Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
archiv
Proč by to nemělo vydržet, Eliško? To záleží jen na Vás, jestli se budete mít i dál rádi a jestli se nepřestanete oba snažit se vídat a společný čas si užít. Za mnou jezdil můj přítel (dnes už manžel) z Prahy do Brna přes půl roku a určitě se to dalo vydržet i déle. Já jsem pak dostala šanci přestěhovat se do Prahy a tak už jsme spolu. To cestování bylo občas náročné, když jel manžel za mnou po pracovní týdnu v noci vlakem a zdržel se třeba jenom 20 hodin, ale stálo to za to. Řešili jsme to formou dovolené - prodloužených víkendů. Jednou jsem si vzala já dovolenou v pátek, příště manžel třeba v pondělí a bylo to fajn. Hodně štěstí přeje Adéla.
Elišce
archiv
Dobrý den,paní doktorko,mám k Vám dotaz.Našla jsem si přítele přes seznamku zde na seznamu a již se známe přes 4 měsíce.Je Nám spolu moc dobře,ale problém je,že on je z Prahy a já z Ostravy.On by se ke mne i moc rád přestěhoval,ale ještě něco málo přes rok,musí být v jednom zaměstnání-dali mu to při sepsání smlouvy.Myslíte,že Nám to spolu může vydržet a co kdyžtak pro to mám udělat a on taky!Vidíme se jednou za 14 dní 4 dny,víc mu práce nedovolí.Myslíte,že takový vztah může přežít tu vzdálenost??Je to muž mých snů,takového milého a velmi pozorného muže,který umí i naslouchat,jsem vždy si přála mít!!Ještě podotýkám,že já se nechci stěhovat,protože mám zde celou svou rodinu,ale jak říká on,že jemu stěhování nevadí,protože on rodinu nemá a nemá ho co tam držet!Mne je 32,jemu 37,takže už oba víme,co od života chceme a hledáme!!Rodinu a být spolu!Děkuji moc za odpověd.Krásný den Eliška
Eliška
archiv
Milá Jitko. Mám pět let přítele, který je ode mě o 17 let mladší. I když náš věkový rozdíl je hodně velký, máme se rádi a moc si spolu rozumíme a to po všech stránkách. Já jsem skoro třicet let vdaná, on dva roky ženatý. Zajímalo by mě, jak se ty díváš, z pohledu psycholožky, na takový vztah a co si o tom myslíš. A taky, co si myslíš že bude dál, jak to skončí. Bojím se, že naše velká láska se změní v ještě větší nenávist. Děkuji a přeji pěkný den H.
Hana
archiv
Dobrý den, nevím si rady se svým přítelem. Jsme spolu přes dva roky. Je jasné, že v každem vztahu se objeví nějaký ten mráček. Jeden takový se objevil asi před měsícem a půl. Přítel dostal nějaké depky (nevím jestli je toho na něj moc v práci nebo doma) a zničeho nic mi napsal, že zjistil, že mu vůbec nechybím. Popovídali jsme si o tom a vše se zdálo být v naprostém pořádku. Celou dobu jsme si užívali, oba zářili štěstím. Jezdili na výlety a podnikali různé akce. V posteli taky problém nemáme. Ještě tento pátek jsme si volali, že se neuvidíme, protože má moc práce a hovor končil tím jak si chybíme a má mě rád. V neděli jako rána z čistého nebe mi přišla smska, že mě ze dne na den přestal mít rád a že se z našeho vzhatu vytratila láska. Prý potřebuje pauzu a být nějakou dobu sám protože má v hlavě zmatek. Tak jsem chtěla at přijede a promluvíme si, na to mi odpověděl, že přijet nemůže, protože kdyby mě viděl brečet, tak by z toho asi zešílel. Tak mu ted nevolám ani nepíšu, respektuji to, že chce být sám a tiše trpím. Vůbec to nechápu, plánovali jsme, že se do roka vezmeme a budeme mít děti. Nechápe to nikdo v mém okoli. Jsem z toho úplně hotová, pořád jen brečim, přemýšlim, kde jsem udělala chybu a nemám do ničeho chuť. Předem děkuji za odpověď, snad mě to trochu vzchopí.
JanaM
archiv
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jestli se stává často, že se vrací už vyléčená deprese. Před 3 lety jsem se léčila na depresi medikamenty, léčba skvěle zabrala, ale najít lásku sama k sobě mi ještě chvíli trvalo. Hodně mi pomohl i můj současný manžel. Dneska jde všechno tak skvěle a mám se tak dobře, že se až bojím, "co mě to bude stát". Zkrátka mám někde v koutku pořád strach, že se to jednou vrátí. Tenkrát jsem na tom byla špatně, nenáviděla jsem sama sebe, docela jsem pila a uvažovala i o sebevraždě. Nechtěla bych se dostat zpátky. Vím, že záleží především na mě, na přístupu k životu, ale chtěla bych vědět, zda je možné, že po nějaké stresující události by se to všechno znova spustilo. Děkuju za odpověď.
Štěpánka
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Takové případy neřešíte denně, tak si mě pamatujete...:)))) já jsem ten poslední příspěvek trochu nešikovně napsala. Neměla jsem na mysli vztah k paní MUDr.:o)(žádný vlastně není) ale ten, který teď prožívám se svou druhou polovičkou:o)Cítila jsem tehdy něco podobného..Nemůžu tady blíže popisovat..., je to hodně osobní. Pokud bych se někdy rozhodla, s ní navázat kontakt, tak pouze ve stylu nezávazné konverzace. Tak jsem to i mínila..nic víc nechci. Je to, jak jsem psala, velmi zajímavá osobnost, a to že mě navíc i přitahuje, je pouze můj problém. Žádné aktivity iniciovat nebudu. :o) Ale s tou interpretací projevů....podle sebe...Něco z ní vychází, tohle není moje sugesce. Jen jsem si o tom chtěla popovídat. Potřebovala jsem někomu sdělit své pocity. Váš názor je přesně takový, jak jsem očekávala :o) Děkuji za něj! :o)
martina
archiv
Moc prosím o radu, co se sebou dělat. Asi rok žiji s druhým manželem společně se svou a s jeho dcerou a čím dál tím víc se vytáčím a dráždí mě situace mezi ním a jeho dcerou.Asi proto, že manželovi zůstala bez mámy jako hodně malá,vyvinul se u nich ještě intenzivněji než bývá zvykem vztah, kdy táta je na dceru tzv.vysazený a ona s ním docela cvičí.Od mala s ní prý byly potíže zejména v tom, že je (slova manžela, učitelek apod.)opravdu extrémně líná na jakékoliv povinnosti (učení,péče o pejska, kterého chtěla, nějaké práce v domácnosti, udržování si svého oblečení, svého pokojíčku apod.)a manžel extrémně nedůsledný .Nikdy prý ji nechtěl nutit a nechával ji v podstatě být s tím, že nechce být pro ni ten zlý, když ji máma opustila.Teď je jí 18, stále dělá reparáty v učení,dohodnutou brigádu po jednom dni vzdala, že ji to nebaví,zájmy má jedině kluky nebo s kamarádkou do hospody hlavně kvůli společnosti kluků, jinak celé dny tráví před televizí , kde ani není schopna říct, co dávají. Přitom doma stojí tolik práce, kterou by mohla dělat, ale když už jí táta uloží něco udělat,udělá to co nejjednodušeji a většinou špatně a on to po ní dodělá nebo předělá. Narážím na to v praxi na každém kroku, třeba nechává puštěnou vodu do umyvadla, protože ji nebaví zavírat kohoutek, než by vynesla přeplněný koš, pokládá odpadky vedle něj a přitom u toho v téže místnosti sedí u té televize. Manžel když už jí něco vytkne, tak u toho vypadá spíš že se omlouvá než co jiného a ona si stejně dělá zase po svém.Už jsme se kvůli tomu snad 100x pohádali, já jsem samozřejmě ta, která to neumí zpracovat ( to je pravda ), ale vidím, jak se mi tímhle postojem manžel vzdaluje, chvílemi je mi to až odporné, když jsem toho svědkem. U nich změna není možná, oni to takhle vedou 18 let a manžel řekl,že se nezmění. Dokud jsme nebydleli dohromady, nevystupovalo to tak napovrch.Jediná možnost, aby se mi úplně nezprotivil nebo se nezbláznit je nějak si to nepřipouštět, ale jak, jak ? Díky .
Bibina
archiv
Vážená paní doktorko, s manželkou jsme se vzali před deseti lety, tehdy oba po rozvodu, a staráme se o dopívající manželčinu dceru a našeho společného syna. Máme slušně placená zaměstnání a splácíme nový rodinný domek, máme auto, chalupu, já se starám pouze o práci, rodinu a děti. Přestože si myslím, že objektivně manželce nic nechybí, narůstá v ní od začátku našeho vztahu jakýsi pocit všeobecné nespokojenosti, který poslední roky paralyzuje jakoukoliv rodinou pohodu. Je nespokojená s naší materiální situaci, s prospěchem dětí, s mým chováním, se zaměstnáním (za deset let jich včetně mateřské vystřídala 7). Dokáže se bavit výhradně o svých potížích, přičemž viníkem jsem vždy já. Své problémy patřičně hysterizuje a pokud není jejím výlevům věnována pozornost, končí řvaním a sprostými urážkami i před dětmi, někdy až rozbíjením různých věcí. Přestože jsem již dávno převzal nákupy a vaření, cítí se prý i domácností totálně vyčerpaná a chce, abych dělal i zbytek. Po práci proleží večer v posteli bez zájmu o cokoliv, odmítá jezdit s námi na chalupu a kulturní akce, v podstatě jediným jejím zájmem je běhání po obchodech a nakupování kosmetiky a oblečení. K sexu se uvolí jen výjimečně a s demonstrativním odporem. Jelikož se mi blíží padesátka, snažím se brát tento stav vyrovnaně, radovat se z dětí a z jiných krás života, ale šťastný nejsem a necítím se tak starý, abych už rezignoval. Kvůli dětem to odmítám řešit rozvodem, vedlejší vztah jsem nikdy neměl a je mi to cizí. Manželka bohužel odmítá cokoliv řešit, vyhledat odbornou pomoc, a poslední dobou začíná mluvit ve svých záchvatech o rozvodu ona. Poradíte mi východisko ?
Karel
archiv
Vážená paní IvanoN, asi budu tvrdá ale nedostala se Vaše dcera do této situace taky trochu Vaší vinou. Vy jste nevěděla o tom, že má přítele o tolik staršího? A pokud jste o vztahu věděla, pak Vám nebylo jasné, že muž v tomto věku vztah bez intimního soužití mít nebude? To jste dceři nedokázala zajistit antikoncepci? Už to je dost velké neštěstí, že ješte před dokončením střední školy má dítě. Nicméně asi bych se snažila dceru od tohoto muže odpoutat a přivést si ji domů. Na dítě platit tak jako tak nebude, neplatí ani na ty z prvního manželství. Dceru bych v každém případě vedla tak, aby udělala maturitu a byla soběstačná, našla si práci. Nebude ani první ani poslední svobodná matka s dítětem. A možní si někdy v budoucnu najde muže, kterému třeba taky z nevydařeného vztahu zůstalo dítě ve vlastní péči a vytvoří spolu harmonický vztah... Hodně štěstí Bára
Pro IvanuN - 18letá dcera matkou
archiv
prožívám něco hodně podobného. Budu teď mluvit o třetím v trojúhelníku ...stejné jen jeho současná o mě asi neví. Taky jsme byly spolu, když už byl s ní, a pocity jsem měla podobné. Teď mi nechce mi ujasnit na čem jsem. Že sám neví na čem je, že má existenční problémy ( to je pravda), tak teď nechce řešit vztahy. Ničí mě to, rozum říká ukončit to, ale pořád mě strašně přitahuje. (jen ten čtrtý tady zatím není, nebo jsem tak zaslepena, že nevidím) To, že někdo prožívá něco hodně podobného jako já, mé problémy neřeší, ale trochu a na chvíli mě to uklidnilo.
Šárka (pro Pavlínu )
archiv
Ahoj Danielo, zažila jsem báječný vztah se ženatým mužem. Stálo mě to spoustu sil a slzy, ale podařilo se mi ho ukončit. Nyní mám krásný vztah s partnerem, se kterým se nemusím skrývat. A s odstupem času jsem si téměř jistá, že to krásné ve skrytém vztahu je právě ten punc zakázaného ovoce. Držím pěsti, aby se Ti dařilo. Ať se rozhodneš jakkoliv.
Lucie pro Danielu
archiv
Dobrý den, jaký je váš názor na systemické konstalace? Kamarád mi absolvování individuální konzultace doporučuje, já pořád váhám. děkuji. I.
Inka
archiv
Danielo, také se musím přiklonit k názoru Mirky, já jsem v podobném vztahu žila dokonce 5 let, také jsem měla pocit, že jsme si souzeni a nikoho lepšího potkat nemohu. Na rozdíl od Vás (možná) jsem ale hodně trpěla pocitem, že jsem ta druhá, se kterou se neprobouzí, kterou musí skrývat a budoucnost byla hodně mlhavá, i když pořád sliboval, že to „vyřeší“. Takovéto vztahy jsou neskutečně intezivní, právě pro ten prvek utajení, jakéhosi boje s tou druhou. Já jsem každou schůzku považovala za vítězství nad manželkou. Nyní mám vztah s mužem, který žije jen pro mě, tvoříme opravdový pár, a na svého bývalého přítele vzpomínám jenom s určitým pocitem naštvání na sebe, jak jsem mohla někomu tak zbabělému a nečestnému věnovat pět let života. A to jsem si myslela, že je ten nejlepší na světě a prožívala jsem stejné pocity souznění, jako Vy. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli vás váš přítel trochu nevyužívá.
Petra pro Danielu a Mirku
archiv
Mila pani doktorko, nedavno jsem Vam psala ohledne toho, jak me trapi, ze partner prede mnou mluvi o jinych zenach a tim ve mne vzbuzuje zarlivost a poradila jste mi ze to mam jen prechazet s usmevem a ze si mnou vlastne neni jisty a ze to proto takto zkousi. Mam dalsi problem: Pujcil mi stara cisla jednoho casopisu a v jednom casopisu bylo napsano propiskou: Mam rad Evu! nejprve jako dite kdyby to psalo, pak hrozne nehezky napsano a pak: Eva B; Roman má Evu...proste takhle tam neco "cmaral"...napsala jsem mu s humorem sms, co ja se v tom casopise jeste nedozvim, krome toho, ze ma rad Evu...Vite, tento vztah ukoncuji, ale jestli je to treba pravda, ze nejakou Evu ma...tak me to "ZPATKY" boli jeste vic, ze cely vztah byl hra...(je to dubnove cislo-otazka je, jestli to psal tehdy, nebo ted nekdy)...Tezko rici, co to znamena, je to napsane u clanku o Eve Zaoralove, ale pak tam psal Eva B...to jsme neprecetla...je spousta spousta moznosti. Nevim, proc se v tom vrtam, je to zbytecne, ale zabolelo me to...Pise jak me ma rad, a pral mi k svatku a dal mi knizku...a najednou ctu tohle...Kdyby opravdu nekoho mel rad, psal by to takhle do casopisu? Predem dekuji za odpoved. S pozdravem.
Anonym
archiv
Vážená paní doktorko,mám takový problém s dcerou.Dceři je 18 let a v červnu letošního roku se jí narodil syn.Dcera ještě individuálně navštěvuje střední školu.Má problém,který mne,jako matku a babičku moc trápí.Žije v podnájmu s přítelem,který je o 15 let starší,je rozvedený,z prvního manželství má 2 děti na ,které naplatí výživné, neboť se mu nechce moc pracovat.V loňské roce nechodil do práce skoro třičtvrtě roku a letos začal až v květnu.Nelíbí se mi jeho chování vůči dceři,chová se k ní spíš jako otec,nedává jí peníze,jen kapesné (100 Kč na týden).Dcera by se chtěla vrátit domů,ale má z přítele strach.Snažím se jí pomáhat co je v mých silách,ale neumím jí pomoc.Do jejich vztahu nezasahuji,ale dceři se snažím dodat sílu a odvahu.Ona má pocit,že její syn musí mít otce a úplnou rodinu.Já z vlastní zkušenosti vím,že někdy je lepší otce nemít a dítě nijak nestrádá.Předem Vám moc děkuji za odpověď.IvanaN
IvanaN
archiv
Dobrý den, Martino. Vůbec se vám nedivím, že Vám vadí neohleduplnost tchýně a tchána a to, že před holčičkou kouří. Myslím si, že pokud Vás neposlechli, měl by se do toho vložit Váš manžel. Pokud to řekne on, před Vámi, bude to dva na dva a možná to pro ně bude mít větší váhu. Každopádně by vás měl manžel podpořit, aby si nemysleli, že to nikomu nevadí, jen "snacha si vymýšlí". Pokud by to nezměnili, můžete ještě navrhnout, ať za vnučkou chodí k vám. Tam se, předpokládám, nekouří. Umím si představit, že kdyby se to stalo mě a nic by nezabralo, cítila bych jakou svou povinnost, stýkat se s babičkou a dědou před dítětem minimálně. Ale to by byla škoda, přeju vám, at to dobre dopadne. Veronika
MARTINĚ - cigarety a dítě
archiv
Paní doktorko, dovoluji si Vás požádat o stručnou radu. Máme s manželem tříletou holčičku. Tchyně i tchán jsou velmi silní kuřáci. Pokud jsme u nich doma a já je požádám, tak přede mnou nekouří a odejdou kouřit na balkon(pokud ne, ani se neptají a kouří). Když jim ale malou půjčím a nejsem v dohledu, tak kouří v její přítomnosti. Prostě to nedokáží ovládnout a nemá je kdo okřiknout. Několikrát jsem takhle tchyni načapala. Z toho důvodu se mi trošku příčí jím malou půjčovat, nechci, aby u nich musela dýchat kouř. Jinak jsou fajn, ale prostě své kouření neovládnou ani před dítětem...Zatím jsem se jim je jen několikrát požádala, aby před ní nekouřili, ale nic se nezměnilo, je to zřejmě silnější než oni. Nevím, jak na ně, nechci se jich dotknout, nechci malou připravit o prarodiče, ale taky chci, aby byla zdravá. Navíc nechci kazit vztahy v rodině. Prosímvás, nevíte, jak na ně?
Martina
archiv
Omlouvám se, oslovení mělo samozřejmě být: Milá Danielo :-))
Cassi
archiv
Milá Mirko.Myslím,že ve vztahu,který je z lásky,si člověk vždycky myslí,že je to to nej,co mohlo kdy potkat a bojí se,že už nikdy nic podobného nezažije.Proto asi máte trošku strach jít do vztahu,který by byl jen "z rozumu".Ale myslím si,že to tak určitě není:-))Bylo by škoda upnout se jen na jednoho člověka,navíc zadaného,kdy víte,že vztah s ním asi není perspektivní.Těžko se tady radí, jak říká paní paní doktorka - stejně to vždycky bude jen na vás...Ale vězte,že pro jedno kvítí slunce nesvítí :-))
Cassi pro danielu
archiv
Milá paní doktorko,odpovídala jste mi 17.8.(děkuji!!)abych se na přítele citově nevázala,stalo se,náš vztah trvá už sedm roků a to už je nějaká doba,v kontaktu,písemném..třeba jen několik slov...jsme téměř denně a navíc je to muž,který mi ve všem imponuje,vzděláním,rozhledem,vzhledem.I mé dospělé děti ho berou...občas se obrátí k němu o radu..Mám podle něj vzhledem k ostatním mužům laťku hodně vysoko...nevím,jak a jestli, se mi podaří se citově odpoutat.. na to nejspíš není návod...Přeji pěkný zbytek léta!
Ludmila
archiv
Děkuji.Vám také ! :-)
mirka
archiv
Dobrý den, mám problém se svým expřítelem. Je mi 23 a jemu 32. Zname se neco malo pres rok a zili jsme spolu rok ve spolecne domacnosti. On se se mnou rozesel, odstehoval mi veci, pry to je kvuli mne, porad jsem mela reci a chtela neco resit a jeho to hrozne otravovalo. Nemyslim si ze bych byla tak spatna. Rekl ze me ma rad a ze spolu mozna zase nekdy budem, ale ze potrebuje cas. Je to neco malo pres mesic, parkrat jsme se videli, spali spolu, probihalo jeste odstehovavani veci. Ted se rozhodl, ze by chtel se mnou zase byt, druhy pokus, udelali jsme si krasny vecer a byli spolu moc stastni. Bohuzel jsem uz po tydnu zjistila ze za tu dobu co jsme spolu nebyli, s nekym spal.nasla jsem dukaz, nejdriáv zapiral, pak se vlastne neprimo priznal, ze to co bylo kdyz jsme spolu nebyli me nemusi zajimat. Nechapu jak to mohl udelat v tak kratke dobe, kdyz jeste nas rozchod nebyl doresen. Proc me chce tedy ted zpatky?Kdyz reknu ze se tedy budu chovat jako on, zarli. Rada bych se k nemu vratila, ale copak mu muzu jeste nekdy verit? Je to velmi bohaty muz, o zeny nema nouzi, ja o muze tedy take ne. Dekuji za odpoved, jsem na tom opravdu psychicky spatne, brecim, podrazilo mi to nohy.necekala jsem to.
Jana
archiv
Žofie, rozhodně se nevracejte k bývalému příteli. Neúcta k ženám a jeho silná dominance ve vztahu přece není drobná vada, kterou můžete v klidu celý život snášet. Byla byste s ním nešťastná. Rozumím vám, chcete mít aspoń nějakou jistotu a vztah s perspektivou. Tohle by možná trvalý vztah byl, ale jak by mohl být spokojený? Vy ho nemilujete a on s Vami bude zacházet jako s druhořadým člověkem. Milujete člověka, kterého zatím nemůžete mít a jistotu, že bude žít brzy s Vámi taky nemáte. Ale není Vám přes třicet, abyste na dítě musela pospíchat. Zkuste ještě vydržet čekat, ale neuzavírejte se při tom, můžete za pár za měsíc, půlrok nebo třeba za rok a půl potkat muže, který bude volný, bude si Vás vážit a bude chtít rodinu. Taky je možné, že se pro Vás za tu dobu "uvolní" ten muž, kterého milujete. Nika.
PRO ŽOFII
archiv
Milá paní doktorko, před několika měsíci jsem měla vztah se ženatým mužem. Neplánovala jsem to. Moc jsem se zamilovala a on taky. Nevěděli jsme si rady, co máme dělat, protože jsme nechtěli rozbíjet jeho rodinu, zároveň jsme se ale nechtěli rozejít. Po asi čtyřech se zjistilo, že jeho žena má nevyléčitelnou rakovinu. On je velmi charakterní člověk, okamžitě mi napsal, že se bude obětovat ženě a dětem a že spolu nebudeme komunikovat, že by to vůči našeho ní nebylo fér. Vždy jsem byla na jeho straně a pro zachování jeho rodiny, byla jsem tedy ráda, že se tak rozhodl. Samozřejmě se pro něj trápím, ale vím, že udělal dobře. Stále ho miluji, byl to, co jsem vždy chtěla. Po tom, co to skončilo o mě projevil zájem bývalý přítel. Mám ho ráda, má ale spousta charakterových vad (rozmazlenost, neúcta k ženám, ..). Má ale i dobré vlastnosti, dokážu si s ním ale představit život(bohužel díky špatnému vzoru ve své rodině - otec dominantní, matka submisivní, vždy se přizpůsobovala, bylo to něco, čeho jsem se vždycky chtěla vyvarovat). On by si mě klidně vzal a měl se mnou rodinu. Nevím, jestli s ním začít budovat vztah, nebo doufat, že se mnou bude chtít být muž, kterého miluji, až tu jeho žena nebude (omlouvám se, že to takhle píšu). Sama být nechci, mám tendence po několika měsících samoty ztrácet soudnost a začít si úplně zbytečný vztah s někým, kdo se ke mně nehodí, protože nemám odstup a podlehnu chemii. Už se ve svých 27 letech nechci těmito vztahy zdržovat a zabývat. prosím poraďte, co Vám v mé situaci přijde správné. chodit s expřítelem, ktery neni ideal ale vztah by byl jakz takz realny, nebo doufat v holuba na strese. nedokazu si predstavit, co pro toho zenateho muze ted znamenam. vim, ze me miloval, protoze mi veril a pomahal mi. vnitrne se mi otevrel. manzelku by ale neopustil, mel ji rad a vzhledem k tomu, ze mela uz dlouho jine zdravotni komplikace (ne prilis vazne), tak ji podporoval a ochranoval. Co si o tom myslíte? děkuji za odpověď.
žofie
archiv
Dobrý den, manžel je citově velmi uzavřený, a to i po 20 letech manželství. Situace je taková, že spolu vůbec nespíme (minimálně rok) a když to jen zkusím řešit, buď přede mnou utíká po bytě, až do hospody, anebo je podrážděný a odbyde mě, že on problém nemá a je spokojený. A jestli ho mám já, tak ho řeším- tj.někoho si najdu, nebo ať se rozvedu se... To nechci, ale vypadá to, že když nechci do konce života žít vedle člověka, který se mě ani nedotkne, pak mi nic jiného nezbývá???
Hezký večer
archiv
dobry den,je mi 28 let, priteli 30, jsme spolu dva roky.Hodne touzim po diteti,ale partner o tom nechce ani slyset.Duvod mi rekl,ze je hlavne financni (i kdyz ma byt a nezije si vubec spatne).Samozrejme,ze chapu,ze chce zabezpecit rodinu,ale takhle muzu cekat dalsich 5 let. Poradte mi jakou "strategii" zvolit.Je to clovek se kterym bych uz chtela zustat.Moc dekuji za odpovedet.
Petra
archiv
paní doktorko, ještě abych uvedla svůj příspěvek na pravou míru. Nechci, aby vypadalo, že chci vztah... Jen jsem tím chtěla říct, že když cítím něco takhle silně, není to pro nic za nic. Zřejmě by chtělo osobní konzultaci s odborníkem :o) ale vzhledem k mé pracovní vytíženosti to není v tuto chvíli možné.
martina
archiv
omlouvám se, paní doktorko, nenapsala jsem své jméno, takže přišel anonym...to jsem psala já :o)
martina
archiv
Vážená paní doktorko, vaše pocity jsem četla mezi řádky, a já jsem je ted napsala....přesto, že moje myšlenky dost často bloudí k mé paní doktorce, musím v tomto případě dát přednost rozumu.Jen mi trochu vrtá hlavou, proč se chovala tak, jak se chovala. Chvílema laškovné úsměvy.Hezké pohledy. (Ale jakmile mne ošetřuje, chová se samozřejmě velmi profesionálně) Z toho jsem trochu zmatená, nevím, co si myslet. Možná je i zmatená ona, nevím. Nebo jsou to vážně jen mé domněnky. Posledně jsem jí dala trochu svou náklonost na jevo. Jsem tak trochu v pěkný bryndě, protože mě k ní něco táhne jako magnet.Tohle se mi stalo jednou, a je z toho vztah. Zkusím navrátit svůj, tak trochu, ztracený rozum.
anonym
archiv
s manželem máme 3 děti 13,16.17 roků on má z prvního 2 holky 23 a 20 roků obě mají maturitu a pracují v zahraničí jako "oper" k tomu navštěvují 4hodiny týdně školu pro pokročilé v angličtině .otázka zní mají právo na alimenty? ty dostávají děkuji
anoly.bart
archiv
Milá Simono, která jsi se rozešla s manželem po 18 letech manželství, celkem v klidu. Prožívám teď podobné období rozchodu a hledám někoho s kým bych mohla probrat jeho zkušenosti. Kdyby Ti nevadilo vyměnit si nějakeé e-maily, ozvi se prosím na janinkaXXX@seznam.cz
Jana (pro Simonu)
archiv
Moc děkuji za odpověď ze 17.8.paní doktorko.Nemyslim si, ze by byl pritel nerovově labilní ani podridivy,ale hodne se boji toho, ze by mohl ztratit sveho syna (i kdyz uz domluvu o diteti maji pravne podlozenou).Pravnik mu poradil aby zatim manzelce moc neodporoval, dokud se ten rozvod uplne neukonci..Verim,ze mu manzelka synem vyhrozuje. Důvod rozvodu znám..žádost podával on..Jeste jednou dekuji a preji hezky den..Hana
Hana
archiv
Martino, co se týká paní doktorky, nezbývá než SOUHLASIT:-))) I mě se tu moc líbí... ale nebudem si to z toho dělat chat, že?:-) Budu se těšit na Váš majlík a co se týká mě, prvotní problém je asi v nefungujícím int. životě s manželem a nicmoc vztahu s mámou, tak zoufale hledám.... Paní doktorko, Vám ještě jednou moc děkuji, využila bych Vaši nabídku na změnu psychologa, ale jste opravdu dost z ruky. Jinak u psychiatra jsem už byla vícekrát a byla mi doporučena syst. psychoterapie, se kterou teprve začínám. Snad se časem dostaneme i k "jádru pudla" a já znovunaleznu vnitřní klid:-)
Emčo
archiv
Dobrý den,paní doktorko. Potřebovala bych poradit. Tenotkrá se netýká partnerských problémú,ale generačních.Týká se babičky, už kolikrát nevím jak se k ní chovat. Má pře 84let. Co se týká vitality je pořádku, ale problém je v jijm chování. Vím, že už má na to nárok, ale mě to dost mrzí, protože pro nás udělala hodně. Babička je poslední dobou hodně nálodová,když tam přijdu na návštěvu tak si pobrukuje pro sebe něco o nezvaných hostech, ale když se dlouho neukáže nikdo z rodiny tak se naříká, že ji nikdo nemá rád. Děda je už z toho taky špatný. Přitom oba oslavili diamantovou svatbu. /A jako svatební dar dostali pobyt na Krétě, kde si to oba užili./ Při jedené návštěvě se mi babička svěřila, že už ji to tady nebaví, a že by raději umřela.Mám o babičku starost, ale nevím jak ji pomoci.Děkuji za odpověď
Hanka
archiv
Dobrý den, Je mi 22 let chodila jsem 4 roky s přítelem o 11let starším, byl to můj první kluk. Byl fajn měl mě rád, nikdy mi nezahýbal, nepil , nekouřil, měli jsme hezký vztah, dobře vycházel i s mými rodiči, ale mě vždycky připadal trochu nudný a příliš praktický. A já jsem se bláznivě zamilovala do umělce, jeho pravého opaku, bohužel ženatého s dítětem. Ve vztahu s mým přítelem to přestávalo klapat, tak jsme si domluvili pauzu, v té době, bohužel má "kamárádka", které jsem se svěřovala, dnes již bývalému příteli přeposlala mé soukromé maily. Přítel vztah okamžitě ukonči a navíc umělce zmlátil před všemi jeho kamarády, ten pak vztah ukončil rovněž, neboť se bál, že se to dozví jeho žena. Teď jsem sama a uvědomuji si , že to bylo celkem fajn. Od té doby jsem s bývalým ani jednou nemluvila. Ráda bych se k němu vrátila, ale nevím, jak to udělat, abych se neztrapnila. Pokud vím, žádnou známost nemá. Díky Jana
Jana
archiv
Slunečný den. Můj přítel je rozvedený, ale zůstal bydlet s bývalou ženou ve společném domě. Přes tohle řešení jsem se už dokázala přenést. Ale i po několika letech po rozvodu se v její přítomnosti nedokáže se mnou bavit po telefonu "normálně"? A mě často napadne, jak by se vlastně choval, kdybychom se někde sešli všichni tři? A vlastně se to bojím zažít. Už jsme se o tom někdy snažili mluvit, a prý musí být ohleduplný. Ale ke které z nás?? Tyto situace ve mně vyvolávají velké pochybnosti a dost nabourávají moji pohodu. Ale vím, že u mého přítele žádným nátlakem, ani cíleným rozhovorem nic nedokážu. Asi to připadá jako malichernost, ale já si tím hodně komplikuji život. Jak mám tyto situace řešit?
Markéta
archiv
Vážená paní doktorko, moc Vás prosím o radu a pomoc. Už jednou jste mi pomohla, když jste správně odhadla,že jsem po porodu věnovala veškerý cit miminku (5měs.) a na manželovi mi začalo všechno vadit.Bohužel je to jen část obrovského problému,který nás potkal.Manžel se mi(pod nátlakem)přiznal,že si za mými zády vzal dvě půjčky(přes sto tisíc)a všechno prohrál vruletě.Zbořil se mi celý svět, z mého šťastného manželství je najednou troska.Manžel to chce napravit,nechce o nás přijít.Domluvili jsme se,že všechny peníze budu mít na starost já a budu mu dávat jen určitoučástku na týden.Nechci se rozvést,ale nedokážu mu odpustit.Pořád na to musím myslet,nemůžu jíst ani spát.Pokud bysme se rozešli,nedokážu z mateřské syna uživit a bojím se zůstat sama.Manžel je ochotný se i léčit(zatím už nehraje).Prosím poraďte mi,vůbec nevím, co mám dělat.
Iva
archiv
Dobrý den, mám doplňující dotaz ohledně tchyně a manžela, na který jste mi odpovídala 28.7. 9.16h. Situace se už pro mě stává psychicky neúnosná. Pravidla která jsme si s manželem stanovily jak budeme s jeho matkou "fungovat", bohužel nedodržuje a stále se stylizuje do role mrtvého bouka, nic nevidí neslyší. Teď má ona narozeniny a pozvala na větší rodinné oslavy jen manžela, mě a děti naprosto vynechala.Velmi se mě to dotklo, tím dává najevo jak jsem jí lhostejná, jenže manžel opět nevidí na tom niv špatného a půjde své matce přát jen on. Dospěje to k tomu (te´d jen mé úvahy bohuželnejednou potvrzené praxi) že zase bude moct sehrát komedii jak ona ty děti ani nevidí, že já jsem taková a maková že jsem nepřijela apod. A pokračování bude že začně zase manžela navádět proti mě. Jsem dlouhodobě neštastná v manželství, kde nemám jakokouliv oporu. Jinak je manžel hodný na děti, stará se,nepije, nekouř, jen nám už tady všechno nějak "vyprchalo" a taky jsme se nechali převálcovat okolnostmi, proto jsme se dostali do stavu v jakém jsme. Prostě abolutně nevím co dál jak s manželem tak s jeho matkou, jestli náš vztah má do budoucna vůbec nějakou perspektivu, už jsem uvažovala i o rozvodu, ale nejvíc by to odnesly děti. děkuji za názor
R.
archiv
POKRAČOVÁNÍ II - Přitom stále pije.Minulý rok jsme jí přesvědčili,aby šla na léčení do léčebny.Z léčebny s námi nechtěla komunikovat,dobře,pochopím to, ale co si tam navymýšlela..Zarazilo mě,že tam to nikdo nepoznal,z otce,který ji roky už živil udělala tyrana,který ji bije,nedává peníze (jediný on vydělával a vše kupoval aby neměla přístup k penězům a tím pádem alkoholu,nebo šli nakoupit společně…),ze mě zrůdu co jí mlátí…atd.V léčebně na nás koukali jak na vrahy,zloděje a já nevím co..Poté se vrátila,hned jak vešla do dveří,byla zklamaná,že jsme jako nekoupili nové zařízení,nevymalovali..atd, že asi chceme aby začala znova.No, začala,po 3 týdnech..Nyní už její alkoholismus došel tak daleko,že je schopná si vymyslet cokoli aby se dostala k alkoholu, není schopná nic vyřídit,vyřešit,je zlá,nenávistná,nezáleží jí na nikom,je schopná se opít kvůli tomu, že není umyté okno, nebo že zavařovala…Prostě už bez důvodu.Několikrát mně i otce i sestru fyzicky napadla,naposled minulý víkend chtěla spolykat prášky kvůli tomu,že mi otec zavolal z chaty (odtamtud ona odjela, protože prý „musela“zavařovat) jak se mám a co máma a jí nechtěl k telefonu..Bydlím u našich i s přítelem za 1.z fin.důvodů a za druhé nechci v tom otce nechat samotného. Sestry mají své životy, nevolám jim kvůli tomu co matka vyvádí, ale vědí to. Snáší to ovšem hůř psychicky než já, tak nesu na svých bedrech jim se s každou scénou nesvěřuji.Přítel je mi podporou, ale já matku už začínám nenávidět, příjde mi jako s prominutím naprostý vypitý mozek.Tvrdí bludy,v noci řve ze spaní..Začínám jí nenávidět, ale stejně je to moje matka,nevím jak jí mám přesvědčit aby šla znovu na léčení. Odmítá se o tom bavit, ze všeho obviňuje všechny okolo, jen nad sebou se nezamyslí..je toho víc, asi to takhle nejde všechno říct.Asi sem někde udělala chybu k přístupu k ní, ale absolutně mi nechybí a smiřuji se s tím že se lidově řečeno uchlastá. Chci si pořídit svoji rodinu,odstěhovat se, a mít konečně klid.Ne přijít z práce a ko [tato otázka byla zkrácena]
Sona
archiv
Dobrý den,můj problém se týká mé matky a všeobecně asi mého života.Je mi 25 let,pracuji,mám přítele,obyčejné starosti jako každý,ale jeden velký.A to je má matka.Má matka je alkoholička.Abych Vám pravdu řekla, už ani nevím jak dlouho pije,dětství jsem měla spokojené společně s oběma sestrami (34 a 28 let), poté matka nepodařeně podnikala (z úspěšného podniku její společník vybral veškeré peníze a neboť vše bylo psané na ní, začla u nás vlna soudů,exekucí,dluhů,vymáhání…atd,atd.) V tom jsem vyrůstala jako 11-13 dítě..Ve 12-ti letech jsem matku našla přiotrávenou ráno prášky na spaní,volala záchranku..atd.(Byla jsem s ní zrovna sama doma)..Poté se už nic nespravilo..Matka začla pít a to víc a víc, samozřejmě nejdřív koupila víno k večeři a vypila ho sama, později začala pití samozřejmě schovávat. Vlastně celou pubertu si pamatuji jak nacházím po bytě lahve od alkoholu…atd.Otec zakročil, domlouval ji,na 2 měsíce tohoto nejspíše nechala,poté stačilo,že jí přišla obávaná obálka s modrým pruhem a spadla do toho znova. Do toho se sestře (té nejstarší) narodila nejdřív neteř, poté synovec,poté další neteř. Začala se chovat jako babička, ale stejně alkohol si odříci nedokázala.Nebudu to tady příliš rozepisovat (i když už se asi stalo), prostě jako rodina (otec a my tři) jsme se snažili jí pomoci, prosili sme, vyhrožovali,dávali jí podměty pro to, aby poznala jaký je to svinstvo,dělali vše proto,abychom jí podpořili,dali pocit,že alkohol nepotřebuje,že to společně s námi zvládne….marně. Díky alkoholu přišla o každou práci, o kterou zavadila, nyní už je to 5 let tak,že otec pracuje (v březnu mu bude 60), matka je doma s tím, že JAKO hledá práci.Práci intenzivně nehledá, (jí je 56), říká, že je moc stará, nebo že tam jsou špatné podmínky…atd. Prostě ani nám ani sobě nedokáže přiznat, že si zbytečně vybírá…atd.
Sona
archiv
Dobrý den,paní doktorko,chtěla bych Vás poprosit o radu.Jsem v rozvodovém řízení, které se táhne již od začátku letočního roku a nyní se musím rozhodnout ohledně bydlení. Mám přítele, známe se téměř rok, který žije sám ve velkém bytě a přál by si,abych se k němu se svými dětmi (23 a 16 let) nastěhovala.Zatím bydlím s dětmi v nájmu 2+0, manžel, alkoholik a chorobný žárlivec nás z rodinného domku vyhodil.Zatím mi vyhovuje setkání 1-2x týdně, nechtěla bych se stěhovat,dokud nebudu rozvedená.Děti přítele neznají, dcera končí vysokou školu a odchází bydlet ke svému příteli a syn je na mně dost fixovaný.Mám velké neshody s mojí matkou, která nesouhlasí s novým vztahem a rozvodem a mého syna "zpracovává", že si nesmím nikoho najít, že by byl syn chudák apod.Prosím,poraďte mi.Děkuji.
Jana
archiv
jsme v naprosté shodě, paní doktorko :-)
mirka (odpověď pro Danielu)
archiv
pokračování "resi", a vyckava. Co si o tom myslite? Chlapum nerozumim. Chce me opravdu, jen je ted tezke neco skoncit, rika, ze nechce byt za "hajzla" ale tohle je prece horsi.Moc vam dekuji za vasi praci. Jste uzasna DIKY :)
Pavlína
archiv
Dobrý den paní doktorko, ráda bych vás požádala o pomoc. Nevím si rady, takze pokusim se to zestručnit. Skoro ctyri roky jsem zila s přítelem, vše bylo báječné, ale jaksi chybel "ten náboj" ta chemie, milovala jsem ho, ale... chybelo mi to. V te dobe jsem poznala nekoho jineho, ON me chtel a ja se "branila" chemie fungovala a ja nakonec podlehla. A vubec celkove jsem se zamilovala a chtela byt s nim. Znala jsem ho dva roky, ale jen zbezne.Rozchod byl pro me bolestny a dlouhy. Ted kdyz jsem si to vyresila. Byli jsme stale v kontaktu, mylsela jsem ze si davame cas, abychom se "zregenerovali" z nasich predeslych vztahu. Ale on si mezitim nekoho nasel, je s ni,ale neziji spolu, a rika, ze miluje me a ze ke me citi, co nikdy k nikomu (jednoduse receno). To do zpravy nejde cele popsat :) Je pochopitelne ze si nekoho nasel, trvalo to asi prilis dlouho. Rika, ze si s ni rozumi po "prakticke" strance, ale nemiluje ji. Mezi nami je napeti a vasen, je to strasne silne. Ale myslim, ze by nam to mohlo normalne fungovat kdybysme oba chteli se poznat, ja chci, ale on ted "stavkuje" nedokaze se rozhodnout. Stale mi dava nadeji... ale ja uz nemam silu, chci normalne zit. Dokonce jsme se ted milovali (on ji podvedl, coz je pro me alarmujici, ale ja nedokazala odejit, chtela jsem citit to stesti i kdyz jen kratke). rekl ze chce byt se mnou, ale je srab neco udelat a nebo mi jen keca? ale to se tezko veri, je opravdu presvedcivy a kdyz je se mnou chova se uplne normalne. Nerozumim mu. slova jsou k nicemu, at neco udela. Nelibi se mi tahle situace. Nemam to za potrebi. Ona o me asi tusi, dokonce mi pry chtela volat... nekdy premyslim, ze bychom se mely setkat, zname se.Ale ja tohle nikdy nezacnu. Hrozne nas obe trapi. Me je 27 jemu 31. Na jednu stranu mu tak rozumim, ale nici nas vsechny tri. Co si o tom prosim myslite...? Jeste.. ted se o me "uchazi" nekdo, ale ja se nedokazu zamilovat, pritom je ke me tak pozorny a hodny a travime spolu cas, on vi o me lasce a i to se mnou "resi", a [tato otázka byla zkrácena]
Pavlína
archiv
dobrý den Danielo,otázka je, zda-li výjmečný vztah, který prožíváte se svým ženatým přítelem, trval i v případě, kdyby se rozvedl.Jak se říká - zakázané ovoce nejvíce chutná. Nežijete spolu, neprožíváte každodenní starosti...Také otázka je, co vlastně od toho vztahu očekáváte, když víte, že by svou manželku nikdy neopustil.Zase na stranu druhou nemá smysl mít vztah z rozumu, protože by podle mého názoru neměl dlouhého trvání, a nebo v horším případě by jste se oba trápili. Vím, co asi prožíváte, mám vztah, který se pobobá tomu Vašemu, s tím rozdílem, že se svou druhou polovičkou žiju už 3 roky.Kdybych však věděla, že je ženatý a nemíní svou manželku opustit, uvažovala bych o ukončení vztahu. Měla by jste si vše Danielo řádně promyslet. Tihle dva pánové nejsou jediní na světě.Ale čím více lidí, tím více názorů
mirka
archiv
Vážená paní doktorko. Mám tři roky přítele, se kterým mám velmi vyjímečný vztah. Rozumíme si i beze slov, máme jeden o druhého permanentní zájem. Nejsme já a on, ale my. Samozřejmě, má to háček - je ženatý. I když vím, že si své ženy velice váží, nikdy by jí neopustil (a ani to nikdy nesliboval) a má ji pro její vlastnosti rád, vím také, že tento jeho vztah je jen zavadeným modelem a jeho myšlenky a hlavně duše jsou mé. Jenže, je mi 25 let a nějaký partner pro věci "obecné" by se hodil. Takového jsme před časem potkala. Máme hodně společného, ale vím, že takový intenzivní cit, jaký mám vůči svému nynějšímu partnerovi to nikdy nebude. Byl by to vztah z rozumu. Chtěla bych vědět od Vás, případně i od ostatních, zda mám vyměnit vztah plný souznění a něhy za vztah, který mi dá jistou budoucnost a zajištění? Jak pozoruji okolí a problémy, které se v dotazech objevují, nejsem si jistá, že bych udělala dobře.
daniela
archiv
Dobrý den, před časem se můj manžel rozešel na můj nátlak se svou asi dvouletou známostí, ale od té doby se chová ke mně velmi odtažitě, dokonce mi říká, že mě nesnáší a nenávidí. Domnívám se, že jejich vztah neskončil, stále si hlídá mobil. Mohla byste mi prosím vysvětlit tuto jeho reakci? K tak hluboké zášti vůči němu jsem se nedopracovala ani já, která bych podle mě měla větší důvod k nenávisti. Jsem velmi extrovertní, manžel se mnou nyní vůbec nechce komunikovat (včetně sexu). Mám proto pocit, že mě psychicky týrá. Má vůbec cenu takový vztah držet dál? Jde o dvacetileté manželství. Moc děkuji za odpověď.
Hana
archiv
Dobrý den.Mám 28 r. a s priatelom (33 r.) sme rok a pol.So svojou bývalou partnerkou je v stalom kontakte.Chodia spolu na anglictinu,volaju si skoro kazdy den,pisu sms, ktoré vsak necitam. Priatel ma ubezpecuje ze ma len výborny kamaratsky vztah so svojou byvalou.Aj ona sa o mna zaujima, je lekarka a snazi sa mi aj pomahat, ak mam zdrav.problemy.Nikdy som sa nestretla s takymto vztahom s byvalými partnermi, i ked sa ubezpecujem ze na tom nic nie je a priatelovi sa v tomto smere snazim verit prekaza mi tento vztah. Priatel i napriek mojim viacerym upozorneniam nehodla na ich vztahu nic menit. Mam pocit ze stale existuje popri mne aj ina zena ku ktorej ma priatel blizky, výborny vztah.Akoby sme zili v akomsi zvlastnom trojuholniku.Mne vytýka priatel neopodstatnenu ziarlivost a jesitnost.Je to normalne, alebo mam dovod sa znepokojovat?
renata
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Před 7 lety jsem ovdověla a od té doby jsem neměla žádného partnera, neuměla jsem se s tím vyrovnat. Dnes již vzpomínky na něho vybledly, našla jsem na internetu nového partnera, s kterým si rozumím a ke kterému mne to velmi přitahuje, zatím si ale jen telefonujeme. Mě je 60 a jemu 69 let a zajímalo by mne, jaké jsou zkušenosti u seznámení v tak vysokém věku, čeho se vyvarovat, a zda ještě přichází v úvahu sexuální život.
Marie
archiv
Dobrý večer paní doktorko, zase jsem tady se svým starým problémem - moje matka. Já už opravdu nevím, kde je pravda. Jsem sice člověk nekonvenční, znamením střelec, tvrdá k sobě i k druhým, ale obecné konvence ve společnosti uznávám a respektuji. Například když někomu něco dám jako dar, považuji to už za jeho věc se kterou učiní co uzná za vhodné. Myslím si, že bych už neměla právo chtít rozhodovat co s ní, zda prodat, vyhodit, opravit atd. Jiná věc by byla, kdyby mi byl dar vrácen, to by pak zase byl můj. Takhle já obecně chápu principy společenského chování v lidské společnosti. Jsem ale v tomhle v rodině poněkud osamocená, jelikož maminka mě a mému muži věnovala před deseti lety automobil a nyní, při mém doposud marném pokusu o rozvod, se snaží rozhodovat co s ním bude, navíc v neprospěch /dle ní v prospěch/ vlastní dcery. Auto bylo potřeba opravit, já jsem už odmítla investovat do opravy peníze, jelikož je předmětem soudního vypořádání společného jmění manželů. Můj manžel byl toho názoru, že se musí opravit, abychom ho ještě do rozvodu mohli oba používat. Když se nedočkal poloviny peněz na opravu ode mne, zašel za mojí matkou a dostal je. Bez jediného dotazu od maminky, zda o tom vím, zda s tím souhlasím, jak to budeme řešit atd. Ani mi o tom neřekli - prý že se mnou není řeč, tak si to rozhodli po svém... Paní doktorko, už je to poněkolikáté, co Vám píšu, ale já jsem prezentována jako nesvéprávná osoba, za kterou je možno rozhodovat, když řeknu že ne. Měla jsem v neděli svátek a telefonické přání mojí matky znělo : všechno nejlepší a poslední zbytky zdravého rozumu... Jsem to opravdu já, kdo jedná nepochopitelně? Můj manžel ji má omotanou okolo prstu, já jsem s ní už přerušila styky. Vše stojí na jedné věci : kdo rozhoduje? Kdo má právo říci ne? Matka svým jednáním způsobila tolik zmatku a já se už tolik natrápila a nabrečela. Nebylo by vhodné ji pozvat k psychologovi? Nabídnout jí konzultaci? Jsem velmi nešťastná. Alena.
Alena - Alice /43/
předchozí 1 2 3 4 5 6 7   ... další

Nepřehlédněte