Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Milá Alenko, při čtení Vašeho vzkazu jsem se rozbrečela. Loni mi takto zemřel dědeček, který mi nahrazoval tátu. Ten mi v pěti letech zemřel, ale bil nás, takže to bylo vlastně vysvobození. Nicméně Vám chci říct Alenko, vyplačte se, ono to chce opravdu jen čas. Jak říká paní Douchová, buďte pyšná na tatínka a hlavně buďte ráda za to, že jste vůbec měla milujícího otce a rodiče, kteří stáli při Vás. Zkuste to brát z té lepší stránky, i když je to těžké. To nejhorší časem přejde a za chvíli se budete radovat z miminka. Důležité je, že se Vám miminko podařilo za jeho života, on byl určitě za to šťastný, to si myslím já. Jinak gratuluji k miminku a držím Vám se vším palce.

Dobrý den, v neděli mi náhle odešel tatínek.Nebyl to jen táta,ale i kamarád a parťák. Nedovedu si to vysvětlit,i když vím,že byl nemocný a asi ívc,než jsme si mysleli.Neřekl nám nic,tolik nás miloval na to,abychom se trápili tím,že je nemocný.4 roky jsme se pokoušeli o dítě s manželem,a když jsem konečně v 6 měsíci,a tatínek mohl být dědečkem,tak nám odešel.Připadá mi to nespravedlivé.Snažím se kvůli tomu maličkému co nosím,ale je to moc těžké.Snažím se držet ještě maminku a brášku a i manžela,se kterým měl tatínek blízký vztah.Nevím co si počít...všude vystavuji tatínkovi fotku,mám jeho polštář,na kterém spím,a který voní po něm.Připadám si jak ve špatném filmu.Pomalá písnička mě rozbrečí.Je to doba předtím, a bude doba potom,ale kdy potom se s tím smířím....děkuji Vám...Alenka

Dobrý den, mému příteli (21 let) umřel před 2 dni tatínek, kterému bylo teprve 45 let. Umřel naprosto nečekaně a všechny to moc zasáhlo. S přítelem jsme spolu 4 roky, ale já ted vůbec nevím jak se mám k němu chovat a co dělat abych mu pomohla. Nevím, jestli ho mám spíše uklidňovat a mluvit s ním o tom, nebo ho brát ven a snažit se dělat, že se nic nestalo. Prosím poraďte jak se k němu chovat. Děkuji

Pro Berušku: Chtěla bych podpořit Berušku ve zvládání nelehké situace úmrtí maminky.Cítím s ní, protože vím o čem mluví.I mně zemřela maminka náhle a mladá, byl to šok a moc těžce jsem se s tím vyrovnávala. Měli jsme hezký vztah,byla pro mně zároveň kamarádkou a měla jsem v ní velkou oporu, o to to bylo vše těžší. Ale všechno se dá zvládnout a přebolí, nikdy člověk nezapomene a v mých vzpomínkách zůstane navždycky, ale čas je nejlepší lék na všechnu bolest. Chce to opravdu čas, minimum je tak dva roky, pak to bude bolet méně a méně. Mně hodně pomohly moje malé děti, pro které jsem se musela přemoci a také kamarádka, která vymýšlela různé aktivity a tak mi pomohla zapojit se do aktivního života. Bylo to těžké období, ale všechno se dá zvládnout a opravdu plati,že co tě nezabije ,to tě posílí. Vlastně je to moje životní heslo,kterým se řídím, pomáhá mi to ve složitých životních situacích.Takže Beruško,i když si vše budeš muset teď přetrpět sama,věř že bude lépe. Přeji ti ať to zvládneš!

Dobrý den, je to týden, co mi umřela máma, dnes měla pohřeb. Vůbec jsem si to neuměla připustit, pořád jsem si myslela, že je to vtip, že se mi vrátí, scháněla jsem její hlas, její tvář, čekala, kdy se u mě objeví v pokoji, a řekne, že až půjdu do práce, abych na sebe dávala pozor...tak mi to říkala vždycky...až dnes mi došlo, že odešla z mého života, že už jí nikdy neuvidím... podporu sice od blízkých mám, ale její odchod mě velmi zásáhl, a brání mi, abych sebrala sílu, a žila normálně dál...strašně mě bolí srdce...

Dobrý den. V minulém roce na Vánoce mi zemřel otec. Když jsme s přítelem, přáteli, rodinou, je vše v pořádku. Matka odešla, když mi bylo 10 let. V poslední době jsme se hádali s otcem. 23. 12 jsem viděla otce naposledy. Den předtím jsme se nepohodli, předtím bylo také pár hádek. A 24. 12 zemřel. Od té doby mi chybí. Jsem s přáteli, příbuznými, ale když jsem sama, trápím se. Kdyby jsem věděla, že ho uvidím naposledy v životě, tak bych mu tenkrát řekla, jak ho mám ráda. Vím, že už mu to nebudu moci nikdy říci. Lituji toho a vyčítám si to a nedokážu sama sobě odpustit, že jsem mu neřekla, jak ho mám ráda a jak je pro mě důležitý v životě. Poraďte mi prosím, co mám udělat, aby jsem se cítila lépe? Děkuji předem za odpověď. Nashledanou.

Dobrý den.Nemohu se vyrovnat s náhlou smrtí nejlepšího přítele ,který mi byl poslední dva roky i milým. Na nic se nemohu soustředit, chybí mi jeho moudrost, něha a láska. Pořád čekám, kdy tato nálada přejde ale už je to 3 měsíce a je to čím dál horší. Všude ho vidím a sama nemám na nic náladu. Jak se mám pomoct? Děkuji Romana

Dobrý den.Četla jsem na Vašich stránkách dotaz paní Denisy, které zemřela maminka 6/2009.Zažívám něco podobného.Moje maminka také zemřela 6/2009 a mě bylo 33let.Jsem podruhé vdaná, mám 2 děti(14,10-kluci) z prvního manželství.Máme střídavou péči po týdnu.Tady mám problém v chování u toho staršího vůči mě.Změnilo se to hodně od smrti maminky(babičky),měli spolu pěkný vztah.Chtěla jsem s ním jít k psychologovi ,ale zasekl se,že je v poho a nikam nepůjde.Větší problém mám asi sama sebou.Mám vsugerované,že jsem něco udělala špatně ohledně maminky.Prošla jsem s ní veškerou léčbu i pobyty v nemocnici,ale nebyla jsem u ni,když umřela.(umřela v 6.15h a já za ní měla v 13.h přijít).Z nemocnice mi nikdo nezavolal,ať tam příjdu,že je to hodně zlé.Volali až to ráno,kdy umřela.Trápí mě,že jsem pohřeb mohla udělat jinak(písně,řeč).Pořád čekám,že mi zavolá,že ji někde potkám.Nynější manžel je hodný a vstřícný,hodně mi pomáhá.Asi je ten problém opravdu velký.Prosím co mám dělat?Děkuji moc za odpoveď

Dobrý den, paní doktorko , můj taťka umřel před 14 dny, moc mi chybí, nevim co se s tím mám dělat. Vím že musim žít dál. Vím že se to sem nehodí, ale možná mi poradíte. Jsem 19-letá slečna z jižních čech. Odpovězte mi prosím.

Dobrý den. Už to bude pět let, co mi zemřela mamka. Měla nádor na mozku a nepomohly jí ani dvě operace. Za tu dobu jsem se přes to přenesla, už jsem v pohodě, i když samozřejmě jsou dny a hlavně noci, kdy mi není nejlíp, vzpomenu si na ni a brečím. Táta mi to vůbec neusnadňoval. Právě naopak. Někteří říkají, že už jde o domácí násilí a šikanu, ale to teď řešit nechci. Poslední dobou se mi čím dál víc zdají zlé sny. O ní, o mamce. Buď že jí táta nějak ubližuje, nebo že se vrátila, ale není to nikdy hezké, vždycky v nich vypadá jako když byla nejvíc nemocná a prostě jako kdyby vážně vstala z mrtvých a tak. Nevím, čím to je, a nevím, co s tím. Přejde to někdy? Nemůžu to nějak ovlivnit, aby se mi nezdály? Děkuji za odpověď, Lucka (18)

Dobrý den, nedávno mamince (49) zemřel manžel. Ta se začíná uzavírat do sebe a ještě více upínat na jorkšíra. O ničem jiném než o psovi s ní není řeč, bere ho za třetí dítě v rodině a bez psa nic nejde. Bratr bydlí sám a já nyní pendluji mezi přítelem a mámou. Bohužel, doma dlouho nevydržím, většinou to skončí hádkou kvůli psovi, o kterém tvrdím, že by potřeboval výcvik a že by ho měla brát jako zvíře a ne jako mimino. Bohužel, si myslím, že to bude čím dál horší, protože to není po prvé, co se takhle upnula na zvíře a smrt otce to akorát umocňuje. Snažíme se jí zabavit, ale jakmile nemůže mít s sebou psa, tak je nervózní, nebaví se a chce rychle domů. S přátli se stýká, ale nikdo pro ní není dost dobrý, jen ten její pes. Nemá žádné zájmy, krom psa. Ani nemá zájem se nějak jinak zabavit. Potřebovala bych poradit, co s ní. Vím, že má dobu smutku, to my také, ale nemůže se přece takhle upínat na psa a s námi nekomunikovat. Děkuji za radu.

Dobrý den, mohu se pooptat na Váš názor ohledně přítomnosti dětí na ukládání urny jejich matky,jedná se o děti ve věku 6 a 11 let,na pohřbu nebyly,ale bohužel na vlastní oči viděly autohavárii mamky.Děkuji za odpověď

Dobry den,je mi 34let ,jsem maminka tri deti a snazim se vyrovnat se smrti s mou mladsi sestrou,ktera zemrela na rakovinu plic,matka take tri deti.My dve jsme byly rozdilne povahy,i kdyz jsme se pohadaly tak to nebylo na dlouho.Bydlela jsem 150km od ni,je mi to moc lito,nestihly jsme si tolik rici a ja nevim co delat.Vse se mi honi hlavou,neni den a hlavne vecer kdy nepustim slzu.Jeji posledni dny jsme cela rodina byla s ni a pak ja s rodici a do jejiho posl.vydechnuti,stale se mi to vraci,prosim pomozte!!!Dekuji ,