V jednom z předchozích dílů jsem psal o srdeční frekvenci jako dostupném nástroji pro řízení tréninku. Zmínil jsem se i o tom, že ji lze využívat pro posouzení únavy i připravenosti našeho organizmu k absolvování zátěže.
Triatlon má velké nároky na tréninkové zatížení, což vyžaduje jeho správné dávkování, aby nedošlo k přetížení nebo přetrénování. Připomenu, že náš autonomní (vegetativní) nervový systém vyhodnocuje stav našeho organizmu neustále, i bez zásahu vědomí. Reaguje na všechny vnitřní a vnější podněty, které vyvolávají změny v běžných procesech odehrávajících se v našem těle.
Sportovní zátěž, její intenzita, délka a objem, ale i klimatické podmínky, v nichž se odehrává, to vše má na náš organizmus vliv. To vše vede autonomní nervový systém k vydávání pokynů. Vnějším projevem této činnosti jsou pak například změny v srdeční frekvenci (SF). Prostřednictvím SF se dá za určitých okolností a do určité míry monitorovat odezva vegetativního nervového systému a naše aktuální připravenost ke sportovnímu zatížení. Náš vegetativní nervový systém ví, v jakém stavu organizmus je, a dokáže to nejen prostřednictvím práce srdce dát najevo.
Tři možnosti
V zásadě máme tři způsoby, jak svůj stav skrze práci srdce (tedy srdeční frekvenci) monitorovat. Nejjednodušší, ale velmi nepřesnou metodou, která se přesto občas používá, je měření ranní klidové srdeční frekvence ihned po probuzení.
Obecně nám klidová SF s rostoucí trénovaností, zejména u vytrvalců, klesá. Je to způsobeno především adaptací kardiovaskulárního systému na tento typ zátěže. Například srdce reaguje na zatížení jako každý jiný sval, dokáže tedy na jeden stah „vypudit“ větší objem krve do aorty a tím do celého krevního řečiště. U vytrvalostně trénovaných lidí se potom dostává ranní klidová SF na hodnoty kolem 40 tepů za minutu. Pokud náš organizmus není zcela v pořádku, můžeme si namísto například obvyklých 39 až 41 tepů naměřit 47. Problém tohoto způsobu určování míry naší únavy je, že stačí jedna neklidná myšlenka nebo malý pohyb a SF nám může ihned o pár tepů stoupnout. Nelze pak přesně určit důvod, proč je SF místo obvyklých 39 tepů například na 47.
Daleko přesnější metodou je využití tzv. ortostatického reflexu. Jde o reakci organizmu na změnu polohy, zajišťující prokrvení mozku, například z polohy horizontální do polohy vertikální. Zjistilo se, že při různém stupni únavy či přetížení je rozdíl mezi změřenou hodnotou SF vleže a ve stoje různý. Čím unavenější je sportovec, tím je SF ve stoje větší a tím větší je rozdíl mezi oběma polohami. Využitelnost tohoto objevu pro sport zkoumali například v polovině sedmdesátých let Rusové, kteří sestavili tabulku určující, při jaké hodnotě tohoto rozdílu může sportovec trénovat a při jaké již ne.
Interpretace a použitelnost výsledků jejich výzkumu byla, z mnoha příčin, kterých se dále z textu jistě dovtípíte, problematická. Obecné závěry byly přesto správné a použitelné. Můj spolupracovník u mládežnických triatlonových reprezentací Josef Horčic vymyslel postup tohoto hodnocení s využitím tehdy nově nastupujících sporttesterů, a to s velmi zajímavými a použitelnými výsledky. Během výcvikových táborů v letech 1995 až 2000 jsme u závodníků prováděli měření zaznamenávaná do sporttesterů. V počítači jsme poté vykreslili průběh testu do grafu a z jeho průběhu vytáhli výpis konkrétních hodnot SF po pěti sekundách. Křivky jednotlivých dnů byly označeny, barevně odlišeny, prokládány přes sebe do jednoho grafu a konfrontovány s absolvovaným zatížením a jeho kumulací v průběhu soustředění.
Závodník si večer připravil sporttester k záznamu a hrudní snímač vedle postele. Ráno po probuzení přiložil snímač na hruď, spustil sporttester a čekal na zklidnění SF, kterou tento úkon způsobil, většinou kolem dvou až tří minut. Pak zmáčkl začátek měření, což opět vedlo ke zvýšení SF o dva až tři tepy, a minutu v klidu ležel. Po minutě si sedl a zároveň zmáčkl mezičas. Po dalších 30 sekundách si stoupl a zmáčkl mezičas. Po dalších 30 sekundách si opět sedl a zmáčkl mezičas. Po posledních 30 sekundách sezení zmáčkl stop. Celý vlastní test tedy trval dvě a půl minuty.
Poměrně rychle jsme zjistili několik zásadních informací. Ta nejdůležitější byla, že výsledky nelze pro praktické použití paušalizovat. Každý závodník měl svůj individuální průběh křivky a individuální hodnoty pro různé stupně únavy. U závodníků, kteří s měřením začínali nově, byly vždy po několik dnů nepřesnosti především v klidových hodnotách a přesnosti provedení, způsobené nervozitou z nově prováděné činnosti. Při delším používání šlo u závodníků dobře sledovat míru únavy s využitím pro dávkování zatížení. Zajímavé zjištění bylo, že grafický a číselný záznam, který neodpovídal absolvovanému zatížení, poukazoval na nastupující nemoc o jeden až dva dny dříve, než ji závodník byl schopen sám pocítit. To umožňovalo preventivní opatření a onemocnění i následky částečně ovlivnit.
Z napsaného vyplývá, že pokud chcete používat tuto metodu, je třeba si na měření zvyknout a provést několik referenčních měření, když jste odpočatí a bez zátěže. Naučit se posuzovat průběh své křivky a rozdíl mezi klidovými a maximálními hodnotami. Po získání praxe jsme schopni svůj stav posoudit pouhým pohledem na křivku. Bližšímu zkoumání záznam podrobíme, pokud se průběh křivky blíží stavu velké únavy. Časem se naučíme při využívání této metody konfrontovat naměřené údaje se svými pocity, počet měření lze omezit.
Jak na to? Sledujte náš triatlonový seriál a začněte trénovat efektivněji   |
Možnou modifikací této námi používané metody je test, který má stejný začátek, ale z lehu si přímo na 30 sekund stoupneme a pak na 30 sekund sedneme. Jinak je vše stejné jako u testu předešlého. Rozdíl je ale v tom, že test se sedem (zvláště fáze mezi sedem a stojem) vykreslí náš stav daleko lépe graficky.
Pokud se test naučíme správně používat, zjistíme své individuální hodnoty a průběhy křivek, poznáme, že je velice věrohodný a užitečný. Nevýhodou je jeho provedení, někteří závodníci ho považují za nepohodlné.
Třetím způsobem monitorování je variabilita srdeční frekvence, kterou jsem v minulém článku o SF také již zmínil. Připomeňme si, že jde o nepravidelnost tepů neboli nestejné časové rozestupy mezi jednotlivými údery srdce, což ale nemá vliv na jejich celkový počet za minutu. Větší nepravidelnost ukazuje na lepší aktuální stav organizmu, menší na horší.
O popularitu měření variability SF se zasloužili především výrobci sporttesterů, jejichž některé přístroje ji začaly vyhodnocovat. Návod tvrdil, že se stačí podívat na displej a víme, jak na tom jsme. Tvůrci vycházeli z toho, že vegetativní nervový systém reaguje na stav organizmu okamžitou změnou variability SF. Pokud je náš organizmus ve všech směrech v normálu, je variabilita velká, pokud se vyrovnává se změnami způsobenými zátěží, je menší. Pokusy tuto hypotézu exaktně potvrdit pro sportovní využití však nevedly k úspěchům. Logicky. Z jednoho čísla totiž nelze poznat, zda je jeho hodnota způsobena odezvou na tréninkovou zátěž nebo ovlivněna nějakým jiným činitelem (včetně psychiky).
Nicméně možnosti využití variability SF nejsou vyčerpány a její výzkum v oblasti medicíny, hlavně kardiologie a neurologie stále probíhá. Novější technika se dnes umožňuje zabývat tím, čemu se říká spektrální analýza srdeční frekvence.
Variabilitu SF využívají například sporttestery |
I v České republice běží projekt MySasy, nabízející snímač SF vysílající informace do speciální aplikace na mobilním telefonu. Ten automaticky odešle záznam ke zpracování a vy pak dostanete na mobil podrobné vyhodnocení. Musím ale upozornit, že i zde platí vše, co jsem psal u námi používaného testu se záznamem srdeční frekvence. Využívá se zde pouze leh a stoj, měřený záznam musí mít dlouhých deset minut a je třeba většího počtu měření pro individualizaci a přesnost výsledků. Provoz je podmíněn pravidelným měsíčním poplatkem.
Ve vrcholovém sportu se využívá k hodnocení vlivu tréninkové zátěže na sportovce i biochemie, rozbory moči a krve. Srdeční frekvence nám ale díky dnešním sporttesterům ve formě malých hodinek nebo spíše počítačů či snímačů ve spojení s mobilním telefonem, přináší v oblasti monitorování vlivu zátěže na náš organismus jednoduchý prostředek, který sice potřebuje určitou míru znalostí, zkušeností a úsilí, ale je dostupný pro každého.
Článek vznikl ve spolupráci s www.triatlon.cz.
