Paní Jana H. navštívila ambulanci poprvé před šesti měsíci. Je jí 59 let a problémy s častým močením a neovlatadelnými úniky moči trpí již 6 let. Zpočátku se jednalo pouze o častější návštěvy toalety, později se její stav postupně zhoršoval a obtěžoval ji stále více. Na toaletu musela dojít několikrát před odchodem do práce a potom ještě třikrát cestou od autobusu.
Protože její stav trval již delší dobu, věděla, kde se příslušné místnosti cestou do jejího zaměstnání nacházejí, ale i přesto měla strach, aby na ně stihla včas doběhnout. Podobně to vypadalo, pokud se vydala na větší nákup nebo procházku po městě. Několik let již nebyla v divadle, i když dříve chodila za kulturou často a ráda, protože se cítila nesvá, pokud měla několikrát během představení opouštět hlediště a vyrušovat sousedy na vedlejších sedadlech.
Smířit se je zbytečné
Postupně se se svým stavem smiřovala, protože si mylně myslela, že je normální součástí života v jejím věku. Ale situace ji obtěžovala stále více, protože i během noci musela alespoň pětkrát vstát kvůli močení. Cítila se unavená a podrážděná a stále žila v napětí, kdy se opět náhle objeví nucení jít močit.
Ráda by svůj stav nějak řešila, ale styděla se s ním někomu svěřit - ještě by se na ní dívali divně. Jedna kamarádka jí potom prozradila, že jí dříve unikala moč při kašli a kýchání, prý se tomu říká stresová inkontinence, ale nyní již tento problém nemá, protože byla na operaci, kde jí tento problém odstranili. To paní Janu znepokojilo ještě více. Sice měla veliké problémy, ale na operaci by se bála. Když už jí rodina opakovaně vyčítala, že s nimi nechce nikam jezdit a chová se stále více podrážděně, začala se nad sebou zamýšlet a rozhodla se zajít za lékařem.
Léčba tabletami nakonec pomohla
Lékař ji gynekologicky vyšetřil, zeptal se na to, v jakých situacích k nucení a k únikům moči dochází. Pak poslal její moč do laboratoře na vyšetření. Při další návštěvě jí sdělil, že moč je v pořádku a časté nucení na močení je způsobeno nadměrnou aktivitou svalu ve stěně močového měchýře. Proto chodí močit i při jeho pouze malé náplni.
Vysvětlil jí, že tento stav se nazývá hyperaktivní měchýř nebo také urgentní inkontinence a léčí se pomocí léků. Operace, která by řešila právě tento typ úniku moči neexistuje. Nasadil léčbu tabletami a pozval si paní Janu na kontrolu.
Ta se po měsíci léčby cítila jako vyměněná. Počet návštěv toalety se výrazně snížil a v noci vstávala již pouze jednou. Pokud se jí chtělo močit, věděla že stihne na toaletu doběhnout. Lékař jí poučil, že léky bude muset zřejmě užívat delší dobu, možná i několik let. To paní Janě nevadilo, protože měla pocit, že začala žít nový život. Začala chodit více do společnosti i do divadla, které měla tak ráda. Pouze si vyčítala, že návštěvu u lékaře tolik let zbytečně odkládala.
Článek vznikl ve spolupráci se serverem www.hyperaktivnimechyr.cz.
