VIDEO: Žena bez nohou a s deformovanýma rukama má panenky namísto dětí

  • 17
Australanka Jessica Haldinová přišla kvůli onemocnění meningitidou ještě jako malé dítě o končetiny. Bojí se, že se kvůli svému handicapu nebude moci stát matkou a postarat se o dítě. Potřebu něhy jí proto teď nahrazují panenky.

Jessica onemocněla ve dvou letech, do té doby zcela zdravá holčička přišla následkem meningitidy o nohy a má vážně deformované paže, na jedné jí chybí dlaň. Pohybuje se posouváním po zemi a mnoho běžných denních úkonů je pro ni problematických. I když je ve svých 26 letech Jessica jinak v pořádku a mohla by mít děti, ví, že by kvůli svému handicapu nebyla schopná se náležitě postarat o novorozence a poskytnout mu veškerou potřebnou péči.

Potřeba něhy

Jessica ovšem není typ dívky, která by smutně seděla v koutě a přemýšlela nad tím, co by mohlo být kdyby. Touhu po dětech se rozhodla vyřešit poněkud netradičně - pořídila si několik panenek, které jsou věrnou kopií opravdových novorozenců (tzv. reborn). „Začala jsem panenky sbírat před dvěma lety a absolutně je miluju. Nyní jich mám šest, dva kluky a čtyři holky. I se svým zdravotním omezením jsem se naučila je chovat a mazlit se s nimi,“ popisuje Jessica.

Fenomén „reborn“ panenek

Panenky jí podle jejích slov pomáhají alespoň částečně ukojit mateřský instinkt a potřebu něhy. U té první prý byla až zaskočená realistickým zpracováním. Panenky ze všeho nejraději obléká a chová si je v náručí. Nebere je ale ven mezi lidi a nepředstírá, že jsou to opravdové děti, jak lze někdy vidět u fanatických milovníků realistických panenek.

„Vím, že někteří lidé dávají panenky do kočárků a projíždí se s nimi venku. To nedělám, vím, že nejsou živé. Ale určitě mi pomáhají získat autentickou zkušenost podobnou té mateřské, což je příjemné,“ vysvětluje Jessica.

Černý humor jako lék

Své nemoci se statečná mladá žena postavila čelem, jejím největším spojencem je černý humor. O svých chybějících končetinách často vtipkuje, a to dokonce i se svou matkou.

„Ten příběh mi několikrát vyprávěla, ale je to pro ni vždy obtížné. Jeden den jsem byla její normální dvouletá holčička a v dalším momentu jsem neměla končetiny. Muselo to pro ni být náročné se s tím vyrovnat. Proto o tom hodně žertujeme. Mám dokonce tričko, které si utahuje z toho, že nemám nohy. Buď se tomu budete smát, nebo budete plakat,“ líčí žena z Waikiki na západě Austrálie.

Jessica prodělala za svůj život více než stovku operací a na mnoha místech těla jí musela být implantována nová kůže. Kvůli tomu je většina povrchu jejího těla doslova posetá jizvami. Protetické pomůcky nemůže používat právě kvůli bolestivosti na zjizvených místech.

„Vždycky jsem byla šťastná tak, jak jsem. Zvykla jsem si na život bez končetin. Chodím po zadku nebo naskočím na elektrický vozík a jsem schopná se tak pohybovat po okolí,“ dodává šestadvacetiletá Australanka.

, pro iDNES.cz