„Na Ivaniných šatech se mi líbí, že v nich i ženská, která nemá míry modelky, vypadá skvěle,“ říká Dagmar Pecková a libuje si, že teď znovu provětrá některé starší modely, do kterých se už nevešla. Za poslední čtyři měsíce totiž výrazně zeštíhlela.
„Shodila jsem deset kilo. Dodržuji takzvaný dělený půst, ale hlavně denně absolvuji patnáct tisíc kroků, což je deset kilometrů běhu nebo rychlé chůze, a vůbec se snažím hýbat a sportovat. A funguje to i bez výživových poradců,“ směje se.
Bohatou garderobu pečlivě uchovává v několika šatnách ve svém domě v Heuweileru u německého Freiburgu, kde s rodinou žije už šestnáct let. Do domu se už oni ani šaty nevešli, tak přikoupili ještě jeden. „Všechny Ivaniny šaty jsem si schovala. Ty věci mají duši, ve všech jsem něco prožila a něco pro mě symbolizují,“ vysvětluje.
S Ivanou Follovou se seznámila před čtvrt stoletím úplně náhodou. Procházela Maiselovou ulicí a všimla si oděvní galerie, do které se zašla podívat. Od té doby nedá Pecková na návrhářku dopustit.
Její oblíbená barva je červená a zlatá. Ale třeba její letní hedvábné overaly hrají pestrými barvami. „V létě jsou nedocenitelné, chladivé, pohodlné a vypadají dobře,“ poznamenává Pecková. I ona občas kupuje v běžné konfekci, nejvíc jí vyhovuje značka Cos. A v poslední době se také začala zajímat, kdo a kde oděv vyrobil. „V tom mám školu od své 17leté dcery Dorothey,“ říká s úsměvem.
Zlá královna jako od Miyakeho
Každý z modelů, který Ivana pro Dagmar vytvořila, má osobitou historii. „Často se stane, že si Dagmar přinese kus látky a já pak vymýšlím, s čím to zkombinovat. A sháním a sháním,“ usmívá se Follová. Občas koupí zajímavý materiál u nás, ale nejčastěji v zahraničí. „Nejdražší látka, ze které jsme šily, byl unikátní krčený směsový materiál, který jsem osobně dovezla z pařížského módního veletrhu Première vision. Jde o exkluzivní třímetrový vzorek, jediný na světě,“ upřesňuje návrhářka.
Černé šaty s vysokým límcem zpěvačka oblékla na vystoupení ve slavné tokijské Suntory Hall. „Dáša o nich říká, že jsou jak pro zlou královnu ze Sněhurky. Japonci můj model pokládali za kreaci tamějšího proslulého návrháře Issey Miyakeho, což mě potěšilo, protože jeho tvorbu jsem vždy obdivovala,“ vzpomíná Ivana.
Z Vídně designerka přivezla hedvábnou vyšívanou vínovou krajku a zlatý elastický směsový žerzej, který použila na vlečku pro majestátní asymetrickou róbu. Mezzosopranistka v ní oslavila v Rudolfinu třicet let účinkování na scéně a padesáté narozeniny. „O vlečku se v mém ateliéru porvali naši psi, proto se jeden její díl musel vyměnit,“ směje se Ivana.
Nejdražší? Ty nejpracnější
Nejdražší ze zpěvaččiny sbírky jsou vůbec první koncertní šaty, které pro ni Follová vytvořila. Je to červená róba ve stylu Carmen. „Spotřebovala jsem na ni patnáct metrů hedvábí a jde o nejpracnější z vystavených modelů. Základ tvoří pevný plátěný korzet, na který se ručně skládal do asymetrických záhybů jemný šifon, spodní část tvoří několik vrstev sukní ze dvou druhů organzy,“ popisuje návrhářka. V šatech zpívala Pecková na koncertu v Obecním domě k osmdesátinám dirigenta Libora Peška. Jde o jediný model určený pouze pro vystoupení. Sedět se v něm nedá.
Follová pro PeckuProjekt Follová pro Pecku mapuje spolupráci návrhářky Ivany Follové a operní pěvkyně Dagmar Peckové. Jeho součástí je výstava unikátní kolekce koncertních rób i modelů pro běžné nošení vytvořených v průběhu pětadvaceti let. Kolekce ze soukromé sbírky známé mezzosopranistky zahrnuje také svatební šaty. Veřejnost si může vybrané modely prohlédnout v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze až do 12. srpna 2018. |
„Když návrhář tvoří šaty pro vystoupení na jevišti, musí respektovat nejen postavu a přání interpretky. Také musí vystihnout charakter postavy nebo repertoár,“ upozorňuje Follová.
Nejnovější model vznikl k letošnímu stoletému výročí vzniku Československa a Pecková jej předvede na letošním druhém ročníku festivalu Zlatá Pecka, kde vystoupí v roli Krásné Heleny. Šaty jsou ušity v antickém stylu ze syntetického úpletu a hedvábné organzy. Bohatý límec z lístků z organzy a tylu má evokovat rozježenou lví hřívu. „Dášina výstřednost a umanutost mi ohromně sedí, proto je naše spolupráce tak trvalá a inspirativní,“ soudí designérka.
Obě ženy odjakživa spojovala i láska k hedvábí. „Z tohoto přírodního materiálu jsem vždy tvořila nejraději,“ říká Follová. Nicméně v posledních letech i ona ve své tvorbě stále častěji využívá syntetické látky, které vznikají díky novým technologiím. Na módní přehlídce při vernisáži výstavy představila sukně a šaty z umělého žoržetu, na které nechala digitálně vytisknout pestrobarevné abstraktní fotografie Petra Našice.
