„Najednou jsem nemohla držet tužku, nemohla jsem pravou rukou nic dělat. Vedla jsem výtvarné kroužky, v nich jsem nemohla pokračovat. Nemoc se objevila rychle, během jednoho školního roku jsem zjistila, že jsem na tom úplně špatně,“ vypráví vychovatelka a učitelka Dita Lulková, jak před u ní 10 lety propukla Parkinsonova nemoc.
Patří mezi desetinu nemocných, které choroba postihla před dovršením 40. roku života. U ní se projevila ve 37 letech.
O práci nepřišla, ředitelka pro ni vymyslela činnosti, které mohla i s chorobou zvládat. Na obědy ve škole pak směla Dita chodit dřív, protože se před ostatními styděla jíst. Doma musela přestat vařit některá jídla jako například guláše. „Jak se to zahustilo, tak musel přijít manžel, který to musel míchat. Začala jsem být odkázána na pomoc druhých,“ vzpomíná.
Světový den Parkinsonovy nemociV Česku trpí touto chorobou až 50 tisíc lidí, po celém světě pak více než šest milionů. Nejčastěji člověk onemocní ve věku mezi 50 a 60 lety. „Parkinson“ se projevuje třesem končetin, celkově zhoršenou koordinací pohybu a činností svalů. Příčinou onemocnění je ztráta nervových buněk v oblasti mozkové kmene. Ty za normálních okolností produkují dopamin neboli neuropřenašeč, který zajišťuje správný přenos signálů mezi nervovými buňkami. Světový den Parkinsonovy nemoci připadá na 11. duben. |
K pravé ruce se pak přidala i bolest levé nohy. Dita už ani nemohla sama chodit. „Musela jsem vždy jít s někým. Potřebovala jsem, aby mi na tu nohu někdo šlápl. Ač se to nezdá normální, lidi mi šlapali na nárt, postavili se, houpali se celou váhou, aby mě to přešlo. Udělala jsem dva, tři kroky a bolest byla zpátky,“ říká.
Celou tu dobu jí byl největší oporou manžel, za to mu prý nepřestane být nikdy vděčná. I když ji zpočátku štval, když se snažil vtipkovat. „Vzala jsem jogurt, ruka se mi třásla a on: No ty se na něj úplně klepeš.“
Dita má pod kůží krabičku
Poté se Dita dozvěděla o velké naději v léčbě. Loni podstoupila operaci.
„V první fázi zavedeme dvě tenké stimulační elektrody do přesně definovaných míst v mozku. Ve druhé fázi implantujeme pod kůži v horní části hrudníku neurostimulátor, který je s oběma elektrodami propojen kabílky,“ vysvětluje přednosta Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty a VFN UK v Praze Robert Jech.
Po operaci dochází pacient za lékařem a společně nastavují ideální množství stimulů. „Od srpna do února mě štelovali,“ říká Dita. Nejvíc ji fascinovalo, že přístroj v těle jde propojit s tabletem.
Lidé o unikátní léčbě nevědíPodle průzkumu spolku Parkinson-Help se ukázalo, že dvě třetiny pacientů o možnostech mozkové stimulace jejich neurolog neinformoval. Právě nízké povědomí je důvodem, proč se u nás ročně provádělo osm operací na milion obyvatel, zatímco ve vyspělých zemích je to kolem třiceti. Tento typ léčby se v Česku provádí na specializovaných pracovištích v Praze, Brně a Olomouci. |
Ona sama říká krabičce kardiostimulátor. Ve skutečnosti jde o neurostimulátor Percept PC s technologií BrainSense. Ditě implantovali přístroj nové generace, který dokáže poslouchat a analyzovat signály, které z mozku přicházejí. „V blízké budoucnosti mu lékaři umožní, aby se stal do značné míry autonomní a sám podle mozkové aktivity rozhodoval, kdy má stimulovat a kdy nikoli,“ dodává profesor Jech.
Pokud nedojde ke komplikacím, elektrody zůstanou Ditě v mozku celý život. Jen po čtyřech až šesti letech jí budou muset ve stimulátoru vyměnit baterky.
Dita je nadšená. Nyní bez problému vaří, píše, vyšívá, navléká korálky. Sama ujde i několik kilometrů. Díky stimulátoru se také zásadně snížil počet léků, které dříve musela brát. „Nejsem už odkázána na pomoc druhých, mám pocit, že jsem zcela soběstačná. Úplně mi to obrátilo život,“ raduje se.
