Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, chtela bych radu jak vysvětlit partnerovi, že potřebuji taky svůj čas pro sebe, a že nemá slídit co ve svém čase dělám, že to je moje věc do které ho nic není.
Seznámili jsme se asi před rokem a půl. Chvíli bylo vše perfektní a dělali jsme vše spolu, ale postupně jsem se začala vracet ke svému zaběhnutému programu. Samozřejmě partner je na prvním místě a trávím s ním většinu času. Tedy kromě práce a dvou-tří večerů v týdnu.
Partnerovi to nejdříve nevadilo, ale pak se dověděl, že jeden z večerů trávím pravidelně se svým dlouholetým kamarádem. Pak začal naléhat, abych mu říkala, co dělám ve svém volném čase. Nechci mu to říkat, myslím, že by mu to překáželo a chtěl by mi to zatrhnout.
Ríkala jsem mu, že co dělám ve svém čase, ho nijak neovlivní, a navíc nikdo to neví, tak proč by to měl vědět on.
On tvrdí, že ve svém čase nemůžu dělat co chci. Hrozí, že se se mnou rozejde, když mu to nepovím.Má právo mi mluvit do co smím a nesmím?
Měla ve svém čase omezovat jeho uzkoprsostí?

Dobrý den, jak v práci, tak doma s manželem se mi stává, že se na něčem domluvíme a ta druhá strana mi to zapře. V práci se ozval klient, že by něco potřeboval. Zavolala jsem obchodnímu zástupci a požádala ho o vyřešení (měl by z toho obchod), poslala mu kontakt a klientovi řekla, že bud kontaktován panem XY. Kolega nic neudělal. Klient mi to po nějaké době připomněl a spolu s ostatními věcmi jsme to řešili před naším vedoucím. Kolega řekl, že jsem mu nikdy takový úkol nedala a na moji námitku, že prokazatelně má v mailu kontakt, řekl, že vůbec nevěděl, proč jsem mu ten kontakt posílala. Dost mě to naštvalo. Doma čelím podobnému. S manželem mluvíme o spoustě věcí - provozních, osobních aj. Může se stát, že někdy na něco, co se řešilo zapomenu, ale jsem zvyklá z předchozího zaměstnání dost naslouchat, tak si myslím, že je to jen výjimečné. Nicméně když řešíme něco nepříjemného pro manžela, tak on tvrdí, že jsem mu to nikdy neřekla (a já si jsem jistá, že ano) nebo že on mi to řekl (neřekl) anebo že jsem něco řekla (já vím, že určitě ne, a pokud někdy ano, pak v jiném kontextu - on to prostě překroutí). On je - zdá se mi - takový manipulátor a možná je tohle jeho taktika. Už jsem říkala, že budu všechny naše hovory nahrávat na diktafon, abych měla důkaz - to je samozřejmě nereálné, ale já jsem nešťastná z takovách diskuzí. V práci to řeším tak, že už všechno píšu v mailech (jenže to zase začal zuřit šéf, protože ví, že mám důkazy, někdy potřebuje manipulovat i on), doma si přece nemůžeme psát. Jak se zachovat v případě, kdy mi manžel bude tvrdit, že jsem něco řekla a já to prokazatelně neřekla? Prosím, poraďte postup. Chci tomu předcházet. Díky.

Vladko, myslím, že se paní Douchová moc plete, když vám radí pauzu a udělat inventuru vztahu. Myslím, že budete litovat.

Byla jsem v podobné situaci. V pauze jsem se utvrdila v tom, že to co nemám skutečně chci. Tak jsem hledala a taky našla někoho, kdo mi způsobil ty motýly v břiše. A pak se to stratilo.
Naučila jsem se, že Marcel Proust měl pravdu, když řekl, že to je naše představivost, co způsobuje lásku a vášeň, ne ta druhá osoba.
Když jsem tohle pochopila bylo mi smutno z mého předchozího zivota. Přestala jsem hledat motýly, ale naučila jsem se motýly pěstovat.

Naučila jsem se pracovat s pocity. Nemyslím pocity utiskovat a popírat, ale nedávat vinu partnerovi za moji neschopnost ho vidět v pravém světle, ve kterém je pomilováníhodný. Teď mám to co chci, a vím, že jsem to mohla mít dávno.

Nečiňte vinným partnera za to, že nejste schopná vidět jeho vzrušujici tvář. Sama bych si přála, aby mi někdo tehdy poradil, že nemám hledat u jiného muže,to co chybí v mé hlavě.

Možná je ve ztah v základu ok.
Radím začněte mluvit (před poradcem),najdete kořen nesouladu a oboustranně výhodné řešení.
Možná problém je vaše vira, že partner není žádoucí. řešením je, ukázat
vaši amygdale že jiná by si dala ráda říct. (Nemvujim orealizaci sexu).
Nebo se potřebujete dovědět,že motýlci v břiše jsou o novosti a nutně zhynou. Potřebujete radu, jak se dají motýlci více než nahradit něčím lepším. Nevylučují, že jste se současným partnerem natolik odlišné bytosti, že pokračovat nemá smysl.
Je daleko lepší způsob jak přivést oba partneři k poznání, že do budoucna se jejich vztah z partnerského promění v něco jiného. A možná taky najdete partnera s kterým budete ráda na vztahu pracovat.
Pauza je jen pokračování "hraní jen na sebe" a neupřímnosti.
Ale možná potřebujete životní lekci, že 26 týdnů motýlku v břiše nestojí za to, vše zahodit. Až motýlci zhynou a vy budete stát v popelu předchozích vztahů jako stovky, tisíce žen před vámi myslete na to, že ta lekce za to stála. - otázka upravena poradcem

Možná je problém, že jste nebyla upřímná ve vztahu vy. Ne během nemoci. Když je člověk nemocný tak člověk musí přijímat a nevyjednává. Tam problém není.
Problém je, co se dělo pak, když jste se postavila na nohy. Byla jste upřímná a otevřená? Jestli ne, možná je čas to změnit.
Nepotřebujete pauzu, aby jste se zeptala sama sebe co chcete.
Pracovat na vztahu a něco změnit, mít se lépe. Nebo si přiznat, že jste utíkala před realitou.
Můžete utíkat před sebou až do jeho/vaši smrti. To je ve vašem případě tzv.vztah z rozumu.
Myslíte, že 3 měsíční odklad zmenší bolest partnera? Pauza je v této chvíli sobectví, které pomůže zmenšit vaši bolest a obavu z ukončení.

Vlaďko, je dobře, že přemýšlíte. Naše staré matky dobře říkali dvakrát měř a jednou řež.
Je cítit z vašich slov, že partnera respektujete, ale něco chybí.
To co vám radí p. Dochová je konzumní způsob uvažování. Vztah je věc, která plní poslání nebo neplní, a když ne, tak se jí třeba zbavit. Doporučuje finální zkoušku... Odložte nepotřebnou věc do skladu a když nebude chybět, vyhoďte ji. Skončete to.
P.Douchová není dva krát dobrá na řešení partnerských krizí.
Její přístup je vhodný pro velmi malou skupinku lidí.
Zvažte sama Vlaďko co je vztah pro vás. Něco co denně vytváříme mezi partneři, nebo věc co je mezi vámi a partnerem.
Někdy není možné pokračovat ve vztahu, tak jako není možné kráčet s někým kdo jde jiným směrem. Nicméně, často se ukáže, že to není jiný směr, jiný cíl, jenom jiný nápad jak obejít překážku. Proč radši spolu nemluvit o směru, cílů a překážkách?
Je faktem, že něco chybí. Proč myslíte, že člověk, který pro vás tolik udělal, by pro vás teď ještě něco nepřidal?

Dobrý den, prosím, co se zlozvykem staršího příele (51 let). Ať jsme kdekoliv, tak během jídla, ale častěji po něm, sbírá ze stolu a okolí různé smetí a drobky a sní je. Nejdřív je smete do dlaně a nasype do úst, pak si nasliní prst a zbylé drobky sbírá ze stolu a jí. Kdekoliv - v hotelu, doma, v restauraci, v exotické cizině, kde bezpodmínečně nutné dodržovat hygienu, prostě všude. Přitom stůl v restauraci či u něj v kantýně není utřený, je tam špína po předchozích strávnících. už jsem mu několikrát říkala, ať to nedělá, hlavně z důvodů hygienických, buď mlčí a dělá to dál, nebo se začne smát, že JEMU se nic nestane a tak podobně. Úplně to tak není, průjmy mívá. Když vím, že sedíme u předem použitého stolu, je mi to nepříjemné, stydím se ho vzít do společnosti za přáteli, kde se zapomene a dělá to taky. těch podivností je v jeho chování víc, jsem hodně tolerantní a vše se dá nějak ztolerovat, nicméně tohle je pro mě asi neprůchodné a hodně mi to vadí. Přítel není hloupý, má vysokoškolské vzdělání, takže by měl chápat, jakému riziku se vystavuje. Možná je to detail, který mě zbytečně irituje - i to mi kdyžtak napište. Děkuji.

Dobrý den, "hodné si neváží, s chytrou neumí žít" řekla nedávno příbuzná na mého manžela, který aspiruje na to být bývylým manželem, protože už asi dlouho nebudu snášet jeho mimomanželský poměr. Obojí ode mě měl - hodná a pomáhající na počátku vztahu a na MD - slyšela jsem od něj, že nemám na nic právo, jen povinnosti, protože on vydělává, mým kolegům v práci vykládal, že on by tuhle moji práci dělat nemohl a jak jí pohrdá (je to uráželo, všichni jsme vysokoškoláci a hlavně nechápali, jak se může takhle vyjadřovat o své manželce). Kvůli finančnímu osamostatnění jsem na sobě pracovala a trochu něčeho dosáhla (kdybych měla podmínky, byla bych někde úplně jinde), a zase jsem slyšela, jak dělám kariéru, jak na něj nemám čas, jak ho k ničemu nepotřebuji (marné bylo vysvětlování, že jo...). Nynější milenka je manažerka, je o hodně mladší a protože ho hodně chce, dělá tu hodnou a posluhuje mu. Za půl roku se 3x rozešli, normální ženská by to vzdala, ne tak tato, to bude zcela jistě na déle, protože auta a majetek jsou velkým stimulantem "lásky". Takže mě si neváží a nemůže se mnou žít (to druhé cituji, to říká všem okolo), hlavně že podnikatelsky vyrostl na mé bezplatné pomoci, zázemí a mých nikdy nevrácených finančních injekcí (nemám papír, takže nejsou). A já jsem teď na rozcestí, jestli zabalit celý život (26 let s ním) a mít mnoho ztrát (spravedlivý boj o rozdělení majetku nevyhraju, to vím) anebo počkat a být - kým ale? Hodnou? Neváží si. Chytrou? Nesnese. Mrchou? Neumím a jednak těch on se bojí a utíká před nimi. Asi nejhorší je, že on díky majetku má kam utéct, že nemá hranice. Když se mu něco nelíbí, tak prostě na mnoho dnů odjede a nechá mě s dětmi napospas a nezajímá ho, že musím řešit i povinnosti a závazky za něj. Čeká, až to vyřeším, až to vyhnije. Kdybych to nechala taky vyhnít, tak tím trpí děti (věci, které se jich netýkají, vyhnívat nechám, ale nedá se v tom moc žít). Kým být? Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o radu. Navázala jsem vztah, myslela jsem, že je ten pravý a hodně jsem se zamilovala. (trval necelý rok) On však nebyl odpoutaný od své bývalé, ikdyž měla jiného. Pořád byli v nějakém kontaktu, od toho se odvíjela i komunikace, hodně jsem žárlila. On mi tvrdil, že chce být semnou, zároveň se nikdy ale své bývalé nevzdal. Když mi umřela blízká osoba v rodině, on řešil jen sebe a situaci mezi námi, nepodpořil mě. Myslím si, že jsem byla jen nějaký jeho převozník, situace se mezi námi nezlepšovala, ani nevyvíjela. Volal si mě k sobě už jenom, "když se mu to hodilo". Byl v kontaktu s jinými ženami a nakonec i se svojí bývalou. Já pořád doufala, že se něco změní. Cítím se teď špatně, že jsem mu vlastně nestála za nic a od bývalé už zapomněl, že se sním rozešla a chce ji i tak zpět, neumím se stím srovnat, mám strach že budou spolu, zároveň stím ale počítám. Nevím co mám dělat, prosím o radu, jak se s takovou situací vyrovnat a posunout se dál do jiného šťastného vztahu. - otázka upravena poradcem

zdravím. jsem mladá holka a poměrně často se mi zdá, že mě jeden nebo oba z mých rodičů znásilňují. víc se k tomu radši ani nechci vyjadřovat. ještě víc než samotné sny mě znepokojuje otázka, proč takové mám. předem děkuji za odpověď.

Nemůžu poznat co cítí on, podle toho, jak se ke mně chová. Za tu dobu, co spolu nejsme, tak byl na mě nepříjemný, po nějaké době příjemný nebo dokonce mě žádal o rady… Nevím, co si z toho vzít. Já osobně k němu prostě cítím něco více. Není to správné, když mám druhý vztah tak dlouho, ale bohužel to ovlivnit nemůžu. Citům neporučím. Současný přítel ví vše ohledně mé minulosti a také jsem ho požádala, aby mi dal teď čas na to, abych si mohla některé věci srovnat v hlavě. Co mám dělat? Mám s bývalým přítelem být nějak dál v kontaktu a čekat, jestli mi ukáže, že cítí ke mně to stejné, co já k němu nebo to mám nechat být? Vždy se ohlížím také na ostatní a nechci nikomu ublížit. Jen bych si přála být šťastná a už mít toto za sebou. Předem moc děkuji za odpověď.

pokračování
Po tom rozchodu jsem také chodila k paní psycholožce, ale moje trápení se i nadále zhoršovalo a nedokázala jsem plně fungovat, tak jsem se rozhodla cca před měsícem navštívit paní psychiatričku, která mi předepsala léky a po nich mi naštěstí začalo být konečně lépe. Už teď mi přijde, že mi jde více řešit problémy, které mě tak dlouho trápí. Proto jsem se rozhodla, že zkusím bývalého přítele kontaktovat a pokud by chtěl, tak se s ním sejít. Přeci jen osobní kontakt je lepší než online forma. Když jsme se před pár dny sešli, tak jsem byla mile překvapená, jak na moje dotazy, ohledně naší společné minulosti, zareagoval. Řekl mi, že se na mě nezlobí, nemám se trápit, má mě rád a že už je to pro něho uzavřené (nevím, jestli myslel to, jak jsem se zachovala nebo nás dva celkově.) Přece jen na jedno jsem se zeptat nezvládla a to je, jestli by to mezi námi ještě šlo. To, co mi před tím rokem napsal, se prý změnilo (že už to nebude řešit a nebude to jako dřív).

Dobrý den,
potřebovala bych poradit, prosím. Už si nevím rady. Měla jsem vztah, ze kterého jsem odešla kvůli jinému klukovi (se kterým jsem skoro 4 roky.) Z jednoho vztahu do druhého jsem vstoupila po pár dnech. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že to nebylo nejlepší rozhodnutí. Neměla jsem totiž možnost uzavřít vztah předešlý. I po těch letech stále myslím na bývalého přítele každý den, představuji si, že budeme mít společnou budoucnost, i když vím, že je to už pryč. On už má další vztah také. Asi před rokem mi napsal (když jsem se ho ptala, jak vztah mezi námi bere), že už to nikdy nebude jako dřív a že už to nechce probírat. Tím jsem se hodně trápila, protože jsem měla v sobě tolik nezodpovězených otázek. Říká se, že se má minulost nechat za mřížemi a nemáme ji vytahovat. Udělala jsem ale opravdu hodně, abych ji neřešila – začala se věnovat koníčkům, snažila jsem se zaměstnat svoji mysl na něco jiného, avšak nešlo mi to.

Dobrý den, ráda bych se zeptala na váš názor. Jsme s manželem čtyřicátníci. Já jsem manžela doposud velmi podporovala - na MD jsem převzala veškerou starost o domácnost a tři děti, po návratu do práce sice musel čas od času s něčím pomoci (odvést děti do školky vzdálené 20 metrů, já ráno vstávala a odjížděla brzy, abych se mohla dřív vrátit, sekal trávu, občas umyl nádobí, ale od počátku máme myčku, takže to byla spíš jeho zbytečná volba). Rovněž financování rodiny jsem vzala na sebe, začínal podnikat, moc se mu nedařilo, dokonce jsem mu dávala statisícové částky na auto, na zaplacení elektřiny, platila jsem jeho alimenty... Nebránil se, byl rád. Samozřejmě jsem uvedené zátěži také podřídila svoji profesní kariéru, kdy , pokud bych měla více prostoru a ne tak naloženo, byla bych někde úplně jinde. Po 15 letech se finančně trochu spravil, doma už nic nedělá a odmítá to, začal být protivný, ke všemu kritický, správný je jen on a jeho kamarádi, ke kterým se s podnikáním přimkl a kteří ho vzali do svého rozjetého businessu. Začal mát velké a zbytečné výhrady i k dětem, například k jejich rozhodnutí jít studovat konkrétní školu, tématem bohužel hádek jsou i staré skříně v ložnici, které jsem kdysi z nouze koupila z rodičovského příspěvku (nové on odmítá platit, a že prý za lad v domácnosti jsem zodpovědná já - to je jen jeden příklad. Nemá se to, ale občas se mu snažím připomenout, že by měl být ke mně a k nám všem vstřícný, protože jsme mu pomohli vyrůst, já jsem finančně táhla rodinu celých 15 let sama, platila jeho dluhy. To on samozřejmě nechce slyšet, chce udělat tlustou čáru, tzn. vše z minula zapomenuto a odteď jedeme od nuly, každý za své a na domácnost budeme dávat každý půl. A to strašlivě hlídá, jestli náhodou nedal on víc, pořád si to počítá. Já do domácnosti dám celý svůj plat a mnohdy víc než on, protože dětem třeba koupím ochranné vesty, přilby, to je pro mě důležité. Takže mi nic nezbývá, nemohu jet ani na dovolenou, on si jezdí s kamarády 5x do roka (jachty), pořád šetřím, abych mohla koupit ty nové skříně a hlavně mi to je líto, protože je to nespravedlivé. Pokud byste se ptala jeho, tak vám řekne, že peníze jsou jeho, on je šikovný a vydělal si je, všechno dělá pro rodinu (jeho oblíbená věta venku) a co vlastně ještě chci, když on se tak snaží a doma dokonce i pomáhá, protože zametá (výrok u psychologa, zametl v kuchyni po sobě drobky). Do poradny ho samozřejmě už nedostanu. Opravdu se v rodině nelze zmínit o tom, co ten jeden prodruhého udělal, opradu se to "nezapočítává",? Bere to jako výčitku, jak se vracím ke starým věcem, ale spíš to nechce slyšet, řekla bych. Co s tím? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda bych se zeptala na obvyklé důvody proč muži nechtějí děti.Komunikace s manželem není snadná. Nedokáži rozklíčovat, co se ukrývá za rezolutním " já 3 dítě nechci". Bez důvodů, dalšího rozhovoru apod. Z obou dětí je nadšený a mají opravdu vřelý vztah.
Zastanu co se jen dá. Při obou dětech jsem měla ještě podstatný, vedlejší příjem, aby neměl pocit, že vše leží na něm. Snažím se vyhledávat situace, abychom nebyli jen rodiče. Z mého pohledu má s námi snadný život. Oblasti, které jsou mu nekomfortní, nebo má některé věci jinak, tak jsem přijala. Jediné co po něm chci (nebo nemohu vnitřně změnit) jsou děti. Je mi víc než 40 a manžel je mladší.Varianta "třeba si to za 5 let promyslí" není možná.Chápu, že pokud nechce, nic nezmůžu.Nechci jej podvést, dítě chci právě s ním, nechci jiného partnera.Vím, že je to rozhodnutí obou.Je to ale pro mne tak bolestné, že se s tím nedokáži smířit.V duchu mu vyčítám všechny ústupky a nenávidím jej za jeho sobeckost "nechci,přizpůsob se". - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko, prosím, zkuste mi poradit. Byla jsem vdaná 25 let, myslím, že jsme oba vnímali manželství jako fajn, ale manžel po padesátce podlehl okolí (milenky, adrenalin, peníze) a odešel. Bohužel se všemi penezi a firmami, které byly napsány na něj, protože já jsem byla zaměstnaná a nesměla oficiálně jsem nesměla podnikat. Nicméně jsem byla mozkovou hybnou silou, dělala mu účetnictví, financovala jeho podnikání i rodinu, "aby rozjel firmu a měli jsme se všichni jednou lépe". Tak se má lépe jenom on. Čili začínám úplně znovu a bez bydlení, protože i ten dům, který jsme nákladně zrekonstruovali a kdysi jako ruinu mu dali jeho rodiče, na mě opakovaně odmítal přepsat. Zároveň ve vyšším věku je fakt problém s prací. Zažila jsem několik let doslova živoření, protože nás redukovali a šli ti, co měli vyšší platy. A i když se mluví o podpoře pracovních míst pro lidi po padesátce, opak je pravdou. Takže doslova dřu jako dvacetiletá, abych vydělal nějaké peníze na bydlení a na život. Pořád nějak v mínusu, pořád nějaký propočet s příjmy a výdaji, každá koruna má už dopředu své místo. Bohužel mě toto hodně ovlivňuje ve vztahu k případným dalším partnerům. Jsem strašlivě ostražitá na finance, až možná paranoidní. Jakmile začnu jenom trochu vnímat tlak na peníze (testovala jsem si přítele, jak by viděl finance při prípadném sestěhování - řekl, že mi bude na vše v domácnosti dávat 6 tisíc, jenže jen pronájem s energiemi 2+kk u nás stojí 15 tisíc anebo když jsem byla bez práce, tak i v té době chtěl, abychom vše platili napůl), tak se "uzavřu" a vztah jde z kopce z mé strany. Prostě chybí mi takový ten finanční "nadhled", když je všechno v pořádku a nejsou žádné obavy. Mám s tím, paní doktorko, něco dělat anebo jen člověk získal nějakou senzitivnější "kontrolku" signalizující pozdější potíže? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
odpovídám na dotaz od Dity, která chtěla i názor čtenářů, stejně jako vy Jitko - i když nevím, kdy byl dotaz položený.

Jsem v podstatě v totožné situaci, přítelkyně (28) chce dítě a já (33) ne. Vztah krásný a oba se milujeme i po rozchodu. Otevřeně se o tomto bavíme od začátku a ona o tom věděla celou dobu vztahu. Po dvou letech to pro ní začalo být aktuální a z její volby jsme se rozešli. I když sobecky, přesto jsem to nechal plně na ní, protože jsem podobně jako v případě Dity trval na tom, že ona se musí rozhodnout, co je pro ni v životě důležitější a pokud je to dítě, musíme jít od sebe, protože já to nemohl slíbit a vím, že u ní tikají biologické hodiny.

Přítelkyně po třech měsících rozchodu rozhodnutí lituje a touží po tom, abychom se k sobě vrátili. Já v sobě vnitřně bojuji a trvám na tom, že je moje zodpovědnost jí nepřekážet v tomto životním cíli (děti) i přes naši trvající lásku.

To je můj názor, sám nevím, zda je správný. Ale v tom si myslím, že neporadí nikdo.

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, jestli je dobré být ve vztahu tzv. z rozumu, a teď rozhodně nemám na mysli finančně výhodný vztah (o takovém v mém případě nemůže být řeč), ale takový, kde partner pro mne dělá první poslední, drží při mě stůj co stůj (dali jsme se dohromady, když mi bylo zdravotně nejhůř a společně jsme vše překonali), ale nepřitahuje mě. Jsem s ním cca 2 roky a za tu dobu jsem si na něj strašně zvykla. Trhá mě to na kusy, když si představím, že bych jej měla opustit a cítím obrovskou lítost, ale chybí mi pocit, kdy k muži vzhlížím a těším se na fyzický kontakt s ním. Do sexu s ním se už od počátku vztahu vyloženě musím nutit a i když spolu o tom komunikujeme a on už dlouhou dobu ví, co mám ráda, není to nikdy ono. :( Nerada bych učinila rozhodnutí, které nelze vzít zpět, v minulosti jsem se s jedním člověkem hluboce zklamala a bojím se, že když náhodou narazím na někoho, s kým budu ty "motýlky v břiše" mít, bude zase, s prominutím, hajzl v normálním životě a při prvním problému mě opustí. Jak se na věc díváte Vy? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s mým klukem jsme spolu 2 roky, oba jsme mladí (20-25), posledního půl rok je to mezi námi divný. Shodli jsme se na tom oba. on tak trochu ztratil zájem. Začal se zajímat o nové věci a zdá se mi, že se cítí být lepším člověkem než já. Trochu mou pohrdá, zpochybňuje vše, co řeknu. Sám od sebe se mi neozve, nenapíše. Když se s ním domluvím na schůzce, často zapomene. Když jsem se s ním chtěla rozejít, nechtěl.. moc se toho od té doby nezměnilo. Je mi z toho špatně a dělám mu scény, pořád brečím. Nevím, co mám dělat.. Cítím se v pasti, Mám ho moc ráda, ale bolí mě to. Mám vydržet?

Pro paní Věru
Je s podivem, proč tyto věci řešíte až nyní, kdy je manželovi 45 let. To je pak opravdu těžké něco měnit. Píšete stále o manželovi, ale co děti, ty mají jasně stanovené pravidelné úkoly? Nebo s nimi budou mít budoucí partneři podobné trápení? Neudělejte stejnou chybu jako matka manžela. U nás máme role rozděleny od začátku, občas si je po dohodě prostřídáme, děti jsou zapřažené od sedmi let a funguje to perfektně. Radím Vám - když si muž vybral nakupování, nekritizujte ho za to, jak špatně to udělal a nechte ho dělat to dál. Však on se to naučí. A děti se taky pro jednou nezblázní, když nebudou mít teplou večeři. A propos - uvaří si někdy děti večeři samy? Co jste je naučila?
Řada žen dělá tu chybu, že si připadá nenahraditelná. Občas sice udělá pokus o rozdání úkolů, ale stejně není spokojená s jejich plněním, tak to zase spadne tam, kde to bylo, protože jim připadá, že je jednodušší si vše udělat sama, než se "doprošovat". To je chyba. Vytrvejte, nekritizujte. - otázka upravena poradcem

A ještě poslední doplnění - doma zastávám i "chlapské" povinnosti - zavolat opraváře na pračku a zaplacení, když jsme stavěli, tak jsem bourala se sbíječkou, vyřizovala jsem povolení k připojení plynu (to bylo v době, kdy si to chlapi řešili sami, dneska si myslím, že už to dělá i dost ženských), řeším si opravy auta, výměny pneumatik... všechno bohužel díky tomu, že kdybych se spolehla na něj, tak ty věci nejsou - na některé věci, které slíbil, čekám už více než 5 let... a pokud si je neudělám, tak nebudou. Jen příklad: na začátku manželství sjme neměli skříně. Za porodné jsem koupila šatní - jiné se tehdy nedaly sehnat za tu cenu. prosila jsem ho, že bychom mohli ze zbylého materiálu u jeho rodičů udělat police. Nebylo nic. A já potřebovala moej, jeho i dětí věci dát do skříní. Řešila jsem to tak, že jsem tam naskládala banánové krabice jako police. Takto jsme žili asi rok, papír se časem prohnul a začalo to padat. On nic. Ale já z mateřské našetřila peníze a police nechala sama udělat. Tak je to s vícero věcmi. Bohužel. Děkuji. - otázka upravena poradcem

A ještě paní doktorko uvedu, že doma nepomáhat má asi bohužel už z rodiny, protože se narodil jako vymodlený syn (a mladší sourozenec ze dvou) starším rodičům, sám tchán říkal, že na jeho výchovu už nebyla síla. Vím, že docela dělal průšvihy, které rodiče pořád zahlazovali, zejména to iniciovala matka. Už jako dospělý vpodstatě fungoval tak, že se domů přijel vyspat a najíst. Máma vyprala, uvařila, o dům, v kterém bydleli, se staral zejména jeho otec. On nemusel nic. A když dobrovolně šel s něčím pomoct, tak tchýně s obdivem říkala - P. nám včera odpoledne pomáhal a ani nekřičel. tehdy jsem tomu nerozuměla (s manželem jsme už žili), dneska už bohužel vím. Manželovi je 45 - bude ještě ochoten ke změně? Děkuji moc.

Dobrý den, děkuji moc za vaši odpověď (manžel, který doma nechce pomáhat a pokud něco dělá, reaguje křikem, radila jste dohodu jako dospělí lidé a rozdělení prací, které kdo rád dělá). Já se už o něco pokusila, respektive manžel, když zase něco vyčítal, přišel s tím, že bude sekat trávu a nakupovat (že prý ušetří peníze, že toho prý kupuju moc - on ani neví, co rodina všechno sní). Tak jsem souhlasila. Sekání trávy - posekal dvakrát a pak jsem zaznamenala, jak potajmu říká synovi, jak on má moc práce a ať to syn udělá za něj. Ten tátovi nechce odmítnout, protože se bojí jeho křiku. Co se týče nákupů - byl dvakrát. Dostal lístek - jednou koupil polovinu a ještě s tím přijel v 7 večer, takže jsem musela k večeři improvizovat (nejsem z těch žen, které by mu to daly před dětma tzv. sežrat a dětem říkat, že děti mají hlad kvůli tátovi), podruhé přivezl nákup v osm večer, zase jen třetinu a zase dusno, jak on chudák musí nakupovat. Kritika, že to neudělal podle dohody, se samozřejmě nepřipouští. A zase - péče o rodinu je na ženě - bla bla bla. A on podniká a má moc práce. Bohužel má od rodičů zařízený dům, takže pak odjel na několik dnů tam, případně odjel přímo k rodičům a po návratu zase vše řešil - on se nebude podílet, protože on doma nebyl a vypral si prádlo sám a jinde. Bohužel má kolem sebe "vzory", kdy muži mají doma ženy a doma asi opravdu nic nedělají. Vzhlíží zejména k jednomu, který má doma manželku (ke které se asi doma chová velmi diktátorsky, takže paní všechno odkýve a na nic nemá názor, jen si občas špitne, že manžel neví, co všechno je doma za práci, protože tam nic nedělá) a vedle toho milenku v podobě své sekretářky, s kterou má nemanželské dítě. Dokud se můj manžel s tímto pánem neznal, nebylo to tak vyhrocené, i když samozřejmě s tou pomocí doma se nepřetrhnul. Zkusím tedy další kolo dohody, poradila byste mi ještě něco, co třeba vašim klientům v takovém případě zafungovalo? nechci to vzdát, i když je to možná boj s větrnými mlýny. děkuji vám moc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, kdysi dávno jsem měl kamarádku se kterou jsem chodil 4 roky, ale její matce vadilo, že jsem z Moravy, protože chtěla mít dceru pražačku. Všechno bylo OK, ale pak mi jednou přišel dopis od paní matky....v životě jsem tak sprostý dopis nečetl, ani předtím, ani potom. Přestal jsem jí psát, přestal jsem za ní jezdit, ona si myslela, že mám jinou, já si myslel, že ona se neuměla rozejít a že požádala matku. Teprve po 4 letech až mě navštívila jsme oba zjistili, že to byla jen aktivita matky. Dostala dopis, plakala a pak řekla, že má celý život zničený jen kvůli mamince. Pak jsme se setkali ještě po 13 letech, ale ona dodnes nedokázala říct, že jsme se rozešli a já mám stále pocit, že nějak k sobě patříme. A tenhle stav trvá dodnes i když dopis přišel před 40 lety. Dodnes na ni myslím a ač jsem i ženatý, každá partnerka věděla, že mé srdce jí nepatří, že patří nějaké kamarádce z Čech. Jak to ukončit, když ona nedokáže říct "konec"? Děkuji Zdeněk - otázka upravena poradcem

Dobrý den, před třemi lety se semnou rozešel přítel kvůli jeho depresím. Měl pocit, že to takhle bude lepší.. že si najde nové kamarády, protože byl do té doby jen semnou.. Po rozchodu jsem byla opravdu smutná, úplně prázdná.. opravdu mě to zluboce zranilo. Teď jsme se k sobě po letech vrátili. Jeho depresí se ale stále nezbavil. Myslela jsem si, že mu pomůžu, ale po čase jsem zjistila, že to není v mých silách. Potřebovala bych se teď věnovat sama sobě, ale nedokážu se s ním rozejít. Říkal mi, že uvažoval o sebevraždě. Bojím se, že bude chtít udělat tuto hloupost, když ho zraním rozchodem. Ani po ustavičném přemlouvání aby zkusil odbornou pomoc se k tomu furt nemá. Nevím co se svou situací dělat.
Ke všemu jsem se zamilovala do někoho jiného, ale to mu nemůžu říct.. nemůžu ho zranit.

Dobrý den, jsme s manželem 8 let. Máme spolu 6letého syna. Je to mé druhé manželství. Z prvního mám 11 letou dceru. Manžela jsem poznala jako velmi citlivého, vnímavého, empatického člověka. Tím mě velmi zaujal. Poslední zhruba rok a půl je úplně jiný. Otoči se o 180 stupnů. Problémy začaly s narozením syna, kterého si velmi přál. Byla u něho zjištěna řečová dysfázie, v tom období navíc převzal firmu svého otce a s tím veškerou zodpovědnost. Je toho na něho moc a já se trpím taky. Řekl mi že bere jako životní křivdu to, že si první roky života nemohl užít se synem jako jiní otcové. Protože syn nemluvil a byl jakoby ve svém světě. Manžel je asi rok a půl skoro pořád podrážděný, unavený, neprojevuje city, nemá zájem o rodinu, neprojevuje z ničeho radost, na nic se netěší, vše je podle něj špatné. má řeči typu, že už ho nic v životě nečeká, nic ho nebaví. Mám pocit, že s námi ani není rád. Má pocit, že všechno pěkné už v jeho životě skončilo. Je mu 36 let. trápím se. Děkuji za radu.

Dobrý den. Už nevím jak dál. Doufám že mi poradíte paní doktorko. S přítelkyní jsme spolu byli 6 let. Několikrát jsme se za tu dobu rozešli kvuli nevere a lžím z mojí strany. Před 3 mi lety jsme začali stavět dům. Já se polepšil a přestal jsem ze vším co přítelkyni vadilo. Ale stejně už mi nedokázala nikdy věřit i když jak řekla vše mi odpustila. Před dvěma měsíci jsme se konečně nastehovali do hotového domu. Vydrzeli jsme tam spolu bydlet týden. A poslední den jsme se pohádali kvuli mému chrápání v noci. Hádka se strhla do ohromných rozměrů. Začali se tahat staré křivdy. A z přítelkyně vypadlo že to nemá cenu že mi pořád nevěří zbalila si věci a odešla odeme. Nekolikrat jsme se viděli povídali si a vzdy mi řekla že jsem těch šancí měl dost a že teď ji chce dát sobě. Mam ji nechat už na dobro jít? Oběma nám je 30 oba se milujeme nemame děti.

pro Zdeňku....a všechny kdo řeší věk, znám unavené a nemocné třicátníky a sportující a zdravé šedesátníky...!!

Pro vodní vílu. Me by zajímalo kolik sexu ten váš teda má. Jestli je to méně než 2x týdne se ani nedivím, že mluví o sexu. Můj by o něm mluví taky. A vy by jste mluvila o jídle taky, kdyby jste byla furt hladová,i před cizími.
Píšete, že říká, že když žena neposlouchá třeba ji profackovat. Ale udeřil vás někdy? Nebo takhle, kolikrát denně nebo týdně vás uhodí.
A dále je evidentní, že žárlí. No jsem si relativně jistá, že každý muž bez sexu, s manželkou co nezvedá telefony by byl přesvědčen o nevěře. A mluvil sprostě.
Jiný by již dávno měl milenku.... Ale ten váš chce vás....
Prosím odpovězte ohledem bití a četnosti sexu. Děkuji.

Pro Ivu, která má o 17 let staršího partnera a žárlí na jeho původní rodinu. Ivo, to jste ale musela vědět, když jste mu rozbíjela rodinu, že partnerovi je šedesát a že má děti a bývalou ženu - to nejde šmahem škrtnout. Narážíte na důsledky svého velmi nezodpovědného jednání - vůči partnerově rodině, kterou jste rozbila, vůči svému dítěti, které budete vychovávat sama, protože partner ve svém věku nemá již dílu na batole, natož stavět dům a případně být jinak aktivní - jemu není 40! Z vašeho popisu se mi zdá, že i on to už ví a je v koncích, a proto utíká ke svým dospělým dětem a k manželce, kterou neuváženě opustil a když na něj tlačíte, tak je ještě víc pod stresem. Váš vztah má budoucnost, pokud se smíříte s tím, že společné dítě obstaráte sama, budete pečovat i o unaveného partnera - penzistu a přijmete do své "širší" rodiny jeho dospělé dcery, možná i ex se vším, co k tomu patří, tedy i ekonomickým dotováním. je to daň za to, že jste si tehdy před 8 lety nenašla vrstevníka, s kterým byste mohla mít všechno, co vám nyní chybí - dítě, stavbu domu, aktivní život... - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, jsem bezradná ohledně vztahu s přítelem 59 já 42 jsme spolu 8 let z toho 3 roky oficiálně a máme 1,5ročního syna. On dvě dcery 35 a 19 a já syna 19. Můj syn vše vzal o.k. přítel u nás bydlí a jeho 19 dcera nás všechny ignoruje mimo přítele. Píše sms v 1.00 v noci telefonuje v noci a citově vydírá svého otce. Přítel mi kvůli ní lže a jí finančně dotuje nechal jí byt a v podstatě ji denně navštěvuje. Prý se 3 roky zpět nedokázala vyrovnat s rozvodem rodičů. Neustále organizuje setkání otce a své matky, kam přítel odmítá chodit a když půjde tak se svým synem a mnou to nemohla přenést přes srdce. Nicméně přítel se každý den zastavuje u dcery přitom má již 2 roky přítele a stále po něm něco chce. Navrhla jsem příteli ať se odstěhuje k ní pokud má potřebu se každý den několikrát denně telefonovat a vidět se sní. Odmítl. Ale nemáme žádné soukromí, příteli nezbývá moc finančních prostředků. Nyní přišla jeho ex že chce doplatit leasing svého auta, aby jejich dcera mohla jezdit a ona že si koupí nové. Nebo dceři předělával byt, aby tam mohla bydlet. Já jsem na mateřské a chodím do práce a když vidím ten přístup tak mi je zle. Je to takzvaná opičí láska. Chtěli jsme stavět z toho sešlo, prý na to přítel nemá. Bydlíme u mých rodičů v patře kde mám byt ale není to napořád. Budoucnost žádná a já jen stále respektuji jeho chování a dceru. Když naopak řeknu co se mi nelíbí a proč tak přítel řve. Můj dotaz zní, má tento vztah budoucnost? Děkuji Iva

Dobrý den, zemřela mi maminka, po krátké těžké nemoci v 82. letech. Snažím se s tím vyrovnat. Ale mám problém, jak a zda to vůbec říkat tatínkovi, zda ho vzít na pohřeb. Je o rok starší, ale má demenci. To, že maminka ležela měsíc v nemocnici si vůbec nepamatoval, ač jsme mu to několikrát denně říkali, v jeho bytě na hodně míst napsali... V současné době leží v nemocnici s kýlou. Kvůli zákazu návštěv si pouze telefonujeme (když mu někdo podá zvonící telefon) a hovory jsou velmi zmatečné. Na maminku se vůbec neptá. Domů se s největší pravděpodobností nevrátí, péči o něj bych nezvládla.

Dobrý den paní doktorko, navázala jsem BDSM vztah s mužem, který je mladší než já o pět let. On je enormně submisivní, já jsem zase hodně dominantní obecně, nejen v sexu. Je inteligentní, zamilovala jsem se do něj. Má takovýto vztah šanci do budoucna, včetně založení rodiny? A co věkový rozdíl? Mě je 35 a umělec na volné noze, jemu je 30 a je chirurg. Děkuji a přeji vám hezký vstup do adventu.

Dobrý den, paní doktorko, mám problém, který se stále více stupňuje. Pravděpodobně nějaká posedlost. Byla jsem 4 roky milenka, máme spolu i dceru, s manželkou má děti 2. Nyní to konecne vypadá, že bude rozvod, ale tohle tu bylo několikrát. S manželkou jsem se při mém těhotenství potkali asi 5x, 5x jsme si i psali. Když jsem se stala milenkou, založila jsem si anonymní profil na Facebooku a s manželkou jsem byla rok kamarádka, pomáhala jsem ji, naslouchala apod. Poté jsem to utla, každý den se jí 5x podívám na profil, pořád myslím na to jak se má, co dělá, kde je. Jaktoze je šťastná, když ji opustil. Není ani se mnou ale. Pořád vymyslím různé plány jak ji kontaktovat, jednou jsem si i najala herečku aby šla k ní domu a něco zjistila. Vím určitě, že se to stupňuje, nechci to, ale nemůžu si pomoci... Jak s tím začít pracovat aby to přestalo? Děkuji

Dobrý den, dovolte mi, abych Vám popsala můj příběh. Je mi 50 a jsem 10 let rozvedená. Vdávala jsem se ve 20 letech, protože jsem byla těhotná. Manžela jsem milovala, nepřemýšlela jsem, že jsem mladá, po 2 letech jsme si pořídili druhé dítě, s pomocí příbuzných a kamarádů jsme postavili dům, já se věnovala rodině, on kariéře. Dostudoval první VŠ, časem druhou, žili jsme si pěkně, ze začátku peněz moc nebylo, díky jeho schopnostem a pracovitosti více a více. Mám zdrávku a provozovala jsem doma kosmetiku, zajištovala chod domácnosti, když byly holky větší, přemýšlela jsem, že půjdu do nemocnice a dodělám si Bc., ale manžel nechtěl, že není důvod, že nás zabezpečí. Manžel se vrhnul do politiky a byl úspěšnější a úspěšnější, společného času bylo méně a méně, až mi ve 40 letech oznámil, že má jinou. O 10 let mladší, rozvedenou, schopnou političku, která se díky němu pěkně vyšplhala. On se zbláznil, řekl mi, že jí miluje, obdivuje jí, co toho dokázala, umí jazyky, s dítětem vystudovala VŠ (u mě si to nepřál). Obletěli spolu svět (my jezdili do Chorvatska), neudělá bez ní krok (zatímco já doma vařila teplé večeře). Naše holky materiálně nadstandardně zabezpečil (tím si je také koupil), dnes už mají obě rodiny. Mě nechal dům, ale nic jiného od něj nechci. Po rozvodu jsem se nestačila divit, jak se společní známí i příbuzní ode mě odvracejí, aby si pana politika nerozházeli. Byla jsem na dně, navštěvovala jsem psychiatra, užívala jsem antidepresiva, ale účinné řešení to nepřineslo. Pak jsem se vrhla do práce, dodělala Bc., jsem zaměstnaná a ještě provozuji živnost. Ale ani po 10 letech ho nemůžu vidět (jí – mrchu vyčůranou už vůbec ne). Mám malý okruh přátel, Ti mě říkají, ať se s tím smířím, ať se nehoním, že on by mě finančně podpořil, ale já o to nestojím. Dokazuji si tím, že nejsem tak neschopná??? Měla bych se s tím smířit, poraďte prosím jak?? Jak mám odpustit, když je mi zle, když se on nebo ta káča předvádí v TV ?? Přítele žádného nemám, nechci k sobě nikoho pustit. Poraďte mi, co mám dělat, teď před vánocemi je to pro mě vždy ještě horší. Děkuji Renata

Dobrý den prosím Váš názor a radu. Poslední 2 roky to není k vydržení, partner je velice vzteklý, zlý a agresivní, situace se zhoršila od letošního března, kdy začal platit nouzový stav. Na veřejnosti se mnou mluví, jako že je vše v pořádku, ale doma je to fakt peklo. Samé velice vulgární nadávky, urážky, ponižování, hlavně před dětmi a před jeho rodiči. Jeho agresivita se stupňuje, všechno že je moje vina, on je ten chudáček a já ta potvora, která mu ubližuje. Že všem řekne, jak jsem zlá. Nikdo z mých příbuzných za mnou vlastně nejezdí, protože nesmí, s nikým ani nejsem v kontaktu. Když jedu pryč, tak mě neustále bombarduje po telefonu, kde jsem a s kým a kdy se vrátím. Dětí se ptá, jestli tam se mnou nebyl muž. Vyžaduje sex, že se to dělá, aby žena byla povolná, tak je potřeba ji dát pár facku, aby poslouchala muže na sl
ovo. Když nebude žena poslušná, tak ji patří vyfackovat.

Dobrý den, poslední dobou se s přítelem dá se říct, hádáme. Problém je u mě. Je to kvůli minulosti. Můj přítel před pár lety, kdy jsme spolu ještě nechodili, flirtoval s různými ženami na internetu a psal takové věci se sexuálním podtextem. I když vím, že je to hloupost, trápit se kvůli minulosti, tak mě to velmi trápí. Bojím se, že se to bude opakovat a nechci o něj přijít. Ale to co tam psal, mi působí bolest. Zároveň vím, že ho to trápí a nechci, aby se kvůli mě trápil. Moc ho miluji a nechci o něj přijít. Jak se mám přestat trápit minulostí? Děkuji, Nikola

Dobrý den,paní doktorko
Mám přítele 4 roky. Jsem rozvedená s dvěma skoro dospělými dětmi. Mám svůj byt a přítel se ke mně po roce nastěhoval. Je OSVČ, příjmy měl na začátku slušné, ale poslední rok mu příjmy klesly na minimum. Celou dobu mi na domácnost dává 4 tisíce korun. Jinak má svoje peníze a já také. Já mám nadprůměrný plat, ale do domácnosti kupuji takřka všechno já. On má pocit,že byt je můj, tudíž do něj nebude nic investovat.
Nevím kolik má peněz, ale nejspíš skoro nic. Celý den je doma a jinou práci moc nehledá. Navíc má pocit,že mi dává dost( náklady na domácnost dělí čtyřmi). Co se týká narozenin a oslav v mé rodině, dárky kupuji já, on je pouze host na oslavě, to samé Vánoce. Mám pejska, kterého miluje,ale nikdy mi nepřidal na krmivo, stříhání apod.Nevím, jestli si to neuvědomuje nebo je takový lakomec, protože jinak to je vcelku hodný a zodpovědný chlap. Prosím Vás o radu, nechci nikomu ublížit, ale zároveň nechci takový život. Děkuji
Jitka

Dobrý den, paní doktorko, z dětství znám jednoho muže, nikdy jsme se nekamarádili. Náhodně jsme si začali před časem psát, dozvěděla jsem se, že je rozvedený a má děti. Začal mi posílat svoje fotky a plánoval, že se potkáme. Z plánovaného setkání se nakonec vymluvil a já se později dozvěděla, že má už delší dobu přítelkyni. Ta prý chce děti a on už nikoli, vídají se prý málo. V psaní i telefonování jsem ve většině případů já ta první. Donedávna jsem z něj při náhodných setkáních cítila rozpaky a odtažitost. Nyní se to změnilo, je vidět, že mě rád potkává, vítá se se mnou, začal mě oslovovat jménem (to dřív nedělal) a teď mě pozval k sobě domů. Co si o tomto chování a jeho vývoji myslet? Proč mě najednou zve k sobě domů?

Dobrý den prosím poraďte mi partnerovi asi přeskočilo neustále se dožaduje sexu, prakticky každý den o něm mluví i před dětmi a chce sex i před dětmi, volá mi kvůli tomu a píše mi i sms zprávy, proto mu ani neberu telefony,už toho mám dost, nezajímá jej nic jiného než sex a sex, chce sex ve dne i v noci, pořád chce abych jej objímala a hladila, ale já nemám potřebu ani jednoho, sex mi nechybí vůbec, mám ženské potíže a sex mi nezpůsobuje potěšení ale velkou bolest, navíc jsem za celý den tak unavená, že na nic takového už nemám energii, škola, práce.Partner je na velice zlý, agresivní a vulgárně mě uráží před dětmi a ostatními členy rodiny.
Tak nevím co dělám špatně, nikdy takový nebyl, ale poslední dobou hrůza, není s ním řeč, nikam nejezdíme, řešíme jen sex a sex, to je pořád dokola, nemůže si vynucovat co nechci a ještě o tom mluvit před dětmi, těm to samozřejmě vadí také, tohle jsou věci, které by děti neměli slyšet ale ani vidět. Jsou i jiné důležitější věci než je sex.

Dobrý den,já mám 46 let manžel 56,máme 2 děti 11a13let manžel má milenku48let(movitou,rozvedenou 2 deti9a11let)rozvod nechci,muž mi však dělá naschvály,zažádala jsem si o alimenty,posílá mi 10tis.soud ještě nebyl,jinak mi nedá nic víc.Žijeme společně v domě jako dřív.On platí inkaso atd,já jsem v dlouhodobé neschopnosti kvůli úrazu a jsem na ÚP a mám pouze podporu cca 5 000,-kč a alimenty.O dcery se starám převážně já,on tráví dny ,někdy i noci u milenky.Když po něm chci pro děti něco navíc(např.zimní boty) řve,že mám alimenty ať se starám.Odmítá se starat o děti ikdyž mi ještě nebyly svěřeny do péče.Žádost o rozvod nechce podat,chce abych se odstěhovala a chce být kamarád.Já nechci a nevím jak v této situaci žít,na co mám nárok a jaké on má povinnosti k dětem.Mám vydržet a doufat že dostane rozum a vrátí se k rodině?Nechci ho stratit ikdyž se ted chová jako blázen,milenka ho ovlivnila penězmi,a tím že mu lichotí jak je šikovný a vše umí.(pracuje u ní na stavbě)nevím jak dál.

Dobrý den s přítelkyní jsme byli víc jak rok a půl a teď jsme si dali pauzu protože jsem měl problém s prací kvůli zdraví a přítelkyně měla pocit že ji nedávám najevo své city k ní i když miluju kupoval jsem ji květiny ale přítelkyně mi řekla že už necítí ke mně co cítila a že buď se rozjedeme a nebo si dáme pauzu tak jsem navrhl pauzu že chci to napravit že mi na ní a jejím synovi záleží ale mám strach že o ně přijdu

Dobrý den. Potřebovala bych radu. Jsme s přítelem spolu 3 měsíce a dneska mi napsal že je neštastny v nasem vztahu. Jak jsem se ho zeptala proč teda se mnou je tak napsal ze se snazi prijit na to aby se to zmenilo ale ze mu to nejde. Bude se zpet stehovat k mamce tak se to mozna zmeni ze uvidime jake to bude. Rekla jsem mu ze mu dam prostor a on mi napsal a proc az ted to jsem si to musel v podstate vyrvat ? neslo to driv ? po seznameni jsme se dali do vztahu asi po 1 tydnu a nastehoval se ke me behem prvniho mesice, protoze se pohadal s mamkou. Ma syna ktereho taky porad resi a ze prave kvuli neho se i stehuje zpet k mamce aby mohl zacit jednat ohledne soudu. Vadilo mi ze porad sedi na telefonu, ptala jsem se ho kdo ti pise a tak a to ho stve. Taky kdyz nekam chtel jit tak mi to vadilo protoze vsude chodi beze me. U z se i stalo ze rekl ze jde trebe k mamce a sel jinam a ja se to pak dozvedela pres druhe a je mi tezke mu verit v tom kam chodi. dekuji

Vážená paní Douchová, mám na Vás dotaz, se kterým si nevím již delší dobu radu. Je mi 27, přítel má 24, jsme spolu 4 roky, nebydlíme spolu, máme se velmi rádi, těšíme se na sebe, rozumíme si. Ale již třičtvrtě roku spolu nespíme. Já bych chtěla, přítel říká že má hodně práce (první jeho práce, říká že si nezaslouží sex, má na to prý nízké sebevědomí (nepřijde mi to tak ale), a nějak se k tomu prostě nemá. Já tlačit nebudu, ale už je to doba, podvádět nechci, tím bych vyřešila jen nedostatek sexu, ale ten balíček který jsem měla s přítelem když to VŠECHNO klapalo od milence nedostanu. Začínám zvažovat, že nedostatek sexu může mít i fyzické a duševní následky na tělo. Nevím, zda se rozejít jen kvůli tomu. Ale bylo by pro mě velmi nepříjemné doprošovat se o sex, takže ho prvoplánově nesvádím. Prý jsem roztomilá a chce mě hlavně objímat. Nevím jak z toho ven, má takový vztah vůbec šanci? Děti jsme chtěli až třeba za 5 let,...mám pocit, že to nemůže klapat. Moc děkuji za odpověď.

Nejsem si jistá, jestli mě k němu netáhne převážně závislost na "chemii", na oné dynamice, která je ale toxická. Mám ho pořád ráda a on mě určitě taky. Hodně se to ve mně pere. Na jednu stranu jsme se rozešli už tolikrát, že mi připadá až šílenství přemýšlet o opětovném návratu, který jsme zkoušeli tolikrát, na druhou stranu mám někdy intenzivní pocit, že bychom spolu mohli dále být. - otázka upravena poradcem

Pokračuji.. Už od začátku vztahu se ke mně vracela myšlenka na rozchod. Zároveň jsem však cítila k příteli mnoho intenzivních pocitů. Poprvé jsem s ním rozešla v březnu, poté v květnu a od té doby ještě několikrát. Nastěhoval se ke mně v březnu, kdy začala pandemie a do poloviny léta nám bylo docela dobře, ale potom se věci hodně zhoršily. Začaly jsme se hodně hádat, přestaly spolu funkčně komunikovat, můj psychický stav se zase zhoršil a tak jsem si nakonec přála, aby se odstěhoval. Poté, co se odstěhoval mezi námi vznikla jakási zeď. Přestože jsme se k sobě zkusili teď několikrát vrátit, nakonec jsme se rozešli. Naposledy teď v úterý... Mně je 26, jemu 25, máme poměrně podobnou představu o budoucnosti, oba bychom rádi založili rodinu. Zároveň náš vztah však pokulhává v mnoha oblastech, on je hodně společenský, rád se napije, dělá pak blbosti, je zvyklý lhát, důvěra je hodně narušená i způsobem začátku vztahu... Několikrát jsem zjistila, že ke mně nebyl upřímný..

Dobrý den paní doktorko. Ráda bych se poradila. Před rokem a půl jsem potkala muže, se kterým jsme si od začátku velmi rozuměly, byla mezi námi velká energie a dynamika. On v té době měl dívku, začal ji se mnou podvádět. Bylo to pro mě velmi těžké období, on se neustále rozmýšlel, jestli to s ní ukončí nebo ne, několikrát řekl, že bude s ní a my už se nesmíme vídat a pak mi zase psal, takhle to trvalo asi půl roku a já se z toho nemohla dostat a zapomenout na něj. Nakonec po půl roce se s ní sestěhoval do Prahy a v tu chvíli zjistil, že to opravdu nefunguje a tak se s ní rozešel a začali jsme spolu chodit. Náš vztah byl ale od začátku hodně poškozený tím, co se dělo před jeho počátkem. Já začala mít psychické problémy, které se mi zhoršily s tím, že jsme spolu trávily s přítelem čas chozením na pivo. Hodně jsem v té době pracovala a neodpočívala, až jsem skončila v prosinci v pražských Bohnicích.

Dobrý den, jsem je mi 37 let, manžel 54(bez dětí), jsme spolu od mých 19let. Protože manžel stárne a nechce už nikam chodit, jezdit a v podstatě se mnou trávit volný čas, trávím ho bez něj - výlety, zájezdy apod., ve kterých mi ani nebrání. Po prázdninách jsem se rozhodla, že od něj odejdu, protože žijeme jen vedle sebe, ze zvyku. Ale samotné mi bylo v bytě smutno (sama jsem byla asi měsíc) + korona, kdy jsem odtržená od přátel a rodiny. Manžel mě vzal zpátky. Jenže jsem nešťastná s ním a i bez něj. Byt jsem zatím nepustila, ale musím se už rozhodnout - být s ním (občas vytrpět jeho nálady a protivenství?) anebo sama (mám to vydržet sama? přejde časem ten stesk po něm?). Předem děkuji za odpověď.

Jsme spolu s přítelkyní 9 let. Jsme zasnoubení. Dříve jsme spolu i pracovali. Bohužel jsem šel za lepším a tak se vídáme méně, než dříve. Přítelkyně to brala jako plus. Začala se věnovat více svým koníčkům. Jenomže pak přišlo chození na pivo s kolegy. S jedním z nich začal románek. Nejdříve pouze zprávy, pak se začali častěji vídat. Začala pozdě chodit domů. Po 6 měsících, když jsem jí vypínal v noci mobil, protože mě unavovalo poslouchat vibrace zpráv, jsem to zjistil. Ke všemu se přiznala. Dostala čas na rozmyšlenou. Po pár dnech k němu utekla. Druhý den od útěku se vrátila a řekla, že chce zůstat. Od té doby fungujeme jako dříve. Dodnes neví, proč to udělala. Neví, co jí k tomu donutilo. Prý do toho spadla, ani neví jak. Snaží se, komunikujeme. Jsem hodně tolerantní. Ale ve chvíli, kdy dojde na intimitu (případně se schyluje k sexu), roztřese se. Řekne, že zatím nemůže a potřebuje čas. Je to úmorné. Nemůžeme fungovat na 95%. Odbornou pomoc nechce. Jak postupovat? Děkuji.

Dobrý den, Jsem ve vztahu 18 let a máme dvě děti 7a4 let. Nedávno se mě svěřila, že se zakoukala do jiného muže, ale že nakonec nic nebylo, že to bylo jenom chvilkové. Snažíme se mýt společné zájmy, ale i ty vlastní, nesnažíme se omezovat a dáváme si svobodu. Ale když jsme se posledně bavily o nás, tak mě partnerka naznačila zkusit i mimomanželský vztah, že by nás to mohlo obohatit. Pro mě je něco takového nepředstavitelné, myslím že na ní nejsem závislý, ale myšlenky na to že bude s jiným mužem jsou pro mě zdrcující a rozbíjí můj klid a pohodu. co mám dělat, nechci odejít od rodiny a stále ji miluji ale můj život jakoby ztratil smysl. Co mám dělat?