Dobrý den paní doktorko,často si pročítám vaše odpovědí a je to velmi poučné. Chtěla bych vás tedy též požádat o radu. Připadám si v koncích (i když vím, že samozřejmě lidé mají "opravdové potíže" to moje je asi malicherné..., Týká se to mé duše, vůbec se v sobě nevyznám a moc mě to trápí, nevím si rady. Žila jsem s partnerem skoro čtyři roky, byl o 14 let starší. Rozešli jsme se, pravé důvody jsem vlastně nikdy nevyřkla nahlas, bylo to z mé strany (ale on to tušil, vím to). Byl to sex, nebavil mě. Ale jinak vše celkem fungovalo hezky a dobře. Ale miluji ho, myslím i teď, začli jsme se znovu vídat (po 5 měsících), cítím, že by byl dobrý otec pro naše děti, dobrý partner, manžel (on by chtěl), ale ten náboj, ten tam zkrátka z mé strany není, vždy si říkám, musím se víc snažit a taky se snažím, ale necítím to. Jsme potom vždy tak zklamaná a trápí mě to, připadám si jako lhářka. Snažili jsme o tom mluvit, ale nepomohlo to. On tak nějak ví, že mě to neuspokojuje, prostě to se mnou neumí, nevím, jak na to, snad sexuolog? nechci s někým žít a mít milence, tohle nechci. Teď se někdo objevil, je jen o 4 roky starší, je na mě velice milý a přátelíme se asi tři měsíce (celkem se známe skoro 7 let, ale vzdy jsme byli jen přátele, vídali jsme se velmi zřídka, až teď intenzivněji. Jsem si téměř jistá, že se se mnou nechce jen vyspat, jsem v tom až po uši, začínám být do něj zamilovaná, ale bráním se tomu, nechci podvádět. Můj přítel (te''d už spolu ale nežijeme, vídáme se velice málo tak 2x týdně, je příliš zaměstnaný, ja sice též, ale ne tolik, chtěla bych s partnerem trávit více času, on říká ať si to dobře rozmyslím, on chce hodně pracovat a "něco vybudovat" aby se případná rodina měla dobře. Já si ho velice vážím, ale stejně tak toho druhého. Vlastně co se týče harmonie, tu mám s oběma. ale ten druhý mě přitahuje (ale spíše to přikládám...tomu, že jsme spolu nikdy nebyli intimně, co myslíte?) ale chová se tak hezky, chtěl by být se mnou, ale já to zatím ustávám a nechávám [tato otázka byla zkrácena]
LUCIE