Hlasujte: Opustil vás přítel a počase jste zjistila, že je vám bez něj lépe?
|
Opustil/a vás přítel/kyně? Zažili jste něco podobného? NAPIŠTE NÁM do 27.9. na adresu ONA@iDNES.cz VAŠE PŘÍBĚHY čtěte ZDE |
"V první chvíli po rozvodu si jen málokterá z nás umí představit, že bude děkovat Bohu za to, že ten chlap zmizel," říká pětatřicetiletá stavební inženýrka Mirka, která rozvodové martyrium zažila před třemi lety.
"Původ neidentifikovatelného smradu v bytě jsem objevila až dva měsíce po jeho odchodu - hodil do komory igelitku s gulášem nebo něčím podobným, co si přivezl od maminky, a zazdil ji balíkem s vánočním stromečkem a ozdobami. A já chtěla volat deratizéra, že nám určitě někde v bytě v rozvodech chcípla myš. Bože, to by byla ostuda! A dalšího půl roku jsem nacházela další jeho věci jako špinavé ponožky a páchnoucí triko v batohu z dovolené. Dnes už nic takového neřeším. Nikdo mi nenadává, že jsem alkoholik, když si večer po náročném dnu dám sklenku vína, nemusím se zavírat v koupelně s maskou na obličeji a nemusím mít strach, že mi někdo roztříská rozkošný hrneček, co jsem si koupila ve starožitnictví. Můžu z fleku vyjmenovat třicet věcí, které jsou na rozvodu skvělé. Třeba to, že si konečně můžu kupovat obrazy. Předtím bych dostala přednášku, že neumím šetřit a rozhazuju. A taky nikomu nemusím provinile lhát, že nová kabelka stála vlastně o polovinu míň. Víš, miláčku, byla to opravdu výhodná koupě."
Mirka z vlastní zkušenosti přiznává, že rozvod má vlastně jen tři negativa: "Je blbý pro děti, pokud v tom jsou, což nebyl náš případ. Druhé - než se člověk se svým bývalým dohádá, co je čí a jak se finančně vyrovnají, představuje to dost stresů. Třetí negativum - přiznat si, že jsem udělala chybu a investovala kus života do člověka, který si to nezasloužil, to chce opravdu odvahu."
I ROZCHOD MÁ SVÉ ZÁKONITOSTI
Vyrovnat se s realitou rozvodu není rozhodně snadné. V první fázi má opouštěný člověk tendenci tuto realitu popřít. Ten druhý to přece nemůže myslet vážně! Je to jen špatný vtip či hloupý sen! Zvláště když najednou z jeho úst slyší: "Pochopil jsem, že můj dosavadní život byl omyl, a já v něm už nechci pokračovat. Doufám, že mi nebudeš v ničem bránit."
Ať už partnerský vztah ubil manželský stereotyp a nuda, nespokojenost v sexu, nevěra, rozdílné zájmy, jiné životní cíle, starostliví rodiče či nedostatek peněz, mívá reakce na rozchod své fáze.
"V první většinou nastává popření a neochota přijmout danou realitu," nastiňuje psychoterapeutka Gabriela Šimková. "V druhé fázi přichází ke slovu naše ego. Jak si to mohl dovolit? Může se objevit vztek, slzy ukřivdění, touha po pomstě. Nebo naopak přecitlivělost, pocit ublížení, melancholie. V další etapě přichází pocit smíření, snaha zorientovat se v dané situaci a postupné přijetí reality. V poslední fázi by mělo dojít k akceptování skutečnosti a odpuštění. Je jen na nás, jak dlouho v jednotlivých etapách zůstaneme."
PODĚKUJTE MU
Možná jste na svatebním oznámení dali veršem světu najevo, že od nynějška jste na všechno dva - na lásku i starosti. Možná jste si před Bohem slíbili, že ve dvou budete snášet dobré i zlé. Jen ve dvou je možné budovat smysluplné manželství nebo partnerství. Když ten druhý práskne dveřmi a odejde, zapomeňte na pláč a slzy. S největší pravděpodobností vás tento rozchod osvobodil z vyčpělého vztahu, který držela pohromadě jen vaše pohodlnost a neochota činit rozhodnutí. Vlastně byste měli svému expartnerovi poděkovat, když to ukončil i za vás, protože můžete začít nový život.
S ČÍM VYRAZIT DO NOVÉHO ŽIVOTA?
Především s optimismem. Všechno, co vás svazuje, mučí, trápí, skličuje, unavuje, bere vám energii, zahoďte. Snadno se to řekne, hůř provede, zvláště když mnoho žen, které se zamilují, obětuje vše - včetně svých zálib a přátel - pouze partnerovi a žije jeho život. Když je pak opustí, zhroutí se jim nejen vztah, ale mají pocit, že se jim rozpadl celý jejich svět.
"Proto je dobré si již během vztahu budovat takzvanou trojnožku: nelpět pouze na partnerovi, ale mít minimálně další dva zdroje psychické opory, například aktivní koníčky, přátele nebo práci. Jestliže se nám pak bortí jedna věc, na níž jsme stavěli, máme se stále o co opřít," radí Gabriela Šimková a dodává, že ke zvládnutí zdárného vykročení do nového života se také potřebujeme oprostit od pomstychtivosti nebo pocitů viny.
"Pokud jsme partnera skutečně milovali, je potřeba ho pustit s láskou. Během soužití se mezi dvěma lidmi vytváří něco neopakovatelně krásného a je škoda vše zničit. Často se stává, že se po dobře zvládnutém rozchodu z průměrného partnerství vytvoří kvalitní kamarádství na celý život."
POZOR NA ÚTĚCHU V JINÉ NÁRUČI
Už jste přišli novému životu na chuť? Nemůžete se nabažit lehkých večeří, které si dopřáváte místo knedlíků, na nichž nekompromisně trval váš bývalý? Bez výčitek svědomí si kupujete šaty, zdržíte se s přáteli, do posilovny jdete dvakrát týdně, v neděli nevylezete z postele před jedenáctou a nikomu nevysvětlujete, proč jste zůstali v práci do noci? Dokonce i flirtování se pro vás stalo téměř adrenalinovým sportem, přestože jste ještě nedávno chvílemi propadali depresi z toho, že už navždy zůstanete sami, a chvílemi jste opačné pohlaví k smrti nenáviděli?
Tak tady pozor, hlavně se bezhlavě nevrhejte do dalšího vztahu. Každá rána potřebuje ke svému zhojení čas a možnost volně dýchat. Pokud přijde nový vztah brzy, může se stát škodlivou neprodyšnou náplastí. "Zvláště ženy jako emotivněji založená stvoření za sebou rády boří mosty. Bohužel mnohdy v neprospěch svých dětí a leckdy i sebe samých. Pokud neutíkají od manželka alkoholika, chronického lenocha či hrubého násilníka, lze obecně doporučit, aby netlačily na pilu a zůstaly nohama na zemi, až budou přijímat závažné rozhodnutí," konstatuje sexuoložka Mirka Jonášová. "Uznávám, že v období zamilovanosti je dodržení takovéhoto postupu mimořádně těžko proveditelné. Ale za dva tři roky, až opadne nadšení pro nového partnera a přijdou všední starosti, nebudou muset řešit stejné problémy." S tím souhlasí i Gabriela Šimková a dodává: "Pokud chceme mít nový vztah kvalitnější, měli bychom sami nabízet určitou partnerskou úroveň, protože se přitahují lidé podobných úrovní - to, co dávám, dostanu zpět."
PRO DOBRÝ ZAČÁTEK SE DOMLUVTE
Každý začátek je těžký. A začít nový život po rozvodu bývá ještě složitější, protože mnohdy za sebou léta vlečeme kameny v podobě nedořešených sporů, nemluvě o dětech, kdy by jedinou spravedlivě určenou péči zajistilo jen jejich rozpůlení motorovou pilou.
Majetek je po rozvodu možné dělit různými cestami, na něž pamatuje naše rodinné právo. Bez ohledu na zvolený postup je však namístě určitá velkorysost. Jakmile se začneme dohadovat o každou hloupost, nebo se o ni dokonce soudit, zjistíme, že veškerý efekt bude přinejmenším nulový. A nejen ten finanční. Těžko se žije nový život se starými dluhy.
"Navíc je dost obtížné si představit, že když se dva nedohodnou o majetku, bude bez problémů kontakt s dětmi," dodává psychoterapeutka Gabriela Šimková. Soud je samozřejmě svěří jednomu z rodičů do výchovy, kontakt druhého s nimi ponechává buď na mimosoudní dohodě, nebo jej vymezí sám (ve hře může být i střídavá péče), stanoví výživné. V konečném efektu je však stále nejdůležitější, jak se mezi sebou domluví expartneři.
Miloš se rozešel se Zdenou před šesti lety, kdy děti byly ještě malé a Zdena se rozvádět nechtěla. Petřík s Věruškou byly svěřeny do její péče, ale pravidelným kontaktům s tátou tu zabránila nemoc, tu škola či školka v přírodě, jindy zase nutné hlídání u babičky... Po třech letech na občasné "půjčování" potomků Miloš rezignoval, protože během několika málo společně prožitých hodin v nich stejně nedokázal přemoci jejich nedůvěru k sobě. Jenže před měsícem Zdena při autohavárii málem přišla o život. Z těžkého zranění se bude vzpamatovávat nejméně půl roku na lůžku v nemocnici, pak ji čeká rehabilitace. Děti jsou zatím u Miloše, ale nikomu by nepřál ty první dny. "Nejhorší pro ně nebyl ani tak stesk po matce, ale to, že se mě bály," krčí rameny znovuobjevený otec.
"Až na velmi vzácné výjimky je pochopitelně žádoucí, aby si děti mohly uchovat vztahy s oběma rodiči. Snaha bránit jim v tom nebo je proti tomu druhému popuzovat svědčí spíše o potřebě zneužít děti k pomstě vůči bývalému manželovi nebo manželce. Ale je to strategie velmi krátkozraká, která se za čas obrátí proti jejímu iniciátorovi," konstatuje i na základě zkušeností ze své praxe psychoterapeutka.
Alespoň zpočátku je vhodné, aby v kontaktech rozvedeného rodiče a dětí panovala určitá pravidelnost a řád. Děti získají pocit jistoty, navyknou si na určitý rytmus, nebudou tolik tesknit. A časem je možné zvolit flexibilnější úpravu.
"Chcete mít lepší nový život? Vzdejte se dobrého a počkejte si na skvělé!" radí psychoterapeutka Gabriela Šimková.
|
3 CESTY ZE SMUTKU PO ROZVODU * Věnujte se tomu, co vás těší, ať je to pletení nebo sekání dřeva. |
DNES SI UŽ UMÍM VÁŽIT SEBE SAMA
Petra Plačková, 33 let
"Vlastně jsem mu jen řekla: Tak si jdi tam, kde ti topinky nesmrdí. A on bouchl dveřmi a už se nevrátil," mluví dnes s nadsázkou a nadhledem o svém rozvodu Petra Plačková.
Skutečnost však byla až tvrdě prozaická. Petře končila mateřská dovolená a právě čekala na výsledky z onkologie. Za sebou měla už druhou operaci děložního čípku a musela se vyrovnávat s faktem, že už nikdy nebude mít další dítě, které tak chtěla. "Manžel pracoval v rodinné firmě, kde byl od nevidím do nevidím, a jediné, co jsem po něm chtěla, bylo, aby se více věnoval mně a synovi. Když sedíte hrobníkovi na lopatě, zákonitě se žebříček vašich hodnot radikálně mění. Najednou jsem věděla, že chci žít jinak, že nechci poslouchat, jaké mám mít na okně muškáty, když je vlastně nemám ráda, že se potřebuji opřít o chlapa, na kterého je spolehnutí. A byl z toho rozvod."
Petra zůstala bez finančních prostředků, pozitivní však bylo, že měla kde bydlet a že soud jí svěřil syna do péče, i když s podmínkou, že si najde zaměstnání. Nakonec jí pomohla kamarádka. Z bývalé učitelky se stala pojišťovací agentka.
"Dnes máme s exmanželem hezký vztah. Myslím, že rozvod prospěl nám oběma, protože o životě máme každý jinou představu," říká Petra a uplynulé čtyři roky hodnotí jako dobu, kdy se naučila vážit si sebe sama. "Jsem samostatná a soběstačná. Zpočátku jsem si sice nemohla příliš ´vyskakovat´, ale ušetřila jsem i na dovolenou u moře. Dnes jsem v pohodě. Na noci, které jsem probrečela do polštáře, protože jsem nemohla synovi koupit ani kindervejce - a táta mu dal hned tři - nebo mi chybělo chlapské objetí, chci zapomenout. Rozvodem život nekončí, ale začíná nový. Ostatně nic jiného člověku ani nezbývá."
NA CO JSEM PYŠNÁ? NA SVOU NEZÁVISLOST
Slávka Havlenová, 40 let
"Poslední rok si užívám, i když mi na lednici visí seznam věcí, které bych potřebovala do domácnosti, ale zatím šetřím, abych mohla koupit byt, v němž teď se syny žiju."
"K nezávislosti potřebuji jistotu zázemí," říká s úsměvem Slávka Havlenová, jejíž dvanáctileté manželství před rokem skončilo. A užívat si v podání Slávky znamená, že se syny mluví o všem, co dělali, když byli ve škole, s kamarády nebo na hokejovém tréninku, co by jim udělalo radost nebo co je trápí.
"V posledních letech jsme s manželem mluvili jen o organizačních věcech v rodině, jinak o ničem. Žili jsme vedle sebe jako dva cizí lidé. Jenže já se ještě starala o nemocnou mámu, takže jsem to tak nevnímala. Jí jsem vyprávěla, co bylo v práci, s ní jsem se mohla radit, jí jsem se mohla vypovídat. Teprve když zemřela, uvědomila jsem si prázdnotu našeho manželství," zamýšlí se Slávka nad důvody jejich rozchodu.
"Myslím, že se vcelku úspěšně snažíme, aby kluci náš rozchod vnímali co nejméně. Ostatně jsou už dost velcí na to, aby si vytvořili vlastní názor. A ze svého života na vlastních nohách nelituji ani minuty," říká přesvědčivě Slávka.
NA RANČI V HAJNICI SI SPLNIL SVŮJ SEN
Jiří Kašpárek, 40 let
Kamarádský rozvod je ideál, který se málokomu povede. Rančer Jirka byl ten šťastný.
Už jako malý kluk miloval western a koně a farmaření se postupně stali nedílnou součástí jeho života. Jirkova bývalá manželka v tom "jela" s ním. "Když jsme se před deseti rozváděli, spíš to vypadalo, že se rozcházejí parťáci než manželé. Všechno jsme dělali spolu, tři sta šedesát pět dní v roce, od rána do večera. V téhle branži to ani jinak nejde," říká Jirka. "A po rozvodu? Vrhnul jsem se na budování vlastního ranče."
Jirka našel polorozpadlou chalupu uprostřed luk kolem Hajnice nedaleko Trutnova, které evokují přírodu severní Ameriky. Zvlášť když na nich dnes vidíte stáda krav, ovcí a westernových koní. A při farmaření ještě přestavoval střechu nad hlavou, budoval stáje a zázemí pro hosty, kteří na ranč do Hajnice jezdí na vlastní kůži poznávat kovbojský život. "Jsem spokojený," usmívá se rančer. "Splnil jsem si svůj sen."
