Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, žiji s malželkou a malím synem v jedné domácnosti, ale bohužel je to zde pro mě peklo. Mám dvě práce a chodím domů pozdě, do toho musím řešit veškeré zařizování já a nákupy také. Jsem velmi unavený a vztah se ženou nejde vydržet, každý den vyvolává hádku jak jsem líný a jaké jsem prase. žena práci nemá jelikož o ní přišla díky své zílibe v alkoholu i proto mám dvě práce abych vše stihl zaplatit, novou práci si nehladá i když jsem jí našel tak ani tam nezavolala. Celý den se jí snažím vyhýbat ale nejde to. Rozvést bych se chtěl ale jelikož mi vyhrožuje že již nikdy neuvidím syna a že bude u soudu tvrdit že ji mlátím , tak mám strach. Syna obrací proti mě, už jen vejít každý den zpět do dveří domu je pro mě težké, být zde a nebýt nikým milován any vlastním synem jelikož je malí 6 a za vše mohu já. už dál nemohu a nejraději bych vše skončil. tohle se nedá. a jak tak čtu internetem tak vždy je viník muž, a svoje dítě kdybych se vzepřel již neuvidím.

Pro Janku - díky moc za reakci. Děti svoje úkoly mají - máme rozpis, kdo co dělá. A protože se u některých společných aktivit dohadovaly, vedeme evidenci na lednici a je klid - víme přesně kdo, kdy, co. Špatný nákup manžela jsem nekritizovala, ale sám z toho po 3 dnech vycouval s tím, že ON na to nemá čas. A tak je to se vším, bohužel. Ano, na počátku manželství jsem mu hodně ulevovala, respektive dělala všechno sama, protože on začínal podnikat ("potřebuji čas", vydělávám peníze, zatímco ty sedíš doma na MD", bohužel měl podporu u tchýně, která mi taky domlouvala, jak musím), a já navíc i chápala, co to znamená rozjíždět podnikání a pomáhala jsem mu s řadou věcí. Jenže se to bohužel tak zaběhlo a po mém návratu do práce zůstalo. Snahy o změny končí po dvou dnech, on je opravdu schopen být nezodpovědný, odjet a nechat nás v tom. Hledám cestu, jak to změnit. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Jsem sama už mnoho let. Prodělala jsem přeměnu z muže na ženu a nepovedla se. Můžu jen do práce, kde jsem sama, z práce domů a tam jsem taky sama. Nemůžu ven mezi lidi a tak jsem v absolutní izolaci. Lidé se mi vyhýbají a partnera mít nemůžu, nemůžu mít sex, nemám na to žádnou výbavu a rostou mi vousy cca 1 mm za den. Ty nejdou odstranit. Stydím se za sebe a hluboce sebou pohrdám. Ženy co tu píší můžou mít vše, svět jim leží u nohou, ale co jsem já? Kam patřím? Zvíře? Nejchytřejší opice? Podčlověk? Nemám ani ženské ani mužské aspekty a jsem absolutně vyautovaná ze společnosti. Není nějaké místo kde bych mohla žít a nestydět se za sebe? Nezávidět druhým věci, které jsou pro ně samozřejmostí. Příjdu časem o zdravý rozum, když budu i nadále v absolutní sociální izolaci? Těžko se s tím smiřuje. Neměla bych spíše nebýt?

Pro Vlaďku...
Jsem na tom skoro stejně a také si nevím rady. Na jedné straně dlouholetý kamarád, který nechce být jen kamarádem a se kterým jsme to i zkusili být pár, ale chybí u mě ta pověstná chemie. On by pro mě udělal opravdu hodně, cením si toho, ale...A pak je tu někdo jiný, se kterým jsem si namlouvala, že budu šťastná, slýchám, jak mne miluje, ale skutky se nějak nedějí. Přesto to neumím ukončit, dost se trápím a nevím kudy kam. U kamaráda bych asi měla všechno, kromě fyzického kontaktu, protože nemohu.

Dobrý den, již nějakou dobu mě přitahují muži, ale jsem si jist, že i ženy. Bohužel nevím, jak se s tím vypořádat a jak zjistit, na které jsem straně. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, mám za sebou ošklivých 8 let: nečekaný a trucovitostí iniciovaný "odchod" manžela ze společné domácnosti, který měl trestat, jeho návraty, kdy na nás křičel, nebyl s ničím spokojený, hysterické projevy a trestání včetně nefinancování rodiny. Pak si našel mimomanželský vztah, který okamžitě legalizoval, a to velmi necitlivým způsobem vůči mně i dětem. Odklánění majetku. Já jako poslední rohožka, do které se jen utírají nohy a dá se do ní kdykoliv kopnout. Milenka si to taky užívala. Podala jsem rozvod, což ho rozlítilo zejména ve vztahu k majetku, který chtěl ulít všechen a já mu to trochu překazila. Následovalo 6 let soudů, kdy na mě podal 5 žalob, chtěl milionové částky za bydlení v domě, s dětmi nás soudně vystěhoval. Do toho moje problémy s prací. Jedno z dětí bývalým uplacené, takže naschvály, kradl doma dokumenty a odnášel otci... trochu jsem se z toho vybabrala. Solidní práce, příjem, některé soudy jsem vyhrála (bylo to ale pro silný žaludek a taky dost peněz na právníka. Ty lži a výpady jeho advokáta vůči mně - hrozné. Lidi okolo říkali, že by to být na mém místě vzdali už dávno.). Bydlíme v domě, který si opravujeme (zase ty peníze), jsem muž i žena v jednom (řídím rekonstrukci, domácnost, vydělávám peníze). Sopudy ještě neskončily, ale už snad budou jen dobré, i když nespravedlivé - s tím se ještě musím smířit (vždycky jsem si myslela, že soud je o spravedlnosti, a ne o tom, že soudci je rozsudek úplně jedno, že chce jen čárku za ukončení). A teď to s čím potřebuju poradit. Jsem z toho nesmírně unavená. Pořád mám potřebu spát (musím si třeba zastavit i po cestě autem). Deprese. Úzkosti, i když už obojí už méně. Pořád se ještě nemůžu zastavit, nelze zpomalit (soudy, rekonstrukce, peníze). Co ale mohu udělat, aby se mi vrátila energie, pohoda, radost ze života, síla? Celostní medicína? Nějaká psychoterapie? (nemám na ni moc čas a ani peníze, relativně mi sedí KBT) Koučink je pro mne zklamáním (asi mnoho nekvalitních koučů) a taky drahé). Paní doktorko, poradíte mi? děkuji - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, co to vypovídá o muži, když Vás neoslovuje v SMS jménem. Podotýkám, že se jednalo o začátek. Nikoliv nějaký dlouhodobý vztah.

Dobrý den paní doktorko, mému přiteli je 28 let, je hodný, pracovitý, ale na můj vkus trochu moc závislý na svých rodičích. Každý den telefonuje s rodiči+ s mamkou si celý den i píše, nějak mi to nevadilo do té doby než jsme byli u něj doma a celá rodina (jeho mamka, tata, on a já) jsme seděli na gauči, on tak trochu polehával a jeho matka si položila jeho nohy na sebe a začala ho hladit. Docela jsem se zarazila protože mi to přišlo zvláštní kord v jeho věku. Na Vánoce neexistuje abychom byli spolu, musí být se svojí rodinnou, nemůžeme k nim jet např. 25.12. Tak bych se ráda zeptala jestli je to v pořádku a jsem divná já, že mi to přijde zvláštní nebo je prostě mamánek a asi to nikdy nebude jinak.
Děkuji za odpověď

Dobrý den,chtěla bych poradit co mám dělat.Máme u nás vpaneláku sousedku která je moc uskostlivá a má problémy se spánkem a myslím si,že i problémy psychycké.Jednou byla u nás jestly nemáme něco na spaní,že zase nemuže spát a opravdu vypadala špatně vím,že se to nemá dělat tak jsem ji dala antidepresiva které mám na předpis,taky na spaní v mím případě,jsu slabá.V čera a dnes zas u nás zvonila a dokonce byla hodinu na schodech,čekala až pujdu kouřit a žebrala zas ty prášky.Já ji říkala,že ji nic už nedám,že mě slíbyla,že pujde k doktorovy a nebo k psychiatrovy.Mám o sousedku strah,myslím si a projevuje se jak závislá na prášcích.Chci ji nějak pomoct ale nechci to práskat její dceři.Prosím Vás jak mužu pomoct.Děkuji Pika

část 2...nicméně vím, že bych si u něj časem zvykla. V domečku se zahradou bych bydlela ráda a časem svůj byt třeba pronajímala. Jen trochu mi to přijde nefér, já tu mám svoji rodinu, mamku, starší dceru, práci. Musela bych celkem daleko dojíždět. Přítel by nemusel nic měnit...a má svou rodinu kolem sebe. Navíc s mladší dcerou jsme na sebe hodně fixované, má však také přítele u kterého tráví hodně času, zůstala by tu v bytě dál a časem by jsme to nějak vyřešili, bude ještě nejméně další dva roky studovat. Stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mám k příteli nastěhovat. Dcery mě v tom celkem podporují, prý bych měla už mít svůj život, ale za jakou cenu ? Můžete mi prosím poradit ? Děkuji ,hezký den