Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
archiv
Vazena pani doktorko,jsem s pritelem 6mesicu (me je 35let a jemu 39let).Po trech mesicich jsme si nasli spolecne bydleni.S tim,ze jsme planovali budoucnost.Predstavil me velmi zahy svym kolegum v praci i rodicum,s kterymi si moc rozumim a stejne tak on s mymi.Je hodne rodinny typ.Pritel se rozvadi,ceka na druhe stani,jiz rok a pul ziji oddelene a ma 9.leteho syna.Kdyz manzelka zjistila,ze nekoho ma tak zacala delat problemy.Coz na jednu stranu chapu.Vse v nasem vztahu bylo vyborne, v tydnu jsem byli po praci vetsinou spolu.Chodim cvicit a vzdy po cviceni jsem ho vyzvedla v praci a sli jsme si zahrat biliar nebo jen tak posedet.On chodival hrat ve stredu fotbal s kamarady, nechavali jsme si volnost a nijak se navzajem neomezovali.Jen jediny problem jsme meli,ze za posledni dva mesice nemel pritel chut se milovat.Kdyz jsem s nim o tom mluvila,tak rikal at v tom nic nehledam,ze je ve stresu z prace a toho rozvodu (manzelka mu dela dost sceny i jeho rodicum).Jinak me stale drzel za ruku,libal a tulil se ke me v posteli,ale nic vic.Meli jsme ted jet na dovolenou s jeho rodici a synem,s kterym jsem se tam mela seznamit.A najednou minuly tyden prisel s tim, ze bychom se meli na chvili odloucit,dokud nevyresi ten rozvod (predchazela tomu ma opetovna snaha promluvit si o nasem "problemu",i kdyz jsem se zarekla,ze to tema do rozvodu vynecham,tak mi to nedalo a...).Ze uz se nedokaze venovat nasemu vztahu a rozvodu najednou..ze to neumi.Myslim si take,jestli se nebal toho seznameni se s jeho synem, jeste pred rozvodem.I kdyz puvodne stale rikal,ze v tom nevidi zadny problem.Bylo to necekane a vsichni jsme tim byli prekvapeni a zaskoceni.I jeho rodice.S maminkou jsem stale v kontaku a s nim take.Je to muz mych snu a nerada bych o nej prisla.Nechala jsem ho odstehovat a domluvili jsme se,ze se vidat do rozvodu neprestaneme.Nyni je na te dovolene.Nevim,zda se mame prestat vidat uplne do toho rozvodu anebo ne.Jaky na to mate nazor? Nechci na nej do rozvodu tlacit.Dekuji za odpoved.
Hana
archiv
Odp:11.8.06 14:47 Dobrý den, pí. Douchová.Děkuji za odpověď,navazuji na Váš dotaz - přítel mne nemůže podpořit, protože pracuje na jiném oddělení a nepřichází s dotyčnou do styku. Doma to akorát probereme, ale nic se nezmění, pořád mne to trápí. Problém není v mém sebevědomí, spíše naopak když jsem nastoupila, jednala jsem s ní na rovinu a když se mi něco nelíbilo, řekla jsem jí to. A na to asi není zvyklá, je hysterická a vznětlivá, každý jí radši přikývne a myslí si své, jenom aby byl klid a byl s ní zadobře. O přátelství s ní nestojím, ale neuvěřitelně mne ubijí fakt, že díky ní se mnou kolegové nekomunikují a já lidi k životu potřebuju. Bylo by řešením odejít, ale takhle se přece věci neřeší, proč bych jí měla ustupovat ? Děkuji za pomoc a přeji hezký den.
Mir
archiv
Dobrý den, pred týdnem mi pritel rekl, ze se zamiloval do jine slecny. Do te doby byl nas vzah perfektni, plny porozumeni a lasky. Dal ke me citi touhu ma me rad, libim se mu. Vztah trva 6 let. Jen chce ted byt se slecnou do ktere se zamiloval.Jak se zachovat? Dekuji predem.
Pavla
archiv
Dobrý den,s manželem jsme spolu 18 let.Máme problém snad už ve všem.S komunikací-když se urazí sotva mě pozdraví.Také třeba měsíc.Trpím tím.Máme jiné názory na výchovu dětí atd.Jsme spolu vlastně jen kvůli nim.Ale nevím,jestli takové chování je pro ně dobrým příkladem.Dětem je 16a14.
nelly
archiv
Milá paní doktorko,děkuji,že tato poradna existuje.Mám zadaného přítele už několik let,scházíme se občas,víc podle něj,což mě někdy pocitově trápí,ale vcelku to rozumově chápu,naše setkání je hodně o vášni,ale já paradoxně závidím té druhé,že jsou spolu v běžném životě...třeba i to,že se pohádají.Jinak jsme v kontaktu,já s ním mluvím o všem,jsem sdílnější a toužím po sdílení..on je typ:Ptejte se mně na co chcete,na co já chci vám odpovím...je zvyklý si rozhodovat hodně podle svého... Ale i přesto, mě hodně přitahuje,ovšem..jsem pořád jen ta druhá...Neudělala jsem si z něj středobod světa,mám svůj život,ale je mi přes 50 a jsem na vážkách,rozejít se s tím,že už možná nikoho nenajdu,a nebo...vidím,že o to mi asi víc jde,jak zůstat nad věcí,užít si to a netrápit se?
Ludmila
archiv
Dobrý den paní doktorko,i já se připojuji k desítkám čtenářů a obracím se na vás s prosbou o pomoc.Se svým přítelem jsem 9let,a ačkoliv mi je už 30,je první,s kým jsem kdy chodila.Ne že by mi žádní nápadníci nenadbíhali,ale nebyla jsem si u nich jistá,že bych s nimi dokázala zůstat napořád(měla jsem hodně nastavené požadavky a hledala ideál)a měla panickou hrůzu z rozchodů.Partnera jsem si tedy vybrala,dá se říct,citem i rozumem.Obdivuji zejména jeho inteligenci a technickou zručnost(vlastnosti mého otce),samozřejmě ale funguje i chemie tělesné přitažlivosti.Nesoulad je v názoru na cestování a hromadění majetku(pro mě je cestování a poznávání velmi důležitá věc,on je nejšťastnější doma a investuje raději do bydlení než do cest),ale toto zvládáme.Co mi však dost vadí,je jeho despotismus a určitá necitlivost.Já jsem na jeho chování již zvyklá,ale mám obavu,že takový bude i na případné děti a úplně mě děsí představa z filmu Pelíšky,kdy hrdnika tulíc se k mamince říká:"To je pohoda,když táta není doma."Zatím závodně sportuji a v nejbližším roce až dvou ještě děti neplánuji,nicméně bezdětná bych asi zůstat nechtěla,ale bohužel svého partnera si jako jejich tátu zcela nedokážu představit.Situace se mi zkomplikovala tím,že se objevil člověk,jehož bych si v této roli představit uměla.Je to velmi dávný kamarád,kterého jsem po mnoha letech potkala letos na jaře.On se do mne zamiloval okamžitě,já jsem vůči němu také nezůstala lhostejná.Nemá takové technické nadání a možná ani takovou inteligenci,ale je to moc hodný člověk,citlivý a tolerantní.A nadšený do cestování.Momentálně pracuje dlohoudobě v zahraničí,udržujeme spolu kontakt,on se mnou plánuje společnou budoucnost.Já se ale cítím hrozně vykolejená,na jednu stranu jsem unešena představou,že bych někam odjela pryč a žila s ním,na druhou stranu si říkám,že se přece se svým přítelem mám v podstatě hezky a nemohu jen tak zahodit 9let,které už spolu táhnem v dobrém i zlém.Také se ohlížím na naše obě rodiny,kam patříme spolu.Děk [tato otázka byla zkrácena]
Marie
archiv
zdravím Vás Emčo :o) napíšu mailika brzy ;o) děkuju za adresu....Ve volných chvílích sem nakouknu a nějak se mi na těchto stránkách začalo mooc líbit :o) Paní doktorka působí i takhle virtuálně velmi příjemně a sympaticky, viďte Emčo.... ;o)))
martina
archiv
Dobrý den, paní doktorko, mockrát děkuji za všechny odpovědi z 11. srpna, kdybych bydlela blíž Praze, určitě bych Vás navštívila:-)) Marti, kdybyste si chtěla popovídat o našich společných pocitech, pisněte mi na emcaemca@seznam.cz
Emča (pro p. doktorku i Martinu)
archiv
Emčo, jak tak pročítám Vaše řádky(možná mi někde něco uniklo) problém u Vás bude zakotven v hledání spřízněné duše. Sexualita v tom nehraje roli? Pokud nejste alespoň bi zaměřená, nemůže v tom být nic víc, než touha po porozumění, objetí, pohlazení. U mně je to složitější, protože vím, že mně přitahují i ženy. Tady se jedná zřejmě o úplně jiné příběhy´,
martina pro emču
archiv
Zdravím Vás Emčo, tak mne napadlo, že bych si s Vámi ráda popovídala. Kdyby jste měla zájem, můžete mi napsat na mail.adresu: kajdajar@centrum.cz
Martina pro emču
archiv
Dobrý den,paní doktorko. Úplně s Vámi souhlasím. Etický kodex, strach z odmítnutí, apod. Jedná se o zubní lékařku, ale to na věci vůbec nic nemění. Trochu jsem přemýšlela, nebudu ji oslovovat. Nechám věci plynout. Všechno má svůj vývoj. Řekla bych však, že vše zůstane tak, jak je. tzn. vztah pacient - lékař. I kdyby nějaké sklony měla....rozhodně si bude střežit soukromí. Mohla by totiž uškodit sama sobě, ačkoliv nejsem typ, který by něco někde trousil....ale lidi jsou různí. Sama si musím z profesních důvodů soukromí střežit, takže bych plně chápala odmítavý postoj, ať už jí v hlavě probíhá cokoliv...Je to velmi kvalitní zubařka, nerada bych o ní přišla.
martina
archiv
Děkuji beletce hedus za odpověď a prosím ozvěte se mi na mail.A děkuji paní doktorce, odpověď mě potěšila. Děkuji.
nemocná duše
archiv
Děkuji paní doktorko za odpověď ( z 11.8.2006), víceméně jsem takovou čekala a máte pravdu v tom, že to asi nejvíc trápí mě:-) Já jsem ráda,že sem manželův syn chce jezdit a že je u nás rád ( po těch letech) a nechci mu to kazit, jen mám stále tendence ochraňovat svoje dítě ( asi jako každá máma). Ještě jednou Vám děkuji a přeji hezký den:-))
Marie
archiv
Mockrát děkuji za Vaše odpovědi. Pokusím se si něco na internetu najít, nebo prosím něco doporučtě v Praze. A možná máte pravdu, že v poslední fázi se chtěl rozejít přítel se mnou. Ono se ani není co divit, když mu ona zřejmě říkala věci, které já jsem jí sdělovala důvěrně a v soukromí. Nejhorší je, že zůstali v místě bydliště a od známých poslouchám jak se zařizujou, budujou atd. A že se ona brání před mými amarádkami slovy, že jsem si stejně pořád stěžovala a něco se mi nelíbilo. Ale to je přece normální, když si dvě ženské povídají o těch svých chlapech co a jak. Ona si taky na svého přítele postěžovala a mne by ani nenapadlo za ním jít a říkat mu to. A hrozné je, že se bojím vystrčit nos, abych ji náhodou nepotkala, protože jejich pole působnosti je stále v mém okolí a máme společné známé. Připadám si jako vězeň tam kde jsem vyrostla a kde je mi vše blízké.Děkuji Dáša
Dáša
archiv
jsem vdaná 15 let. máme 2syny 12 a 15 let. Už delší dobu mi sex nic neříká, jsem otrávená, teď už jsme se nemilovali 4 měsíce. Mě to nechybí, manžela to štve - nedivím se mu. Když se zeptá, co se děje, nechci o tom mluvit. Nevím vlastně o čem. Prostě - manžela asi ještě ráda mám, ale spíš bych brala žít vedle něj, než s ním. Já vím, je to hloupé, ale nemůžu si pomoct. Leze mi na nervy už jen tím, že je. Když moc nemluvím - nemám potřebu - pořád se ptá, co se děje - řeknu nic, za chvíli se zeptá znovu. Vůbec se netěším z práce domů, nejradši bych byla sama , ale nemám kam jít.Když se mě dotkne, uplně cítím, jak ztuhnu. Jsem vůbec normální? Děkuji.
JANA
archiv
Paní doktorko, omlouvám se za trošku zmatený předešlý dotaz...nadepsaný jako anonym...trošku se mi to pomíchalo...tak to zkusim znova...Před cca 5 měsíci se se mnou rozešel přítel, se kterým jsme byli přes 4 roky,pro oba to byla první vážná známost. Mně je 26, příteli 27 let. Skoro rok jsme spolu i bydleli, protože rozstěhování nemohlo proběhnout ihned po rozchodu, bydleli jsme spoli ještě 3 měsíce ve společné domácnosti. Bouřlivé to nebylo, jen občas z mé strany proběhly nějaké ty slzy. také jsme si o našem vztahu několikrát pořádně promluvili, co nám vadilo, to jsme před rozchodem prakticky nedělali. Já byla vcelku spokojená, přítel ne, ale nahlas to nikdy pořádně nevyslovil. pro mě byl rozchod rána z čistého nebe. Při baelní věcí se mnou přítel brečel nad zbalenýma krabicema, nevěděla jsme , co si mám o tom myslet. Teď jsem již skoro 2 měsíce odstěhovaná, s přítelem jsme stále vkontaktu...sms, volání, tak jednou za týden se sejdemee. Před 2 týdny mi přinesl ukízat plánky nějaké nemovitosti v horách a ptal se mě, co na to říkám a zda bych tam mohla bydlet. samozřejmě vím, proč se mě na to asi ptal, ale on sám to nevyslovil, maximálně na mé naléhání, že o nás pořád uvažuje. představuje si to tak, že se teď mužem občas stýkat, a že uvidíme, zda se někam posunem. Jenže pro mě je tahle nejistota bolestivá, ráda ho vidím, i bych se k němu vrátila, ale zároveň si připadám jak nějaké zboží, co čeká, až si ho někdo vybere. Pokud něco v tomhle smyslu reknu, tvrdí, že to tak není. Co mám dělat, mám se sním dál scházet. někdy jsou naše schůzky fajn, někdy mám ale na krajičku. Mně to nepřijde jako normální chování. děkuji
Emma
archiv
Dobrý den. Před cca 5 měsíci se se mnou rozešel přítel, se kterým jsme byli přes 4 rok mohla bydlet. samozřejmě vím, proč se mě na to asi ptal, ale on sám to nevyslovil, maximálně na mé naléhání, že o nás pořád uvažuje. představuje si to tak, že se teď mužem občas stýkat, a že uvidíme, zda se někam posunem. Jenže pro mě je tahle nejistota bolestivá, ráda ho vidím, i bych se k němu vrátila, ale zároveň si připadám jak nějaké zboží, co čeká, až si ho někdo vybere. Pokud něco v tomhle smyslu reknu, tvrdí, že to tak není. Co mám dělat, mám se sním dál scházet. někdy jsou naše schůzky fajn, někdy mám ale na krajičku. Mně to nepřijde jako normální chování. děkuji.y, pro oba to byla první vážná známost. Mně je 26, příteli 27 let. Skoro rok jsme spolu i bydleli, protože rozstěhování nemohlo proběhnout ihned po rozchodu, bydleli jsme spoli ještě 3 měsíce ve společné domácnosti. Bouřlivé to nebylo, jen občas z mé strany proběhly nějaké ty slzy. také jsme si o našem vztahu několikrát pořádně promluvili, co nám vadilo, to jsme před rozchodem prakticky nedělali. Já byla vcelku spokojená, přítel ne, ale nahlas to nikdy pořádně nevyslovil. pro mě byl rozchod rána z čistého nebe. Při baelní věcí se mnou přítel brečel nad zbalenýma krabicema, nevěděla jsme , co si mám o tom myslet. Teď jsem již skoro 2 měsíce odstěhovaná, s přítelem jsme stále vkontaktu...sms, volání, tak jednou za týden se sejdemee. Před 2 týdny mi přinesl ukízat plánky nějaké nemovitosti v horách a ptal se mě, co na to říkám a zda bych tam
anonym
archiv
Dobrý den. Nedávno jsme se po 18ti letech rozešli s manželem (zamiloval se do mladičké slečny). Odstěhoval se, rozvedli jsme se, děti zůstaly se mnou, soud schválil přiměřené výživné. Děti otce mohou navštěvovat kdykoliv, já jim nijak nebráním, spíše je v tom povzbuzuji. Životní úroveň nám sice poklesla, ale máme klid. Tj. vše by se zdálo ideální. Bohužel mám trochu strach z chování bývalého manžela. V době, kdy již jsme byli půl roku od sebe a v rozvodovém řízení se dostal ke zprávám v mém mobilu, četl moji korespondenci a pátral po důkazech, že spím s tím či oním chlapem, snad mě dokonce sledoval. Pro mě bylo velkým překvapením, že si něco takového mohl dovolit a hlavně proč. Pak se vše na čas uklidnilo, doufala jsem, že dokážeme spolupracovat a snad i trochu kamarádit. V poslední době ovšem nevynechá jedinou příležitost, aby mě nevynervoval prohlášeními, že mi na děti platí příliš, že jim nebude už nic platit, sleduje bedlivě každou maličkost, co jsem koupila, vyzvídá snad i na dětech. Fňuká, jak je na tom finančně zle, jak se mu nedaří v práci, nic nestíhá. Asi mi řeknete, že to nemusím poslouchat, ale občas s ním potřebuji něco kolem dětí vyjednat a to musím nejprve vyslechnout jeho hořekování a nehoráznosti typu "vždyť ty máš peněz až moc, když sis koupila...". Je to opravdu stresující, já pak v noci ani nespím úzkostí, co s námi bude, když opravdu přestane platit. Mám prostě takový pocit, že on mě potřebuje psychicky týrat stejně jako to dělal v manželství. Já doufala, že ty svoje mindráky si bude léčit na své nové partnerce a mně dá už pokoj. Můžu se vůbec nějak bránit, když s ním nechci kvůli dětem přerušit veškerou komunikaci?
simona
archiv
Dobrý den, dostala jsem se do problému svou vlastní vinou.Jsem vdaná 20 let - můj manžel byl mým prvním a zatím i posledním sexuálním partnerem. Píšu zatím proto, že jsem se asi před třemi měsíci seznámila s mužem, který je mi velmi sympatický (a náklonost je oboustranná), zpočátku jsme byli kamarádi,ale nyní se vztah vyvíjí asi více než jsme počítali. Mě to možná láká i proto, že jsem nikdy jiného muže neměla... Mám svého manžela ráda, ale přesto si nemůžu pomoct a myslím, že to nezvládnu...
Zuzana (41 let)
archiv
Dobrý den už jednou jste mi dobře poradila,proto vám píšu znova.Mám 7 let přítele a v poslední době to moc nefunguje,ale o tom psát nechci.Asi před rokem jsem potřebovala pracovní radu a zavolala jsem kolegovi z jiného oddělení.Od té doby jsme si psali a volali.teď po roce jsme se sešli,bylo nám spolu pěkně a asi za týden jsme se sešli znovu,byli jsme u něj doma,jídlo,film...on nikoho nemá,já vím,že se to takhle na dálku nedá poznat,ale jak mám vědět co chce jestli povyražení nebo něco trvalejšího?Asi je to hloupé,ale já jsem z toho všeho zmantená,přítel se delší dobu nechová moc hezky a to co začalo jako kamarádství...nechci být jedna z mnoha,rozumíte mi?Děkuji
Kristýna 24
archiv
Dobrý den,dva roky žiji se svým přtelem a asi rok toužím po miminku (a asi rok vztah skřípe).Přítel má dvě malé děti z předchozího manželství a poměrně velké dluhy (nechce mi říct kolik přesně,prý přes 200 000), proto chtěl děti až za rok,až dluhy vyřeší. Lékaři mi řekli, že bych se měla snažit otěhotnět, že bez hormonální léčby to zřejmě nepůjde a že to mám rok zkoušet (je mi 30), my se nijak nechránili a teď jsem těhotná. Já si to přála,na miminko se moc těším, ale můj přítel tvrdí, že byl vše podraz z mojí strany, že mi nevěří,nemůžeme spolu vycházet,že po něm chci aby zvládnul něco, co se zvládnout nedá a podobě. Nedokáže se rozhodnout,zda ode mě chce odejít nebo zůstane.Když o všem pár dní nemluvím, funguje vše normálně,jak po něm začnu chtít,aby mi sdělil,zda se mnou chce žít či nikoli,začne vyprávět nejčernější scénáře o našem budoucím fungování a že by asi bylo lepší odejít.Já si nepřeji nic jiného,než aby se mnou zůstal,ale aby se tak rozhodl on a neměla jsem pocit, že jsem ho k něčemu donutila.Zřejmě se stavím do podřízené pozice,že mu dluhy zaplatím,doma nemusí nic dělat,snažím se být milá a nepřidělávat starosti i když bych právě teď potřebovala jeho podporu (jsem v 7tt a není mi nejlíp).Prosím poraďte mi,jak se k sitaci postavit a jak se chovat.Děkuji.
Zuzana
archiv
Po 15 letech manželství na manžela zřejmě doléhá krize středního věku,jinak si to nedovedu vysvětlit.Na dovolené ho začala přitahovat naše společná známá, která ovšem bydlí dost daleko.Je rozvedená.S koncem dovolené to bohužel neskončilo.Začal se chovat podivně, je vidět že je myšlenkami někde úplně jinde, s mobilem chodí i na WC a tak jsem celkem pro mne ponižujícím způsobem zjistila, že jsou spolu v kontaktu, volají si, ona mu posílá zprávy o tom jak na něj myslí,polibky na dobrou noc... Nevím co dělat.Cítím se raněná, obelhávaná a vadí mi že ze mě dělají blbce.Je mi fyzicky špatně.Pochybuju že by se z toho vyvinulo něco vážnějšího, i když u vrtochů mého muže jeden nikdy neví,ale nevím jak se zachovat. Jí jistě lichotí že má o ni nějaký muž zájem, sebevědomí jim to zvedá oběma. nedovedu si představit že by se mi za zády scházeli. Mám dělat jakoby nic, nevšímat si jeho nálady, počkat až jeho lovecká nálada přejde?Jako další varianta mě napadlo že zavolám JÍ a jako žena se ženou si s ní promluvím.Řeknu jí, pokud chce mého muže že mu zabalím kufry a pošlu jí ho se vším všudy,ať si ho nechá, a pokud ho nechce ať to nějak diplomaticky ukončí?Předem děkuji za radu.
Jana
archiv
Vážená paní psycholožko, jsem vdaná21 let,mám dva syny.Nevím, jak dál ve svém vztahu s manželem.nemohu snést jeho vzdechy, vůni jeho vo%navky, vadí mi každý jeho pohyb.Snažím se překonat, ale nejde to.jsem s ním spíše z lítosti.Snad přetekl pohár mé trpělivosti.Manžel mi nijak neubližuje, věnoval se dětem, umyl nádobí, vyluxoval...Ale všechny starosti byly odjakživa na mně,jak finanční,tak školní,opravy v bytě, vše jsem musela vždy zařídit já.Všechno je přece dobré a stačí.Ze začátku vztahu proběhla občas nevěra.Co jsem po celá léta nějak vydýchala, dnes už nemohu zvládnout.s manželem téměř nekomunikuji, protože mně většinou jednoslovně odpovídal, tak jsem si zvykla, nechtěl chodit ani do společnosti,opět jsem si zvykla,ale dnes by manžel chtěl komunikovat více, ale já už nemohu.Ta léta zvykání mě nějak otupila.Už se na něj vůbec netěším,spíše se mu vyhýbám.Nechci mu ublížit, ale nevím jak dál.Děkuji za odpověď.
Dagmar
archiv
Dobry den, pani doktorko, muj problem je nizke sebevedomi. Promita se do cele rady oblasti - v partnerskych vztazich nejsem schopna se zcela oddat ani otevrit, v pratelstvi hledim spis nez na rovnovahu na to, abych druhemu vyhovela. Obecne me desi predstava, ze by si o me kdokoli (mimo rodicu) myslel neco negativniho, a tak sama sebe casto popiram a vyhybam se konfliktum jako cert krizi. To pak ve mne samozrejme navozuje znacnou vnitrni tenzi.. Jsou casy kdy je vse lepsi a temer nic me netrapi, ale jsou casy, kdy mi dela velke problemy i bezna konverzace se znamym, citim se pred kazdym nejista, mam krece v obliceji... Objektivne nemam k takovym pocitum prilis duvodu, jsem pritazliva, chytra, mam skvelou praci. Memu vnitrnimu videni sebe sama to ale nepomaha.. Jako velky problem to vidim zvlast ve spojitosti se vztahem, v jednom uz dlouhou dobu ziju, nejsem si ale jista je-li to pro me ten pravy. Na rozchod bohuzel nemam silu, partner je mi oporou, o kterou se bojim prijit. Celkove citim, ze dokud nebudu v souladu sama se sebou, nebudu ani nikdy nikoho opravdu milovat. Existuje nejaky autotrenik na posilovani sebevodmi a sebeduvery? U psycholozky jsem parkrat byla, ale moc mi to nepomohlo, i u ni jsem mela trosku pocit, ze ji jsou moje nicotne problemy ukradene.. Kdyz ctu cizi problemy, je mi vlastne i dost trapne s necim takovym k odbornikovi chodit. Dekuji mnohokrat za Vas nazor a zdravim Vas!
elen(24)
archiv
Vážená paní doktorko, je mi 27 let a v každém mém intimním vztahu (byly čtyři) se opakuje stejný problém. Zpočátku mě společný sex velmi baví a uspokojuje, přestože se mi doposud s žádným mužem nepodařilo dosáhnout orgasmu. Postupně mi tahle skutečnost začíná vadit, ztrácím o sex zájem, někdy je mi vyloženě nepříjemný, milujeme se čím dál tím míň. Příteli to samozřejmě také vadí. Zasahuje to i do jiných oblastí našeho vztahu. Se svým současným partnerem žiju rok, situace se opakuje a já nechci, aby tento problém náš vztah narušoval. Myslím, že bych měla vyhledat sexuologa nebo jiného odborníka, ale trochu mi chybí důvěra a osobní zkušenosti. Žiju v Praze, mohla byste mi poradit na koho nebo na kterou instituci bych se mohla obrátit? Děkuji za odpověď a zdravím Vás.
anonym
archiv
Dobrý den. Měla bych dotaz,jestli platí nějaká tzv. pravidla pro vztahovou pauzu, nebo jak to nazvat. S přítelem jsem skoro 6 let a momentálně nastaly nějaké problémy a my si chceme dát pauzu, ráda bych si ale nastavila nějaká pravidla, aby to vůbec k něčemu bylo, mohla byste mi poradit?děkuji
Kristýna T.
archiv
Dobrý den, mám takový problém,jsme s manželem 24let a máme dospělé děti. Manžel mi řekl, že ho nebaví sex, že má kněmu i odpor(má i nějaké zdrav.problémy), ale v zimě si našel milenku a jeho hlavní důvod byl, že se mnou nic není, že chodím brzy spát a když se tedy snažím, aby byl spokojený, tak prý i po rozhovoru s lékařem po takovém dlouhém manželství se mu nediví.( s milenkou se rozešel).Nevím,jak dál a hlavně co si mám o tom myslet.
Veronika
archiv
se svým přítelem jsem 6 let,miluji ho,po intimní stránce vše v pořádku z obou stran.On stále dokola "omýlá",že asi nebude ten pravý rodinný typ,že nedokáže zabezpečit rodinu,že bych potřebovala někoho lepšího,že vlatně pořádně nevi co chce apod.Před měsícem navrhl,že si dáme pauzu,měsíc,dva,že si potřebuje všechno v hlavně urovnat a poznat jestli mu chybím!Nevím zda to není jen pomalé vycouvání z našeho vztahu,zda je zatím jiná žena,nebo zda opravdu může chlap takto uvažovat a dát si čas na rozmyšlenou?
anonym
archiv
Milá Emčo, moc díky za Vaší reakci. Paní doktorka je o něco starší, a to mi vůbec nevadí, naopak:o)Není to tím, že bych měla v dětství málo mateřského citu. Dětství jsem měla nádherné, a s rodiči si moc rozumím. Vím,že je to člověk z masa a kostí, jako každej jinej.Máte pravdu, trochu tápu, co že mě na ní tak imponuje. Zda-li mně, jak mi odpověděla paní psydholožka,přitahuje jako osobnost taková...nebo sexuálně. Řekla bych, že je to obojí. Jsem ráda, že podobnými pocity netrpím sama :o) Popřemýšlím, a třeba se zadaří se s ní sejít. Jen mi jde o tom abych se neztrapnila, protože tento pocit můžu mít pouze já sama. I když se ke mně chová hezky, a mám dojem, že se snaží, abych se u ní v ordinaci cítila dobře. Je to těžký, do hlavy ji nevidím. Abych ji nevyděsila.... :o)
martina pro emču
archiv
Dobrý den paní doktorko, moc prosím (i z hlediska svého "trápení") o doplnění, co v Martinině případu považujete za ošemetnější a více ohrožující, zvlášť když Martina píše, že se paní doktorka k ní chová velmi příjemně, uculuje se.... je v tom ta profese? nebo příp. věkový rozdíl? ... ale o tom Martina nic nepíše. Moc děkuji:-)
Emča (odp. 11.8.)
archiv
Paní doktorko, zdravím taktéž Vás (chtěla jsem vše napsat do předchozího příspěvku, ale nedařilo se mi jej odeslat, byť jsem napřekročila stanovený limit znaků), celá poradna je pro mě velkým přínosem, mám pocit, že se ze mně stává rodilý psycholog:-) Já sama chodím k psychiatrovi i psychologovi a momentálně řeším podobnou situaci jako Martina, ale narozdíl od ní neprožívám to nejšťastnější období partnerského soužití a navíc skřípou i mé vztahy s rodiči:-( Osobně mám pocit, že jsem se "upnula" k někomu, kde jak píše Martina "se to nehodí", na druhou stranu já jsem tu odvahu sebrala a kontakt navázala. Počáteční respekt z osoby starší ze mě sice postupně vyprchává, ale bohužel se nemůžu zbavit výčitek, že vlastně hledám nějakou spřízněnou duši za nefungující intimní život manželský a zároveň špatný vztah s matkou, která mi v dětství, ale hlavně v období dospívání, kdy jsem to nejvíc potřebovala, rozhodně nebyla rádkyní a přítelkyní. Takže se v těch pocitech docela plácám, jak v dnešní uspěchané době najdete někoho, kdo je k Vám milý,příjemný, vstřícný,empatický, ale vlastně cizí a ptáte se sám sebe, jak je to možné?!?:-))
Emča
archiv
Dobrý den, v současnosti řeším jeden "malý" problém...žiji se svým přítelem již 3 roky, máme(měli jsme) řadu společných zájmů, myslím, že si rozumíme. Bohužel poslední dobou (už více než rok) se z něho stal workoholik. Když přijde z práce celý hodiny programuje (i do 5 do rána), už to přestává zvládat i fyzicky. Já jsem se mu snažila naznačit, že takto to dál již nejde. Potřebuji, aby se mi věnoval více. On tvrdí, že jsme spolu pořád. (možná v jedný místnosti, ale to je tak vše).Vždy když chci, aby jsme něco dělali společně, cítím, jako že ho obírám o čas, nutím. Už si nepovídáme tak jako dřív, nesportujeme (jen já sama). Pro nic jiného než programování se nedokáže nadchnout. Když o tom mluvíme, tvrdí, že to není pravda. Minulý měsíc jsem se navíc zamilovala, do společného kamaráda. Vždycky se mi líbil a já jemu také. Máme společné zájmy, hodně si rozumíme. Ale asi by se to nestalo, kdyby jeho přítelkyně neodjela na 4 měs. do Austrálie. Možná ano, nevím. Protože kdyby svoji přítelkyni tak strašně miloval, tak by jí nedokázal zahnout.Já bych asi taky nebyla nevěrná, kdybych byla spokojená. Tajně se scházíme, dokonce i na celé víkendy spolu jezdíme. Zeptala jsem se ho, zda by chtěl zůstat s semnou, řekl že neopustí svoji přítelkyni. Neřekl proč, ale domnívám se, že se bojí. (společní kamarádi, vše je propleteno, asi si myslí, že by nás odsoudili). Myslím, že vůbec nešlo jen o sex. Většinu času jsme si jen povídali. Dokonce brečel, když jsem mu řikala, že ho mám ráda. Nechci na něj tlačit, ale miluju ho. Zároveň bych se asi rozešla se svým přítelem, ale nevim, jestli je ten pravý čas, jestli nejsem jen poblázněná. Ale zase si říkám, že jsem to řešila již před tím. Nebo sena to ma vykašlat a neřešit to a počkat až se vrátí přítelkyně z austrálie? Možná se to změní. Ale i kamarádka si všimla, že se ke mě choval vždycky jinak než k ostatním.
Alexandra
archiv
Dobrý den. Neustále mám problémy se svou kolegyní z práce. Nepadly jsme si do oka již při mém nástupu, nyní však pracujeme ve stejném oddělení a problémy se stupňují. I když je ode mne o sedm let starší (je jí 30 let), pomlouvá mne po celé firmě a svým chováním způsobuje, že se mnou ostatní kolegové přestávají komunikovat. Dodávám, že nemá partnera a její náplní života je mimo práci, alkohol a cigarety. Je arogantní i vůči jiným lidem, ale ke mně se chová jako ke spodině. Do očí mi klidně lže. Dodávám, že partner pracuje ve stejné firmě, ale nemyslím, že by takto vznikla nějaká souvislost.Už nevím, jak toto řešit. Prosím o radu. Přeji hezký den.
Mir
archiv
Milá Martino, hodně jsem na Vaším dotazem přemýšlela a v hlavě se mi rojí spousta všetečných otázek. Proč „bohužel je to MUDr.“? – není to v jádru stejný člověk se stejnými potřebami a tužbami jako Vy nebo já? Proč „ani se to nehodí“? – je to osoba generačně starší? … mě je o pár let víc, mám manžela, děti, přesto „trpím“ podobnými pocity. …. ač bych už měla mít více rozumu:o) Myslím, že byste moc ráda zjistila, na čem vlastně jste, nejen ve vztahu k paní doktorce, ale i v sobě samé (jestli je tam opravdu i ta sexuální touha), na druhé straně se toho zjištění zřejmě bojíte. Pokud je to osoba starší, nehledáte náhodou mateřský cit, kterého s Vám v dětství nedostávalo? Myslím, že pozvat někoho "společensky výš postaveného“ na skleničku není nic „závadného“:-) zvlášť pokud cítíte, že je Vám ta osoba příjemná, a i tak se k Vám chová. Rozhodně to zkuste…. telefonicky, písemně, sestřičku slušně „vypakujte“:-) z ordinace, nebo iniciujte „náhodné“ setkání. Držím palce!
Emča (pro martinu, odp. 8. 8.)
archiv
Milá Kristýno!Váš příběh mi připomíná můj, i když jen vzdáleně - ke svému milému(dnes už ex) jsem se přistěhovala po 2 letech chození na dálku a zhruba po 3/4 roce jsme spolu začali spát míň a míň. Nejprve jsem si říkala-má moc práce, méně chuť a tak jsem to respektovala, i když mi vadilo,že jsem to skoro pořád já, kdo si sex vynucuje.Potom to došlo tak daleko, že jsme spolu přestali spát úplně. Tahle situace trvala asi rok.Mrzelo mě to, ale už jsem byla ve stavu, kdy mi to bylo i jedno.Přítele jsem se ptala,čím to je,ale odmítal se se mnou na toto téma bavit.Přesto jsem zašla k psycholožce a ta mi řekla, že už půlrok bez sexu je pro vztah destruktivní.A že žijeme v konzervě, kterou bude muset jeden z nás otevřít,jinak se nic nezmění.Řízla jsem do toho a z přítele vypadlo,že se mnou nespí,protože jsem tlustá a už ho nepřitahuji(ovšem tlustá jsem byla celou dobu,můj tělesný stav se během našeho soužití radikálně nezměnil).Otevřete i Vy svou konzervu...
Tereza26 (pro Kristynu26)
archiv
Dobrý den, mám přesně opačný problém jako Kristýna a Markéta viz. níže. V té roli pasivní manželky jsem bohužel já. Přestože je mi teprve 27 let(sedmý rok s manželem).Jenže cítím vůči partnerovi nějaký blok jen ho nedokážu popsat a nevím v čem spočívá.Mám ho ráda,neprotiví se mi.Jen mi prostě sex s ním stačí jednou za měsíc.Ale při pohledu na cizího muže vím,že bych byla sexu schopna.Vzrušivá jsem, jen mě to s ním nebaví.Bavíme se o tom, jenže já vždy, že s tím něco udělám a stejně nic.nevím ani co bych v mé mysli měla.Není to otázka fyzická spíš psychycká. Co mi radíte? Děkuji
Mája
archiv
Hezky den, pani doktorko! Trapi me jedna vec, i kdyz ne zas tolik ale v danou chvili a pak jeste nejakou tu hodinu me to vzdy trapi. Muj partner casto mluvi prede mnou o jinych zenach-nas vztah podotykam je volny a neperspektivni, jsme spolu jen pro nejaky cas, nez ja si najdu partnera pro zivot. Napriklad dnes rano jsme sli nakupovat a on rika: Ze se zamiloval do te prodavacky a ze ji chtel nekam pozvat a ja se urazila a to uz zacal, jakoze je to legrace. Je dost uprimny a "vyslepici" na sebe kdeco...Proc to muzi nekteri delaji? Jsou jesitni a dokazuji si tim neco? Pritom v nas akorat vzbuzuji hnev, nebo se chteji presvedsit o "velikosti" nasi lasky k nim zaroven? Nekdy mi to vadi a nektere veci vubec. Mam na jeho reakce odpovidat s humorem a spise ho jakoby podporit a delat nezajem? Ja si myslim, ze je to lepsi, nez vyvolavat zarlive sceny, vidte? Dekuji predem za odpoved. S pozdravem...Partnerovi je 42, mne 23 a te prodavacce ani ne 16 let...
Anonym
archiv
Prosím,nezveřejňujte můj dotaz z 7.8., bojím se, že jsem psala příliš konkrétně a nechci ublížit. Děkuji, pokud je to možné odpověď prosím na mail berenika@seznam.cz, pokud ne, stačí možná, že jsem napsala,co mě tíží.
Berenika
archiv
Přeji hezký den, navenek moje situace vypadá jednoznačně, ale...po 14 letech jsem se rozešla s přítelem.Ženatý, dospělé děti,nikdy netvrdil, že se rozvede, já to věděla a akceptovala to. Jsem rozvedená, starám se od malička o syna, kterému je teď 17.Takže byl můj přítel i "náhradní táta", žil dvojí život a když jsme byli společně, bylo všechno úplně ok. Vyhovovalo nám to všem, ale postupem času jsem se cítila sama, byla jsem věrná a vzorná skoromanželka, ale nedostávalo se mi něhy,pozornosti,sexu, přítel byl častěji doma a já sama. Spojovala nás ještě ke všemu i společná firma a majetek. Po dlouhých letech jsem se sama bez jiných okolností rozhodla, že chci z bludného kruhu ven,udělala jsem to ohleduplně, nešlo o nevěru, žádný podraz, prostě jsem už dál nemohla bez perspektivy. Měla jsem na takové rozhodnutí právo????? Přítel nese vše velmi, velmi špatně, proto mám pochybnosti.
Berenika
archiv
Víte, ona jeho manželka je i na muže.Pro mě je asi největší překážkou to, že nechci být ta kvůli které se rozpadne rodina.Mám je všechny tři rada a nechci nikomu ublížit ale už si opravdu nevím rady(vždycky jsem myslela vice na druhé než na sebe).Bývalý přítel je takový, že by s tímto asi semnou za psychologem nešel.Víte, ona manželka byla pro mě vždy důvodem proč jsem si začali ubližovat.Nedokazala jsem se vyrovnat s pocitem, že s ní tráví více času jak semnou a že ona je ta která se u něj může probouzet a usínat.U bývalého přítele to všechno pramení z toho jak jsem si ublížili(nedokáže pochopit,že to byl důsledek jeho chování, a že jsem nevěděla na čem jsem).Prostě někdy jen láska nestačí.... já už jsem si v mládi prožila dost utrpení způsobené ze strany mužů a už opravdu nechci.Ale i tak Vám moc děkuji za váš nazor, jsem ráda, že existují lidé, kteří pomáhají.
Vanda
archiv
Zuzano,neomlouvejte se za reakci, naopak jste mi svým názorem rozšířila obzory toho, jak lze setkávání s expartnery také chápat. Rozhodla jsem se, že se budu schůzkám s nimi raději vyhýbat a že náš kontakt omezím na občasné psaní e-mailů nebo sms. Prostě si jednou za měsíc napíšeme co je nového a jak se kdo z nás má. Děkuji za reakci i paní doktorce :-))
pro ZUZANU od Veroniky
archiv
Važená paní Jitko, i já bych ráda znala váš pohled na můj problém...Jsem podruhé vdaná, mám z 1. manželství osmiletého syna a se současným mužem máme 10 měsíční dceru. Manžel má z 1. manželství také syna, který je téměř stejně starý jako ten můj. Zatímco můj syn ke svému vlastnímu otci jezdí na návštěvy odmala, co jsme se rozvedli, syn mého manžela k nám začal jezdit až letos, donedávna nebylo možné se dohodnout s bývalou manželkou. A v čem je problém? V tom, že když je u nás manželův syn, tak mám pocit, že mu manžel jakoby " nadržuje" oproti mému synovi. Nemyslím tím, že by mého syna odstrčil, snaží se hrát si s oběma stejně, bere je oba s sebou za zábavou, kupuje jim oběma stejné sladkosti, když se pomazlí s jedním, volá k sobě i druhého...ale jeho postoj vůči stejným projevům chování obou kluků je rozdílný ( alespoň podle mě ) Např. můj syn si opře nohy o stůl a manžel si toho všimne a řekne mu, aby je dal dolů. Totéž ale udělal jeho syn, když byl u nás, a jemu neřekl nic. Nebo: jeho syn u jídla srká, padá mu jídlo od pusy, neumí držet pořádně příbor...vše projde bez komentáře, zatímco můj syn, když srká, tak je napomenutý, ať jí slušně, apod. Je to možná jen hloupost se tím zabývat, rozum mi říká : " toleruj to, vždyť ho má jen pár dní v roce, chce,aby se mu u nás líbilo, tak ho přece nebude hned sekýrovat"..ale cit mi říká..že tomu mému synovi to nejspíš zatím nedochází, ale třeba začne žárlit, uvidí rozdíl v reakci na jejich " akci" a já se toho předem obávám. nechci, aby se trápil. Zatím se zdá, že si toho všímám jen já, manželovi to říkám, ale on na to reaguje tak, že řekne, že mého syna vychovává (od 1,5roku,je pravda, že se mu věnuje, učí se s ním, jezdí na tréninky, stará se o něj)ale svého syna nemůže.Taky mi řekl, že k nám tedy jeho syn nebude jezdit, když mě to trápí... Ale to já nechci (a myslím, že on to neudělá, malému se u nás líbí), myslela jsem jen, že by mohl jejich chování hodnotit stejně.Mám to brát jak to je? Anebo to mám nějak řešit? Děkuji.
Marie
archiv
Dobrý den, mam takovou spíš obecnou otázku. Hodne tady ctu o problémech zen, ktere maji deti. Ja jeste deti nemam, ale ma sestra a par znamych ano. Jen by me zajimalo, kde je hranice toho, opustit manzela i kdyz jsou deti? Mozna nemam pravdu (a prave proto to pisu), ale ja si myslim, ze rozvest by se meli lide, kteri se prestali mit radi a je jedno, jestli tam jsou hadky na dennim poradku ci neco horsiho. Proste rodina by nemela fungovat ve lzi, ve falesnem prostredi. Pak to tomu diteti stejne jednou dojde, ze jsou rodice spolu jen kvuli nemu. A to se mi teda nelibi. Kdyz uz neni laska a ucta, meli by jit od sebe at uz deti jsou nebo nejsou, protoze vzdycky bude nekdo trpet. A musi se zena vzdat sveho vlastniho klidu jen proto, aby vsichni ostatni byli spokojeni? To se mi zda nefer. Jiste, rozvod jako nejkrajnejsi reseni, ale pokud neni laska na jedne strane, nema smysl to tahnout dal.Myslim, ze diteti lze leccos vysvetlit a v dospelosti porozumi. Je to sice hodne obecne, ale co mysliste vy pani psycholozko?
Lenka
archiv
Zdravím Vás, musela jsem Vám napsat, protože Vaše stavy velmi připomínají ty moje před dvěma lety. Podle toho, co píšete je velmi pravděpodobné, že trpíte depresí. Ta trvá týdny i měsíce a kromě úzkosti, podrždění, pesimismu, ztráty zájmu a jiných psychických jevů se může projevovat i nočním probouzením, bolestmi zad, končetin, žaludku, hlavy nebo bušením srdce. Věřte mi, zažila jsem to a pomohla mi antidepresiva. Měla byste zajít k psychiatrovi, je to vážná věc, která neléčená může po čase skončit trágédií. Určitě chcete žít a cítit se jako dřív, tak do toho jděte. Jestli se bojíte psychiatra, zajděte prvně k psychologovi. Ale věřte mi, není se čeho bát. Můžu Vám doporučit svou lékařku. Pro kontakt i třeba pro popovídání mi, jestli chcete, napište na baletkahedus@seznam.cz (mám i "normální" e-mail, ale ten tady nechci zveřejňovat). Vyléčená duše.
pro NEMOCNOU DUŠI
archiv
Dobrý den,paní doktorko,už si nevím rady sama se sebou.Vždy jsem byla veselá,silná duše,plná energie,měla ráda život i lidi.Na prožitý život si nemohu stěžovat,vše probíhalo perfektně a mám nádherné vzpomínky.Jenže letošní rok je snad můj nejhorší.Od ledna se mi vše sype pod rukama, na co sáhnu,co udělám vše je špatně nebo prostě nevyjde.Najednou mám zdravotní problémy,které dříve nebyly,doktoři si nevědí rady.Zdlouhavé vyšetření nic neprokáží,najednou zmizí.Mě to frustruje,jsem psychycky na dně,všechno vidím černě, jsem pesymistka,nepřející.Tuto změnu na sobě vidím a vadí mi.Mám rodinu,která mými náladami taky trpí.Dlouhou dobu odolávám psychyckému presu,ale pak už nemůžu.Co s tím mám dělat?Jak se mám změnit, nevidět vše jen černě a začít mít ráda lidi?Poraďte mi prosím.Léky neberu,u odb. nebyla.Je mi 27 let. +
nemocná duše
archiv
Dobrý den, paní doktorko, už docela dlouho si čtu Vaši poradnu a vždycky si tam najdu něco ze svého manželství, trvajícího 23let.Dnes jsem ovšem našla dotaz od pí. J.M., nad kterám jsem doslova poskočila "radostí", že něco takového, jako se děje u nás, je přesně i někde jinde. Titul mlčící medvěd používám už několik let. Chování manžela je to samé jako paní popsalala. Liší se jen v tom, že dovolenou trávíme v dražších centrech, než bychom s dětmi uvítali a manžel tam stejně mlčí a luští křížovky, doma se pak jen chlubí známým, kam nás vyvezl.Když ho někdy vezmu za ruhu, ucukne s tím, že by nás mohl někdo vidět a co by si asi myslel, na večeři ani nikam jinam, mne nevezme, protože by to byla ztráta času a o to víc bolí když se zmíní jak často chodí jeho kolegové s manželkami.Už jsem navštívila i psycholožku, protože to ticho doma mne deptá.Ta radila mluvit spolu a chválit manžela. Mluvili jsme asi 2 měsíce a pak to manžel vzdal, že ho to nebaví, pořát něco řešit, také jsem chválila, až mi to bylo trapné, ale žádné odezvy ani změny(pochvala mojí osoby)jsem se nikdy nedočkala. Vlastně to všechno vymizelo do nikam a zůstal mi pocit, že vlastně žijeme jenom vedle sebe a ne spolu. Vůbec nemluví a když, tak jenom kritizuje, nejlépe před známými, když mu něco připomenu, tak tvrdí že jsem to neřekla, protože by si to pamatoval. Ožije jen v případě, když má nějakou společenskou akci v práci, na kterou se velice připravuje a těší. Dejte mi prosím, nějakou radu, jestli se dá v tomto případě ještě něco dělat. Připadám si ještě "mladá" (45)na to, abych takhle ztrávila zbytek života, rozvádět se zatím nechci, ale mám čím dál tím větší pocit, že kdyby přišel někdo, kdo by projevil jen trochu zájem, zabouchnu dveře a jdu s ním. Děkuji.
Vlasta
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych se vás zeptala, co mám dělat, když jsem zjistila, že můj přítel (jsme spolu 2 roky) spí se svou bývalou přítelkyní? I když jinak náš vztah je harmonický a plně si po všech stránkách rozumíme. Na mé narážky, že určitě někoho má, tvrdí, jak mu můžu vůbec nedůvěřovat, že kdyby chtěl být s někým jiným, tak už by to dávno mezi námi ukončil apod. Napadlo mne si také někoho najít a oplatit mu stejnou mincí, ale k tomu nemám (zatím) dostatek sil.Jak byste tuto situaci řešila vy? Kamarádky mi radí se na něj vykašlat.... Děkuji za odpověď.B.
Bára
archiv
Dobrý večer potřeboval ybch poradit nebo vyslechnout.Před rokem jsem se seznamila s jednim mužem, zamilovali jsem se do sebe a řekla bych, že upřímně jenže jak už tak u mě bývá byl ženatý.Ale i přes toto jsem spolu byli a bylo nám krásně.Ovšem s tím jak má laska sílila tak pro mě bylo čím dál tím vice nesnesitelné, že je u své ženy.Proto jsem dělala spoustu věcí, které jeho imě ranily a došly až do stadia kdyz jsem se rozešli.Další z důvodu roč jsem mu ubližovala bylo protože jsem nechtěla ubližit jeho ženě.Už je to více jak 3/4roku co nejsme spolu ale zase jsme s ezačali spolu bavit a tušíme,že s emilujeme i přes tu bolest co v sobě máme.Jenže on si za toho 3/4roku stačil udělat s manželkou dítě.Říkami jak je nešťastný protože si se svou ženou nerozumí(ona o nás věděla a nevadilo ji to,dokonce jsem se s ní i já jednou milovala/abychom s přítelem mohli zůstat spolu/-je na holky, její touha po partnerce je prý silná a už dokonce jendu stálou má).Bývalý přítel(manžel)o tom věděl a nevadilo mu to.I když si teď v některých věcech nerozumíme,milujeme se a nebojíme si to přiznat.Jenže asi ani jeden z nás nemá odvahu udělat první krok.Bojíme se dalšího zklamaní a bolesti, už jsem si ji opravdu prožili dost.Vím,že i když spolu nebudeme budeme se milovat do konce života.Může te nám prosím někdo poradit co dělat?
Vanda
archiv
Marino, pamatujte si, nesmíte věřit všem těm článkům, které mluví o "nejlepším sexu" ani příběhům "o čisté lásce bez zbytečného sexu". Záleží jen na tom, jak důležitý je sex pro vás a vašeho přítele. Víte, každý má danou skladbu hormonů, temperament a sexuální potřeby a aby vztah fungoval, je důležité, aby to měli partneři nastavené podobně. Pokud nejste s vaším přítelem s vaším milostným životem nespokojeni, nechejte to tak a nepřemýšlejte nad tím, co je normální a jak by to mělo být. Pokud to někomu z vás (nebo oběma) nevyhovuje, řekněte si přesně, v čem konkrétně to je. Jestli máte rádi rozdílné sexuální praktiky, četnost sexu nebo třeba jinou denní dobu. Spousta věcí se dá vyřešit buď povídáním, dohodou, léky nebo návštěvou psychologa či sexuologa. Neřešitelné neshody (a tím pádem i málo perspektivní vztah)jsou jen ty zásadní. Třeba kdyby vy jste chtěla sex denně a parnerovi by stačil dvakrát za měsíc. Držím Vám palce. Vdaná paní :-)
pro MARINU 21
archiv
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak moc je ve vztahu důležitý sex. Jsme spolu s partnerem už přes tři roku a mám ho opravdu ráda. Ale v sexu nám to moc nejde. Už jsme se o tom spolu s ním bavili a byla snaha problém vyřešit, ale nic se nezlepšilo. Má cenu i přes to vztah udržovat?
Marina21