Ačkoli i v případě osteoporózy by bylo pro člověka nejpohodlnější slupnout pilulku a mít vystaráno, tak daleko ještě medicína přece jen nepokročila. Útěchou na toto zklamání však může být fakt, že kostní hmota sice s postupujícím věkem ubývá každému, ale to ještě neznamená, že každého čekají ty nejdramatičtější následky. Na místě tedy není ani panika, ani laxnost. Co tedy?
"Množství kostní hmoty je nám ze 70 procent dáno geneticky," konstatuje profesor Jan Štěpán ze III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Můžeme ale přírodě pomoci v tom, abychom vlastní vinou neměli horší kosti, než jaké nám dala do vínku."
Tři úlitby pro jedno tělo
Že robustní lidé nemají droboučké děti a rodiče útlých postav zase žádné valibuky, je každému jasné, méně už to, že s typem postavy úzce souvisí nejen množství kostní hmoty, ale třeba i složení kostního pojiva a dokonce tvar kostí. Komu tedy vyrostl dejme tomu příliš dlouhý krček stehenní kosti, tomu spíš hrozí, že se mu ke stáru zlomí. Kdo má od narození více kostní hmoty, ten se může okamžiku, kdy mu začne ubývat, obávat méně než někdo, kdo už do života vystartoval s podstatně menším přídělem. Zrovna tak se osteoporóza sotva vyhne dcerám těch matek, které výrazně postihla. Na poli dědičném je ovšem možno udělat jediné: buď předkům děkovat, nebo spílat.
O tom, co člověk jí, však rozhoduje pouze on. Pokud se stravuje zcela běžně, tedy nezatracuje žádný druh potravin, ale nepije mléko a nejí mléčné výrobky, pak svému organismu dopřává denně jen kolem půl gramu vápníku denně. Dalším půlgramem by měl nahradit vápník, jež se z těla vyplaví spolu s potem, močí a stolicí. Stačí, když sníte za den například dva jogurty nebo 65 gramů tvarohu či eidamu, případně vypijete půl litru nízkotučného mléka.
I to nejpoctivější plnění vápníkové normy je ovšem na nic pro někoho, kdo podlehl prokletí tohoto století - totiž nedostatku pohybu.
"Jestliže zatěžujete svaly, zatěžujete tím vlastně zároveň i kosti, které musí svaly udržet, a proto reagují zhušťováním kostní hmoty," vysvětluje profesor Štěpán. "Některé léky mají sice podobný efekt, ale v okamžiku, kdy je vysadíte, začnou kosti zase řídnout."
Potěšili byste je přitom i minimem - třemi hodinovými procházkami týdně či ignorováním výtahu.
Úlitba třetí se týká cigaret. Výzkumy prokázaly, že jedy v nich obsažené zrychlují metabolismus pohlavních hormonů. Ty pak v těle chybějí, a proto určité kostní buňky rychelji odbourávají kostní hmotu a uvolňují z ní vápník, rozhodující stavební prvek kostí.
Pro koho jsou léky
S léky proti osteoporóze je to podobné jako s aspirinem: ten sice prokazatelně snižuje pravděpodobnost infarktu, ale to ještě není důvod k tomu, aby ho bral úplně každý. Užívat je mají podle profesora Štěpána rozhodně ti, jimž prokazatelně hrozí zlomeniny.
"Jsou to především lidé, jimž už ubyla více než čtvrtina kostní hmoty a kostní minerál jim ubývá o více než 3 procenta ročně, takže riziko zlomeniny je u nich nejméně desetkrát vyšší. Léčení žádné zlomeniny, zejména pak dolního předloktí u žen po přechodu, by nemělo skončit sejmutím sádry, ale až prokázáním toho, že viníkem byl skutečně úraz, ne osteoporóza," upozorňuje lékař.
U starých lidí, kteří už mají léta málo vápníku v potravě a nevycházejí na slunce, ovšem zatím vysoké riziko zlomeniny nemají, zpravidla postačí, když denně dostanou jeden gram vápníku a 800 jednotek vitaminu D.
Dobrou zprávou pro ty, pro které je zlomenina opodstatněným strašákem, je existence léků, které dokáží nejen úbytek kostní hmoty zastavit, ale dokonce i lehce zvýšit (bisfosfonáty, pohlavní hormony, kalcitoniny), přičemž během tříleté léčby sníží riziko na polovinu.
Otazníky kolem přechodu
Mnohé ženy nabyly dojmu, že by se měly k lékaři vydat hned poté, kdy přestanou menstruovat, neboť jedním z hlavních viníků osteoporózy je rapidní úbytek ženského hormonu estrogenu. Pravda je však trochu jiná: koho se netýká ani jeden z rizikových faktorů, měl by se o první měření hustoty kostní hmoty zajímat až po pěti letech po menopause, protože za normálních okolností není úbytek bleskový.
Chátrání svých kostí by se ženy nemusely obávat v případě, pokud by užívaly hormonální substituční léčbu vyrovnávající hladinu hormonů v těle více než 10 let. Průměrná doba této léčby po menopauze bývá však zatím natolik krátká, že její dobrý vliv na kosti se do pěti až deseti letech poté smaže.
Osteoporóza v číslech
- touto nemocí trpí více než 75 milionů Evropanů, Severoameričanů a Japonců, v České republice pak 428 000 žen a 195 000 mužů, další více než milion lidí patří k rizikovým
- výskyt zlomenin se má do roku 2020 zdvojnásobit
Dvanáct vykřičníků
- rodinné zatížení
- drobná kostra
- věk po přechodu
- předčasný přechod
- nefunkční vaječníky
- nesnášenlivost mléka
- nedostatek pohybu
- kouření
- silná konzumace alkoholu
- onemocnění štítné žlázy
- chronické onemocnění střev, jater a ledvin
- dlouhodobé užívání některých léků (kortikosteroidy, hormony štítné žlázy)
 Zdravá kost má uvnitř takto pevnou stavbu. |
 Zatímco taik n¨by možná mluvil o "zpuchřelých" kostech, lékaři hovoří o řídnutí kostní hmoty. Tato změna, postižitelná pouze moderní zobrazovací technikou, prozrazuje pokročiloou osteoporózu. |
 Počet zlomenin na 1 000osob |
 Počet hospitalizovaných |
 Nejběžnější a současně nejnebezpečnější je zlomenina krčku stehenní kosti, s níž je u nás ročně hospitalizováno už kolem 17 000 lidí. Mnoho pacientů podléhá zápalu plic zapříčiněnému dlouhým ležením. Zlomeniny obratlů postihující nejčastěji ženy nad 60 let patří zase k nejbolestivějším, následné deformity hrudníku pak způsobují potíže dechové i žalusdeční. Ženy trpí osteoporózou více než muži proto, že kosti jim začínají řídnout až o 15 let dříve, muži je však po pětasedmdesátce co do výskytu dohoní. |
 Vinou osteoporózy postihující jednotlivé obratle se postupně hroutí celá páteř. Výsledkem je nejen nepřiroyené hrbení, ale i značná bolest. |
