A letitý zvyk se mění jen pozvolna, i když vadí kdekomu.
Právě příliš brzké vstávání patří spolu s jídlem mezi věci, na které si pacienti podle průzkumů v nemocnicích nejvíc stěžují.
A zatímco nespokojenost s jídlem se dá vyřešit například připlácením (v pražské Ústřední vojenské nemocnici si může pacient za padesátikorunu vybrat ze tří jídel), ranní budíček v šest je obvyklý na většině nemocničních oddělení v Česku.
"Přitom to nemá žádné opodstatnění," tvrdí Vladimíra Bošková, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů.
"V zahraničí nikdo nikoho nebudí na povel. Dokonce jsou sestry a lékaři navyklí, že když pacient neodpoví na klepání, tak spí a netřeba ho rušit. Klidně se kvůli němu posune i vizita," popisuje Bošková.
"Dokonce to nemocnice mají ve svých standardech, že je personál povinen maximálně přizpůsobit organizaci práce tomu, jak pacient žije doma. Takže to vypadá třeba tak, že se sestry ptají, jestli smí píchnout injekci pacientovi. A když ten řekne ne, teď se na to necítím, přijďte za dvě hodiny, tak to respektují," dodává.
Měření teploty a podávání léků chvíli po šesté je totiž výhodné hlavně pro zdravotníky. V šest ráno se totiž v řadě nemocnic mění zdravotníci, končí noční služba a přichází denní sestra a, ta chce pacienty co nejdřív zkontrolovat.
Pozor - pan doktor jde!
"A taky je u nás zažitá představa, že do ranní vizity musí být pokoj pacienta v dokonalém pořádku, aby pan doktor mohl přijít," vysvětluje si přežívání brzkého budíčku hlavní sestra Ústřední vojenské nemocnice v Praze Lenka Gutová.
I ona přiznává, že zbytečné ranní buzení se daří odbourat jen na některých odděleních. "Je to o jiné organizaci práce, a to někde dost dobře není možné. Například u pacientů, které ten den čeká operace," říká.
Co se podle ní naopak Ústřední vojenské nemocnici podařilo vyřešit, jsou stesky na kvalitu jídla. "Zjistili jsme, že když hned při přijímání pacienta do nemocnice za ním přijde dietní sestra a popovídá si s ním o výživě, dokáže ten člověk pochopit i to, proč má dietu a proč musí jíst neslaný nemastný bujon," vypráví Gutová.
Z výzkumu veřejného mínění, který v lednu provedla agentura GfK, navíc vyplynula ještě další věc, která lidem v nemocnicích vadí: příliš dlouhé čekání na lékaře či sestry.
I to se však dá řešit. "Od doby, co jsme zavedli centrální plánovací systém objednávání, jsme prakticky odbourali čekací lhůty u mimopražských pacientů," říká lékař Petr Kolouch, který je v pražské Nemocnici Na Homolce zodpovědný za kvalitu péče.
Nejvíc si naopak pacienti v nemocnicích pochvalují kvalitu léčby a přístup lékařů. Jak vyplývá z lednového výzkumu společnosti GfK, spokojenější jsou muži a generace šedesátníků.
Vladimíra Bošková však bere vysokou spokojenost lidí s léčbou s rezervou. "Je to zvláštní. Vždyť pacienti nemají žádné srovnání. Pacient neví, jestli v nemocnici ve vedlejším městě by mu jeho problém nedokázali léčit lépe," kroutí hlavou Bošková.
