Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| vztah na dálku| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

rozchody
Dobrý den,

s bývalkou mám syna 1rok 4měsíce starého, teď jsme se rozešli a ona se se synem odstěhovala, má soudně kluka v péči a já platím výživné. Doteď jsem v práci bral úlevu na kluka, když jsme bydleli spolu. Ona chce aby jsem si úlevu zrušil že už spolu nežijem tak nemám právo jí pobírat. Právník mi zatím říkal že to nemám řešit. Ona chce po mě potvrzení že jí nepobíram, aby si mohla zažádat o nějaké další dávky od státu na sebe.


Moje otázka zní: je nějaký způsob, jak si slevu na dani ponechat, abych neporušoval nějaký zákon ?


četl jsem na netu něco o spoření, že když udělám klukovi spoření a budu tam dávat tu úlevu tak ona stím nemůže nic dělat.


Děkuji za rady..
Tom
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tome. Napište svůj dotaz JUDr. Lužné - je to právnická poradna na idnes. Trochu jste si spletl adresu - já jsem vztahový psychoterapeut.
zamilovanost
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit co mám dělat v dané situaci, která se mi přihodila. Už je to tři čtvrtě roku, co jsem poznala jednoho muže v autobusu. Nejdříve jsme se začali pomalu poznávat, stali se z nás dobří kamarádi. A já začala pociťovat, že k němu cítím něco víc. Vím, že on to měl taky tak. Vše mi řekl jeho dobrý přítel. Dala jsem tomu čas, postupně jsme se sbližovali i fyzicky. O sex se nejednalo, ani ho po mě nechtěl. Byli jsme spolu tolikrát sami a bylo tolik příležitostí, ale nic si nedovolil. Teď už se nevídáme, občas se mi ozve, napíše mi potěšující právu, která mi zlepší den. Tohle mi bohužel nestačí. Nevím co mám dělat. Mám takový pocit, že bez něj nemůžu být a v mém životě bez něj je jedno velké prázdo.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Pokud máte dobrá empatická čidla, abyste nic nepřepálila, tak se ozývejte nyní vy jemu. Ale nepřehánět ani s frekvencí, ani s nabídkami na obsah setkání. Jen je evidentní, že pokud o vás stojí jako o ženu, potřebuje na začátek více iniciativy a aktivity od vás.
nedotažený rozchod
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na vás názor. S přítelem jsme byli spolu rok, oběma je nám 18. všechno bylo bez problemu až na to, ze jsme na sebe neměli v poslední době moc času, jelikož si našel brigádu a denně pracoval. Mrzelo mě to, ale byla jsem schopna to tolerovat. Ale on už to nejspíše nevydržel. Řekl, ze už mě nechce trápit tím, ze na mě nemá čas. Já to nečekala, snažila jsem se mu vysvětlit, ze jsem stastna, ale on trval porad na svém. Bylo to ze dne na den. Byli jsme šťastní, mezi nama vše fungovalo, sám rikal, ze není problém v nás, ale v času. Ale mám pocit, ze kdyby chtěl, mohl si to nějak zařídit. Chtěla bych to zpět a zajímal by mě vás názor. Jestli je reálné, ze si uvědomí, ze mu chybim a ze to byla hloupost, nebo jestli to nemá šanci.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dělá to na mě dojem, že jste mu ten čas docela dost vyčítala, a s tím měl problém on. Nějak jste spolu vy dva neodhadli, co s vámi jeho každodenní brigáda udělá - mám na mysli s vaším vztahem. Šťastní jste byli, dokud jste mohli být maximálně spolu, pak vám začal scházet. Nemůžu vám k tomu nic moc říct, protože o vašem vztahu, na jakých základech byl postavený, nic nevím. Ale pokud byste ráda s přítelem vztah obnovila, dejte mu to najevo - za nějakou chvíli. Ale nejspíš si nemůžete klást žádné časové podmínky. Spíš byste o sobě měli víc mluvit s láskou, než s výčitkami :-)
nedotažený rozchod
cast 3: ze ji je spatne a ze je to ma vina ze jsem tancoval s jinou… rano jsme si normalne povidali. Nic se ale nezmenilo jen ze napisu prvni a ona mi odpovi a kdyz se vidime ze ji neco privezu tak nrmalne komunikujeme spolu ale vidat se nechce a porad ze nema cas… potom nastalo ze jsem ji odvezl na urad a tam s ni byl cca hodku vse bylo jak ma byla uvolnena a vesela potom si rekla jestli ji pujcim mobil tak jsem ji ho pujcil a ona se podivala na fb na zpravy a precetla si zpravy od kamosek...hned zmenila naladu a ztichla a vymluvila se ze ji to tam uz nebavi.Vubec nevim co tim pujcenim mobilem sledovala nebo procto udelala.Budu strasne moc rad za kazdou radu a za to co si o tom myslite. ma to cenu dal bojovat? co popripade delat nebo jak se nejlip zachovat? je moznost ze by me vzala zpatky? alt vim co jsem zpusobil a vse priznal a zapracoval na sobe: / Vse si uvedomil. vim ze by to mohlo byt jako ty zacatky kdyz budu stejny jako drive: / jen potrebuji tu nadeji na sanci… Dekuji
vlevo
PhDr. Jitka Douchová
Milý pane "vlevo". Naději na šanci rozhodně máte, vaše bývalá slečna vás nepřestala mít ráda, ale je velmi zklamaná, dávala do vašeho vztahu víc nadějí, než jste mohl tušit. Ignoruje vás, protože už se nechce trápit a potřebuje se od vás odpoutat, což jí zatím tak úplně nejde. Na druhou stranu děláte spoustu kontraproduktivních věcí - nejdříve jste se jí moc nevěnoval, po jejím odchodu jste ji přehlcoval pozorností- To už je pak moc. Ona si potřebuje v sobě vše srovnat - co chce, co na vás má ráda. Zprávy na FB ji asi dost ranily, ne? Takže nejdřív jste se exponoval přespříliš, pak zase zjistila, že je snadno nahraditelná... Nejdříve si vše opravdu ujasněte v sobě samotném, a pak se případně začněte snažit. Ale tak, abyste ji nepřesytil...
nedotažený rozchod
cast 2 : a ze ji to boli a ze to ukonci ze mi davala dost sanci a ze jinej nebudu. kdyz prijela udelal jsem ji prekvapko s kytkou na stole, vinem atd. nepomohlo to a breceli jsme byla rozhodla. rodina a kamradky ji rekli at se semnou vubec nebavi a nevida se. odstehoval jsem se od ni. ja se dal snazil i kdyz si to neprala a kupoval sladkosti a jiny veci a ona ze to ma opacny efekt pro ni ale ja to nerespektoval. odpovidala mi na smsky dvema slovy a ze chce byt sama a ze uz je pozde a ze je znechucena a znicena z toho ze se pul roku snazila me zbalit a takhle se spletla… chtela abych byl jeji prvni laska na cely zivot : / Potom jsem ji v necem pomohl hodne a ona mi zacla dekovat a psat a odpovidat uz jinak nez dvema slovy a bylo to vice pohodove z jeji strany. porad ji ale pisu prvni a nikdy nenapsala sama od sebe… Po 2mesicich me videla na diskotece s kamoskou jak tancuju a videl jsem jak na me porad kouka a dost pije. prehnala to a ja ji musel odnest do auta a odvezt domu kde mi rekla
vlevo
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na poslední část vašeho vyprávění.
nedotažený rozchod
Cast:1 Dobry den, rozešla se semnou přitelkyně před 2 měsici. začalo to tak že mě balila půl roku potom mě dostala a byli spolu půl roku. Byli to krásné chvile a ona se chlubila všem a že nechce aby to nikdy skončilo já to samé dělal taky. byl jsem i prvni kluk co u ni bydlel a zaživala pár věci poprvé… po par měsicich jsem se změnil a začal ji trapit svým chovánim, výčitky a za vše naštvanej a citově vydirat alt bylo to že jsem ji bral jako samozřejmost a jistou. několikrat mi pořad dávala šance a ja ji vždy zradil tim že jsem to nebral tak vážně : / když měla odjet na tyden na lyžak den předtim jsem ji zradil a nedodržel co slibil a moc ubližilalt druhý den kdy měla odjet řekla že se pujdem projit a drželi se za ruku a dala mi sama pusu pak se rozloučily. odejla pak na lyžak na tyden a tam mi začla psat že ji je tam lip a že se domu ani netesi a cely lyzak probrecela a ze ji to boli a ze to ukonci ze mi davala dost sanci a ze jinej nebudu. kdyz prijela udelal jsem ji prekvapko
vlevo
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Domnívám se, že jsem již na váš dotaz před několika týdny odepisovala? Ale nevadí, čtu vaše psaní jako by bylo poprvé. Jdu dál.
nevyrovnaný vztah
Rok jsem s přítelem: oba rozvedení, oba máme nedospělé děti, je nám oběma 45, máme společné zájmy a je nám spolu dobře. Vídáme se ale jen na víkend jednou za 14 dní, nebydlíme spolu, neznáme se s dětmi partnera, je to jen o volném čase. Od začátku vztahu řeším pocit, že on o mne málo stojí. Když se nevidíme osobně, nejsme prakticky vůbec v kontaktu, občas pošle jen zdvořilostní zprávu, protože ví, že bych jinak byla smutná a vyčítala mu to. Velký problém nastává, když se já dostanu do problémů a musím řešit krizové situace ve své rodině. Očekávám od něj aspoň psychickou oporu, ale on nic, na nic se neptá,neřekne svůj názor. Jako kdyby čekal, až to přejde a já zas budu v pohodě a schopná volnočasových aktivit. Ale život není jen o volném čase a já bych ho chtěla jako partnera, mám ho ráda. Když se ho ptám na budoucnost, až třeba odrostou děti, neví, jestli by chtěl se mnou žít. Jsem schopná si užívat přítomnosti, ale jen když nemám žádné potíže. Pak mi je líto, že on mi není oporou.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Evidentně máte každý od vašeho vztahu odlišná očekávání. Vy chcete a potřebujete muže pro celý život, oporu i v krizových situacích, to znamená, že hledáte opravdový vážný a silný vztah. On hledá ženu pro radost, s níž je fajn, je mu dobře jak intimně, tak ve volném čase, prostě máte společné zájmy. Ale nechce na sebe brát nic jiného. Pokud nejste mezi těmi 2 týdny ani ve spojení, nebo minimálně zdvořilostním, pak se obávám, že vy jste zamilovaná mnohem víc, očekáváte mnohem víc, a budete si muset srovnat, zda chcete v této podobě vztahu pokračovat dále. Ono je velmi příjemné, mít někoho, s nímž sdílíme to hezké, v tom si můžete nabíjet baterky, ale pokud chcete něco víc, tak to moc nevypadá. Na druhou stranu jste spolu teprve rok, a třeba čas ukáže, že váš vztah má i potenciál pro život.
krize vztahu
Dobrý den, máme kamarády - manž. pár 45/48 let, dvě teenage děti. Prožívají krizi ve vztahu. Partnerka byla dříve 12 let ženou v domácnosti. Pak se stala sportovní instruktorkou, je velmi oblíbená mezi přáteli, extrovertka, velmi na sobě pracuje fyzicky i mentálně. Partner je introvert, nesmírně tolerantní. Partnerka má čerstvě nový vztah, chce ze stávajícího manželství odejít, nemá zájem o partnerovu snahu nalézat společné aktivity, momentálně je striktně rozhodnutá odejít. Partner by přesto chtěl vztah udržet. Měla byste pro něj nějakou radu? Děkujeme.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Promiňte mi, ale zprostředkované dotazy o kamarádech nechci zodpovídat. Dostala jste se nyní do pozice mluvčího vašeho kamaráda, ale pokud bude chtít pomoct on sám, určitě se na psychologa obrátí. Ale jste moc hodná, že se o něj takto staráte :-)
žárlivost
Dobry den,
s pritelkyni sme spolu rok a pracujeme ve stejne fabrice akorat kazdy jinde obcas si nemuzu pomoct ikdyz si rikam ze nemam zadnej duvod sama me ujistuje ale nekdy me to vazne dozere a pak me to samotnyho stve...casto ju v pracim vydivam se smat s kolegy povidat si. Na pracovisti je jedina holka a ja kdyz jezdim kolem to jen pozoruju nebo spis vidim chvilku se bavi s tim smeje pak zase s tim a nevim proc me to tak vadi az trapi sam sem z toho spatnej.. Vim ze vlastne za nic nemuze nebo ze nic neudelala a ja mam co delat abych na ni nebyl skrz to protivnej bo mrzutej ..Nechci se ji furt ptat cemu si se tak smala nebo o cem ste se tam bavili vidim na ni jak ji je to neprijemne :/ ikdyz me to zajima ... Nevim si s tim rady budu rad kdyz mi k tomu neco reknete nebo poradite co mam ze sebou delat...dekuji
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukáši. Vaše přítelkyně je komunikativní slečna, a je na pracovišti jediná holka. Měl byste  radost, kdyby tam byla jako nepříjemný kakabus a s nikým nepromluvila? Zkuste přemýšlet nad tím, že láska není majetnická. Jestliže někoho milujeme, tak mu přejeme, ať je mu fajn v životě. Vaší přítelkyni je v práci dobře, s kolegy si rozumí, a není na tom vůbec nic špatného, je to naopak skvělé. V každém vztahu musíme přijmout to, že se náš partner/partnerka baví s někým jiným opačného pohlaví a je mu v tom dobře. Nepíšete nic o tom, že by s někým nějak výrazně koketovala, flirtovala. Tak si to potřebujete srovnat v sobě. Věřte si, a netrapte ji žárliveckými scénkami, to by zbytečně vašemu vztahu ubližovalo.
fáze "namlouvání"
Dobrý den paní doktorko,

je mi 29 let a asi před 2 lety jsme se začala více přátelit s kamarádem, který předtím spal s mou kamarádkou. Tehdy jsme si užili pěkné léta, ale bez sexu.
Pak naše komunikace začala řídnou, každopádně ale při diskuzi asi před měsícem, mi řekl, že se do mě zamiloval a chtěl se mnou být, ale já to ukončila a že se mu jen vysmívám a jsem na něj hnusná. (což je pravda - hodně mu ústně ubližuju a rýpu) V této chvíli nevím co dělat, neboť si myslím, že s kamarádkou zase spí, i kdy s ní nechce vztah.
Já za celou dobu se mu nepřiznala, že jsem se zamilovala a ani neví, že jsem nikdy sex neměla.
Teď jsme ve fázi, že si nepíšeme, a když se vidíme, tak jen z mé hlavy, že se za ním stavím. Někdy mi předhazuje i kamarády, že se ptám na jiné atd.
Co mám dělat? děkuji
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Vypadá to, že jste oba dva nesmělí, a oba dva se přitom chcete. Jen nevíte ani jeden, jak na to. Kamarád vám ale přeci jen dal jasné avízo - řekl vám, že se do vás zamiloval. To ho určitě muselo stát dost úsilí, protože jestliže  vy nejste otevřená, on také nemůže být. Podstatné je, že s kamarádkou vztah nechce, a pro možnost otevření vztahu mezi vámi dvěma udělal za sebe asi maximum. Bojí se vašeho odmítnutí. Budte aktivnější, nebojte se vztahu s ním, on na něj čeká. Ale budete to muset být vy, která vše posune více z přátelské roviny někam dál...Napište svůj dotaz do poradny idnes Kamily Douchové, která se na téma nejistoty v začátcích vztahu specializuje.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o radu. Jsem s přítelem "krátce", máme už ale roční dítě. Půl roku jsme prožívali nevidím-neslyším poblouznění- pořád jsme sportovali, výletovali, v podstatě to, co mně bylo i díky mé rodině blízké. Dítě nějak přišlo přirozeně s tím. Od té doby ale nastal čas zvláštní prázdnoty v našem vztahu. Mám pocit, že jsme partnerovi vytvořili pouze místo v kterém existuje a má pocit, že má rodinu a kam se vracet. Žádnou energii s sebou však nepřináší. Ten počáteční drive když vymizel, tak vlastně nezbylo nic. Partner má jen málo vlastní iniciativy a já začínám být vysátá z mé energie, kterou jsem vždy překypovala. Ani jeho vztah k rodičům se mi nelíbí. Vždy u nich mám pocit emočně prázdného místa, kde se nesdílí a neprožívá, spíše přežívá- prostě neprojevené emoce, a to mi vlastně strašně chybí i u nás doma...a tak bych mohla pokračovat dál...cítím frustraci, jsem výbušná na partnera, i když mu ubližovat nechci, ale cítím se jako sopka, která si hledá cestu pro vypuštění energie, která ve mně doutná. Partnera nechci ničit, ale taky chci, aby něco zbylo z mého já. - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lado. Vše popisujete vyčerpávajícím způsobem - vlastně jste byla ve vztahu energetický tahoun číslo 1,2,3. Ale nějak jste si s partnerem toto nestačili uvědomit - frčeli jste spolu na saních, které jste komplet řídila vy.  S příchodem miminka ale přichází i nový životní styl, ze dvou lidí jste tři. V té energetické smršti předtím, jste si nestačila všimnout rozdílností ve  vztazích v rámci vašich rodin. Byla jste zamilovaná. Lado, a nic jste neviděla. Ale tak jo, když teď máte náhled s odstupem, můžete spolu začít konečně budovat a reformovat váš vztah nově, tak, aby vám v něm bylo oběma dobře. Vy jej můžete více názorně učit emocionalitě, můžete jej i nakazit svou energií. Přítel je prostě z jiného těsta, než vy, tak jej nakažte svým entusiasmem, abyste se pak mohla vézt na jeho saních zase vy. On to asi sám od sebe neumí, není na to zvyklý, ale určitě jej to víc naučíte :-)
krize vztahu
Dobrý den, pomůžete mi, paní Douchová, pochopit jednání manžela? Potřebuji se rozhodnout, co dál a fakt nevím. je takový asi impulsivní - udělá něco, aniž by o tom přemýšlel a pak jsou důsledky. Před dvěma lety se zničehonic odstěhoval a pak mi psal dopisy, že si musí sám prát a nakupovat. Ale to přece musel tušit, ne? Takhle to šlo asi dva roky, až nakonec odešel a našel si milenku. Vodil ji na oficiální akce místo mne (byly tam i naše děti - šok pro ně), na druhou stranu všem vyhrožoval, že o ní nesmějí mluvit a vynášet informace. všude ji představuje jako novou přítelkyni, když se s ním náhodou potkám kousek od jejího bydliště, je agresivní a utíká jako malé dítě (cholerický výstup, málem mě přejel autem). na jednu stranu souhlasí s rozvodem, na druhou stranu odmítá majetkové vypořádání. A zažila jsem před začátkem naší krize - mluvil o tom, jak chce vztah spravit a potajmu si schovával peníze a zajišťoval se. Já tomu fakt nerozumím. Je to všechno dost protichůdné. Co teda platí? Jak se v tom mám vyznat? Poradíte mi?
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš dotaz je složitý a nelze jej zodpovědět v rámci internetové poradny. Jste to vy, která si musí v sobě ujasnit, co chcete, kudy chcete dál směřovat. Podle vašeho popisu to na záchranu manželství nevypadá, ale i proto by bylo důležité vědět, kudy dál, a jaké podnikat kroky - např. v rámci majetkoprávního vyrovnání...
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko,
mám takový dostat jak řešit tuto situaci. S přítele jsme 12 let + dvě malé děti. Nikdy jsme neměli problém v komunikaci, vždy jsme se o všem bavili a rozebírali. Posledních pár let komunikace z jeho strany nějak vázne. Já se mu snažím vždy vše povyprávět (pokud jedu na nějaké školení jak tam bylo, či jak bylo o víkendu s dětmi když je v práci). On mi vždy řekne, že bylo dobře, jen stroze řekne co a jak bylo. Ale pak když jedem k jeho rodičům na návštěvu, tak si s maminkou vypráví jak se tam měl a co dělal. S bráchou neustále vysí na telefonu a kecají třeba půl hodiny. A to samí s kamarády. Kamarádi, sousedi ví pomalu víc věcí než já a pak je mi někdy dost trapně, když se mě na něco zeptají a já vlastně o ničem nevím :-) Už sem mu několikrát říkala, že bych byla ráda, kdyby se mi taky svěřoval a vyprávěl co kdy kde zažil. Vydrží to tak pár dní a pak je to zase zpátky.
Poradíte jak znovu navázat z jeho strany komunikace? Děkuji za odpověď
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Moc se v tom nevyznám - říkáte, že jste spolu s přítelem nikdy problémy v komunikaci neměli, ale je to až v poslední době - to znamená, že musel nastat nějaký bod zlomu, a to byste měli spolu vystopovat, identifikovat si to, abyste vše spolu probrali a mohli fungovat dále tak, jako předtím. Je evidentní, že přítel komunikativní je, takže se "jen" vytvořil nějaký blok mezi vámi dvěma.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Poměrně krátkou dobu (cca týden) jsem randil s jedním člověkem. Zpočátku bylo všechno strašně fajn, prvopočáteční zakoukání, pusy, dlouhé pohledy do očí a neskutečná energie z obou stran (nedokážu to ani popsat jak to bylo z obou stran intenzivní a hluboké), snažili jsme se vídat jak jen to jde. Vzbuzoval jsem v tom druhém člověku vášeň, kterou v něm tak rychle nikdo dle jeho slov nevzbudil. Po cca týdnu, došlo k tomu že druhá strana začala tvrdit, že veškeré emoce během jednoho dne vyprchaly a jsou pryč a že už mi v tomto směru nemá co nabídnout, že prý to tak má. Ale na dotaz, jestli se chce ještě vidět, odpověděl že ano. Na dotaz kdy, mi ale nedokáže odpovědět.
Samozřejmě si myslím, že to není pravda, emoce tam jsou, a ten dotyčný se pouze zalekl a snaží se to násilně ukončit.
Můžete mi poradit, nebo v případě, že by má myšlenka nebyla správná mi ji vyvrátit a nastínit další postup? Už i to, že mi to není lhostejné, tak využívám vašich služeb. Děkuji moc.
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Petře. Myslím, že vše tušíte dobře. Té neskutečné vzájemné energie se zalekl, možná se bojí závislosti, možná má  zkušenosti z něčeho podobného z jiných předchozích vztahů. Vy teď dle mého nemůžete dělat nic. To bude nejefektivnější...
diskusní příspěvek
pro Toma ohledně daňového zvýhodnění na dítě: pokud nežijete ve společné domácnosti, tak si zvýhodnění na dítě uplatnit nemůžete ani na základě dohody s partnerkou jak Vám tu radila Lucie. Bývalá partnerka si bude žádat o dávky, kde uvede, že nesdílíte společnou domácnost a tím pádem bude vše dohledatelné. Riskujete, že finanční úřad po Vás bude chtít neoprávněně uplatněné zvýhodnění na dítě zpět vč. penále.
maki
PhDr. Jitka Douchová
Díky a posílám...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, mám k Vám prosbu, mám přítele, který je rozvedený, hodně nemocný, pomáhám mu, jak se dá, materiálně i psychicky, postupně se do něj zamilovávám.Jsme ale od sebe daleko, ale každý měsíc se vidíme, kultura. Včera mi řekl, že se také pokouší seznámit se ženou, která je blíž jeho domova. Prý ať pak nejsu zklamaná.Nevím jak to plánuje, to bude mít dvě přítelkyně, jednu na dálku a druhou blízko sebe. Jak mám reagovat. Jinak se chová korektně, když se přivítáme, tak se políbíme. Prosím o radu. Děkuji
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Jeho sdělení je divné. Znamená to, že je nejspíš partner více pragmatický a potřebuje hlavně pomoc. Tu mu poskytujete ve vrchovaté míře. Myslím, že byste měla rozhodně ve své zamilovanosti brzdit, abyste se pak netrápila. A s materiální pomocí bych rozhodně naprosto přestala...
agresivita a vztah
Dobrý den, partner trpí na neovladatelné návaly vzteku a agrese, zatím verbální s občasným boucháním pěstí do předmětů, ale myslím, že by byl i schopný uhodit mne... nejsme spolu dlouho. Po posledním opravdu silném záchvatu vzteku a agrese, slíbil, že vyhledá odbornou pomoc. On sám uznává, že má velký problém, mrzí ho to, chce s tím pracovat a i řekne, že pokud to nezvládne, musíme se rozejít, že by mě utrápil... Chci se zeptat, kam se obrátit? Psychologická poradna? Lékař? netuším. A jakou zkušenost máte s napravením, je nějaká úspěšnost? Děkuji za odpověď.
Kristina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kristino. Přítel by se měl zpočátku obrátit na psychologa, ten mu pak řekne, zda je důležitá i psychiatrická péče. Jde u něj o impulzivitu a cholerický temperament, ale je velmi dobré, že má náhled a uvědomuje si nutnost sebeovládání. To je velký promotivační krok kupředu již sám o sobě :-)
závislost ve vztahu
Dobrý den, jsem v úzkých nevím co mám dělat. Chodím s přítelem skoro 2 roky. Bydlel semnou a s mojí dcerou přes 7 měsíců v mém domě. Jsem na něj hrozně fixovaná, majetnická.... snad i žárlivá. Vždy když mi oznámil, že někam jde beze mě ztropila jsem šílenou scénu/vůbec při tom nemyslím/. Několikrát jsem mu v tom mém záchvatu řekla, aby se sbalil a vypadl. Vždycky ke mě došel a škemral, že odejít nechce a vždy jsme se udobřili a vše zase bylo krásné, náš vztah byl krásný, ale teď když se to před týdnem stalo znova, tak si opravdu všechno sbalil a odstěhoval se ode mně. Prý náš vztah nekončí, jenom se odstěhoval. Prý mi dá šanci na sobě pracovat a až zjistí, že jsem se změnila, tak se vrátí. Aspoň má takhle čas na to koupit si byt, který chce pak pronajímat, až by se zase nastěhoval ke mě/ke mě nové/... nevím kde mám začít, jsem v hrozném stavu, nejím, nespím a pořád brečím, co jsem to udělala tak úžasnému člověku. Kde mám začít? Půjde zpátky nebo se mě snaží jen uklidnit? Děkuji za radu.
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Nebuďte smutná. Vždyť nejde o rozchod, ale o jeho nabídku zachránit váš vztah. Nepřeje si již dál scény, jaké popisujete, je moudrý a rozvážný a má vás rád. A nechce být na vás závislý - takže on si pořídí vlastní bydlení, cítil to jako důležité. Každý můžete mít svůj soukromý azyl, když budou nepohody a scén se tak uchráníte. Vy máte nyní čas přemýšlet nad důvody vaší závislosti na něm, a váš vztah k sobě narovnat :-) A k tomu vám držím palce.
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím o radu. Měla jsem cca rok vztah s mužem, který byl psychicky týraný manželkou, byli jsme i na BKB a psychoterapii a řekli mu ať se rozvede. I psychiatr doporučil rozvod a jeho hospitaizaci na uzavřeném oddělení, aby zamezil kontaktu od manželky, napadala ho i fyzicky. On je submisivní. Nežil s manželkou, i když spou bydleli, ona vyhrožovala rozvodem a pak i on se chtěl letos rozvést a žít se mnou, mému otci řekl, že mě miluje a vysvětloval, že nejprve musí vyřešit majetek. Totéž řekl i psychiatrovi. I své ženě ... Tím se choval jako čestný muž. Je inteligentní a velmi vzdělaný. Bohužel přišel o zaměstnání. Mají hypotéku. Přijeli jeho rodiče a od té doby, od 20.12.17 se mnou a s naší kamarádkou Sylvou přerušil veškerý kontakt. Jeho poslední slova byay "Miluju tě a děkuju tvému tátovi, že existuješ a plakal u toho" Často plakal. Prosila jsem ho v SMS, aby vztah oficiálě ukončil se mnou, by mi napsal, že mě nyní nenávidí, že se mi třeba uleví. Neudělal to. Trápí mě to - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Po svém partnerovi žádáte nemožné. Nemůže vám napsat, že vás nenávidí, když opak je pravdou. Ale je v pro něj bezvýchodné situaci. Je ze své podstaty submisivní, přišel o práci, takže nemá šanci vyplatit v rámci rozvodu manželku a vyřešit hypotéku. Je evidentně dost ovlivnitelný jinými - po příjezdu jeho rodičů si "nechal domluvit". Musí se chovat racionálně. Nezlobte se, ale já vidím často o několik rohů dopředu. Tento vztah by neměl šanci na šťastnou perspektivu vyváženého vztahu...
prevence problémů ve vztahu
Vážená pani dokrorko, obracím se na Vás, protože si už sama nevím rady. Trápí mě zdánlivě banální problém, který však velmi ovlivňuje můj partnerský vztah. Mám již přes tři roky vztah s báječným mužem, který nemá takřka žádnou chybu. Na jednu-nestará se o sebe. Na první pohled to není patrné. Má moderní účes, padnoucí oblek, značkový parfém,.. Ale často se myje dle pořekadla z vojny - co je mokré, to je čisté. Snažila jsem se ho už několikrát návést k tomu, ze po sprše by mohl vonět spis mydlem, ale nikdy jsem to neřekla naplno. Nerada bych ho urazila. Tento problém však z mě strany velmi ovlivňuje nás intimní život. Už jsem jej zkoušela při oralnim sexu upozornit, ze si patrně špatně oplachl pěnu ze svého “nadobicka” (ačkoliv o pěnu neslo...), abych ho upozornila. Marně. Pak jsem mu zkoušela říct, ze potřebuji 100% hygienu, abych neměla zdravotní potíže. Ač jinak nemá problém nic řešit, odvětil mi, ze kdyby se o své nádobicko nestará, měl by sám zdravotní potíže... Už nevím, jak dal..
Anonymka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Souhlasím s tím, že problémy s hygienou u partnera jsou vždy velmi subtilní problém, o němž se těžko mluví nahlas. Ale problém to je, a velký.Jen teď nevím, co nabídnout, kromě třeba nápadu, že byste si oživovali váš intimní život společnou sprchou, abyste se o vše sama v rámci erotické předehry ve sprše postarala. Ale to není dlouhodobé jediné řešení. Asi byste měla někdy mluvit více otevřeně a říct, co je pro vás důležité. Jste partneři, snad byste mohli mít vůči sobě otevřenou důvěrnost i v tomto ohledu. Samozřejmě velmi záleží na formě sdělení...
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
rád bych Vás poprosil o radu. Se slečnou jsme spolu nyní 3 měsíce. Ze začátku jsme na vztah šli oba dva poměrně rychle. Nyní jsme ve fázi, kdy máme všechny ,,karty odhaleny" a trochu nám docházejí témata k řeči. Přidává tomu i fakt, že já byl poslední měsíc pracovně vytížen a slečna měla zkouškové, což bylo stresující pro oba dva.To správné napětí je spíše střídáno tím nepříjemným. Dohodli jsme se spolu, že teď nebudeme týden v kontaktu, což zatím pozoruji jako správnou věc, protože se alespoň u mně spousta myšlenek poskládalo na správné místo. Zatím mi vykrystalizoval takový nápad, že by nebylo špatné to teď vzít pomaleji, když jsme na začátku spěchali. Rozhodně bych nechtěl vztah jen tak zahazovat, protože jej vidím jako perspektivní. Budu velmi rád za Vaše případné komentáře či jakákoliv doporučení. - otázka upravena poradcem
Jiří
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jiří. Myslím, že mne nepotřebujete, přemýšlíte o všem velmi dobře a konstruktivně, a sám nacházíte řešení. Já nemám co dodat a držím vám oběma palce :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, řeším takový problém (není jediný), který vypadá sice jako malicherný, ale hodně ovlivňuje náš vztah s manželem. Manžel potřebuje být vítán a středem pozornosti. přijede k rodičům a ti se kolem něj sběhnou, všechno se točí kolem něj. Lékařskou péči snáší jen, když má domluveno nějaké nejlépe privátní zařízení nebo alespoň domluveného lékaře. Dokud jsem byla na MD, tak jsem vždycky byla doma. Teď občas přijde a nikdo doma není (děti kroužky, já v práci, na nákupu) a on telefonuje na všechny strany, kde jsme. Přijde návštěva a on musí být středem pozornosti. Když je to naopak, je zle - lékař je špatný, protože se mu dostatečně nevěnoval - střídá lékaře tak 1x za 3 roky. Když k nám přijdou moji kamarádi, tak odchází anebo dělá scény. Scéna je i po jeho příchodu z práce - nepozdravili jsme ho, nebo málo nahlas nebo jsme se na něj při tom nepodívali. Ale my ho opravdu neignorujeme (jak to dělá naopak někdy on nám), jen prostě třeba totálně nepřerušíme nějakou činnost (já vaření, děti úkoly či sledování televize). Bohužel začal hledat obdiv jinde a zjistila jsem, že jezdí za sexem za jednou rozvedenou - ta je sama a tak nastává jím očekávaný scénář - on přijede a je vítán. Paní za to inkasuje i společné drahé výlety (z našeho rozpočtu samozřejmě, my na výlet s ním nesmíme, protože on se tak rozhodl). Od nás se včera odstěhoval. Paní Douchová, co mohu udělat? Rozvod nechci (zatím), uťápnutá taky úplně nejsem, ale je fakt, že kvůli klidu jsem začala v některých věcech ustupovat. Neustoupení totiž znamená jen zhoršení situace (jezdí až pozdě večer, nechce dávat peníze na domácnost, myslím si, že milenka je taky důsledkem nastavovaných hranic). Prosím, poraďte.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Váš problém malicherný rozhodně není, ale těžko vám v  něm mohu od stolu poradit. Manžel potřebuje maximum pozornosti, jíž nikdy není dost nasycen. Asi jí měl málo ve své původní rodině? Bylo to takto vždy? To je otázka pro vás samotnou. Pokud to tak bylo, proč jste se brali? Dříve vám to nevadilo, a otevírá se to ve své síle dál a více až s věkem a starostmi o rodinu? Manžela těžko změníte, můžete změnit pouze svůj postoj k jeho projevům...
partner odmítá dítě
Paní doktorko, s manželem jsme spolu už 11 let od svatby. Vždy jsme se bavili o tom, že v budoucnu chceme děti. Manžel to i tak odkládal, nakonec jsme se rozhodli a skoro 5let trvalo, než se nám podařilo mít syna. Jako miminko byl docela náročný, ale dnes má 4 roky a dělá nám jen radost. Já i manžel se o něj staráme, opravdu se mu věnujeme. Když jsme se ale začali bavit o druhém dítěti, manžel se opět "cukal". Nakonec jsem se tím trápila asi rok, až mi došla trpělivost a dala jsem mu poslední měsíc na rozmyšlenou.Je mi 36 let, jemu 41,já nechci čekat dlouho, chci se o druhé dítě pokusit. Navíc náš syn se pořád ptá, kdy bude mít bráchu.Manžel se ale právě definitivně rozhodl,že druhé nechce,že chce klid, že si připadá starý.Hrozně mě to sebralo, už několik nocí pláču a nedokážu se s tím srovnat. Když jsem mu řekla, že tedy pojedeme v létě na dovolenou k moři (po 6 letech),řekl mi, ať teda jedeme sami, že on za to peníze dávat nebude (nejsme ve špatné fin.situaci). Jak se s tím vyrovnat? - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Ve vašem dotazu jsou dva rozdílné body - manžel odmítá druhé dítě, a manžel odmítá finančně mírně náročnější dovolenou s odkazem na cenu. Je to tedy tak, že druhé dítě nechce rovněž primárně z ekonomických důvodů? Měli byste spolu o všem více mluvit v klidném a konstruktivním tónu, nic jiného mne nenapadá. Vytvoření a uspořádání rodiny je věcí domluvy a shody mezi vámi dvěma. Znám páry, kde naopak manžel chce širokou rodinu s minimálně 4 dětmi, a žena chce jen jedno, maximálně dvě. Také se musejí dohodnout. Partnerství je o dohodě, tak se o ni spolu snažte, používejte jasné a srozumitelné argumenty - oba.
problematické vztahy s rodiči
když vezmu kluky s kterými jsem kdy měla co společného dost dobrý kluk, který si nechává posílat fotky holek v prádle, kluk z děcáku, co pomlouvá své rodiče, kudy chodí, kluk, co by mě jenom buzeroval. To by mu asi nevadilo, ale kluka, co si se mnou píše a je ke mně pozorný, laskavý, vyslechne mě, pomůžeme si navzájem atd. toho odsoudil jenom proto, že párkrát přišel domů na mol. Že je jinak pracovitý, akční, má obrovský talent, pořád něco dělá, chová se ke mně slušně, to ho nezajímá. Mám si koukat najít pořádného chlapa. A jak? Mám snad lítat po městě a zkoušet to na každého, co mi padne pod ruku a získat pověst blázna? To neví, že násilím nic nejde? Zeptala jsem se ho, že, kdy už mě bude brát konečně takovou, jaká jsem. Odpověděl mi, že nikdy a taky, že nikdy nebude přijímat moje názory. Mám se změnit, ale hlavně, že on se nikdy nezmění. Máma řekla, že on už jiný nebude, protože i ji omezuje, chtěl by jí kdeco zakazovat, nechápe její zájmy. Nic neuznává. Co s tím dělat?
Iveta 2. část
PhDr. Jitka Douchová
Měla byste, Iveto, fungovat sama za sebe a podle sebe. Chápu, že vás otcovy názory mrzí, ale jak říká vaše matka, on se nezmění. Asi jste si oba v mnohém podobní - tvrdohlaví a sví. Zůstaňte sama sebou a mějte se ráda takovou, jaká jste. Nic jiného mne nenapadá.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, nerozumím svému otci a jeho názorům na moje aktivity, popř. životní postoje. Je mi 30, ráda jezdím na koncerty jedné své oblíbené kapely, ale jemu se to nelíbí. Nedávno mi řekl, že ve svém věku bych už měla být dávno vybouřená a že, dokdy jako míním na ty koncerty ještě jezdit? Do 50? A proč ne? Ti kluci jsou stejně staří, jako já a mně to nikdo zakazovat nebude se s nimi stýkat. Další věc je ta, že jedna moje kamarádka bude mít dítě. Řekl mi, že až ho porodí, přestane se se mnou stýkat, stejně tak, jako každá moje kamarádka, která se usadí a bude mít manžela a dítě. A proč by se se mnou měli přestat stýkat? Řekla jsem mu, že pro mě narozením dítěte život nekončí a že nevidím důvod, proč bych ho minimálně jednou ročně nemohla někomu svěřit na hlídání a jet se někam odreagovat. Ne, neexistuje, tím pádem budu nezodpovědná matka. Proč nezodpovědná? Protože chci žít moderně a ne tak, aby mě kdokoliv a cokoliv omezovalo? Nemáš kluka a nikdo ti není dost dobrý. Hm a to mi má být
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Iveto. Je vidět, že názory vašeho otce jsou pro vás velmi důležité, byť jste v antagonistickém vztahu, co se týče vašeho životního stylu. Bolí vás to, zároveň jste na něj naštvaná, a nevíte, co s tím vším. Myslíte, že se zrovna tak vašimi vztahy trápí táta? On je pro vás asi velká autorita, vy vzdorujete, ale tak trochu jako v pubertě. Je-li vám 30, jste dospělá žena, která zodpovídá za sebe a za své hodnoty hlavně sama sobě a nemusí se obhajovat před otcem. Ale jdu číst dál.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, jdu si k Vám pro radu. Už začínám být alergická na manželovo jak já budu vypadat. Manžel poměrně bezhlavě vstupuje do různých aktivit (cílem je vždy zbohatnout) a pod vlivem okolností kývne na věci, které by měl se mnou minimálně konzultovat. Třeba přislíbí, že spoluzaloží firmu a já se vzdám veškerých financí. Když jsem to odmítla (nechápu, proč bych měla podepisovat něco, co z naší rodiny odpumpuje peníze bez možnosti návratu), zuřil, jak bude vypadat, že všechny ostatní ženy to už podepsaly (skutečnost je taková, že ani jedna - znám je, bylo lehko ověřitelné). Nebo řekne, že někam pojedu (protože tam jedou i ženy ostatních mužů), jenomže já třeba kvůli práci nemůžu, tak je to zas - jak on bude vypadat. Vysvětlovat mu něco znamená jen přilévat olej do ohně. Protože "on je pod pantoflem". A jak on vypadá před ostatními. A všichni to vidí. Na racionální argumenty reaguje zase podobně. Je z toho cesta ven? Začíná totiž dělat spoustu věcí za mými zády, prý aby se se mnou nemusel dohadovat. Takže zase vina u mě. Přece ale dobrovolně nebudu strkat hlavu do oprátky (třeba u těch peněz)? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Moc záleží na tom, jak jste si váš vztah od začátku nastavili. Buď jste kooperující tým, vyvážený - to je pevnou součástí manželství, nebo se manžel chová samostatně za sebe a tím se narušuje rovnováha mezi vámi dvěma. Pokud máte SJM, rozhodujete o společné kase a společném podnikání oba, to je nezpochybnitelné. Jako psycholog do vašeho vztahu nahlédnout nemohu, mám málo informací, a chtělo by to spíš osobní spolupráci. A, ano - "jak já budu vypadat", to vypovídá o tom, že se manžel jako "podpantoflák" opravdu cítí. Tak přemýšlejte nad tím, jak vaši vzájemnou komunikaci narovnat do rovnoprávnosti :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mam pocit hrozné deprese, úzkost a strach o rodinu, o naše štěstí o štěstí naší malé holčičky.
Vše beru v celých souvislostech a proto se trápím.
Na všechny abnormality jsem si zvykla i když to byl nekonečný boj s mými normami. Nejhorší je ,že jej miluji a pořád stojím o to vyřešit situaci.
On neúplná rodina, věčný boj o finance a nesolidní, bezcharakterní přístup k životu, hajení jedince, boj o přežití, nedůvěra, kalkulace...............
Naše rodina, soudržná, odpovědnost jeden za druhého, starost jeden o druhého a nesobeckost,pochopení, vlídnost, prostě empatie na každém kroku.
To je zřejmě kamen úrazu, od prvopočátku, jsem oddaně snášela to ,že mě využíval finančně, pracovně a citově a odměnou, byly lži a nevěry. Byla to závislost. Nyní jsme spolu 14 roku, bydlíme spolu pět od narození naší dcery. Zálety byly i po mém narození. Do kdy se utrácela moje mateřská a rodičák a peníze z pronájmu bytu, do té doby to bylo v relativním klidu. Pán mě na chalupě navštěvoval zřídka a jen se kouknul na dítě a něco snědl a někdy porekreoval plus sex a jnak přebýval v domě ve městě, který jsme vybudovali společně, ale on finančně. Makala jsem na něm a vše zařizovala a dozorovala, on se jen vezl a flámoval.
Partner o 11 let mladší, během mé výpomoci nastartoval skvělou kariéru, nechal si ode mě pořídit dítě, které nehlídal a nic jen se občas objevil. V zimě jsme byly s ním a v té době vždy malo topil a pořád nějaký zákaz a příkaz, ztrácel se a objevoval jak ho napadlo a hlídání věčně nemocné dívenky na mých bedrech.
On levnou chuvu a občas se i přiživil, dítě mu oblékala moje dcera dospělá(dědily jsme věci po vnukovi).Vydělal nejméně dva miliony a ja na konci mateřské jsem mínus sto tisíc a to jsem měla ten pronájem navíc a nic nemám. Vše jsem si musela platit i šampon i leky vše sama. Jednou za rok zaplatil nějakou lacinou dovču, kde jsem musela vařit a nebo žít jako nuzák.
Momentálně jsem pátým rokem doma, protože nemocnost dcery ja tak velká, že jsem si raději zařídila placení důchodového pojištění, které opět hradím ja. Na chalupě kde jsme osum měsícu z dvanácti, platím složenky a vše dělám sama.Zahradu, dítě nonstop , vařím a živím muže který jezdí na víkendy. Každý mimořádný výdaj si musím zaplatit. Sam si dopřál během té doby několikateré Alpy na lyže, jachtění na moři a koupil si motorku.Mě nedá ani na nové gumy na auto, které jsem si kvůli dceři koupila z úspor před sestěhováním, protože mi auto nechtěl půjčit ani když se narodila...............
Momentálně mi pomáhá kdo muže. Nemám šanci si za celou dobu našetřit ani na obyčejné kolo, na nic. Mám 52 roku a opustila jsem před porodem práci kde jsem vydělávala padesát tisíc. Nyní mě čeká živoření, někde na zkrácený úvazek a stejně mi nadává do příživníku a tvrdí že na mě nedá ani korunu. Jsem tak daleko, že cizí lidi se snaží mi pomáhat a občas něco koupit víc než on. Mam i vnuky a ráda bych žila i pro ně, ale nepotřebuji nic jen peníze na návštěvy u rodiču. Co je to holič a tak neznám. Pokud chci ušetrit něco abych i ja občas rozhodla ,že něco koupím a nebo pořídím nějaký nadstandard tak musím jist skoro nic.Když něco koupim, řekne že mám asi hodně peněz a ubere z těch pěti tisíc co mi vyděluje na vše.On vydělá kolem třiceti a více. Cítím ponížení a ráda bych zachránila rodinu.Nechce o ničem mluvit, ma trezor a často mi i dluží.Jednou jsem si dluh vzala z jeho peněženky a od té doby mi nedává ani na své jidlo a kupuje si sám a ma svou poličku a dcera si nesmí nic vzít. Je to ostuda...........................Tolik jsem obětovala a nic se mi nevrací..................Všichni mě upozornovali atjdu od něj už dávno. Jinak, ale vím že máme podobný způsob života, výlety, voda, kolo, Jidlo...........pořád je problém jen v penězích. Utratila jsem padesát tisíc za pojištění abych mohla být s dítětem navíc.Nebudu mít díky tomu a mateřství slušný duchod a ani nemám už moc síly . Jsem ze všeho strašně utrápená a unavená.Nemluví s náma skoro, žije si své rituály, Přezčasy a posilovny , občas flám, motorka a pak snad jsme někde i malá a on. Nedokáže jen tak vzít peníze a jit s náma do obchodu. Když jedeme na hory koupí jednu permici a ja mužu jen když je unavený, jinak hlídám. Sama si nemohu nic dovolit........................Vím, že když bych odešla, byla bych o placení nájmu huř a neměla bych ty blbé čtyři tisíce z nájmu svého bytu.Ale hlavně bych byla na malou sama je to začarovaný kruh.Na další eskapády a jiné chalapy krom kamarádu nemám ani pomyšlení.Nabízela jsem mu tenkrát at jde na mateřskou on, měl nižší plat, ale odmítl.První pul rok mi nedal ani alimenty.Po třech letech jsem udělala křik , tak chodil aspoň jednou měsíšně na nákup do výše 1500 Kč. Co koliv chci dopřát i malé o vše musím s ním bojovat, žádný vstřícný krok nic nikdy nic nejde z něj a pak vždy vše stejně si hledí nějak nějakým trikem vrátit, někde mi ubrat......................Poslala jsem ho i do poradny , po jedné návštěvě odešel ,že jsou to kreténi.....ja tam...
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Nezlobte se, ale jako partnerský psycholog k tomu, co vyprávíte, nemám co říct, co řešit. Popisujete poměrně hrůzný příběh s domácím násilím v podobě psychického teroru. Jste na "partnerovi" velmi nezdravě závislá a to vám ubližuje. Ubližuje to i vašemu dítěti - v jakém rodinném modelu vyrůstá?  Potřebovala byste sílu vykročit z tohoto kruhu ven. Ale obávám se, že vám vztah s ním nikdo nevymluví, i když to není vztah, ale teror. Pokud se rozhodnete k odchodu, navštivte předtím manželkou státní poradnu, kde jsou služby zdarma.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, můj přítel má velmi zámožné rodiče, se kterými 29 let žil. Rodiče si neustále nárokují jeho pomoc a drží ho svými penězi pořád jako v klepetech. On to bere jako samozřejmost, protože jsou to jeho rodiče, ale oni mu tím pádem nedovolují svobodně žít, samostatně se rozhodovat. Máme se brát a rodiče nesouhlasí s naší svatbou, protože ji plánujeme dle našich představ, ne jejich. Žádné peníze po nich nechceme, ale bydlíme u nich ve velkém domě, kde máme svůj (i když pořád jejich) byt. Celý život mu diktovali co má dělat a on jim nikdy neodporoval, naopak, se vším se jim svěřoval a teď neví jak z toho ven. "Tchýně" se v tuto chvíli snaži organizovat život i mě, ale já nejsem tento typ. Přítel by to nejraději nechal všechno vyšumět, ale je na mé straně, kdyby byl problém, rodiče by opustil, to mi ale přijde jako moc razantní řešení, jak se mám zachovat, abych udržela jeho rodinu kompletní, ale dala jim najevo, že jsme ted my 2 nová rodina? Předem moc děkuji za radu.. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. To je příliš velká extrapolace - buď, a nebo. Nemyslím, že by vzájemná vazba přítele a jeho rodičů byla podmíněna jejich majetkem. Prostě mají v rodině nějaká pravidla, nárokují si ovlivňovat jeho život, a vy patříte k němu, takže i váš život. Potřebovali byste se stát hlavně na jeho rodičích ekonomicky nezávislí a bydlet samostatně. Etablovat se jakožto samostatná jednotka, to je na vás na obou, ale na něm víc. On musí odstřihnout pupeční šňůru od své matky. Ona je na něm nejspíš citově závislá, což není zdravé, a je tam reciprocita. Čím dříve se odstěhujete, tím lépe. Přítel tím o rodiče nepřijde, jejich láska nijak nezanikne :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, vzala jsem si muže-milence, se kterým jsem otěhotněla. Věděla jsem, že to není muž mého života, ale myslela jsem si, že se na tom dá pracovat. Pracovali jsme dlouho, máme 3 děti, a on asi pořád není muž mého života. On je introvert, k ničemu se nemá, musím ho tlačit, vše vymyslet, zařídit, pracuje, ale práci mu hledám já a logicky v ní není moc průbojný, rodinu stěží zajistíme, opřít se nemohu. Když jsme byli mladší, myslela jsem si, že se teprve rozhoupává a pomáhala jsem mu, teď mám pocit, že je naopak více a více takový a že z něj "chlapa" neudělám. Je moc pohledný a hodný, ale má logicky trochu problémy s egem. A ve mne se probouzí žena, chci muže, ke kterému budu moct vzlížet, opřít se o něj - a jsem krásná a úspěšná, muží se mi velmi dvoří. Můj manžel mne v životě nikam nepozval, ecche na ničem pracovat, do poradny nechce - on nic nechce. Myslím, že mne miluje, stará se o děti - nechci rozbít rodinu - ale nemůžu to ze své podstaty vydržet celý život - nebo ano?

- otázka upravena poradcem
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sylvo. Z vašeho popisu to vypadá poměrně jasně. Ale jen na první pohled. Vše popisujete vy, vaším úhlem pohledu. De facto převažují negativa. Jistotu máte v jeho lásce, ale jinak se jedná o pro vás neimponujícího muže, který stále ztrácí kredit. Tím víc, čím víc se vy osobnostně rozvíjíte. Ale máte spolu 3 děti, a to asi dobrovolně. Takže dříve jste ten rozdíl mezi vámi dvěma tak ostře neviděla? Potřebujete si v sobě srovnat priority - co potřebujete od partnera, s nímž chcete prožít celý život s láskou a úctou. A podle toho pak asi jednejte. Nyní je jasné, že jím tak trochu opovrhujete - to pro kvalitní vztah opravdu není dobré...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko,

je mi 21 let, jsem ve vztahu, který trvá zhruba 10 měsíců s přítelem, který je o rok starší. Předchozí vztahy jsem měla se staršími muži (o 12 a o 20 let).
Nevím, jestli to s tím souvisí, ale tento vtah je pro mě nový, mám partnera ve svém věku, dokonce společně studujeme, spolubydlíme (s dalšími studenty), problém je, že mám pocit, jako bychom byli kamarádi. S přítelem nemáme sex a ani mě to výrazně neláká.
Mám pocit, jako bych ve vztahu nic nenacházela. Zezačátku jsem byla nadšená, že se za partnera nemusím nijak stydět, že máme i stejnou povahu, přítel je vychovaný, hodný. Jenže já mám pocit, že je to takové dítě. Nerozumí spoustě mých názorů nebo myšlenek. Myslíte, že se to časem změní? S věkem?

Děkuji.
Jana M.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano M. To netuším. Vy si musíte sama pro sebe uvědomit, v čem jsou pro vás přitažliví právě starší muži - čím je to dáno, v čem pro vás spočívá jejich mentální i sexuální atraktivita. Nyní to vypadá, že váš současný vztah nemá šanci na dlouhé trvání, ale kdoví? Asi by bylo důležité, abyste si vrátila začátek vašeho současného vztahu, co vás spojilo, a proč.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svou matkou. Již od dětství jsem cítila, že často upřednostnuje mého o 5 let mladšího bratra, ale bylo mi trapné vyslovit tuto myšlenku nahlas. Vždy jsem v duchu okřikla sama sebe. V nedávné době jsem se o svých pocitech bavila se svou sestřenicí a její maminkou, obě mi potvrdily, že matka vždy nadržovala mému bratrovi a vzápětí mi vysvětlily proč..moje maminka měla vztah s manželem své švagrové, mé tety, z tohoto vztahu se narodil můj bratr, podoba je naprosto zřejmá a já konečně pochopila, proč máma bratra ochraňovala a upřednostňovala. S mým otcem se rozvedla, když mi bylo 22 a bratrovi 17 let kvůli jinému muži. Nevím si absolutně rady, přestože jsem dospělá, jak se k mámě chovat a jak naložit s touto informací? Moje 2 děti mají babičku celkem rády a nechci jim jí brát a jakkoliv popisovat tento problém, ale také se sama nechci s matkou vidět a dělat, že nic nevím, bojím se našich budoucích společných setkání. Můj otec se nikdy nezmínil.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Bude nějakou dobu trvat, než tuto informaci vstřebáte a zpracujete - tj., že vaše matka má s jiným mužem z příbuzenství nemanželské dítě - vašeho bratra, kterého upřednostňovala. To je rodinné tajemství, je otázka, zda ví váš bratr, kdo je jeho biologický otec. Vaše děti bych do toho nevtahovala, pro ně je vaše maminka jejich babička, kterou mají rády, tečka. Takže teď je spíš na vás, co vy s tím, co to s vámi udělalo, a také PROČ. Manželství s vaším otcem asi dobré úplně nebylo, aspoň pro matku ne, ale to neznamená, že vás nemá jako svou dceru ráda! Bratra ochraňovala podvědomě víc. Dle mého názoru nastal čas, abyste spolu s matkou začaly na toto téma spolu mluvit. Uleví se vám oběma.
nejistota ve vztahu
6)než jeho a jestli po tom všem bych odpustila nevěru a ještě jako třešničku se vyptával,stejně bys mě nechtěla zpět a čekal na odpověď a já dělám,že nevím,že jsem nad tím nepřemýšlela,že očividně má jasno,tak já se od něj odpoutávám a to se mu moc nelíbilo.A ptala jsem se ho na to konto, jestli on by toto dokázal,kdyby byl v mé kůži a on že ano.Zadní vrátka?Nechápu.Nicméně teď jsem v situaci velkého sebeovládání a tuto zprávu píši,když je zrovna s ní.Nadále jsme se domluvili,že po dobu mé mateřské bude s námi doma a budeme žít nadále takto dál a před okolím budeme dělat,jakože nic.Takže osobní život bude on žít svůj a já zase svůj a náš společný je naše dítě.Já se dávám velice do sebe a i když je to velmi krátká doba,tak pracuji jak na svém zevnějšku,tak i duševnu.Má opora je moje máma a drží mě nad vodou.Okolí mi říká, jak rozkvétám a neskutečně mi to sluší,ale kdyby jen věděli.Jaký máte názor na náš trojúhelník?Já pro rodinu udělám vše,ale zda jdu správnou cestou,abych ji udržela?!
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sabino. Nejsem si vůbec jistá, zda je pro vás dva dobré, abyste vy byla svědkem toho, kdy on odchází za milenkou a věděla, že teď je s ní. Je to pro vás dva zoficializované, zlegalizované, a to váš vztah trhá, rozhodně to nepřispívá k šanci na dobrou perspektivu do budoucna. Uzavřeli jste pakt o formálním manželství, ale to může být tehdy, pokud to mají oba nastejno. To není váš případ. Vy se trápíte, před 2 týdny se vám srdce rozletělo na tisíc kousků. Mělo by to mít jiné obrysy, aranžmá. Vlastně manžel má nyní vše a nemá důvod se tlačit do nějakého rozhodování v brzké době. Měli byste spolu přemýšlet o tom, jak to udělat jinak, aby to bylo pro vás šetrné a bezpečné. Měl by se manžel dočasně odstěhovat jinam? Co jiného byste spolu sami sobě navrhli? Tohle je vůči vám nefér a velký stres. On navrhoval nakonec poradnu, objednejte se tam, a v přímém rozhovoru s profesionálem mluvte o tom, co by v současné fázi bylo pokud možno optimální.
nejistota ve vztahu
5)mého těhotenství se viděli oficiálně(manžel neuznával nevěru a ani schůzky s kamarády jiného pohlaví, anž bych to nevěděla) a tam mu vyprávěla, jak je ve vztahu nešťastná, že za 10 let mají společnou jen tva nikam se neposouvají a to vše mi i tenkrát vyprávěl, že to nechápe. a teď 2 měsíce po svatbě se náhodou potkali a tam to přeskočilo. Ona už 12 let ve vztahu nešťastná a on po svatbě, kde začal panikařit, že mu končí život atd. Jasně, my byli velmi aktivní sportem, ale to s dítětem zkrátka nejde. A tak toto věřím, že je spojilo. A jak jsem si tu zprávu přečetla, tak jsem ho konfrontovala s tím, že jsem ho začala fackovat, teď se za to stydím, že jsem se k tomu snížila, ale bylo to v dané situaci. že zrovna on, tak věrný a láskyplný mě podvedl. Nyní jsme ve fázi, že je to14 dní, co to vím a pouštím ho k ní, ale jak říkám,máme pravidla a kdyžjde on,tak já jdu taé s kamarádkou nebo někmven. Hodně spolu po večerech mluvíme. Předevčírem se mě ptal, jestli budu nekdy milovat někoho víc,
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Jdu na poslední část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
4)chce, tak ok, pro naše dítě zde musíme být, jelikož bude mít velké pokroky od 1.5 roku a bude nás oba potřebovat a navíc byt na hypotéku atd.Dala jsem návrh, že spolu tedy budeme žít jako doposud, ale nyní jako spolubydlící a rodiče. Nebudeme si dělat naschvály,budeme dělat nákupy, praní a vše jako doposud, ale milenecký život je tabu a budeme žít každý svým životem,ale s pravidly. Když on půjde ven, tak já půjdu další večera a tak. Ani nevíte, jak mu jakoby spadl kámen ze srdce a byl neskutečně nadšený, jak jsem to pohotově a s noblesou navrhla a poprala se se situací. Najednou otočil, že by časem pomohla poradna a třeba to dopadne dobře samo, že to chce jen čas. Až do večera, kdy se mi rozbil telefon a on mi dal svůj starý a tam mu přišla na sociální síť zpráva, že naše dítě je krásné, že děkuje za foto a že se těší, až budou zase spolu a pusinky posílala. A ano, byla to jeho kamarádka ze střední, která ani nevím proč mi vždy ležela v žaludku. Asi 6 smysl, ale správný. Už v období
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Aha, přecházím dál...
nejistota ve vztahu
3)podotýkám,že na mateřské chodím pravidelně na brigádu a s kamarádkami se také vídám často. Ale nejsem svatá, vždy je vina na obou stranách, toho si jsem vědoma.Cvičení mi dělalo opravdu dobře, ale 1 den jsem měla opět výbuch na jeho popud a tak jsem ho poslala na pár dní k rodičům, které měl zrovna mimo. Veliká chyba! Tam se to všechno stalo a ho to utvrdilo. Já mu psala, jak mi chybí a on mi taky. Šli jsme i s prckem na oběd a bylo to vcelku fajn, i když s našim šídlem je to vždy hektické. Večer mi opět psal, že pro nás udělá první poslední a že mu už chybíme a těší se domů. Pak se vrátil, ale v ten den šel hned do práce a večer měl jednu akci. V noci došel a řekl, že už mě nemiluje a nechce se mnou být. Začala jsem se z toho zalykat a srdce se mi rozletělo na 1000 kousků. Nikdy neřešit nic s opilým, ale ve víně je pravda a konečně jsem se dozvěděla víc. Další den si na tom stále trval a tak pro nej nepřicházela v úvahu poradna apod. Další ráno jsem přišla s návrhem, že pokud to tak
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nejistota ve vztahu
2) člověk. A začalo si toho všímat i okolí, což pro mě bylo alarmující. Vše jsem začala řešit před Vánoci, kdy jsem se ho ptala, co se děje. Nechápala jsem to. Snažila jsem se být dobrou manželkou a byla benevolentní, ale vždy byl dobrý dva dny a pak zase na novo. Po Novém roce mi před očima cukl s mobilem, což mi nikdy neudělal. Vždy jsme mohli mít vše na očích a věřili si. Tento okamžik mě vyprovokoval k vážnému řešení situace. Od té doby se choval velmi pěkně, sex byl super(ale v tom nebyl problém nikdy) a neuste mě ujišťoval, že se bude maximálně snažit, aby se mi vrátil ten můj starý manžel a nejlepší kamarád, kterého jsem si brala. Ve mě byl ale stále veliký otazník.Jsem velmi všímavá a zároveň se nenechám jen tak opít rohlíkem a tak jsem do toho vosího hnízda i tak nadále šťourala, když mi k tomu dal jednoho večera zase podnět. Ale pak to bylo zase dobré a tak pořád dokola. Nicméně já už začala chodit do posilovny, jelikož mi pak stále vytýkal, že nemám koníčky apod.(podotýkám,
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nejistota ve vztahu
1)Dobrý den paní Douchová,
ráda bych znala Váš názor, případně si nechám poradit. Je mi 27 let, mému manželovi bude 30 a máme 16 měsíční dítě. Ve vztahu jsme nyní 5 let a od svatby máme pouze ani ne 5 měsíců. Známe se od mých 15 let ze školy, kde mě měl velice rád,ale já ho vždy brala spíše, jako kamaráda(i když mě přitahoval ne, že ne).Nicméně našim osudem bylo poznat se až v pozdějším věku, kdy jsme se do sebe bezhlavě zamilovali dá se říct na první pohled.Manžel chtěl děti vždy do 30let měl to, byt na hypotéku, který jsme si zrekonstruovali podle našeho máme,auto jsme si pořídili půl roku po naší známosti a vše jsme vybudovali za krátkou dobu. A nyní k věci.Brzy po svatbě jsem si všimla, že je manžel velmi náladový, protivný a čas s námi trávil, ale bylo to vcelku o ničem. Někdy jsem ho konfrontovala, ale z toho jsem ho nechala být a nechala ho, ať se věnuje svým koníčkům, zálibám a kamarádům. Najednou chtěl všude s kamarády chodit, ale bez manželek nebo přítelkyň a byl to jiný
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sabino. Přecházím na vaše pokračování.
nejistota ve vztahu
Dobrý den paní doktorko, s přítelem jsme spolu chodili 3 roky, rozešel se se mnou kvůli jiné ženě. Byli jsme od sebe 4 měsíce, ale občas si napsali, viděli se ... Dali jsme se od nového roku znovu dohromady (nebydleli jsme spolu předtím, teď také ne). Po jeho návratu jsem toužila, nyní nevím, zda to zvládnu. Čekala jsem omluvy, sliby, vysvětlení, kytice :o) nepřišlo nic. Jsem to já, kdo při společných hovorech otvírá 13.komnatu - já se snažím zjistit, jak moc se mnou v budoucnu počítá, jaké city ke mně má, jak se změnil, jak to bude mezi námi fungovat, já říkám, že nebudu tolerovat žádné jiné ženy, jsem to pořád já, kdo se nějak snaží. Očekávala jsem, že on bude teď ten tahoun a pilot našeho vztahu. Prosím, poraďte, jak fungovat, nechci ho kontrolovat, jeho mobil a volný čas, ale jak si můžeme pomoci? A má smysl pokládat mu otázky: co se ti na té druhé ženě líbilo? Dost v tom plavu, jeden den ho strašně chci, druhý jsem z toho přemýšlení unavená ... Děkuji.
Veronika - znovuobnovený vztah
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Veroniko. Byl to on, kdo navrhl návrat? Musel si vás nějakým způsobem vydobýt? To tam asi hraje roli také. Bylo by dobré, abyste začátek druhé fáze vašeho vztahu brzdila a požádala jej, abyste mluvili spolu o tom všem ,co je pro vás dva důležité. Řekněte mu, že nechcete být iniciátorem těchto rozhovorů jen vy, že chcete, abyste k nim byli vzájemně oboustranně motivovaní, abyste měli šanci. Měl by vědět, že jeho aktivita je pro vás velmi důležitá pro možnost případně se do vztahu plně opřít, ale jinak, na základě společných povídání. Třeba je přítel introvert a nemluva, ale pokud mu na vás opravdu záleží, měl by se snažit. Jen možná neví, jak. V tom mu musíte napovědět :-) Přeji vám oběma hodně štěstí do druhé etapy.
manželovy kamarádky
Dobrý den, zkusím se zeptat na svůj problém. Po 17 letech manželství jsem náhodou zjistila, že manžel slibuje vztah jiné ženě, znám ji, bezdětná, svobodná padesátnice, která se léčila na psychiatrii. Na přímý dotaz mi řekl, že chtěl jenom sex, že žádný vztah nehledá, což ovšem ona odmítla a tak k ničemu údajně nedošlo. Žádná omluva, žádné "už se to nestane". Manžel mi řekl, že mít kamarádky a vídat se s nimi není nevěra a nechce o tom hovořit. Prožila jsem si skutečné peklo a sotva o měsíc později potkala známá mého manžela v jiném městě s jinou ženou. Měl tam být služebně. I když se za to stydím, vlezla jsem mu do mobilu a zjistila, že paní byla v lázních s depresemi, půjčuje si od něj peníze, přišla o práci, on jí píše spoustu lživých sms, kde si vymýšlí, že je služebně v zahraničí, popisuje neexistující pracovní cesty. Zatím netuší, že to vím. Jsem psychicky úplně na dně, mám pocit, že žiju s cizím člověkem, kterého neznám. Absolutně ztratil moji důvěru. Je to vůbec normální? - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Manžel má nejspíš hlubší problémy se svou sebedůvěrou, než jste tušila. Tímto způsobem si to přes možnost bájných lží kompenzuje.Před vámi se již nepředvede, dobře jej znáte a nic vám namluvit nemůže. Těmto ženám ano, a může ve vyprávění o sobě snít  a o tom, co by si v životě přál. Navíc se mu tím zvyšuje kredit u oněch žen, takže má dvojnásobnou satisfakci, jakožto muž. Zajímavé na tom je, že ho k tomuto účelu zajímají slabší ženy. Teď je ale důležité, jak vy s tím naložíte sama v sobě. Nejste jeho matka, abyste se na to shovívavě dívala, jste partnerka, která v rámci manželství potřebuje mít jako základ důvěru. V tom vám moc neporadím, neznáme se. Určitě bych ale na začátek zvolila strategii vyvolání žárlivosti na vás.
nedotažený rozchod
Dobrý den s přítelem jsme se rozešli před 8 měsící,tedy on semnou,protože začal trávit čas s kamarádkou víc než semnou a tak jsem si našla taky kamaráda,který semnou ten čas chtěl trávit,ale pouze na kamar.úrovni,což bývalý asi neunesl a rozešel se semnou formou sms,Psal mi sprosté sms,emaily,psal mé 19 dceři jaká jsem falešná apod.Nějak jsem nechápala proč,dlouho jsem ten rozchod zpracovávala,a už dnes všechno vidim jinak,s ex přítelem se nevídáme a když se potkáme tak se navzájem ignorujem,spíše mě zaraží jeho chování po tak docela dlouhé době,on se přestal stýkat se svojí vlastní sestrou,a s jeho nejlepší kamarádkou jen proto,že oni se semnou baví ,a že občas zajdeme na kafe.Vůbec to nechápu a nevím co si o tom mám myslet,zas tak nic strašnýho se nestalo,nebyla jsem jeho první a ani poslední.Tak nevím proč to ještě ted tak hrotí.Děkuji za vysvětlení.
Šárka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Šárko. Přítel to hrotí, protože jeho rozchod byl gestem ze "zhrzenosti" a uraženosti, že jste dala přednost kamarádovi před ním. Sebe si v tom celém neuvědomuje. Nevím, jak jste spolu byli dlouho, ale říkáte, že jste se z toho dlouho dostávala - nedivím se, pokud oznámil rozchod přes SMS a ne osobně. A pak začal gejzír nenávisti - to je jeho problém, vy jste z toho už venku, tak si to uchovejte ,nad ním již nemá smysl přemýšlet, jeho jednání není racionální, mám tam uražené své ego.
nevyrovnaný vztah
děkuji za vaší ochotu pomáhat a prosím o váš názor: je mi 19 let, rok se každou středu a pak od pátku do pondělí stýkám se stejně starým člověkem. Byla jsem do něj zamilovaná, ale postupně si to zakazuju. Má totiž opakovaně období, kdy mi řekne, že se mnou nechce být, většinou to řeší ve tři ráno?! a v šest rán už se omlouvá, bere vše zpět brečí, že mne nesmí ztratit. Je to ing. a chytrý člověk, ale brzy mě přivede do blázince. Když jsem v létě řekla dost, 2 týdny za mnou chodil a prosil a plakal, že mne nesmí ztratit, že jsem nejkrásnější, nejhodnější, nejlepší milenka a tisíc dalších pochval. Od té doby se to cca á měsíc opakuje. Musím dodat, že přítel velmi pije -+ 0,5 litr destilátu obden, bez sklenky neusne, nosí si jí k posteli a v opilosti i 12 hod. denně hraje hry na netu. Teď tři dny nepije a je k nesnesení. Zním jako Zouvalka /když to čtu/ ale naopak jsem atraktivní, stále mám mnoho nápadníků a jsem nadstandardně zajištěná, na rozdíl od přítele. Rada? Prosím a děkuji
marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, marie. Začnu tím, že ve vašem psaní jsou nesrovnalosti - váš "přítel" může být těžko Ing., pokud je stejně starý, jako vy - jak píšete. Maximálně dokončil SŠ. Alkohol v podobě závislosti a další závislosti, co na to říct? Proč nevezmete nohy na ramena? To přeci není vztah, který by měl šanci a byl vyvážený...
vztahy na pracovišti
Dobry den,jsem zoufala a hodne zklamana.Obracim se na Vas s prosbou jak je tohle mozne.Nastoupila jsem pred dvema lety na misto pecovatelky do domova se zvlastnim rezimem kde vlastne ani zadny rezim nebyl ,jsou tam lide z ulice ktere magistrat odesila k am .Jsou tam umele vytvorena mista vedoucich pracovniku kdy nikdo nevi co je jeich napln prace ,na jeden barak byly dve stanicni ktere vymysleli ruzny podrazu ,zvlast teda ta nase,ta si na me zasedla protoze jsem chtela aby tam byl aspon trochu poradek ,vedela ze jsem vystudovana detska sestra a ze si proste vsimam napr proslych veci a tim jsem se stala nepohodlna ,proste jsem nebyla ticho ,po nejakem case tyhle obe stanicni byly vyhozeny ale nastoupil tam novy pracovi stanicni ktereho dodal pan reditel ,jenze tahle stanicni ho naucovala a navyklasdala lzi aby se pomstila,dale jedna kolegine ktera tam pracuje se svym 23 letym synem ,krade jidlo klientum a taha si haldy jidla dom si na me tez zasedla a chodi bonzovat tomuhle novymu stanicnimu ktery da lzi ,je tam chvilku a nemuze vedet jak pracuji ale predevcirem prisel s tim ze me neprodlouzi smlouvu ... proc kdyz clovek pracuje dela veci navic je ferovej ,tak je nepohodlnej a zbavuji se ho ??? A ty pracovnici kteri kradou nepracuji na klienty kaslou v praci se opiji kdyz odejde vedeni tak jim to prochazi ,nechci to tak nechat a citim se ponizene a ukrivdene.Co mam delat ? priada mi ze cela organizace je jedna velka mafie ktera se kryje ,protoze pochybuju ze kdyz bycgh«h zasla za reditelem tak s tim nic stejne neudela a spis to smete pod koberec.Poradte mi prosim co delat? Dekuji za odpoved Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Obávám se, že byste zůstala v boji za spravedlnost asi sama, a inkasovala byste další porážku. Potřebovala byste získat víc lidí, kteří to cítí stejně, jako vy, abyste se semkli a byli silnější. Takto jste dosud byla nepohodlná, a znáte to - pomluvy se pak šíří rychle dál, aniž by byly opodstatněné. Pokud nezískáte někoho dalšího, kdo by s vámi chtěl - oproti vedení - udělat ve vašem zařízení pořádek, pak bude pro vás lepší, když odejdete a najdete si práci, kde budete mít větší klid a větší respekt k vaší erudici.
hledání sebe sama
Dobrý den,



mám takový problém nebo spíš je to taková věc, která mě znepokojuje a na internetu jsem o tomhle nenašla nic. Tak že strašně ráda voním a doslova čichám mokrou hadru na vytírání a někdy si na ní stříknu impregnaci na boty ve spreji. čichám tu hadru asi minutu a úplně cítím, jak mi to dělá dobře a uklidňuje mě to. čichám tu hadru asi 1x denně někdy obden. Trošku si říkám, jestli třeba mému tělu něco nechybí, ale co?



Děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Specialista na závislosti opravdu nejsem. Že to není OK, tušíte sama, ale víc vám nepovím. Může to být jak nějaký fetiš pro vás, nebo závislost, jakou mají drogově závislí. Bylo by vhodné se poradit se specialistou.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, právě jsem viděla svůj dotaz a odpověď ,kde jsem popisovala manželskou krizi. Manžel měl v místě pracoviště milenku, me jako ženu v posteli odmítal. Vy jste mi napsala udělat pauzu, myslela jste ze manžel je asi zhrzený, že možná milenka iniciovala s manželem rozchod. To jsem si myslela taky. Skutečnost je taková, že za ní o víkendu jel a prý zkusí teď spolu legálně chodit, prý si chtějí vztah spolu vyzkoušet. Byla jsem na dně. Táhnou to dál. Jen manžel neví, jak to udělat, aby byl více s dětmi. Se mnou už v životě nepočítá. Doteď ve me žila malá naděje, že se všechno vrátí zpět, když je od ní tak daleko. Ona na nej tlačí skrz rozvod, manžel o něm reálně uvažuje. Teď bydlí u své matky, doma přespí tak 2 x do týdne a na víkendy prý bude jezdit za ní. Prý to jí bude stačit. Muž nemá potřebu o mě bojovat, kdybych práskla do stolu a chtěla rozvod pro změnu já, hned by to s radostí přijal. Poradíte něco nového, když se situace mezitím změnila? děkuji, snad si můj dotaz vybavíte.
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Věrko, tady opravdu hodně záleží na vás a na tom, zda byste v budoucnu byla schopná v případě manželova návratu vše psychicky i citově zpracovat. U té pauzy bych zůstala, na rozvod je vždy dost času...
agresivita a vztah
Dobrý den,nedávno jsem se odstěhovala od přítele po cca 5letém vztahu.Často se hádal, protože jsem od něj potřebovala pomoct (uchlácholit nebo třeba i s maličkostí typu oloupat brambory) a pak mi vyčítal,že jsem na něm moc závislá.Při hádce mi opakoval,že nemá cenu se se mnou bavit,dával mi vše za vinu,vyčítal mi kde co,klidně i události staré X let, urážel mě.Někdy se choval jakoby schválně drze - nikterak agresivně jsem ho na párty upozornila,že vylévá víno ze skleničky,a on ho šel demonstrativně vylít do trávy.Poslední dobou se začalo stávat,že při hádce něco zničil,např.dárek pro něho od mojí mamky,plakát co jsem dostala od kamarádky.Jednou mi z ruky vytrhl časopis nebo mi od úst vytrhl cigaretu.Začala jsem se bát.Při poslední hádce házel po pokoji oblečení a snažil se mi slovně ublížit,dala jsem mu facku a on mi ji vrátil se slovy,že jsem si ji zasloužila a že prý emancipace.Mohl to být začátek domácího násilí?Udělala jsem dobře, že jsem se odstěhovala?Mám zkoušet vztah zachránit?
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Rozhodně jste udělala dobře - sice popisujete jen problematické věci ve vztahu, ale jsou devastační pro vztah a velmi varovné. Je těžké vyhodnocovat, kde začíná domácí násilí, je možné, že jste jej často k něčemu vyprovokovala vy, to neposoudím. Nicméně je váš ex přítel evidentně nevyrovnaný, impulzivní, cholerický, a další vývoj vztahu mi nepřijde ani v nejmenším jako smysluplný a s pro vás "šťastnými zítřky". Snad se vám ulevilo, a nelitujte...
rozchody
pro Toma - vyživované dítě:
poplatník má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti.
Pokud se partnerka odstěhovala i s dítětem a má ho rozsudkem v péči, nemůžete jej uplatňovat.
Pokud je ona na mateřské a nemá příjmy, tak daňové zvýhodnění uplatnit nemůže a o toto zvýhodnění zbytečně přicházíte. Jediná možnost uplatňovat slevu je na základě dohody s partnerkou.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie - mnohokrát děkuji za vysvětlení pro Toma a posílám :-)
problematické vztahy s rodiči
část 2: Bohužel mi i vyhrožuje, že když se nevrátím, život pro ni nemá smysl a zabije se. Před pár týdny začala brát antidepresiva a vždycky si je přede mnou velice demonstrativně vezme a prohlásí, že jsou návyková, že ji to zničí a že je zkombinuje s alkoholem, aby byl pokoj. Chtěla bych hlavně poradit, jak s ní mám komunikovat a jak k celé situaci přistoupit. Táhne se to již delší dobu a návštěvu psychologa odmítá. Narušuje to už i můj vztah s tátou, který se od celé věci distancoval a nekomunikuje. Je mi jasné, že můj život je můj život, ale na druhou stranu je extrémně těžké žít s pocitem viny, že moje máma je nešťastná a já ji nechci/nemůžu pomoci (vrátit se poblíž-to je prý jediný způsob, jak ji můžu pomoci). Kde vlastně leží hranice mezi sobectvím a zcela opodstatněným hájením vlastního života? Já už totiž nedokážu určit, na čí straně je chyba a zda opravdu nejsem jen nevděčný sobec. Díky, Milena
Milena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Mileno. Takže její manžel se distancoval a ona opravdu háže vše na vás. Demonstrativní akce vámi popsaného charakteru jsou smutné, ale vy to vyřešit nemůžete. MÁTE SVŮJ ŽIVOT a držte si ho, máte na něj právo. Jezdíte domů často. Matka odmítá psychologa, protože si chce vydupat vaši pozornost. Její obviňování vás, versus vaše právo na svůj život? Máte svůj život, ona jej měla za mlada také. Jste pryč již dlouho, ale ona se postupně - nejspíš i v rámci manželské krize - dekompenzovala a používá vás jako svůj nástroj. Já to nechci nijak zlehčovat, kromě AD léčby opravdu potřebuje i psychoterapeutickou podporu. To je váš úkol - podpořit ji v tom. Jinak její obvinění vnitřně odmítejte a buďte asertivní - i tím jí pomůžete. Pochopí, že citové vydírání nepřinese žádný výsledek, ale práce sama se sebou ano.
problematické vztahy s rodiči
část 1: Dobrý den, mám problematický vztah s mámou. Je mi 28 let, zatím nemám rodinu, ale s přítelem ji do budoucna plánujeme. Moje matka se nedokáže vyrovnat s tím, že od ní a táty bydlím daleko (cca 2 hodiny autem). Tvrdí, že nechce vnoučata vídat jednou měsíčně, že pro ně bude cizí a že všechny její známé mají děti doma a jí je to líto. Je prý na všechno sama a nikdo jí nepomůže. Máma žije s tátou, ale nemá v něm moc oporu, táta již na vše rezignoval. Sestra žije v zahraničí. Já jsem se před cca 8 lety usadila v jiném městě, kde mám práci, kamarády i přítele a daří se nám tu. Do rodného kraje bych se nechtěla vracet. K rodičům jezdím 1x za 2 týdny a už i celkem nerada. Na mámu jsem protivná, protože opravdu pokaždé jsou scény na stejné téma. Abych se vrátila. Máma má prostě své názory a přes to nejede vlak. Má pocit, že všichni okolo ní na ni kašleme, jsme špatní, jen ona je ten dobrák a vlastně chudák. Rozumná diskuze s ní není možná, všechno strašně překrucuje. Je hysterická.
Milena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mileno, stejné scény zažívá i sestra, žijící v zahraničí, nebo jen vy, protože jste přeci jen více nablízku? Myslím, že návštěvy rodičů jedenkrát za 2 týdny je slušná frekvence na to, že jste vzdáleni 200 km od sebe. Abyste neměla pocit, že se obětujete a obětujete víkend, stálo by za to vztahy narovnat tak, aby se matka smířila s realitou. Žijete odděleně již 8 let, měla dost času si zvyknout. Ale jak říkáte, otec již na vše rezignoval, je pasivní, a matka se cítí doma sama. Nicméně si buďte vědomá toho, že se tak necítí vaší vinou. Ona se cítí osamělá, protože se porovnává se známými v rámci  vašeho bydliště, nemá asi moc zájmů a přátel. Svou opuštěnost a nevyrovnanost předává dám v podobě manipulací do pocitu viny. Ale jdu číst druhou část vašeho dotazu.
nedotažený rozchod
Dobry den, rozešla se semnou přitelkyně před 2 měsici. začalo to tak že mě balila půl roku potom mě dostala a byli spolu půl roku. Byli to krásné chvile a ona se chlubila všem a že nechce aby to nikdy skončilo já to samé dělal taky. byl jsem i prvni kluk co u ni bydlel a zaživala pár věci poprvé… po par měsicich jsem se změnil a začal ji trapit svým chovánim, výčitky a za vše naštvanej a citově vydirat alt bylo to že jsem ji bral jako samozřejmost a jistou. několikrat mi pořad dávala šance a ja ji vždy zradil tim že jsem to nebral tak vážně : / když měla odjet na tyden na lyžak den předtim jsem ji zradil a nedodržel co slibil a moc ubližilalt druhý den kdy měla odjet řekla že se pujdem projit a drželi se za ruku a dala mi sama pusu pak se rozloučily. odejla pak na lyžak na tyden a tam mi začla psat že ji je tam lip a že se domu ani netesi a cely lyzak probrecela a ze ji to boli a ze to ukonci ze mi davala dost sanci a ze jinej nebudu. kdyz prijela udelal jsem ji prekvapko s kytkou na stole, vinem atd. nepomohlo to a breceli jsme byla rozhodla. rodina a kamradky ji rekli at se semnou vubec nebavi a nevida se. odstehoval jsem se od ni. ja se dal snazil i kdyz si to neprala a kupoval sladkosti a jiny veci a ona ze to ma opacny efekt pro ni ale ja to nerespektoval. odpovidala mi na smsky dvema slovy a ze chce byt sama a ze uz je pozde a ze je znechucena a znicena z toho ze se pul roku snazila me zbalit a takhle se spletla… chtela abych byl jeji prvni laska na cely zivot : / Potom jsem ji v necem pomohl hodne a ona mi zacla dekovat a psat a odpovidat uz jinak nez dvema slovy a bylo to vice pohodove z jeji strany. porad ji ale pisu prvni a nikdy nenapsala sama od sebe… Po 2mesicich me videla na diskotece s kamoskou jak tancuju a videl jsem jak na me porad kouka a dost pije. prehnala to a ja ji musel odnest do auta a odvezt domu kde mi rekla ze ji je spatne a ze je to ma vina ze jsem tancoval s jinou… rano jsme si normalne povidali. Nic se ale nezmenilo jen ze napisu prvni a ona mi odpovi a kdyz se vidime ze ji neco privezu tak nrmalne komunikujeme spolu ale vidat se nechce a porad ze nema cas…po nejaky dobe jsem s ni byl na jidle byla strasne v pohode a zacla do me i rejpat ze srandy co bylo drive a smaly se a byla dobre naladena a potom ji odvezl na urad a sedeli tam spolu pres hodinu a nekolikrat ji rozesmal a sahla na me parkrat a dokonce se i o nejakych vecech zajimala o me… jenze pak at ji pujcim mobil a ona se podivala na muj fb a precetla si par zprav z toho dne co jsem si psal s kamaradkou ktera mi pomaha a radí jak se zachovat k ni jenze tam byla zprava Ahoj a pusa smajlika ode me a ona odepsala : ahoj zlato a taky pusa smajlika. samozrejme ze to byvala pochopila uplne spatne… kdyz jsem se snazil ji ukazat starsi zpravy ze si sni pisu o ni a pomaha mi tak mi odpovedela ze je to ma vec a ze ji je to jedno. jenze od ty chvile zmlkla a zmenila naladu. nemel jsem ji ho pucovat : / Budu strasne moc rad za kazdou radu. ma to cenu dal bojovat? co popripade delat nebo jak se nejlip zachovat? je moznost ze by me vzala zpatky? vim co jsem zpusobil a vse priznal a zapracoval na sobe: / Vse si uvedomil. vim ze by to mohlo byt jako ty zacatky kdyz budu stejny jako drive: / jen potrebuji tu nadeji na sanci… Dekuji moc
petr888
PhDr. Jitka Douchová
petre888, ona to s vámi vyřešené vůbec nemá, to je jasné, ale lítá v pocitech zklamání, nejistoty, hledá pevnou půdu pod nohami u sebe samotné. Testuje vás, je jí smutno, ale zároveň se snaží to s vámi ukončit. Oba jste v tom zametení. Ona by chtěla, abyste o ni bojoval - podle mě, ale jiným způsobem, než jak to děláte. Je zároveň i v mlýnici doporučení a názorů dalších lidí. To, že jste ji po pár měsících začal brát jako samozřejmost, ji asi hodně zklamalo a ponížilo, bolelo. Jak má teď uvěřit možnosti změny? Nejspíš se v ní něco na tom lyžáku zlomilo. A nebo  - nalomilo. Dejte vám oběma čas aspoň 3 týdny - měsíc. Řekněte jí, že o ni moc stojíte, co vše jste si uvědomil, a že byste se mohli sejít po době, kterou vy sám sobě určíte. Po tu dobu budete o vás dvou opravdu přemýšlet a hledat cesty k tomu, jak byste mohli zahájit novou etapu vašeho vztahu, v nějž věříte. Polože tento dotaz rovněž do poradny idnes Kamily Douchové, která je na vztahy mladých lidí specializovaná :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
Bude mi 17 let a mám takový zvláštní vztah s mužem který je o 19 let starší(nechodíme spolu). Vídáme se spolu 2 roky v nějakými pauza mi. Od začátku vím že má ještě jednu s kterou jen spí. Ona má manžela. Jenže jsme spolu nespali tak jsem to nějak chápala, ale už pár týdnů spolu spíme a on jí má neustále. Jenže já mu to stále toleruji i když vím že kdybych já někoho měla znamenalo by to konec. Nevím proč mu to stále toleruji. A jestli to má vůbec smysl. I když mi často říká že mě miluje a snaží se mi to dokazovat a občas mluví i o tom že by jsme spolu měli rodinu až dodělám školu a že se mu o tom i často zdá a pak se tváří jako by nic. Jsem na pochybách a nevím co dělat
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. Má odpověď vás ani nepřekvapí, ani nepotěší. To, co sdílíte s oním mužem, nepovažuji za vztah. Je v tom vaše zamilovanost a jeho nezodpovědnost vůči slovům, která vypouští nahlas. Jak by mohl opravdu zodpovědný a zralý muž mluvit se 17 letou slečnou o rodině a o tom, že by ji s vámi chtěl. No, možná se mu o tom někdy zdá. Ale nemůže vás tím mást a poutat vás do svých nezodpovědných sítí. Na vašem místě bych z toho odešla, abyste se otřepala a mohla mít brzy vyvážený vztah, kde bude láska a intimita věcí vzájemné důvěrnosti a opravdové lásky. Toto vnímám jako zneužívání vaší nezkušenosti.
otázky početí, těhotenství
Zdravím paní doktorko,kdysi jsem Vám psala ohledně toho, že s partnerem se nám nechce do dětí a jak ustát tlak okolí. Měli jsme dohodu, že když jeden z nás dítě bude chtít, tak to druhému řekne a dohodu změníme. To se stalo, impuls vzešel od partnera, já jsem lehce váhavě, ale souhlasila. Teď jsem těhotná a nejradši bych nebyla, nedokáži se s tím srovnat, překvapilo mě jak rychle to šlo.Vůbec se mi do toho nechce. Je to pro mě obrovská změna, nedělají mi dobře tělesné projevy vzrůstajících hormonů, mám z toho hrozný strach hlavně jak mě všechno omezí, miluji cestování, svoji práci, to všechno bude najednou pryč. Tohle nedokáži svěřit partnerovi, bojím se reakce. Další věc je že cca měsíc beru antidepresiva Tritico ac 75 (beru dvě třetiny prášku) kvůli špatnému spaní a mám strach, že to dítě nějak ovlivní. Psychiatrička mě ujišťovala o tom, že jsou to velmi šetrné prášky a nemám se obávat, ale já se strašně bojím, navíc když další lékaři jsou víceméně spíše proti. Jsem plná zmatku :-(
Alienka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alienko. Začnu tím Tritticem. Dle mého je v těhotenství opravdu nevhodné a bylo by záhodno je postupně vysadit - můžete se případně poradit i v poradně MUDr. Šulce v rámci poraden idnes, odpovídá promptně, a je to zkušený gynekolog. Vaše pocity jsou srozumitelné, v tom, zda mít dítě, jste byla ambivalentní, a už je to tu - důležité je, že na žádost partnera. Tyto pocity prožívá hodně žen, které nejsou těhotné poté, co po miminku autenticky touží, nebo je těhotenství opravdu vymodlené. Vy se s tím budete sžívat postupně. Doprovodný tělesný i psychický projev k tomu patří, málo žen snáší těhotenství zcela v pořádku. Je to prostě jiný stav, takže hormonální disbalance, nevolnosti, pocit, jako byste již nepatřila jen sama sobě, uvědomování si limitů, které z toho vyplývají. Nebylo to načasováno v čas tak, abyste se začala těšit.  Miminko je nejen limit, ale i obohacení života, a to musíte ochutnávat o sobě postupně. Není dobře, že jste na to sama, protože se tím trápíte, možná obviňujete, a to vám nijak nesvědčí. Zkuste to brát tak, že jste na to dva, je to miminko, počaté z lásky. A, ano - malé dítě nás nějakou dobu omezuje v životním stylu, na nějž jsme byli zvyklí, ale nebude to na tak dlouho. A nový život přináší i hodně radosti. Teď vám držím palce, ať se brzy srovnáte, případně by nebylo od věci spolupracovat s psychologem - raději, než s psychiatrem :-) Ať na své pocity nejste sama,





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.