztah na inzernetu.doslo pry pouze k jedne schuzce kde se jen polibily.i pres to premyslela ze odejde k nemu.vztah trval pouze 14 dni.daly jsme se znovu dohromady.milujem se chce byt se mnou.oba citime ze nas vztah je osudovy.jsme spolu 13 let.jde o to ze se chce s nim setkat a rict mu do oci ze to konci.neco k nemu citila.citi.ja myslim ze by se uz setkat nemely.poradte prosim.diky
Milan Pečínka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milane. Já si myslím, naopak, že to vaše žena k ukončení vztahu potřebuje, neměl byste jí do toho mluvit. Sám říkáte, že jste to byl vy, kdo váš vztah skoro zničil. Teď budete mít před sebou etapu nového budování vašeho vztahu, budete muset spolu probrat všechny kostlivce ve skříni - neboli mluvit o tom, co byl mezi vámi dvěma problém, a jak to změnit, aby se vše v budoucnu neopakovalo. Ženina potřeba rychle už z toho utéct do jiného vztahu, je varovně vztyčený ukazováček, nepodceňujte jej.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 42 a jsem 10 let vdaná, děti 6 a 9 let. Posledních 6-9 měsíců prožíváme v manželství krizi. Vždy jsem byla na vše sama- práce, děti, domácnost, kroužky. Manžel tráví hodně času v práci a když má volno, většinou se věnuje koníčkům mimo domov. Takový byl vždy. Nyní ale situace překročila pro mne neúnosnou mez - manžel chodí domů jen přespávat a nějak zapomíná mne upozornit, že třeba nepřijde vůbec a je mu divné, že ho druhý den odpo sháním. Nechápe, v čem je problém. Nulový fyzický kontakt. Ani už netrávíme společný čas jako rodina (kino, šk. besídka, výlet). Pouze společná dovolená, kde jsme oba "korektní ". Nevím, jestli někoho má. Asi ano. Nechci hledat důkazy. Jen mám chuť pořád brečet a brečet. A nejlépe se rozplynout do vzduchoprázda. Možná by mi pomohlo si někoho najít a začít zase nějak žít a neprožívat osamocení, ale jednak to není můj styl a také si nechci nic nalhávat. Nevím, jestli mi něco poradíte, ale alespoň jsem to mohla někomu říct. - otázka upravena poradcem
Kika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kiko. A vy to jinak nemáte komu říct? Jste na to sama? Určitě bych vám doporučovala spolupráci s partnerským psychologem, ale naživo, my dvě spolu nemůžeme vstoupit do dialogu, což je velké omezení v možnosti pomoci. Předpokládáte, že se objevil někdo třetí - podle vašeho popisu je to pravděpodobné, ale nemusí to tak být. Každopádně vnímám jako důležité, abyste si spolu nastavili jasná pravidla ohledně hodně věcí - jeho podíl na péči o děti - jsou malé, vzájemná proinformovanost o tom, kdo kdy přijde domů - to je nutnost - nejste dva lidé, které to spolu už nebaví, a tak si hledají zábavu jinde. Jste manželé a rodiče dvou malých dětí. Na vašem místě bych na sebe více upozornila . on s vámi zachází vlastně velmi neuctivě a bez respektu - nepřijít domů a neohlásit to? ... Asi z něj máte strach, že jej korektně neupozorňujete na to, co k rodinnému a manželskému životu patří. Nemějte. I kdybyste byla součástí trojúhelníku, nějaké zásady se dodržují.Rozhodně se co nejdříve objednejte u partnerského psychologa, pomůže vám to.
krize vztahu
Dobry Den pani Doktorko, s manzelem jsme 20 let a asi pred 4 roky jsme se navzajem nejak odcizili. Manzel nema zajem dale na nasem manzelstvi pracovat i kdyz jsem ho uz nekolikrat o to zadala, abychom zacali pro nase problemy neco delat. Do poradny nepujde. Mnoho dni si dela jen na svem, ja se citim velmi prazdna,velmi se zmenil,nema zajem o sexualni zivot se mnou Rika,ze je prazdny, ze mne uz nemiluje, jsem jen jeho kamaradka. Rekla bych, ze s tim bojuje a trapi ho to.Pripadne mi,ze si neuvedomuje vyvojovy proces kam se po letech muze v dobrem vztah dostat a bere to spatne i presto, ze o tom diskuzi otviram stale jen ja. Nevim co mam delat, dala jsem mu dostatecne mnostvi prostoru i casu, ale zda se mi, ze cim vic s nim komunikuji, tak tim je to horsi, je velmi uzavreny. Prosim Vas jestli by jste mi mohla poradit. Dekuji.
Evelyn
PhDr. Jitka Douchová
Milá Evelyn. Je zajímavé, jak máte období vaší vztahové krize jasně ohraničené a zvědoměné. Jste si vědoma nějaké významné události ve vašem společném životě před 4 lety? V r. 2014? Někdy se odcizování mezi sebou rozvíjí nějak nenápadně, plíživě, někdy je tam nějaký spouštěč. Manžel nemá zájem na vašem manželství dále "pracovat" - znamená to jeho rezignaci, nebo to nevnímá jako krizi? Třeba o vztahových věcech celkově neumí mluvit, a pokud to často otevíráte, cítí se být tlačen do kouta?Něco se v něm děje, co nechce před vámi otevírat. Ve vztahu nechce jít ani dopoředu, ani jej ukončit, ale sám říká, že je prázdný, a jste víc jeho kamarádka. Může procházet krizí středního věku, mohou tam být deprese, já nevím, nemá smysl, abych se dohadovala, když o vás dvou a historii vašeho vztahu nic nevím.. Každopádně s myslím, že by vám velmi pomohlo dočasně spolupracovat s partnerským psychologem - vy sama.Běžte do toho, v dialogu s profesionálem se všechny souvislosti rozplétají snadněji.
krize vztahu
Dobrý den,jsem naprosto v koncích a byl bych rád za jakoukoliv radu jsem s manželkou 4 roky máme 3,5 roku starého syna a druhé dítě na cestě, dům jsme si koupily na hypotéku kterou teď splácíme.A teď můj problém moje žena už cca 3 roky se ve vzteku chová velmi hrubě sprostě mi nadává mlátí dveřmi a jednou mně dokonce praštila pěstí do obličeje když jsem držel v náručí našeho malého syna.Při hádce se nestydí mi předhazovat rodinné poměry mých rodičů, špatnou práci, nepoužitelnost v sexu a prostě cokoliv co mně raní.Už 2 x jsem se chtěl rozvést,ale neměl jsem na to sílu mám z ní nějaký vnitřní strach a nevím co to je.Při poslední hádce kvůli naprosté banalitě mi opět vmetla do obličeje jaké jsme prasata já i moje máma a ve mně se něco zlomilo nedokážu s ní skoro ani mluvit natož žít.Dekuji za váš názor
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jane.Po přečtení vašeho psaní byl můj první pocit tento - zázraky dělat neumím, zázračné rady podávat také ne.Vaše manželství prochází téměř od začátku evidentně velkou vztahovou krizí a nevyvážeností vás dvou. Nemohu rozumět agresivitě vaší ženy, nevím o vašem vztahu absolutně nic - co bylo důvodem vašeho vstupu do manželství - vás obou, jak jste se cítili, když jste si řekli "ANO". Asi jste nebyl tak nemožný ve všem, včetně sexu, to by si vás vaše žena nevzala a nekupovali byste si spolu dům s hypotékou - velký závazek na dlouho. Čekáte druhé dítě, nejspíš plánovaně? Vaše žena je z nějakého důvodu alergická na vaši matku, na vaši rodinu, přenáší se to na vás. Vy tomu všemu neumíte čelit a vše narovnat, asi jste na ni příliš slabý, co já vím? Proč vám vaše žena potřebuje ubližovat, a vy tomu nedokážete čelit, to od stolu nerozklíčuji. Doporučovala bych vám osobní konzultace s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, potřebuji poradit proč když jsme se dali po 4mesicich rozchodu zpět s partnerkou. Tak chtěla sex a ne jen jednou denně. Byli jsme na byte v pronájmu. Teď jsme také, a tam to ještě bylo měsíc vph. Ale teď nemá vůbec na sex chuť. Prej ji to semnou nebavi, nebo že stratila důvěru. Myslím že když nám je 25 let tak by měl být sex pravidelně. Pak také nechápu když jsme byli od sebe tak že se upravovala, holila atd. Teď nato kašle. A tvrdí že proč by to měla dělat pro někoho kdo si ji neváží. Dle mě, přece žena dbá o sebe kvůli sobě hlavně. Pořád říká že musí už že sebou něco i dělat ohledně postaví ale. Pak zas říká že proč by to dělala že je že sebou spokojená. Jsem z ní strašně zmatený. V sexu chtěla i orální sex. Ale v pomente jak se pohadame tak se stane tohle. Vadí ji i to že bych chtěl sex 1x denně, a i z předehrou. Prý ji chybí mazlení tuleni apod. Ale pokaždé nak mluví jinak. Že chce čas, že tahám minulost někdy atd. Prosím od řadu děkuji Mikeš.
Mikeš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mikeši. Nevím, zda jste se k sobě 4 měsíce po rozchodu vrátili oba na základě velkého vzájemného chtění, nebo zda jste chtěl víc vy a ji jste nakonec přemluvil. Každopádně přítelkyni ve vztahu hodně věcí chybí, a hodně věcí naopak přebývá. Ale poměrně zřetelně komunikuje nahlas, co by chtěla, jak se cítí. S milováním na ni netlačte, musíte to nechat víc na ní. Říká přeci nahlas, že k vám ztratila důvěru ( důvody musíte znát vy ), že ji to v posteli s vámi nebaví, že nerespektujete ji a její potřeby. Měli byste si spolu začít o sobě víc povídat, abyste si rozuměli...
krize vztahu
Připadá mi, že se nejvíce snažil, když bylo nejvíce problémů, to mě vždy podržel, povzbudil, pomohl. Jako by to k životu potřeboval. Paní doktorko, asi to není ani dotaz, spíše bych chtěla nějaký pohled "zvenčí", mám ho stále ráda, ale v poslední době, jako by se mnou žili dva různí lidé a začíná převládat ten "zlý".. A nakonec mi sám řekl, že mu to vlastně ASI tak vyhovuje, že má klid, nemusí se o nic a nikoho starat a prý je nejdůležitější, aby se ON cítil šťastně a spokojeně!!
Děkuji za odpověď
Petra - otázka upravena poradcem
Petra š/3
PhDr. Jitka Douchová
Je to zvláštní - jeho velká pomoc v těžkých chvílích, kdy vás tak držel - v tu dobu se asi cítil být důležitý muž, který umí být oporou. A byl. Ale na rodičovství ještě s největší pravděpodobností zralý nebyl. Váš syn nebyl plánovaný, těhotenství jste zjistili.  On nevěděl, do čeho jde a co na vás dva čeká. A že je to dennodenní maravenčí práce, starat se o miminko, zvládat to vše,  co k tomuto období patří. Netušil to. Vy už se od syna oddělit jako máma nemůžete, ale on si to variuje podle momentálních chtění a potřeb. Je teď nezodpovědný a sebestředný, s potřebou vlastního života, realita jej dohnala. Teď, v tuto chvíli, je nejdůležitější si vytvořit jasná a závazná pravidla co a jak, abyste mohla mít první opěrné pilíře, vztah můžete řešit později. Ale vy musíte fungovat jako máma a jako žena.  K pravidlům patří zcela rozhodně jeho kontakty se synem, je hloupost, abyste mu tak malé dítě svěřovala na noc, když vidíte, jak je nespolehlivý - nechat miminko u nezletilé dcery přes noční zábavu? To o něčem hodně vypovídá... Takže pravidla - kontakty - kde, jak často, na jak dlouho.A to, kde, a kdy, i peníze, to musí být závazné. Nikdy mu zatím nemůžete svěřovat fakt dítě jen do jeho péče doma. Dále finance. To je to první, pak můžete řešit později váš vztah a jeho budoucnost. 
krize vztahu
Když jsem na něj uhodila, co to má znamenat, tak mi do očí tvrdil, že nikoho nemá, nikoho ani nehledá. Ale poslední kapka byla před pár dny, kdy si vzal malého, pak mu do toho něco nebo někdo "vlezl" a on ho nechal doma přes noc se svojí nezletilou dcerou, která mi volala, že malý v noci pláče a že neví, co s ním. To byla ta poslední kapka, já jsem na něho ve zlosti, když se ráno vrátil domů, vykřičela všechno možné a ukončila tento vztah... Už mu nemůžu věřit, lže mi, nevím, jestli mě i podvádí, vždy jsem se snažila, aby náš vztah i nadále, bez těch všech problémů, fungoval, ale už nemám sílu. - otázka upravena poradcem
Petra Š/2
PhDr. Jitka Douchová
Dojdu do konce.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
Psala jsem Vám již cca před 2 roky-maželův "nadstandardní" vztah s jeho ex. Dala jsem na Vaši radu, protože jsme se s přítelem moc milovali, tak jsme si sedli, všechno probrali, zjistili, že chceme být spolu, jeho ex se konečně odstěhovala a my začali normálně žít. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byli jsme oba na vrcholu blaha...Narodil se nám chlapeček, moje exekuce a dluhy, způsobené mým ex se pomalu řešily, takže jsme mohli relativně krásně žít. Bohužel, co se malý narodil, nastaly problémy. Přítel začal chodit pozdě z práce, protože náš syn měl zdravotní problémy, tak často plakal, v noci se hodně budil. Já jsem se sice snažila dávat lásku nejenom synovi, ale příteli to evidentně nestačilo. čím později přišel, tím jsem já byla podrážděnější, nepříjemná, hormony prostě dělaly své. A to musím ještě předeslat, že kdyby mě můj přítel "nezachránil! a nedržel mě při soudech, jednáních na policii, exekucích, tak bych asi skončila v blázinci. Za to si ho hodně važím, ale když přišel asi po třech měsících, že už tak dále nemůže, že nezvládá práci, starost o rodinu a křik malého a že bychom mohli mít volný vztah, tak jsem ztuhla...Pak mi nějaký "kamarád" poslal přítelův profil na seznamce, který měl celou dobu, co byl se mnou a byl velmi aktivní, tak se něco ve mně zlomilo, postupně mi začaly docházet jeho špatné nálady, arogance, dlouhá pracovní doba. Nemyslím si, že by mi v té době byl nevěrný, ale asi před měsícem se, po jedné hádce odstěhoval s tím, že není sám sebou, nemůže si chodit kam chce a s kým chce a nechal mě, ať s tím bojuji sama. Malého si občas vezme, ale když mi posílal fotky, asi si nešiml, že je tam i část ženské postavy, takže asi ta seznamka nebyla jen tak. - otázka upravena poradcem
Petra Š./1
PhDr. Jitka Douchová
No, Petro Š. jdu nejprve na další čtení.
krize vztahu
Dobry den, obracim se na Vas se situaci, kterou momentalne resim. Bohuzel jiz delsi dobu jsem nemela s manzelem idealni vztah, uz jednou me chtel opustit, nakonec se to vyresilo a par poslednich mesicu se zivot vracel do normalnich koleji. Nedavno jsme se pohadali, ze jsem nechtela navstivit o vikendu jeho rodice a chtela jsem, aby jel sam. Bohuzel jsem se po e-mailu sverila moji mame a ta mi odpovedela, ze stoji pri mne a bohuzel nesetrila vulgarismy ohledne manzelovo rodiny no a i manzela. Manzel e-mail nasel, protoze jsem se neodhlasila z pocitace, e-mail si precetl a nyni se chce rozvest. Porad neverim, ze je to duvod k rozvodu. Chapu to z jeho pohledu, taky bych byla nastavana. Omluvila jsem se, moje mama taky. Rekla jsem mu, ze se s moji rodinou stykat nemusi, ja bych s tou jeho taky nemusela. Myslite, ze tohle je stejne jen zaminka, ze uz se chtel rozejit davno a cekal az si najde duvod. Mam vubec sanci to vyresit. Opravdu me to mrzi a chtela bych s nim byt dal.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Aneto, dobrý den. Nevím nic o vašem manželství a déledoběji trvající krizi, ale už nedávno vás chtěl manžel opustit- myslím, že váš vztah nemáte pořádně "vyčištěný", narovnaný, nemáte pojmenovány problémy, jimiž jste procházeli. A to je skříň plná kostlivců, kterou za sebou potáhnete, pokud s tím nebudete něco dělat - ale poctivě a opravdově. K tomu je zapotřebí oboustranná pozitivní motivace, ale v delším čase - a ne tak, že v\y nyní manžela moc chcete, protože vám uniká. Není rozumné zasvěcovat své rodiče do zákoutí partnerských problémů - je to vaše soukromí, a to se týká vás dvou. Vaše matka je váš koaliční spojenec, takže se expresivně rozepsala. Jste dospělí lidé a měli byste dospěle také své problémy řešit...
krize vztahu
Nevím proč nejde tedy k milence, když je tak zaláskovanej. Mě nemiluje a nepřitahují ho , je mi bohužel 43. Je fakt že ona bydlí přes sto km daleko a manžel nechce přijít o děti. Co ale nesu nejhůř, ze i když měl dlouho citový paralelní vztah s vidinou nového vztahu, ani se neomluvil a já jsem se mu musela omlouvat za rozbití vztahu / byla jsem protivná a vyhrožovala jako první rozvodem/ on se ani nesnaží na vztahu pracovat. K psycholog. manžel už nepůjde, že to nemá cenu a že si cestu ke mně uzavřel. Takže jsme v situaci, kdy jsme nešťastní oba - já miluji jeho, ale on mě né a on tu holku, kterou mít nemůže. K manželovi se chovám hezky, pokud se vůbec vidíme, doma vařím , starám se o domácnost , nikdy jsem mu nic ne zakazovala, neprudila, měl volnost ve všem, sex jsem kdysi odmítala jen při zdravotních problémech, o sebe dbám. Vše jsme si už vyříkali a vysvětlili. Přesto nevím, proč mě nechce. Prý se můžeme vidět jako rodiče. A rozvod? Odpověď jeho: nevím. 3. Část. Děkuji
Danka D .
PhDr. Jitka Douchová
Danko D. Je toho hodně, co jste napsala, ale tchyně a její vliv na váš vztah - to už asi není podstatné. Manžel se vám odcizil v době jeho 3 letého pracovního působení jinde, a to nakonec se vším všudy, včetně paralelního vztahu. Jakkoli je mlčenlivý a uzavřený, dokáže říct nahlas, že o vás, jakožto o  ženu, nestojí, ale důležité jsou pro něj děti. Říkáte, že jej stále milujete. Zkuste si sama pro sebe sepsat, co vše na něm milujete, abyste neměla v sobě jen ten pocit, ale abyste věděla - miluji na manželovi to, a to, a to. On sice deklaruje absenci citu k vám, ale kdo ví? Teď se nejspíš ještě vyrovnává se ztrátou té slečny - to někdy trvá delší dobu, ve svém srdci nemá kapacitu na lásku k vám. Říkáte, že bývaly mezi vámi různé konflikty, které se na sebe nabalovaly. Psycholog s vámi asi více v rámci párové terapie nemohl udělat, potřeboval k tomu manželovu pozitivní motivaci. Dobrý psycholog nikdy nemůže stranit jednomu z partnerů, to neexistuje. Ale může a musí pojmenovávat věci tak, jak je jako nezávislý odborník vidí. Kdyby byl manžel motivovaný k boji o záchranu vztahu, pak byste u psychologa potřebovali spolu čistit zasunuté věci a konflikty, které nebyly vyřešené, abyste je postupně mohli odstraňovat jako kostlivce ve skříni ze skříně. Tu skříň potřebujete mít prázdnou. Řekla bych, že potřebujete mít oba čas - domluvte se na něm.
krize vztahu
Vysvětlila jsem ze jsem jen chtěla , aby si mě víc všímal a abych nebyla 5.kolo u vozu. - aby se mnou o všem komunikoval a nebyl tak uzavřený v sobě . Po ty bezmála 3 roky bydlel u tý holky , zůstával na víkendy a byly jejich společné dovolené. já a děti ho nezajímavý. Na dotaz, jak si to představuje, neměl odpověď. V lednu se vrátil domů, práci má tady ale ti dva jsou asi stále v kontaktu - chodí s mobilem i na wc ...... Byli jsme u psychologa , tam manžel řekl , že se s ní rozešel , ale ke mně nic necítí. No a psycholog mluvil víceméně o tom že nemáme teď nic řešit , já nesmím o milence ani pípnout a hlavně jsem získala dojem, že nám naznačuje rozvod. Což ale nechci, jakoby by byl na straně muže z chlapské solidarity. Muže miluji, vše jsem mu odpustila, on bydlí teď u matky ale ke mně je lhostejný , neplánuje nic dopředu, nevolá mi. Jakoby se mi muž mstil, ze kdyz nemůže být s milenkou , tak nebude ani se mnou a radši bude sám. Občas přijede za dětmi. Nevím proč tedy - 2. Část
Danka D.
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na třetí část...
krize vztahu
Dobrý den, jsme s manželem přes 21 let. Před 3 lety proběhla u nás obrovská krize, kdy manžel měl práci v jiném kraji a jezdil domu na víkendy. Už před tím jsme měli občas drobné konflikty, protože nám tchyně zasahovala do života a on nám ní je nezdravě upnutý. Manžel byl vždy spolehlivý, ale nekomunikativní a vše řešil s matkou - ona žije sama - a nikdy mě nepřijala do rodiny, ostatně zkrachovaly vztahy i dalších 2 synů kvúli ní. Máme 2 deti a s nimi jsem často byla sama. Takže z malých problémů i přes moji toleranci vznikaly větší. Vikendy se musely trávit u tchyně na vesnici. Před 3 lety mi zemřeli rok po sobě rodiče a já se dostala na dno, manžel mi nebyl oporou a protoze jsem se nechovala podle jeho představ , úplně mě ignoroval a to včetně sexu . v zoufalství jsem mu pohrozila rozvodem , protoze shodou okolností si tehdy v místě práce našel paralelní vztah. zamiloval se a úplně mě odstřihl. Urazil se, že si ti slečnu našel, aby nebyl sám. Vysvětlovala jsem mu že - 1.část
Danka D.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danko D. Jdu na další části vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý deň. S manželom sme sa vzali pred 2,5 rokom. Každý pol rok od svatby riešime tie isté problémy. Obaja chodíme do práce v rovnaký čas, takže sme spolu takmer každý deň po práci. Keď prídeme domov, povieme si akurát ako bolo v práci a viac si nemáme čo povedať. Ak niečo vymyslíme, tak ideme von, korčuľovať, behať, alebo sa prejsť, ale mňa to nebaví. Náš vzťah je akýsi.. iný. Na ničom sa nevieme dohodnúť. Ak zariaďujeme byt, tak môj názor nikdy nebol dobrý, vždy sme sa na dôležitých veciach hádali. (nové skrine, gauč.....) A to mi kedysi sľuboval, že bude všetko po mojom, lebo som šikovná a mám vkus. (no nedeje sa to). V každej hádke mi nezabudne pripomenúť že je to jeho byt (lebo ho kúpil ešte pred svatbou).
Nemáme spoločné záujmy. On má svoje koníčky, kvôli ktorým si dokáže vziať aj voľno v práci, ale kvôli mne to ešte neurobil. Takže väčšinu času potom trávim u našich a pomáham im. Dieťa nemáme. Žiaľ som potratila pred pol rokom. Ale teraz už len pomyslenie na dieťa ma vytáča. Odrazu to dieťa s ním ani nechcem. Síce mám manžela stále rada. Ale neviem, či by sme sa nemali radšej rozviesť. Som vo vzťahu dlhodobo nespokojná a pravdou je že sme mali problémy aj pred svatbou. Neviem či som si myslela že sa to utrasie, a že budeme dokonalý pár... Ako som spomínala na začiatku. Každý pol rok máme už veľkú krízu.. ako aj teraz, a riešime otázku toho, čo všetko je zle, čo sme nedokázali zmeniť k lepšiemu, a čo teda s tým budeme robiť. Manžel sa vždy na čas zmení, a naozaj sa snaží, ale už aj to sa mi zdá protivné. Ja mám chuť odísť, aj keď mi to bude strašne ľúto. On tvrdí že ma miluje, ale najavo mi to nedáva. Dokonca hovoril, že si ani nevšimol, že by som bola nespokojná. Uznávam, asi to bude moja chyba, že mu to nehovorím asi dostatočne rázne. Ale čakala som, že keď mu poviem raz, že to a to nieje v poriadku, tak to stačí (alebo čaká, že mu budem veci opakovať 100x?).. Čo bude ďalej? toto už je 4tá šanca. Ale ja už tomu neverím, a mám pocit, že si iba uberáme z času žiť inak,, a možno lepšie. Ďakujem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alena. Zkuste se nyní převtělit do vašeho muže a zkusit mluvit o vašem manželství za něj. Šlo by vám to? Bylo by to pro vás velmi užitečné. Vy jste ve vztahu frustrovaná, osamělá, cítíte vůči němu alergii. On nenaplňuje vaše potřeby. Pokud spolu o něčem mluvíte, pak jsou to spíše stížnosti a stesky, nemluvíte o ničem hezkém - ze vzpomínek na vaši historii - historii vašeho vztahu. To by chtělo změnit. A pak bych vám rozhodně doporučila společně partnerského psychologa pro párovou terapii. Pokud byste se měli opravdu rozcházet, musíte vědět, proč, a že jste udělali spolu vše, abyste si porozuměli. Ne? :-)
krize vztahu
pokračování/2.část ... vím, že náš vztah je asi přechozený, on sám řekl, že se pro něj vytratila vášeň (zřejmě jak jsem shazovala jeho touhu po dítěti). Jsme spolu velmi dlouho, já bych si i přála, aby mě požádal o ruku (to on ví), bohužel to nikdy neudělal. I o tom jsme si povídali, že jsme možná promarnili "náš" čas. Tu dobu, kdy se určité věci měli stát :( Už jsme se před čtyřimi roky na necelý rok rozešli, tehdy to bylo silně přechozené a on byl nevyzrálý to posunout dál. Pak se vrátil a byl to krásný nový začátek, dospěl a všechno šlo krásně, byl to vlastně nový vztah. Bojím se, že teď se to znovu nezažehne bez toho aniž bysme byli delší čas od sebe, ale nechci to v žádném případě, jen se bojím, aby to bez toho bylo reálné. Nevím si rady. Pokud on přijde, že tomu chce dát ještě šanci (nyní je na 4 dny pryč a pak si prý promluvíme), co máme společně udělat, aby to mělo co největší šanci fungovat dál? Hlavně aby začal znovu toužit po té rodině se mnou:( Moc Vám děkuji za čas a radu. - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Gabrielo, nechtěli byste se s přítelem svěřit do rukou odborníka na partnerské vztahy? Sice mi vše jasně popisujete, ale já vám nemohu dát nějakou jasně účinnou radu. O vašem vztahu nic nevím. Potřebovali byste s psychologem rozebrat možnosti, jak začít restart vašeho vztahu, pokud o něj oba opravdu stojíte... Měli byste spolu s přítelem znát cíle, čeho byste chtěli dosáhnout, proč to stojí za to, a co by bylo nejlepší pro to udělat. Přeji vám hodně štěstí.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, psala jsem Vám před pár dny ohledně rozchodu s přítelem po 13ti letech, kde byl jeden z problémů ten, že přítel chtěl dítě a já ne a vyústilo to v krizi, kdy nakonec po dítěti přestal toužit, zatímco já začala. Oznámil mi rozchod, po pár dnech příšel s tím, že nedomyslel, jaké to bude, že je to zřejmě krize a neví, co dál. Hodně jsme si o tom v klidu i když smutně povídali, řekli jsme si vše, proč to celé vzniklo atd. Je to více moje vina. Bydlíme dál spolu, trávíme spolu čas, chová se ke mně hezky, ale nejsou žádné intimnosti (pouze na 1.Máj mi dal pusu a objal mě). Někdy mi to připadá, že to bude dobré, jindy dostanu silný pocit, že ne. Snažím se to neřešit a být trpělivá, ale bojím se, že takto se to nezmění zpátky. Zároveň ale nechci, aby někam odešel, protože si neumím představit nebýt s ním v kontaktu, ale možná by to pomohlo v nějakém uvědomění si z jeho strany? Mám hrozný strach, že pokud bychom začali znovu, že to nebude "ono". Nechci to pokazit a - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Gabrielo, než budu reagovat, přejdu na vaše pokračování
krize vztahu
Paní Douchová, prosím, poraďte, já už jsem ze všeho unavená. S manželem jsme víc než 20 let, jemu je teď téměř padesát, ale nějak se začal zhoršovat ve vztahu k nám - ke mně a k dětem. Když přijde, vytváří ještě větší dusno než kdy předtím. Moje prosby nepomáhají. U psychologa dělal, jak je vše v pořádku. Dělá ze sebe chudáka, kterého si nevšímáme, libuje si i v takové literatuře, pořád říká, jak si najde mladou a že ta ho bude milovat - bohužel to asi myslí vážně, i když se mu děti říkají, že mladá bude chtít jen peníze. Teď zrovna se asi na protest odstěhoval - šlo o rodinnou oslavu a nebylo to podle něj. Všechno doma zůstalo na mně, jen se občas chodí dívat a zase kritizuje. Ale to je jeho celoživotní zvyk - přijít a vysmát se člověku, najít nějakou chybu - tchýni prach na mrazáku, mně zas něco jiného. Co dělat? Nechat ho? Mluvit s ním? O čem? Diskuze už máme pokřivené - když se mu nepodaří mne obvinit, tak to začne obracet a zase je "ten chudák". Je to únavné. Možná opravdu chce nějakou mladou, která ho bude na slovo poslouchat a on se nebude muset přizpůsobovat. A ještě bude king mezi kamarády. Pochopí anebo to bude spíš důvod pro úplný odchod, protože žena byla "taková". Já fakt nevím, co s tím. - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Váš muž prochází nějakou hlubší osobní krizí, necítí se být oceňovaný, respektovaný doma, je možné, že má v práci více stresu, prostě, necítí se být z nějakého důvodu ( bude jich víc ) šťastný a svaluje vinu za svou disharmonii na rodinu a na vás - cítí to tak. Pozitivní je, že byl ochoten jít k psychologovi, byť tam problémy popíral. Ale čte literaturu, která je patrně zaměřena na osobní krizi, nebo partnerské vztahy, nebo pozitivní způsob života, ne? Hledá se. To, že se dočasně odstěhoval, je dalším vyjádřením jeho nespokojenosti. Ano, musí to být pro vás únavné. Na vašem místě bych začala navštěvovat psychologa sama a probírala s ním vše, co cítíte, prožíváte, atd. abyste získala jak podporu, tak dobrá doporučení, co dál.
krize vztahu
Dobrý den,
manžel tráví většinu času v práci a v případě volna se věnuje výhradně svým zálibám. Já jsem 1. rok na RD s téměř ročním dítětem. Když už mi výjimečně s něčím v domácnosti pomáhá, velmi hrubě u toho nadává a dává najevo, že ho strašně moc obtěžuji a otravuji. Je impulsivní, cholerický a negativně smýšlející - to má dáno od přírody. Vždy navodí svým chováním dusno, že se pak spolu hodiny nebavíme a mu to ani nevadí a dokonce ani nemá pocit, že udělal něco špatně - spíš vidí chybu ve mně. Také spolu od doby, co máme dítě, nespíme v jedné místnosti, nejíme u jednoho stolu (vadí mu, že miminko dělá u jídla zvuky a chce se najíst v klidu) a a netrávíme téměř žádný společný čas - no abych byla přesná, tak hodinku, max. 2 týdně ano. Má smysl a je perspektivní setrvávat v takovém vztahu? Život je přece docela krátký. Ale dítě k němu velmi vzhlíží a má ho rádo - asi i tím, že ho tak málo vidí. Lze nějak zmírnit projevy cholerického a impulsivního jednání a hrubost chování? Děkuji
Pája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pájo. Tak mě nejdřív ze všeho napadá - přeci jste musela vědět dávno, jaký manžel je, ještě před svatbou, v době chození. Nebála jste se do takového vztahu jít už v rámci manželství, nebála jste se mít s ním dítě? Moc tomu nerozumím - zda jde nyní o vztahovou krizi po narození vašeho dítěte, nebo jste to dřív víc přehlížela, a teď jste na vše citlivější. Nemůžu vám odpovědět jednou větou, není to tak jednoduché. Jedna věc je jeho cholerický temperament a impulzivita, negativismus, druhou věcí jsou vzorce fungování z jeho rodiny - kdo tam byl a je hlava rodiny?  Kdo se stará převážně o domácnost?? Nechává jeho otec také vše na své ženě? Je to tam spíš nějaká norma? On vidí chybu hlavně ve vás, není schopen vhledu do vaší situace, nemá na to asi ani buňky, ani čas. Nic nevzdávejte, vždy je nejdřív třeba bojovat, ale musíte k boji za záchranu manželství manžela namotivovat. Třeba tím, že zatím cítíte prohlubující se krizi mezi vámi, ale pokud to bude pokračovat, hrozí rozchod. To by jej mělo zalarmovat z jeho letargie a představě, že je vše OK
krize vztahu
Pokračování
Přítelkyně šéfové se s ní také teď rozešla, situace začala být pro všechny neúnosna.muj bývalý přítel si ted se sefovou notuje, když se údajně cítí stejně. Vím že sefova má stejny názor na situaci jako já s snažila se nám pomoci. Máme k sobě věkove blízko a podobné zkušenosti. Vím že to je více než komplikované, já přítele velmi miluji, on tvrdí že mě už ne, ale spíš se to snaží skrýt abych ho nezranila. Je možné ještě po čase až se situace uklidní, zase fungovat? Vím že s ohledem na jeho věk to může být i nevyzralost a byl to jeho první vztah a nevěděl jak se chovat. Děkuji za odpověď
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, je fakt, že věkový rozdíl mezi vámi je v současnosti dost velký - jde hlavně o mentální rozdíl. Navíc jste byli první vztah pro něj, on zažíval v poslední době samé stresy. Nevím, zda lze odhadnout další vývoj vašeho vztahu. On teď odmítá zcela komunikaci, protože si to zablokoval. Udělal rozhodnutí a nechce je měnit. Situaci komplikuje to, že jste všichni v jedné práci, včetně šéfové a její ex přítelkyně. No, je to pěkný zmatek. Zatím mu sdělte, že vás mrzí, jak jste se k sobě chovali, že si vše uvědomujete a že na něj nějakou dobu budete  čekat. Ale jinak na něj v ničem tlačit nemůžete.A neklaďte hlavně vinu jen na sebe!
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsem byla rok a po 4 měsíční krizi se rozhodl to ukončit, že už to má vše v sobě vyřešené a nemůže se mnou být. Já 26 let a on 21. Pracujeme spolu a krize byla kvůli naší šéfové s kterou si psal a vidal se, která ale mimo to chodila s naší kolegyni. Sefova je bisexuálka, tak jsem ji moc nevěřila hlavně potom co mě psala její přítelkyně co spolu s mým přítelem dělají. Dlouhodobě mě manipulovala proti nim, aby jsme se rozešli. Byla chyba ji věřit. Teď po týdnu od rozchodu jsme si to i se sefovou vše vyrikali a podle všeho mohlo být vše úplně jinak, kdyby jsme všichni komunikovali.pritel bohužel celý náš vztah hodil na mě co bylo špatně a nelze s ním rozumně komunikovat. Měl toho v poslední době hodně (úmrtí, povýšení, stres) tak si říkám jestli jen není zmatený z toho všeho co se stalo a mohlo by to po čase fungovat. Já si svoje chyby naplno uvědomuji a řekla jsem mu to, ať nám dá šanci, že je jen těžké období. Nechce o tom ani slyšet.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michaelo, jdu nejprve na druhou část vašeho vyprávění...
krize vztahu
Dobrý den.mohla by jste prosím poradit s manželem jsme si na vzajem moc ubližili prisli jsme o nenarozrné dítě ,ten den mi řekl že mě memiluje a pak jsem mu prisla na nevěru a ja jsem se mstila vsema směrama a ted jsme zase spolu .ale porad je mezi náma taková brzda porad o tom mluvíme a tím vsím co jsem si prošla tak moje psychika a srazil mě na kolena nemám žádnou úctu k sobě a tím jak je manžel dominantní a zuřiví tak dělám co chce.mužete mě poradit jak tohle manželství zachránit a ani jeden druhému nevěří bojím se že mě zase ublíží a podvede.
aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, aneto. Máte za sebou s manželem nezpracované trauma v podobě ztráty vašeho nenarozeného miminka. Někoho to stmelí a prožívají tu bolest spolu, někoho naopak rozdělí, protože to neunesou, a každý je na to sám. Váš manžel zvolil cestu úniku do náhradního vztahu. Chápu, že jste se mstila, jen netuším, jaké všechny prostředky msty jste použila. Začínáte nyní na "nemocném" , poškozeném, základu, znovu. Sami to neutáhnete. Potřebujete pomoc zvenčí - profesionální. Doporučuji vám rozhodně spolupracovat s manželskou poradnou. Ty státní jsou většinou zdarma, patří pod resort sociálních věcí, a měly by být v každém okresním městě.
krize vztahu
arám se o děti, dělám s nimi domácí úkoly a procvičuji s nimi, v čem ve škole nestačí, starám se o celou domácnost, když potřebuji něco opravit nebo dělat něco na zahradě, musím ho pracně přemlouvat i několik týdnů.
Manžel však vypadá spokojeně. Má výraz stále stejný. Nepoznám na něm jeho myšlenkové pochody a nemluví se mnou. Je chyba ve mně? Nechci náš vztah po tolika letech vzdát, ale již mi docházejí síly.
V sobotu jsme měli větší hádku, při které mi řekl, že ho to již také nebaví, že na něj jen křičím. Že je na mě samé ťuťu ňuňu a já nic. Zřejmě se zcela rozchází naše pohledy na vztah a na naše chování. Včera jsme po této hádce řešili, zda není lepší náš vztah ukončit nebo si dát pauzu. On jen přikyvoval a dal mi za pravdu. Myslela jsem si, že to přesně chci, ale teď je mi mizerně a moc to bolí a nevím jak tuto naši situaci vyřešit. Máme žít pod jednou střechou spíše jako sourozenci než manželé? Momentálně mám pocit, že nedokáži žít s ním ani bez něj ….
Prosím o radu a o Váš náhled
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Aleno, vaše krize je důsledkem dlouhodobého vzájemného odcizování. Vy to cítíte 1,5 roku, ale myslím, že její prvopočátky jsou mnohem staršího data. Manžel se dlouhodobě plnohodnotně realizuje v práci, tam cítí naplnění, takže tam uniká od rodinného a partnerského života. Asi byste měla začít přemýšlet vy, která to řeší více, kde a v čem začaly nastávat nenápadné, ale stále se zvětšující změny mezi vámi dvěma. Říkáte, že abyste vyvolala jeho emoce, křičíte. To je naprosto kontraproduktivní. Nezatřepete jím tak, aby procitnul a začal nad vámi dvěma přemýšlet. Spíš jej to odradí a utíká do té práce stále víc. Nepíšete nic o tom, jak máte rozdělené povinnosti v péči o děti a domácnost - píšete o tom, co vše děláte vy - úkoly s dětmi, domácnost. A on se podílí na čem? Jaká byla v tomto směru vaše dohoda? Ta se přeci musí vytvářet průběžně, s věkem dětí, ale péče o domácnost je věc obou dvou. Nedotkla jste se kvality vašeho intimního života. O vašem vztahu nic nevím. Vždy je dobré jít na začátek - co jste na sobě milovali, v čem vám spolu bylo dobře, co jste spolu podnikali, jak jste postupně váš vztah rozvíjeli. Zkuste si to vrátit. Dohodli jste se na "pauze". Nevím ale, jestli na opravdové a smysluplné pauze, jejímž cílem by mělo být vyjasnění si, proč ji máte mít, k čemu má prostě sloužit, v rámci oživení a záchrany vašeho vztahu, v němž jste každý z vás nespokojený. Budete žít pod jednou střechou v pauze? Vždyť jste se emočně nepotkávali ani předtím. Rozhodně vám doporučuji spolupráci s partnerským psychologem!
krize vztahu
Dobrý den,
Jsem vdaná za svého muže necelých 14 let a jsme spolu 16 a půl roku. Máme spolu dvě děti 9 a 7 let.
Již asi rok a půl nejsem spokojena, necítím od manžela lásku, necítím, že chce být se mnou, že mi chce dělat potěšení a radost, že by chtěl svůj volný čas trávit se mnou. Manžel neprojevuje žádné emoce a nekomunikuje se mnou. Snažila jsem se z něj dostat jakýkoliv názor všemožně, vyvolávám uměle i hádky, aby se alespoň trochu otevřel, ale ani to nepomohlo. Ve vzteku dokáže vychrlit pár ošklivých slov a uzavře se opět do sebe a nemluví.
Krize, kterou prožíváme, mi připadá již tak dlouhá, jako by trvala věčnost a mě zřejmě chybí manželova pozornost. Myslím, že se zamiloval do své práce, chodí do ní dřív, než musí, doma mu stále drnčí pracovní telefony, pročítá pracovní emaily. Společné chvíle trávíme mezi tím a to tak, že si dáme jednu kávu a již při té se manžel odvrátí k televizi a jako by tu nebyl. Jen jeho prázdná schránka. Já mám potřebu si povídat. Také chodím do práce, st
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Nejprve přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den,
jsme manželé okolo 45ti let, 20 let spolu, dvě děti (13,15 let). Vždy jsme byli s manželem spolu spokojení, ale poslední dobou začínám být já, jak to nazvat, asi nešťastná a zoufalá. Manžel nedával city nikdy nijak výrazně najevo, ale teď už vůbec. Vůbec mě neobejme, žádný dotyk, nic. Sex je s ním sice super, ale poslední dobou ho musím iniciovat jenom já. Jinak mimo sex žádný dotyk. Co se týče provozních věcí, tak to fungujeme naprosto v pohodě. Když jsem se ho ptala, co se děje, tak se o tom samozřejmě nechce bavit, protože není o čem, nic se neděje. Už jsem mu i řekla, že kolem mě chodí, jak kolem kusu nábytku - prý přeháním. Ptala jsem se, jestli za tím není jiná žena, prý ne. Co prý pořád řeším, že je spokojený a vidím, co není. Max. řekne, že je unavený z práce (klasika). Vůbec nevím, co dělat. Poraďte prosím, co s tím. Nebo už se mám teď smířit s tím, že zmizel veškerý cit a postupně spolu budeme bydlet jako dva spolubydlící na koleji?
Děkuji za Váš čas, Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, dva spolubydlící na koleji nemají skvělý sex a nefungují spolu v pohodě provozně...Popis vašeho  manželství po 20 letech mi spíš připomíná přátelství s výhodami, které vám nevyhovuje. Jste v manželství citově deprivovaná, manžel ne, protože v sobě vaši citovost nemá. Jemu stačí současný způsob fungování a nejspíš mu přijde ideální.Ale sama říkáte, že nikdy neuměl dávat city nějak výrazně najevo. Přemýšlela bych o tom, jak to bylo v jeho rodině mezi matkou a otcem. Nebo i je. Je tam výrazněji projevovaná vzájemná láska, je tam dotekovost? To, co vstřebáváme v dětství ve své rodině, se podepisuje na tom, jací jsme ve svém vlastním dospělém partnerském životě. Tak to jen na okraj. Jste jiní, máte ve vztahu jiné potřeby, ale v té jinakosti se nic nezmění. Manžela nezalarmujete výčitkami ke změně, naopak, bude to vnímat jako tlak na sebe. Chápu, že jste docela v koutě, a nevíte, kudy kam. Dokonce začínáte být nešťastná a zoufalá. Vy jste se manžela ptala, jestli za tím není jiná žena, ale vypadá to, že vaše emoční vyprahlost může vést spíš k tomu, že potkáte vy jiného muže. Neboli, co s tím? Já vám neporadím, jak můžete manžela změnit. Asi ho nezměníte. Můžete změnit své očekávání od něj. Víc bych iniciovala i společné aktivity jen ve dvou, bez dětí, třeba na víkend, ale zároveň bych se více věnovala dalším zájmům a dalším lidem mimo vaše manželství. Potřebujete být naplněná emočně i vlastním pocitem štěstí a spokojenosti, ale není to závislé jen na manželovi.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, děkuji za předešlou odpověd ohledně našeho vztahu. NO psala jsem vám, že přítel odešel, odstěhoval se, že neví a cítí se prázdný. No vylezlo z něho, že je tu jiná osoba, že potkal někoho dalšího, že je to pro něho nové, že neví co to je, zjistila jsem spousty věcí , o kterých mi lhal, poté se tedy přiznal, byli spolu na hotelu 2x a prý si jen povídali, nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu prý. No řekl, at mu dám čas, odešel na 4 dny na dlouhou túru , aby si prý vyčistil hlavu. řekla jsem mu , že chci aby to s ní skončil, řekl, že ano, že to udělal, ale já mám obrovský problém s důvěrou, odešel a já pátrám a pátrám a nacházím stále více spojitostí, že nic neskončil, dnes se vrátil a řešil jsme náš vzta přes dvě hodiny, kdy já jsem po něm chtěla rozhodnutí, zda se mnou chce či nechce být, řekl, že se se mnou nedokáže rozejít. Vypadlo z něho, že tedy to zkusíme znovu, zeptaal jsem ho tedy kdo pro něho jsem a on se urazil a řekl, že jsem psychopat. Prosím o radu.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Na vaši otázku si již  - díky množství dotazů v této poradně - nevzpomínám.Každopádně si myslím, podle toho, jak to zde popisujete, že potřebujete oba mnohem více času na to, abyste si mohli jasně uvědomit, co pro sebe znamenáte, a PROČ spolu máte ve vztahu být dál. Ale ne pokračovat, změnit ho. Jemu nemohla pomoct 4 denní túra, to je příliš krátká doba. Nenaléhejte teď na nic a domluvte si pauzu minimálně na 2 měsíce, tj., do začátku prázdnin.
krize vztahu
jsme s manželem třicet let, v únoru mě a 15let. synovi oznámil, že se odstěhuje...na pension, a že potřebuje pauzu...blíží se mu padesátka a atak jsem si myslela, že trpí depresemi, což chlapi v tomto věku postihuje.... byla to rána z čistého nebe...ale snažila jsem se pochopit...proč to udělal...ale bohužel jsem po 14 dnech zjistila, že má jinou...s dvěmi malými dětmi...přitom naše děti jsou již velké...Po nějaké době mi tvrdil, že se s ní rozešel..že v padesáti není připravený se starat o dvě cizí děti...věřila jsem i tomu...chtěla jsem mu dát šanci...začal opět k nám docházet ...ale po třech nedělích mi oznámil...že spát už se mnou nebude, že by to byla jen fyz. potřeba...jako ženu mě ponížil...od té doby jsem mu přestala psát, brát telefony a pochopila jsem, že je konec....nedokážu ...ač o to stojí...být s ním kamarád a přítel...jak by si představoval...třicet let pro mě znamenal být oporou ...nevím..jak dál..užírám se ..a nejde se mi od něj emočně odstřihnout...poradte..
dulik
PhDr. Jitka Douchová
Budete potřebovat čas na to, vstřebat, že váš muž vám nyní oporou být nedokáže. Nemůžete s ním tedy nyní být kamarád, když si lížete rány z nečekaného rozchodu, z nevěry. Na to emoční odstřižení prostě potřebujete ten čas, ale on se bude vracet častěji, s tím počítejte. Poradit vám nemůžu, o vašem 30 letém manželství nic nevím.
krize vztahu
Paní doktorko, jsme v manželství 19 let a manžel jako kdyby přestal snášet dospívající děti. Jejich puberta je vcelku klidná, žádné velké potíže, snad jen nejstarší dcera trpí trochu víc úzkostmi a depresemi, ale za pomoci léků zvládáme a když má klidný režim, tak je to OK. Jenže manžel děti přestal nějak snášet, říká jim, že budou v JEHO domě pouze do doby zletilosti, i když všechny děti plánují ještě vysokou školu, tudíž v 18 nebudou zdaleka soběstačné, dokonce kvůli datu narození nebudou mít ani po maturitě. Manžel snese jen jednoho syna (trochu po vzoru svých známých), z kterého si začal dělat snad jakéhosi parťáka a vymezuje se vůči zbytku rodiny, provokuje děti mezi sebou, mně dává najevo, že syn je víc než já a že jen se synem pojede na dovolenou (což udělal). Když vymezím hranice jeho chování (třeba prosbou), uráží se, odstěhuje se, nebo je překračuje. V diskuzích to tlačí k mé vině, když to neutralizuji anebo dovedu k tomu, jak to je (příčina u něj), vzteká se. Hodně mi připomíná malé vzteklé děcko, kterému raději všichni ustoupí, aby se už konečně přestalo vztekat. Což okolní lidi hodně dělají - buď chtějí nebo musí. Ostatně já do určité míry taky, ale nějakou hranici se snažím - leckdy marně- vytyčit. Co v takovém případě radíte? Nějak vedle něj žít? Anebo do toho razantně zasáhnout - se všemi negativy? On se chová, jak kdyby si neuvědomoval, že o rodinu může přijít anebo jsme mu fuk a jde mu jen o něj - někdy mám ten pocit. Už kvůli dětem se hodně snažím držet v rodině nějaký řád a klid, ale mám dojem, že manžela to dráždí a potřebuje trochu "nervů". Dřív až takový nebyl, jestli to bylo tím, že ho děti vpodstatě bezmezně poslouchaly a teď už mají svůj rozum a chtějí si jít svojí cestou... nevím, hodně je i trápí tím, že říká, že jeho je všechno a jim nepatří nic a on jim může zakázat některé věci používat... nechci zvyšovat napětí víc, než je nutné, ale nevím jak z toho ven. Jak to přežít. Ideálně jako nerozpadnutá rodina. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Váš dotaz v nejrůznějších obměnách a pod různými jmény zde čítám často. Nemám eso v rukávu, co vám poradit. O vývoji vašeho vztahu nic nevím. Vím o tom, jak se v manželství nyní cítíte vy. Mluvíte o tom, že manžel vaši rodinu rozdělil na mužský a ženský svět. Preferuje syna, to znamená, že jej i podporuje. Asi v něm vidí pokračovatele rodu. Ale jak mám tušit, co má proti vám a dceři? Zmiňujete dospívání, tzn. prosazování více své osobnosti. Zmiňujete dceru, její úzkosti a deprese. Možná její křehká  psychika útočí na jeho slabá míst, kterých se bojí sám u sebe.Vymezujete hranice, ale nejsou respektovány. Možná tedy děláte něco jinak, nově, nevím. Nemůžu se tu dohadovat v nějakých úvahách. Proč nechodíte k psychologovi?
krize vztahu
Je mi 40 a přítelkyni 36. Jsme spolu pět let a poslední rok byla krize. Já Evu nedoceňoval, nechválil a trochu přehlížel. Ona myslím,vysílala signály o pomoc a chtěla start restartovat, ale byl jsem slepý. Před dvěma týdny šla s kamarákou posedět a od té doby bylo vše jinak. Po dvou týdnech mě opustila a stýká se s jiným mužem. Při rozchodu plakala a objímala mě. Prý mě má ráda,náš sex byl prý ten nejkrásnější v jejím životě, nikdy na mě nezapomene, ale prý už se vše pokazilo. Ten muž má velmi nedobrou pověst. Je promiskuitní a rád se napije.Strašně si vyčítám, jak jsem se k ní choval a teď chápu jak moc pro mě znamenala. Rád bych jí vše vynahradil a všechno si s ní vysvětlil, ale nevím, jak na to.. Od rozchodu jsem ji nekontaktoval, ale rád bych její lásku získal znovu. Poraďte mi prosím, jak na to a jestli mám nějaké možnosti a šanci, že se po čase vrátí. Velice Vám děkuji!
Lukáš M.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukáši. Je to často tak, že když dojde ke vztahové krizi, člověk si ji dlouho neuvědomuje, ale v jednom z partnerů se obyčejně střádá pocit nespokojenosti a frustrace, který pak vyústí v rozchod. Nejsem si jistá, že u vás dvou jde o opravdový a definitivní rozchod v podobě radikálního chirurgického řezu. Vše bude mít nějaké dozvuky a dohry. Pro vás je vše užitečné v tom, že jste si uvědomil, co jste ve vztahu zanedbával. Víte to až teď, předtím jste si to neuvědomoval. A to může posloužit k tomu, abyste mohli začít jinak, pokud Eva bude chtít. Vy teď na ni nemůžete tlačit, to by bylo kontraproduktivní. Ale měla by od vás dostat informaci, co vše jste si nyní uvědomil, a že o ni opravdu hodně stojíte, protože ji máte moc rád. Dobré je se i omluvit za to, co jste přehlížel. Dejte jí ale svobodu v rozhodování, kdy a zda se vrátí zpět do vašeho života. 
krize vztahu
Dobrý den,můj přítel se kterým jsem přes 3 roky najednou začal mluvit o jiné holce(Lucy) že je lepší než já.Jednou jí volal a měl sex po telofonu, to se mi nedávno přiznal. A od té doby je na mě hnusný a neváží si věcí co pro něj dělám. Rozcházet se ale nechce,tak už nevím co dělat aby se ke mě začal chovat jako předtím.Za každou věc co řeknu nebo udělám je fakt hnusný
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Dle mého byste si měli na nějakou dobu vyhlásit pauzu a rozstěhovat se. Váš přítel by si během pauzy mohl více uvědomit, ke komu opravdu patří, nyní nějak tápe, je okouzlený jinou slečnou a ještě vám o tom vypráví. Je to netaktní a nevkusné, nezralé. Nechce se rozcházet, ale je na vás podrážděný, možná až alergický? Ta pauza by mohla vše zklidnit a ve finále ujasnit.
krize vztahu
2.čast.
Nakonec z nej vylezlo, ze je ve vztahu jiz nejakou dobu nestastny a nevi, jestli me miluje a jestli chce se mnou byt, navic si nasel vrbu-holku, ktere se zacal sverovat a ona jemu se svymi problemy s partnerem, to jsem bohuzel zacala velmi zarlit, i kdyz mi odprisahl, ze s ni nic nemel/nema. Slibil mi, ze s ni prerusi kontakt, aby mi ukazal, ze mu muzu verit. Skoncilo to tak, ze jsme po 2 dnech diskuzi, optimismu a i beznadeje domluvili na pauze. Manzel me pozadal, at mu dam cas najit sam sebe, uvedomit si, jestli se mnou chce byt, utridit si myslenky, ale devastuje ho to, jak mi ublizil...prosim, jaky na to mate nazor? Ja jsem ochotna vylepsit veci, co mu na me vadi (starost o domacnost a zdravi, atd.), myslite, ze mam jeste sanci?
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Posílám vám úsměv. Samozřejmě, že máte spolu šanci na obnovení vztahu. Jen musíte začít jinak, jakoby od začátku. Hodně věcí si spolu vykomunikovat, přerovnat, změnit. Potvrdit si to dobré, a odhodit to, co vás rozdělovalo. Nechci říkat špatné, ale prostě jiné :-) Vytvořte si svůj společný projekt, jak spolu žít tak, aby vám v tom oběma bylo dobře.
krize vztahu
1.čast
Dobry den,
Potrebovala bych od Vas radu/nazor na moji situaci prosim. S manzelem jsme spolu skoro 6 let, pred 3/4 rokem jsme se brali, do te doby bylo vsechno jakz takz v pohode. Uvedla bych, ze zacatek vztahu byl tezky, zamilovali jsme se do sebe v dobe, kdy jsme oba meli dlouholete partnery, manzel partnerku opustil, ja nakonec ne...po dvou mesicich odlouceni jsme se setkali a ja vedela, ze s nim chci byt do konce zivota. Opustila jsem byvaleho partnera a zacali jsme vztah spolu. Ja nejsem zrovna zena v domacnosti ("bordelarka") a nejsem zrovna pecujici a citlivy typ, coz manzel vedel uz od zacatku.
Preskocim ted do doby pred pul rokem - mela jsem zdravotni potize, ktere jsem potlacila a bohuzel se vykaslala na jejich dalsi reseni, tak sd mi vratily, manzel byl nastvany, ze s tim nic nedelam, dale byl nastvany, ze se dostatecne nestaram o domacnost a ze si ho dostatecne nevazim a neocenuju. Pred mesicem zacal byt divny, odtazity (ne v sexu). - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Rád bych se zeptal,máme velkou krizi v manž.,žena potkala svého "prince"-zamilovala se,když jsme se dostaly k diskuzi co s tím,prý to má vyřešeno,neřekla mi zatím jak,prý s ním nespala,tím si nejsem jistý,asi vím kdo to je(je ženatý,99%jistota) - jinak doměnky.,máme dcerku 4,5r.,žena mi vyčetla úplně vše,nejdříve,že s ní nemluvím co mě trápí a když vznikly situace a já jsem je chtěl v klidu objasnit zase bylo zle,že vše řeším,že ona nechce nic řešit chce jen žít,rozvadet se nechce,ale "rozešla" se se mnou,bydlí ve svém bytě i s dcerkou,takže žijeme každý po svém,ale bez jakékoliv dohody,nevím zda s někým nespí atd.,jsme objednaní do manž.porad. nevím co dál,jestli to má vůbec smysl,co myslíte?Nevím zda se mnou chce vůbec zkusit zachránit manžel.Mám ji stále moc rád,ale nevěřím ji,protože vím,že mi neříká plnou pravdu a to opravdu vím.Je toho ještě spousta co bych vám řekl,ale nevejde se to sem.Děkuji - otázka upravena poradcem
KK
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, KK. Sázela bych na manželskou poradnu, kde budete mít možnost v přímém rozhovoru s psychologem vaše problémy rozebírat. Jako dominantní mi tam přijde z vašeho popisu komunikace, ale jsou tam asi i frustrace vaší ženy, vzniklé v rámci manželství, o nichž nic nevím. Rozhodně tu poradnu nevzdávejte. A jinak - pravidla ohledně provizorního odděleného bydlení si musíte spolu stanovit.
krize vztahu
Dobrý den. Mám problémy ve vztahu s přítelem a je jich docela dost. Jsme spolu skoro 6 let a zname se 10. Mám syna z předchozího vztahu(7,5) a se svým současným přítelem syna 2 roky a dceru 10 měsíců. Už první problém je ten,že můj přítel naše problémy nevnímá nebo pdmíta řešit,on problém nemá... Vadí mu křik dětí,řve a je nervozní,potom jsme nervózní všichni. Nechce se mnou nebo spíš s námi nikam chodit na návštěvy, nechce moc ani návštěvy tady,cítí se otráveně a dává to najevo. Nechce jezdit na výlety,nikdy mě nikam nevezme. Nejraději sedí u televize a u toho si ťuká na telefonu. Nechce být rušen. Nepomáhá mi s úklidem ani dětmi,je mu za těžko je pohlídat 5 minut když se sprchuji. Večer sice chodí naoko uspat syna, ve skutečnosti to však dělá proto,že tam náhodou usne,aby se vyhnul kontaktu se mnou. Nechce se mnou moc spat a to ho musím hodně přemlouvat. Za pár minut je po všem,žádná předehra ani romantika. Nechce si mě vzít a vymlouvá se. Ve vztahu postrádám lásku i sex ,cítím se frustrovaná. Má podle vás cenu s ním zůstat a zkusit to napravit? A pokud ano tak jak? Děkuji moc . Přítele stále miluji,ale bohužel ta láska se mi nevrací... - otázka upravena poradcem
Queen of the night
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Queen of the night. Myslím si, že určitě stojí za to o váš vztah a vaši rodinu bojovat. Jste spolu 6 let, znáte se deset - to ještě z doby vašeho předchozího vztahu.  Předpokládám, že jste se rozcházela s otcem vašeho syna kvůli současnému partnerovi. Rozhodovali jste se spolu, že spolu budete žít, i přesto, že jste matkou malého dítěte. Oba jste snad věděli, do čeho jdete, a že to nebude nejjednodušší.. Ale rozhodli jste se pro vlastní dítě, pak děti. Za tím musela stát určitě oboustranná zodpovědnost, ale možná jeho nepřipravenost na to, co obnáší mít 3 děti. Netušil, co všechno jej čeká v tom rumraji, kdy je několik úplně malinkých dětí. Z toho vznikají partnerské  krize velmi často. Vy jste nejen frustrovaná, musíte být z péče o děti a domácnost i řádně unavená, nevyspalá. To je pak plodná půda pro postupná nedorozumění, ztrátu trpělivosti problémy OPRAVDU ŘEŠIT, a ne se dohadovat a vyčítat si něco, co nám vadí. Stále ho milujete, tak to nevzdávejte. Ale sami dva si asi v této fázi nepomůžete, potřebovali byste k tomu někoho třetího, nezávislého a profesionálního. Pokud máte možnost hlídání, zcela rozhodně doporučuji začít navštěvovat párovou terapii.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych Vás moc požádat o radu. S partnerem budeme 6 let společného života. Tento rok v srpnu jsme se měli brát, plánujeme přes rok miminko, ale nedaří se nám. Před cca měsícem mi partner sdělil, že si vůbec není jistý co ke mně cítí, že neví, zda mě miluje a že se cítí úplně prázdný a neví, zda to vše nedělá jen kvůli mně, abych já byla štastná. Strašně mě to zasáhlo, ale nechci ho ztratit, miluji ho, udělala bych cokoliv pro záchranu našeho vztahu. Odstěhoval se na týden , pak se vrátil, že to zkusíme, hodně jsme se hádali, já se snažila nic neřešit, ale nešlo to, prostě se to ve mně hromadilo. Poté jsem ho poprosila, zda může jít pryč a at si přemýšlí, že mu dám čas, odešel opět na týden, řekla jsem mu, at mě vůbec nekontaktuje, dokud si nebude jistý, několikrát za tu domu mi psal a včera , zda může přijít na chvíli domů. Samozřejmě, že jsem řekla,že ano. Je zpět, ale stále prý nic necítí. Prosím co mám dělat, nechci o náš vztah přijít, je tu nějaká šance na záchranu?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Podle mého jste oba v nějakém stresovém období. Jste spolu hodně dlouho a váš vztah nenabírá nový směr - ani miminko, ani svatba, vytváření vlastního společného domova. Máte před sebou nyní, v tomto roce, nějaké cíle, ale miminko zatím nejde tak hladce. Přítel řekl, že se cítí být prázdný, a neví. To je docela dobře, protože se jedná o přerušení krize. Jen ta pauza by měla být rozhodně delší. Týden nic nevyřeší. Termín svatby můžete odložit, dejte si pauzu aspoň na čtvrt roku. Za tuto dobu opravdu můžete víc procítit, jak to každý z vás k sobě máte. O co víc vám přítel vyjadřuje svou nejistotu, mluví o prázdnotě, o to víc to ve vás alarmuje opět vědomí lásky. Potřebujete u sebe najít nějakou rovnováhu  - vy DVA:-)
krize vztahu
Dobry den,pani doktorko,na konci ledna jsem se po dlouhem odhodlavani rozhodla odejit od partnera.Duvodem byly dlouhe neshody,nesoulad,tezke hadky.Mame dve deti 2,5roku a 5let.Sice mam byt,ktery ale pronajimam,takze jsem musela podstoupit pro me neprijemne jednani s podnajemnikem.K tomu jsem zpracovavala nadchazejici rozchod,stehovani zarizovani bytu,koupi auta,adaptaci deti v nove skolce.Partner vidi rozchod jako mou chybu a musim celit take jeho vyhruzkam,ze mi nic nenecha apod.Na zacatku unora jsem dostala vyjadreni ze zamestnani,ze zrusili me misto.Ceka me odstupne ve vysi5platu,ano,ale take hledani nove prace,se 2 detmi,sebevedomi mi to nijak nezvedlo.Pak jsem ale zjistila,,ze jsem tehotna.S partnerem udrzuji intimni kontakt vetsinou jen pro klid v rodine.On dite chce.Rozhodli jsme se vse urovnat,podnajemnika jsem informovala,ze byt je nadale k dispozici.Jenze problemy nekonci,partner se chova tak,ze s nim zit nedokazu.Citim,ze tenhle pribeh sama nerozpletu.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ne vždy jsou shody životních okolností na "správné straně". Nyní bych na prvním místě řešila vaše těhotenství. Dítě chce partner/ex partner, vy jste po třetím dítěti již netoužila. Zvážila jste všechny okolnosti okolo jeho narození? Svým způsobem jste asi na partnerovi závislá, jakkoliv je problematický. Dítě komplikovaný vztah v dlouhodobé krizi rozhodně nevyřeší, spíš naopak přibude starostí. Nepíšete o tom, že byste případně uvažovala o přerušení těhotenství, ale musíte se tedy po dobu jeho trvání řádně připravit na vše, co vás čeká. Měla byste se psychicky vyztužit s tím, že možná budete s třemi dětmi sama. K tomu bych vám velmi doporučovala spolupráci s partnerským psychologem.
krize vztahu
Jak to udělat aby to tak nebolelo?
Dobrý den prosím o radu...s manželem řešíme velkou krizi ve vztahu a pravděpodobně to skončí rozchodem nebo i rozvodem...přestože ho miluji a chtěla bych vztah zachránit on už o mě nestojí a je zamilovaný do své milenky...která není první. Za dobu našeho manželství (15 let) je to šestá milenka.
Máme dvě děti (14,12), pro které bych ten vztah ráda zachránila a i manžela stále miluji, ale z jeho strany není zájem....děti má rád, ale mě už prostě nechce....já se s tím, ale neumím vyrovnat...je to strašně težké....neustále brečím....nic mě nezajímá....neumím to prostě vypnout a hodit za hlavu a začít žít dál....bohužel nemám ani žádnou opravdovou kamarádku, které bych se chtěla svěřit....zatím to nejvíc řeším s tchánem a švagrovou ale pro oba je to nepříjemné, protože nás mají oba rádi a je těžké se postavit na jakoukoli stranu. Strašně se trápím a strašně to bolí. Můžete mi poradit co změnit abych se cítíla lépe? Děkuji
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Michaelo. Jak vám můžu poradit, jak zamávat s bolestí a smutkem z nadcházejícího rozpadu manželství ? Pokud to tak opravdu dopadne, Tady jsou všechny rady krátké, protože je to věc emocí a bolesti srdce, mozek až tolik nepomáhá, aspoň na začátku ne. Ale pak ano, po určité době, která je velmi individuální. Zdá se mi, že by vám na začátek pomohla antidepresiva, která bolest zmírňují, a pak možnost mluvit o svých pocitech - erudovaný psycholog by vám mohl velmi pomoct, objednejte se, moc vám to doporučuji.
krize vztahu
Dobrý den.Je mi 18 a přítelovi 23, chodíme spolu 4 roky,ještě spolu nebydlíme, oba studujeme. Poslední 3 měsíce mám z našeho vztahu zvláštní pocit, často přemýšlím o rozchodu, dokonce i často brečím, a nevím jestli mám ještě o náš vztah bojovat nebo ho radši ukončit. Přítele mám moc ráda , je hodný, ráda sním trávím čas. Doufala sem že by mohl být i můj partner pro život . Uvědomuji si že nejsem tak zralá jako on, a představuji si náš vztah jinak. Jsem na něho citově hodně vázaná a to samé očekávám i od něj, ale on tak vázán není. Myslím že moje pocity začali když před rokem odjel pracovně na pár měsíců do zahraničí a pro mě to byl šok a myslím že sem si začala namlouvat že mě nemiluje a nechápala sem jak mi to mohl udělat. Jsem asi v tomto vztahu trochu sobecká a dětinská , uvědomuji si to .. Ale nevím jak to změnit a jestli se mám vůbec snažit nebo ze vztahu odejít a zbytečně se netrápit ,když jsem takhle mladá a vím že mohu potkat jiné stejně skvělé partnery. Předem děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Markéto.Budu citovat věci, které mi přijdou jako důležité : " Nevím, jestli mám ještě o náš vztah bojovat...", "Uvědomuji si, že nejsem tak zralá, jako on ", "Představuji si náš vztah jinak", "Jsem na něho hodně citově vázaná a to samé očekávám od něj...". Vypadá to, že jste ve vztahu opravdu citově závislá, není to dětinskost, jak píšete, je to prostě závislost, která ale ničemu neprospívá. Vztah by měl být vyvážený, vyrovnaný, s dostatečnou mírou svobody i pro každého z vás. Chodíte spolu od vašich 14, nevím, jestli je opravdu takovýto vztah nosný pro celý život. Budete postupně oba osobnostně vyzrávat, a budete se odlišovat ve svých představách o životě. Na vašem místě bych zkusila ne rozchod, ale pauzu - na několik měsíců, do prázdnin. Cílem by mělo být, abyste si oba uvědomili, co pro sebe znamenáte. Ale změnu budete potřebovat :-)
krize vztahu
Vůbec jsem dlouho netušila, ze ma paralelní vztah, se mnou mezitím ne komunikovat, takže se musím přiznat, ze jsem občas pěkné vybuchla a řekla mu dost ošklivých věci, za což jsem se ale hned omluvila. Tu moji výhružky rozvodem vzal vázne a pak mi oznámil, ze se tedy rozvede, protože už ma za me náhradu. Nechtěl nic řešit , ani jít do poradny, nic. Od ledna má práci doma, ale pro změnu teď jezdí každý druhý víkend za milenkou, jez mimochodem bydlí 90 km daleko, mýlila jsem se, kdyz jsem si myslela ze to spolu ukončí. Řekl, ze si zatím dáme odluku, která vypadá takto: přijede z práce, doma je 2 hodiny a na noc jezdí k matce, která bydlí ve vedlejší vesnici. Víkendy je u matky s dětmi nebo jede k milence. Mne to nevyhovuje, protože jsem stejně sama a on je naprosto spokojený a užívá si . Já se trápím, odjezdu k milence už ani netají. Rozvod nechci, miluji ho, ta moje výhrůžka bylo volání SOS. Takže nakonec jsem vše pokazila a vztah nezachránila, muž chce žít s ní a chce rozvod. Poradíte?
anita
PhDr. Jitka Douchová
anito, omlouvám se, ale neporadím, vše má dlouhodobý vývoj, který by chtěl podrobněji rozmotat s někým erudovaným, kdo vám nabídne nejen doporučení, ale i empatickou podporu. Rozvod je vždy to poslední, a leckdy, když o něm člověk mluví, tak i když to myslí vážně, má v tu chvíli horkou hlavu. Ale manžel navrhuje zatím odluku ( to je právnický termín, myslí tím pauzu. ) .Jenže pauza, aby měla svůj smysl a efekt, má svá pravidla. Obávám se, že ta nebudou ve vašem případě dodržena. Přesto bude rozhodně užitečnější, než rozvod. Vám bych zatím opravdu vřele doporučila spolupráci s psychologem. V okresních městech by ve většině případů měly stále fungovat i státní bezplatné poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
krize vztahu
Dobrý večer, nevím jak dál a to jsem pročetla spoustu vašich dotazů a hledala odpovéď.Takže můj problém: před 10 lety se narodil druhý syn, první měl 3 roky. Já byla na vše sama , matka umírala na rakovinu, manžel od 7 - 22 hod v práci. Tchyně o víkendech vyžadovala pomoc v domě. A já jsem byla unavená, naštvaná , nemohla jsem nikam . Pak skončila MD a jediná práce byla s dojíždění do 50 km vzdáleného města. Opět žádný čas pro sebe, deti a domácnost ležela na me . 2 x jsem zkolabovala z únavy a skončila na kapačkách. Manželovi to bylo fuk, nepomohl s ničím a věnoval se svým zájmům. A já jsem začala vyčítat, nadávat, nechtěla jsem sex a jezdit k tchýni, která mi jen nadávala. Moji nespokojenost manžel odmítl řešit, prý se nebude hádat a jen mlčel a mlčel. Byla jsem tak frustrovaná, ze jsem pohrozila rozvodem. A manžel zase jen mlčel a odjížděl pryč. před 3 lety změnil práci, jezdil domu jen na víkendy a . Našel si tam přítelkyni, u které spal nejen v týdnu ale i občas o víkendu. 1.čast
anita
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, anito, než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
ČÁST 2:Teď, idkyž se tyto jeho nálady neprojevují často, mě to zase začalo víc trápit. taky jsem se s ním vícekrát pohádala kvůli svatbě. Jám velkou touhu po dítěti. Už je mi 27 ( není to moc, já vím), ale když u mě je to otázka už minimálně tří let. A on pořád jen,už brzo..jendou to příjde. Do toho na nás tlačí hlavně jeho rodina, ale i ta má. A Já mám pocit, že s evše nějak pokazilo. Proč si mě nchtěl vzít jen tak, proč se ted cítím, jakobych ho do toho nutila a proč se pořád už tak dlouho nic neděje. KDyž jsem ho parkrat pri hadce oslovila tak, že me už nema rad, jinak by se tak nechoval, popripade, že si ma najit nekoho u koho bude mit vetsí chut do techto vecí. vzdy me utnul a bral to jako projev mých Nálad. No co na to říct. Opravdu nevím, co delat. Mám sto chutí se sbalit a odejít. No ve fiále k tomu není zádný konkrétní duvod. Ale nekdy me toto proste ubíjí. Proc bych se mela u svého partnera dozadovat po nejakých projevech. Nebo se cítit uplne horzne, protoze me odmíta:(Děkuju
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, dobrý den. Dožadovat se něčeho, je kontraproduktivní. Vy byste si měli spolu někdy v klidu sednout a povídat si o svých plánech do budoucnosti, aniž by tam kdokoliv z vás cítil tlak. Jakýkoliv tlak na chtění něčeho ve vztahu nepřináší nic moc dobrého. A tlak obou vašich rodin? Jedná se o váš život, vás dvou, takže vám nikdo nemá a nemůže říkat, že by si už přáli to, či ono. Dospělé děti tu nejsou od toho, aby plnily soukromé přání svým rodičům. Důležité je to, že po dítěti toužíte  delší dobu již vy. ale měli byste být v tomto sladěni. Hádky na téma svatby a dítěte?... Důležité je, že se cítíte být opomíjená v intimním kontaktu. Proto si myslím, že procházíte nějakou krizí, kterou byste se měli snažit nejprve zvládnout, nejlépe s pomocí partnerského psychologa v rámci párové terapie, a pak přemýšlet teprve o tom, co bude dál :-)
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Jsem s partnerem přes 8 let. Momentálně spolu už 5 let bydlíme. cca pred 3mi lety jsem mu sdělila, že bych chtěla časem děti a také svatbu. On mi odpověděl, že v tom nevidí problém a že to určitě jednou příjde. Nikdy jsme neměly žádné, velké problémy. Žádná nevěra, žádné velkolepé hádky. Problémy začaly přicházet spíše z mé strany. První krizi jsme meli po spolecném sestehování se. Po nejaké dobe mu vadil můj dotek, neslo si jen tak sendout vecer spolu k filmu, nebo ze by me jen tak obejmul. Hodne casto jsme se kvuli tomu hadali. Pritel vzdy prisel s tim, ze jen vymyslim a delam problemy ja, ze on je spokojený. Pokud se jednalo o sex, vetsinou nebyl problem. Ale spis musel prijit on, kdyz jsem k nemu sla (a neco zkousela), nechtel..odstrkoval me od sebe. Coz me hrozne mrzelo. Do ted se to obcas stava, idkyz mi prijde, ze uz se trochu více snazí. Po vsech tech hádkách a taky jsem si asi za tu dobu i já víc zvykla. ČÁST1
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
moja priatelka mi po 16rokoch povedala ze potrebuje pauzu ze ma vhlave veci ktore som robil este pred 10rokmi ze ked boli nejake baby tak som sa venoval viac im ako jej.potom prisli deti jedna ma 6 adruha 3roky. nikdy som ju nepodviedol nepijem nefajcim nechodim nikde von s kamosmi som stale snou a ona len stale to iste ze mi neveri a ze sa uz nechce sklamat co mam robit uz som jej pisal volal odprosoval ze ju milujem a nechcem nikoho ineho ze nech misli na deti a na rodinu a ona nic. byvam u rodicoch a chodil som sa hravat knej domov s detmi a vecer som chodil domou to bolo tem najhorsi pocit ked musite odist od deti vydrzal som to tak 2tyzdne a teraz som prestal chodit a pisat jej lebo som uz nevladal a ona mi povedala ze som prestal bojovat ale nechape ake to je pre mna tazke prosim co mam robit velmi pekne dakujem za odpoved s pozdravom andrej
andrej
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,andrej. Máte s partnerkou evidentně déledobější problémy v komunikaci. Ona vyhlásila pauzu, aniž byste nějak více spolu rozebrali její argumenty, kromě toho, že vám nedůvěřuje a stále v ní žijí věci z doby před 10 lety. Dětem je ale 6 a 3 roky, a předpokládám, že jste je plánovali... Ke každé vyhlášené pauze patří jak vysvětlení, tak nastavení jasných pravidel, jak to bude vypadat. To znamená kontakt s dětmi - kde, jak často, za jakých podmínek. A také délka trvání pauzy! Nemá smysl, abyste přestal chodit za dětmi - dohodněte si s partnerkou schůzku a na všem se nekonfrontačně osobně domluvte - v klidu, konstruktivně.
krize vztahu
Dobrý den, máme kamarády - manž. pár 45/48 let, dvě teenage děti. Prožívají krizi ve vztahu. Partnerka byla dříve 12 let ženou v domácnosti. Pak se stala sportovní instruktorkou, je velmi oblíbená mezi přáteli, extrovertka, velmi na sobě pracuje fyzicky i mentálně. Partner je introvert, nesmírně tolerantní. Partnerka má čerstvě nový vztah, chce ze stávajícího manželství odejít, nemá zájem o partnerovu snahu nalézat společné aktivity, momentálně je striktně rozhodnutá odejít. Partner by přesto chtěl vztah udržet. Měla byste pro něj nějakou radu? Děkujeme.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Promiňte mi, ale zprostředkované dotazy o kamarádech nechci zodpovídat. Dostala jste se nyní do pozice mluvčího vašeho kamaráda, ale pokud bude chtít pomoct on sám, určitě se na psychologa obrátí. Ale jste moc hodná, že se o něj takto staráte :-)
krize vztahu
Dobrý den, pomůžete mi, paní Douchová, pochopit jednání manžela? Potřebuji se rozhodnout, co dál a fakt nevím. je takový asi impulsivní - udělá něco, aniž by o tom přemýšlel a pak jsou důsledky. Před dvěma lety se zničehonic odstěhoval a pak mi psal dopisy, že si musí sám prát a nakupovat. Ale to přece musel tušit, ne? Takhle to šlo asi dva roky, až nakonec odešel a našel si milenku. Vodil ji na oficiální akce místo mne (byly tam i naše děti - šok pro ně), na druhou stranu všem vyhrožoval, že o ní nesmějí mluvit a vynášet informace. všude ji představuje jako novou přítelkyni, když se s ním náhodou potkám kousek od jejího bydliště, je agresivní a utíká jako malé dítě (cholerický výstup, málem mě přejel autem). na jednu stranu souhlasí s rozvodem, na druhou stranu odmítá majetkové vypořádání. A zažila jsem před začátkem naší krize - mluvil o tom, jak chce vztah spravit a potajmu si schovával peníze a zajišťoval se. Já tomu fakt nerozumím. Je to všechno dost protichůdné. Co teda platí? Jak se v tom mám vyznat? Poradíte mi?
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš dotaz je složitý a nelze jej zodpovědět v rámci internetové poradny. Jste to vy, která si musí v sobě ujasnit, co chcete, kudy chcete dál směřovat. Podle vašeho popisu to na záchranu manželství nevypadá, ale i proto by bylo důležité vědět, kudy dál, a jaké podnikat kroky - např. v rámci majetkoprávního vyrovnání...