RODINA DNES V pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES 8. března najdete velké téma o klíšťové encefalitidě a rozhovor s herečkou Ivanou Korolovou. |
Dostala se vám čeština už trochu pod kůži?
Čeština je opravdu hodně těžká, někdo si myslí, že ji komolím schválně. Že jde o image. Ale já si image tvořím svým oblékáním, ne mluvením. Když jsem přijel do Česká republika, český jazyk jsem nikde nestudoval, učil jsem se jednoduše na ulici. Kamarádi mě neopravovali, zvykli si na moje komolení a teď - po třiceti letech - mám slova zafixovaná v hlavě a už s nimi nehnu.
Ale zjevně rozumíte všemu.
No právě. Není důležité, jestli mluvíš perfektně, ale jestli komunikuješ a rozumíš. Mluvím italsky, francouzsky, španělsky, anglicky, česky - neříkám, že perfektně, ale bez problému. Spousta lidí mi říká, že mluvím hrozně, což mi ale jde jedním ucho dovnitř a druhým ucho ven, jak se v Česku říká. Obvykle mi to vytýkají lidi, kteří se na dovolené domluví jedině rukama. Já nemusím gestikulovat, já mluvím.
Stýská se vám někdy po Kubě?
Na Kubu jezdím každý rok nabít baterky. Stýská, nestýská… Přišel jsem do Česká republika ve dvaadvaceti, což znamená, že tady žiju delší část života než na Kubě. Je mi padesát tři. Ale je pravda, že mi někdy trošku chybí ten latinský styl. Bordel, skandál, hlasité mluvení, řev…
Šaty zdobené vzadu a buclatá nevěsta. Laffita se vrací na scénu |
Jsou v Česku místa, která vám kubánský bordel malinko připomínají?
No, Romové jsou taky trochu takoví bordeláři jako my Kubánci. (smích) Ale vy Češi jste se od roku osmdesát sedm, kdy jsem přicestoval, hodně změnili. Dřív jste byli pasivní a teď vídám agresivita všude. Tu se někde někdo rozčiluje, tamhle někdo na někoho řve, nebo ho dokonce fackuje… Na konci osmdesátých let tohle neexistovalo, lidi mluvili potichu, plaše. Začínáte být pomalinku takoví Kubánci! Ještě to chce víc bordelu. Nemyslel jsem bordel ve smyslu špína, Kubánci jsou čistotní. Jsou sice líní, pracují pomalu - u nás se tomu říká „maňána“ - ale jsou čistotní. Já osobně nenávidím nepořádek. V domácnosti mám rád všechno na své místo a hezky naaranžované. Říká se, že z hlediska úklidu jsou nejdůležitější kuchyň a toaleta. Když jdete někam na návštěvu a tyhle dvě místnosti jsou čisté, můžete být v klidu. U nás jsou hosti spokojení.
Hádáte se doma s partnerem kvůli úklidu?
Hádáme, asi jako v každé rodině, oba jsme hodně temperamentní. Ale nejvíc se hádáme kvůli práce. Guy mě musí do všeho tlačit, protože já mám na všechno dost času.
Takže maňána.
Trochu ano, odkládám práci, a když mám mít něco hotové, na poslední chvíli pak spěchám. Ne že bych byl líný, ale neuvědomuju si, jak čas letí - Guy mě musí prostě nakopnout.
Předpokládám, že expert přes oblékání jste u vás doma vy. Je to tak?
Překvapivě Guy je na mě, co se týče oblečení, dost přísný. Pozoruje mě, kontroluje a dost často říká, že mi něco nesluší.
Chodíte doma v odrbaných teplácích?
Když nikoho nečekám, chodím po barák nebo po zahrada klidně třeba v teplácích nebo kraťasech, ale většinou chci vypadat dobře. Nikdy nevíš, kdy přijde neohlášená návštěva.
Je něco, co byste si na sebe nikdy nevzal?
Jsem člověk, který všechno zkusí. Navíc všechno je relativní. Svého času se říkalo, že Čecha poznáte kdekoli na dovolené podle ponožek v sandálech. Ale pozor, nedávno byly ponožky v lodičkách trendy! Takže bych neřekl, že existuje něco, co bych si nikdy neoblékl. Nebojím se ani barevnosti, vím, že jsou barvy, které mi nesluší, ale to neznamená, že je nemůžu obléct. Můžu je přece třeba nějak nakombinovat. Vždyť víte, že jsem extravagantní. Dlouho jsem nosil holá hlava nebo dlouhá cop, mně experimenty nevadí.
Češi asi podle vás experimentují málo, viďte.
Vlastně se snažím vás Čechy vychovávat. Pořád dokola nahlas opakuji, že nezáleží, co si myslí ostatní. Záleží na tom, co si myslíš ty a v čem se cítíš dobře. Je to tvůj život. My návrháři můžeme říct, co je trendy, ale ty se nemusíš tím názorem řídit na sto procento. Můžeš se rozhodnout sám, co budeš nosit.
Takže když uvidíte někoho příšerně oblečeného, neřeknete si „šmankote, to je hrůza“?
Ale jo, taky někdy kritizuju. Ale neodsuzuju. Nedávno jsem viděl v televizi mladého začínajícího návrháře, který ještě nic nedokázal. Pozvali ho do studia, aby komentoval svatbu Meghan. Dovolil si říct, že měla příšerné šaty, jak je zklamaný, že neoblékla princeznovskou róbu. Ale ona není princezna! Taky kritizoval závoj, prý že vypadá jako záclony. Nestudoval ho detailně, nevěděl ani, že byl ručně vyšívaný, s motivy květin typických pro jednotlivé země Britského společenství. To bych si nikdy nedovolil. Vždyť měla šaty od dost známé světové návrhářky, před kterou by se měl dotyčný sklonit! Člověk musí být pokorný.
CO VYHODIT ZE SKŘÍNĚ?
Když jste v televizi uváděl pořad Popelka, často jste kritizoval plnoštíhlé ženy za to, že nosí volné věci. Pořád si za tím stojíte?
Plnoštíhlá ženská si často řekne, že je tlustá, a tak musí nosit pytel. Není to pravda. Může nosit vypasované věci a hezky je kombinovat, klidně jako hubeňoučká holka. Nejlepší je, když si vezme stahovací prádlo. Malé kalhotky a malá podprsenka udělají „micheliny“, prostě pneumatiky, faldy, které nejsou hezké, ale stahovací prádlo vytvaruje postavu.
Taky si pamatuju, že nemáte rád, když žena nosí sluneční brýle ve vlasech jako čelenku.
Ano, pro ženské je to sice praktické, drží vám to vlasy. Ale máš přece kabelka! Když brýle nechceš na očích, dej si je do kabelka. Brýle patří na oči a na vlasy se vymyslela čelenka. Používej ji nebo si udělej culík. Neříkám, že jde o faux pas, ale není to estetické.
Zmínil jste kabelky - pořád trvá váš odpor k velkým kabelám?
Trvá! Když jdeš na pláž, potřebuješ deku, krém a tak dál, proč ne? Ale když jdeš do města, proč musíš tahat takový pytel? Vypadá to pak, že se někam stěhuješ. Čím větší kabelka, tím víc krámů s sebou. Na peněženka, klíče od domu, od auta a mobilní telefon ti stačí malá kabelka.
Takže velkou kabelu vyhodit. S čím ještě do koše?
Každý by měl čas od času obnovit svoje skříňka. Ale je to individuální. Mám například už hodně dlouho hedvábné košile od Versace, pořád vypadají dobře a trendově, ty jen tak nevyřadím.
Dobře, Versace nevyhazovat - znamenám si.
Ale kytičkovanou košili, co vypadá jako pyžamo a už je dávno passé, klidně vyřadit.
V POHÁDCE
Loni na podzim jsme vás mohli vidět v pohádce Když draka bolí hlava. Hrál jste komorníka.
Komorníka, který se jmenuje Asombroso. Ve stejné době, kdy měla pohádka premiéru, vyšla taky celá řada mojí nové kosmetiky. Jmenuje se stejně jako moje role v pohádce: Asombroso by Osmany Laffita. To se tak hezky sešlo. Asombroso pochází ze Španělska, takže potřebovali někoho, kdo mluví špatně česky a vypadá jinak. Dokonce mě nutili mluvit ještě horší čeština, než ve skutečnosti mám. Taky moje outfity byly totálně jiné. Všechny ostatní kostýmy jsou z neurčitého období, ale ve Španělsku bývala v historii móda napřed, proto jsem si navrhl kostým spíš renesanční, barevnější – bordó, olivová barva... Měl jsem kostým lepší než král.
Osmany Laffita (53)Rodák z kubánské Havany, kde absolvoval uměleckou akademii a působil jako redaktor módního časopisu, přicestoval do tehdejšího Československa v roce 1987. Prosadil se u nás jako módní návrhář, stylista, navrhuje ale i šperky, obuv nebo nábytek. S partnerem Guy Gheysensem z Belgie žije v Nižboru ve zrekonstruované bývalé hvězdárně. |
Myslíte, že by se daly některé prvky z vašeho pohádkového kostýmu nosit dnes?
Daly. Nezapomínejte, že móda je kolotoč. Všechno, co bylo, se vrací, a my návrháři se často necháváme inspirovat. Když se díváte na svatební róby, jsou vlastně pořád stejné: korzety, kamínky… Doplnil bych, že móda je evoluční kolotoč. Vyvíjí se, obnovuje, vylepšuje. Navážeme na nějaký styl, ale uděláme ho modernější.
Jak by vlastně vypadal ideální módní svět podle Osmanyho?
Pro mě by to byl jednoznačně styl Marilyn Monroe. Nikdo nikdy neviděl Marilyn Monroe v županu a natáčkách. Vždycky byla elegantní, hezká, sexy. Ideální módní svět jsou pro mě taky třicátá léta, kdy chlapi i ženy na svou vizáž dávali pozor od rána do večera. Pečovali o sebe, aby vypadali dobře, byla to nádherná doba. V současné době vyhledávají lidé spíš praktické oblečení, utíkají do práce neupravení, je jim jedno, jestli mají mastné vlasy nebo zmačkané oblečení. Pro mě to je hnus. Pak mají i hnusný život. Ale dá se s tím přece něco dělat. Máš diář. Když víš, že musíš dorazit v sedm hodin do práce, vstaň o hodinu dřív, učeš se, uprav se, ne? Když to stihnu já, neříkej mi, že to nemůže stihnout každý. Češi už začínají být líní jako Kubánci! (smích)
Nezdá se vám, že se trochu nespravedlivě soustředí pozornost spíš na ženy a chlapi si v klidu můžou chodit neupravení a nikdo jim nic nevytýká?
To nemůžu potvrdit, všímám si, že kolikrát na sebe dbají víc chlapi. Podívej se na ulici a uvidíš, kolik žen je neupravených. Muži si v poslední době dávají velký pozor, jestli jsou dobře učesaní, zato ženy kolikrát vypadají, že právě vstaly z postele. Ženská by měla být jako malovaný obraz. Chlap se potřebuje dívat na hezká žena. V jakémkoli věku. Potřebuje vidět, že má doma, co kdysi našel, protože jinak to bude hledat jinde. Zamiloval se přece do hezké upravené holky, nalíčené, nádherné… Nejsem expert, ale kolikrát ženy po porodu rezignují na to, jak vypadají. A pak to vede k nevěra.
A když spolu žijí dva chlapi?
Taky na sebe koukáme kritickým okem, nemyslete si. Nesmíme upadnout do monotonie. Guy mě nedávno upozornil, že jsem ztloustnul, a tlačí mě, abych dal dvě kila dolů. Měl pravdu. Sledujeme se navzájem, bez toho to nejde. A stále se milujeme. Už dvacet pět let. A já věřím, že budeme dál. Ale pozor, nemyslím si, že člověk může žít kompletně šťastný život. Neexistuje stoprocentní štěstí, existují jen šťastné momenty. To je můj názor.
Zažíváte teď těch šťastných momentů spíš více, nebo méně?
Dělám zajímavé věci, mám rád svou práci, hrál jsem v pohádce, osobní život mám v pořádku… Takže spíš víc.
